Vlak přijíždí, těžký a nablýskaný, zatímco hustá pára stoupá k večerní obloze a schovává do svého náručí hvězdy. Janě se klepou ruce, dlaně pevně sevřené okolo madla příručního kufříku.
Je sama, ale za chvíli -
Jsou tu dvě teplé ruce beroucí ji lehce zavazadlo, ruce chápající se po jejích, zastavující třas a černé oči plné porozumění.
Je tu klobouk (nemožný, ale to Jana ještě nerozezná) a vzrušený hlas statné ženy. Směle ji objímá kolem ramen, přičemž nezastavitelně hartusí.
„Jste u nás, v novém domově, a budeme se mít všichni dobře!“
'Mitni, mitni!' a 'Její růžové nehty vypadají tak sprostě' jsou daleko.