Legendy o svatých

Obrázek uživatele Faob

Dokud nás býk nestmelí

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Tísněn, vzpomněl Řím na výtečného válečníka Eustacha, povolali, vojenské tažení stmeluje rozmetané: šťastně spolu – dospěvší bratři, prošedivělí rodiče – však není happy endem, ale nadechnutím k poslednímu svědectví. S poctami přijatý vítězný velitel odmítne modloslužebničit pohanským božstvům; pro křesťany přežranou dravou zvěř moc šlachovitý; nakonec s rodinou pozřen a usmažen rozžhaveným kovovým býkem (ne nepodobným otci Mínotaura a oplodniteli Pásifaé), přímluvce klempířů.

Uměřená, nanejvýš v rozkoších vypjatá elita říše nechápavě kroutí hlavou, Plinius mladší si odplivne: Co je to za Marťany, že si tak libují v martyriích?

„Okouzlující idioti!“ nenamítne markýz de Sade, ještě na houbách. Narodí se do jiné doby.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se všem unaveným čtenářům, ale kdyby náhodou někoho zajímaly osudy svatého Eustacha před jejich vyvrcholením, nechť čte tu:
Nesvatý pohan Placidus, nadějný římský vojevůdce a jediný ženáč mezi čtrnáctkou, jako šťastný otec dvou synů a pilný kupitel statků vezdejších nezdráhal se potírat v zárodku nové, v očích zámožné etablovanosti bláznovské paradigma Hospodina spodiny; z dobře, ba výtečně našlápnutého vytržen Ukřižovaným mezi parožím štvaného jelena, budoucí patron myslivců, po vzoru Šavla stává se Eustachem, netuše. Šklíbí se totiž starý žalobníček, jo, jo, Jób, toho jsem podcenil, co však tyhlecty konvertitní rychlokvašky? Umírá služebnictvo, hynou domácí zvířata, hoří obydlí, nemoci a zloději rozmetají nashromážděné, egyptské rány budí zášť okolí: kdo by chtěl být sousedem prokletí, té nakažlivé choroby? Vyhnán, hledá práci, živíš-li, musíš dostát; cestuješ-li, potkáš živly: neustrne se kapitán lodi nad uprchlíkem a jako samozvaný exekutor zabaví k chlípné zábavě ženu; spikne se příroda a Eustach v bezmocném objetí dravé řeky obrán lvem a vlkem o oba potomky. Neklne, nerve vous, neodpadá ulovený lovec, cos dal, Pane, vzals: výhled postkristovského Joba se klne nad obzor tutajší: nech na kost ohlodaného velblouda prokmitnout uchem jehly! Ještě nepřišla tvá hodina, Eustaše, a jiný tě přepáše, nenechám triumfovat svou opici; až do smrti není konec zkouškového, Eustachu, neobětovaná bolest za sebou noří do strachu před budoucí.

Obrázek uživatele Faob

Drakobijec ve službách Beránka

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu: krácení je mor.

Drabble: 

Následník Achilla i Samsona nad ně povýšen novým kristovským paradigmatem: lpi na životě a ztratíš jej, pro Mě ztrať a nalezneš navěky. Vstupenkou superhrdiny a přesvědčivého misionáře („Draka zabiju, na princeznu s půlkou království kašlu, ale necháte se pokřtít, milánkové!“) do panteonu svatých je tak až vzepření se vezdejší moci uzurpující víru: muč si mě, jestli to dokážeš, modloslužbě nepropadnu! Nenechal se Dioklecián dvakrát pobízet a projevil v dané disciplíně nestvůrčí fantazii; když došly nápady, Jiřího sťal: tu hadi a štíři vylezli, ve svém přízemním rozhledu soudíce, že s umlčeným svědectvím změní se skutečnost a oni nebudou již muset zalézat.

Závěrečná poznámka: 

Téma je ukryto v motivu zabitého draka, který věru nechtěl z kraje odejít, i hadech a štírech, kteří se rok co rok vracejí.

Nestvůrčí fantazie možná krapet rozkošatělá (překladatel osekává, vypravěč roubuje!) postupným podáváním („Nekaž historku pravdou!“):
„Svázaného zavěste na trám, nahoru a dolů pohoupejte a železnými klikami zederte! Sůl do ran sypejte! Pochodněmi připalujte! Vnitřnosti trhající jed s vínem smíchaný vypít mu dejte! Nohy do klády vsaďte, na prsa balvan položte! Kolem s hřeby trhejte! Do nehašeného vápna vhoďte! Lahodnou řečí k němu mluvte!“

Cesta je zahrazena

Úvodní poznámka: 

Z mé strany dnes trochu zoufalý pokus, snad to tak nebudete vnímat.

Drabble: 

Cesta byla volná. Nepřátelská armáda se nacházela příliš daleko, nemohla mu zabránit v postupu na samotné jádro upadající říše. Válečník, jemuž není rovno, pokoří Věčné město.
Proč tedy ztrácel sebejistotu při pohledu na přicházející průvod?
Muž v čele je jejich nejvyšší kněz. Chce odvrátit katastrofu. Možná nabídne nějaké výkupné.
Jenže když proti sobě stanuli tváří v tvář, náhle na sobě ucítil i pohledy jiných očí. Vzhlédl a v oblacích spatřil dva hrozivé muže. Oba proti němu napřahovali meče.
Bohové! Tohle město střeží víc než vojsko.
Tady nelze zvítězit.
Vyhnul se vědoucímu pohledu muže před sebou a rychle zavelel k ústupu.

Závěrečná poznámka: 

Tažení Attily "Biče božího" a jeho Hunů do Itálie r. 452 skončilo poněkud záhadným setkáním s římským biskupem (papežem) Lvem I. Velikým, po kterém Attila bez boje odtáhl, aniž by napadl Řím. Příčiny nejsou jasné (pravděpodobně nemoci ve vojsku, možná nějaké výkupné), každopádně vznikla legenda, že se nad Římem zjevili svatí Petr a Pavel coby ochránci Věčného města. Attila se ale ve skutečnosti k Římu ani nepřiblížil. A nutno dodat, že nedlouho potom Řím stejně vydrancovali Vandalové.
Tento výjev je zachycen na Rafaelově fresce Setkání papeže Lva s Attilou v Heliodorově síni ve Vatikánských muzeích. Mimochodem je tam prý hned dvakrát zachycen papež Julius II. Před svým zvolením byl zobrazen jako jeden z kardinálů za Lvem Velikým, ale po svém zvolením si vymohl, aby měl jeho rysy i samotný Lev.
Výjevu je sice přítomno samozřejmě mnohem víc očí, ale Attila se ocitl pod palbou pohledů papeže na zemi a těch dvou v oblacích.

Obrázek uživatele Faob

Popravou přerušená honička s ďáblem

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Ďábel posednuvší dceru Bohoklícky se s pohanským póvlem odmítl bavit a jako důstojného soupeře žádal jáhna Cyriaka, vězněného v Diokleciánových kobkách; povolaný jako Friedkinův vymítač nabídl satanovi tělesnou schránku svou vlastní, démon se mu však vysmál (spíše na holčičky, navíc Cyriak přímo páchl svatostí) a utíkaje zaprorokoval, že se nevidí naposledy; uzdravená Artemia byvši pokřtěna, zešedivěla svého otce, exorcista vyžádán k posedlé perské princezničce, že si nedáš pokoj, vece starý známý, co jsem říkal? Mohli se, braši, honit až podnes, jenže martýria neznají VéVé podmínkovou „a jestli nezemřeli“: Cyriak přeživ zalití vařící smolou odevzdal svou duši Pánu o hlavu kratší.

Závěrečná poznámka: 

Martýria jsou – jak plyne z poslední věty – spoutána časem, resp. smrtí mučedníka, proto nemohou jako pohádky zůstat s otevřeným koncem.

Obrázek uživatele Faob

Svíčkový děda šel okolo na popravu

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Nejen duchem živa lidská bytost, vece agnostikům biskup a lékař Blažej a chrání život před běsnícími nadbližními meditací v jeskyni; nelibuje si však Člověkem Žárlivě Zaujatý v poustevnictví (už pohled na zplihle motivovaného Adama přesvědčil, že není dobré, aby byl sám, ostatně i proslulý samotář Šimon nakonec na poušti obklopen davem!), a usmívaje se pod vševědoucími vousy (Jonáši, pamatuješ?), nechá jej vyhledat náhodnými náhončími; žalářovaný Blažej zbožně odmítne modloslužebnou žertvu, pročež počechrán železnými hřebeny, přímluvce zaniklého řemesla hřebenářů, vyjde vstříc svému pravému času na pravém místě: cestou na popraviště zachrání ucházející život chlapci s rybí kostí v krku, patron otorhinolaryngologie.

Obrázek uživatele Faob

Na hlavě svaté ruce

Úvodní poznámka: 

15+ Úryvek z románu

Věnováno Hippopotamii

Drabble: 

Iniciační zážitek záchrany umírajícího chlapce skrze modlitbu nasměruje k Pantaleonovu křtu a takořka raketové kariéře, pověst navraceče zraku přivádí k osobnímu dozoru nad zdravím císařovny, úspěch se však všude tam, kde jsou dva nebo tři nestejných výsledků (viď, Ábeli), neodpouští, a tak si nějaká nízká průměrnost ve jménu transparentnosti vzpomněla (kratčeji: udala), že léčí ve jménu náboženství císařem stíhaného; v exploatačním trestu hrají roli kyje, trhání masa, škvaření ještě neoplešatělého těla na rozpálených pleších, hlad, žízeň, topení, divoké šelmy, ale omezme se na samotný skon, dle něhož svatý snadno rozpoznán od jiných mučedníků: setnut s oběma rukama přibitýma k hlavě.

Zrádná drůbež

Drabble: 

Martin o tu poctu opravdu nestál.
Chtěl dál žít v klidu v ústraní, modlit se a pomáhat potřebným. Netoužil po žádných hodnostech a už vůbec ne po bohatství.
Jenže věděl, že si ho za nového biskupa přejí všichni. Mohl by opravdu odmítnout?
Ale také by se s nimi nemusel setkat. Kdyby ho nenašli…
Opuštěná kůlnička vypadala jako slibné útočiště.
Jenže se tam zatoulalo několik hus. V rozhodující chvíli začaly kejhat a upoutaly nežádoucí pozornost.
Nový biskup z Tours byl s jásotem pozdraven.
Husy se však dočkaly patřičného trestu.
Proto lidé dodnes na den svatého Martina mívají na stole pečenou husu.

Závěrečná poznámka: 

Taková úsměvná lidová pověst o svatém Martinovi, biskupovi z Tours (to je ten, který bývá skoro vždycky zobrazován jako pohledný mládenec, co dává nuzákovi půlku pláště, i když ta příhoda byla jen samým začátkem jeho "kariéry" svatého).

Obrázek uživatele Faob

Obr s děckem na ramenou

Úvodní poznámka: 

Věnováno Regi, proč poví jí Hagrid

Drabble: 

Pohany počat znal neznal Reprobus své meze, vysoký a mohutný hledal nejmocnějšího, komu by sloužil: ani ďábel, tohle všechno je moje!, neshledán dost náležitý, vždyť podivně bojí se protnuté horizontály s vertikálou, sebemenší; poustevníku, poraď, chimérám neholduji; nasměrován, přenášel obr přes řeku, tlusté, vypínavé, mocné, až na ramenou lidské mládě, těžkneš mi, lehký náklade, nesu na ramenou všechnu tíhu světa, dí dítě, když se nepřipojíš, neuneseš nic! Titán topě se uprostřed vod, zpokorní před nepochopitelným a kývne, dotykem dětské ruky zazelená obrova hůl, opři svou sílu o milost a nosičem Krista, Kryštofem, budiž! I stal se jím, sťat posléze, jedno.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Svatá trpělivost

Drabble: 

První nabídka ji urazila. Přišla jí odporná a ponižující. To si myslí, že je neodolatelný? Byla ale moudrá žena a nikdy nejednala impulzivně. Nechala tedy nabídku uležet. Dlouho. Hluboko.
Později mu odpověděla, že šlo o návrh nedůstojný a naprosto nepřijatelný.
Přišla druhá nabídka. Tentokrát mnohem honosnější. Po formální stránce jí nemohla nic vytknout. Spálila ji se vším všudy.
Asi si to vyložil tak, že jako žena jen neví, co chce. Nezbylo jí, než vyřešit to jednou provždy. I když to znamenalo, setkat se s ním osobně. Určitě bude opilý jako prase.
Proč jen muži nikdy nepochopí, že ne znamená ne…

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že není problém v tom poznat kněžnu Olgu. A kousala tedy fest!

Obrázek uživatele Faob

Svědectví tichého jazyka

Úvodní poznámka: 

Poloúryvek z románu.

Drabble: 

Nebeské shlížeče uzavírá Svaté mlčení, Animuk, v protykaném a prostykovaném národě nebývalé zjevení, nechoď, Johánku, s králi jednat, mnohý příklad známe, tak to chodí, pán chce vědět, ty nepovíš, vaz ti zláme, z mostu shodí. Hlavo skopová, na co si hraješ?, ctíme utajení, koukej mi pod prsty a skončíš pod Řípem!, ale tajemství pode mnou smrdí vzpourou!
Vztyčen nad varhany, bezeslovnými zvěstovateli Boží slávy, chová Ježíška na kříži jako děťátko a šeptá mu do uší: neměl by, Pane, nade mnou žádnou moc, kdyby mu nebyla dána shůry; Jan Křtitel povolán ke svědectví, já, Jan z Nepomuku, k tichu, jazyku nepodmaněnému.

Obrázek uživatele Faob

Poustevník bez samoty

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Ani světci-svědci neušetřeni vynalézavosti uctívačů děl lidských rukou, jejichž nejzazší hrůzou časná bolest a kteří ve střetu s odlišným kultem dokazují ten svůj právě a jen mocí konání, jímž člověk od pádu disponuje nad nestvořeného Boha: trýznivým týráním.
A tak ze čtrnácti svatých pomocníků v nemocích a nouzích nejvyšších jen poustevník a pijan laního mléka Jiljí, rozdav všechno, co měl, a uchýliv se do samoty neprostupných hvozdů, prodíraje se trním a bodláčím, dožil smrti nenásilné: ani on však neušetřen pekla těch druhých, vyhledán zbloudilým šípem lovícího panovníka a povolán za opata na místě nehody vystavěného kláštera. Mniši však tišší.

Závěrečná poznámka: 

Obhajoba: svědci-světci považuji za dvě slova, počitadlo mi ale ukazuje 99 slov.

Obrázek uživatele Faob

Svěží panna s věží

Úvodní poznámka: 

18+

Drabble: 

Jsouť prvněnky první ligou, by bylo co nepřekonati.
Přitažlivá panna Barbora nehynula snadno, k větší slávě Boží i z Jeho dopuštění zázračně uzdravována pro další a další týrání, krutě od krve vlastní: tříokenní pokořitelka těla, jež navrátivším prachem jest, jak pes do krve bičována, jak pole kovovými rádly brázděna, jak strom pochodněmi pálena, jak hříbek o hlavičku o prsa skrojena, vydechla duši, až když nemohla vzývat a přijímat svého Pána, neb nahá a zohavená pohanským tátou svým sťata.
Nečekal Boží blesk na mlýny téhož a na místě netvora sežehl: třeste se, všichni otcové, jež ubližujete svým dcerám, před Jeho trestem!

Závěrečná poznámka: 

Obhajoba: prvněnky jsou ženským tvarem od prvňáčků.

Moudřejší ustoupí

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní. Aneb tak dlouho se na téma nadává, až se dostaví dva nápady po sobě.

Drabble: 

Benedikt z Nursie se naposledy teskně rozhlédl po údolí.
Domníval se, že tady v Subiacu nalezl cíl své pozemské pouti. Založil společenství zbožných lidí, kteří se jako on chtěli modlit a pracovat, ustanovil pro ně řád.
Někdo ho však nenávidí. Stejně jako už jednou se ho pokusili otrávit…
Díky varování věrného havrana Benedikt nezemřel, poznal však, že ani tady není žádaný.
A tak s hrstkou nejvěrnějších opustil Subiaco.
Proradný mnich na terase tomu přihlížel.
Jakmile zmizeli z dohledu, padouch začal radostí křepčit.
Terasa se zřítila, v jejích troskách nalezl smrt.
Svatý Benedikt založil proslulý klášter Montecassino, kde dožil v pokoji.

Závěrečná poznámka: 

Svatý Benedikt z Nursie, zakladatel benediktinského řádu, žil podle legend nejdřív jako poustevník v horské divočině u Subiaca, potom byl zvolen mnichy z kláštera Vicovar za opata, ale z tohohle kláštera odešel poté, co se ho pokusil někdo otrávit vínem. Vedl pak skupinu mnišských komunit ve skalách v Subiaku, kde vykonal různé zázraky, ale i tady se časem vyskytl vraždící intrikán. Tentokrát byl otrávený chléb, ale Benedikta prý zachránil havran, který byl jeho poslem z nebes. Benedikt poté Subiaco opustil a založil významný klášter Montecassino (r. 529), středisko kultury, kde později nějaký čas přebýval také náš svatý Vojtěch.
Jak praví jedna (možná neoficiální) verze legendy, vrah byl za svůj zlý úmysl po zásluze potrestán.

Obrázek uživatele Faob

Námluvy panny v draku

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Dračí Markéta, přemožitelka ďábla, nepuklá pukla svého polykače, satana-saň, pozvednuvši v jeho sirnatě nakyslém břiše kříž, odolávala srdnatě námluvám odmítnutého lidského nápadníka, hle, křesťanko, mou antikulmou je vyvěsit za vlasy, každý chloupek tvého těla učešu železným hřebenem, chytneš bronz u ohýnku a svaly protáhneš na skřipci, nalíčím bičem a vykoupu topením!, až nebylo úst odmítajících, byvši obdarována ostrým náhrdelníkem, zamečel a ona zkrácena o hlavu.
Ještěže Mel Gibson netočí o mučednicích, jeť krása a věrnost trpkým, co trpkým, jak ocet kyselým darem nevěstám Kristovým. Nápadník zapadl, Markéta žene rok co rok žence do žita, sladká patronka panen a sedláků.

Závěrečná poznámka: 

Obhajoba: námluvám Markéta odolala, tedy zvítězila, nicméně její vítězství dost bolestné=kyselé; z pozemského hlediska svůj spor s nápadníkem prohrála, ale její prohra, jsouce odměněna v nebi nebo minimálně věčností na zemi, sladká.
"satana-saň" beru jako dvě slova, ač mi počitadlo ukazuje o slovo méně.

Obrázek uživatele Faob

Prokop, náš osud

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Není stavby bez ornamentu, aniž stonku bez květu: poustevník Prokop je ryze český svéráz a samorost, neuznávající krom Krista žádné autority, dříč a lidumil, na řeči vám kašlu, máš-li něco proti, přijď a suď. Ďábel se zachechtal a osobně dostavil, ohromující hráč na harfu hrdosti: zapřažen do pluhu, nechápal! Nepáře se opat se Světlonošem, natožpak démony: latinskému opatovi namlátí a papeži, jenž se jej zdráhá kanonizovat, dá čichnout své pěsti: smrdí hřbitovem, Inocencku, cítíš? Dalo se už tehdy tušit, že s touto plebejskou kotlinou budou jednou problémy. Ani čerta, vlastně tam na severu směšné postavičky, se nebojí, neřkuli nehodných hodnostářů!

Obrázek uživatele Faob

Po Libuši Vojtěch, víc vidoucí

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Biskup Vojtěch je prvním lamentačem nad divokými sveřepy v opohořelém kardiu kontinentu: co je to, Sundanci Kide, za lidi?! Tluče bubeníček, tluče na buben: svých model drží se jak alkáč sklínky, chlastají nad duhu, celibát kněžím nevoní, světským zas jedna málo (utnout cizoložničí hlavu jim však nezabrání ani církevní azyl!), bez otroků ani ránu. Povoláván znechuceně odcházel. Žehnaje zvedá po jonášovsku vyčítavě zrak vzhůru: To jsou snad ještě zatvrzelejší šíje než Tvůj vyvolený národ! Jak nepochopitelně Tě jímá lítost nad každým zlem! − Zmizel včas, Slavníkovec, ale stáří nedočkal: šahej Prusům na jejich duby a dostaneš pádlem po hlavě, patrone vodáků...

Obrázek uživatele Faob

Rychlé dospívání v kotli

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Svatý Vít, co Vít, Vítek, holobrádek sotva dvanáctiletý, rané a ranní ptáče, byť ve víře skoro mazák, sav ji s mlékem své kojné, císaři syna uzdravil, ale nevděk světem vládne, neklaníte-li se modlám: neúspěšně vařen v kotli a navoněný předhozen lvům, ale až stětí přineslo kýženou žeň ostatků. Na paži vystavěna rotunda a české sebeurčení, lebka světošlápkovější: z Říma k Paříži, z Francie do Němec, ale všechny cesty nakonec vedou do pražského chrámu.
Zapomenutý panovník si rve vlasy, ach běda, malým dítětem jsem byl přemožen, Vítek, vzývaný se svítáním houbaři i rybáři, se usmívá pod neochmýřeným podnosím: nejsem žádné dítě!

Obrázek uživatele Faob

Panna v soukolí

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Ještě nesvatá Kateřina se ofrňovala nad každým, až potkala něžného milence z Nazareta a o krůček předešla pádu, aby vydala svědectví – rety v ústrety útrapám – o svém Ženichovi; s modlami císaře zdvořile vyrazila dveře a neohroženě si to rozdala, panna, s jeho padesáti pohanskými mudrci a filosofy ve veřejné disputaci, anti-Slovo tehdy ještě nebudovalo bezpečné zóny; dojdou-li argumenty, nastupují klacky, takto ozubený mlýn, zakusující se do panenského těla: všechny ty hroty a nože odrážely stav vládcovy mysli, strachu i chtíče plné; zrno nerozdrceno, soukolí polámáno, katovská sekyra uzavřela spor.
Tváří v tvář síle víry nebyloť nabídek, které se nedají odmítnout.

Tak zase nic

fandom: Athanasius, Život sv. Antonína poustevníka

Místo si pečlivě vybral. Na patce toho sloupu, v bílém oděvu, s obrovským křížem na hrudi jej vládce jistě nepřehlédne.
Císařův průvod se blížil. Už tu byli liktoři, pak vojáci a po chvíli císař v nosítkách. Pohlédl na Antonína. Jel dál.
Průvod mizel směrem k Serapeu.
Sakra. Zase nic.
Antonín to nechápal. Vypral si kvůli tomu svůj svrchní šat (pomohlo by, kdyby si vypral i spodní? … možná si měl vzít nové ponožky), dokonce si rozčesal svůj dlouhý vous.
Svatý Antonín Egyptský padl na zem a zaplakal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
Tak letos zase to mučednictví nevyšlo.

Rok: 
2011
-A A +A