Budeč: Znamení šneka

Obrázek uživatele Julie

Čas vepsaný do neexistující kůže

Drabble: 

Čas se Jáchymovi zapichoval do kůže jako tenoučká jehla. Napřed minuty, pak hodiny, dny, měsíce, roky… staletí. Navenek po nich nezůstávaly stopy. Jen uvnitř se kroutily a protínaly jako cestičky po červotočích.
Byl by rád, kdyby po těch letech, kdy se nedělo žádné velké zlo, kdy nebyl žádný Filip, kdy jen čekal, něco zůstalo. Roky bušily do jeho neexistující kůže jako kapky ocelového deště, a do slov se to vepsat nedalo. Byl duch a duchové se kreslí špatně. Odmítal pózovat v prostěradle. A hrdinskou píseň si zasloužil spíš Filip.
Zbyly jen neviditelné cestičky času, o kterých věděl jen on sám.

Obrázek uživatele Julie

Tanec v lukách

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 17 (Bodláčí)

Drabble: 

Odjakživa ty malé kuličky milovala. Chytaly se šatů i vlasů a dalo se jimi házet po sestrách. Tady sestry nebyly. Ale bylo slunce, modrá obloha, zpívající ptáci a plačící dítě. Její dítě. Trhla sebou. Hodila po něm kuličku. Nezasmálo se. Sestry by se zasmály. Ohrnula ret a hodila ještě jednu. Sklouzla mu po tvářičce a dítě se rozplakalo ještě hlasitěji. Přichytila se k té první. Kdyby jich měla víc…
Rozběhla se po louce. Tančila a zpívala a sbírala bodláčí. Byla krásná a svobodná, jak se na vílu patří.
Na malého Jáchyma si vzpomněla, až když na ni muž začal křičet.

Obrázek uživatele Julie

Krok za krokem, rok za rokem

Drabble: 

Krok za krokem, rok za rokem, mizela jak jinovatka z oken, kterých se dotkne lidská dlaň.
Neměl ani dlaň, ani nebyl člověkem.
Měl mapu a ta ukazovala místa. A místa mizela nahrazena příběhy.
Rok za rokem, krok za krokem, příběh za příběhem.
Smutek za smutkem, hádka za hádkou.
Vítězství za vítězstvím, protože ať už je to stálo cokoli, Filip ještě pořád žil a černá magie ještě pořád neovládla svět. Jáchym byl pořád mrtvý, ale na tom nezáleželo.
Pro ducha plynul čas rok po roce.
Rytíř dlouhými kroky překračoval staletí. Tam a zase zpátky.
Čekal je poslední příběh a poslední místo.

Obrázek uživatele Julie

Sloupy

Drabble: 

Rodily se v hejnech, jako když přilétají na jaře ptáci.
Nejdřív podpíraly strop mešity, ale pak se nad nimi náhle klenula katedrála.
Pořád se mezi nimi modlili, ztráceli, trápili, velice tiše smáli a na nic nemysleli lidé. Za zdí byl pořád dvůr porostlý pomerančovníky.
Jejich stíny, dlouhé a tančící ve světle ohňů hořících v mísách zavěšených pod stropem, k nepoznání zkřivily Kristovu tvář.
Filip se hádal, škemral, stěžoval si, žaloval, vyčítal a prosil. Za toho s kým se radoval, pošťuchoval a sdílel tajemství.
Jenomže byl moc malý a jeho hlas se ztratil mezi sloupy.
Pak ho poslali pryč. Do Budče.

Závěrečná poznámka: 

Mešita-katedrála v Cordóbě je zcela úžasná a nepopsatelná stavba. Obsahuje mnoho fascinujících a nádherných věcí (včetně mozkomorů). Hlavní roli tam ale jednoznačně hrají nekonečné řady sloupů.
https://mezquita-catedraldecordoba.es/en/

Obrázek uživatele Julie

V tomto znamení přijdeš o všechno

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vítr se plazil nad vodní hladinou, kterou mohla každou chvíli prorazit špička meče. Obloha se zbarvila do popelava přicházející bouří. Vyhlížel hořící kříž. Boží znamení.
Bůh mu požehná a on získá všechno. Dobude Svaté město a klíče od jeho bran položí k nohám… koho? Krále, co opustil vlastní zemi? Císaře, co si pořídil vlastního papeže? Papeže, co se bojí vkročit do Říma? Ke svým?
Zalykal se výčitkami svědomí, které v něm jen posilovaly vztek. Protože on už jeden kouzelný meč dostal. Od muže, jehož vzpomínky utopil ve Vltavě.
Nemohl zpět. Kdyby se ohlédl, viděl by jen černočernou tmu.
Znamení nepřicházelo.

Obrázek uživatele Julie

Zlomek okamžiku

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 11 - mrtví můžou, živí musí.

Drabble: 

Saracénská šavle v srdci. Poslední věc, kterou si pamatoval.
Rozhodl se ve zlomku okamžiku. Nevěděl, proč si vybral zrovna poloprůhlednou existenci v budečských chodbách, ale měl celá staletí na přemýšlení a pitvání vlastních myšlenek. V různých letech nacházel různé důvody.
Osud světa, vítězství dobra, možnost popichovat stále nové generace budečských kouzelníků...
Občas důvody necházel a vyčítal si, že prostě nemohl umřít jako každý ostaní.
Zlomek okamžiku trval nesnesitelně dlouho.
Zeptala se, jestli půjde s ní. A pak mu nabídla, že může zůstat.
Zlomek okamžiku trval nesnesitelně krátce.
Filip na výběr neměl.
A zrovna od jeho příběhu chtěl Jáchym znát konec.

Obrázek uživatele Julie

Pro radost

Úvodní poznámka: 

Ty spoilery se mi nějak začínají vymykat z rukou. Moc s omlouvám. Ale slibuji, že jednoho krásného dne Znamení znovu spatří světlo světa. Já na tom vážně makám!

Mimochodem, uhádnete, ve kterém městě to Filip vypadl z Černé sítě?

Drabble: 

Potýkal se s banánem a potom s čímsi, co nejspíš byla játra. Jáchym viděl uplynout několik set let. Pro Filipa to bylo sotva pár dní. Dní, které budou přibývat. V jiných časech, na jiných místech…
Vzpomněl si na Paříž.
Vzpomněl si na Filipova slova, štiplavá a hořká jako absint, který z něj mluvil.
Věděl, co čeká rytíře, který teď opatrně dloubal do kousku baklavy. Najednou dostal chuť udělat mu pořádnou radost. A přesně věděl čím.
Měli štěstí, velbloudář ještě pořád na Sheraton road byl.
Filipovi se rozsvítily oči. Aby ne, když přímo před ním ožila stránka z jeho milovaného bestiáře.

Obrázek uživatele Julie

Přízemní obtíže cestovatelů časem

Drabble: 

„Měl bys něco sníst,“ založil si Jáchym poloprůhledné ruce na poloprůhledné hrudi.
„To mi říkáš zrovna ty?“ odsekl Filip. Nepoznával nic z toho, co před ním leželo. Byl rád, že rozliší, co je jídlo a co nádobí.
Budoucnost ho neustále mátla.
„Alespoň banán,“ pokračoval Jáchym. Tentokrát se rozhodl být alespoň trochu nápomocný a ukázal na podlouhlou žlutou věc.
„Je v nich hořčík,“ dodal. „Prevence deprese je v důležitá.“
Filip netušil, co je hořčík, prevence nebo deprese. Jáchymovi ale věřil, a tak vzal žlutou věc do ruky a obezřetně se do ní zakousl.
Duch se škodolibě zachichotal: „Musíš ho napřed oloupat.“

Obrázek uživatele Julie

Jen další z mnoha

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji DMD č. 15. pro 15. 4. 2017. Téma: První kontakt.
Pokračujeme ve spoilerech. Tentokrát dokonce až z dalekých a zcela nenapsaných kapitol...

Drabble: 

Pokrývalo to oba břehy Vltavy. Jako mraveniště. Jako tapiserie. Jako dětská hračka.
Už viděl velká města. Nebylo to jako tehdy poprvé, kdy mu i pitomé turistické letovisko vyrazilo dech.
Jenomže tohle byla Praha.
Stopy míst, která znával.
Opevnění.
Kostelní věže.
Zákrut řeky spoutané nábřežími, ale přesto povědomé. Filip stál na ostrohu, do kterého se zařezávala už tehdy.
Jiné mosty.
Jiné domy.
Jiní ptáci i jiné stromy.
Teprve teď pochopil, proč mu Jáchym vymlouvá návštěvu Budče.
Teprve teď si uvědomil, že měl domov a že ho nenávratně ztratil.
"Je to jen další místo," řekl Jáchymův obrys, který se rýsoval vedle něj.

Obrázek uživatele Julie

Konec vlákna

Úvodní poznámka: 

Já se moc omlouvám. Tohle je drabble na fandom, který je v tuto chvíli poněkud ukryt u mě v počítači a zároveň je to děsný spoiler. Nejspíš to bude dávat smysl maximálně tak třem lidem a jeden z nich jsem já. Ale víte, co? Může za to Ave!

Drabble: 

Nechtěl tady být. Ve městě sevřeném kamennými zdmi a pískem. Nechtěl cítit slunce, co praží hůř než rozžhavené uhlí.
Nechtěl pronášet zaklínadlo. Kouzlo, které se rozvine vzduchem skrze hranice času a prostoru. Nechtěl opustit svůj čas a své místo.
Nechtěl tu být sám. Ve městě, které má v srdcích příliš mnoho lidí. Cítil, jak tu samota ztrácí na významu, a on nechtěl, aby přestala být důležitá.
Nechtěl plakat. Skutečným rytířům smí téct slzy. Nechtěl být skutečný.

Mezi hradbami svatého města Jeruzalém je veškerá magie přísně zakázána. Z dobrého důvodu.
Filip nechtěl, ale musel. Vyslovil zaklínadlo a ono stvořilo Černou síť.

Závěrečná poznámka: 

Téma je ukryto. Černá síť vede vzduchem a dala by se označit za letový provoz. A je velice, velice nebezpečná.

Obrázek uživatele Julie

Pětice

Fandom: Druidská škola vysoké magie v Budči
Téma: Oblíbená hračka
Poznámka: Svým (neobyčejně důležitým) způsobem to patří ke Znamení šneka.

Bylo jich pět. Stále jich pět je a vždy jich pět bude. Bytosti z dutiny mezi možnými světy, z nedostupné části labyrintu.
Hlubina – studená a tajemná. Uklidňující a nebezpečná.
Legie hadů – žár a plány v plánech. Vášnivý a krutý.
Pištec z bran západu – laskavý až to bolí. Pravda zašmodrchaná do nepřehledného klubka.
Královna vlků – soucit. Škodolibý soucit.
Vítr v peří – ohlušující ticho. Tíže touhy po volnosti.
Je jich pět. Jako budečských kruhů. Nejsou přátelé. Jen se znají odjakživa a nikdy neměli nikoho jiného. Zřejmě jsou rodina.
Rádi si hrají. S dvaadvaceti kartami. Nevadí jim, že každá hra změní něčí osud.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Kleio

Voskovice

Fandom: Znamení šneka, Budeč
Poznámka: Postavy vystupující mi nepatří, jenom si je půjčuji. Bez dovolení. Jenom si o nich napíšu a hned je zase vrátím.
Věnování: Pro Julii.

Zima. Stesk. Bolest. Hlavně bolest.
Dlouhou dobu jsem nevnímal nic.
Pak jsem přes víčka dokázal rozlišovat světlo a stíny.
Potom přišly vzdálené ozvěny. Netuším, jestli to byly hlasy živých nebo mrtvých. Vlastně na tom nezáleží.
Jednoho dne přišlo první slovo. Po pár dnech, vlastně to mohlo být i několik týdnů, moje kůže pocítila dotek.
Své tělo jsem neovládal.
Zbyly mi jen myšlenky.
Myšlenky na něj.
Poznal jsem, když ke mně přišel. Jeho vůni bych rozeznal kdykoliv.
Nosil mi bílé voskovice. Jejich kapající vosk mi odměřoval čas. Z té poslední už nezbylo skoro nic.
Ozvaly se kroky.
Filipe, jsi to ty?

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Julie

Fénix

Název: Fénix

Autor: Julie

Přístupnost: od 12ti let

Shrnutí: V Budči se objeví modrá policejní budka a v ní Doktor a umírající fénix. Překvapivě se jedná o crossover se seriálem Doktor Who.

-A A +A