Čajový cyklus (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Jak nezdrtit nenadaného básníka?

Úvodní poznámka: 

Učitelem opravujícím kompozice je samozřejmě Daniel Šebesta z povídky Noc zázraků.

kdesi v Čechách, 1899

Drabble: 

„Pane učiteli, vážně se omlouvám, nechci rušit, ale… kdybyste byl tak hodný…“
Unaveně vzhlédl od oprav kompozic. „Další verše, Jeníku? Opět vlastenecká poezie?“
Mládenec spěšně kývl, aniž čekal na vyzvání, přitáhl si židli. „Zkusil jsem něco víc… epického. Podívejte na tohle čtyřverší. Co mu říkáte? Chtěl jsem, aby to mělo melodii, možná se to bude dát i zpívat.“
Tváří v tvář jeho téměř štěněcímu pohledu nedokázal Daniel nahlas vyslovit, že jsou to velmi špatné verše. Zpívat? O melodii nemohla být řeč a obsahově… Epická, vlastenecká poezie o Bílé hoře? Bože, za co?!
Vlastně si to… Ano, zasloužil! Kdyby vloni neutekl…

Obrázek uživatele Arenga

Zúročit své hřivny

Úvodní poznámka: 

Opět s Danielem Šebestou z povídky Noc zázraků. Tentokrát opět střípek ze vzdálenější minulosti.
Danielovi je 23 let, jeho cesta leží před ním – a nejspíš má trochu pochybnosti

Praha, 1569

Drabble: 

„Občas si kladu otázku, kdo vlastně jsem,“ posteskl si.
Jeho mentor vážně pokýval hlavou. „Kdo jsem, odkud jsem přišel, kam směřuji. To jsou ty správné otázky, které bychom si měli klást, Danieli.“
„Což nechápete, otče?!“ Nakopl kamínek na cestičce. „Vše, co dělám… co umím… Všechny ty rádoby dokonalé iluze… Každá je jako mýdlová bublina. Jen na chvilku, nic trvalého. Jeden velký klam.“
„Kdepak, Danieli. Byls nadán neobvyklými dary,“ připomněl měkce. „Jenže ty nesmějí být tvým cílem a pýchou, nýbrž prostředkem, jímž cíle dosáhneš. Podobenství o hřivnách přece dobře znáš. Talenty musíš pěstovat.“
Zavřel oči. „Abych mohl stát proti zlu,“ zašeptal.

Obrázek uživatele Arenga

Stáří je relativní pojem

Úvodní poznámka: 

Stále pokračujeme s Danielem Šebestou z povídky Noc zázraků.

Dnešní drabble se ovšem odehrává skoro v současnosti - a snad je z něho patrné, že jednou za čas je Daniel prostě nucen změnit identitu.

Praha, 2010

Drabble: 

Dlouho váhal, nakonec se rozhodl pro Prahu. Velkoměsto bylo anonymní. Na druhou stranu plné vzpomínek. Možnost chodit denně na koncerty či na operu však vyvážila všechna negativa.
Z okna tramvaje zamyšleně pozoroval řeku spoutanou mnoha mosty. Když ji jako chlapec uviděl poprvé, stál tu jen ten jeden jediný, ještě bez soch.
„Nepředstírejte, že nevidíte, mladíku,“ ozvalo se nad ním nasupeně.
Chvíli trvalo, než mu došlo, že penzistka mluví na něj. Podobu trvale změnil teprve před pár týdny. Evidentně žádala místo k sezení. Vstal bez námitek.
„Aby se člověk doprošoval!“ odfrkla. „To za mého mládí…“
„Ještě jezdila koňka?“ usmál se drze.

Obrázek uživatele Arenga

Vracet se domů

Úvodní poznámka: 

NAHRAZUJI TÉMA Č. 1 - PO HLAVĚ

Toto drabble na to předchozí nenavazuje ;-)

Opět ale v hlavní roli Daniel Šebesta z povídky Noc zázraků, tentokrát s velkým, opravdu velkým časovým skokem do minulosti.

Kostelec, 1565

Drabble: 

„Přijels na vakance?” tázal se bělovlasý farář.
Mladík kývl. „Pomoct tátovi. Však víte, žně…“
Stařeček se pousmál. „Nezapomínáš na svoje kořeny, to tě ctí. A studium, Danieli? Jakpak ti letos šlo?“
Pokrčil rameny. „Inu, s pomocí Boží…“ Podrobnosti vykládat nemínil.
„A dál?“
„Dál, velebný pane?“
„Jsi v Praze devět let.“
„Nechci se do ničeho vrhat po hlavě,“ zamumlal.
„Rozvaha tě také ctí. Ostatně, lidé jako ty mohou studovat velmi dlouho.“
„Lidé jako já?“ Zdálo se mu to, nebo na něj kněz skutečně mrkl?
„Já přece vím, Danieli. Proč bych jinak tvého tatíka tolik přemlouval, aby tě poslal k otcům jezuitům?“

Obrázek uživatele Arenga

Nevinná procházka?

Úvodní poznámka: 

Až do dneška jsem uvažovala, jestli letos budu vůbec psát, ale nakonec jsem se rozhodla, že to přece jenom zkusím, i když nejsem moc ve formě.

Hlavní hrdina, Daniel Šebesta – s nímž předběžně počítám i pro další drabble, i když souvislý příběh spíš nečekejte –, se tu už v minulých letech asi několikrát mihl, hlavně ale vystupuje ve vánoční povídce Noc zázraků, kterou jsem předminulý rok psala pro Sarden (https://www.sarden.cz/2020-12-24-1805/vanocni-povidka-irena-moravcova-no...). K Čajovému cyklu tahle postava patři, i když na první dojem to není tak úplně zřejmé.

Kdesi v Protektorátu, podzim 1942

Drabble: 

Les voněl hnilobou. Možná spíš páchl, ale Danielovi voněl. Něčím mu to připomínalo dětství – pošmourná podzimní odpoledne, kdy s ostatními dětmi ze vsi vyháněli prasátka a kozy, aby se popásli v dubině.
„Francka předevčírem zatkli,“ přerušil mlčení jeho společník. „Já ti řeknu, Tomáši, že bych se vážně raděj sám zabil, než aby mě dostali do pazourů gestapáci. Bojim se, že by mě zlomili.“
„Proto je lepší nevědět víc, než nutně potřebuješ.“ Prvořadá zásada konspirace.
„Jo, ale voni se tě vyptávaj křížem krážem a taky lidi mučej.“
„Když nic nevíš, nic nepovíš,“ pousmál se Daniel. Sám ovšem, bohužel, věděl příliš mnoho…

Obrázek uživatele Arenga

Počtvrté v očekávání

Úvodní poznámka: 

Tak ještě to jedno slíbené drabble jako epilog za letošní sérií.
Věnováno mým milým betám a také Ellušce, která ho fakticky uhodla (napsala jsem ho v den, kdy bylo vyhlášeno téma, ale zkrátka jsem si ho potřebovala nechat nakonec).

nahrazuji téma č. 26 - Dal bych si tu čtvrtou

Praha, večer 15. listopadu 1897

Drabble: 

„Pořád bych jedla a mlsala,“ posteskla si Paulína. „Dala bych si ještě tu čtvrtou pralinku, podáš mi ji, prosím? Jen doufám, že z těch mandlí nedostanu nadýmání. To je v mém stavu obzvlášť nepříjemné.“
Norbert přistrčil manželce talířek s mandlemi v karamelizovaném cukru, v očekávání čtvrté dcery si ji hýčkal. „To je nepříjemné vždycky, má drahá. Pamatuješ, jak jsme byli kdysi v Národním na Mignon a já odešel kvapem o přestávce?“

Teprve po dvanácti letech, jí vylíčil, co tehdy způsobilo jeho indispozici.
Paulína se smála, až slzela.

Snad i díky tomu smíchu přišel malý Karlík na svět ještě téže noci.

Závěrečná poznámka: 

Původ pralinek najdeme ve Francii v 17. století, šlo o celé mandle v karamelizovaném cukru (dodnes známé jako francouzské pralinky). Čokoládová pralinka s náplní, jak ji známe dnes, spatřila světlo světa až v roce 1912 v Belgii, kdy cukrář Jan Neuhaus vyrobil první čokoládový bonbon s náplní z drcených mandlí (zdroj: https://www.jimeto.cz/pralinky/)

Obrázek uživatele Arenga

Spolu a sami

Úvodní poznámka: 

Série se nám nachýlila ke konci, a i když bude ještě později večer jedno bonusové drabble coby epilog, dalo by se říct, že tohle je poslední více méně kontinuální střípek - a tak nějak se nabízí, aby byl ten příběh o námluvách zakončen opravdu čistou romantikou...

Praha, září 1888

Drabble: 

Byli spolu a byli sami.
Vztáhla ruce a opatrně mu sundala brýle. Bylo to úplně poprvé, co ho viděla bez nich. „Vypadáš trochu jinak,“ řekla tiše. Cítila jeho nejistotu, pocit určité zranitelnosti, přesto pohled neodvrátil a očima nechráněnýma brýlemi se vpíjel do jejích. Ačkoli už věděl, že pohled z očí do očí nemusí být z její strany pouze obyčejným pohledem… Jeho důvěra pro ni měla nesmírnou cenu. „Nikdy toho nezneužiji, Norberte,“ ujistila jej s něhou. Odložila brýle na noční stolek, pak k němu znovu vztáhla ruce
Uchopil je a jednu po druhé políbil do dlaně.
Byli spolu a byli sami.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji celému organizačnímu týmu a také moc všem, kteří letos moje drabble četli, vážím si toho, že jste si na ně pravidelně i nepravidelně nacházeli čas a jsem ráda, pokud se vám ten příběh alespoň trochu líbil. Každopádně vaše komentáře pro mne byly velmi motivující.

A pokud se vám Čajový cyklus líbí, tak bych si tady dovolila malé reklamní okénko ;-) Během května by měla vyjít knížka s názvem "Dům roztříštěných snů", která částečně vychází z předloňské padesátky, kterou jsem právě kvůli tomu, že se mi téma rozrostlo na knížku nakonec tady nedokončila. Aktuálně je už knížka v tiskárně, takže by měla být opravdu v dohledné době.
Kdybyste se chtěli podívat na obálku, tak můžete tady: https://www.straky.cz/katalog.aspx?Action=Book&BookID=325

Obrázek uživatele Arenga

Čeká tě krásná doba, dítě!

Úvodní poznámka: 

Zítra drabble ještě bude, ale myslím, že i v tomto je již řečeno dost, kam celá záležitost směřuje.

Praha, léto 1886

Drabble: 

„Chtěla jsi na školu, tak nejdřív školu,“ rozhodl tatínek. „Vdavky počkají, ostatně máš teprve sedmnáct.“
„Naštěstí nevěříme na pověru, že se má starší dcera vdát první, jinak to rodině přinese smůlu,“ pousmála se mamá.
„Lydie se přece vůbec vdávat nechce!“ ohradila se Paulína. Ještě to tak!
Madam Treschlová se znovu usmála. „Tatínek má pravdu. Rok či dva ještě zůstaneš na Vyšší dívčí, pak vystrojíme veselku. Hleď si ten čas náležitě užít, Paulínko! Takové dlouhé dvoření a dlouhé zasnoubení, to tě čeká překrásná doba! Divadla, plesy, koncerty, výstavy, procházky, výlety… Jen užívej! Po svatbě přijdou děti a to už se nezastavíš.“

Obrázek uživatele Arenga

Kdo čím zachází, tím také schází

Úvodní poznámka: 

Téma mi tentokrát absolutně nesedlo, ale nakonec jsem se s tím snad nějak popasovala.

Praha, leden 1886

Drabble: 

„Podívají. To je pobaví!“ Šéf před něj položil spis. „Sňatkový podvodník, svůdce a nemrava. Už jednou trestaný.“
„To mi zábavné nepřijde.“
„Aber doch!“ zasmál se šéf. „Narazil na sobě rovnou. Podvodnici. A vyžaduje svatbu, když se zaslíbili.“
„Vyloudila z něj peníze?“
„Taky. Aber prý má v srdci echt grosse Liebe.“ Znovu se zasmál. „Pobavil, holoubek zamilovaný. Každopádně toho zastupovat nebudu, nechci si zničit reputaci. Mimochodem, Krása, co jejich námluvy? Dlouho jsem se jich neptal. Vyhnali už slečince Lydii z hlavy to učitelství?“
Ošil se. Samozřejmě, že nevyhnal. Ani nechtěl. Stačilo pár měsíců, aby zjistil, že žena, kterou hledá, je Paulína.

Obrázek uživatele Arenga

Po krůčcích...

Úvodní poznámka: 

Pokračování.
Poté, co Paulína nemohla kvlůli zanícenému malíčku na procházku, přemluvila ji Lydie, aby Norbertu Krásovi napsala dopis, že ho doručí, což také udělala. Norbert Krása se následně rozhodl koupit zdravotně indisponované slečně Paulíně karamelizované mandle.

Praha, říjen 1885

Drabble: 

Paulína Treschlová chroupala karamelizované mandličky a marně přemítala, zda dnešní návštěva Norberta Krásy může znamenat nějaký posun žádoucím směrem. Cítila se trošičku rozechvěle a poněkud zamilovaně. Anebo to byla jen pouhopouhá sympatie a náklonnost? Sama se v tom nedokázala vyznat, jako by jí city zatemňovaly racionální úsudek.

Norbert Krása se mezitím rozhodl pro opravdu dlouhou procházku. Potřeboval si vyčistit hlavu, nějak mu to dnes nemyslelo... Usiloval sice o ruku slečny Lydie, a to i přesto, že věděl, že se rozhodla pro učitelské povolání a vdávat se nechce, ale… Vážně byl tak slepý, že si přes Lydii vůbec nevšímal její sestry?

Závěrečná poznámka: 

Nějak mám pocit, že se mi z toho letos prakticky vytrácí ten prvek fantastiky ;-) (kromě toho tedy, že děvčata nechtěla využít svých schopností, aby jimi ovlivnila city a sympatie Norberta Krásy)

Obrázek uživatele Arenga

Snad si nikdo nevšiml

Úvodní poznámka: 

Další část do série - po trapasu v divadle nastala další komplikace, když se Paulíně Treschlové zanítil malíček na noze, a proto nemohla na domluvenou procházku - Norbert Krása si ovšem myslí, že se na něj slečna kvůli kvapnému odchodu z divadla hněvá; do celé situace se ovšem rozhodne vložit Lydie, která sestru přesvědčí, aby mladému koncipientovi napsala - a sama také bezodkladně lístek doručí pod záminkou pozvání Norbertova šéfa jejími rodiči na večeři.

Praha, říjen 1885

Drabble: 

Norbert byl z celé té situace úplně paf.
Nejen, že slečna Lydie přišla do jejich kanceláře doslova jako by se nechumelilo, ale dokonce se k němu přitočila a se špitnutím „pro vás“ mu vtiskla do dlaně malou obálku. Upřímně doufal, že nikdo nic neslyšel ani neviděl. Z toho by byla hrozná ostuda!
Psaníčko otevřel raději až doma, bezpečně z dosahu všech zvědavých očí a uší. Jaké bylo jeho překvapení, že pisatelkou není Lydie, ale její sestra Paulína!
Takže se nehněvala, procházka byla odřeknuta kvůli zanícenému malíčku. Chudinka! Usmyslel si, že jí musí poslat nějakou drobnou pozornost.
Co třeba karamelizované mandle?

Závěrečná poznámka: 

Pokud by vznikly pochybnosti, kde je v drabble téma, tak se skrývá v Norbertově doufání, že ve chvíli, kdy mu Lydie předávala lístek a zašeptala "pro vás" byli všichni v kanceláři úplně a naprosto hluší.

Obrázek uživatele Arenga

Lydie zasahuje

Úvodní poznámka: 

Další kousek do série, přímo navazuje.

Praha, říjen 1885

Drabble: 

Lydie Treschlová nebyla žádná citlivka, a když si něco usmyslela, tak za tím šla.
Neměla problém přemluvit tatínka, aby pozval na večeři strýčka Waldhofa, dokonce se nabídla, že mu sama donese lístek s pozváním do kanceláře. Bude to pro ni jen docela malá zacházka, až se bude odpoledne vracet ze školy, kde dělala povinnou praxi – a ona se opravdu tuze ráda projde.
Neměla problém s tím, že půjde sama do kanceláře, která byla jinak plná mužů, čímž se zákonitě stane středem pozornosti.
A neměla problém ani s tím, aby při té příležitosti nenápadně vtiskla koncipientu Krásovi do ruky malé psaníčko.

Obrázek uživatele Arenga

Tvoje starosti bych chtěla mít...

Úvodní poznámka: 

Navazuje na to, co se stalo v divadle, po divadle a že Paulína nemohla na procházku.

Praha, říjen 1885

Drabble: 

Lydie se nespokojeně prohlížela v zrcadle. „Nevím, proč mi to švadlena víc nenařasila. Přidat pár skladů tady, pár tady... Hned by ty šaty vypadaly lépe.“
„Tvoje starosti bych chtěla mít,“ ucedila z pohovky Paulína. Nohu se zaníceným malíčkem podloženou polštářem, v klíně otevřený anglický slovník.
„Copak, nejdou ti do hlavy slovíčka? Je to vážně skvělé, že se na Vyšší dívčí učíte tolik jazyků.“
„Pravila učitelka francouzštiny a němčiny,“ odvětila ponuře.
„Ty jsi tedy dneska bez nálady!“
„A ty se mi divíš? Tolik jsem se po té jeho omluvě na procházku těšila...“
Lydie vzdychla. „Vždyť mu přece můžeš taky napsat, ne?“

Obrázek uživatele Arenga

Někdo touží po ženitbě, jiný po svobodě...

Úvodní poznámka: 

Navazuje na poslední tři drabble - nevydařené divadelní představení, omluva s kyticí a zanícený malíček z tlačících bot

Dneska je to nicméně trochu BJB, tak se moc omlouvám...

Praha, říjen 1885

Drabble: 

„Jak jsou na tom mit dem Gerichtsfall Svoboda?“ tázal se šéf v pondělí odpoledne. „Myslím majitele řetězárny, ne toho úředníka ze Smíchova, co se chce rozvést. Hloupý člověk, to jim povím. Svoboda chce svobodu, prý že ho Frau drží na řetězu… Kein Problem, natürlich… jenže do roka zjistí, že mu svoboda neštimuje a najde si novou Frau.“
„Jak to víte?“
Odfrkl. „Už ho rozvádím potřetí. Co oni a jejich námluvy?“
Ošil se. Měl jít včera se slečnami Treschlovými a jejich paní matkou na procházku na Žofín, ale omluvily se všechny tři.
Jak se obával, slečna Paulína se na něj hněvala...

Obrázek uživatele Arenga

Komplikace

Úvodní poznámka: 

Praha, říjen 1885

Drabble: 

Staré střevíce tlačily a ty nové… kupodivu tlačily rovněž, jako by byly pro někoho jiného. Paulína z nich měla paty i prsty rozedřené až do krve, což mělo za následek, že šla mamá k ševci ztropit scénu.
Druhým následkem byla nejen pokorná ševcova omluva (opravdu jsem zakázku zaměnil, milostivá, taková ostuda se stane jednou za deset let…), ale k správnému páru bot také domácí pantoflíčky (pro slečnu samozřejmě zdarma).
Třetí následek byl zanícený malíček na levé noze. Kdyby nebyla slušně vychovaná, řekla by, že to bolí jak čert.
Čtvrtý následek byl, že kvůli zanícenému malíčku nemohla v neděli na špacír…

Obrázek uživatele Arenga

Pozdní hodina a inkoust stále v kalamáři

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble: "Co se přihodilo či nepřihodilo během opery" (http://www.sosaci.net/user/4885/moje-clanky)
Děje se více méně paralelně s drabble: "Bylo to fiasko, Lydie!" (http://sosaci.net/node/47732)

Praha, noc z 1. na 2. října 1885

Drabble: 

Hodiny na Jindřišské věži odbily půlnoc, Norbert Krása však stále seděl nad prázdným papírem, v ruce převracel násadku, kterou zatím nenamočil do kalamáře. Vůbec nevěděl, jak začít. Taková navýsost trapná situace! Kéž by se byl raději postil! Pokud by své bytné namluvil, že drží půst za nějaký bohulibý úmysl, odmítnutí pozdního oběda by ji neurazilo… Jenže copak může takové delikátní slečně, jako byla Paulína Treschlová, napsat do omluvného dopisu, že měl setsakramentské pnutí ve střevech, což vyvrcholilo dokonalým Durchfallem? Doslova!

Druhý den dostane Paulína kytici s lístečkem na němž stojí pouhé: Omlouvám se za včerejší večer, byl jsem zdravotně indisponován.

Závěrečná poznámka: 

Durchfall znamená nejen průjem, ale také neúspěch nebo propadnutí.

Obrázek uživatele Arenga

Bylo to fiasko, Lydie!

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Co se přihodilo či nepřihodilo během opery" (http://www.sosaci.net/user/4885/moje-clanky)

Praha, 1. říjen 1885 - pozdě večer

Drabble: 

„Máš zkrátka pocit, že víš vždycky všechno nejlíp,“ Paulíniným hlasem rezonovala hořkost i proti sestře namířený hněv. „Půjdete do divadla beze mne, bude to skvělá příležitost, uvidíš, všechno báječně klapne,“ napodobila Lydiin hlas. „To tedy klaplo! Naprosté fiasko… A nech mne, zvládnu to sama!“
„Nedosáhneš,“ konstatovala Lydie a dál jí rozepínala knoflíčky na zádech. „Moc mne mrzí, jak se to vyvinulo, Pauli.“
„Spíš nevyvinulo,“ zasmála se bez jakéhokoli veselí. „Celou dobu poposedával a ošíval se a o přestávce prý že musí odejít. Kdyžs tam nebyla, zjevně pro něj nemělo smysl zůstávat.“

***

Norbert Krása mezitím přemýšlel, jak se co nejadekvátněji omluvit…

Obrázek uživatele Arenga

Co se přihodilo či nepřihodilo během opery

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Představení v Národním" (http://www.sosaci.net/node/47491)

Praha, 1. říjen 1885

Drabble: 

Norbert neklidně poposedl. Již po několikáté, což upoutalo pozornost slečny Paulíny. Tázavě na něj pohlédla. Dělal jako by nic, stiskl zuby, zaťal pevně svaly. Musí vydržet aspoň do přestávky. Tenhle večer se opravdu nevyvíjel dobře!
Nejen, že slečna Lydie z jakýchsi důvodů nemohla (prý nějaké povinnosti vzhledem k praxi na měšťance), ale Norbert sám se necítil vůbec valně. Pnutí, které cítil v zadní části těla, se mu dařilo ovládat celou první polovinu představení – z něhož tedy moc neměl. O přestávce se raději omluvil a rychle zamířil domů.
Ta čočka v kombinaci se zelím byla před návštěvou divadla opravdu špatný nápad.

Obrázek uživatele Arenga

Představení v Národním

Úvodní poznámka: 

Praha, 1. říjen 1885

Drabble: 

„To oblečení je občas tak nepraktické,“ povzdechla si Paulína. „Zapínání na zádech – jedna by musela mít ruce jako opice, aby to zvládla sama.“
Lydie se tiše zasmála a dál zapínala řadu drobných perleťových knoflíčků na sestřiných šatech. „Ale je to šik, Pauli. Vážně. Člověk by neřekl, kolik elegance poskytne mrtvá schránka nějakého plže. Ty šaty ti opravdu moc sluší, ještě účes…“
„Žádné paví pero!“ ujistila se mladší. Z představy, že půjde s rodiči a panem Krásou na operu jen ona, jí volno nebylo. Sestra měla ovšem pravdu: bylo třeba využít příležitost, a když už se Lydie dokázala tak šikovně vymluvit…

Závěrečná poznámka: 

A co ten den v Národním vlastně hráli?
Mignon, romantickou operu o třech jednáních, v níž jako host vystupovala c. a k. dvorní a komorní pěvkyně Marie Hauková.
k opeře viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mignon
Zdroj: Národní listy, r. 25, č. 269, z. 1. 10. 1885, s. 6.

Obrázek uživatele Arenga

Chce to plán

Úvodní poznámka: 

Vzhledem k tomu, že je celá moje letošní série vlastně o námluvách...

Drabble věnováno Avevě (to ty brýle ;-))

Praha, září 1885

Drabble: 

„Chce to plán,“ prohlásila rázně Lydie nad šálkem čaje.
Paulína na ni tázavě pohlédla.
„Plán, jak poposunout pana doktora Krásu, aby si přestal všímat mne a přesunul svůj zájem na tebe. Někdy si ty brýle přece musí sundat, ne?“
Chytila sestru za zápěstí, stiskla možná pevněji, než bylo třeba. „Takhle ne, Lydie. Takhle já to nechci. Nechci, aby se o mne začal zajímat jen proto, že jsme ho ovlivnily.“
Lydie se spokojeně usmála. „V tom případě na to musíme jinak. Vytvořit příležitost. A pak to bude na tobě a tvém šarmu.“
„Mám vůbec nějaký?“ Pochybnost byla hmatatelná.
„To si piš!“

Obrázek uživatele Arenga

Fantazii se meze nekladou

Úvodní poznámka: 

Praha, září 1885

Drabble: 

Monumentální plán Prahy voní novotou.
„Podívej,“ ukáže Paulína. „Obora v Holešovicích vypadá jako hlava ryby, nad Bubenčí má ocas a Hospodářské výstaviště jsou tlama.“
Lydie se zasměje. „Pak je ovšem Císařský ostrov spár dravce, který ji chce ulovit.“
„A Velké Benátky se Štvanicí vypadají trochu jako motýlí křídla.“
„Myslíš?“ zapochybuje, pak chytne sestru za ruku. „Paulíno. On se ti… líbí se ti, viď?“ zeptá se o něco tišeji. Plán Prahy tím samozřejmě nemyslí.
Zaváhá. „Má oči jenom pro tebe,“ špitne, hlas se chvěje potlačenými slzami.
Lydie přezíravě mávne rukou. „Jdi ty! Nechci se vdávat. Nebudu ti stát v cestě, slibuji.“

Závěrečná poznámka: 

Opět jde o tento plán:
Monumentální plán královského hlavního města Prahy : Karlína, Král.Vinohradů, Žižkova, Bubenče, Nuslí a Smíchova i s nejnovější VII. částí Holešovicemi a Bubny. In: Virtualní mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [online]. Zdiby: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i. [cit. 2021-04-16]. Dostupné z: http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/19869

Doporučuji se podívat, je opravdu krásný, se všemi těmi detaily, jako jsou vláčky a lodičky ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Jak jen to zaonačit...

Úvodní poznámka: 

Praha, září 1885

Drabble: 

Lydie měla těžkou hlavu. Zpočátku vše působilo tak… nevinně. Tatínek si usmyslel, že jí najde ženicha, mamá mu to nevyvracela, bratrovi to bylo jedno a ona sama předem věděla, že jde o marnou snahu. Jenže doktor Krása byl cílevědomý. Snažil se ji zaujmout, naklonit si ji, získat její ruku. Asi mu nešlo jen o věno. Zatraceně! Kdyby alespoň nenosil ty hloupé brýle! Přidávaly sice na důstojnosti a vlastně byly docela šaramantní, ovšem sklo tvořilo nepřekonatelnou překážku. Kdyby je neměl, mohla by mu podsunout…
Snad jen kdyby si zažádala o praktikantské místo někde na venkově. Sejde z očí, sejde z mysli!

Závěrečná poznámka: 

Lydie absolvovala Učitelský ústav před prázdninami, ale aby mohla učit samostatně, musí absolvovat dvou nebo tříletou povinnou praxi – dvouletou pro obecnou, tříletou pro měšťanskou školu - Lydie chce na měšťanku, takže musí mít tři roky povinné praxe, pak složí zkoušku způsobilosti a bude plně kvalifikovaná.

Co se týče onoho podsouvání, tak dámy z rodiny mají jisté schopnosti, díky nimž jsou schopné číst myšlenky a taky je občas trochu ovlivňovat.

Obrázek uživatele Arenga

Raději to napsat...

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Cestou z výletu" (http://www.sosaci.net/node/46926)

Jak se zdá, Paulína to, co řekl Norbert Krása, slyšela.

Praha, 1. září 1885

Leopold Treschl našel na stole tento dopis:

Drabble: 

Nejdražší tatínku,
dovolte mi svěřiti se Vám s velikou touhou, již nosím v srdéčku. Tuze ráda bych se ještě vzdělávala! Ač Lydiiny cíle jsou mi cizí, přesto nechci zůstati hloupou, leč hřivny své dále všestranně rozvíjeti. V novinách dočtla jsem se, že Vyšší dívčí škola rozšiřuje se o čtvrtou a pátou třídu, kteréžto školu měšťanskou přesahovati mají. Troufám si věřiti, že přiměřené znalosti k přijetí mám, a tuze ráda bych se v obou zemských jazycích, cizích řečech, jakožto i v počtech, měřičství, zeměpise, dějepise a dalších předmětech zdokonalovala.
Snažně prosím, nejdražší tatínku, dovolte mi zapsati se.
Vaše milující dcera
Paulína

Závěrečná poznámka: 

Školní rok začínal 16. září, školné pro řádné žákyně a posluchačky činilo měsíčně 4 zlaté (+ 2 zlaté zápisného).
Oznámení o rozšíření školy a možném zápisu nových žákyň vyšlo v Národních listech, Číslo 238, ze dne 30.8.1885.
Sken novin (s. 7) najdete zde: https://kramerius.cbvk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:82e0fde7-435f-11dd-b505-...
Jde o "Návěstí" v rámečku uprostřed strany - zde se mj. dočtete i to, jaké všechny předměty se na "Vyšší dívčí" vyučovaly.

Obrázek uživatele Arenga

Cestou z výletu

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Na výletě" (http://www.sosaci.net/node/46801)

Praha, srpen 1885

Drabble: 

S Lydiiným bratrem, dvojčetem, Leopoldem Sebastianem se Norbert spřátelil snadno, vlastně jaksi mimochodem.
„Ty sourozence nemáš, viď?“ tázal se mladík Norberta, když se letním podvečerem vraceli zpět do Prahy – slečny kráčely pár kroků před nimi.
Zavrtěl hlavou.
Mládenec se rozpustile pousmál. „To my jsme někdy pěkná cháska.“
Norbert se v duchu pohoršil, proč o svých sestrách mluví jako o nějaké sebrance. Slečna Lydie byla uhlazená a sečtělá, mladičká Paulína tiché, nesmělé stvoření, které se na něj snad ani jednou zpříma nepodívalo. Obě však byly dámy.
„Moje sestry nejsou obyčejná děvčata.“
„Vážím si duchaplných žen,“ namítl Norbert. „Vzdělaná žena je poklad.“

Obrázek uživatele Arenga

Na výletě

Úvodní poznámka: 

Příběh nám pokračuje. Dneska mi to ovšem dalo hodně zabrat, tak snad je tam téma dostatečně vidět.

Praha, srpen 1885

Drabble: 

Další výlet, tentokrát jen pěšky: Smetanka, Kuchyňka, Kanálská zahrada, nahoru na kopec a zpátky do Prahy přes rychle se rozrůstající Královské Vinohrady, nedávno povýšené na město. Jdou jen ve čtyřech: Lydie, Paulína, jejich bratr, který za několik týdnů rukuje do armády, a Norbert Krása.
Paulínu už tlačí boty, vzpomíná, co jí řekla začátkem léta mamá: „Až ti budou zase malé, řekni včas, zajdeme k ševci!“ Zjevně ono „včas“ opět propásla…
Klopýtne, otlačený palec zabolí. Sykne.
„Co je ti?“ otočí se bratr.
„Nic.“
„Jaképak nic,“ rozhodne Norbert Krása. „Slečna si potřebuje odpočinout.“
Zrudne. Zase se před ním cítí jako malá holka.

Závěrečná poznámka: 

Královské Vinohrady byly povýšeny na město roku 1879.
Smetanka a Kuchyňka byly usedlosti kousek za Prahou. Smetanka přibližně na rohu dnešních ulic Vinohradská a Španělská (její jméno dodnes připomíná ulice a škola Na Smetance), Kuchyňka stála v současné ulici Slavíkova (pozemek částečně zasahoval do dnešních Riegerových sadů), dnes již zaniklá zahrada Kanálka byla mezi dnešní Polskou ulicí a Vinohradskou třídou.

Koho by zajímala mapa, tak zde: Monumentální plán královského hlavního města Prahy : Karlína, Král.Vinohradů, Žižkova, Bubenče, Nuslí a Smíchova i s nejnovější VII. částí Holešovicemi a Bubny. In: Virtualní mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [online]. Zdiby: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i. [cit. 2021-04-13]. Dostupné z: http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/19869

Obrázek uživatele Arenga

Nový aparát

Úvodní poznámka: 

Dnes opět z pohledu Norberta.
Navazuje na drabble "Tak tohle nečekal" (http://www.sosaci.net/node/46399)

Praha, září 1885

Drabble: 

Zjištění, že se Lydie Treschlová nechce vdávat, jej zaskočilo. Chtěla být ovšem učitelkou, nikoli řeholnicí. Což byl zásadní rozdíl.
Umínil si, že se ji pokusí získat.

„Včera jsem měl příležitost zblízka se seznámit s jedním převratným technickým vynálezem.“
Odložila svůj čaj. Zjevně vzbudil její zvědavost. Přesně jak zamýšlel.
„Telefon! Pan šéf nám jej nechal zavést do kanceláře. Hned jsme jej vyzkoušeli,“ pousmál se. „Úžasné jen tak mluvit s člověkem na druhém konci města. Za sto, sto dvacet let bude nejspíš takový aparát docela obvyklý v každé domácnosti. A třeba se bude dát dovolat až do Vídně či dokonce ještě dál!“

Závěrečná poznámka: 

První telefonní ústředna byla v Praze zprovozněna již roku 1882 (na jejím zřízení měl zásadní podíl syn Františka Palackého, Jan Palacký), z prvních jedenácti účastníků se počet připojených telefonních stanic během pár měsíců rozšířil na 98 a počet “abonentů” dále stoupal. První meziměstský hovor v Čechách se uskutečnil roku 1888 mezi Teplicemi a Ústím nad Labem, následujícího roku došlo k telefonickému propojení Prahy a Vídně – tedy o mnoho dříve, než Norbert Krása předpovídal (ovšem např. do Ostravy se ještě roku 1919 volalo tranzitem přes Vídeň). Na druhou stranu, v roce 1985 ještě zdaleka nebyl obvyklý “telefonní aparát” v každé domácnosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku… Zato 2005! To by se Norbert divil, jaké aparáty jsme nosili v kabelkách a po kapsách. Dokonce aparáty bez šňůry, jakéhokoliv vedení a bez potřeby přepojovat hovor pomocí spojovatelky! Ostatně, nebohé spojovatelky by se z takové práce dneska asi zbláznily…

Obrázek uživatele Arenga

Paulína

Úvodní poznámka: 

Dnes z Paulínina pohledu. Mladší dceři Treschlových je šestnáct let.

Praha, léto 1885

Drabble: 

Zatímco starší sestra pokračovala po měšťance na Státní ženský ústav učitelský, ona měšťankou své vzdělání ukončila. Zůstala doma, pomáhala mamá, učila se vést domácnost – i leccos dalšího, co ji mohla mamá naučit. Ostatně TO učila i Lydii. A Lydie projevovala nadání prakticky ve všem, čemu se začala věnovat. Paulína sestru milovala, obdivovala ji, byla vždy připravená stát jí nablízku. Zároveň však měla pocit, že se jí nikdy nevyrovná. Ačkoli se snažila hodně číst, stejně si vedle Lydie připadala jako hloupá brepta.
Návštěvy doktora Krásy u nich doma to jen umocnily.
Na rozdíl od sestry totiž po manželství a dětech toužila.

Obrázek uživatele Arenga

Tak tohle nečekal

Úvodní poznámka: 

Dnes opět z pohledu Norberta, navazuje na drabble "Ráno moudřejší večera" (http://www.sosaci.net/node/46172)

Praha, červenec 1885

Drabble: 

Situace se vyvíjela dobře. Waldhof jej vzal k Treschlovým znovu na večeři, paní domu se dotázala, zda by s nimi nešel do divadla (měli prý vstupenku navíc). Následně byl pozván na čaj, krátce nato dokonce na oběd. Slečna Lydie k němu sice nebyla přehnaně vřelá, jak se ostatně na slušně vychovanou dívku patřilo, ale jednala s ním přívětivě.
Další neděli doprovázel Treschlovy na výlet na Zbraslav. Kráčel s Lydií vpředu, paní Treschlová s mladší Paulínou pár kroků za nimi.
„Elle ne veut pas se marrier, maman!“ zaslechl dívčin hlas.
Netušila, že už se několik týdnů učí francouzsky.
Základní smysl pochopil...

Závěrečná poznámka: 

„Elle ne veut pas se marrier, maman!“ = „Ona se nechce vdávat, mamá.“

Nastává tedy patová situace, kdy by Norbert zájem o nevěstu měl, ale Lydie o ženicha ne – ovšem její rodiče by zřejmě o ženicha také zájem měli. Mohou nakonec dojít ke vzájemné shodě, nebo to bude všechno jinak?

Obrázek uživatele Arenga

Ráno moudřejší večera

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble: Norbert se právě vrátil z kanceláře (http://www.sosaci.net/node/46000)

Praha, květen 1885

Drabble: 

Jakkoli uléhal sklíčený, probudil se pln nového optimismu. Tvrdé práce ani překážek se nikdy nelekal, a má-li být jedinou překážkou k ruce Lydie Treschlové její napůl urozený původ, je to směšné! Vždyť její rodiče se ke šlechtě ani nehlásili. A on byl doktor práv, čekatel advokátské zkoušky s dobrou nadějí na vlastní praxi. To vše hrálo v měšťanské společnosti v jeho prospěch.
Úplně špatně snad také nevypadá, aby se slečně Lydii nelíbil, pomyslel si, když se holil. Jen ty brýle kvůli krátkozrakosti… S tím nic nenadělá, musí doufat, že tento nedostatek slečna přehlédne.
Při oblékání si pohvizdoval. Koupí jí květiny!

Obrázek uživatele Arenga

Norbert se právě vrátil z kanceláře

Úvodní poznámka: 

Praha, jaro 1885

Drabble: 

Bytná – zástěru naškrobenou, šedý drdůlek perfektně upravený – na něj už čekala, netrpělivá všechno mu povědět. Jako obvykle.
„Zašla jsem za tetkou Richtrovou do Ostrovní a na Betlém Platz za Zlámalkou.“
Věděl, že přerušovat ji nemá cenu. Měl pocit, že Richtrová, Zlámalka a jeho bytná jsou snad největší mistryně klípkařky z celé Prahy.
„Samozřejmě tu rodinu, ty Treschlovy znají. Nóbl lidi. A bohatý. Doma mluví jenom franštinou. Madam je prý urozená dáma. Dcera francouzskýho hraběte, no považte!“
A on byl chudý, sirotek po maloměstském pekaři… Pravda, vypracoval se, ale mohl si vůbec dovolit pomýšlet na takovou slečnu, jako byla Lydie Treschlová?

Stránky

-A A +A