DMD Bonus č. 1 na pokračování. Téma: Tapisérie; Tým: Slepičky

Obrázek uživatele EmmaIsInBlack

Oheň

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že mám psát a z uplynuléh času jsem si to odvodila. Jinak jsem opravdu nevěděla co napsat tak snad vás tento konec úplně příšerně moc nezklame.

Drabble: 

Pepa stál kousek opodál. Přemýšlel. Měl dvě možnosti. Jediné dvě možnosti závisející na životě a smrti. A bez toho druhého se to bohužel nemohlo obejít.
Vyplivnul onen zežmoulaný kus tapisérie, kterou Dušan zapomněl zapálit. Rozhodl se a udělal to. Vrátil se.

Dům byl zakouřený od pálení nepotřebných věcí. Malá Libuška skákala okolo ohně a přihazovala další věci. Brala do rukou starý koberec a chtěla ho schovat před rodiči. Tolik se jí líbil. Pepa udělal to co minule. Začal ji tapisérii z rukou tahat. Věděl co se stane. Ale nepolevil. Trhl a i s Tapisérií se zřítil do ohně. Naposledy mlaskl.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se...

Obrázek uživatele Xantin

Na scénu vstupuje zrůda

Drabble: 

Prudce se otočili a zalapali po dechu.
Před nimi zrůda.
Tlusté, neforemné tělo s osmadvaceti černými hlavami, dvěma bílými a jednou průsvitnou.
"My jsme vás stvořili," kapala slova z černých hrdel, "my jsme vás proháněli, vraždili a smáli se vašemu neštěstí! Na naši hlavu padá smrt vašich blízkých! My jsme zodpovědni za vaše zmatky a pocity zmaru! My jsme nemilosrdní vládci vašich životů! My vás kdykoli můžeme zničit, jak se nám zlíbí!"
Dušan s Božetěchem zděšeně ustoupili.
"Milé sestry," vznášely se věty z bělostných úst, "nechceme vám kazit radost, ale už nemůžete nic. Teď už je to jen na nás!"

Závěrečná poznámka: 

Nebohá Amy je průsvitná...

Obrázek uživatele Wolviecat

Kdo chybí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska jsem strávila pěknou půlhodinku tím, že jsem si vypisovala obsah všech kapitol Tapiserie a snažila se vysledovat, kdo je kdo a o co mu jde. Začínám mít podezření, že takhle nějak vznikala zápletka seriálu Ztracení :D.
Doufám, že jsem něco nepřehlédla.

Drabble: 

V jednu chvíli uviděli všechny možnosti.
Někdo žil, někdo zemřel, někdo žil, ale toužil zemřít. Ve smrti se držel života.
Lakmé a Josefína a René a Rudolf a Dušan a Božetěch, šťastní a zoufalí, osamělí a spolu ve všech přestavitelných kombinacích.
Utopie. Konec světa.
Dušan a Božetěch stáli uprostřed pavučiny událostí, kouřící a zapáchající pozůstatky tapiserie se jim rozpadaly u nohou. Dušan natáhl ruku a dotkl se jednoho z vlákem. Rozsvítilo se, a v tu chvíli si pamatoval, že se věci staly takhle.
„Vede to k jedné osobě,“ zašeptal Božetěch: „ale nikde nevidím...“
„Jsem tady,“ ozvalo se jim za zády.

Obrázek uživatele Owes

Očistný plamen

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pomalu nastal čas to rozuzlit, neb se blížíme ke konci...

Drabble: 

Božetěch civěl na užmoulaný kus tapisérie v Dušanových rukou.
Dušan civěl na zbytek tapisérie v Božetěchově podpaží.
„Tohle vypadá jako patová situace,“ zhodnotil Božetěch.
„Očividně,“ ušklíbl se Dušan.
„Libuše věděla, že to takhle skončí.“
„Samozřejmě. Znala celý náš příběh dřív, než začal. To ona nám předhodila ten zatracený krám a jen čeká, kdy se navzájem zničíme.“
„Čili -“
„- jí tu radost nedopřejeme.“
Dušan vytáhl z kapsy zapalovač.
Božetěch zaváhal.
„Ale Lakmé -“
„Všechno bude jako dřív, věř mi. Pošleme tenhle příběh do horoucích pekel.“
Oba si hleděli do očí.
Božetěch přikývl.
Dušan škrtl.
Tapisérie vzplála.
Libuše v dálce zaječela.
Čas se převrátil.

Obrázek uživatele Piskor

Dárek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se za dlouhou dobu, uniklo mi, že jsem na řadě. A také bych timto chtěla poděkovat Faob za upozornění.

Drabble: 

Božetěch se řítil vpřed. Na okrskové silnici potkal auto. Zkušeně mu svým vozem zatarasil cestu. Dělal to tahle už kolikrát.
Na sedadle řidiče uviděl Dušana. A vedle něj ten zablešenej pes. Božetěch se ušklíbl. Pro Lakmé cokoliv.
“Tak, zdá se, že vám zde cesta skončila, mládenci.” Dušan vystupoval z auta, stále svírajíc část Tapisérie. Pepa mu proběhl pod nohama a nebojácně se hnal k Božetěchovi. Zakousl se mu do nohy.
“Jauvajs!”
“Dáma!” štekl Pepa. V tom se Dušanovi rozsvítilo. Mrštně došel do auta a vytáhl z něj dárek. Od Libušky. Byl to kus látky. Když ho otočil, objevila se labuť.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že jsem to nějak nezvrzala, musím se přiznat, že se v příběhu místy ztrácím...

Jinak pro vysvětlení - našel dárek od tajemné paní z tohohle drabble: http://sosaci.net/node/25759

Obrázek uživatele Vinpike

Božetěchův krvavý úkol

Fandom: 
Drabble: 

"Božetěchu," rozvlnila se vlákna tapisérie do úsměvu, "nemám ráda lidi a už vůbec ne zalidnění! Přines mi jednu psí a lidskou hlavu a s nimi kousek mě, nesnáším se necelá!"
Božetěch zděšeně vyskočil.
"Mám zabít Dušana a Pepu?!"
"Chceš-li ještě někdy vidět Lakmé!"
Vzdychl, chtěl. Netušil, že čas je bytostný lhář. Že jemu drahá žena už v tuto chvíli pod koly náklaďáku, který vyšinut ze své dráhy neomylně mířil k jinému naplnění svého vraždícího poslání.
Že Libuše si právě píchá svou smrtící dávku.
Že Ruda s Reném v nesmyslné hádce jeden druhého zabíjí.
Čas nezapomíná, ale krátkozraký.
Tapisérie přehlédla děti.

Obrázek uživatele Profesor

Vůle kouzelných předmětů

Fandom: 
Drabble: 

Tapisérie se zachvěla v hloubi svých vláken. Poznala muže, který ji již pětkrát četl. Nyní se jejími vlákny probíral po šesté. Znovu kvůli ženě. Jenomže tentokrát jeden kousek chyběl. Právě ten, který měl moc vrátit všechno na začátek.
Útržek vykousnutý psem přesto nakonec vrhl všechny na začátek příběhu. Jenomže tentokrát se vše mělo odehrát jinak...
Tapisérie nesnesla, aby jí něco chybělo. Nejmenší kousek nesměl chybět a oni vyrvali takový kus, tolik času, tolik si vzali. Jenže čas nesměl být v rukou jediného člověka.
Lakmé, Libuše, Božetěch, Dušan, Vojtěch... Nikdo. Ani Pepa ne.
Žádný nesměl žádat více, než mu bylo vyměřeno.

Obrázek uživatele Urrsari

Ako to všetko začalo

Fandom: 
Drabble: 

"Viem, kde budú- boli. Ale deti... "
"Dám na ne pozor."
Bolo by to vyznelo smiešne, keby Dušan nemal pocit, že Pepa nie je len jazvečík. A tak prikývol. "Vrátim sa," sľúbil ešte, než sa vesmír roztočil.

Byt vyzeral horšie, než si pamätal. Dnu sa nesvietilo, Dušan sa nedovážil zažať ani keď z vrecka vylovil kľúč a pootvoril dvere.
Božetěcha začul ako prvého. "Lakmé sa o tomto nesmie dozvedieť. Nechcem, aby sa o ňu začali zaujímať Hľadači."
"Koho chceš poslať? Dušana?" Hlas tej tajomnej krásky v kapucni... Libuškin hlas.
Dušan zaváhal. Bol na začiatku, ale... nedala mu Tapiséria viac než vzala?

Obrázek uživatele Bilkis

Smrt udatného přítele

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pardon všem, že mi to trvalo tak dlouho. Musela jsem to promyslet...

Drabble: 

Kamion vyjel na vrchol kopce, řítil se vstříc přechodu. Na semaforu přeblikla červená. Trhnutí korby, zaskřípění brzd a strhnutí volantu. Náraz. Hrdinný jezevčík Pepa ležel u kraje silnice. Děti se zajíkly. Dušan padl na kolena.
"Táto, táto! Tomu pejskovi něco je!" volaly na něj děti. Jeho krásné, ŽIVÉ děti. Rychle vstal, vrhnul se k nim a oba krátce objal. Pak se otočil k Pepovi.
"Musíš najít Božetěcha. A Lakmé. A pak si musíš promluvit s Josefínou a vyzvednout Vlastičku ze školky. Ne, že na ni zase zapomeneš." ozval se Pepa těžce. Potichu. Dušan popotáhnul.
"Nebul, jen jsem si vyrazil dech."

Závěrečná poznámka: 

Vážně jsem chtěla Pepu zabít. Ale nenechal se.

Obrázek uživatele Terda

Jako o život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se všem zúčastněným, za spotřebování většiny mého časového limitu. Bohužel jsem se až do dneška nacházela uprostřed Křivoklátských lesů, kde jsem měla velice omezený přístup k internetu. Doufám, že společný příběh svým příspěvkem nezmrším. Přiznám se, že díky těm takřka polním podmínkám jsem se asi začala ztrácet. :( Dělala jsem ale, co bylo v mých silách, aby se mi podařilo navázat.

Drabble: 

Hlouček se zastavil. Padla změť rozjařených pozdravů a dvojice dětí zamířila k přechodu. Byly zabrané do hovoru. Smály se.

Dušanovi mozek pracoval jako o překot. Musel něco udělat. Jenže co? K přechodu bylo ještě daleko. I kdyby běžel...
Pepa jako by mu četl myšlenky. Se zarputilostí jezevčíkům vlastní vyrazil. Kmital krátkýma nožkama, až se mu za ocáskem prášilo. Dušan se rozeběhl za ním. Nikdy by nevěřil, že ten malý psík dokáže být tak rychlý. Hnal se dětem vstříc.

Ty už byly téměř u přechodu. Starší děvčátko nadšeně rozhazovalo ručkama. Její mladší bratříček jí visel na rtech. Zbývalo jen pár kroků.

Obrázek uživatele strigga

Dušanova věčnost, Dušanova chvíle

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rozhodla jsem se to ještě víc nezamotávat (neb si myslím, že už bychom spíš neměli). Tak snad jsem to svým rozhodnutím nezamotala úplně. :D

Drabble: 

Zavřel oči. Před ním se rozprostřel celý širý vesmír a na milisekundu měl pocit, že může úplně všechno. Nadechl se, aby uchváceně zakřičel - a doslova zařval, protože se mu něco bolestivě zahryzlo do nohy. Vesmír se roztočil a ztratil ve spirále sebe sama.

"Fovy, kámo, hinak to neflo."
Dušan se probral na mokrém asfaltu nedaleko povědomého přechodu. Pršelo. Z krvácejícího lýtka se mu odlepila psí tlama.
"Jinak by mě to s tebou nevzalo," vysvětlil Pepa.
Dušan se rozhlédl. Poznal siluety dětí kráčejících v hloučku ze školy.
Poznal i kamion, který se jim řítil v ústrety.
Věděl, že na červenou nezastaví.

Obrázek uživatele Kleio

Blbý a blbější

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak ti pěkně děkuju, náčelníku...

Drabble: 

Dušan na poslední chvíli ucukl a pevně sevřel kousíček tapisérie v dlani. Nehodlal se své jediné naděje vzdát. Snad aby to ti dva hloupí lidi pochopili, Pepa výhružně zavrčel a ukázal svoje ostré zuby.
"Nesahat!" sykl Dušan.
"Klídek, kámo, klídek. Sem ti chtěl jenom pomoct, neasi. A vůbec, nečum tady a naprav, cos způsobil," zkusil to René po dobrém, zatímco Ruda se na bývalého spolužáka připitoměle usmíval.
"Sně, vole, koukej tlačit káru," přidal se Ruda.
Pepa navzdory své psovitosti otráveně protočil oči. Na tyhle blbosti (a blbečky) nemají čas. Štěkl a zamaskoval tím zamumlání slova labuť.
Dušan kývl. Odpočítal vlákna...

Závěrečná poznámka: 

...a někam se vydal?

Obrázek uživatele Llyan

Bouračka

Úvodní poznámka: 

Ehh... Radši nebudu příběh moc rozvíjet, ještě bych ho pokazila :D

Drabble: 

René zařval a trhl volantem. Auto zabořilo čumák do hromady harampádí. Dušan v úleku zakopl o vlastní nohy a div že nerozmačkal Pepu, jak se svalil nazad.
"Ty vole, člověče, co tady strašíš?!" René práskl dveřmi auta a hasil si to k nemotorně se sbírajícímu Dušanovi. "Kde ses tady vzal?"
Dušanovi chvilku trvalo, než mu došlo, kde to je a kdo ho to drží za límec. "Prosim tě pusť mě," požádal chraplavě.
René ho od sebe odstrčil a zopakoval otázku.
"Ehh..." Nechtělo se mu nic říkat.
"Co je to?" Rudolf chňapl po cáru koberce, co Dušan žmoulal.
René svraštil obočí.

Závěrečná poznámka: 

Vypadá to, že se s nimi Dušan zná... Opravdu jsem zvědavá, jak to dopadne :D

Den první

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moc se mi ten příběh zatím líbí. Snad ho nepokazím. Rozhodla jsem se nepřidávat další a další postavy, abychom se do toho moc nezamotávali, ale .... jedna navíc. Taková tajemná paní, která se dá využít kdykoli a na téměř cokoliv ;-) Tak přidávám jednu postavu....a vracím se s příběhem na úplný začátek. Den první začíná i končí zajímavým setkáním Dušana s ...

Drabble: 

„Co bys byl ochoten obětovat?“ ptala se krásná žena v černé kápi.
„Cokoliv“ odpověděl mírně opilý Dušan.
„Dobře. Až budu potřebovat, řeknu si o to.“ kývla žena.
Podali si ruce. Dohoda byla ujednána. Čeká ho život na útěku před Hledači, před všemi, před sebou samým.
V ruce žmoulal starou mapu a nalil si dalšího panáka.
Mám to! Ale obětuju ... co vlastně? Na tom nezáleží...
„Dám ti ještě malý dar, využij ho moudře. Jen jednou ti může pomoci.“
„Děkuju, co jsem dlužen?“ zkusil to Dušan.
„Nic. Zatím... Ještě se uvidíme.“ usmála se kráska a zmizela ve tmě.
Zůstal sám. Vyčerpáním usnul.

Závěrečná poznámka: 

...a co ten malý dárek? kdypak ho asi Dušan využije? a jak? ...

Obrázek uživatele Scully

René a Ruda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak aby to nebylo moc zamotané... :)

Drabble: 

Ti dva nasedli do auta.
"Máš tušení, kam ten chlápek s kobercem měl namířeno?" zeptal se René svého spolujezdce.
"Co to je za kouzelnej koberec, že tě tak zajímá?"
"Rudo, ty vole, kam jel?" vyjel na něj podrážěně René. Vzdychl.
"Já nevim, podle mě někam na Vršek," pronesl Ruda nepřítomně. Motor zařval. "A co je teda s tím kobercem?"
"Nic, prosimtě. Říkej mi, kam mám jet."
Proplétali se nočními ulicemi města. Nikde ani noha.
"Ty vole, Rudolfe, vždyť jedeme někam do háje!" vztekal se René, když dojeli na opuštěný sběrný dvůr.
Ale v tom se v reflektorech auta objevil Dušan.

Obrázek uživatele Lejdynka

Pes, nejlepší přítel člověka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak jsem pojmenovala i ten zbytek postav. :)

Drabble: 

Dušan sedí na zkrvavené podlaze, v klíně nehybnou hlavu své ex-manželky, a čeká, až se probere.
Neví, jak dál.
V hlavě mu rotují svazky vzpomínek.
Děti... Ctirad, Šárka, Vlastička. Může je zachránit?
Ale nenechá tu přece Josefínu samotnou!
"Měl bys s tím přestat," poradí mu Pepa. "A něco dělat."
"Jak?" zavrčí Dušan. "O Tapisérii jsem přišel! Bez ní nic nezmůžu. Nic nezměním."
"Lidi," odfrkne si pes. Pak se přišourá blíž.
"Hele, co mám," vyplázne jazyk. "Sice to nebude fungovat tak dobře, jako kdyby byla celá, ale..."
Vyplivne Dušanovi do klína malý potrhaný kousek Tapisérie Času. Je na něm hlava labutě.

Závěrečná poznámka: 

"Ti dva" - pěkně děkuju osobě přede mnou! - mi v tom udělali takový bordel, že jsem se je rozhodla ignorovat, pardon. :D

Obrázek uživatele Erys

Iluze všednosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já od loňska zapomněla, jaká je to zodpovědnost a strach zapojovat se do rozjetého příběhu.
Nemluvě o tom, že čím jsem starší, tím neuchopitelnější je pro mě manipulace časem.
Doufám, že nezklamu autory přede mnou a příliš nezkomplikuju život autorům po mně.

Drabble: 

Libuška svou sestřenici objímala. „Myslím, že by sis měla s Božetěchem promluvit. Zajdi za ním,“ promlouvala jí do duše.

Mezitím jinde

„Mamí, von mě praštil!“
Povzdychla si. „Ctirade, okamžitě nech svou sestru na pokoji.“
Napadlo ji, že Dušan by jistě zasáhl, ale radši nepřemýšlela, co by se muselo stát, aby svého brzy-snad-už-bývalého muže chtěla vidět.

A ještě jinde

„Prostě se tam zničehonic objevil.“
„Nezdá se ti trochu divný, že by se na silnici jenom tak objevil člověk?“
„Na mou duši. A měl takovej divnej koberec.“
„Divnej koberec, říkáš?“
V očích se zablýskne. Ruka sama sáhne po zbrani.

Závěrečná poznámka: 

Netuším, jak moc jsme se v čase posunuli zpět, ani kdo jsou ti dva poslední. Jestli někdo víte, povězte.

Obrázek uživatele Esti Vera

Popáté s nadějí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když má člověk možnost to co nejvíce zamotat, tak proč ji nevyužít?

Drabble: 

Božetěch sedl do auta. Kousek za městem zastavil a tapiserii opatrně položil na zem. Znal ji skoro celou, vlákno po vláknu. Prohlížel si ji už tolikrát. Horní část byla potrhaná, ale to mu nevadilo. Věděl, že i tak bude fungovat.

Soustředil se a opatrně po ní přejížděl prsty. Tentokrát se mu to podaří, určitě. Tentokrát Lakmé odejít nenechá.

Když tu chvíli prožíval poprvé a ona zoufale brečela, poslal ji pryč. A ona šla.

Podruhé tvrdil, že za to může on. Ale jeho lhaní ji ještě víc rozhodilo. Odešla.

Teď, když vlákna počítal popáté, cítil naději. Už věděl, jak se zachovat.

Obrázek uživatele Skřítě

Hrdina dnes: páníčkův pes

Fandom: 
Drabble: 

U všech vousů všehomíra,
v koberečku zeje díra!
Otvorem jen pro zornici
vidí Dušan světlou kštici.
Plíce dosud dmou se vzduchem,
rety okoralé suchem.
Jeho krásná exmanželka
- vzrůstem malá, duší velká.
Vtom Božetěch látkou trhne,
ke dveřím se rychle vrhne.
Pak se dává na útěk.
V Dušanovi kypí vztek.
Urychleně hledá cestu,
měl by zloděj ujít trestu?
Nebo lépe vetknout v běhu
pěstní souboj do příběhu?
Má manželce sejmout pouta?
Kdo to na něj hledí z kouta?
Pepa vpřed se vrhá,
venku kouše, trhá.
Dušan rychle k ženě skočí,
strhne roubík, šátek z očí.
Ve vteřině třetí...
žena hlesne: "děti".

Obrázek uživatele Keneu

Čas okouzlen svým vlastním obrazem

Fandom: 
Drabble: 

Dvaačtyřicet vteřin? Nic snazšího.
Dušan trhnutím rozvinul tapisérii a nechal se pohltit její krásou. Čas sám byl pohlcen a netroufl si pohnout se.
Před Dušanem se rozprostíralo zpodobnění času v jeho nezměrnosti, každá vteřina jako titěrná nitka, tapisérie se táhla od nikdy po vždy a od předtím k potom.
Z proplétání vláken se mu zamotala hlava.
Zavřel oči a rozběhl se po povrchu tkaniny jen svými prsty.
Jedna. Dva. Tři.
Sedmadvacet.
Dvaačtyřicet vláken zpět.
Otevřel oči, ale prsty ještě nechal na místě. Střela už byla ve vzduchu.
Ještě pět.
Místnost mrkla a Dušan se vrhl na Božetěcha.
Tapisérie mezi nimi.

Závěrečná poznámka: 

(víc nevím)
(budoucím autorům doporučuju hlídat i komentáře, je v nich inspirace a netušená hloubka)

Obrázek uživatele Rebelka

Dvaačtyřicet sekund

Fandom: 
Drabble: 

Dušan rozrazil dveře přesně o dvanáct minut později. Božetěch viděl, že je celý uřícený a za patami mu bůhvíproč běží špinavý psík.
„Kde je?“ vydechl Dušan. „Já svoji část dohody splnil.“
„Zpozdil ses o dvaačtyřicet sekund,“ pokrčil rameny Božetěch a zatvářil se téměř lítostivě. Poodstoupil stranou, aby Dušan mohl spatřit zakrvácené tělo na podlaze.
Dušanovi se sevřelo hrdlo. Jeho nohy, nyní tak slabé, vypověděly poslušnost a on padl na zem přímo vedle své bývalé manželky. Nedýchala.
„To… přece…“
Dušan ztichl.
Vesmír se zúžil na tady a teď. A na tapisérii.
Vstal. Ruce se mu chvěly, ale myšlenky měl překvapivě jasné.

Závěrečná poznámka: 

Ehm, Keneu... nebij mě prosím do obličeje... ;)

Obrázek uživatele Voldemort

Šlápni na to

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

*zmítaná nejistotou, ale velice ji to bavilo*

Drabble: 

V autě byl pes. To, že mluví, Dušana ani tolik nepřekvapilo, v dobách divoké puberty vyzkoušel množství omamných látek.
„Jezevčík říkáš?“ zeptal se.
„Jsi natvrdlej? Když říkám jezevčík, tak jezevčík. Lidi!“
Dušan si dopřál pár sekund na rozdýchání dvojnásobného pokusu o vraždu, psa zpochybňujícího jeho inteligenci a narůstajícího zpoždění, které měl na schůzku s Božetěchem.
Šlápl na plyn. Auto vyrazilo takovou rychlostí, až Pepa, navzdory daru řeči, zavyl.

V tu samou chvíli promlouval Božetěch v prázdné tmavé místnosti k osobě pevně připoutané k židli. Osoba mu odpovídat nemohla kvůli roubíku v ústech.
„Doufej, že se Dušan blíží. Čas brzy vyprší.“

Dějový zvrat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak snad jsem vás moc nezklamala...

Drabble: 

Mlasknutí se ozvalo znovu. "Co tu tak sedíš troubo? Ty ženský se proti tobě spikly. Já jsem se vetřel k ní do auta, protože jsem ti to neměl jak jinak říct...No tak dělej!"
Po tomto už Dušan na nic nečekal. Raději ani nezkoumal, kdo to na něj mluví. Sedl si na místo řidiče a dupl na plyn.
Auto se se skřípěním rozjelo a srazilo vyděšenou řidičku, Libuška se jmenovala, a Lakmé.

Dušan odjel. Zbavil se těch dvou zrádných duší. Teď už jen zjistit, co udělá s tapisérií.
"Kdo vlastně jsi?" zeptal se ještě.
"Jezevčík Pepa."

V autě byl pes.

Závěrečná poznámka: 

Tak jo. Jen bych ráda upozornila, že tím, že Lakmé a Libušku Dušan srazil, je nemusel nutně vyřadit z příběhu...

Obrázek uživatele Envy

Lakmé

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já se pomalu bojím tohle přidat abych to nepokazila :o

Drabble: 

Dlouholetá kamarádka Dušanovy bývalé ženy. Byla to vlastně ona kdo mu o tapiserii pověděl, i když tehdy to brali jen za nějakou báchorku. Dnes je však zcela jasné že o tapiserii ví, že je tu kvůli ní. Je to dobře nebo špatně? Chce mu pomoc, uzavřít oboustranně výhodný obchod, či vzít a odnést? Až dosud byl Dušan na vše víceméně připravený, ale teď se mu náhle zastavil mozek,a přitom jako kdyby mu kolečka rotovala o sto šest.

Náhle ho z přemítání vytrhl zvuk dveří auta. Šoférka vystoupila a vydala se vstříc autu Lakmé.

Na jiném místě někdo naštveně mlask.

Závěrečná poznámka: 

Zjistili jsme kdo je Lakmé, ale zároveň jsme se toho o ní moc nedozvěděli. No, jsem zvědavá jak se to vyvine dál :D

Obrázek uživatele Smrtijedka

Ticho před bouří

Fandom: 
Drabble: 

Město opustili po půlnoci. Za zaplivanou scenérií periferie už je přivítala jenom holá krajina, silnice a hvězdy. Každou chvíli se ohlížel, jestli je pronásledovatelé (o jejichž existenci ani na okamžik nezapochyboval) už dostihli, ale zatím měli štěstí. V autě bylo ticho. Jeho šoférka slovy šetřila, což se nedalo v žádném případě říct o temně zeleném očním stínu, který se jejího bledého obličeje držel z posledních sil.
„Za jak dlouho asi dorazíme?“ „Až tam budem.“ „Aha.“
Zašilhal po tapisérii.
„Ať tě to ani nenapadne,“ řekla by, kdyby se ze zatáčky se skřípěním brzd nevyřítilo další auto. Na sedadle řidiče seděla Lakmé.

Závěrečná poznámka: 

Okamžitě mi řekněte, kdo je Lakmé! Moc mě to zajímá :D

Obrázek uživatele Gwendolína

Na cestě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, neumím psát akční scény, takže kdo uteče, vyhraje. :)

Drabble: 

Na tohle byl přece připravený. Rychle sbalil tapisérii a opustil byt.
Na ulici už čekalo přistavené auto, přesně podle plánu.
Dušan se posadil na sedadlo spolujezdce, setřel pot z čela a otočil se k řidičce.
Chladně si přeměřila tapisérii v jeho rukou, ostře přikývla a bez varování prudce sešlápla plyn.
Řítili se tmavými ulicemi. Neonové nápisy, které míjeli, hlásaly: U vyteklý bulvy, Svázaný králíček, Kadeřnictví u tupých nůžek... Z chodníků na ně mávaly laciné ženy v síťovaných punčocháčích a latexových oblečcích a jejich zmalovaná ústa pokřikovala oplzlosti.
Dobře věděl, kam mají namířeno.
Božetěch už na ně čekal.
Prst na spoušti.

Obrázek uživatele neviathiel

Zamyšlení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuji Tenny za upozornění, že jsem na řadě :)

Drabble: 

Přejížděl po ní rukama. Povrch drsný věky. Položil ji na stůl. Neodvážil se ji rozmotat. Vzrušení mu pulzovalo ve spáncích. Je to možné? Je to pravda?
Kdybyste mohli, změnili byste vlastní minulost?
Tolik možností.
Nestydět se a pozvat Hanku z béčka na rande. Studovat novinařinu. Vyhrát v loterii. Jet na lyžích opatrněji. Vymoct poslední tři výplaty z bývalé práce. Pomstít se školnímu trapiči. Zabránit tátovi, aby si našel jinou. Zabránit manželce, aby odešla. Dětem, aby nešly s ní.
Dušan se zatajeným dechem vzal cíp tapiserie a zachytil pohyb za oknem.
Kolem hlavy mu prosvištěla kulka a zakousla se do zdi.

Obrázek uživatele Tenny

Není cesty zpět

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pojmenovala jsem našeho prozatímního hlavního hrdinu Dušan. :D Ale nic není definitivní, že...

Drabble: 

"To jsem já!" ozvalo se zpoza dveří. "Měla to být dvě nebo tři zaklepání?"
Dušan si hluboce oddechl a otevřel dveře. Na prahu stál starý překupník, nervózně se rozhlížel po okolí a mnul si ruce.
"Máte zboží?" zeptal se Dušan. Teď již nebylo cesty zpět.
"Ano. Nevím, co s tímhle starým kobercem chcete dělat, ale dalo mi hrozně práce ho sehnat! A teď mě někdo pronásleduje."
"Když mi ho prodáte, už se nemusíte bát. Sledují vlastníka."
Dušan překupníkovi zaplatil a pak jí konečně držel v ruce. Tapisérii Času. Ten, kdo jí rozmotá, prý může měnit minulost a vytvářet novou budoucnost...

Závěrečná poznámka: 

Tak snad se vám líbí, jakým směrem to vedu. Snažila jsem se zapracovat téma, aby ho mohli pak využít i další pisatelé. :)

Obrázek uživatele Lee

Na prahu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nenapadlo by mě, jaká je to zodpovědnost začínat. Uf. Doufám, že nikomu z účastníků nezkazím náladu.

Drabble: 

Nervózně přecházel po místnosti a čekal na trojí zaklepání. A co kdybych mu neotevřel? Rychle potřásl hlavou, aby zahnal zbabělou myšlenku. Ale nahlas tlukoucí srdce utišit nemohl. Ručičky na hodinách se pomalu sunuly a jemu vyrážel na čele pot. Třeba... nepřijde. Věděl však, že je to milosrdná lež, už když ji v mysli formuloval. Bylo pozdě couvnout. Když do toho šel, bylo mu jasné, že mu to převrátí život naruby. Ale někdo to udělat musel.
Náhle ticho porušilo váhavé ťuk ťuk. Přešel rychle ke dveřím, a když položil ruku na kliku, s hrůzou mu došlo, že on měl klepat třikrát.

Závěrečná poznámka: 

Tak snad jsem vám to úplně nezavařila, odpusťte, kdyby ano.

DMD Bonus č. 1 na pokračování. Téma: Tapisérie; Tým: Slepičky

V duchu dnešního tématu "Jsme tým" je na čase se vrhnout na letošní týmovou challenge! I letos jsme se rozhodly rozdělit účastníky na dva týmy: Tým Slepiček a tým Vajíček, když už nás za týden čekají ty Velikonoce (a zároveň můžete soutěžit, kdo dopíše dřív, jestli Slepičky nebo Vajíčka!). Každý tým dostane přidělené vlastní téma, kam bude vkládat drabble.
Dejte nám vědět, pokud byste měli být na seznamu, ale na žádném nejste. Také neváhejte psát, budete-li mít jakékoli otázky.

Věnujte, prosím, pozornost fandomovému omezení níže, které je letos novinkou oproti loňskému roku. Řekly jsme si, že to zkusíme jinak, abychom mohly vítězný koncept dopilovat na příští rok.

Přejeme pěkné drabblení!

Toto je téma týmu Slepiček.

Co bude úkolem:

  • povídka na pokračování: vždy jeden účastník napíše drabble, další na seznamu (viz níže) musí na toto drabble navázat, série drabble musí tvořit ucelený příběh.
  • téma: Tapisérie - téma nemusí být dodrženo v každém drabble, ale mělo by být dodrženo v povídce jako celku (když vezmeme sérii drabble jako celek, mělo by z ní být téma jasně patrné).
  • 24 hodin - každý účastník má přesně 24 hodin na napsání svého drabble počínaje okamžikem zveřejnění drabble předchozího autora na seznamu. Po uplynutí 24 hodin jeho pokus propadá, na seznamu je přeskočen a automaticky píše další účastník; vzhledem k velkému počtu účastníků a omezenému času prosíme a apelujeme na všechny, aby pokud mohou nevyužívali celý časový limit.
  • tento bonus bude otevřen během celého DMD
  • Rating: Prosíme, vyhněte se ve svých drabble obscénostem a explicitním popisům. Povídka by měla zůstat mládeži přístupná.
  • Fandom: Originální. Vyvarujte se, prosím, odkazům na konkrétní fandom. V rámci originálního příběhu se ale meze nekladou. Tedy vodník je dovolen, ale konkrétní vodník Česílko ne. Originální vodník libovolného jména může vařit mlhu, ale konkrétní vodník Kebule z konkrétního večerníčku nikoli. V případě pochyb vězte, že fandom je omezen spíše méně než více;-)
  • Tým Slepičky:
  1. Lee
  2. Tenny
  3. neviathiel
  4. Gwendolína
  5. Smrtijedka
  6. Envy
  7. Hraběnka Veriv
  8. Voldemort
  9. Rebelka
  10. Keneu
  11. Skřítě
  12. Esti Vera
  13. Erys
  14. Amy - vypršel časový limit
  15. Lejdynka
  16. Scully
  17. Zdena
  18. Llyan
  19. Kleio
  20. strigga
  21. Terda
  22. Bilkis
  23. Urrsari
  24. Profesor
  25. Vinpike
  26. Piskor
  27. Owes
  28. Wolviecat
  29. Xantin
  30. Pressdivka - vypršel časový limit
  31. EmmaIsInBlack
  • Do tohoto tématu vkládá příspěvky pouze tým Slepiček.
  • Seznam budeme průběžně aktualizovat. Sledujte jej průběžně, zda na vás nepřišla řada. Během jednoho dne může pořadí poskočit o několik míst (alespoň v to doufáme).
  • Víte-li že nebudete mít kapacitu napsat drabble v odhadovaný čas (sledujte pravidelně seznam!), můžete nám napsat e-mail (drabble.sos@gmail.com) a my vás přesuneme na konec seznamu, aby vám pokus nepropadl.
Platné do: 
30. 4. 2017 v 23:59.
-A A +A