DMD č. 25 pro 25.4.2010. Téma: Co je doma to se počítá!

Fandom: Originální
Poznámka: 1) Navazuje na A.24/6, Tři. Jedna a dva., Kdy času neubývá a Ráno, po určitém časovém odstupu.
2) A za nějakou dobu na tuto drabble navazuje Grammatica. Není nad psaní napřeskáčku.

„Přinesl jsem na tu práci snad všechno, co budeme potřebovat…“ Ondra si klekl k batohu a jednu po druhé vyndával knihy, bez nálepky knihovny.
„Ty jsou všechny tvoje?“ Daniel neskrýval úžas.
„Jedna, dvě, tři, čtyři… už i pět.“ Ondra se usmál, potěšen Danielovým zájmem.
„Už?“
„Tenhle slovník jsem si… vypůjčil ještě na gymplu z vyřazených knih… Česko-latinský, ale nemohl jsem odolat! Domluvilo se, že ho nemusím vracet…“ Spiklenecky mrkl.
Daniel jej pohladil po hřbetu ruky. „Já si takhle přinesl jen starou německou konverzaci…“
„Mmm.“ Ondra přimhouřil oči. „Půjč si, co je jen libo. A já se večer nevrátím na kolej…“

Byl vázaný na tento dům. Nemohl odejít. Byl to jeho život, byla to náplň jeho práce, jeho pouto. Věděl, že ho tu nechtějí. Že ho nemají rádi. Nevadilo mu to, naopak se v tom občas vyžíval. Někdy si dokonce přál, aby ho zabili. Možná i častěji než by si býval připustil. Byl vyvrhelem, který ale má své místo. Nechtěl to místo opustit a vlastně ani nemohl. Byl služebníkem a měl tu zemřít jako jeho předkové.
„Krátura k vašim službám!“ oslovil skřítek svého pána.
Sirius si znechuceně odfrkl. No jo... co je doma, to se holt počítá, pomyslel si v duchu.

Ale tak manžel on je dobrý, velebný pane, to nemůžu říct. Aspoň naše Anielka si nestěžuje, a k nám on je vždycky slušný, všechna čest. Zprvu jsem si myslela, že ten drogistický krámek, že to není nic pro naši Anielku, však sám víte, jaká je to zbožná dušička, a takové teď skoro čarodějnictví... Ale nakonec to je křesťansky vedený podnik, viďte, velebný pane? A ten její Karol má přece jen dobré drogistické zkoušky i praxi dobrou, úspěšnou...
Jen to jejich děcko se mi nepozdává, však víte, malý Anzelmek. Takový je vám divný, po všech čertech lítá, s bylinami si povídá...

kde jsem DoMa je jako hodně barev Fialová a taky Zelená a taky takOVÁ ta co dostaNete když smícháte oKR SE Smutnou Modrou mám tam rYBu co se mění v pEJSKa a místo kde
dělám Tanečky skleněnou chobot Nici a obrÁzky bratrů A sester a mrtvou zeď na kterou mUsÍtE koukat DokuD neřeknu 3 Jako
JE tam takY jezírko b*l*e*d*é*h*o vzteku a věž Já už nikdy Fakticky A Je tu SPOUUUSTA lidí některý pláááčou i se Smějou a nĚkterÝ asi nejsou dOOpravdický přijĎte za MNoU až to půjde. Nebo když už to jinak nepůjde.

Jedna lžička. Druhá lžička. Třetí lžička. Jedna lžička. Druhá lžička. Třetí lžička.
Vše co zbylo z věna tvého, z tvého výkupného ženo.
Jedna lžička. Druhá lžička. Třetí lžička. Jedna lžička. Druhá lžička. Třetí lžička.
Chramst!
Jedna lžička. Druhá lžička. Jedna lžička. Druhá lžička.
Vše co zbylo z věna tvého, z tvého výkupného ženo.
Jedna lžička. Druhá lžička. Jedna lžička. Druhá lžička.
Chramst!
Jedna lžička. Jedna lžička.
Vše co zbylo z věna tvého, z tvého výkupného ženo.
Jedna lžička. Jedna lžička.
Chramst!
Žádná lžička. Žádná lžička.
Vše co zbylo z věna tvého, z tvého výkupného ženo.
Žádná lžička. Žádná lžička.
Chramst!

fandom: hádejte, jestli vám to řeknu předem
varování: náraz na fandom, žádný slash a jeden ošklivý, zlý a strašně nesympatický het. no nic. stejně si zítra asi napíšu ještě jedno :) tohle je jen taková sranda.

Jsem doma.
To byl zase den.
Jedna. Dva.
Ne, teď mě nech, sestřičko. Sice na to nevypadám, ale jsem unavený.
Dvanáct.
No fuj. Nezkoušej na mě zase ten trik s výměnou plechovek, chlape. Tohle pít nebudu. A je mi jedno, že nemáš rád ryby.
Čtyřicet.
Když už chceš nadávat, tak jen v jednom jazyce. Takhle ti nerozumím ani slovo. Mrňousi.
Čtyřicet dva.
No ty abys tu nechyběl. Čtyřnohá duhová pohromo. A teď mě můžeš sežrat.
Čtyřicet čtyři.
Konbanwa? No nic.
Padesát. Šedesát.
Večeře! Díky, lásko. Už jsem měl žízeň.
Sedm – Au!
Jo, já vím, promiň. Zase jsem počítal modré míčky.

fandom: Noční klub 2 (něco jako epilog)

„Miluji vás,“ zašeptal.
Jejich rty se setkaly.
„Slyšíte kroky?“
„To je Lestrade,“ řekl po chvíli.
„Co budeme dělat?“
Usmál se. „Nenajde nás tady. Neví, že jsem doma, myslí si, že jsem odjel.“
„Jste si jist?“
„Ovšemže.“
Znovu se políbili. Polibek se zdál nekonečný.

„Lestrade!“ Holmes bral schody po dvou. Hned za ním šel doktor Watson „Co to děláte u těch dveří?“
„Pšt. Právě jsem získal přiznání podezřelého.“
„Víte, že pan Smith neodjel ranním vlakem a…“
„Ovšemže. Poslouchejte,“ zavrčel Lestrade.

„Miluji vás!“ zašeptal.
„Já vás také!“

„Někteří lidé jsou vytrvalí,“ poznamenal Holmes. „Říkat devět písmen desetkrát za sebou musí být únavné.“

Fandom: fotbal (nebo RPS, aby Ave nemusela přidávat další)
Poznámka: tentokrát fakt jenom pod heslem "bod je bod" :)
Poznámka 2: zúčastněnou osobu poznají asi jen fanoušci anglické fotbalové ligy

Davy fanoušků napětím nedýchaly. Zůstal sám - jen on a míč. Srdce mu bušilo. Musel se trefit. Liverpoolští nic jiného než výhru nepřijmou. Noha mu vystřelila, ale dřív, než stačil dobře mířenou ránu dokončit, ucítil ostrou bolest v holeni. Vzápětí měl mezi zuby trávu. Točila se mu hlava, neslyšel ani píšťalku rozhodčího.
***
Stevie vydechl. Po dlouhé chvíli rozpojil jejich rty.
„Nemusel jsi mě tak nakopnout,“ postěžoval si rádoby vážně.
„Chtěl jsem to zkusit. Nu co, vyhráli jste, domácí jsou spokojeni, a to se počítá.“
Nepřítel se usmíval.
„A teď bychom mohli dohrát tohle.“
Kdyby novináři viděli, jaká je ve skutečnosti pravda…

Fandom: Pokud nepoznáte čirou náhodou dřív, viz dole ;)

„Tak se podívej, co si přivezl z Francie.“
„Hezký,“ zhodnotil sklepmistr obsah krabičky, kterou mu ukazoval vévodův osobní sluha. „A co s tím bude dělat?“
„Jako obvykle, jednou nebo dvakrát si to vezme na ples, a pak zapomene, že to má.“
„Takže už můžu pomalu začít shánět překupníky, co?“

„Člověče, on se po tom začal shánět. Doufám, že jsi to už…“
„Ne, ještě to tu je. Říkal jsem si, že chvíli počkám. Ještě je to moc čerstvý.“
„To je dobře, ale asi to už neuvidíme,“ povzdechl si sluha.
„Ale co, dvanáct nebo deset přívěsků, kdo pozná rozdíl.“
Sklepmistr vytáhl nůžky.

Fandom: Tři mušketýři

Kolem byl hukot jako v mraveništi. To se dalo čekat, když seděl v mraveništi. Vlastně seděla. Dělalo se jí z celé té situace na nic.
Vojáci před ni přivedli malého mravence, který se třásl strachy.
"To je on, královno. Vůdce povstalců," řekl voják.
"Tak vy jste se postavili proti mě? Zabít!" zaječela ohromná královna. Jeden z vojáků ukousl mravenci hlavu.
"Tak a teď ovládám celé mraveniště já!" pomyslela si královna a zaklepala radostí nohama. Kdysi měla větší plány a chtěla ovládat víc než pitomou tlupu mravenců.
"Alespoň něco," mávla nad tím vším tykadlem. Královna Sauron byla zase po letech vládcem.