DMD č. 9. pro 9. 4. 2017. Téma: Tak za kolik?

Obrázek uživatele Teresa

Když se daří, tak se daří

Úvodní poznámka: 

A jedna čuňárna! Rating +15 vzhledem k dnešní době =D
Bez nároku na bod, již jsem na toto téma psala :-)

Drabble: 

Posadila si mě na postel v motelu před sebe. Vysvlékla se z černého sametového županu. Všechna zákoutí jejího těla obkreslovala záře svíček. Neměla pod ním vůbec nic. Jenom červený podvazek a své nahé tělo, ještě orosené ze sprchy.
Přišla ke mně a obkročila si mě.
,,Tak ty bys mě chtěl, hmm?“ zašeptala mi do ucha, olízla mě a prsty zaryla do mých vlasů. ,,A za kolik?"
,,Za kolík!" odpověděl jsem, povalil ji na záda a předvedl medvěda Grizzlyho.
Hrudník se jí pod hlubokými nádechy a výdechy zvedal, záda prohýbala. Sevřené prostěradlo v dlaních svírala čím dál víc.
Láva se vyvalila.

Závěrečná poznámka: 

Bavila jsem se =D

Obrázek uživatele Sapfó

Budoucnost?

Úvodní poznámka: 

Nestihla jsem to, takže NESOUTĚŽNÍ bjb výtvor :)

Drabble: 

Třesoucí se rukou si z čela odhrnul pramen zpocených vlasů.
Snažil se vypadat klidně a trpělivě, snažil se ze všech sil nevypadat zoufale.
Ale jeho sinalá pleť ve tmě výrazně svítila a ani noc nedovedla skrýt třas jeho až příliš štíhlého těla.
Musel. Potřeboval.
Nemohl bez toho žít.
Věděl, kde stát a čekat. Věděl, koho hledat.
V kapse prsty zoufale probíral svoje poslední peníze.
Věděl, že tentokrát už to bude naposledy.
Nedokázal přestat myslet na neuroparalyzér ve své tašce.
Věděl, že není vrah.
Věděl, že se jím stane.

Ve společnosti, kde je láska už jen pilulka, lidé udělají zoufalé věci.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Musíš armádu opustit

Drabble: 

„Jsem tady, Chindûr-thrakka."
Pokyne mi, ať se posadím. „Rozhodla jsem se, co s tebou, Igrûn," řekne. „Musíš armádu opustit. Tvoje nekázeň..."
Přikývnu. Vím to. Stále jednám jako Divoká: rozhoduji se sama.
„Půjdeš do Lug-gorothu."
Nevěděla jsem, že v Lug-gorothu je i trestanecká kolonie. „Na jak dlouho?" vyděsím se.
„Záleží na tobě. Jak tě znám... jestli si tam nepobudeš, brzy se vrátíš. Dagîr, to není pro tebe."
Prudce vzhlédnu. „Chceš ze mě udělat důstojníka?"
„Co jiného?"
„Je tu ale překážka." Chindûr dobře ví, jaká.
„Ano," kývne. „Proto musíš armádu opustit. Před Lug-gorothem nastoupíš do školy."
Raději bych do trestanecké kolonie.

Závěrečná poznámka: 

Org.: Thrakka je samostatné slovo.
,,Za kolik" se může vztahovat nejen k penězům a školním známkám, ale i k délce trestu odnětí svobody.

Obrázek uživatele peva

Beh

Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Princ (opäť) bežal potemnelými uličkami hlavného mesta ako o život. Tentokrát ho ale nenaháňala žiadna príšera.
Bolo to horšie.
Mal rande. A ako správny vládca dýky vracajúcej čas... nestíhal. Je pravda, že sa mu výrazne zlepšili jeho matematické schopnosti. Vlastne, pripustil si skromne, je jediný, kto vie spočítať dilatáciu času počas kolmého prebehu vo výške piatich metrov.
Tentokrát to ale prehnal.
V rámci výcviku ( no dobre, pretože ho to bavilo ), zisťoval hranice schopností dýky. Vrátil čas, práve keď ten bol spomalený... No a potom ho možno zrýchlil..
Teraz sa márne snažil dopočítať, za koľko minút dorazí Farah do záhradného altánku..

Obrázek uživatele Karin Schecter

A Dream Come True

Fandom: 
Drabble: 

Some of those street lamps stopped working completely. Others were still giving a bit of dim light. Everything was covered in shadow.
New York, the city of dreams. At least that's what they've heard before coming here.
A car stopped and the man inside waved at one of the boys. He looked the youngest. That was his secret to a success.
"How much?" the man in the car asked and the boy answered confidently.
They've decided to come here to start a new life. A better one.
The boy quickly got into the car. Will they see him again tomorrow?

Obrázek uživatele Scully

Josefov

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Taková náladovka, která by potřebovala víc místa a času.

Drabble: 

Kráčel zešeřelými uličkami Starého Města. Sychravá zima ho objímala pod kabátem, vnikala mu do těla nosními dírkami, když nadechoval studený vzduch. Od řeky se po zemi plížila mlha a halila domy okolo něj do magického hávu.
Zahnul doprava, přešel kolem synagogy a vnořil se hlouběji do města. Ulice byly v tuhle dobu liduprázdné. Lucerny v téhle části města nebyly, a tak se propadal do čím dál větší tmy.
Na konci uličky pak zahlédl světlo. Červené, lehce se mihotající v podzimním oparu. Z okna se ztrouchnivělými okenicemi vyhlédla polonahá dívka.
„Za kolik?“ zeptal se, ale nečekal na její odpověď. Vešel dovnitř.

Obrázek uživatele Keneu

Za nekonečně mnoho času

Fandom: 
Drabble: 

Za čtyřicet čtyři let.
Za pět set třicet jedna měsíců.
Za dva tisíce tři sta dvanáct týdnů.
Za šestnáct tisíc sto osmdesát dva dnů.
Za tři sta osmdesát osm tisíc tři sta šedesát osm hodin.
Za dvacet tři milionů tři sta dva tisíc osmdesát minut.
Za jednu miliardu tři sta devadesát osm milionů sto dvacet čtyři tisíc osm set vteřin.
Můžeš si vybrat.
Ale ať už to řekneš jakkoli, vyjádříš v jakýchkoli jednotkách, nepřipadá ti to jako nekonečno? Mně ano.
Ale ať už se stane cokoli, ať už budu v jakýchkoli nesnázích, nevzdám to. Musím ji vidět.
Chci.
Halleyova kometa.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Je vysoce pravděpodobné, že jsem se při výpočtech a/nebo při přepisování sekla. Promiňte mi to.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (X)

Drabble: 

Cinkání stříbrňáků...
Krásný zvuk.
Pro uši uvyklé na ošoupanou měď.

Někteří přesto váhali.

Uměli trochu počítat.
Stříbro bylo krvavé.
Práce za ně ještě víc.

Byly tu ovšem ještě ženy.

S rukama v bok.
I ony prahly po stříbře.
Pak už nikdo neváhal.

Popadli prošívané kabátce.
Hole s hroty opálenými ohněm.
Sekery a nože.

Víc kovu doma neměli.
Možná podkovu nad dveřmi.
Jehlu v manželčině ruce.

A šli.
Tam a zas zpátky.
Zpět přímo letěli.

"Štěstí, že platil předem," šlo po celé vsi.

Jenže to zdaleka nebylo všechno.
Smrt si je toho dne pořádně prohlédla.
Ještě dlouho je navštěvovala ve snech...

Závěrečná poznámka: 

Takový malý návrat k Pasti číslo čtyři.
Trochu jiný úhel pohledu :)
http://sosaci.net/node/23438

Obrázek uživatele Kokoška

Uděláš to za pětku?

Fandom: 
Drabble: 

Mladý taneční vedoucí se rozhodl se svými svěřenci vyrazit o poledním klidu uprostřed týdenního soustředění na procházku do blízké samoobsluhy. Po celou cestu sršel vtipem jako obvykle, což oslovovalo už jen omezenou část skupinky.
Všichni scházeli v hloučcích z příkrého kopce do sousední vsi. Jedná se snad o tu nejmenší vesničku s obchodem, jakou kdy viděli. Oni sami přijeli z Prahy.
Vrchní vtipálek po cestě promýšlel, jak koncipovat svůj dnešní triumf. Přijde s výzvou. Nabídne odměnu. Jakou, aby to znělo dobře a přitom doopravdy žádného odvážlivce nezlákalo? Kolik?
"Bůro pro toho, kdo vejde a zeptá se, kde tu mají metro."

Obrázek uživatele Jeremy

Charlotte

Fandom: 
Drabble: 

“Proboha!” Zakryl si Steve oči, hned co vstoupil do šatny.

“Počkej!” Snažil se ho zastavit Davey, kterému se právě věnovala nějaká lehká děva.

“Já to nechci vidět!” Schoval se Steve za dveře.

“Ne, vážně, počkej,” Davey zastavil onu dámu a zařval na Stevea: “Ty snad nechceš poznat Charlotte?”

“Ne.” Řekl Steve znechuceně a odešel.

Na chodbě vrazil do zpěváka.

“Co se děje?” Zeptal se ho Bruce opatrně.

“Ale, Davey...” než Steve odpověděl, byl slyšet ze šatny hlasitý vzdech.

“Chápu. Závidíš.”

“Co? Ne, jen...”

“To je v pohodě,” poplácal ho Bruce po rameni a odvedl Stevea do nedaleké hospody zapít trauma.

Závěrečná poznámka: 

Není čas na hrdinství, nestíhám psát ani drabble ani essay na historii, takže se řídím pravidlem: Něco napíšu a budu doufat v nejlepší :D
Dáma se jmenuje podle songu Charlotte The Harlot.
A tentokrát se mi dokonce povedlo nenapsat slash, yay.

Obrázek uživatele Rorico

Zajímavá setkání

Drabble: 

Předevčírem potkal Sirius starého známého, kterého neviděl od školy.
Slovo dalo slovo a dneska se sešli v hospodě u luxusní čtvrti. Kde jinde, kamarádův táta byl vládní činitel.
Jak šla řeč a pití, sklouzli i na Sirovu práci. Kamarád o ní věděl nepříjemně mnoho, a ještě nepříjemnější byly jeho názory. Ty útoky jsou jen eskalované napětí, nikdo to nechápe a tak dále.
"Co myslíš Sirie. Za kolik by jsi popřemýšlel o spolupráci s námi?" otázal se nakonec Bárty Skrk Jr.
Siria ta úvaha stále přesně 59 liber. To byla hodnota vypitého pití a půllitru a židle, které rozmlátil o Bártyho.

Obrázek uživatele eliade

Horká hlava

Úvodní poznámka: 

Krakatice na přání

Drabble: 

O velké pozdvižení se postarala krakatice, která se přihlásila do plavecké vytrvalostní soutěže. Kvůli nevyhovujícím teplotním podmínkám ji však nedokončila.
Nejdříve se pokoušela ovívat chapadly, poté se vzdala.
„Půjdu se zchladit do hlubin. Bývám občas trochu horká hlava. Pak se uklidím jen potopením několika lodí,“ uvedla.
Přestože uplavala sotva desetinu trasy, strhla veškerou pozornost na sebe. Setkání s bájným desetimetrovým tvorem přimělo přítomné novináře předhánět se v ceně, kterou nabídnou hlavonožčí plavkyni za exkluzivní rozhovor.
Podle dostupných informací si tak vydělala víc, než kdyby získala tři olympijské zlaté medaile.
Aktivisté však upozorňují, že s velkou pravděpodobností dostala zaplaceno v rybách.

Obrázek uživatele Danae

Náklady

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak teda ještě jednou drsný indiánský komiks. Když já to včera dočetla a jsem toho furt plná...

Drabble: 

Náčelník Lincoln Rudá Vrána křesťanství nenáviděl. Dětství v misijní škole z něj doslova vymlátilo jakýkoliv záblesk sympatie k víře bílých. Přesto se z hlubin jeho paměti v těch nejnevhodnějších chvílích vynořovaly příběhy, které před padesáti lety zaslechl. Když pozoroval, jak se z prachu rezervace zvedá nablýskané kasino, nemohl si nevzpomenout na muže, který pečlivě počítá své náklady, než se pustí do stavby věže. Účty, které se mu míhaly před očima, neměly podobu čísel. Zrada ideálů, odcizená dcera, pohřbená láska. Mrtví, zmrzačení, zfetované trosky…
Stále věřil ve výhody a vítězství, které kasino jeho lidu přinese. Ale cena byla čím dál vyšší.

Závěrečná poznámka: 

"Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. ,To je ten člověk,‘ řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘"
Lukáš 14,28-30

Obrázek uživatele Envy

Cena za dobrodružství

Úvodní poznámka: 

Opět navazuje na včerejší drable: http://sosaci.net/node/24754

Drabble: 

"Tak za kolik?" Zeptá se podstaditý chlapík a už vytahuje z kapsy peněženku a počítá peníze.
Erwin a Mike na něj jen nechápavě dívají "Co prosím?" Dostane ze sebe Mike, Erwin pomalu roluje koberec.
"Za kolik prodáte tu vaši létající věcičku. Povím vám, cestování ve vznášedle je sice daleko bezpečnější a pohodlnější - podle toho jak jsem vás pozoroval - ale najdou se takoví blázni co docela slušně zaplatí za takové dobrodružství jako let na koberci. Přišli jste sem se toho zbavit, ne?"
Erwin se na něj nepříjemně zamračí a chlápek za chvíli ani neví že nějací Mike a Erwin vůbec existují.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Strasti zahrádkářovy

Drabble: 

"Co nového na zahradě?" zpovídá Timea Tadeáše vrátivšího se z odzimování.
"Docela dobrý, akorát jeden trám na boudě trouchniví. Ideální by bylo ty trámy vyměnit, možná i všechny tašky na střeše."
"A když sundáš střechu, zjistíš, že i zdi stojí za houby..."
"Zkrátka, stálo by to těžký prachy..."
"A kolik?" ptá se zvídavý Tobiáš.
"Nevím, asi začnu sázet sportku, abych na to měl."
"Myslíš, tatínku, že vyhraješ?" ušklíbne se Timea.
"Já bych za výhru chtěla raději něco jiného," vmísí se Tabita.
"Stejně nevyhraji, už mám štěstí v lásce," odvětí Tadeáš doufaje v duchu, že jejich bouda snad ještě něco vydrží.

Obrázek uživatele Ghormoon

Konec zkouškového

Drabble: 

Proděkan Pilný sedí v pracovně a probírá se emaily. Najednou někdo klepe na dveře. „Dále!“ Do pracovny vstoupí student.
„Dobrý den, měl byste pět minut na konzultaci?“ ptá se.
„Ale jistě, posaďte se“ odpoví proděkan. „Co vás přivádí?“
„Potrěboval bych podat žádost o individuální studijní plán. Chybí mi jeden kredit pro postup do dalšího semestru ...“
„To můžete sepsat na studijním. Máte k tomu nějaké zdravotní nebo rodinné důvody? Bezdůvodně takové žádosti neschvalujeme.“ odvětí proděkan.
„Bohužel nemám, prostě se mi nedařilo ... příští semestr to bude lepší ...“
Proděkan se zamračí „To ale nejde, bych takto musel pustit každého ...“
„Prosím ... tak za kolik?“

Obrázek uživatele L.P.Hans

Prácička

Drabble: 

„Mám takovou delikátní prácičku. A vy jste mi byl doporučen jako diskrétní profesionál.“
„Samozřejmě. Ale nebude to levné.“
„Kolik?“
„Patnáct teď a patnáct po práci. A dalších patnáct pro mého společníka.“
„Dohodnuto. Radost s vámi spolupracovat.“
***
Do nočního ticha se zařízla siréna.
„Ty krávo, cajti! Dělej, mizíme!“
U zadních dveří na ně už čekali. Do očí se jim zařízla světla baterek.
„Ruce nad hlavu a žádný prudký pohyby!“
***
Soudce v taláru opakovaně zabouchal kladívkem, aby si vyžádal klid v soudní síni.
„Povstaňte. Jménem republiky…“
***
Zabouchly se za ním dveře cely.
„Tak za kolik to máš?“
„Za patnáct nepodmíněně. A ty?“

Obrázek uživatele Saphira

Ven

Drabble: 

„Co mám proboha udělat, abych se odsud dostal?“ přerušil Aaron vyprávění.
„S tím nic nenaděláš,“ uchechtla se Žena. „Odsud se nedostaneš, za nic na světě.“
Aaron její odpovědi nedbal a rozhodl se vyjít ven, nezáleželo mu na tom, že venku určitě čekají další podivní obyvatelé vesnice.
Nechali ho jít.
Však on neuteče.
Na čerstvém vzduchu vonícím mořem se mu projasnila hlava. Vesnice byla prázdná.
V hrudi mu zablikalo světélko naděje, ale stejně slyšel tichý nenápadný hlásek zpívající: „Dostanou tě, dostanou...“
Vykročil mezi domy. Nikdo se mu do cesty nepostavil.
Zrychlil.
Už skoro běžel.
Za posledním domem mu cestu zastoupil Poustevník.

Zeměpis

Drabble: 

Tak za kolik? byla oblíbená věta naší zeměpisářky z nižšího gymplu. Měla sem jí docela ráda, velice chytrá paní, scestovalá, taková do nepohody. Akorát to zkoušení. Během ústního zkoušení měla jednu zvláštnost. Kdo si nepřinesl žákovskou hned na začátku, aby ona okamžitě hned po dozkoušení mohla zapsat známku, byl ztracen. Vážně. Tak třeba sem dostala jedna mínus. Ale zatímco jsem si šla pro žákajdu, tak ona si pod vousy povídala. "Nebo že by to na 1- nebylo? Tak dvojku dáme. No i když tohle taky nevěděla, tak 2-3. No ale přece jenom to dneska nebylo nejlepší, dáme trojku, jo?" Fuuuuuu-

Závěrečná poznámka: 

true story

Obrázek uživatele Eurydiké

Velké problémy na malé Praze

Fandom: 
Drabble: 

"S kým se tady spojit?!" zvolala rozčileně starostka poté, co telefonovala do porodnice u Apolináře, zda i tam se nedemonstruje za lokálně čisté rodičky.
"Církev!" Major Laňka byl římský katolík. "Církev je univerzální!
"Myslela jsem politickou stranu," upřesnila.
"Komunisti," vzdychl major Laňka."Ty byli vždycky internacionální! Sice nějaké výstřelky proběhly, jako to vyhlášení Komunistické strany Hrdlořez, ale Filip jim rychle zakroutil krkem."
"Nikdy," zasykla starostka. "Co by nás podpora církve stála?" zeptala se a začala čistit svého Glocka. "Pojedu si zastřílet, abych se uklidnila!"
"Jak stála?"
"No kolik zato budou chtít?"
"Měla byste si vzít dovolenou," řekl smutně major Laňka.

Obrázek uživatele Carmen

Myšlenkové stínohry

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Byl na svobodě, ale ještě pořád neměl pocit, že doopravdy je venku.

Někdy zkoušel tipovat, za kolik dní si začne připadat normálně. Za třicet? Sto?
Kolik přátelských slov je třeba, aby trvalo aspoň pár hodin, než mu na rameno zaklepe starý známý stín?
Remus by to mohl chápat – ale měl vlastní stíny a myšlenkami byl... moc s Tonksovou, než aby se dokázal prát s cizí tmou.
Neřekl mu to naplno.
Harry byl dítě.
James mrtvý.
Paradoxně ho napadlo, že Srabus má možná představu o životě ve vlastním soukromém vězení. Vole.

Dál se trochu moc smál – a zvykal si na stín.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Ideální počasí na vraždu

Fandom: 
Drabble: 

Hnusné počasí venku zhodnotil uznalým pokývnutím hlavy. „Ideální počasí na vraždu.“
„Když myslíte,“ ucedil znechuceně. Nenáviděl déšť, pokud si mohl vybrat, vraždil uvnitř a v teple, případně na klidné tropické pláži. Takových zakázek bohužel nebylo mnoho.
„Máte pro mě fotky?“ Podal mu několik polaroidů. Druhý muž se zaškaredil. Podal objednávku, ale... Bylo to bílé oko? „To mi stačí, děkuju. Co jsem dlužen?“ Jako by nakupoval na farmářském trhu. „Tak kolik?“
„Ty to máš od nás zadarmo,“ uslyšel za sebou a ucítil něco chladného na zátylku. Svezl se k zemi.
„To ti trvalo,“ zavrčel muž a zamířil do tepla nedaleké palačinkárny.

Obrázek uživatele vatoz

Předpremiéra

Fandom: 
Drabble: 

Tak za kolik? Dneska za padesát. Zlevněné režijní vstupenky na předpremiéru.
Za těch pár korun se pak nechám dvě hodiny urážet ze všech českých nešvarů.
Co Čech to muzikant, sleva je svatá, uprchlíci do každé rodiny, Praha vs venkov, Lídl a jeho černošský leták, a výběr z elementů postintelektuální krize versus hipsterská holínková elita.

Momenty, kdy nemůžu tleskat, protože je to sice tak strašně dobré, ale TOMUHLE opravdu nemůžu tleskat.
V každém národu je pár procent lidí na zabití, tady je uvidím všechny.
Je to nejlepší předpremiéra v mém životě.

Díky za pozvání, příště půjdu zas. Takový jsem váš furiant.

Závěrečná poznámka: 

Pokud nechápete, jděte do Venuše ve Švehlovce na Naše furianty. Doporučuji!

Cena priateľstva.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu iný charakter drabble, než píšem zvyčajne.

Drabble: 

Priateľstvo je vec, ktorú nie každý má – a ak aj má, vníma to tak ako by mal? Pre každého z nás priateľstvo znamená niečo iné, či už je to chodenie spolu von, či iba písanie si na internete – každý by sme ho mali mať.

V niektorých priateľstvách sú dôležitejšie iné veci, než v iných. Niekde nájdete dvoch ľudí, ktorí si požičiavajú veci, niekde zas takých, čo si medzi sebou kradnú.

Preto sa pýtam, aká je cena priateľstva? Čo odpoviete človeku, keď sa vás opýta: „Tak za koľko budeš so mnou kamarátom?“

Každý si túto otázku musíme zodpovedať samy pre seba.

Obrázek uživatele Lejdynka

Byl Bůh, a byl Ďábel, a který byl který, to nikdo nevěděl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lehce cynický pohled na církev.
Prosím, ať si to nikdo nebere osobně, nechci věřící urazit a samozřejmě se tím nesnažím generalizovat.
Jen jsme tu už dlouho neměli poezii.

Drabble: 

Tak za kolik stříbrných zradíš svého pána?
Za třicet stříbrných!
Budiž dokonána
lest nad lsti nesmírná,
co víru dala lidu.
A s touhou všemocnou i bezbřehou bídu.
* * * *

Tak za kolik zdrávasů budu zase zdráva?
Za třicet zdrávasů!
Však zelená tráva
na hrobě poroste nad tvým mrtvém tělem.
Není čas modliteb - smrti se stav čelem.
* * * *

Tak za kolik příspěvků spasíš moji duši?
Za třicet, hříšníku!
Káti se nesluší.
Zaplať mi ve stříbře, zaplať v špercích zlatých,
zaplať v lnu, hedvábí, a hříchy se ztratí.
* * * *

Tak za kolik staletí uvěří lid v Boha?
Za pět set, za tisíc, v roce ptáka Noha.

Obrázek uživatele saasa

Prázdniny

Drabble: 

"A budou tam kuřátka a malý kozátka..."

"Kůzlátka, Aničko. Mláďátka koziček jsou kůzlátka."

"...malý kůzlátka a... Žery! On mi vždycky kouše botu a babička mu potom nadává! Minule mu řekla blbče, hihi!"

"Jo, to se vsadím, že mu řekla. Ještě že u toho skončila."

"Žery je hodnej, pomáhá mi s koprovkou. Já koprovku nerada, Sofinka ve školce řikala, že je hnusná. A babička dělá koprovku pořád, pře dědovi chutná. A děda řek, že Sofinka je hloupá, když to o koprovce řiká. Mami, je Sofinka hloupá?"

"Sofinka je... radši mi řekni, kolikrát se ještě vyspinkáš, než za babičkou a dědou pojedeš.""

Obrázek uživatele Achája

Znovu nalezený

Drabble: 

Procházel stejnou ulicí jako už tolikrát. Překvapivě rád se toulal mudlovským Londýnem. Stanul před svým oblíbeným obchodem a zadíval se do výlohy.
Tak jako pokaždé.
Můžete mít v oblibě obchod, do kterého jste nikdy nevkročili?
Prohlížel si ten klenot a sbíral odvahu.
Vyšel pár schůdků a zvonek u dveří zacinkal.
Staříkovi za pultem sdělil svůj požadavek a zeptal se na cenu. Bylo to dost, ale naštěstí měl našetřeno. Kývnul a vyskládal na pult většinu svých úspor.

Cestou domů tmavovlasý mladík obdivoval svou kořist. Nádherný stříbrný prsten s velkým zeleným smaragdem a propracovanou rytinou hadů.
Ztracené rodové dědictví.
Konečně byl jeho.

Závěrečná poznámka: 

Schválně, jestli poznáte kdopak to byl?:-)

Obrázek uživatele Ilian

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci

Drabble: 

"Tak co mi nabídnete?"

Mé zoufalství začalo dosahovat vrcholu. K takovýmto drastickým řešením se uchyluji jen velmi málo, ale už nebyl čas. Normálně čekám až přijde Múza. Obvykle večerní čas setkání dodrží, ale někdy nemá čas nebo se zapomene. A pak začne myšlení selhávat a zbývá jediná naděje: vykrádací obchody. Nabízí všechny příběhy, náměty a témata, známá i neznámá, které kdy kdo vymyslel. Nabídka je tu většinou ohraná a mizerná, ale na poslední chvíli to ujde.

"Nic nového. Zachráněné princezny, draky, tajné sourozence, cestování časem, apokalypsu..."

"Vezmu si apokalypsu. Za kolik?"

"Tři vaše vlastní nápady."

Zase to bude na splátky...

Závěrečná poznámka: 

Achjo, už jsem fakt zoufalá...

Obrázek uživatele Aziz

Jak získat fanoušky

Úvodní poznámka: 

Chyběl vám? :D

Drabble: 

“Prosím, mohl bych--” oslovil na ulici jednu dívku. Vědoucně se usmála, vzala ho za ruku a odvedla sebou do malého pokojíku. Snad jediný nábytek tu byla postel, na kterou se ihned položila. Roztáhla nohy, povytáhla si sukni.
Polkl. Rozvážně se posadil na postel. “Slečno, chtěl jsem vás požádat--”
Mávla rukou. “Za kolik to chceš?”
“Zadarmo,” řekl prostě. Už ho chtěla vystrnadit, ale vytáhl z kapsy CDčko. Nápis liháčem hlásal ‘The Apoštols’. “Chci vám zadarmo pustit naše LPčko.”
Pokrčila rameny. Stáhla si sukni zpátky, překřížila nohy. “Proč ne.”

Nakonec se Máří Magdaléně tihle The Apoštols zamlouvali. A Ježíš byl dost sympaťák.

Neviditelný fandom: 

Není lístek jako lístek

Úvodní poznámka: 

Opravdu jsem mizerná řidička. A to je asi tak jediná pravda v celém drabble.

Drabble: 

Každá sranda něco stojí. Občas to sice člověk schová za lásku, seberealizaci, ale někdy je to prachobyčejná blbost. Manžel o mě věděl, že jsem mizerná řidička, takže dost často jen mlčel a kroutil hlavou, když jsem mu ukazovala lístky za špatné parkování nebo překročení rychlosti. Mrzelo mě, že náš rodinný rozpočet snižuji těmito nečekanými výdaji, ale nemohla jsem fungovat bez auta.

Když jsem mu před nedávnem mávala lístečkem před očima, zvedl jen hlavu od obrazovky a lakonicky se zeptal: „Tak za kolik je to tentokrát, miláčku?“

„Za milion, miláčku,“ odpověděla jsem pobaveným hlasem, neboť jsem v ruce držela výherní los.

Stránky

-A A +A