DMD č. 11. pro 11. 4. 2017. Téma: Mrtví můžou živí musí

Hodina literatury

Drabble: 

V jedné z amsterodamských škol se mezi studenty jednoho dne objevila nenápadná dívka, oblečená mnohem skromněji než ostatní. Měla na sobě tmavé šaty s bílým límečkem a nesla si koženou tašku. Usedla tiše do poslední lavice.
Do třídy vešla učitelka.
„Dnes si budeme povídat o známém nizozemském spisovateli Ceesi Nooteboomovi. Původně se jmenoval Cornelis Johannes Jacobus Maria Nooteboom...“
„Toho znám! Chodil o tři třídy níž než já!“ vyhrkla neznámá dívka.
„To přece není možné, to je už starý pán! Kdo vlastně jsi?“
„Anna Franková.“
„Ale vždyť jsi mrtvá. Co děláš ve škole?“
„Živé děti tu být můžou a já ne?“

Obrázek uživatele galahad

Kolektívne podsvetie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Aké téma, také drabble!

Drabble: 

Prvého priekopníka vstupu do kolektívneho podsvetia ľudstva našli sediaceho na stoličke v katatonickom stave. Po odpojení prístroja sa neprebral. Respektíve, jeho telo už neožilo. V podsvetí sa s ním stále môžete porozprávať, ak ho nájdete a bude chcieť. Mŕtvi už nemusia vôbec nič, ako sami radi tvrdia.

Dnes sú však konektory, ako voláme prístroje umožnujúce vstup do podsvetia, zakázané medzinárodnou smernicou o utajení informácií. Duše chcú často napraviť spáchané zločiny a radi rozprávajú. To vedie k nepríjemnej kompromitácii vplyvných osôb (viz.: „politik“, „mafia“, „CEO“). Niektoré osoby v podsvetí nie sú prítomné. Tento fenomén je špekulatívne označený ako „nebo“ (viz.: „náboženstvo“).

Obrázek uživatele KattyV

Vždyť je to tak snadné

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Znáte to. Otcové mívají občas pocit, že si mateřská dovolená je opravdu dovolená. Když ovšem dostanou dítko na starost oni, padne kosa na kámen.

Drabble: 

Severus má prvně v životě na starosti malinkou Megan. Hermiona se vydala na Příčnou.
Miminko hluboce spinká, sevřené pěstičky vedle hlavy, tvářičky růžové. Severus spokojeně pročítá lektvaristický věstník. Péče o dítě se jeví snadná.
Poklid nevydrží dlouho. Megan se začne neklidně vrtět, pofňukávat, drobné vzlyky rychle přerůstají ve vytrvalý křik. Pohupování postýlkou nepomůže, připravenou láhev s mlékem dítko odmítá, řve a řve, tvářičky brunátní.
Severus nechce volat Poppy, tvrdil přece, že Megan hravě zvládne. Tak koho?
Šedou dámu! Rozhodně vhodnější než Krvavý baron.
Vpluje průsvitná postava. Po chvilce zkoumání se stříbřitě zasměje.
„Poradit ti můžu, přebalit ji budeš muset sám.“

Závěrečná poznámka: 

Proč musela Hermina tak nutně na Příčnou? Vydala se s Ginny nakupovat oblečení pro Ginnina a Dracova budoucího potomka. Po jeho narození už pak mohl Severus přezíravě předvádět, jak se to přebalování naučil. Můžete se o tom přesvědčit zde.

Obrázek uživatele Bilkis

Popel k popelu, prach k prachu

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Déjà vu- http://sosaci.net/node/23417

Drabble: 

Místo mezi třemi stromy ničím nepřipomíná hrob. Chybí kříž, náhrobek, jména pohřbených i data jejich skonu. Z jeho spolubojovníků toho k pohřbení moc nezbylo. Přesto jim zajistil hrob. Ostatky magických bytostí jsou nebezpečné. Byť bez magie.
Tentokrát olizuje pastelkám hroty a maluje jimi přímo na Česťovo tělo. Černá, jako smrt. Hnědá - země. Šedá - bouře. A rudá. Krev vytékající z ruky, kterou si rozříznul. Žádá mrtvé o pomoc. Dietera, Hedviku, Gretel, Hanse, Rudiho, Christiana. Žádá je, aby si vzali to, co jim bylo odebráno. Sám si bere sedmý kus a uzavírá tak kruh. Musí, jediný přežil.
Česťa omdlí. Karl hořce pláče.

Závěrečná poznámka: 

Snad jsme se zbavili další magie. Pokud si pamatujete z loňska, Dieter je/byl upír. Hedvika zase rusalka. Ostatní možná osvětlím časem. Nu, a nakonec to není tak temné, jak jsem plánovala, jupí! :)

Obrázek uživatele Martian

Hranice příčetnosti

Fandom: 
Drabble: 

„Tohle já nemám zapotřebí!“ vypěnil Draco a se zoufalým výrazem udeřil čelem o stůl, až se potištěné listy rozlétly všude kolem. „Mrtví můžou, živí musí. Prý fanouškovská povídka. Pitomost to je!“

Hermiona vzhlédla. „Myslíš tu, kde ses proměnil v upíra a každou noc mě koušeš do krku?“

„Co?“ Buch. „Jsem?“ Buch. „Komu?“ Buch. „Udělal?“

„Přestaň hysterčit. Existují i horší. Místo mě tam mohl vystupovat třeba Harry.“

„Nesnáším tě, Grangerová!“ zaječel. „A kategoricky odmítám ocicmávat Pottera! Pod jakoukoli záminkou. – Upíři… Prostě absurdní…“

„Pravda,“ usmála se Hermiona slaďounce. „Na to, abychom si my dva účinně pili krev, opravdu žádní upíři být nepotřebujeme.“

***
Závěrečná poznámka: 

Ano, i upíří potterovské povídky existují. Pokud smím hodnotit, zlaté drapple

Obrázek uživatele neviathiel

Duchovní výprava

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí: http://sosaci.net/node/24899

Drabble: 

Vedle staré školy je kostel, ale ze školy zbyl jen název a chodí se tam na oběd. Kostel je odemčený, u oltáře kněz rozmlouvá s ministrantem. V lavici sedí stařeček a kněz z jiného času. Má monokl a natržený ret.
Nová škola je vedle hřbitova, aby děti věděly, kam nevyhnutelně povedou jejich cesty. Jdu dál, na kopec, kolem prastaré jeskyně, kde bydlí parta neandrtálců a zlomek času jakýsi nadšenec, lesem nahoru, na vyhlídku zohyzděnou polovičatostí kopce.
Dole je přehrada a zároveň není. V hlubáních času se skrývá ležení cizích dobyvatelů. Naštěstí neúspěšných.
Strážce města stojí vedle a mlčí.
Jsem unavená.

Závěrečná poznámka: 

Téma je snad vidět.

Tentokrát hned několik, zato náročných nápověd. Slibované desetiletí pro ef77, a čtyři nápovědy, kdyby Bilkis ještě chtěla hádat. :)

Pokud jste uhodli Tajemné město, napište na neviathiel@gmail.com :)

Další: http://sosaci.net/node/25292

Obrázek uživatele Eillen

Životní cesta

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Tváří v tvář

Drabble: 

Stáli proti sobě. Stejní a přesto jiní.
Jeden chtěl přinést městu smrt.
Druhý dal městu celý svůj život.
Protivníci.
Nepřátelé.
Bratři.

Stáli a nemuseli říct jediného slova, aby si rozuměli.
Minulost jim oběma stále připomínala den, kdy se zpřetrhalo jejich bratrské pouto.
Den, kdy jeden z nich zahodil své jméno na zem a zadupal jej do prachu.
Den, kdy si jeden vybral zkázu a smrt.

Mohl dělat cokoliv. Neměl žádné zábrany. Když jdete cestou mrtvých, můžete cokoliv.
A tak se druhý stal ochráncem města. Bránil jeho život všemi dostupnými prostředky. Navěky stál na cestě živých. Neměl na výběr. Prostě musel.

Obrázek uživatele Regi

Zbloudilý prvňák

Fandom: 
Drabble: 

Rubeus Hagrid zase zabloudil. V břiše mu kručelo, večeře byla určitě v plném proudu a on nemohl najít cestu do velké síně.
Najednou se zarazil. Někde blízko cinkaly sklenice, příbory klepaly o talíře, byl slyšet tichý hovor a labužnické pomlaskávání. Srdce mu poskočilo, žaludek se zaradoval.
Popošel kousek a strnul úžasem a zklamáním.
Jen magický obraz bohatě prostřeného stolu. Teď v něm ale navíc seděli dva muži
a… jedli!
Když ho spatřili, usmáli se. „Divíš se, chlapče? Tohle je naše jediná radost, od té doby, co visíme jako portréty v ředitelně. Tak si sem, do toho příjemného obrázku, občas zaskočíme.“

Obrázek uživatele Rya

Mrtváci

Fandom: 
Drabble: 

Počítače, roboti, kyborgové, androidi. Mrtváci. Nejsou živí. Některý mají v sobě kousky mrvejch těl.
Mrtváci můžou všechno.
Vládnou, ale říkají tomu služba lidstvu.
Prej se řídí Zákonem. Prej dělají pro lidi to nejlepší.
Sebrali nám moc a nastolili svůj vlastní režim.
Pro lidi vypadá takhle: skromný bydlení, nenáročná práce na vzduchu, dostatek spánku, zdravá strava.
Rodiče nadávají, ale spíš jim to svědčí. Na starejch fotkách je máma vyloženě tlustá a táta vypadá starší než teď.
My mladí se snažíme udržet to lidský, co známe z vyprávění.
Proto před dychtivejma očima kamarádů natahuju do stříkačky tmavou tekutinu.
"Těšte se. Pravý kafe!"

Obrázek uživatele Aplír

Jan

Fandom: 
Drabble: 

Živí musí! Co mrtví můžou? Nic. A přeci smrtí se dá hodně říct.

Doba je zlá.
Protest se nesmí vyjádřit slovy.
Našel jsi jiné řešení. Myslíš, že lepší, ne proto, že hrůznější. Lepší, protože živá pochodeň se nedá hned tak umlčet.

Své mládí jsi předložil jako oběť. S odvahou ses vrhnul bezhlavě do bolesti. Plameny osvětlovaly tvoje utrpení. Mezi tvým sténáním kličkuje zděšení a výkřiky kolemjdoucích. Kvůli svobodě, která dlouho skomírala ještě po tvé smrti. Proto se zdála být naprosto zbytečná.

Za dlouho nečekaný obrat. Dnes tvé jméno, které se snažili pohřbít s tebou, žije. Nese ho jedno pražské náměstí.

Závěrečná poznámka: 

Jan Palach

Obrázek uživatele Faob

Nebudit!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez nároku na bod!
Opět úryvek z rozepsaného románu, krutě kráceno.

Drabble: 

Představa nesmrtelnosti duše děsila.
A v prach se obrátíš…
Živí musí bdít, mrtví mohou spát.
Starý zákon přesnější a věrohodnější, i krutopřísný příběh Jóba pevně usazen v naplnění dní jeho. Kristus boří a jeho argumentace má svou lingvistickou logiku: neodvrhl by Otec jako urážlivý titul Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův, pokud by šlo o mrtvé, nejsoucí, hrstě hlíny? Já, Svatý silný, vlastně Bohem prachu? Neplatí-li však pro Všemohoucího kategorie času, není pro Něj každé bytí nesmrtelností, neb stále v potenci přítomnosti?
Teologické maso obalovalo kosti hrůzy vnitřní a původní – Munckův řvavý děs z nekonečnosti. Z pekla i nebe bez opony.

Obrázek uživatele Faob

V archivech

Fandom: 
Drabble: 

V havěti vět sem tam kovové profylaktické opatření, za nímž představitelno: vyhodit, vypnout, odebrat, zamezit, zavřít. Spousty objektů a krycích jmen, pramenů a zdrojů. Hluboké vnitřní neřádstvo, které z řádek překapávalo pod jeho řasy.
Přes oči do hlavy, do srdce. Agenturně-důvěrnické sítě lapaly, z každé chycené mušky nový pavouk. Hierarchický systém, v němž jednotlivec jen ozubeným kolečkem v soukolí, hrdlořezi plnili nařízení, neušpiněné ruce je vydávaly, nejvyšší hlavy abstraktně vymýšlely.
Všichni nevinní, ač tolik viny.
Sem tam stopa, uřeknutí v řece zparchantělého jazyka a myšlení. Nořit se dovnitř znamenalo nasáknout.
Týraní umírali, ponížení chtěli zapomenout.
Mrtví mohou, živí musí svědčit.

Obrázek uživatele Vinpike

Tichý, pokorného srdce

Drabble: 

Živí nechť se voní, mrtví mohou smrdět, napadlo jej, když ze sebe střepával hlínu.
Hlad neměl, žízeň necítil, a to si dole poležel týden.
Ani na záchod se mu nechtělo.
„Ty vypadáš,“ hartusila žena.
Oholila, vykoupala, navoněla, najíst dala.
„Vítej zpět,“ řekl děd, „a do dna!“
Ukládal opilé do postele, protože – ač prolil hrdlem půldruha korbele – zůstal střízliv.
„Co tady strašíš?“ zlobila se teta, když přistihla u knihy, „hybaj do práce!“
Nabytý čas se zaplnil.
Koňské dávky kolínské, večer plný talíř, aby neurazil, v noci pitky, ještě do sedmý nohy, zeťáku!
Za týden vzal krumpáč a šel se zakopat zpátky.

Obrázek uživatele Xantin

Viktorka rázně vstupuje do děje

Fandom: 
Drabble: 

„Já to nechápu,“ řekne téměř plačky Apolo.
„Já znám akorát mrtvý, prd ví,“ podotkne Sikar, než přilétne pohlavek, „au!“
„Prosím, děti,“ mne si ruku Filcin, „raďte rozumně!“
„Živí se musí,“ odkládá Thea učebnici biologie, „vyhýbat trávení jedovatých hub, mrtví se jich mohou nacpat, co hrdlo ráčí…?“
„Sporné,“ praví rozhodně Linkva, „když se totiž nevyhnou, jsou mrtví a platí premisa bé. Takže vlastně mohou.“
„Dobrý směr,“ mne si tentokrát otec čelo, „živí se musí řídit logikou, duchové ne.“
„Mrtvoly prochází zdmi a straší a křičí…“ uchechtává se Sikar.
„Uáá!“ zařve Viktorka.

„Kde jste všichni?“ ptá se Taura.
„Tady, pod stolem,“ pípnou.

Jedna z mála výhod

Fandom: 
Drabble: 

Déšť vytrvale bubnoval na okenní tabulky a meluzína se venku proháněla korunami stromů, avšak nálada skupinky studentek byla ještě o poznání temnější než zamračená obloha.
„Opravdu se mi tam dnes nechce,“ pronesla pochmurně jedna z dívek.
„Ani mně ne.“
„Prý má obzvláště mizernou náladu.“
„Co si třeba zaskočit na ošetřovnu? Podezření na dračí spalničky...“
„Ale co to slyším, někomu se nechce na hodinu? To se nestydíte?“ ozvalo se mravokárně z jedné z kabinek.
„Ne na obyčejnou hodinu, ale na lektvary. To je něco jiného! Pojď a uvidíš!“
„Jenomže já už na lektvary naštěstí chodit nemusím,“ zasmála se zlomyslně Ufňukaná Uršula.

Obrázek uživatele Aries

Místo činu

Úvodní poznámka: 

Následuje po Osočení

Drabble: 

Lucerna rozpitá v noční mlze zhasne. Tma zahalí nároží.
Netřeba zvědavých očí.
Vlastní zrak nahradí jemné prsty. Pátravě bloudí napůl smytou mapou zločinu.
Déšť ukonejšil rozjitřenou dlažbu, odplavil běsy, zahojil bolest.
Jen zrnka písku ve spárách si stále pamatují vsakující krev, ještě opakují nechápavé proč.
Hrstička mokrého prachu na dlani… jako by se snažil luštit přeškrtanou stránku.
Vnímá skomírající ozvěnu chamtivosti a… zvláštní… otisk zklamání dohánějícího k nepříčetnosti.
Dává to smysl? Co se tu u Želmíra mohlo odehrát?
Spojení vyčerpává nad snesitelnou mez.
Ukřivděná stopa smrti.
Zuřivá stopa života.
Nesrozumitelná stopa prázdnoty. Ani živé ani mrtvé.
Nic víc.
Dlažba mlčí.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Přestřelka

Splnit svou povinnost

Úvodní poznámka: 

Taková blbůstka...

Drabble: 

V inkoustově černé temnotě se zablýskne pochodeň. Věčné ticho přeruší jasný hlas.

"Zrádci! Proklatci! Mluví k vám Aragorn, syn Arathornův. Vyzývám vás, přijďte ke kameni Erech!"

Chvíli je ticho. Pak se odněkud ozve: "A co z toho?"

Aragorn se zarazí, vyvedený z míry. Ve světle pochodně tasí meč.

"Vizte! Andúril, ukutý ze střepů Narsilu. Jsem právoplatný..." Zarazí se a nejistě pokračuje: "Jste duchové mrtvých? Nepřejete si být vysvobozeni?"

"Ale jo. A co za to?"

"Pomozte mi, a jako mrtví odčiňte zradu živých."

Duchové se chvíli dohadují, ale jejich král hádku rázně ukončí: "Chlapci, jdem do toho. Je to férovej fízl!"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele mila_jj

První stupeň tortury

Drabble: 

V místnosti bylo osm lidí - sedm z nich sedělo, vyslýchaný stál. Kolena se mu podlamovala, ruce třásly.
Předseda se mile usmál.
"Tak znovu. Pokud výslednice sil působících na těleso je nulová, těleso..."
Studentovo čelo se orosilo, ale myšlenku nevydalo.
"Dvě možnosti, buď setrvává v klidu, anebo... no tak co?"

Neviditelné auditorium zašumělo. "Proč jsem ty zákony tak pečlivě formuloval?" zakvílel Newton. Galilei mu útěšně stiskl předloktí, zatímco Lagrange sotva dusil smích. Hook se šklebil nepokrytě.
"Pánové, já z něho zesnu podruhé!"
"Divím se vám, pane kolego," pravil Hamilton, "že tu jste. Vždyť vy sem, na rozdíl od zkoušeného, chodit nemusíte!"

Závěrečná poznámka: 

No to je téma, tedy, co s ním jiného?

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Možnost volby

Fandom: 
Drabble: 

Harry nervózně přešlapoval uprostřed poloprázdné sborovny.
„Paní profesorko, chtěl jsem vás požádat, jestli bychom výroční večírek nebelvírkého famfrpálového týmu mohli uspořádat místo slavnosti v Předvečer všech svatých. Stejně z toho bálu není nikdo nadšený.“
„Účast na této slavnosti je povinná, pane Pottere,“ řekla McGonagallová.
„Ale Skoro bezhlavý Nik–“
„Duchové se mohou zúčastnit, ale nemusí. Na rozdíl od vás,“ utnula ho přísně.
Harry si povzdechl a zamířil ke dveřím. V tu chvíli se k němu přitočil Snape.
„Neklesejte na mysli, pane Pottere,“ pronesl sametovým hlasem. „Vaše do nebe volající lehkovážnost je obecně známa. Třeba si už příští rok budete moci vybrat.“

Obrázek uživatele Arenga

Vždycky může být hůř

Úvodní poznámka: 

nakonec nesoutěžně, prosím nebodovat

trošku drastické

navazuje na "Na útěku" (http://www.sosaci.net/node/24989), předchází "Mít tak křídla" (http://www.sosaci.net/node/23470).

Drabble: 

Měla za to, že horší už to být nemůže.
Pomyslela si, že by se té naivity měla konečně zbavit.

Hrašdal, jeden z bratrových družiníků… Netušila, jak ji vystopoval. Teprve zpětně si uvědomila, že se na onom osudném trhu mihl mezi gardovými vojáky.
Teď hleděl do nebe nevidoucíma očima.
Co bylo nejhorší, Éseld ho ani trochu nelitovala. Držela si poraněné, stále krvácející předloktí. I ten mrtvý ještě trochu krvácel… Už jen trochu… Opravdu ho zabila docela bez výčitek??? Byť v sebeobraně?

Věděla, že musí zmizet. Daleko. Pryč z Imberlie, na sever do Lacinie či na východ do Oriadu.
Nakonec zvolila sever.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Záhada nedotčeného oběda

Úvodní poznámka: 

Miluji knihy Agáthy Christie a ze všech jejích detektivů nejvíce Hercula Poirota a jeho malé šedé buňky mozkové. Proto jsem s dychtívostí naslouchala, když Poirotův přítel Hastings referoval šéfinspektoru Jappovi o podrobnostech nového případu.

Drabble: 

"Hastingsi, lord Donnerwetter zde sedí již hodinu a netknul se ani jídla ani portského!“
Můj přítel, malý zarputilý Belgičan, mne dojímal. Tak moc chtěl být nejlepším detektivem! Kolik práce stálo, aby ho tak vidělo i okolí!
"Jest mrtev!" zkoumal Poirot hosta. "Oči zavřeny, hrudník nehybný… Nepochybně byl otráven! Moje malé šedé buňky to vidí jasně!"
Aspoň nemusí jíst ty blafy, co vždycky navaříš, pomyslel jsem si. Teď zbydou zas na mne a Jappa. Vzal jsem lorda za ruku a zkoumal tep, což milého Poirota nenapadlo.
Mrtvola se ulekla, vstala, poděkovala za oběd a odešla.
"Mohl alespoň ochutnat!" pravil šokovaný "detektiv".

Obrázek uživatele Skřítě

Jídlo z naší skvělý školy i mrtvolu znovu skolí

Fandom: 
Drabble: 

Mrtví můžou, živí musí
tiše trávit tyhle hnusy.
Školní jídelna je darda,
pomyslel si tuhle Jarda.
To není jak od maminky,
kus domácí debrecínky,
kváskový chléb k tomu,
nosil vždycky z domu.
Každé ráno čerstvé mlíčko
a z něj dobré kakajíčko.
Peřinu mu odestele,
snídaně až do postele.
Z talíře se smajlík směje,
mléko tak akorát hřeje.
Máma si ho rozmazluje,
vaří, peče, nakupuje.
Též místo budíku,
z lůžka jej tahá,
každý den po ránu
matička drahá.
"Vstávej honem, škola volá,
rychle vyskoč, hola, hola!
Musíš tam být včas,
neusínej zas!
Jít příkladem, to bys měl!
Vstávej, vždyť jsi učitel!"

Závěrečná poznámka: 

Podotýkám, že jakékoli podobnosti jsou čistě náhodné a naše školní kuchyně je ta nejlepší na světě :-)

Sisyfovská práce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandomem si nejsem úplně... ale myslím, že se to tam vleze.

Drabble: 

Bulchar, takto hrobník v Hasvápnicích, krčících se pod hradem Nepřibližujtesek, si povzdechl a popadl lopatu. Už dlouho chtěl svoje řemeslo pověsit na hřebík, ale nešlo to. Každý, kdo zkoušel dělat hrobníka v tomto kraji, se dříve nebo později odporoučel. Bulchar to chápal. Ono to moc nepovzbudí, když vy se kopete s jámou, hoblujete a sbíjíte rakev, zahazujete jámu (a to všechno prosím ve vlhku a zimě!) a ráno... ráno je hrob rozhrabaný, rakev na kusy a nebožtík huhňá v hospodě něco o mozcích.
Ale! Jak si Bulchar říkal, když zdemolovalý hrob dával dohromady, mrtvý ožít můžou. Ale živý... umřít musej!

Obrázek uživatele neviathiel

Pohostinný dům

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Kdybychom rozbili zeď nebo revokovali démony, Zlatica zemře. Uzavřel jsem dohodu a přísahal na svůj živel. Oheň.“
Ruce mu pokrývá obvaz.
„Museli vydat Zlaticu. Musel jsem vydat Princeznu. Vysávali jí sílu. Vzali příliš. Zalkli se.“
„Dům se magií nezalkl,“ připomene ranhojička. „To Princezna?“
„Nevím. Nemohl jsem dovnitř.“ Lže.
„Vymklo se jí to z ruky,“ řekne ranhojička. „Může nás všechny zabít. Proto je v řetězech a kruhu bariér a soli.“
„Neudělá to.“
„Může.“
Ticho.
„Chci ji vidět.“
„Ještě se neprobrala. Nepustíme tě k ní, dokud neuslyšíme její verzi. Nikam nechoď. Lidé mají strach. Jakmile vystrčíš nos, dostaneš řetězy.“
„Vy se nebojíte?“

Závěrečná poznámka: 

Právně se závazky od mrtvých vymáhat nedají, že ne :)

Další: http://sosaci.net/node/25273

DMD č. 11. pro 11. 4. 2017. Téma: Mrtví můžou živí musí

!amét etám ydat ,míšylsen íněpú évilněpú ešaV an ež ,ilelsymen is etsybA

!ínelbbard énkěP

Jedna technická poznámka tentokrát srozumitelně: V tématu má být čárka, ale do nadpisu mě to s čárkou nepustí... Takže Mrtví můžou, živí musí.

Mimochodem také nám pěkně poskočila povídka na pokračování. Nezapomeňte se mrkat, jestli náhodou nejste na řadě:)

Téma pro 11. 4. 2017: Mrtví můžou, živí musí
Toto téma bude uzavřeno 11. 4. 2017 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
11. 4. 2017 v 23:59

Stránky

-A A +A