Padmu s Parvati potkala Hermiona čirou náhodou v Příčné ulici.
„Vypadáš báječně.“ Mnohovýznamný úsměv.
„A co jinak?“ Vědoucí mrknutí.
Hermiona začala mít pocit, že jí cosi důležitého uniká. „No, pracuji teď na ministerstvu –“
„To my samozřejmě víme.“
„Chceme slyšet o něm.“
„O kom?“ Jindy tak bystré Hermioně to jaksi pořád nedocházelo.
„No tak…“
„Nám to můžeš říct.“
„Jsme kamarádky.“
„Vážně se ti podařilo klofnout Malfoye?“
Zbytek jejich natěšeného brebentění už Hermiona téměř nevnímala.
„… z nejhezčích kluků ve škole…“
„… bohaté rodiny…“
„… tichá voda…“
„… úlovek…“
Usilovně totiž přemýšlela, jak je možné, že se ty kdysi báječné holky změnily v tak kapitální husy.
***