Jsem ten, co si zazpíval naposled v dvaceti,
ten křivý student, co přestal se smát,
Jsem ten, který dokázal přežít i v zajetí,
bezradný snílek, co Vesmír chtěl znát.
Jsem ten, který potom bez hlasu a bez dechu
dokázal světu dát řád,
jsem ten, jehož tělo se zkroutilo do vzdechů,
Plecháč, co nesměl se vzdát.
Jsem ten, který nelehne, nevstane, nevzletí,
ten, který nepíše sám,
nedýchá, nemrká, nesevře v objetí,
jsem Smrti kovový pán.
Jsem ten, který se rozhodl nesejít předčasně,
ten, který vždycky chtěl víc,
jsem ten, který věděl, že v souboji s životem
můžeš mít všechno, či nic.