DMD č. 16. pro 16. 4. 2017. Téma: Plán B

Ve městě panoval mírný zmatek, ale ještě horší bylo nesnesitelné vedro. V uniformě se potilo úplně všechno, pot mu stékal do očí a nepříjemně štípal. Přitom se musel usmívat a mávat. Později se omezil jenom na to mávat. Žofince nebylo dobře, oficiálně se ještě nevědělo, že je v očekávání, ale ranní nevolnosti ji stíhaly posledních pár dní velmi intenzivně.
Nečekané obtíže spojené s pokusem o dvojnásobnou vraždu byly sice nepříjemné, ale na druhou stranu nabízely nečekaně nové možnosti, jak se vyhnout odpoledním povinnostem.
"Rozhodli jsme se zrušit původní plán. Místo toho pojedeme do nemocnice za zraněnými," rozhodl se nakonec Ferdinand.

"Od té chvíle, co má ten protiparazitární obojek, už má zas průjem," pravila domácí. Ještě chvíli přemýšleli a pak obojek Jájovi sundali.
"No ale něco by mít měl," mudroval domácí.
"Počkej, já tuhle dostala od kamarádek návod na domácí repelent, moment... hele:
- sáček sušeného rozmarýnu
- litr vody
- lžíce bílého vinného octa.
Svařit vodu, odstavit, vsypat do vody rozmarýn. Nechat louhovat, dokud voda nezchladne. Pak scedit a přidat jednu lžíci vinného octa. Přelít do lahvičky s rozprašovačem, dát do lednice. Než půjde ven nasprejovat, vetřít do chlupů... Prý to můžou používat i lidi!"
"Tak proč jsme se nechali očkovat?" zakvílel domácí.

Komorník přinesl svícen, popřál dobrou noc a zmizel. Kroky na schodišti ustaly. Chodilo se tu spát brzy, jak se na venkově sluší.
William si opláchl obličej a v zamyšlení dosedl na kraj matrace. Pokrývky voněly mýdlem.
Kap, kap.
Jistě. Na půdu trochu zatéká. Nevadí. Statek ujde, na výnosy však spoléhat nemůže. Přesto. Hodil by se. I k pronajmutí.
Sestřenka Jane je okouzlující. Požádá o ni. Ne-li, pak o Elizabeth. Rozhodně ji nebude oslovovat Lizzie. To spíše Betty. Ne-li ona, snad... ne. Mary je dosti mladá. Snad ještě připadne na plán C. C jako... jako Charlotta? Škoda, že tu žádná nebydlí.

Roco panikařil. Hope je v čudu a co on tady sám? Bez hlavy týmu?!
Plán B, plán B... Byl vůbec nějaký? Co má dělat, když se rozdělili?
Má zůstat u Iroha? Bez Hope to nemá smysl...
Pokračovat v průzkumu města? Bez Hope ho chytí okamžitě!
Domů. Vrátí se domů.
Ale k tomu se taky nedostal.
Byl přepaden, jasně, přepaden! Pokusil se bránit ovládáním země, ale spoutali ho kamennými rukavicemi.
Útočníci měli podivné klobouky a tváře jako kusy skály. Jejich šéf jako by byl oživlá socha.
"Jsme Dai Li, strážci kulturního dědictví města. Půjdeš s námi. Už dlouho jsme neměli rekruta."

Srdce mám na dlani
Už dávno jsem nedoufal
Že snad za mé dáš mi to své

Srdce mám na dlani
A vidím tebe, jak ležíš přede mnou
A slyším, že tak ticho kolem je

Všichni snad uvidí
To srdce, srdce, co nazývám svým
A které teď leží mi na dlani

Všichni to věděli
Že chtěl jsem ti dát srdce své
Že toužil jsem po srdci tvém

Všichni to věděli
Že ránu hlubokou na srdci mám
Na srdci svém zlomeném

A teď srdce mám na dlani
A temná krev z něj stéká
To srdce tvé, co vyrval jsem ti z hrudi.

Vypravěč z toho neměl dobrý pocit, ale hodlal využít příležitosti, která se mu naskytla. Donutil chlapce a Salix vstát.

Podíval se na biskupa ležícího bezmocně na zemi. Jindy by mu pomohl, ale teď byla každá vteřina drahá a on by je jen zdržoval.
Musel ho nechat na pospas osudu.
Salix se na něj vyčítavě podívala, ale neřekla jediného slova.

"Pojďte za mnou," zašeptal Alois, ale Vypravěč jej zarazil.

"Nejdřív musíme najít kroniku, kterou můj bratr ukradl. Bez ní nemůžeme odejít!" pronesl naléhavě.

"Toliko po plánu nepozorovaně utéct. Dobrá, nový plán. Sebrat kroniku a nenechat se zabít," pronesl Alois vážným hlasem.