DMD č. 28. pro 28. 4. 2017. Téma: Emoční kolika

Obrázek uživatele Stevko

Neprávom obvinení

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či za predsedom nezájdeme.
- Keď sa ti chce, tak zájdi. Mne sa za ním nechcelo, ani keď bol tuná v dedine. Ale teraz, keď ho na liečenie zobrali, to sa mi dupľom nechce. To ti je strašne ďaleko.
- A prečo ta vlastne šiel?
- Čo ti ja viem? Samé problémy má ten náš predseda. Najprv ho žena opustila, kvôli Mariene, z Bratislavy prišlo, že ho chcú odvolať, a teraz ešte aj ochorel. A v krčme sa hovorí, že my za to môžeme.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Přísaha, která se nevyplatila

Drabble: 

Začalo to banálně. Útočník hostí teatrálně padá, rozhodčí nařizuje penaltu. Penalta proměněna, hosté se ujímají vedení, které udrží až do konce. Domácí jsou frustrováni. Nejvíce Kamil, údajný faulující. Odcházeje ze hřiště zvolá do mikrofonu televizního reportéra:
"Přísahám na svou smrt, na smrt své matky, že to penalta nebyla..."
Čas běžel. Asi po dvou letech Kamil onemocněl, zjistili mu nádor na mozku. Podstoupil léčbu, vrátil se k fotbalu, avšak nemoc se znovu ozvala. Kamil nakonec šest let po své přísaze ve věku osmadvaceti let umírá.
Tato přísaha se mu tedy krutě nevyplatila. I přesto, že mu televizní záběry daly za pravdu.

Závěrečná poznámka: 

Tento příběh se opravdu stal, viz toto video:
http://www.eurofotbal.cz/video/zesnuly-jansta-prisaha-na-svoji-smrt-13430/
Fotbalista Kamil Janšta (1971-1999) takto jednou opravdu přísahal a nakonec skutečně předčasně zemřel. Výše odkazované video ukazuje, že tehdy opravdu nefauloval.
A jaké z toho plyne poučení? Určitě by nikomu neměly být lhostejné výsledky jeho práce, ale přísahat kvůli tomu na svou smrt, to už jsou emoce za hranou. Nikdo mne nepřesvědčí, že jeho předčasné úmrtí bylo náhodným jevem.

Princův kolaps

Fandom: 
Drabble: 

„Heh.“ řekl princ a omdlel, když spatřil svou zákonnou manželku doutnat.
Drak zpanikařil. Už zase to udělal! Pokusil se zavolat svému psychologovi, ale pak si uvědomil, že v pohádkovém království žádný psycholog neexistuje. Mohl se maximálně rozmluvit u moudré vrby nebo si dojít pro bylinky na uklidnění k ježibabě. Nejdřív ale zamával křídly nad princem, aby ho probral z mrákot.
Princ pootevřel oči a hlasitě se se rozplakal. Drak se o překot omlouval.
„Já...nechtěl. Já...ani nevím, jak se to stalo…“
„Já pláču štěstím, ty bláhový. Konečně svoboda. Děkuju!“ řekl a vášnivě draka obejmul.
Tomu se štěstím zatočily hlavy.

Obrázek uživatele Kleio

Příliš mnoho

Fandom: 
Drabble: 

Příliš mnoho slov. Jedno za druhým pálí, bodají do srdce. V uších píská, hlava se točí. Nechci je slyšet.
Příliš mnoho bolesti. Psychické, fyzické, vlastně v tom není rozdíl.
Příliš mnoho zmatku. Co chci? Co chceš ty? Co můžeme? Co nesmíme? Co budeme? Kam kráčíme?
Příliš mnoho rozpačitých pohledů. "Jsi v pořádku?" Nejsem.
Organismus stávkuje. Žaludek se rozhodl citový zmatek odpískat. Dnes nejím. Zítra... taky ne. A ani pozítří. Můžeš to vyzkoušet, ale dostaneš jenom břichabol.
Příliš mnoho nedořešeného...

Mnoho něhy. Té ovšem není nikdy příliš. Tělo zaplavuje klid. Znovu mě učí jíst. Poprvé po třech měsících mě nebolí břicho.

Závěrečná poznámka: 

"Jé, ty vypadáš hrozně dobře, jak se ti podařilo tolik zhubnout?"
"Nejedla jsem skoro tři měsíce, do toho jsem nespala a denně plavala kilometr."
~
Pokud bereme koliku jako bolet krajiny břišní, a emoční jako psychické prožívání, tak to téma je. Pokud ne, tak asi nechápu zadání. :-)

Obrázek uživatele mila_jj

Kankán před tabulí

Úvodní poznámka: 

Louny, reálné gymnázium, patrně rok 1913

Jak můžete nadchnout studenty pro svůj obor? Například si přečtete publikaci z nejmodernější fyziky a něco o ní prohodíte. Působíte tak dojmem génia - pokud ovšem nemáte ve třídě druhého Václava Hlavatého.

Drabble: 

Profesor hovoří o Einsteinově teorii relativity. Shovívavě zmiňuje relativitu speciální a nadšeně opěvuje tu obecnou.

S posvátnou úctou popisuje nesmírně složitý matematický aparát teorie, který pochopí jen géniové.

Václav nesouhlasně potřásá hlavou a bere do ruky křídu. Koeficienty metrického tensoru a konexe tančí na desce zběsilý kankán, kterému rozumí nejspíš jen sám Hlavatý.

Profesor fyziky třeští oči a pokouší se něco podotknout.

Václav přidává na tempu i na hlasitosti - vždyť v první lavici sedí hospitantka Věnceslava. Všimne si ho dneska konečně?

Profesor se chytá za srdce, sedá si a už ani nic nenamítá. Druhého dne si zažádá o předčasnou penzi.

Závěrečná poznámka: 

Václav Hlavatý byl jedním z nejlepších českých matematiků věnujících se diferenciální geometrii a topologii. Mladistvá fascinace obecnou teorií relativity přerostla během jeho života v práci na z ní vycházející Einsteinově jednotné teorii pole.

Datování této historky se liší, dle jejího autora by měl být Václav Hlavatý tou dobou sextán (1911), což zase nesedí s Einsteinovými publikacemi o obecné teorii relativity, které začínají rokem 1912. Nicméně historka je půvabná, tak ji dávám pro potěšení čtenářů.

Hospitantky byly studentky chlapeckých reálek, pro které platil zvláštní režim - například do třídy vcházely až spolu s profesory a s nimi odcházely, aby nedocházelo mezi nimi a chlapci k důvěrnostem. Věnceslava Opltová se stala Hlavatého první ženou.

Výchova

Drabble: 

Hlavně s dítětem jednejte v klidu, aby emočně nestrádalo. Občas jsem ty přiblbé příručky nebo články nesnášela. Jako bych se o to nesnažila. Poprvé: Nedělej to. Podruhé: Pojď se mnou, budeme si kreslit. Potřetí: Já ti říkala, abys to nedělala, chceš dostat na zadek? Počtvrté: řev, neboť dostala na zadek.

Občas jsem měla chuť řvát, bouchat se hlavou do zdi, případně cokoliv, co by mi odvedlo vztek jinam. Hlavně pokud jsem byla nevyspaná, šla má trpělivost do kytek. Jenže mlátit ji nemělo smysl. Mé emoce mi svíraly tělo, když mě ignorovala nebo si prosazovala svou. Už se těším na pubertu.

Obrázek uživatele Tora

… jedno jediné klopýtnutí způsobí tisíc let smutku…

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Čína, 1969 - 1971, kulturní revoluce

Drabble: 

Musel jsem plnit příkazy… Nechtěl jsem přijít o své postavení. Místo mne by přišel někdo jiný. Co by pak bylo se mnou a mými dětmi? Nejspíš bychom pomřeli hlady. Vedoucí výrobní jednotky je jen malá ryba, ale aspoň zemře hlady až jako poslední.
Museli jsme plnit normy. Když přišel Velký skok vpřed, musel jsem zajistit, aby odevzdali pánve a hrnce, potřebovali jsme ty pláty z kamen! Jinak bychom nepředehnali Západ ve výrobě oceli, jak si velký Mao přál. Možná jsem jim měl ponechat aspoň něco, i to hlášení o sklizni jsem nemusel tolik přehánět, ale … já jen plnil rozkazy…

Závěrečná poznámka: 

Čínská kulturní revoluce byla politická kampaň vedená Mao Ce-tungem. Způsobila obrovský rozvrat čínské společnosti, přivodila smrt stovkám tisícům lidí. Obrovské přesuny lidí, pronásledování inteligence, snaha dostat zemi mezi světové velmoce a vybudovat komunismus, to vše obsahoval tzv. Velký skok vpřed. Ten rozdělil obyvatelstvo do komun, zpřetrhal bývalé tradiční vazby a ekonomické vztahy. Například v průmyslové politice dostaly komuny za úkol vybudovat vlastní vysoké pece a odevzdávat předepsané množství oceli. Nedostaly však už ani palivo, ani železnou rudu, takže obyvatelstvu byly zabavovány železné hrnce, kamna, nářadí, také dřevěné a spalitelné věci, byly vykáceny posvátné háje, veškeré lesy v okolí... spolu s dalšími vlivy byl výsledkem hladomor, který v některých oblastech vyhubil až 40 % obyvatelstva.
Velký skok vpřed přispěl k tomu, že místo posunu kupředu přišel obrovský ekonomický propad. I díky němu Čína dlouhá léta zaostávala za ostatními velmocemi a nedokázala ve světové politice zaujmout postavení, které by jí díky rozloze a počtu obyvatelstva náleželo.
Velký skok vpřed i nadále v Číně patří mezi tabuizovaná témata a vládnoucí síla se snaží potlačit jakékoliv jeho připomínání.

Pokud by někoho toto téma opravdu zajímalo, velmi doporučuji knihu Jung Chang Divoké labutě (z které je čerpáno). Autobiografická kniha popisuje osudy žen tří generací, od roku 1909 až do roku 1978. A je to drsné čtení.

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Index mimo rozsah

Fandom: 
Drabble: 

„Klid. Zvládneme to. Dýchá sám a sanita už jede. Povězte mi, jak dlouho už je v tomhle stavu.“ hlas v telefonu uklidňuje.

Jana vyhrkne „…já… já nevím… asi od rána“

„Rozhlédněte se, není v okolí něco nezvyklého? Něco, co by nám pomohlo. Obaly od léků, dopis na rozloučenou, …“

Luděk leží, prohnutý jako luk a v očích je vidět jen bělmo.
„Dopis tu je, ale je od nějaké jeho spolužačky, spíš takové vyznání lásky. Proč by si ubližoval?“

„Ale říkala jste, že je ajťák? Potažmo asociál? A ona mu napsala, že ho miluje? Takové silné emoce nemůže strávit. Hned posíláme vrtulník!“

Obrázek uživatele Borch

Za všechno může Barbarič

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Navazuje na V temném lese

Drabble: 

Ráno je našli. Bohdan spal opřený o kmen stromu. U boku měl Dorotku, svírající v náruči malého Joachima. Kaprálova ruka se ovíjela kolem jejích ramen.
Než dojeli zpátky, Stein mlčel.
Když všichni nalezení zase spali, tentokrát v postelích, vybuchl:
"Je to vaše vina, Barbariči! Kdybyste se tu nezdržel, když jsme přijeli pro posily, tak neodešli pryč a my je nehledali po celém lese! Teď mi možná Joachim umře! A Jaroš se mi zakoukal do té holky!"
Notář nevěděl, jestli se má smát nebo nadávat. V hlavě se mu zakously ty dvě zprávy do sebe a on zůstal jak solný sloup.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že to kolem tématu prolétlo...
Emoční koliku má Matěj. Nefunguje, zatuhl mu mozek...

Obrázek uživatele Profesor

Vezmi bolest naši a nes ji v dál

Úvodní poznámka: 

Věnováno Aries a Bilkis za postrčení správným směrem. Díky dámy. Abecedně.;-)

Drabble: 

Záběhelští se na jaře 1945 vrátili do svých domovů. Věřili, že vesnice kráčí vstříc radostným zítřkům, o nichž mluvili komunisté. Avšak právě tehdy postihla obec definitivní zkáza.
---podle knihy Střední Brdy, krajina neznámá---

Domy připomínaly valy stěží znatelné mezi trsy starých trav. Ptáci štěbetali ve stromech. Motýli se slétali na květiny rostoucí v prostoru bývalých stavení. U osamoceného plotního sloupku pohopkával mladý ušáček. Planina bývalé kaple vzlínala poklidnou energií.
Idylu Zvěstování rušila krvavě rudá nit bolesti. Proplétala se s ledovou modří zoufalství. V nerozpletitelné klubku přijímaly i zažloutlý strach. Utiskovaly mysli poutníků divokou bouří pocitů. Zaniklá vesnice žádala svoji daň.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování zde.

Obrázek uživatele Vinpike

Tak už plač!

Úvodní poznámka: 

Toto téma mě letos nějak pronásleduje... Ale snad zpracováno zase z jiného úhlu.

Drabble: 

Obchodníci s deštěm využili suchého léta a dramaticky zvýšili ceny. Starosta s nimi vyrazil dveře. Nedošlo mu, že součástí kartelu. Každá další nabídka dražší. Zadlužte se, nebo žízněte.
Povolali Imberia, starého Lovce mraků. Řemeslo pozapomněl, s průmyslovou konkurencí s živností praštil. Najednou potřebný. Celý minulý týden odchytával beránky na obloze, napěchoval je do opuštěného vodojemu. Teď jim jen pustit žilou.
Musí je proplakat k olověnému ztěžknutí.
Vypil poslední kaluž vody, vyslechl příběhy Kvílející.
Před ním zabili roztomilé kůzle.
Všechno mu přišlo k smíchu.
„Asi mám emocionální zácpu,“ krčil rameny.
Až s pekelnou bolestí břicha vytryskl z Imberiových očí proud slz.

Obrázek uživatele Llyan

Ztráty a nálezy

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Tam a zase zpátky

Drabble: 

V kanceláři správce čtvrti se schylovalo k hádce, pěkně peprné hádce. Zčistajasna se rozletěly dveře. "Nejdu pozdě?"
První se vzpamatovala Hope. Vypískla a vrhla se svému nejlepšímu příteli kolem krku.
"Takhle mě opustit!" zlobil se naoko.
Rocovi rodiče byli samá pusinka a "Kde jsi byl?" "Měli jsme takový strach!"
Když ho konečně nechali dýchat, bylo to jen proto, aby ho přišel obejmout sám velký Avatar. Roco se ocitl uprostřed kolosálního skupinového objetí.
Když se však Aang pokusil přitáhnout i Toph, ucukla. "Nech mě! Z takových přeslazených emočních výlevů dostávám koliku."
Nikdo už si jí víc nevšiml.

Cesta domů byla volná.

Ten nejlepší dárek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podfandom Generál a sedm klonů.
Časově měsíc po Rozkazu 66.
Právě proběhla oslava klučičích narozenin...

Drabble: 

Gwen už byla v posteli, když přišel z koupelny. Bezstarostně si pohvizdoval a sušil si vlasy. Pak vklouzl vedle ní a vzal ji do náručí.
"Díky za oslavu," zašeptal a políbil ji do vlasů.
"Nemáš zač..."
"Gwen... děje se něco? V poslední době z tebe cítím... něco jiného..."
"Víš...," polkla, "já... my... budeme mít miminko..."
Ani se nepohnul, možná, že i přestal dýchat. Dotkla se ho opatrně Silou. Emoce se v něm spletly v zašmodrchané klubko. Překvapení, radost, hrdost, strach, úžas, nevíra i víra...
Z klubka se vymotal provázek otázky:
Holka nebo kluk?
Oba...
Z klubka se stal vířící chaos.

Závěrečná poznámka: 

Jsem v tématu?

Obrázek uživatele Tora

Už zase...

Úvodní poznámka: 

No ano, už zas nám kolem domečku brouzdá jeden černý bezprizorní kocourek. Ne, nemyslím tím Jáju.
A já se už zase trápím a bojuji sama se sebou...

Drabble: 

Nemůžeš přijmout další kočku. Už takhle jich máš víc, než je zdrávo. Pro kočky, samozřejmě. Musíš mít rozum.
Ale ona je hladová. Nemá kam jít. Nikdo v okolí se jí neujme, to víš.
Jenže už jich je tu šest! Sedmá se sem stejně chodí krmit!
O jednu misku žrádla denně přece nesejde...
Ne, o žrádlo nejde, ale není to kočka? Co když zase přivede koťata?
Ne, je to kocour, vidělas dobře...
Ale já už nechci žádnou další kočku v baráku!
Vždyť nebude v domě, bude vzadu v dílně...

Nakonec tu jednu misku přidám.
Srdce je silnější, než rozum.
Bohužel. Bohudík?

Obrázek uživatele Aplír

Vor Medúzy

Úvodní poznámka: 

Tentokrát dle obrazu Vor Medúzy od Théodore Géricaulta.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vor_Med%C3%BAzy#/media/File:JEAN_LOUIS_TH%...(Museo_del_Louvre,_1818-19).jpg
Je nutno kliknutím na obrázek zvětšit.

Drabble: 

Co uveze rozpadající se vor? Kolik zoufalství a strádání, naděje zubožených trosečníků, bezmoci v područí vln, zoufalého boje o přežití, hladu, kruté žízně? Kolik mrtvých, které smrt vysvobodila z útrap?

Emoce víří jako moře.

Muž právě ztratil svého syna. Odevzdaně, netečně pozoruje hřebeny vln, které se tyčí na obzoru jako hory. Jako by přemítal, kdy sem dorazí. Kdy se přidá k těm, kteří již zemřeli? Kdy je oceán pohřbí?

Stojící postavy u primitivního závětří symbolizují touhu nevzdat to, vydržet, vytrvat. Muži na konci voru nepřestali vyhlížet záchranu. Zoufale mávají. Kusy látky se třepotají ve větru. Budou zachráněni? Nešálí je zrak?

Závěrečná poznámka: 

Obraz znázorňuje skutečnou událost. Francouzská fregata Medúza (Méduse) ztroskotala vinou nezkušeného kapitána roku 1816 u pobřeží Senegalu. Na voru se zachránilo 150 cestujících, kteří byli vydáni napospas moři a podnebí. Po patnácti dnech plavby bez jídla i pití se zachránilo 15 lidí.

Obrázek uživatele Eillen

Ve ztichlém salónku

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Delší dobu jsem si představovala, jak asi soudce přijal zprávu, že "jeho dcera" nespáchala sebevraždu, ale byla zabita. No, nedalo mi to a musela jsem to vložit do slov.

Drabble: 

Šok, zmatení, nenávist, hněv.
Když Wilhelm zjistil, jak zemřela jeho dcera, jen stěží se udržel na nohou.
Stál v salónku a nevnímal své okolí.

Strach, úzkost, panika, bolest.
Aneta stála vedle svého muže a netušila, jak pomoci.
Bála se ho byť jen dotknout. Vypadal křehce. Hrozilo, že se jí pod rukama rozsype na milion kousků.

Znechucení, pohrdání, opovržení, nepochopení.
Alexandr z křesla pozoroval svého milého a netušil, co říct.
Možná proto se nechal pohltit pocity směřujícími k hraběti.

Každý tone v záplavě svých emocí.
Bojí se cítit víc.
Už tak je to ničí.

Jsou spolu.
Přesto si připadá každý sám.

Obrázek uživatele Aries

Propuštění

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Zlehka navázal první čáru.
Pocítil hluboký žal, bláznivé štěstí i trpký smutek, všechny city, co plodí slzy.
Svázal druhou.
Hlava se zatočila závratnou touhou po poznání, hladem po nezažitém, bezuzdnou žádostivostí.
Spojil třetí.
Krev vzkypěla pocitem křivdy, vražednou zuřivostí, nenávistí, vším, co vzbuzuje hněv.
Čtvrtá čára.
Laskavě objala, opředla obětavou něhou, vzápětí tvrdě sevřela. Mít, držet, ovládat!
Uzavřel kruh.
Úzkost se vyplížila ze všech koutů, vládu převzala hrůza.
Tento a onen svět se prolnuly.
Strážce se hluboce poklonil a zmizel.
Evžen vykřesal oheň. Vhodil knihu do plamenů.
Dlouho se pak díval, jak hoří.
Připadal si vyprahlý jako spálené kousky pergamenu.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Na balkóně

Obrázek uživatele Faob

Hlad po citech

Drabble: 

„Půl kila stresu,“ vzhlédla od váhy korpulentní prodavačka, „můžu to nechat?“
Přikývl a ukázal ještě na prorostlou úzkost.
„Dvacet deka…“
Zaplatil hodinkami po tátovi, posledním poutem s kdysi. Soucit a empatii nejedl přes rok, láska se v kamenných krámech vůbec neprodávala, loupežné nájezdy přesunuly nedostatkové zboží do přísně střežených bank.
Když okoření trochou ukřivděnosti, kterou jedinou ještě dokázal – byť ve stopovém množství – vypotit sám, třeba budou ty kližkoidní emoce i chutnat. Nechce to zabalit úplně vyprahlý.
Cpal se hladově, stažený žaludek protestoval, ale dej pokoj, orgáne.

Rozbolelo ho břicho, přirozeně, znervózněl, úzkost jej dovedla k oknu. Čtvrté patro bez výtahu.

Obrázek uživatele ef77

Z Muzea na Kačerov

Úvodní poznámka: 

Nějak se mi v té post-apo atmosféře zalíbilo. Navazuje na toto:
http://www.sosaci.net/node/27405
http://www.sosaci.net/node/27527.

Drabble: 

Hlavní údržbář má kancelář na Muzeu. Bývá tam zřídka. Když neobchází obchodníky se šrotem a nehandrkuje se s nimi o ceně každého šroubku, kontroluje se svými pomocníky slabá místa a vysvětluje dělníkům, že nemůže poslat nové plechy a výztuhy, nebo žebrá u Rady o další prostředky pro nákupy a vyšší příděly jídla pro své lidi. Nikdy nezvyšuje hlas, nesměje se, nemračí, a ke každému se chová stejně chladně.
Říká se, že všechny svoje emoce pohřbil tam nahoře.
Když se ale večer vrací domů na Kačerov, v každé druhé stanici vyleze a zoufale křičí do rozbitých skel bývalých budek pro dozorčí.

Obrázek uživatele neviathiel

Ulehčení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Oleně se svírají útroby, když vidí velmistra, prastrýce, unaveného a staršího o pět let. Ona se vzdala magie, ale zaplatil on.
Svírá se jí srdce, když oknem vidí zarputile čekajícího Aleksandra. Nenásledoval ji. Nesmějí se vidět. Je příliš zranitelná.
Svírá se jí hrdlo při pomyšlení na minulost a budoucnost.
„Co teď?“
„Můžeme žít bez magie. Někde jinde. Jen my dvě.“
Teď chce zaplatit i její matka.
Tíha postupně odchází.
Přijde prastrýc. Olena ho málem nepozná. Snad dva roky se neviděli.
Jednoho dne klepe na dveře rozčilený mladý muž. Pohádá se s mámou a odejde.
„Kdo to byl?“ zeptá se Olena.

Závěrečná poznámka: 

Útěk

Fandom: 
Drabble: 

Zdrceně seděl ve své chýši a poslouchal příval slov. Jeho myšlenky byly roztříštěné a srdce halila mračna zoufalství. Vnímal jen útržky, každý se zabodával hlouběji.

...nebezpečná zrůda...

...je nejvyšší povinností ministerstva...

...ohrozila jednoho z nejlepších studentů...

...vytržena i z kořeny...

Chtěl promluvit, ale nebyl schopný vypravit ze sebe slovo. Zoufalství pomalu vystřídaly chladné spáry strachu.

Nevnímal, že hovor skončil. Pak ostatní vyšli ven a začali křičet. Jeho zoufalství a strach se propletly do jednoho zamotaného klubka.

"Cože? Jak?"

"Vypadá to, Hagride, že Klofan zmizel. No nic. Dáme si šálek čaje?"

V tu chvíli se jeho srdce vzneslo až ke hvězdám.

Závěrečná poznámka: 

Díky Regi, snad jsem Hagrida moc emocionálně nepocuchal.

Obrázek uživatele Rya

Jak Sovátko bolela hlava

Fandom: 
Drabble: 

"Kolik?"
"Kolika."
"Kolíka? Kolíka ze Zeměplochy? Přece nemůžou určit fandom!"
"Kolika, povídám!"
"Nemusíš křičet! Slyším dobře! Co je teda s tou klikou?"
Myšák počítal do deseti. Pak řekl: "Nechceš si sundat tu věc z hlavy?"
"Bolí mě hlava," zahuhňalo Sovátko zpod tlusté šály. "Tohle pomáhá. Čti."
"Koliky," přečetl Myšák z Wikipedie, "se dělí na pravé a nepravé."
"Snad na pravé a levé, ne?" ozvala se šála.
"Nééé!" zaječel Myšák. "Proč neposloucháš? Proč nespolupracuješ? Takhle se to nedozvíme! Uááááá!"
Vztekle mával tlapkami, zatímco ho Sovátko, už ze šály vymotané, zvědavě pozorovalo.
"Emoční kolika," přečetlo si téma. "Myslím, že jistou představu máme."

Obrázek uživatele Xantin

Hrůza rodinná: Filcin sténá

Fandom: 
Drabble: 

„Já vím,“ dí Apolo, „od kolika budu velký, ale co je nemoční?“
„Já zas neznám pojem kolika,“ věší hlavu Filcin.
Sikar smaží se sluchátky na ticho, Thea medituje s peckami na hlasito, Linkva je s Hermionou v Narnii. Viktorka řve. Taura fejsbukuje.
„Asi se zhroutím,“ zasténá otec, „samota uprostřed davu! Hrůza rodinná!“
„Říkáš něco?“ odkryje ucho Sikar. „Téma je dneska o zaražených…“
„Tak to prrr!“ utne matka. „Doma jen slušně!“
„Když slušně,“ chytá se otec, „tak někdo obejměte vyčerpaného tátu!“
„V dubnu se neobjímá,“ zahučí Linkva, „posíláme ti přeci komentáře!“
„Jestli chceš,“ soucítí Taura, „pochovej Viktorku. Od rána má prdíky!“

Obrázek uživatele Eillen

V zajetí emocí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Rozloučení

Drabble: 

Vypravěč skrz dvě brány pozoroval hořící město.
Věděl, že požár je jen jedním z mezníků v historii, které město přečká.

Vzpomněl si na Salix. Pocítil nesnesitelnou bolest z její ztráty.
Poté si představil Janův výraz. Jeho tělo zaplavila naděje a víra.
V další vzpomínce uviděl Aloise. A do toho víru se přidala bojovnost.
A pak si vzpomněl na bratra, který čelil hořícímu peklu. Odhodlání bylo poslední emocí, jež se hlásila o místo.

Stál a na pohled vypadal jako bezcitná osoba.
Ale uvnitř něj byly propletené emoce, jež mu způsobovaly neskonalou bolest. Doufal, že až zachrání bratra, konečně vytrysknou na povrch.

DMD č. 28. pro 28. 4. 2017. Téma: Emoční kolika

Dneska vás nenechám ani úpět. Navečer mám plány, bůhví, kdy přijdu domu, tak ať zbytečně neponocujete:)

Pěkné drabblení!

Téma pro 28. 4. 2017: Emoční kolika
Toto téma bude uzavřeno 28. 4. 2017 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
28. 4. 2017 v 23:59

Stránky

-A A +A