Čajový cyklus (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Čajový cyklus

Čajový cyklus (dříve jsem používala název Magie černého čaje), je jistý rámec, v němž se odehrávají některé moje povídky. Nejedná se o originální svět, všechno se v podstatě děje v realitě doby od druhé poloviny 19. až do počátku 21. století (převážně v prostředí naší vlasti), je to však realita trošku posunutá, neboť zde jsou přítomné jisté řekněme věci, které v běžném životě nezažíváme (mnohdy člověk dodá: naštěstí). Všechno se točí kolem jedné rodiny, jejíž příslušnice jsou nadané neobvyklými schopnostmi, přesnější rodinné vztahy budu uvádět pro přehlednost přímo u jednotlivých drabble.

Součástí Čajového cyklu je povídka Cizinec (Mlok 2017), další dvě povídky mám aktuálně v soutěžích, takže o nich mluvit nemůžu ;-)
Patří sem i toto o Vánocích uveřejněné tripple drabble: http://silenesuple.blog.cz/1712/prosincove-plneni-slibu-vanoce-1918
a také drabble Advokátka ex offo, uveřejněné v listopadu 2017 (http://silenesuple.blog.cz/1711/citlive-zasnezeny-listopad).

Obrázek uživatele Arenga

XXX. (minulost 1921)

Úvodní poznámka: 

Moc se omlouvám všem čtenářům a doufám, že se na mne nebude nikdo příliš zlobit, ale rozhodla jsem se jednak v padesátce nepokračovat, jednak stáhnout z webu všechno, co bylo zatím uveřejněno. Důvod je ten, že se mi původně plánovaný příběh posunul někam trochu jinam a nečekaně rozkošatěl, takže bych ho ráda předělala do trochu jiné, komplexnější a možná ještě rozsáhlejší podoby. Díky moc všem, kteří jste ten příběh četli (i když nevím, kolik čtenářů až dotoho třicátého dílu zůstalo), opravdu si toho vážím a doufám, že se třeba jednou budete moci vrátit k tomuto příběhu v trochu jiné podobě.
Díky moc za pochopení
P.S. Jsem dočasně skoro bez internetu jen na datovém připojení, takže nebudu moci případně nějak moc reagovat, ani zatím dočíst ostatní padesátky, ale určitě se k nim vrátím, až se vrátím na normální internet.

Obrázek uživatele Arenga

Já budu volit komunisty

Úvodní poznámka: 

Drabble jsem vybrala, protože je jedním z těch, které funguje bez souvislostí s jinými drabble i bez jakékoli znalosti tohoto fandomu, lépe se ovšem chápe se základní znalostí historie :-) (ono by vlastně klidně i v tom fandomu Historie mohlo být).

Psáno na téma "Vzdušné zámky"

Praha, 1946

Drabble: 

Zastavila ji na rohu: upovídaná sousedka z vedlejšího domu.
Doramo byla unavená z práce, ale byla zvyklá lidem naslouchat.
„Brzo budou ty volby, co tomu říkáte? Já už v tom mám úplně jasno,“ pokračovala rozšafně, aniž počkala na odpověď. „Já budu volit komunisty. Voni jsou spravedlivý. Velký podniky znárodněj, ale malý živnostníky a řemesníky budou podporovat. Zemědělcům budou všestranně pomáhat. V měnový reformě nepoškoděj drobný střádaly, jako jsme my. Hospodářství pošlape jedna báseň. Taky samozřejmě respektujou svobodu svědomí a vyznání. Konečně se budeme mít všichni dobře, bez útlaku. Komunisti jsou zárukou silný, šťastný, ve všem spravedlivý republiky. Já jim věřím!“

Obrázek uživatele Arenga

Neměla jsem poslouchat

Úvodní poznámka: 

Na závěr ještě jednu Elišku, bez bodu (tedy, bodovat prosím jen v případě, že by neprošlo téma v prvním drabble)

Omlouvám se za sprostá slova, Eliščin otec je zemitý, rázný a navíc horkokrevný, poloviční Maďar.
Elišce je v této době dvanáct let.

Těšetín, 1948

Drabble: 

Rodiče se o tom bavili večer a o samotě (obojí samozřejmě nikoli náhodou).
Eliška nemohla za to, že měla zrovna žízeň. Ale přesto se cítila trochu provinile, protože to pochopitelně vypadalo, jako by poslouchala za dveřmi.
„Zákony garantují soukromé vlastnictví do padesáti hektarů, ale…“ tatínek zněl ustaraně, „už za mnou byli, Hani.“
„Vojnar s Bartoškem?“
Nejspíš kývl. „Prý jednotné zemědělské družstvo,“ skoro to vyplivl. „To je hovno družstevnictví tohleto, to je kolektivizace jak vyšitá. Seber, ovládni a pak možná něco málo rozděl. Do žádnýho zasranýho kolchozu mne nedostanou, i kdybych to tu měl zapálit!“
„Filipe!“
Eliška za dveřmi polykala slzy.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji moc všem, kteří tenhle můj fandom četli a komentovali (i těm, kteří četli a nekomentovali nebo jenom občas). Cením si toho, že se vám tenhle "svět" líbí a vracíte se. Měla jsem letos záměr psát víc 40. a 50. léta, což se mi s nějakými přesahy více méně povedlo, takže jsem spokojená.
Ještě jednou díky všem za veškerou podporu, zejména betovacímu týmu ;-)

Vzhledem ke končícímu DMD předpokládám publikování dalšího dílu Padesátky výjimečně až zítra nebo ve čtvrtek, jinak plánuji zůstat u úterků. Takže koho by zajímaly nejen osudy Doramo Krásové ve 20. letech a její vztah s MUDr. Oswaldem Steinem, ale také její překladatelská anabáze v roce 1938, jste vřele vítáni!

Obrázek uživatele Arenga

Pozor, inspekce!

Úvodní poznámka: 

Věnováno mile_jj.

Horní Hrádek, 1957

Drabble: 

„Inspektor je dělnický kádr, morous a protiva,“ varoval Elišku ředitel.
„Řekla bych, že za tím budou hemoroidy,“ podotkla suše šedovlasá kolegyně Říhová.
„V každém případě se snažte zařadit do výuky nějaké aktuální téma,“ poradil ředitel. „Na to on dá!“

Zatímco psala na tabuli, inspektor netrpělivě pofrkával.
Sovětští vědci odkrývají záhady vesmíru.
Kolem Země obíhá družice s živým tvorem.
Ohromený svět gratuluje sovětským vědcům k historickému úspěchu.
Rychle mrkla na inspektora.
Četl docela pomalu, dokonce při tom pohyboval rty. Pak se však spokojeně usmál.
I děti toto skutečně aktuální téma zaujalo.
Přesně do chvíle, než oznámila, že si udělají větný rozbor.

Závěrečná poznámka: 

Druhá věta, kterou Eliška napíše na tabuli je vypůjčená z Rudého práva (4.11.1957).

Obrázek uživatele Arenga

Ovčí logika

Úvodní poznámka: 

Ještě jedna Eliška pro mé milé bety (bez bodu).

Horní Hrádek, 1956

Drabble: 

„Soudružko, moc té bajce nerozumím,“ přihlásí se Zdenka. „Vlk hledá důvod, proč beránka sežrat, obviňuje ho z různých věcí. Beránek obvinění vyvrací, ale vlk ho nakonec obviní, že kvůli němu má hlad, a sežere ho. Proč ten beránek prostě neutekl?“
„Na bajce je důležité naučení,“ vysvětluje Eliška.
„Kdo uteče, vyhraje?“
„Ne, že slabý proti silnému se spravedlnosti nedovolá.“ Měla by asi dodat něco o tom, že Krylov zobrazuje zkušenost z carského ruska, ale v socialistickém řádu že to již neplatí, neboť jsou si všichni rovni. Nedodá. Tahle chytrá holka totiž skončí ve fabrice, kádrově nevyhovuje. Žádná spravedlnost v tom není.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Nechtěný doprovod

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Setkání na rohu, kde nesvítí lampa.

Věnováno Regi.

Horní Hrádek, 1955

Drabble: 

„To byl ale okouzlující mladý muž, co vás doprovodil domů“ vrkala její bytná ještě půl hodiny po Eliščině návratu.
Stiskla rty. Ten idiot – propána, od kdy používá takováhle slova, byť jen v myšlenkách! – se jí doslova vnutil s tím, že samotnou potmě ji domů nepustí. Jako by byla malá holka! Myslel si snad, že když slouží socialistické vlasti, může všechno? I když, aby mu nekřivdila, podobnými jalovými frázemi se neoháněl...
„Určitě jste se potkali na tom lampionovém průvodu, viďte. Pozval vás někam?“ vyzvídala bytná.
Zavrtěla hlavou s pomyšlením, že přílišná četba červené knihovny škodí.
Ale i kdyby pozval, nešla by.

Obrázek uživatele Arenga

Autorská práva by se měla dodržovat

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/38342

Praha, cca 1962

Drabble: 

„Myslím, že je to dobré,“ konstatovala Cosette a rozložila na stůl hotovou šálu. „Docela jednoduchý návod, moc pěkný vzor.“
„Mně se to nelíbí,“ nesdílela její nadšení Doramo.
Překvapeně na ni pohlédla.
„Nemyslím tvé háčkování, ale celkově princip. Překládáme z francouzského journalu, který československému časopisu soudružsky poskytl nějaký magazín z Moskvy. Otisknou to, nám zaplatí za překlad, ale Francouzům ani korunu. V podstatě je to krádež.“ Roky práce v advokacii nemohla zapřít.
Cosette se zamyslela. „Máš pravdu. Ale můžeme to přece pozměnit. Dokonce by šlo udělat víc typů té šály. A na všechny jeden návod. Tím původním se jen volně inspirujeme.“

Obrázek uživatele Arenga

Na stará kolena

Úvodní poznámka: 

Praha, cca 1962

Drabble: 

„Netušila jsem, že budu na stará kolena dělat tohle,“ odfrkla Doramo.
„Pracujeme na tom spolu,“ připomněla Cosette laskavě.
„Myslela jsem, že budete rády,“ podotkla jejich neteř Františka. „Přivyděláte si k důchodu.“
„Jsi hodná, Fančinko,“ pousmála se Cosette. „Já se ráda zabavím. Měla bych snad chodit do Riegerových sadů krmit holuby?“
Doramo se ušklíbla. „Vždyť pořád učíš. Sice pár žáků, ale učíš.“
„Ty zase pořád překládáš.“
Doramo si povzdechla. „Samozřejmě, moc zábavné: Mezi každým šestým okem uháčkujte jeden dlouhý sloupek…
„Ty přeložíš, já vyzkouším, jestli návod sedí,“ usmála se Cosette. „Dokonalá spolupráce.“
„V Ženě a módě po tom skočí,“ dodala Fany.

Závěrečná poznámka: 

Doramo je v tomhle kousku cca 70 let, Cosette je o dva roky starší. Františka se letos ještě neobjevila, je dcerou jejich mladší sestry Leopoldiny (letos nebyla, byla vloni). Pokud někdo četl moji povídku Cizinec, tak tam Františka vystupuje jako hodně stará paní.

Obrázek uživatele Arenga

Hodina českého jazyka a literatury

Úvodní poznámka: 

O Elišce, která je učitelkou, již byla párkrát řeč. Třeba tady nebo tady.

Horní Hrádek, 1956

Drabble: 

„Maxim Gorkij… ehm, totiž... jeho dílo Matka…“
„Pokračuj, Pavle,“ povzbuzuje chlapce před tabulí Eliška. „Hlavní hrdina se jmenuje stejně jako ty,“ snaží se aspoň trochu napovědět.
„Já jsem to četl, soudružko učitelko,“ hájí se. „Matka má syna. Žijí v domě.“
Ve třídě se někdo uchichtne.
„Vlastně ona má těch synů víc.“ Pavel jako by se najednou rozpomněl. „A některý z nich jsou už jako mrtví, ale ona s nima mluví a s jejich mrtvým tátou taky. Postupně jí umřou další synové, ale pak vypukne válka a ona pošle bojovat i toho posledního.“
„Pavle,“ řekne laskavě Eliška, „to je jiná Matka.“

Obrázek uživatele Arenga

Doramo stále překládá

Úvodní poznámka: 

Je to trochu taková blbůstka, ale prostě mi to nedalo...
Opět souvisí s mojí padesátkovou povídkou, ale mělo by fungovat i samostatně.

Praha, 1938

Drabble: 

„Začínám to chápat,“ ukázala Doramo na rukopis. „Tedy, začínám chápat, proč to působí tak zmateně. Autor se zjevně nenechal svazovat časy, naopak s nimi experimentoval.“
Cosette zvedla obočí. „Myslíš slovesné časy? Němčina jich má šest, záměna samozřejmě srozumitelnosti nepřidá...“
„Kdepak, žongluje s různými časy ve vyprávění. V prvních kapitolách dodržuje chronologickou posloupnost. Líčí události, jichž byl účastný Koba a jeho druhové. Jenže najednou skočí a začne čtenáře seznamovat s jinou časovou rovinou. Potud ještě dobré. Ovšem pak se mu tam zcela nelogicky začnou míchat různé časové i místní vrstvy. A čtenář se marně ptá, kam se ztratil ten zatracený Koba.“

Obrázek uživatele Arenga

Sny a skutečnosti

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Věnováno Avevě.

Souvisí s drabble Půjdeme na koncert a hlavně s drabble Rozhovor s kolegy, zatím stále ještě nad náhražkou kávy.

1928-1950

Drabble: 

V deseti mu sbormistr řekl, že s takovým hlasem se hudbou může klidně živit.
Rodiče jej drželi při zemi: „Zpěvák? S tvojí hlavou, Hvězdíku?! Taková škoda! Půjdeš na gymnázium, však peněz máme dost! Budeš pan učitel, to je pořádný povolání.“
Studoval, snil o kariéře profesora, možná i ředitele školy. Zpěvu se však nevzdal.
Odučil pouhý rok, pak nasazení v továrně. Po osvobození středoškolským profesorem, nicméně...
Sny o svobodném životě jej provedly šumavskými lesy až do bavorského internačního tábora.
Jako uprchlík snil, že se vrátí za katedru.
Nevrátil.
Řízením osudu nakonec skončil na zaoceánském parníku.
Jako zpěvák.
Nikdy nebyl tak šťastný.

Závěrečná poznámka: 

Hrdinou drabble není samozřejmě nikdo jiný než Hvězdoslav Kostohryz. Drabble je brutálně krácené, takže se mi tam už nevešlo, že si na té lodi samozřejmě musel změnit jméno, protože to jeho bylo pro místní klientelu asi dost nevyslovitelné :-)

Obrázek uživatele Arenga

Setkání na rohu, kde nesvítí lampa

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Ještě není deset, ale lampa nesvítí.

Eliška v nepřízni počasí cestou od zámku na rohu, kde nesvítila lampa, do kohosi vrazila. Vykřikla leknutím, vzápětí si uvědomila, že muž, který ji chytil do náručí, je oblečený v uniformě se svobodnickými výložkami.

Horní Hrádek, 1955

Drabble: 

„Co blázníte, takhle tu běhat po tmě?“ bafne na ni voják.
Zmůže se na prosté: „Promiňte.“
„Jste celá studená,“ zavrtí hlavou a konečně ji pustí. „To jsou nápady, jít na průvod v lehkém kabátě. Vždyť už je listopad.“
Nepřizná, že jiný kabát zatím nemá. Teplejší si chtěla koupit z listopadové výplaty, ale přišlo prý jen pár kusů. Nedostalo se na ni. Někdy má pocit, že nové zboží chodí do obchodů jednou za sto let…
„Kde bydlíte?“ zajímá se voják.
„Proč bych vám to měla říkat?“ odsekne zamračeně.
Muž trochu zrozpačití. „Já bych vás radši doprovodil. Aby se vám něco nestalo.“

Obrázek uživatele Arenga

Doramo je někde, kde vůbec nechce být

Úvodní poznámka: 

Praha, 1948

Drabble: 

Přivedla ji tam náhoda. V duchu si říkala, jak je hloupá, mohla tušit, že přes Václavské náměstí dnes nejspíš neprojde. Jenže zpátky skrz lidské moře cesta nevedla.
„Takys přišla podpořit naši věc?“ otočil se k ní bodře jakýsi čtyřicátník v šedém kabátě. „Z jakýho jsi závodu?“
„Pracuji na poště,“ sykla skrz zuby a měla chuť mu šlápnout na nohu.
„Slyšíš, Lojzíku,“ drcnul šedokabátník do souseda. „Dokonce i ouřednictvo z pošty de s náma. To bude dobrý!“
Měla chuť křičet, že dobré nebude vůbec nic.
„Právě jsem se vrátil z Hradu,“ ozvalo se v tu chvíli dole na náměstí.
Dav zajásal.

Závěrečná poznámka: 

Památný projev Klementa Gottwalda bývá občas situován na Staroměstské náměstí, ve skutečnosti byl ovšem pronesen na dolní části Václavského náměstí, a to nikoli z balkonu, ale z korby nákladního vozu. Na Václavském náměstí bylo ten den cca 100000 lidí, tato "spontánní podpora" byla samozřejmě velmi dobře organizovaná.
Pro zájemce pár odkazů, včetně dobových fotografií:
http://muzeumprahy.cz/unor-1948-v-praze/
https://www.minulost.cz/cs/vitezny-unor-ve-fotografii
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zadny-balkon-gottwald-recnil-z-korby-...

Obrázek uživatele Arenga

Některé výroky se neodpouštejí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabbe Republice více práce!

Věnováno Apatyce
(za ty kapesníčky - a promiň...)

Praha, 1948

Byl poslední červnový den, vysvědčení rozdaná...

Drabble: 

„Prostě mě vyhodil.“ Byl trochu pobledlý, v ruce jakýsi papír. Zmačkaný.
„Jak to myslíte, Viléme, vyhodil?“ tázala se Cosette.
„Že prý v jednotném socialistickém školství pro takové reakční živly, jako jsem já, není místo. Že si mám najít nějakou pořádnou, chlapskou práci. Že prý s krumpáčem v rukách mě podobné řeči urážející dělnickou třídu dozajista přejdou.“
„On vám ten váš projev během oné rádoby osvětové besedy neodpustil,“ konstatovala.
Pokrčil rameny. „Nešlo jen o to. Byl jsem drzý vícekrát.“
„Co budete dělat?“
„Vrátím se do Kolbenky. Vydržel jsem tam čtyři roky za války, zvládnu i další rok. Déle tu komunisté nebudou.“

Závěrečná poznámka: 

Možná se zdá, že Vilém je přehnaně, až naivně optimistický.
Ovšem v té době hodně lidí věřilo, že je to jen na chvilku...

Obrázek uživatele Arenga

Republice více práce!

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na drabblata Nový kolega a Nejen jedno tajemství; souvisí též s drabble Půjdeme na koncert.

Věnováno KattyV ;-)

Praha, 1948

Drabble: 

Účast na ředitelem naplánované osvětové besedě byla povinná, pozváni byli i učitelé z několika dalších škol.
„Soudruzi,“ začal přednášející, „a soudružky, samozřejmě. Ale hlavně soudruzi! Všichni víme, jak je důležitá práce pro republiku. Budujeme socialismus, soudruzi. K tomu potřebuje republika každýho jednoho z vás. Jak na vás koukám, je mezi váma spousta silnejch, zdravejch, mladejch chlapů. Soudruzi, vás je v tom školství strašná škoda! Vždyť to vaše učení klidně zastanou soudružky. Vás, chlapi, potřebujou doly, hutě, fabriky! Socialisticky se zavažte nastoupit do výroby!“
Ticho v sále přerušil Vilém Poděbradský: „Toho jsme si dost užili za Protektorátu.“

Ředitel mu to nezapomene.

Obrázek uživatele Arenga

Nejen jedno tajemství

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Volně navazuje na drabble Nový kolega; souvisí též s drabble Půjdeme na koncert.

Praha, 1947-8

Drabble: 

Něčím jí připomínal Josífka. Přistihla se dokonce při myšlence, že nějak takhle by býval mohl vypadat její a Josífkův syn. Musela se kousnout do rtu, aby se nerozplakala. Ano, viděla v něm syna, kterého neměla. Což se ovšem kolega Poděbradský nesměl nikdy dozvědět!
Cosette se vždy držela zásady, že pouhá zvědavost není důvodem využívat rodinného daru a nahlížet lidem do mysli. Mnohé však dokázala vycítit i bez nějaké zvláštní snahy – třeba to, že má Vilém Poděbradský jakési závažné tajnosti. Jednoho odpoledne ve sborovně nakonec neodolala.
Svou nechuť ke komunistům netajil, že však zajde tak daleko, aby organizoval odbojovou skupinu, nečekala.

Závěrečná poznámka: 

Josífek byl Cosettin snoubenec, který padl v první světové válce. Viz též v drabble Slečna učitelka, psané vloni na téma 3 x 3.

Obrázek uživatele Arenga

Nový kolega

Úvodní poznámka: 

Volně předchází drabble Půjdeme na koncert.

Praha, 1946

Drabble: 

„To se přece stává,“ podotkla Cosette. „Věci se opotřebovávají a odejdou.“
„Odejdou? Úžasné, když si tu někdo plete klíč a rýč, a pak to svádí na únavu materiálu,“ zavrčela Doramo klečící před kredencí. „Leda to vypáčit…“
Paulína Krásová, matka obou, nesouhlasně sykla. „Zajdi pro domovníka…“
Doramo se ani neohlédla. „Myslíte, mamičko, toho domovníka, proti němuž jsme svědčily u Mimořádného lidového soudu?“
„Mám nového kolegu, za války se prý přiučil od různých řemesel,“ nadhodila Cosette. „Poprosím ho, jestli by nepřišel.“

Vilém Poděbradský přišel ochotně. Nemohl přece nechat v nesnázích kolegyni. I když těmi nesnázemi byl jen zalomený klíč ve dvířkách kredence.

Závěrečná poznámka: 

Vilém Poděbradský se za války různým řemeslům přiučil samozřejmě proto, že byl totálně nasazený, ale to se mi do drabble už tak nějak nevešlo.

Obrázek uživatele Arenga

Rozhovor s kolegy, zatím stále ještě nad náhražkou kávy

Úvodní poznámka: 

Souvisí s drabble Půjdeme na koncert.

Praha, 1948

Drabble: 

Hvězdoslav Kostohryz byl třicátník se zářivým úsměvem. V hudebním sdružení PAVOUK působil jako zpěvák, zejména posluchačky jej většinou považovaly za největší hvězdu celého sexteta. Civilním povoláním byl profesorem matematiky na Reálném gymnáziu v Ječné ulici.
„Mám obavy, že mi zakážou učit,“ svěřil se v červnu.
„U nás už čistky začaly,“ ušklíbl se Vilém Poděbradský.
Cosette přikývla. Učili s Vilémem na stejné měšťance, odejít odsud museli dva kolegové. Ji i Poděbradského nechával nový ředitel na pokoji. Zatím.
„Co prázdniny?“ změnil náhle téma Hvězdoslav. „Docela rád bych jel na Šumavu.“
Cosette na něj ostře pohlédla. Pochopila, že on na výpověď čekat nebude.

Obrázek uživatele Arenga

Ještě není deset, ale lampa nesvítí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Sama u zámku, ale mělo by snad fungovat i samostatně.

Horní Hrádek, 1955

Drabble: 

Při návratu domů se zvedl vítr, brzy začalo pršet.
Nemá deštník, ale i kdyby měla, byl by jí k ničemu. Nedbale spletené vlasy jí kolem hlavy povlávají jako Medusini hadi, tenký kabát proti dešti nestačí.
Veřejné osvětlení v Horním Hrádku sice samozřejmě mají, nicméně lampa na rohu si buď rozhodla vzít dovolenou, nebo ji někdo rozbil...
Najednou Eliška do kohosi vrazí, vykřikne leknutím. Možná až neadekvátně, jenže to, co zaslechla u zámeckého parku, je v ní dosud příliš živé.
Muž, který ji chytí do náruče, má na sobě uniformu se svobodnickými výložkami.

Později se dozví, že se jmenuje Alfréd Ronček.

Závěrečná poznámka: 

Myslela jsem, že už to před spaním nenapíšu, ale nakonec bleskl nápad a nějak to vyplynulo.

Kdo přijde na to, koho to právě potkala, má u mně drabble na přání. ;-)
Tipování uzavřeno, první odpověděla správně Aveva.

Obrázek uživatele Arenga

Sama u zámku

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Tohle jsem neplánovala, najednou mi ta scéna vytanula na mysli a nedokázala jsem se jí zbavit (a přiznám, že jsem se tedy ani moc nesnažila ;-))
Volně navazuje na drabble Stigma nevhodného původu.

Horní Hrádek, 1955

Drabble: 

Světýlka lampionového průvodu naplňují náměstí jako obrovský roj světlušek. Transparenty hlásají: „Se Sovětským svazem na věčné časy!“ a „Sláva VŘSR!“
Eliška se z průvodu ztratí hned, jak může. Rozhodne se trochu projít, kroky ji zavedou až k zídce ohraničující park kolem bývalého zámku hrabat von Thaleck. Když za ní zaslechne chraplavý hlas, zastaví se.
„Neboj, všeci sou na lampioňáku. Jézéďáci zvlášť.“
„Gut. Musíme to prubnout,“ promluví někdo jiný a v Elišce se všechno sevře. Ne proto, že mluvčí hovoří německy, ale proto, že zcela jistě není člověk.
Lituje, že nedokáže být ve stálém myšlenkovém spojení s tetami, jako bývala maminka.

Závěrečná poznámka: 

Dovolím si tentokrát ještě poznámku na závěr, která trochu osvětluje, co vlastně Eliška myslí: pouto mezi sestrami Krásovými bylo velmi těsné, i v rámci jejich zvláštní rodiny neobvyklé. Jejich „mamička“ si se svou sestrou, tetou Lydií, musela psát, pokud si chtěly něco sdělit. Cosette, Doramo, Toninka, Poldýna a Hanička (Eliščina maminka) si sice také psávaly, ale vlastně nemusely. V myšlenkách spolu dokázaly hovořit i na dálku, byť nikoli neomezenou. Věděly o sobě, jako kdyby byly stále pohromadě. Bylo to výhodné i v dobách, které byly relativně bezproblémové; v nebezpečných časech to bylo ovšem neocenitelné.

Eliška je učitelkou, do Horního Hrádku se dostala na základě umístěnky. je tu daleko od své rodiny, odkázaná jen na běžné komunikační prostředky jako pošta a telefon, případně telegram. Na případné problémy je tedy více méně sama.

Obrázek uživatele Arenga

Já budu volit komunisty

Úvodní poznámka: 

Praha, 1946

Drabble: 

Zastavila ji na rohu: upovídaná sousedka z vedlejšího domu.
Doramo byla unavená z práce, ale byla zvyklá lidem naslouchat.
„Brzo budou ty volby, co tomu říkáte? Já už v tom mám úplně jasno,“ pokračovala rozšafně, aniž počkala na odpověď. „Já budu volit komunisty. Voni jsou spravedlivý. Velký podniky znárodněj, ale malý živnostníky a řemesníky budou podporovat. Zemědělcům budou všestranně pomáhat. V měnový reformě nepoškoděj drobný střádaly, jako jsme my. Hospodářství pošlape jedna báseň. Taky samozřejmě respektujou svobodu svědomí a vyznání. Konečně se budeme mít všichni dobře, bez útlaku. Komunisti jsou zárukou silný, šťastný, ve všem spravedlivý republiky. Já jim věřím!“

Závěrečná poznámka: 

Přiznám se, že minimálně polovinu práce za mne dnes udělal volební program KSČ z roku 1946. Nahlédnout můžete zde a zde. Můžete sledovat i další odkazy na stejných stránkách, je to poučné čtení, ale čerpala jsem z těchto dvou.

Obrázek uživatele Arenga

Půjdeme na koncert

Úvodní poznámka: 

Praha, 1948

Drabble: 

Doramo držela letáček, který přinesla domů Cosette. „PAVOUK? Co to má být?“
Sestra zjevně neměla náladu. „Hudební soubor. Kapela, chceš-li. Mužská kapela. Mám zájem.“
Vyvalila oči. Cosette byla kdysi zasnoubená, ovšem její snoubenec padl ve válce, v té první, a sestra od té doby na žádného muže ani nepomyslela.
Cosette zrudla. „Samozřejmě mám zájem jít na ten koncert!“ odtušila studeně. „Pozval mě kolega Poděbradský. Ostatní členové souboru se jmenují Adámek, Veverka, Osladil, Uhlík a Kostohryz. Všichni jsou učitelé. Bude to velmi pěkné vystoupení, uvidíš.“

Na koncert šla.
Teprve později zjistila, že PAVOUK není jen hudební těleso, ale i odbojová skupina.

Závěrečná poznámka: 

Co se týče Cosettina snoubence, trochu bylo naznačeno v drabble Slečna učitelka, psaném vloni na téma 3 x 3.

Obrázek uživatele Arenga

Slušní lidé s vlky nevyjí

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Souvisí s drabble Po setmění je nutné zatemnění .

Praha , 1941

Drabble: 

Cosette stála u okna, závěs odhrnutý sotva na centimetr, pozorně sledovala ztichlou podvečerní ulici.
„Vlci číhají, zda jsme doma?“ tázala se klidně Doramo.
„Je tam zase jenom jeden. Ten menší, s knírkem. Obávám se, že moc dobře ví, že doma jsme. Před chvílí mluvil s domovníkem.“
„Asi bych měla zajít k domovníkovým na návštěvu,“ podotkla zadumaně mladší ze sester. „Docela by mě zajímalo, zda čistě náhodnou nemá prsty v tom, že minulý týden zatkli pana Veselého odnaproti.“
„Ráda bych věřila, že tu nejsou kvůli nám. Ale nevěřím.“
„Takže dnes večer nikam nepůjdeš?“
Cosette se zatvářila odhodlaně. „Samozřejmě, že půjdu. Musím.“

Obrázek uživatele Arenga

Kdyby to jen věděla předem...

Úvodní poznámka: 

Praha, 1938

Drabble: 

„Nyní, ty prašivá skunčí hlavo, dám ti pocítiti svého mocného bičáku,“ starý Koba se rozchechtal, přikročil k vězni a láskyplně pohladil nástroj ve své pravici, aby jej následně ledabyle otřel o potetovaný sval své unavené levice. Ani na okamžik nepřestal ovšem sledovati zpupného vězně; to tak, aby tu třasořitku neosvalenou sledoval jen koutkem oka.

Doramo se zarazila. Bičák? Co tím ten šílený autor myslí? Snad bič? Bič??? Vždyť ještě před chvílí svíral Koba v ruce obušek! Mrkla o pár řádek nahoru a pro jistotu ještě jednou do originálu. Možná udělala chybu ona. Neudělala. Obušek na ni výsměšně pomrkával.
Tiše zaúpěla...

Závěrečná poznámka: 

Vím, že jsem se dušovala, že DMD a Padesátku nebudu míchat, ale prostě... zoufalá témata si žádají zoufalé činy. Aneb také jsem tiše zaúpěla.

Nyní si již alespoň může každý udělat představu, proč šel Doramo Krásové ten překlad jak psovi pastva.

Obrázek uživatele Arenga

Tohle chce bechera

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Navazuje na drabble http://www.sosaci.net/node/35905 - pokud jste nečetli, doporučuji přečíst první, souvislosti jsou důležité.

1972

Drabble: 

Vedoucí hospody dole ve vsi je bodře pozdraví a prý jestli budou jíst. Přitakají. Z kuchyně voní guláš. Nad výčepem stojí vystavený Sklepmistr, jako by hlásal, že vesnice jde s dobou a zásobování tady nevázne.
„Tak co?“ zeptá se Alfréd, zatímco čekají na jídlo.
Eliška vzdychne. „Je tam něco špatně.“
„Pochopitelně, je to ruina.“
„Tak jsem to nemyslela.“
Neptá se, jak to myslela. Jsou spolu dost dlouho na to, aby aspoň tušil. „Každopádně je to jasné. Tohle nebereme.“
„Musíme.“
„Proč???“
„Protože jinak hrozí, že to koupí někdo jiný.“
Alfréd se nadechne, vydechne. Mávne na hospodského. Potřebuje něco silnějšího než víno.

Obrázek uživatele Arenga

Chalupa na venkově, zn. levně

Úvodní poznámka: 

Tatáž Eliška, která vystupuje v drabble Stigma nevhodného původu a v drable Jít za plentu a svobodně volit.
Eliška je neteř Doramo Krásové, dcera její nejmladší sestry Haničky. Jako stará paní vystupuje v povídce Cizinec (Mlok 2017).

1972

Drabble: 

Dům je léta opuštěný, na okně však stále vázička s kytičkou černobýlu, snad proti mouchám, jejichž mrtvá tělíčka se válí okolo. Pavouk ská svou síť, lidí se nebojí. Vzduch čpí zatuchlinou. Okolo nevymetených kamen rozsypaný popel, v hodinách mrtvá kukačka.
Postel je však rozestlaná, na stole hrnek, jak kdyby bývalá majitelka jen odešla na nákup. Přes pelest přehozen pléd, na podlaze trepky.
„Musí se to samozřejmě dát do pucu,“ praví bodře prodávající. „Není tu elektřina, voda jen ve studni. Prateta byla staromilka.“
Eliška je ráda, že ji Alfréd drží za ruku. Něco se jí tu nelíbí, ale ještě neví co...

Obrázek uživatele Arenga

Jít za plentu a svobodně volit

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Tatáž Eliška, která vystupuje v drabble: http://www.sosaci.net/node/35269

Začátek 70. let

Drabble: 

Není to zakázané.
Eliška pohlédne na plentu v koutě volební místnosti, hlasovací lístky svírá pevně v ruce.
Není to přímo zakázané.
„Jediná plenta, za kterou můžeme jít, aniž by z toho hrozily oplétačky, je dnes u lékaře,“ konstatovala onehdy hořce teta Doramo. Zamlada bojovala za všeobecné, rovné volební právo. Z práva se stala povinnost, možnost volby pouze karikaturou.
Není to přímo zakázané. Jenže...
„Nesmíme na sebe zbytečně upozorňovat,“ varovala ji kdysi důrazně maminka. „Žádná z nás!“
Eliška hodí hlasovací lístky do urny. Ani na ně nepohlédne.
Možná by to mělo být zakázané, člověk by pak aspoň neměl takovou morální kocovinu.

Závěrečná poznámka: 

Nějak se mi tam na závěr připletla i morální kocovina, ale já za to nemůžu, to samo.

Obrázek uživatele Arenga

Jak to viděly sousedky

Úvodní poznámka: 

Opět souvisí s temným tajemstvím Filipa Čtvrtky a s mojí padesátkovou povídkou a taky s drabble Co Filip Čtvrtka Doramo neřekl, ale mělo by snad fungovat i samostatně.

Praha, 1936

Drabble: 

„Už jste to slyšela?“
Sousedka smete ze zástěry neexistující smítko. „Copak?“
„Znáte toho Čtvrtku, co bydlel u nás v prvním patře?“
„Toho modrookýho elegána? Už nebydlí?“
Vypravěčka se uchechtne. „Odstěhoval se. Není divu! Po takovým škandálu! Vypadali jako slušná rodina, on ministerský rada, ona úplná dáma, dceruška jako obrázek. A víte co?“ ztiší hlas. „Přistihl milostpaní inflagranti!“
Sousedce lezou oči z důlků. „Inflagranti???“
„S nějakým důstojníkem. Servali se jak ožralí nádeníci. Na chodbě! Celý dům to viděl. Dokonce i červená tekla. Ona vyběhla z bytu a ječela na ně; měla župan, ale pod ním vůbec nic.“ Dramatická pauza. „Ani spoďáry!“

Obrázek uživatele Arenga

Co Filip Čtvrtka Doramo neřekl

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Mírně nevhodné pro mládež.

Nechtěla jsem to míchat, ale na výslovnou žádost drabble související s padesátkou :-). Zejména s jejím posledním publikovaným dílem: http://www.sosaci.net/node/35025.

Praha, 1936

Drabble: 

Běla Čtvrtková byla se svým životem spokojená. Předně se dobře vdala. Manžel byl bývalý legionář a ti byli obecně ve vážnosti, nadto pracoval na ministerstvu, což znamenalo nejen prestiž, ale i velmi slušný příjem. Vdávala se ještě nezletilá. Bylo jí devatenáct a byla těhotná. Ale to se samozřejmě diskrétně ututlalo.
Poslední dobou se ovšem poněkud nudila. Filip příliš pracoval („Pochop, mezinárodní situace není dobrá!“), zanedbával ji, nerozuměl jejím potřebám. Cítila se osamělá.
Když se náhodou setkala s pravým, nesmírně šaramantním italským hrabětem, byla okouzlená.
Co na tom, že se z něj vyklubal obyčejný poručík od ženistů? V posteli byl král.

Stránky

-A A +A