DMD č. 30. pro 30. 4. 2017. Téma: Poslední klapka

Obrázek uživatele Viktorka

Kde dává liška dobrou noc

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Aries jménem celé rodiny. Bez tebe bychom duben nepřežili.

Drabble: 

Poslední klapka. Nikdo neslaví. Jsou dvě hodiny ráno.
Do pokoje vtrhnou Faob, Vinpike a Xantin.
"Faob, Faob, Faob, Vinpike, Vinpike, Vinpike, Xantin, Xantin, Xantin, všichni na něj kašlou!" překřikují se navzájem.
Svírám poslední zdrávas v desátku.
"Tátové," zasténám.
"Všichni na nás kašlou!" zahřmí trojice apokalypticky.
"Všichni určitě ne," snažím se vyjednávat.
"Všichni..." zahučí temně Faob.
"... na nás..." zavřeští unisono Vinpikův nos a uši.
"... kašlou! Uááá!" dodá Xantin.
"Běžte se podívat, určitě něco přibylo," škemrám.
Trojice se s ustavičným mrmláním, bručením a cvrlikáním odporoučí do pokoje. Vzápětí vypukne mnohohrdelní jásot. Otcové tančí kozáčka.
"Díky Bohu. Liška dorazila."
Vítězný tanec konečně utichá.

Obrázek uživatele KattyV

Znovu my dva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble věnuju Martian, která si přála vidět, jak Meganinu svatbu nese Severus, a všem čarodějkám z našeho šuplecího hnízda - Arenze, JJ, Regi a Toře, které mi nedovolily Severuse zabít, i když se to tak nabízelo.
Dobře, holky, možná ho ještě budu potřebovat. Díky i za celoměsíční podporu, bez vás by to nebyla zdaleka taková legrace.

Drabble: 

Dveře za Megan zaklaply. V pokoji zůstaly jen svatební šaty. Severus přejel dlaní hladkou látku a unaveně dopadl do křesla, ve kterém své malé čítával pohádky.
Zvedl oči k Hermioně, která stála nad ním.
„Můžeš se klidně smát. Já, který si tolik přál syna, tady teď sedím a truchlím nad ztrátou dcery.“
„Neztratil jsi ji,“ napomenula ho. „A syna jsi právě získal. Dobře víš, že Teddy je báječný a s Megan se milují. A je to tak špatné, že budeme zase jenom spolu?“
Přitiskl tvář do jejího hábitu a nadechl se tolik známé vůně.
Ne, vlastně to vůbec není špatné.

Závěrečná poznámka: 

Díky všem za komentáře, ty vždycky potěší autorovu duší. Tak zase za rok.

Obrázek uživatele ioannina

Repetice

Fandom: 
Drabble: 

Chansonský mistr písní seděl u cembala a vzpomínal na Ayreho předabsolventský koncert. Moteto pro flétnu, violu da gamba, basso continuo a kameny celého hradu. Přehrával si obě melodické linky. Nebylo to ono. Nemohlo to být ono. Zkusil chytit kontrapunkt pravou rukou a levou improvizovat basso. Znělo to o něco lépe, jen pořád chyběla ozvěna od hradních kamenů.
Přestal hrát. Ten koncert byl tehdy parádní. Parádní průšvih. Obecenstvo málem ohluchlo: hudebníci špatně odhadli sílu iluze. Ale přitom tam ten čtvrtý hlas, to kamenné echo, nádherně sedělo. Dokázat to aspoň v jediném taktu znova!
Pomyslel na Mandalu. Zahrál poslední akord.
Hrad odpověděl.

Obrázek uživatele Kumiko

Kdo drží klíče

Fandom: 
Drabble: 

"Takže spolupracovat nehodláte? Víte, co to pro vás znamená?"
"Vím. Ale řekněte, k čemu by mi byl život s vědomím toho, že jsem selhal? Navíc sám víte, že u jednorázové spolupráce by to nezůstalo."
Semknul rty, v očích mu zlověstně zablýsklo, stiskl ruce v pěsti.
Vida, uhodil jsem hřebíček na hlavičku, pomyslel si odporující, stejně nechápu, proč zrovna jemu dali tuhle práci. Manipulátor je to dostatečný, ale není stoprocentně přesvědčený o správnosti toho, co konají.
"Tak si tady třeba shnij!"
Dveře klaply. Vězněný věděl, že naposled. Přesto se usmíval. Protože do svého srdce měl bránu otevřenou. A nebyl tu sám.

Závěrečná poznámka: 

Taky jsem doufala, že poslední drabble bude trochu údernější.
Díky za všechno.

P. S. Copak Zlatovláska, ale jmelí šoupě!

Obrázek uživatele JednoDuše

Polední kapka

Drabble: 

„A to sem krad slepice, když sem byl malej, Bonnie.“ Clyde se přes výlohu cukrárny podíval na směs modrých uniforem, čumilů a novinářů. Ještě před hodinou se povalovali opřeni o auto. V kufru dost peněz minimálně na další měsíc. Jenže s jídlem roste chuť.
„Tak uděláme ještě tuhle, Bonnie. Takový rozloučení se státem. Pojmenovat krám Polední kapka, to si o to vyloženě říkaj.“ Chvíli se na sebe jen tak koukali. Mlčeli.
„Vždycky si připadám jak ve filmu, Clyde, kdy přemýšlím nad tím, jakej bude end… a kdy toho necháme.“ „Se neboj, Bonnie, po tomhle končíme a vypadnem s happy…“ Klapka

Obrázek uživatele ReiNatus

Královská pozvánka

Úvodní poznámka: 

Duben je nejrychlejší měsíc..

Drabble: 

Návrší u Jižního mokřadu. Čerstvý vítr rejdí divokou travou, nebem plují těžká oblaka. Shromážděni zde jsou: knihovník, kuchařka, velitela královské armády a zahradník, opodál přešlapuje oživenec.
("Musí tu být i ten?"
"Král to tak chce!")

ReiNatus si odkašle.
"Takže, lidi, uděláme to na jeden zátah. Ví každý, co má říct?"
Souhlasné brumlání. Jen kuchařka se ošívá.
"Králi, musím?"
"Obětujte se pro zvýšení turistického ruchu!"
Kuchařka si vzdychne.
ReiNatus zapne kameru.
"Pozvánka poprvé!"
Knihovník zahájí: "Království Ká."
Zahradník pokračuje: "Úchvatná příroda. Architektura. Kultura a umění. Jedineční lidé."
Oživenec zaševelí: "Výjimečné osudy."
Velitel zabasuje: "Navštivte království Ká..."
Kuchařka protočí oči: "...máme sušenky."

Závěrečná poznámka: 

Tak a je to! :) Jízda vpravdě královská je tímto slavnostně ukončena! Anebo ne..?

Chci vám všem, co jste četli a komentovali, moc poděkovat. Jste nejlepší, fakt. Pro vás je radost psát :) KK začalo jako takový terapeutický experiment, a to, že kromě mně baví ještě někoho dalšího, mě prostě nekonečně udivuje, fascinuje a těší.

Tak jdeme na to slíbené překvapení, ne?

Poslední téma mi absolutně nahrálo do ruky (díky neznámé entitě, která ho zaslala!). Ta královská pozvánka je doopravdy. Do království Ká můžete klidně vstoupit, protože teď má i vlastní web. A časem na něm budou všechny letošní drabblata - s ilustracemi. Jedna challenge prostě odvážnému kronikáři nestačí ;-) Pokud všechno půjde podle plánu, přibude staré drabble s novým obrázkem jednou za 4 dny. Tak se zastavte (opravdu máme sušenky, jen jim říkáme cookies ;-) )!

Mějte se fajn, a uvidíme se na pikviku!

RNI. x

Obrázek uživatele Sothis Blue

Když se Jugháš na mne konečně podívá

Úvodní poznámka: 

Letos to neukončím optimisticky...

Org.: Prosím, respektujte, že si přeju pouze čtenářské komentáře.

Drabble: 

Přivádějí další zajatce. A mezi nimi…
,,Jugháši!“
Nezvedne hlavu. Hledí na bezvědomého skřeta, kterého nese v náručí. Otrhaný dolguldurský otrok. Jemně ho položí.
Dvě elfky v krví zacákaných řízách přikleknou vedle. Zahlédnu navlékání nitě, ucítím závan tlassy. Po chvíli ale s potřesením hlav vstanou a zamíří ke skupině lehčeji raněných.
,,Chci k nim,“ řeknu. Hlídač svolí.
Vím, komu patří ta odřená tvář. Uchopím ruku se zkroucenými prsty a políbím ji. ,,Vydrž,“ prosím. ,,Žij.“
Překotný dech se zadrhává. Nakonec ustane.
Když se Jugháš na mne konečně podívá, jeho prázdný důlek přetéká slzami.

,,Vůdce vzbouřenců?“ ptá se elfka ve zbroji.
,,Ano. Gvačara.“

Závěrečná poznámka: 

...a navíc ani vysvětleně.

Obrázek uživatele galahad

Prvá pomoc

Fandom: 
Drabble: 

„Auvajs!”
„Čo sa stalo, Fabrizio?”
„Niečo ma pohrýzlo!”
„Ukáž!”
Niečo chlpaté zaliezlo do škáry.
„Tarantula! Vydrž braček, zavolám pomoc!”

Než sa vrátil, brat už ležal a metal sa po zemi.
„Rýchlo, rýchlo!”
Muzikanti, ktorých priviedol, si naladili nástroje a začali hrať tak rýchlo, ako sa úbohý Fabrizio mykal. Zhromaždení ľudia začali tlieskať do rytmu. Tanečníci tarantelly zobrali pohryznutého medzi seba. Nohy najprv ťahal za sebou, ale potom sa postavil a o chvíľu tancoval bez pomoci.

Klap, klap, klap.

Nebolo nič, iba rytmus.

Posledná klapka zaznela až keď Fabrizio padol na zem. Brat k nemu priskočil. Fabrizio odfukoval pokojným dychom vyliečeného.

Závěrečná poznámka: 

Kedysi vraj ľudí, ktorých pohrýzol jedovatý pavúk, liečili tancom zvaným tarantella. Postihnutý sa mykal v kŕčoch a jediná úľava bola tancovať do rytmu kŕčov až do vyčerpania.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Loňské sněhy znova tady

Drabble: 

Žádám vysvětlení, proč poslední klapka, a né poslední kapka!
Převracet logické v šílené je vaše! Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Váš smysl pro humor nemá obdoby, to zajistí banány.
Po ruce vždy bonusy, případně plán B. Zamazat se umí každý, ale počítat u toho, to jsou krásné starosti. Všichni tady jsou esa. Takové mozkobouření se v žádných jiných makovicích nerodí. Je to zázrak, povídám.
Jsme tým a ani zlé dvojče nám bezpečnost provozu nezhatí.
Mrtví můžou, živí musí nějakou tu kapitální myšlenku ulovit.
Před tím a potom se zase začnem motat v kruhu.
Psaní je prostě zbraň civilizovanější doby.

Závěrečná poznámka: 

Miluji vás!
Miluji DMD.
Miluji Nifredil a KaTužku.
Miluji všechny autory.
Miluji vaše komentáře a drabbly.
Váš smysl pro humor, vaše vlídná slova a krásné myšlenky.
Vždycky mi poslední téma vžene slzy do očí.

Obrázek uživatele Bestie

Mechanici

Drabble: 

Čtyři dny jsem nebyl ve vzduchu, protože Slightly Dangerous je rozbitá. A mám obavy, že ten mechanik, co na ní od rána do večera dělá, je úplně neschopný. Už dávno mi došla trpělivost, tak jsem se šel podívat do hangáru, kde stojí moje kráska, rozebraná na kousky. Mechanik mi řekl, že nemůže spravit klapku chladiče na turbokompresoru, která se nachází na jeho zadní části. Všechno ostatní prý funguje, jak má, včetně normálních vztlakových klapek. Prohlížím si otevírací mechanismus problémové klapky a okamžitě mne bije do očí prasklá páčka. Jak tohle mohl přehlédnout? Ó, bože. To abych si zkontroloval celé letadlo.

Obrázek uživatele Bilkis

Pusť mě

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Daruji ti polibek -

Jsme na konci letošního příběhu. Páni, letos to uteklo, ani nevím jak. Děkuji všem drabblícím, zadávajícím, hodnotícím, sosačkám, komentujícím a vůbec všem za super duben.
Zvláště pak děkuji svým pravidelným podporovatelkám: Aries, Eillen, Nev a Profesorovi.

Drabble: 

Teplo. Kouř. Chladná ruka na čele.
Česťa mrkne, pak otevře oči naplno a zhluboka se nadechne. Ruka z čela se přesune na zápěstí. Studí a pálí zároveň.
"Pusť mě," zašeptá. Česťa si možná nemůže pamatovat, co se odehrálo pod hladinou, ale jeho duše může. A pamatuje si.
Je pozdě, noc skládá poklonu novému dni. Za chvíli bude svítat. Karl přistiženě ucukne a podívá se na něj bolestným pohledem. Jen jedno oko je jeho, druhé nepoznává. Opona se rozevřela, klapky spadly. Oběma.
"Chtěl jsem jen... Sbohem, příteli." řekne, zvedne se a zmizí jako stín.
"Sbohem." zašeptá Česťa.
Kéž se znovu setkáme.

Závěrečná poznámka: 

Já jsem vlastně hroznej kruťák. Ale věřte mi, že mě to napsání hodně bolelo!

Tak zase za 11 měsíců nashle u DMD!

Obrázek uživatele Dangerous

Normální ráno

Fandom: 
Drabble: 

Pomalu upíjí heřmánkový čaj. Ještě než skončí, přistane mu na stole nový hrnek s borůvkovým čajem. Dělá vždycky čaje dva - pro sebe i pro něco. Ale jak to, že je vždy vypije tak rychle?
Prohrábne si svoje fialové vlasy. U hlavy jsou jí vidět odrosty. Stále si je barví, ale ne s týdenní pravidelností.
Otočí se na něj, opře se o kuchyňskou linku a usměje se. Úsměv jí vrátí.
„Nemáš pocit, že je najednou všechno tak... normální? Nikdo mě nechce zabít, nebo mi tě vzít...“
Nadzvedne obočí. Podá mu čaj. „Nemám v zásobě žádné další ex. Protože už nic nehraju.“

Obrázek uživatele Arenga

Fanatický zavařovač

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, bez bodu

Drabble: 

Začali bezovým medem a sirupem. Došel dřív, než dozrály maliny, takže malinový mohli dát do stejných lahví. Mezitím tři druhy jahodového džemu: obyčejný, s vanilkou, s rebarborou. Pak přišly na řadu třešně, maliny, černé maliny, směs. Souběžně meruňky, rybíz. Ještě jedna směs. Léto se překulilo do druhé poloviny. Dozrávaly ostružiny, hrušky, jablka, švestky. Nakonec se Gusta vypravil na šípky.
Víčko zaklaplo, postavil sklenici dnem vzhůru. „Tak poslední! Až mě z toho jímá určitá nostalgie…“
Jana si spíš oddychla.
Po týdnu přinesl domů dva litry za studena lisované ananasové šťávy – byla zlevněná.
„Je dodneška, to nevypijem,“ upozornila.
„Ne. Uděláme ananasovou marmeládu!“

Závěrečná poznámka: 

Tak a je to tady, moje letošní poslední DMD drabble... Taky mě jímá určitá nostalgie, jako Gustu s tou poslední skleničkou marmelády. Moc děkuji všem, kteří jste Gustu četli, jsem ráda, že se drabblata líbila, a moc moc děkuji těm, kteří mě povzbuzovali svými komentáři (každý komentář povzbudí! ;-)). Jestli jsem se nepřepočítala, napsala jsem za letošní duben 66 drabblat - což jsem sama nečekala a ani zprvu neplánovala, že budu psát pravidelně dvě drabble denně. Za to, že jsem to zvládla, patří velký dík jednak mému trpělivému manželovi, jednak vám, mí milí čtenáři! Vím, že máme před sebou ještě květen a výběry, ale už teď vím, že mi vy všichni, s nimiž jsem se zde v dubnu potkávala, budete chybět! Tak snad nashledanou napřesrok!
A ještě jednou velký, velký dík organizátorkám - vážím si toho, co pro DMD děláte!

Obrázek uživatele Wolviecat

Outer Limits

Úvodní poznámka: 

Uvidí téma: To nebude tak těžké
Mozek: Ale nesmíš to napsat jako filmovou klapku
Já: Sakra

Drabble: 

Řídící věži, tady Golf Tango India...
Řídící věži, tady Golf Tango India, slyšíte mě?
Řídící věži, prosím, ozvěte se, tady Golf tango India. Jsme v mlze, motory vysadily a ani jeden z pilotů není k nalezení.
Vrzání kovu, náraz o zem
(šeptem) Řídící věži, tady Golf Tango India. Něco sedí na křídle a odmotovává výškovou klapku!
Řídící věži, přišli jsme o výškové klapky, letadlo nereaguje, pokusím se... ÁÁÁÁ
Arthure, neseme ti kaf... Co děláš na zemi?
(šeptem) goblin...
Goblin? Jaký gobli... Douglasi, co jsi s ním provedl?
Já?
Nic.
Seznamoval ho s filmovou klasikou.

Noční Můra Ve 20 Tisíci Stopách...

Závěrečná poznámka: 

Tak je to za námi. Já ani nevěřila že to můžu dokončit bez vynechávání.
Masochisticky se těším na další ročník :D

Obrázek uživatele Rebelka

Málo klapek

Fandom: 
Drabble: 

Ten den bylo v nebi rušno. Postarali se o to Janové Žižka a Lucemburský, kteří stáli proti sobě jako kohouti.
„Hele,“ soptil Žižka, „vzal jsi mi poslední použitelnou klapku na oko. Teď už máme jen ty pirátské z obchodu s kostýmy... a ty nosit nebudu.“
„Já ji taky potřebuju, jestli sis toho nevšiml,“ odsekl Lucemburský.
„Vždyť jsi slepý na obě oči. Si dej přes hlavu pytel. Beztak s klapkou na každém oku vypadáš jako kůň.“
„Ty vypadáš jako kůň!“
*
„Neobjednáme radši nové klapky?“ zeptal se svatý Petr.
„Ne,“ uchechtl se Bůh a nabral si trochu popcornu. „Byla by tu nuda.“

Obrázek uživatele hidden_lemur

Spectre

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Koho ještě tenhle film nakrknul, ať zvedne ruku.:D
P.S.: Letos se mi psalo výborně, díky za vaše trpělivé čtení a komentáře, jste fajn.:) Doufám, že vás letos všechny uvidím na pikniku.

Drabble: 

Už si všichni balili fidlátka. Teď už je čekala jen oslava se štábem a pak domů. Na materiál se teď vrhne postprodukce a poskládá film dohromady. Daniel se nemohl zbavit pocitu, že tentokrát na tom nechají nervy.

Scénář byl mizernej. Kdyby použili předchozí verzi...
Decentní odkašlání. Věrná Moneypenny. Usmívala se, protože se sklenkou šampaňského se usmíváte snáz.

„Bude to průser, co?” řekl sebekriticky.
„Bondovka nemůže prodělat,” řekla Naomie. „Ale TAKY si myslím, žes měl tu hloupou Bond Girl vysadit na letišti a vrátit se pro Q.”
„Měl,” ušklíbl se pobaveně. Dal jí pusu na čelo. „Třeba příště. Pojďme se ožrat.”

Obrázek uživatele Tora

Není všechno zlato, co se třpytí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Francie, 17. století

Poslední historické drabble letošního dubna by chtělo nějaké skutečně výjimečné prostředí. Doufám, že zámek ve Versailles bude pro tuto slavnostní příležitost dostačující.
Anebo ne?

Drabble: 

Drahá, nedovolím ti přijet. Děkuj Bohu, že nejsi povolána ke dvoru a dlíš na venkově. Netušíš, čeho jsi ušetřena.
Tvůj manžel

Hrabě Saint-Simon dokončil dopis, zapečetil, předal poslovi. Jak rád by byl s milovanou ženou, ale copak ji může vzít sem, do té hrůzy? Odporný zápach prostupuje celé sídlo, navzdory voňavé vodě, která je vylévána do krbů, za zástěny, závěsy – prostě tam, kde obyvatelé paláce konají svou potřebu.
Už aby nastalo období čištění… škoda, že jen dvakrát do roka služebníci místnosti vymetou. Pak se dá pár dní přece trochu dýchat…
Proklaté Versailles!
Moci tak zabouchnout dveře a ujet!
Král nedovolí...

Závěrečná poznámka: 

Ludvík XIV, chtějící mít svou šlechtu pod kontrolou, trval na jejím bezpodmínečném setrvání u dvora, ve Versailles. Palác však nebyl koncipován pro tolik osob, takže vznikaly problémy nejen s ubytováním (šlechtici obývali kdejakou komůrku), ale projevilo se to i na takových "banalitách", jako byl například nedostatek toalet. K vykonávání potřeby sloužily paty sloupů, prostory za závěsy, vyhaslé krby, schodiště... ani litry pomerančové či růžové vody ten zápach nepřebily. Vše se uklízelo přibližně dvakrát ročně a vymetení všech "špín" trvalo přibližně dva týdny.
Hrabě Saint-Simon ve svých pamětech vylíčil dvůr jako jednu velkou bažinu zápachu a intrik.
Další problémy dvořanům přinášela dobová kuchyně - množstvím nezdravých pokrmů se dvořanům zvětšovala játra, ucpávaly cévy, bouřily žlučníky. Aristokratům se zpomaloval metabolismus do té míry, že v té době byly velmi časté úmrtí ve vaně s horkou vodou. Aniž by lékaři odhalili pravé příčily úmrtí, dovodili, že životu nebezpečné jsou horké lázně, které způsobují srdeční kolapsy, a po jejich doporučení se většina dvořanů raději vůbec nemyla. Hygiena a styl života zkracovaly životy šlechticů natolik, že je jich šance na přežití u dvora nebyla o moc vyšší než za doby revolučního teroru...

Uf, tak jsme se místo krásné procházky po skvostných sálech dostali někam, kam jsme asi ani nemířili... ale tak to už s historií bývá. Historie se neptá, historie prostě je.
Děkuji moc všem, kteří sledovali mé historické střípky, zvláště pak těm, kteří zanechali stopu v podobě komentářů. Moc si toho cením a všem se ještě jednou omlouvám za obrovsky dlouhé závěrečné poznámky. Zamyslím se nad sebou a pokud se příští rok k historii vrátím, snad se mi je podaří zkrátit.

Obrázek uživatele Tenny

Pád

Úvodní poznámka: 

To jste mi tímhle tématem pěkně zavařili, tedy! :D

Navazuje na Nejtěžší zkouška, takže opět temné.

Drabble: 

Říká se, že člověku před smrtí přeběhne před očima celý jeho život. On ale nepřemýšlel o svém životě, nýbrž o své matce. Vždy věděl, že byla ochotná jít přes mrtvoly, jenom netušil, že to zahrnovalo i jeho. Ale i ty poslední klapky mu spadly z očí, když ho čísi ruce prudce strčily dolů.
Uslyšel výkřik a pak nastala věčná tma.

"Taky jste to slyšeli? Lord Ohtar skočil dolů z Citadely... Prý ho princezna dost ošklivě odmítla a tak se zabil."
"Zlomené srdce? To mi k němu nesedí. Já jsem slyšel, že tam princezna byla. Kdo ví, jestli ho nestrčila dolů."

Závěrečná poznámka: 

Druhá část drabblete jsou drbající lidé z Minas Tirith.

Děkuji všem čtenářům, kteří tuto mojí sérii sledovali! Omlouvám se, že končíme takovým cliffhangerem, ale jak témata přichází, tak píši... Tak zase za rok! ;)

Obrázek uživatele Scully

Sbohem a šáteček

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesnáším přehnanou sentimentalitu a nesnáším tenhle díl, nesnáším to loučení, jak herců, tak postav v seriálu. A proto je tohle drabble o sentimentalitě a loučení. :)
Díky za další ročník DMD, snad se sejdeme ještě v květnu při dočítání drabblů :)

Drabble: 

Bylo po všem. Válka skončila, nová hranice se posunula o několik desítek kilometrů, byl mír.
Všichni se balili, rozkládali stany. Slibovali si, že se budou vídat.
Hawkeye to pozoroval a neubránil se smutku. Vždyť po tomhle přece toužil. Jet domů, za tátou, do Maine, pryč z téhle hnusné války.
Ale stejně to cítil.
Prožil tu pár let, pár let se stejnými tvářemi, které se pro něj nakonec staly něčím jako jsou vzdálení příbuzní, které máte rádi, ale po pár hodinách jich máte plné zuby.
Nasedl do vrtulníku a s pocitem, jako by právě zazněla poslední klapka filmu, navždy opustil Koreu.

Proud času

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trošku smutné, trošku hořkosladké. Asi tak jako celé letošní DMD. Psalo se mi krásně, nejen tohle téma, ale prakticky, až asi na tři témata, vše. Ani se mi nechce věřit, že už duben končí. Těším se na piknik, snad bude rozumně a budu moct přijet, i když s dvěma dětmi to bude náročné. Tak uvidíme.

Drabble: 

Každý začátek má svůj konec. Ať už je to balíček bonbonu, dětství, večírek, kniha nebo život. A pak se dívá na zažloutlé fotky a říká si, vždyť to bylo nedávno. Jenže to nedávno už má třicet let. Sem tam se objeví dávno zasunutá vzpomínka, útržek rozhovoru, střípek situace, obraz sebe, jak se snažím vyrobit píšťalku. Jak to, že si to nepamatuju. Pletení věnečku z pampelišek. Šťastné chvíle dětství. Postupně doráží parte. Slzy bolesti. Zlomky času se míchají v paměti. Ani poslední klapka nám nevezme to, kým jsme byli pro ostatní. My všichni v proudu času, byli jsme, jsme a budeme.

Čas vypršel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zcela nepodstatný detail - http://www.sosaci.net/node/27801

Drabble: 

„A to jste tady Hermionu nejdřív nechtěli,“ řekla jsem významně. „Přitom byste se bez ní nepohnuli z místa.“
„Ono i takhle jsou ty pokroky dost diskutabilní,“ utrousil Severus.
„Vím…“ připustila jsem. „Jenže s váma to je těžký. Půlku měsíce chlastáte, pak střízlivíte a do toho potřebujete nutně pořádat dvakrát denně poradu.“
„Takže teď nám dáte zase rok volno?“ ujišťoval se Lucius.
„Asi jo. Doufám, že ten čas vhodně využijete,“ usmála jsem se potutelně.
„Dělá narážky?“ zeptala se Tonksová.
„Ano, ale budeme ji ignorovat,“ odvětil Severus.
„Máte šanci na poslední hlášku, než zaklapnu klávesnici,“ upozornila jsem je.
„Jdi spát...“ řekl Bill.

Obrázek uživatele Witch

Autorka-mučitelka na scéně

Úvodní poznámka: 

A hurá do finále!
Nic moc světoborného mě teda nenapadlo... :D

Drabble: 

Dva kamarádi Galové si vychutnávají zasloužený odpočinek s korbely piva v rukou...
"Z toho mluvení mi hrozně vyhládlo," láduje do sebe třetího kance Obelix.
"A mě pěkně vyschlo v krku," přizná Asterix. "Aspoň bude konečně klid."
"Jenže nebudou žádní Římani na hraní..."
Asterix přetočí zrak. Najednou se za nimi ozve řev z megafonu.
"Asterix! Obelix! Na scénu!"
"Už zase?" skoro se rozbrečí Obelix. "Sotva jsem začal!"
"Poslední klapka!" pochoduje vesničkou jejich obrýlená mučitelka.
"Tak jdeme..." zvedá se s povzdechem Asterix. "Aspoň od ní budeme mít konečně pokoj."
"To doufám," bručí Obelix. "Bard prý zaslechl, že je tahle bláznivina každoroční akce..."

Závěrečná poznámka: 

HOTOVO!!! Třikrát hurá, mám to za sebou.
A jsem na sebe hrdá, vydržela jsem. :D

Obrázek uživatele angie77

Zazvonil zvonec

Drabble: 

Noční král s děsem v očích sledoval přilétající draky. Na největším z nich seděla Daenerys, na dalších dvou Jon a Tyrion. To byl konec zimy. Už nikdy nepřijde.

„Bude svatba, děti?“ zeptal se šibalsky Tyrion.
„Vždyť jsme sourozenci…“ zavrtěla Daenerys pohoršeně hlavou.
„Navíc blondýna,“ dodal Jon.
„A mě by sis nevzala?“ zkusil Tyrion štěstí.
„No…“ zaváhala.
„To není jednoznačný nesouhlas,“ potěšil se.
„Z pozice bývalého velitele Noční hlídky vás můžu oddat,“ nabídl s širokým úsměvem Jon.

Autor zoufale bušil hlavou do klávesnice.

„Takhle to přece skončit nemělo…“
„Tak jsi to měl dopsat dřív, než padla poslední klapka,“ odvětil cynický dramaturg.

Obrázek uživatele Tora

Klapka s překvapením

Drabble: 

"Poslední klapka? Konec?"
"Ano, Rozárko, poslední téma," pravila domácí, nevědouc, zda má být smutná, nebo se radovat.
"To není těžké, klapku přece máme," prohodil Čeněk.
"Někteří," dodal Tobiáš.
"My první," doplnil Barbucha.
"Jo, vetřelci tam nejsou," prskla Rozárka.
Domácí na ně nechápavě zírala.
"Co to melete, jakou klapku?"
"Přece tuhle," vyskočil Tobiáš na skříňku.
"Aha," došlo domácí, "vy myslíte filmovou klapku, jak jste na ní namalovaní! Ale... je poslední?"
"Je první a zároveň poslední," prohlásil Čeněk. "Jinou nemáme!"
"To je fakt," zamyslela se domácí. "Ale co Jája?"
"Já jsem tam přece taky," přitulil se černý. "Jen ještě nejsem vidět, víš?"

Závěrečná poznámka: 

Další ročník drabblat Hotelu U devíti koček je u konce. Kočky zdárně (někdy více, někdy méně) propluly všemi nástrahami témat, popraly se i s tématy v první chvíli nemožnými (takové Eso, to nám dalo zabrat) a je vymalováno.
Moc děkujeme za vaši přízeň, komentáře, milé ohlasy. A abyste si nemysleli, že si domácí vše jen vymýšlí a kočky vlastně třeba vůbec neexistují, tak taky je na závěr jedno malé překvapení. Taková minifotogalerie současných (vlastně navíc nostalgicky i se Silverem) kočičích obyvatel (včetně té inkriminované klapky) Hotelu U devíti koček.

Obrázek uživatele Martian

Konec sladký, všechno dobré…

Fandom: 
Drabble: 

„Malfoyi! Co to zase… Dneska máme psát o poslední klapce!“

„Však ano.“ Draco z hábitu vytáhl bonboniéru a láhev skřítčího vína. „Duben končí a my dva pořád žijeme. Dobrý důvod k oslavě, řekl bych.“

„Jenže jsme zatím nezodpověděli hlavní otázku… Nesplnili jsme zadaný úkol, chápeš?“

„A co když jsme na to celou dobu šli špatně?“ nadhodil s potutelným úsměvem. „Co když o nás mudlové tak rádi píší a čtou proto, že je to prostě zábavné?“

„To…“

„Grangerová! Nehádej se. Raději podej skleničky.“

Chtěla něco namítnout, jenže byl rychlejší a umlčel ji jediným myslitelným způsobem.
Velikou čokoládovou pralinkou s peprmintovou náplní.

***
Závěrečná poznámka: 

Ano, duben končí. A do duše se pomalu vkrádá nostalgie. Děkuji všem, kdo se v průběhu celého měsíce vraceli a zanechávali stopy v podobě komentářů. Děkuji i těm, kdo četli v tichosti nebo zavítali jen občas. Děkuji organizátorkám za vzorně připravené technické zázemí. A velké díky patří i všem, kdo potterovské fanfiction sami tvoří, protože bez jejich úsilí by tato dramionková série nikdy nevznikla. Ještě jednou díky. Všichni jste byli úžasní. :)

Obrázek uživatele Blanca

All good things

Drabble: 

The security feed didn't show the vault being opened, nor did magical signature sensors notice Na Ailleag and Tikashoret being replaced by flares.
No alarm went off when the artifacts left the building, safely ensconced in a bag which hid all signs of magic.
Sarmad – distracted upon returning home – discovered the loss only in the early afternoon the next day.
Long after Bishop Boggart activated the portal and disappeared to Prague.
“Who are you?” Earl's welcome wasn't the warmest.
“A friend. Lioness sends her regards...” Bishop handed him the artifacts.
“Any message?”
“Keep the lights on. She'll be back soon.”

Závěrečná poznámka: 

...a to je i můj slib pro všechny, kteří dočetli až sem (připojuju se k Tessině prosbě o čárky nebo jiné vyjádření toho, že jste četli). Maddie se vrátí. Možná během května, možná v Letní Dobročinnosti... možná ještě úplně jinde a jinak. Ale vrátí se.

Drabblata mimo linii:
Parodie, kterou si nešlo odpustit
Depresivní pohádka
Jedna agenturní kontextová depréza

<< Začátek

<<< Začátek Risa (píše Tess)

Obrázek uživatele Llyan

Příležitost

Úvodní poznámka: 

Takové malé zakončení mojí série o Hope...

Drabble: 

"Podle mě je to zkrátka hloupost. Však víte, když se v prvním dějství objeví na zdi puška..."
"Ale tahle puška je absolutně bez využití! Ne, jen by to zaplevelilo příběh."
"Hope je dobrá postava. Má vazbu na Avatara. Nemohla by se objevit aspoň v komiksech?"
"Už jsem řekl ne, necháme ji tam, kde je. Ať si dělá co chce."
"Ještě aspoň v jedné epizodě, prosím! Nebo ve dvou..."
"No tak jo, co s tebou... Ale tak na deset sekund maximálně. A to už je poslední klapka, rozumíš? Ať si její život vymyslí ti otravní spisovatelé fanfikcí. Takový příležitosti oni milujou."

Závěrečná poznámka: 

Páni tvůrci mají pravdu. Mrzí mě, že se Hope v seriálu neobjevovala víc, ale na druhou stranu jsem jim vděčná za to, že jsem její osud mohla určit sama. Děkuju jim. A samozřejmě taky celému SOS za tuhle úchvatnou příležitost! Neskutečně mě to bavilo a už se těším na příští rok! :D

To je vono!

Fandom: 
Drabble: 

Blížil se konec natáčení a všichni, kdo byli na place, se už těšili, že si dají pauzu. Taky Katka s Honzou, představitelé hlavních rolí. Čekala je ještě poslední klapka: Milenci se líbají na břehu jezera.
Dnes na to byl den jako stvořený. Slunce ozařovalo jezero a vytvářelo romantickou idylku.
Štáb už měl vše připravené a režisér udával poslední pokyny.
"Prosím vás, trochu vášně do toho, to co jste předváděli včera, jsme museli vyhodit."
A tak po klapce Honza Katku vášnivě objal a líbal. Vtom mu ujela noha a oba zahučeli do jezera.
"To je vono! To berem!" ječel nadšeně režisér.

Obrázek uživatele Skřítě

Na konci reset, je ti zas deset

Fandom: 
Drabble: 

V životě jsou start a cíl kolébky a hroby
a signálem ke startu tři porodní doby.
Poslední klapkou za etapou "miminko"
je prosté zvolání slovíčka "maminko".
Dětství končí pubertou a práce pohřbí mládí,
manželství, či kupa dětí ke stárnutí svádí.
Jenže ty jsi nesmrtelná, neb tvá slova žijí,
vytesána klávesnicí v próze, poezii.
Stanou se stálicí, nebeskou planetou,
až roky kmetské ti na dveře zaklepou.
Bylas jednou z davu lidí, v jejich moři kapkou,
u nebeské brány staneš před poslední klapkou.
Ze slov utkán je tvůj ráj, kde Adam potká Evu,
po smrti buď do něj zvána díky svému střevu.

Obrázek uživatele Lee

Vymknutá

Úvodní poznámka: 

Pro strigg, protože bez ní by nevznikla ani jedna z mých narnijských stoslůvek.
Ku poslechu - ♫♪♫.

Drabble: 

Nechtěla tomu věřit. Nemělo to logiku. Proč nic neviděla? Vždyť přece chtěla. Tolik chtěla. Chtěla? Co chtěla? Chtěla ho vidět? Nebo chtěla jen záruku? Jistotu? Vypadnout z toho hrozného lesa? Je to strašlivý okamžik, když začnete lhát sami sobě a jste si přitom tak jisti svou upřímností. Dělala jen to, co bylo rozumné.
Následovat Lucku bylo šílenství. A přece šli. S každým krokem přibývalo světla. Oči se jí otevíraly. Teď už vědomě strhávala klapky, kterými se oslepila. Záblesk zlaté. A pak spadla poslední a ona najednou, tak jasně jako viděla své sourozence, spatřila lva, „Aslane,“ a všechno zase dávalo smysl.

Závěrečná poznámka: 

Ten film má své mouchy, ale jedno se mu musí nechat – má nádherný soundtrack.

Kdyby tohle bylo mé poslední letošní drabblátko, děkuji všem laskavým čtenářům, jste úžasní. A omlouvám se, že jsem letos v komentování nestála za nic. Nemám pro to ani žádnou omluvu, prostě to bylo tenhle rok nějak neslavné.

Stránky

-A A +A