Skrytý

Isn't it crazy how time flies at a breakneck speed, yet it somehow seems to stand still at the same time? Just look at me, riding the same train from work for thirty-seven fucking years. Bits and pieces and little details change, but nothing major changed for as long as I've been alive. Hell, this entire planet is stuck in a bubble of contentment, waiting to be burst. I mean, we've been basically stuck in the 'fifties for over a century, for crying out loud.
Wait, what was that flash?
Oh no.
Oh well, be careful what you wish for...

Velma přinesla bledé copaté holčičce dvojitou porci palačinek – na účet podniku – protože sirotky, jimž na krku visí znamení Prastarých, je třeba si v Arkhamu předcházet.
Hrobník William, knihovnice Daisy a sestra Mary – místní odborníci na potírání vlivu Temnot – si k ní už neomylně přisedli.
„To děvče má Dar,“ mínila Mary. „Mohla by být prospěšná naší věci.“
Daisy objednává další palačinky („Kdy naposledy ta nebožačka asi jedla?“), nové spojenectví se vyvíjí slibně.

***

„Wednesday, mon chou, tady jsi!“ zvolala Morticia ode dveří.
„Ach ty děti, utečou, než vybalíte kufry,“ dodal sladce Gomez.
„Tak sirotek, hm?“ protáhl William, ale o satisfakci nakonec nepožádal.

Vydal se na svou pravidelnou obchůzku po království. Byla to pořádná štreka, však mu taky patřil celý známý svět. Nebyl sice ani největší nebo nejsilnější v říši, zato charakterem úspěšně zastínil všechny své poddané.

Kolem Rexova obydlí chodil opatrně. Ne že by se ho bál, to určitě ne. Ale nepotřeboval jeho uštěkanost ve svém důležitém ránu. Mnohem raději pak navštěvoval starou Máju. Velká to dáma se zdravou chutí k jídlu vždy trpělivě naslouchala jeho slovům.

Ale jak se říká, všude dobře, doma nejlépe. Mezi svými křepelkami byl vždy vítaný. Ranní procházka byla u konce. Teď už zbývalo jen jedno…

„Kykyryký!“

This is bad, this is bad, this is bad. How in the Tartaros am I supposed to judge a beauty contest between my wife and two of my daughters? No matter what I do, the other two are gonna give me shit about it until the end of eternity. And our lot is very, very creative when it comes to petty revenge. Especially my wife. Just ask any of my lovers, at least those who can still speak. Hera likes to turn them into various things.
Shit, they're staring.
Fuck this. I'm just gonna pawn it off on some mortal.

"Elder?"
"Yes, child?"
"They say you tell the best stories. They say it's like painting pictures with words. That you close your eyes and you see."
"That is kind of them. What do you want to hear about?"
"Tell me of a world, green and blue, of cities with buildings touching the sky, where more people than I could imagine live. Tell me of lush valleys, of endless forests. Tell me of fields of grain spanning beyond horizon. Tell me of oceans full of fantastic creatures."

"Tell me of the world before the bombs fell, the world I've never seen."

,,Spíš nevím, co uděláme s tím tvým bráchou." ,,Neboj, to už je vymyšlený." Za oknem sprchy se mihl stín. Vzhlédli. ,,On už je vzhůru?" Chlapeček na ně dělá ksichtíky a vesele mává. ,,Je teplej nebo co?" ,,Hele tohle se mi vůbec nelíbí." V tu chvíli do sprchy vstoupí šedovlasá, korpulentní, úplně slepá a úplně nahá babka. ,,Nazdar, děvčata!" Položí brýle na poličku a pustí vodu. Za závěsem zaslechnou přicházet skupinu holek. Vymění si zoufalé pohledy. Jediná cesta ven vede oknem...

Zatímco visí zaseknutý v okně, babka nahmatá brýle.
,,Ty prasáku, ty úchyle! Jak si to představuješ, vošmatávat mě po ránu!"

"Chamraď těžko někdo spasí,
vsadím tři své zlaté vlasy."

"Pták mi hlásí: Že jsou xindl,
shoduje se celý Špindl.“

"Nalákám je na perníček," povídá ta občanka,
"zaslouží jen pohřeb žehem, svoloč, chátra, sebranka!"

"Jsou schopni jen komplotů,
sezřat tuhle holotu!"

"Za dubem oškubem veškerou sběř,
patří je postřílet jak divou zvěř."

"Je to verbež horší vlka,"
ta v červeném s námi plká.

"Kdo moh pustit ke kormidlu tu křiváckou lůzu?
Chce to špenát a pak na ně pustit děs a hrůzu."

"Na tu bandu, na tu pakáž, má Azrael spády,
hon na tyhle šmudly z vlády prý bude mít grády."

My grandfather was a constant in my life. He was always there, smiling and looking at me with a twinkle in his eye. Smoking from his pipe, and uttering words that sometimes I found completely nuts. Still, I loved and idolized him, I constantly tried to do my best to be the best and to impress him.

It took me a long time to understand, that all the time I was waiting for him to be proud of me, the whole time he was waiting for me to realize, that he already is. Grandfather always believed the best in us.

Na návštěvě u Sandy:

Není ti tady někdy smutno? Já mám Garryho a Patrika a mamka s taťkou nás berou občas na výlet, ale ty bydlíš za městem a navíc úplně sama? Neuvažovala jsi někdy o tom, že bys měla malá veverčátka?"

Zrzka vzhlédne od mikroskopu.

"Zbláznil ses!?!?
Já utíkám přede všemi pod vodu, abych měla klid na své bádání a udělala bych takovou fatální chybu, abych si udělala mladé?! Navíc, dokážeš si představit ten ohromný přístroj k výrobě kyslíku, kdybychom v mé bublině byli tři? A to nemluvím o tom, že jsem tady pod vodou ještě žádnýho veverčáka nepotkala."

Kde výš a výš k rtům stoupá díž,
v níž zeje temná díra,
tam muže zříš, jenž nese kříž
své žízně, pro niž zmírá.

Jak soumar táhl těžký kříž
a cíli nebyl stále blíž,
ač soumrak už se blížil.

Čím spíš jen spíš spěl k cíli blíž,
tím kratší zbýval čas,
teď ženu zříš, jíž v srdci víš,
že slzí pukla hráz.

Jak soumar táhl těžký kříž
teď cíli byvše bíž a blíž blíž,
víc temný stín ho tížil.

Čím blíž a blíž, tím klesal níž
tou tíhou zemdlen zmírá,
hleď, muže zříš, jak nese kříž,
však nadějí je víra.

Přijel plně vybaven - keramická miska s kytičkovaným okrajem (mají rády zdobnost!), blok plný kvalitních tlustých stránek (se slevou jen dva tolary!), ostře ořezaný paklík tužek č. 2, pero a lahvička kvalitní tuše.
Teď jen najít tu holku, co jej na ni místní hned kvapně odkázali...

"Takže vy hledáte... víly?"
Konečně to začala chápat!
"Ano, prý jsou zde zastoupeny ve zvýšeném výskytu a unikátním modrém zabarvení!" neudržel Hlavolín Voblacích svoje nadšení.
"Sice jsou plaché, ale jsem o jejich zvycích řádně zpraven! A také bych od Vás rád každé ráno koupil misku smetany," dodal rázně.

"Hlavně ho nezabijte!" broukla Tonička zdánlivě nikam.

První česnek konzumoval, špitá se, že uhořel,
druhý láskou k vychytávkám Ládi Hrušky zahořel.
V duchu hesla "hlavně levně" k řezníkovi zašel,
po kuřecích chipsech z kůží stačil lehký kašel.
Třetí pokyn vládní strany nepochopil zjevně,
když chlór coby dezinfekci užil nejen zevně.
Čtvrtý se rozhodl zadýmit plíce,
o pátém, co uchlastal se, v TN.CZ více.
Šestá žena měla v mozku všechno trošku naruby,
konzumací horké vody spálila si potrubí.
Sedmý prášky kombinoval, kloktal kapky do nosu,
osmá v bitvě o ruličky obětí je chaosu.
Devátého klepla pepka nad zásilkou z Číny,
média však o Covidu dál šíří ty špíny.

Dokázal hovořit tak libým šepotem, že to zalézalo pod kůži, a věděl to o sobě.
"Už jsem ti někdy řekl, jak mě fascinují tvé oči? Cítím se ztracen a bezmocný, když se na mě podíváš - tak, právě tak. Už jsem ti to někdy řekl?"
Dnes mu slova splývala z úst výjimečně hladce, sladce, medově. Svět se točil, točil se jen kolem nich dvou.
"Neřekl! Já hlupák. Tvoje oči! Ty tvoje oči jsou jako dvě slunce shlížející z výše."
Zasnil se. Na nebi tančily hvězdy.
"A tvé vlasy... Jako čerstvě padlý sníh... Ach, pověz mi něco."
"Drž už konečně hubu, Marigolde."

Klečel v tom chladném sněhu před námi a tvářil se jako by mu vůbec nedocházelo proč. Těkal očima z jednoho na druhého a nejspíš hledal nějakou oporu, vysvětlení, alespoň v jednom z našich pohledů, zatimco mu z děr v břiše vytékala čerstvá krev.
Nevěděl vůbec jak hrozně to bolí. Jak strašné je se koukat, když vám před očima podříznou oba rodiče.
Pokud ano, nikdy by to neudělal. Nikdy by je sem nepřivedl.
Stoupl jsem si proti němu, zahleděl se mu do očí a vrazil mu nůž rovnou do srdce. Snad ho to bolelo stejně jako mne každý den.

"Pro hlídku."