DMD č. 14. pro 14. 4. 2017. Téma: Věno

Obrázek uživatele Piskor

Mnoho otázek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak tentokrát se Oliver poněkud zmenšil :-)

Drabble: 

„Mami?”
„Ano, Olí?”
„Jak je to, když se dva mají ládi? Jako teta se stlejdou. Ti budou mít svatbu, že jo?”
„Ano. Musíme také vymyslet nějaký svatební dar…”
„Svatební dálek? Můžu něco nakreslit? Plosím,”
„Hmm,”
„Moc plosím!”
„Ale jistě, zlatíčko.”
„A mami?”
„Ano?”
„Teta bude stlejdovi taky dávat dálek? Když my budeme dávat dálek, tak teta taky, ne?”
„To asi ne, teta bude mít možná věno, ale dárek nevěsta přece nedává.”
„A věno to je teda co? To je nějaká nemoc?“
„Ne, to je něco jako dárek do společné rodiny.”
„Ale vždyť jsi říkala, že teta žádnej dálek dávat nebude…”

...a má dukáty?

Fandom: 
Drabble: 

Desáté narozeniny, dostala jsem nové ušité povlečení a sadu talířů.
„Nové povlečení, ...talíře?“ ušklíbla jsem se.
„To máš do věna. Aby si tě pak někdo vzal.“ odpověděla spokojeně babička.
„Tak děkuju?“
Takhle to šlo rok co rok. Každý rok přibyl kousek věna a putoval na půdu. Nechápala jsem, proč mám léta sbírat věci pro nějakého chlapa.
Dnes mám děti, věno používané, nejsem vdaná, chlapovi to bylo víceméně jedno, jestli mám talíře, cejchy, ...
A doteď mi to není jasné. Copak láska nestačí? Aby si mě někdo vzal, potřebuju věno? A chlap barák, auto, ...? A potřebuju vůbec, aby si mě někdo bral?

Obrázek uživatele Ampér

Vysvětlení

Fandom: 
Drabble: 

„Pane Kolařík, co znamená tahle položka,“ ukázal ekonomický náměstek společnosti Madeta na jeden řádek v počítači. „A proč je to zaúčtováno jako položka mimořádného významu?“
„To je jasné, pane náměstku,“ odpověděl účetní. „Určitě víte, že naše reklamní oddělení vymyslelo tu báječnou reklamu, kde naše výrobky propagují myši. Mimochodem, od doby co běží v televizi, prodej našich sýrů roste. Co ale nevíte, že ti hlodavci jsou skuteční. Český myšák Pepa a francouzská myší slečna Elise. A opravdu svatbu slavili. Takže ta podezřelá položka znamená ve skutečnosti pět kilogramů tvrdého sýra naší výroby, který dostala zmíněná Elise od naší firmy jako věno.“

Obrázek uživatele 3eli30

Smlouva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se za případné chyby, lsala jsem to narychlo.

Drabble: 

„Proč si jí chceš vzít?"
„Mám jí rád."
„To řikali i ti předchozí."
„To jsem potřeboval vědět..."
„Víš, kolik jich bylo?"
„Ani ne."
„Šest."
„Ano pane. Proč mi to říkáte?"
„A kolik si myslíte, že jí milovalo?"
„Všichni?"
„Ani jeden."
„Já nejsem jako oni."
„A kolik si myslíš, že chtělo věno?"
„Začínáte mě nudit."
„Šest."
„Gratuluji k výpočtům."
„Myslíš, že jsem blbej?"
„Ne a mohli bychom se dostat už k té smlouvě o předání věna?"
„Proč si jí bereš?"
„Dáte mi už tu smlouvu?!"
„Proč si jí bereš?"
„Kašlu na svatbu, bez věna mě nechtějte," nastvaně odkráčel.
„Tohle vždycky zbere..."

Obrázek uživatele Tora

Zuzana Vojířová

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD!

Soběslav, kolem roku 1611

Drabble: 

"Kdoví, jestli ti vůbec patří aspoň ten dům!"
"Dostala jsem ho! Za dobrou službu. Jako věno!"
"V padesáti ti už žádné věno nepomůže. Kdo by tě chtěl? Vydej šperky, co jsi ukradla!"
"Nic jsem neukradla! Nepotřebuji krást, mám svůj majetek!"
"Svůj? Myslíš ten, co jsi dostala za "věrné služby"? Helmbrechtnice jsi, nic víc! Na mučidla s ní, ať prozradí, kam zmizely rodové šperky! Dům zapečetit a nechat prohledat od sklepa až po půdu!"

"Pane..."
"Máš?"
"Nemám, nic jsme nenašli. Žádné šperky."
"Pusťte ji. Ona taky nic neví. Ale skříňku, co dostal purkmistr do opatrování, jí už nevydávejte. Už dostala dost."

Závěrečná poznámka: 

Zuzana Vojířová z Vacovic pracovala na dvoře Petra Voka prvně jako společnice rožmberské paní Kateřiny z Ludanic. Po její smrti se stala v podstatě hlavní hospodyní na Bechyni. Zda byla opravdu milenka Petra Voka, žádné důvěryhodné prameny nedokládají. Pravdou je, že za věrné služby (sloužila rožmberským téměř třicet let) jí v roce 1609 věnoval Petr Vok dům v Soběslavi, Ježkovský dvůr u Soběslavi a dědinu Maškovskou. Po Vokově smrti ji dědicové panství, Švamberci, dali dům zapečetit a ji samotnou vyslýchali na mučidlech, zda nemá rodové rožmberské šperky, které na Bechyni nenašli. Zuzana však žádné šperky neměla. Ve skřínce, kterou měla od Petra Voka po jeho smrti dostat (a kterou měli v úschově soběslavští radní) byly jen peníze - pro ni a další ženy bývalého rožmberského fraucimoru. Skříňka jí vydána už nikdy nebyla.
Co se týče dalších osudů Zuzany - na sklonku života se provdala za soběslavského řezníka Jindřicha Ovčičku, který její majetek velmi rychle propil. Nešťastné manželství netrvalo dlouho - Jidřich se upil k smrti a Zuzana zemřela krátce po něm.

Pramen: Anežka Svobodová: Petr Vok z Rožmberka

Obrázek uživatele kytka

Střihání metru

Úvodní poznámka: 

Dějově paralelní s včerejší Svatou Dobrotivou.

Původně jsem ho psala na včerejší téma, ale nějak se mi tam už mozkobouření nevešlo :)

Drabble: 

Stříhali metr. Jára na vojně, Alžběta doma. Bylo to jako obřad, po večerní modlitbě odstřihnout další kousek. Alžbětu těšilo vědomí, že ta chvíle je jejich, společná.
Na třicítce mu poslala civilní šaty. Košili s láskou prala a žehlila, jako by se s ní mazlila a představovala si, že ta pohlazení ucítí, až ji obleče.
Na dvacítce napekla linecké, které miloval.
Na desítce vybalila výbavu, která celou dobu ležela v bedýnkách v komoře. Nádobí osvobodila z novinových kabátků, vyleštila skleničky a příbory. Prádlo vybělila na slunci.
Poslední ráno do batistu povlekla peřiny.
Na nádraží čekali všichni. Alžběta, máti i holčičky.
Nepřijel.

Vlastenectví aneb koncert pro Jana Málka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přísahám, že mě jako první napadlo tohle a ne věno jako věno.

Drabble: 

„Zpěvu dar všech srdcí vroucích vlasti budiž vlasti věnován…“

„Dáme tam tobě místo vlasti a Jene místo druhé vlasti

„Zpěvu dar všech srdcí vroucích tobě budiž Jene věnován…“

Ta hudba mě pohltila. Úplně. Zpívala jsem, jako by mi šlo o život. Milovala jsem tu skladbu, její souzvuky. Autorem byl Bedřich Smetana, jehož Mou vlast jsem poslouchala pořád. Výraz hudby prostoupil všemi lidmi. I těmi, co zpívali, i těmi, kteří seděli v sále. Perfektně slavnostní skladba rezonovala sálem Bohuslava Martinů na HAMU. Atmosféra byla, i přes všechnu mou snahu, nepopsatelná. Úžasná. Kouzelná.

„Kdo nám dražší skvosty snáší, tomu věnec budiž dán.“

Závěrečná poznámka: 

Originální text písně Věno na melodii Bedřicha Smetany napsal J.S.Debrnov.

Jakkoli to najdete na youtube, kdyby to náhodou někdo hledal, tak jsme to zpívali tisíckrát lépe!

PS: snažila jsem se odlišit originální text od našeho upraveného..

Obrázek uživatele gleti

Rodinné setkání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

mezi „Vždy ve střehu“ http://sosaci.net/node/24984 a „Nedrážděte hada bosou nohu“ http://sosaci.net/node/25510

Drabble: 

„Dušinko, ráda tě vidím,“ spustila teta bez pozdravu. „Vypadáš dobře. Svědčí ti, že jsi nechala práce. Já vždycky říkala, že to není nic pro tebe, jen z toho máš kruhy pod očima. Ale neboj, mám perfektní kosmetický elixír, než se vdáš za Artura, všechno zmizí. Řeknu ti nemohla sis vybrat líp. Je sice chudý, ale doslechla jsem se, že se dobře zapsal na ministerstvu, takže mu určitě nebude vadit, že …“

„Máš pravdu, tetičko, ten elixír si ráda vypůjčím, ale teď spěchám. Slíbila jsem klukům sekanou,“ přerušila Molly monolog a rychle zmizela. Při přemístění se těšila, jak naseká bratry do večeře.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Pokladnice

Fandom: 
Drabble: 

Už když ho poprvé spatřila, do pokladny osudu přidala první peníz. Mince se sypaly, když kvůli němu (pro něj! z lásky!) zabila, ne jednou, ale nesčetněkrát. Bez výčitek propůjčila svou magii zločinu. Bez výčitek, z lásky! Ale jemu na ní nezáleželo.
Sebral jí všechno. Domov, otce, bratra, svobodu, hrdost i rozum. Bral, dokud bylo. Mince tiše padaly. Pak konečně odešel. Za jinou, nepoužitou, krásnou, růžolící. Ke svatbě přispěla zlatem, drahokamy, vonnými oleji, slonovinou. Šťastná to žena. Křičela, svíjela se v hořícím šatě. Pokladnice se naplnila.
Zatímco se na hradě slavila svatba, vydala Médea věno Smrti, jíž zaslíbila svoje – Iásonovy – děti.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Tak ještě jednou z té veselejší stránky mytologie.
Věno je zde značně metaforické, ale snad splňuji téma.

Obrázek uživatele Wolviecat

Něco darovaného

Úvodní poznámka: 

Dneska už jsem byla jen milimetr od toho, abych měla vynechávku. To téma mě málem zničilo...

Drabble: 

"Sada podšálků s koťátky..."
"A kde mají..."
"Ne naše koťátka."
"Aha."

"Stojánek na toasty."
"Tvoje tetička je kriminálník?"

"Forma na chleba."
"Tvoje tetička JE kriminálník."
"Poslouchej..."
"Kriminálník. A ty jsi to zdědil po ní."

"Zrcadlo do ložnice..."

"Cecile?"

"Miláčku?"

"Miláčku, už můžeš ven. Schoval jsem to."
"Carlosi..."
"Hm?"
"Proč mě tvoje rodina nenávidí?"
"Jenom to nevěděli..."
"Určitě?"
"Určitě. Vrátíme se do kuchyně?!

"Povlečení... děje se něco?"
"Někdo tu je."
"Stará žena bez..."
"Někdo další!"
"Tajná policie?"
"Ta dává vědět předem!"
"Nejspíš se ti to jen zdálo."

"Cecile, počkej!"

"To je jen to zrcadlo. Jen... Cecile?"

"Je to jen odraz..."

"Cecile!"

Obrázek uživatele Tora

Každý přinesl něco...

Drabble: 

"Přiššššššel jssssssi ssssssss holým zzzzadkem, tak ssssse tu nerozzztahuj," syčí Rozárka, uši sklopené dozadu, zuby vyceněné.
Jájovi to je v podstatě buřt. Proplíží se kolem rozježené kočky a šup na klín k domácí. No a co, že přišel s holým zadkem? Vlastně to vůbec není pravda, měl ho pěkně zarostlý dlouhýma spečenýma dredama, domácí pěknou dobu trvalo, než je ostříhala.
"Cha," vrkne z bezpečí teplé náruče. "Hlavně že tys přinesla majetku, krasavice."
"No dovol? Já přijela s krabicí, dekou, tatra mlékem a třema kotěcíma konzervama," nadme se pýchou Rozárka. "Já se do rodiny bez věna nenacpala, na rozdíl od někoho!"

Závěrečná poznámka: 

Rozárka si ani po několika letech na Jájovi přítomnost uvnitř prostě nezvykla. Jak se k ní přiblíží, dostane drbanec. Ještě že je to Jájovi upřímně jedno, jinak bychom tu měli frustrovaného kocoura.

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Svůj život položím

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem ji poznal, bylo to silnější než drogy. Ta zkušenost byla vzájemná a po roce už nebylo co řešit. Vzali jsme se. Ivana neměla rodiče, žila tehdy na ubytovně a jediný co si do společného života přinesla, byl starožitný obraz černého rytíře chránícího královnu.

Dnes žijeme téměř na samotě. Starý Kaltoun zemřel na infarkt den poté, co omylem přejel Ivaninu kočku Candy. Ožrala Váchal uhořel. Požár té nelegální palírny, která nám smrděla pod oknem ložnice.

Pospíchám. Ještě poklidit větve, než se vrátí. Tu jabloň měla ráda, ale jablka už stejně nerodila.

Nejde se na-dech-nout… sakra, astma jsem nikdy neměl…

Závěrečná poznámka: 

Bratrská jednota baptistů by měla radost... :-/

Vizionář

Drabble: 

Nechci! Já ten majetek prostě nechci. Tatínek mi stále říká:"Františku, nauč se dívat do trouby, nauč se dívat do trouby..." Vždyť to neumím a ani se to nenaučím. To je pořád trápení. Jako dneska, přijde chlap, botky nablejskané a místo aby se ptal na něco pořádného, chce vědět, který z nápadníků jeho dcerunky chrápe, když spí anebo nechrápe, když nespí... Takové voloviny...

Starat se o takový pozemek, to dá, panečku, práci. Zahradničit, hospodařit. Proč ho neodkáže Václavovi? Ten si v klidu v Praze popelaří a všechno aby se hodilo na mne. Tak to tedy ne. Dneska mu to řeknu.

Obrázek uživatele tif.eret

Jednání

Fandom: 
Drabble: 

Dohazovač, který ještě před chvílí rozdával úsměvy na všechny strany, zvážněl. „To jste nám ovšem neřekli.“
Dívala se na desku stolu. Jistě, kdo by se zmiňoval, že budoucí nevěsta kulhá.
Nápadník mlčel.
„Ještě že tady slečna přinese věnem vlastní byt,“ neustával ve snažení dohazovač.
Otec slečny si odkašlal. „Víte, ten byt není tak úplně její...“
„Jak to myslíte? Bylo nám řečeno, že slečna dostane byt!“ Strýc nápadníka ztrácel trpělivost.
„Má tam doživotní právo bydlet její teta. Je to hodná paní...“ Otec se snažil věc vysvětlit.
Podívala se na nápadníka. Všechno bylo jasné. Vrhl na ni pohled plný pohrdání a vstal.

Obrázek uživatele Arenga

Deset tisíc

Úvodní poznámka: 

Bez bodu, nesoutěžní.

Dnešní téma přímo vybízí k tomu, abychom se podívali zase trochu hloub do Éseldiny minulosti.

Volně navazuje na "Budeme jedno" (http://www.sosaci.net/node/24581).

Drabble: 

Princ Legelden padl.
Thelf-Sören, dědic starmelského suveréna, rovněž padl.
Éseld začala mít obavy, aby ji po dvojích takto nevydařených zásnubách ještě vůbec někdo chtěl – byť byla imberlijskou princeznou s nezanedbatelným věnem deseti tisíc stříbrných drachtů.
Během následujících dvou let se pár nápadníků objevilo. Možná je přilákalo těch deset tisíc. Vévoda se ovšem nechal slyšet, že dceru žádnému otrhanci z nemanic nedá.
Všechny nabídky odmítl.
Teprve později se Éseld dozvěděla proč. Své naděje na spříznění se starmelskými pány se totiž nevzdal. Thelfa-Sörena měl jeho mladší bratr nahradit nejen jako dědic svého otce, ale i v Éseldině loži.
Nikdy k tomu nedošlo.

Závěrečná poznámka: 

Trochu souvisí s mým loňským drabble: "Co na tom, že ji neznáš..." (http://www.sosaci.net/node/18850).

Obrázek uživatele Šmelda

Nejlepší barva pro rubáš

Fandom: 
Drabble: 

Z oken paláce byly vidět plameny a slyšet křik ozbrojeného davu dovolávajícího se krve. Jejich krve.
V místnosti, do které okna vedla, stálo několik mužů třesoucích se strachem.
A jedna žena. Jeho žena.
Když si ji bral, nikdo jeho rozhodnutí nechápal, včetně jeho milované tety. Synovec a dědic císaře si měl vzít herečku!
Zapomínali, že jeho strýc a předchůdce byl rolník, který sotva uměl řecky.

Teď mu radili, že je čas sbalit pokladnici a zachránit si životy. Pohlédl Theodoru.
"Každý kdo spatřil světlo světa musí zemřít, ale aby se císař stal uprchlíkem je nemyslitelné. Purpurová je nejlepší barva pro rubáš."

Závěrečná poznámka: 

Drabble se odehrává během povstání Nika, v roce 532, v pátém roce vlády východořímského císaře Justiniána.
Historie Konstantinopole byla spojena s rivalskými sportovními týmy a politickými stranami, se zelenými a s modrými. Povstání bylo vyvoláno Justiniánovným odmítnutím omilostnit zajatého člena modrých a zajatého člena zelených, kteří přežili oběšení.
To spojilo navzájem se nenávidící příznivce zelených a modrých, kteří zahájili masové povstání ve městě, požáru padla za oběť čtvrtina největšího města na světě.
Justiniánova manželka Theodora, povoláním herečka a prostitutka, nedovolila svému muži utéct z města a zburcovala ho k tomu, aby se nevzdal, neuznal vzdorocísaře, kterého na trůnu požadovali povstalci a vytáhl proti nim ve zbrani.

Naše situace je příliš vážná na to, abych dodržela zvyk, že žena nemá mluvit, když se muži radí. Ti, jejichž zájmy jsou ohroženy nejvyšším nebezpečím, se musí řídit moudrostí, nikoli tradicí. Podle mě není útěk správný nápad, i když by nás zavedl do bezpečí. Je nemožné, aby člověk, narozený na tento svět, nezemřel. A pro toho, kdo vládl, je neodpustitelné, aby se stal uprchlíkem. Kéž nikdy nepřijdu o tento purpurový šat, a kéž se nikdy nedožiji dne, kdy nebudu zvána císařovnou.
Jestli se chceš zachránit, můj pane, není to těžké, jsme bohatí, támhle je moře, na jeho břehu lodě. Ale zvaž, jestli, až se dostaneš do bezpečí, nebudeš chtít to bezpečí vyměnit za smrt. Pokud jde o mě, věřím ve staré rčení, že purpurová je nejlepší barva pro rubáš.

Justinián vládl ještě třiatřicet let.

Obrázek uživatele Viktorka

Jsem štědrá

Fandom: 
Drabble: 

Ještě než jsem se narodila, dostala jsem do vínku zaražené překvapení, pár i více slz, odhodlání, dolovaný úsměv.
Ani mi ještě nerostou zuby a už řvu jak ta u splavu, zvídavá jsem jak zajíc v zimě, ledasčemu ale nerozumím a to mě nebaví!, v boji za mléko nebo náruč jsem sveřepá jak vikingský válečník! A směju se, občas, rozdávat já umím, ale všeho s mírou, ne každý si to zaslouží.
Skoro se mi zdá, že svým věnem až mrhám.
Aby mi do sňatku něco zbylo!
Ale bláznivá partička kolem mne se může přetrhnout, tak snad ještě něco do svatby nastřádají.

Obrázek uživatele Bilkis

Za svobodou k nesvobodě

Úvodní poznámka: 

Téma je tam hodně volně, řekla bych.

Navazuje na Kam? - http://sosaci.net/node/25410

Drabble: 

Kráčí sychravým dopolednem, slunce překryly mraky. Projdou svatohorským sadem, přes Sázky a Hatě až k "šestce". Přes Brod kolem "patnáctky" do Lešetic a "čtyřky" až na Vojnu. Památník v tuhle dobu žije turistickým ruchem, ale jim to nevadí. Posadí se pod lesem a sledují krajinu. Tenhle kus země dostal pořádnou porci krásy, ale také hluboko ukryté poklady, které lidé využili a změnili tím panorama i povahu kraje. Dobře či špatně? Dokud se neohlédnou, je těžké rozhodnout. Když ignorují, co jim našeptává všudypřítomná, bolestí protkaná magie...
Karl se po chvíli neklidně zavrtí, Česťa se neptá. Rozumí. Cítí je. Zimu a smrt.

Závěrečná poznámka: 

Myslela jsem, že se nepohnu z místa, nakonec ušli docela velký kus. :) Ale možná si to drabble o věně vodnické manželky přece jen napíšu. :)

Čísla v uvozovkách jsou číselná označení bývalých dolů.

Obrázek uživatele Martian

Středověk neskončil, středověk trvá…

Fandom: 
Drabble: 

„Věno je feudální přežitek!“ prohlásila Hermiona nekompromisně.

Draco pohodlně natáhl nohy před sebe. „Ne, když se chceš přivdat do rodiny jako naše.“

„Já se nechci přivdat do vaší rodiny!“

„Říkáš ty. Mnozí z našich fanoušků to vidí jinak.“

„Malfoyi!“ Hermioně rozčilením přeskočil hlas. „Řeknu to ještě jednou a naposledy! I kdybys byl úplně posledním kouzelníkem na celé téhle planetě, nikdy v životě bych se za tebe neprovdala!“

„Skvěle, Grangerová.“ Usmál se na ni tím svým protivně rozčilujícím způsobem. „To znělo přesvědčivě, vážně. Myslíš, že bys k nám mohla zajít v neděli na oběd a přesně takhle to vysvětlit mému otci?“

***
Obrázek uživatele Tess

Priority

Drabble: 

Brian seděl v hospodě u stolu svobodných mládenců, usrkával pivo a tvářil se zamyšleně.
„Slyšel jsem, že nás opustíš,“ začal Peter. „Prej se budeš ženit.“
„Už asi jo.“
„Budeš si brát Helen? To je dobrá partie...“
„Jo, je to sestra Malcolma, co je zvolený do parlamentu na příští období.“
„Přiznej, že chceš jít do politiky?“
„A nemá Helen už jednu dceru?“
Zamyšlené ticho.
„Ale tak co, já tu dceru beru,“ řekl Brian.
„Aspoň už přijdeš k hotovýmu, co,“ dobírali si ho kamarádi.
Nebyl tak úplně nezištný. On věděl, kdo je otec.
Výchova králova levobočka by se mu někdy mohla vyplatit.

Peníze nebo život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

tentokrát jedna skutečná rodinná histórie

Drabble: 

Ta první byla mladá, hezká a chudá. Zamilovala se do něho, a než se nadála, břicho jí tou nemanželskou láskou narostlo, že ho nešlo utajit.
Ta druhá byla starší a z bohaté rodiny. Už jí potřebovali provdat, zboží začalo povadat. Tak mu ji nabídli.
Té první udělal dítě, z té druhé udělal svoji ženu. Kariéra mu byla přednější než láska. Požádal o přeložení do jiného města, aby to neměl denně před očima.
Když bylo jeho dceři 12 let, našla matku mrtvou. Srdeční příhoda. A on? Ani se nepřišel podívat. Aspoň nepřestal posílat alimenty. Asi mu z věna ještě něco zbývalo.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Hedvábně modrá

Fandom: 
Drabble: 

Adléta královna spokojena jest, na námluvy dcery její bohaté poselstvo přichází. V míšeňském hradě sláva převeliká, dánský král Valdemar zahořel láskou. Markéta, panna jako květ, bělostné líce nach jí polévá, přichází k poselstvu oděná do zlata.
"Markéto, panno ctnostná, rač pozdravena býti, král náš, Valdemar, chtěl by tě ženou svou učiniti."
Král český Přemysl I. Otakar rozhodnutí činí, manželku Adlétu a potomky její zpět bere do své přízně, Markéta princeznou smí se zase zváti. Hedvábí přes třicet lokte dceři své smí Adléta dáti.
Markéta v hedvábí tmavomodrém, zlatem zdobena, na cestu severní se pustila. Jménem Dagmar ji země Dánská uctila.

Obrázek uživatele galahad

Pouliční věno

Fandom: 
Drabble: 

„Slyšel jsem, na strážnici o takovým zvyku, věnec… ne, věno, znáš to?” zeptal se Noby vážně.
Tračník vážně přikývl.
„Když máš mít svatbu, tak ti rodiče dívky zaplatí, že si ji vemeš.”
„A dostal si něco?”
„Ne, teda jestli nepočítám ten monokl, co mi vyrazil, když mě tchán zmlátil.”
„Aha. Ale někdo dostane i něco víc?”
„Asi jo.”
„A na co to je?”
„Co já vím? Prostě zvyk. Možná když je nevěsta ošklivá, tak aby si ji aspoň někdo vzal?”
Noby pomyslel na svou přítelkyni z rybího stánku.
„Budu chtít věno,” rozhodl.
„No jistě, dostaneš kýbl jiker,” zařehtal se Tračník.

Závěrečná poznámka: 

Když je člověk bezradný, že neví co napsat, hlídka přispěchá na pomoc.

Obrázek uživatele Rebelka

Zpěv planety Země

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokud chce, pusťte si ke čtení tohle: https://www.youtube.com/watch?v=iO7ySn-Swwc Nebo si to pusťte jen tak :).

Drabble: 

Sbohem, moje děti. Nastal čas něžně sundat ruce z vašich ramen a nechat vás jít vlastní cestou. Žal mě trhá na kusy, jsem přece vaše matka.
Ale nebudete sami, moje děti. Daruji vám nebeskou klenbu nad hlavou a závoj hořících hvězd. Daruji vám zpěv ptáků a ticho, hluboké ticho, čas a mosty mezi předtím a teď. Nechám vám vítr, ať vás za mě hladí jemnými prsty. A sluneční paprsky vás budou laskat po tváři, tak jako bych to dělala já.
Sbohem, moje děti, nebo spíš nashledanou. Neloučím se s vámi docela. Můj otisk s vámi zůstane v každém vašem nadechnutí.

Obrázek uživatele Witch

Vyjednavač

Úvodní poznámka: 

A pokračujeme v příběhu z dávné Galie... ^_^

Drabble: 

„Římani!! Teda… Jeden Říman…“ opravuje se hlídka.
Polovina galské vesničky se nahrne na hrazení.
„Nese nějakou bílou plenu!“
„Ale co to znamená?“
„Řekl bych, že přišel vyjednávat,“ usuzuje Asterix.
„Galové!“ zaskřípe hlas příchozího. „Přicházím s poselstvím od velkého Caesara!“
„Cože neseš?“ nedoslýchá Obelix.
„Ehm, zprávu?“
„Co to říká, Asterixi, nerozumím mu!“
„Nabídku? Oznámení? Snítku míru?“
„Žádné smetí nechceme, římských přilbic máme dost!“ urazí se Obelix.
„Dar usmíření? Věno?“ zkouší dál nebohý voják.
„Ohó, Obelixi, ten Říman si tě chce vzít!“ reaguje pobaveně Asterix.
Vyjednavač se otočí a sklesle se vydává na cestu zpět, táhnouc za sebou po zemi bílou vlajku…

Obrázek uživatele Tenny

Otázka následnictví

Drabble: 

"Otče, musíme si promluvit. O mém věnu." Tinwiel měla na tváři vážný výraz.
"Nejsi na to ještě moc mladá? Lidé z našeho rodu se vždy berou později... Jsi sotva plnoletá."
"O to nejde. Až příliš mnoho mužů se uchází o mojí ruku proto, že doufají, že získají trůn. Eldarion možná nebude mít vlastní potomky a oni vidí šanci. Nechci, abych se stala pouhou figurkou pro muže, co se chce stát králem."
"Co navrhuješ?"
"Změň zákon ohledně následnictví. Nech ženy stát se vládnoucími královnami. Pokud se Eldarionovi něco stane nebo nebude mít děti, vládnout budu já a ne můj budoucí muž."

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jak přesně to mají v Gondoru ošetřené v tomhle ohledu, ale většina věcí v kánonu naznačuje, že ženy vládnoucími královnami Gondoru být nemohou a že koruna přechází na mužského potomka. Ovšem byly nějaké vládnoucí královny Númenoru, takže precedent by byl.
V naší historii to většinou dopadalo tak, že králem se stal manžel dcery předchozího krále, i když korunu mu to stoprocentně nezajistilo - pouze větší šanci na ní.
Aragorn měl opravdu kanonicky pouze jednoho syna, takže si myslím, že by od něj bylo moudré podnikout tento krok. :D

Věno v tomto případě označuje ne doslova věno, které Tinwiel dostane (a bude jistě tučné, protože je princezna), ale fakt, že svatba s ní dává jejímu manželovi možnost stát se králem.

Obrázek uživatele ef77

Holoubek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu OOC.

Drabble: 

„Jsem chudá vdova, mám jen to, co vidíš,“ řekla.
Pak mu celé svoje věno dala, o svatební noci, rty, ňadra, boky, nohy. Nikdy si ničeho necenil víc.
Pes, který na ni vrčel, pošel s pěnou u huby.
Jeho matka, která na ni nevražila, zemřela v bolestech.
Nocí ubývalo, zbyly jen noční můry, ve kterých blábolila o bílých holubech, až jí zacpal ústa, přitiskl ruce na krk a držel.
Pohřbili ji mezi žitná pole, zatímco holoubek v sadu strašně houkal a hodiny odbíjely „komu´s namíchala, ten už neprocitne“, dokud nevzal pohár, který mu ráno přinesla, a nevypil jej až do dna.

Obrázek uživatele Aries

Trychtýř

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Pnutí

Drabble: 

To není jen obyčejná bouřka. Někdo se snaží stáhnout ku pomoci sílu všech živlů. Bude zle.
Evžen si hryzl rty. Je tu moc lidí. Široce mávl rukou. Obyčejní navzdory nepřízni počasí vyběhli ven. Kdo se právě chystal vkročit do podchodu, obrátil se zpátky. Dobře.
Náraz přišel vzápětí. Poryv síly, jíž se téměř nedalo vzdorovat.
Padli na kolena v těsném klubku. Snažili se oživlou knihu udržet.
Ze zmítajících se stránek proudila probuzená zoufalá touha spojit se s chybějící částí, znovu zpečetit přerušený svazek, který kdysi stvrdilo neznámé kouzlo.
Prostor se podivně zkřivil.
Bezedný trychtýř hladové prázdnoty se rozevřel.
Zazněla ozvěna kroků.

Závěrečná poznámka: 

Snad by se při troše dobré vůle dalo brát spojení těch dvou polovin jako svatba a to kouzlo dejme tomu jako věno, díky kterému je to spojení vůbec možné? Prosím, smutně koukám.

Příště: Požadavek

Obrázek uživatele Arenga

To podstatné

Drabble: 

„Klidně si vezmi holku bez věna, hlavně ať umí vařit,“ poučoval Gustu kdysi děda.
„Jo jo,“ přitakala babička a postavila na stůl pečenou kachnu. „Láska prochází žaludkem.“

Gusta o těch slovech často přemýšlel. Poslední dobou častěji než kdy dřív. Jana totiž vařit neuměla. Se studenou kuchyní to ještě jakžtakž šlo, na chlebu s pomazánkou se moc pokazit nedalo, ale s plotnou se nekamarádila. A věno? S tím nepočítal.
I tak ji měl rád.
A co! Vařit umí přece on a navíc se to dá naučit, což se o dobrém charakteru a empatické povaze rozhodně říct nedá.
Šel a koupil prstýnek.

Závěrečná poznámka: 

Velmi volně navazuje na "Makový koláček" (http://www.sosaci.net/node/24013), ale lze číst i bez znalosti jakýchkoli souvislostí.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Tučné věno

Úvodní poznámka: 

Asi nebudu sama, koho tohle napadlo...

Drabble: 

Byla na vrcholu blaha. Sestry a sestřenice se jí vždycky posmívaly, že zůstane na ocet, ale kdo se směje teď? Našla ženicha dřív než většina z nich. A jakého! Ne jen obyčejného rytíře, ale lorda. Co na tom, že byl dvakrát starší než ona a většině lidí naháněl husí kůži. Přezdívalo se mu "lord Pijavice", ale co na tom? Vybral si ji! Ze všech dívek v rodině právě ji! Bude se vdávat a vytře zrak všem dívkám, které se jí smály.
Co však tlustá Walda nevěděla, bylo, že její dědeček slíbil lordu Boltonovi věnem tolik stříbra, kolik jeho nevěsta váží.

Stránky

-A A +A