Ludvík XIV, chtějící mít svou šlechtu pod kontrolou, trval na jejím bezpodmínečném setrvání u dvora, ve Versailles. Palác však nebyl koncipován pro tolik osob, takže vznikaly problémy nejen s ubytováním (šlechtici obývali kdejakou komůrku), ale projevilo se to i na takových "banalitách", jako byl například nedostatek toalet. K vykonávání potřeby sloužily paty sloupů, prostory za závěsy, vyhaslé krby, schodiště... ani litry pomerančové či růžové vody ten zápach nepřebily. Vše se uklízelo přibližně dvakrát ročně a vymetení všech "špín" trvalo přibližně dva týdny.
Hrabě Saint-Simon ve svých pamětech vylíčil dvůr jako jednu velkou bažinu zápachu a intrik.
Další problémy dvořanům přinášela dobová kuchyně - množstvím nezdravých pokrmů se dvořanům zvětšovala játra, ucpávaly cévy, bouřily žlučníky. Aristokratům se zpomaloval metabolismus do té míry, že v té době byly velmi časté úmrtí ve vaně s horkou vodou. Aniž by lékaři odhalili pravé příčily úmrtí, dovodili, že životu nebezpečné jsou horké lázně, které způsobují srdeční kolapsy, a po jejich doporučení se většina dvořanů raději vůbec nemyla. Hygiena a styl života zkracovaly životy šlechticů natolik, že je jich šance na přežití u dvora nebyla o moc vyšší než za doby revolučního teroru...
Uf, tak jsme se místo krásné procházky po skvostných sálech dostali někam, kam jsme asi ani nemířili... ale tak to už s historií bývá. Historie se neptá, historie prostě je.
Děkuji moc všem, kteří sledovali mé historické střípky, zvláště pak těm, kteří zanechali stopu v podobě komentářů. Moc si toho cením a všem se ještě jednou omlouvám za obrovsky dlouhé závěrečné poznámky. Zamyslím se nad sebou a pokud se příští rok k historii vrátím, snad se mi je podaří zkrátit.