Alenka v říši divů

Kniha Lewise Carrola. Info wikipedie

Obrázek uživatele kytka

Tlučhub

Drabble: 

Je předvečer. Sliperní jezlíni
čilíně motovidlí v možitě.
Lkají hadrytě rozvrkočení čupříni,
želchyně křipšíkají hořitě.

Synáčku, pozor na Tlučhubu dej,
čelist má s klektáky, drásavý spár,
ptáku Tuk tuku se taky vyhýbej,
vzteklený Souchňapák vychrchlá žár.

Svou smrtnou šavli tasil rukou pevnou,
dlouho pátral po těch pazgřivkách,
až pod tamtamovník usedl jednou
a chvíli bloumal v myšlenkách.

A jak tak v dumkách odpočíval,
dredatým lesem šumem svistem,
v hihňavém mrmlání sebejistém
Tlučhub přifučel, aniž se skrýval.

Raz dva, skrz naskrz a v mžiku šmik
- smrtná šavle si zaskotačí
a Tlučhub je o hlavu kratší,
zas dom hrd vrací se bojovník.

Závěrečná poznámka: 

Jde o můj pokus o překlad známé nonsensové básně Lewise Carrola.
Srovnat s originálem nebo českými překlady je možné třeba na wikipedii: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C5%BDvahlav

Tlachapoud mi odjakživa připomínal práci generátoru náhodných výrazů, nicméně jsem se sama presvědčila, že něco takového vyrobit je pěkná fuška. Jestli ale P.T. kontrolor téma neuzná, zlobit se nebudu :-)

Po letech

Drabble: 

Dívám se do zrcadla pokrytého hutnou šedou vrstvou času. Zrakem stopuji každičkou prasklinku, sebemenší hrbolek zapříčiněný slepením kdysi rozbitých kusů. Vrásčitými prsty přejedu přes prázdný střed; přes místo, jehož reflektující dílek jsem nikdy nebyla s to doplnit. Cítím, jak mi po tvářích stékají slzy, které se rychle vpíjí do suché kůže a zanechávají za sebou jen slanou cestičku.
Myslili si, že když mi rozbijí vchod do mé Říše divů, přijdu zpět k rozumu. Avšak uzamčená dvířka se nerovnají patentu na rozum. V myšlenkách mi stále tikají králičí hodiny, na hlavě trpce dřepí křiklavý klobouk. A mne se k zešílení stýská.

Obrázek uživatele Ilian

Dveře

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vypadá to, že kvůli zmatku z maturit a karantény jsem na DMD nějak pozapomněla. No, uvidíme, co letos zvládnu napsat :D

Drabble: 

I přes velké množství dveří se jí nepřipadalo, že by z místnosti vedla cesta ven. Připomínalo jí to sny, jež mívala, když byla ještě malá. Sny, díky kterým se přenesla do tajemného úžasného světa s mluvícími zvířaty. Jenže teď už malá nebyla a všichni kolem jí říkali, že by měla na podobné výmysly rychle zapomenout.

Na stole našla klíč a rychle všechny dveře vyzkoušela. Otevřely se pouze jediné, bohužel moc malé na to, aby jimi člověk prošel.

Zvedla malou lahvičku na stole. "Vypij mě," přečetla cedulku nahlas.

Možná nemůžu projít teď, pomyslela si Alenka, ale co až budu zase malá?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Fiasko

Úvodní poznámka: 

Toto je můj první fandomový příspěvek, takže nejsem v tom ještě úplně doma. Alenku a Kloboučníkovu hostinu snad každý zná, takže dlouhý úvod není nutný.

Drabble: 

Čajový piknik byl v plném proudu. Plch se probudil z mrákoty a něco pošeptal Březňákovi. Následně oba vybuchli v salvu smíchu.

Alenka se na ně se zájmem podívala. Taky by chtěla vědět, co tak legračního si ti dva říkali.

„Nejsou plameňáci jako plameňáci,“ vytušil Alenčin zájem Kloboučník.

„Jsou snad i jiní plameňáci než plameňáci?“ vzpomněla si Alenka na růžové ptáky z obrázkové knížky.

„Přirozeně! Ti, s kterými Srdcová královna hraje kroket… Ztratili se!“

Alence nebylo jasné, jak se pták může ztratit, jako by to byly její hračky.

„Celý zápas se musel zrušit! Královna potom chtěla useknout hlavu půlce královského dvora.“

Obrázek uživatele Skřítě

Kalich hořký do dna pije pro absenci fantazie

Úvodní poznámka: 

https://www.bible21.cz/wp-content/uploads/2010/12/BIBLE21novyzakon.pdf - 22
http://gc.rozen.cz/nastroje/cislovani-slov/index.php

Snad ti ještě fantazie na proměnu stačí,
bys poslední sloupec textu četl/a v kůži račí.

Drabble: 

Zpočátku se každý bratřil,
98 35 i 64 33.
5 7 6 - 170 1 2,
28 29 26 27, 73 v slepé důvěře.
Stačilo jen sémě zasít pochybností ze slov zlobných,
a proč 129 85 83 84 - tak říkajíc pro pár drobných?!

129 místo 97 si zvolil vlastní 244,
„224 225 222“, z jeho retů znělo…
Kdosi, zřejmě 64 řekl, nebratřím se s kanibaly,
k zpřetrhání svazků měl tak důvod dokonalý.

“.yharp imíntsalv deřp ,icártyhc yv ,is etťemaz
,yharv oben ecdárz etíduosdo ětšířp saz žeN
“.eizatnaf íštěv icnesba orp neniv ej ež
,ejip imlev im verK„ :es olavzo aldacrz eZ

Závěrečná poznámka: 

Zpočátku se každý bratřil,
k dvanácti i Jidáš patřil.
Svátek chlebů nekvašených - ta poslední večeře,
do Jidáše vstoupil satan, zradil v slepé důvěře.
Stačilo jen sémě zasít pochybností ze slov zlobných,
a proč Mistr zabit měl být - tak říkajíc pro pár drobných?!

Mistr místo beránka si zvolil vlastní tělo,
„vinné révy neokusím“, z jeho retů znělo…
Kdosi, zřejmě Jidáš řekl, nebratřím se s kanibaly,
k zpřetrhání svazků měl tak důvod dokonalý.

Ze zrcadla ozvalo se: „Krev mi velmi pije,
že je vinen pro absenci větší fantazie.“
Než zas příště odsoudíte zrádce nebo vrahy,
zameťte si, vy chytráci, před vlastními prahy.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Čas nespoutaný

Úvodní poznámka: 

Víte, já už taky melu z posledního. Have some meta.

Drabble: 

„Nemám čas na hloupé řeči,“ odsekla Alenka, která rozpoutala rozhovor mezi mírumilovnými společníky, co o rozhovory s protivnými kolemjdoucími neměli ani za mák zájem.
„To je snad jasné. Čas nemůžeš vlastnit,“ učinil Kloboučník další z marných pokusů vypudit od stolu osobu nemilou, nevítanou, příliš upovídanou.
„Tomu nerozumím.“
„Musela bys ho spoutat,“ probudil se Plch ze spánku, aby pronesl nemoudrou poznámku. Naneštěstí pro všechny zúčastněné měl čas sadistický smysl pro humor (nebo si možná jen odskočil a potřeboval repete) a celý okamžik vrátil zase na začátek.
„Nemám čas na hloupé řeči,“ odsekla Alenka.
Čaj byl studený, bytí nesmyslné. Kloboučník proklel vypravěče.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Tehdy

Úvodní poznámka: 

Je svačvečer. Lysperní jezeleni
se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
a selvy syští tesknoskuhravě.

„Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
vzteklitě číhá na tě Pentlochňap.“

- Lewis Carroll (překlad - Jaroslav Císař)

Drabble: 

Kloboučník položí miniaturní Alenku na pařez a natruc odchází.
"Počkej! Nemůžeš mě tu nechat!" Kříčí Alenka.
"Neutínáš!" Otočí se k ní Kloboučník. "Víš, co provedla Srdcová královna?"

Večer vytváří modrozlatou oblohu. Špičaté vršky kmenů bez větví trčí do vduchu jako drápy Tlachapouda. Při zemi se válí věčná mlha. Kolem dokola leží už roky zbytky přístřeší ohořelé strašným požárem. Kloboučník se noří do bolestivých vzpomínek, aby vypověděl Alence královnin hrozivý hřích.
"Stalo se to tady..."
Tehdy oheň královniny milované bestie spálil všechno kolem, když si násilně uzmula sestřinu korunu. Mnoho lidí ten den zemřelo. Kloboučníkova rodina zmizela. Jako pomíjivá myšlenka času.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Hlavu za vdolky

Drabble: 

"Někdo mi ukradl moje vdolkyyyyyyy!!!" Rozlehne se hlavním sálem jako hrom nad mořem.
Žabí sluhové stojí jako zelení vojáčci tiše v řadě bok po boku, snažíc se neklepat hrůzou. Rudá královna s děsivým výrazem na tváři rozmachujíc se zlostnými gesty zpovídá každého z žabáků.
"Štípnuls je?!"
"Ne, Vaše Výsosti!"
Nikdo se nepřiznává.
Jenomže jedna zelená očka se nechtěně pohnou směrem ke svému kolegovi. Krvavá baba se k vinou zpocenému žabákovi pomalu nakloní. Pachateli zůstala v koutku náplň z vdolků.

"UTNOUT MU HLAVU!"
"Mám ženu a děti!"

Krvavá baba jen nařídí komorníkovi: "Přiveďte mi ty pulce. Mám je ráda jako kaviár."

Obrázek uživatele Peggy Tail

Svoucnost

Úvodní poznámka: 

Film Tima Burtona z roku 2010

Drabble: 

„Neboj se, sestřičko. Už nejsem dítě. A je jen na mně, abych rozhodovala o svém životě,“ řekla Alenka vlídně, stiskla něžně své sestře ruku a pak odešla svérázným krokem plnit své sny.

Alenka po svém otci zdědila velikou představivost, odvahu a schopnost plnit své vize. Tak jako jí její matka předala krásu a jemnost.
Ztratila se v říši divů stejně, jako tam nalezla sama sebe.
Zjistila, co chce, skrze to, co nechce. Nalezla odvahu skrze strach. Jistotu skrze zmatení. Přátele skrze samotu. A víru skrze bezmoc.
Připomněla si, jak je důležité být sama sebou a zároveň vždy myslet na ostatní.

Obrázek uživatele Achája

Snění

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 29. Eso.

Drabble: 

Běžela lesem, který se jí proměňoval před očima. Měla pocit, že se mění ona sama. Stromy vystřídaly obrovské světélkující houby.
Jako by zahlédla vznášet se zubatý úsměv nad cestou.
Předběhl ji bílý ušák ve vestě a poklepával na kapesní hodinky. Doběhli na palouček, kde se zřejmě konal čajový dýchánek.
Svírala šálek. Neodvažovala se napít.
Chlapík v klobouku ji trochu zněrvózňoval.
Zase ten zubatý úsměv, tentokrát i s celou kočkou.
Povídali něco o královnách a bojích.
Točila se jí hlava. Měla pocit, že padá.

Posadila se na posteli. Snad se jí to jen zdálo. V kapse modrých šatů našla srdcové eso.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

K čertu s administrativou

Úvodní poznámka: 

No a protože mám dobrou náladu a protože vůůůbec nemusím jít spát, tak jsem spatlala něco, co je nejenom dvě témata v jednom - Bestiář a parodie / Péče, kterou si zasloužíme, ale ještě crossover. WTF.
Jo, a sprostý slovo.

Dárek pro všechny, kdo už jsou unavený a hrabe jim. :D

Drabble: 

Vrchní Stín sedí na Železném trůnu (nakonec ho ze Západozemí museli odstěhovat, nedělalo to dobrotu) a sveřepě píše rudou krví do Knihy Stínů.

"Černohlen!"
"ZDE!"

"Pentlochňap!"
"ZDE!"

"Duchosmrt!"
"ZDE!"

"Strachopud!"
"ZDE!"

"Černokněžný král Angmaru - člověče duchu, to jste se zbláznil, na takový jméno nemáme čas, budeme vám říkat Angmasliz!" rozčílí se.

"Ach, já nešťastný, nikdo mě nemá rád," naříká Pán nazgûlů, "že já nezůstal u Saurona, ten si mě aspoň vážil! Budu si stěžovat odborům!"

"Odbory my ass," odfrkne si vrchní azkabanský mozkomor, nemilosrdně zapíše Černokněžného krále do seznamu jako posledního a jde na capuccino s pěnou z duší vězňů.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Setnout tvou hlavu!

Úvodní poznámka: 

To slovo mi přišlo takové alenkoidní.
Film Tima Burtona z roku 2010.
Hudební pozadí.

Drabble: 

Alenka nervózně přechází sem a tam.
V hlavě bouře nejistoty.
Absolem na ni líně kouká.

Není lehké rozhodnout se v takto obtížné situaci.
Je to skutečné nebo falešné?
Jestliže to skutečnost není, proč to vůbec řešit, ale znamená to, že jsem blázen. Ovšem pokud to je skutečné, jak bych asi tak mohla přemoct Tlachapouda?! Jak bych asi tak mohla zachránit Říši divů?

Náhle vzpomene si, není to sen, nebyl to sen, je to vzpomínka!
Pokud tedy tento nemožný svět je přece jen možný, pak je možné uvěřit v mnoho dalších nemožností a tím je učinit možnými!

Dneska skolím Tlachapouda.

Závěrečná poznámka: 

Alenčin tatínek dokázal před snídaní uvěřit až v šest nemožností.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Návrat

Úvodní poznámka: 

Pokračování Tima Burtona (film z r. 2010).
Vím, že je to jen popis děje, ale když já ten film a tuto scénu tak zbožňuju. Zvlášť, když k tomu hraje tato skladba.

Drabble: 

Ten králík... ukazuje na hodinky?
Ukazuje, Alenko. A zuřivě. Je čas se vrátit. Vrátit se tam, kde to všechno začalo, a zachránit tu podivnou říši.
Bílý králík se skoky rozběhne do zahrady. Alenka vyběhne za ním. Kde je? Přes vysoké keře ho nevidí. Tady, už ho má a řítí se za ním. Oba proběhnou zahradou a králík zmizí v noře.
Alenka si klekne, je tam?
Nebezpečně se naklání nad propastí. Vtom jí sklouzne ruka a Alenka ztrácí kontrolu.

Dopadne na zem. Nebo... na strop? Vlasy jí trčí nahoru... nebo taky visí dolů.
Odrazí se a dopadne na podlahu malé místnůstky.

Závěrečná poznámka: 

Znamená to pro mě objevení (či znovuobjevení) něčeho bláznivého, strhnutí do nového (či zapomenutého) světa, propadnutí něčemu. Únik odněkud, kde vás to ubíjí, pryč mezi své. Jen potkat toho králíka. Něco jako DMD... xD

Obrázek uživatele eliade

Barvy

Drabble: 

Nedaleko kroketového hřiště spatřila Alenka několik vytáhlých, hubených tvorů v různobarevných oblečcích. O něčem se dohadovali.
„Raději se mezi ně nebudu plést,“ pomyslela si.
Jeden z nich si jí však všiml.
„Které barvy je na světě nejvíc?“ zavolal na ni.
Alenka se rozhlédla. „Zelené.“
Mužík v zeleném se začal radovat.
Alenka pohlédla na nebe. „A také modré.“
Chlapík v modrém poskočil.
„V zimě je zase hodně bílé a hnědé.“
„Musíš vybrat jen jednu barvu. Platí ta, co jsi řekla první,“ řekl dotčeně mužík v zeleném.
„Za hádky dává královna setnout hlavu,“ odpověděla Alenka.
„To nám nevadí. Zavolali bychom si Ořezávátko.“

Obrázek uživatele Ebženka

Další políčko

Úvodní poznámka: 
bodík je bodík.
Drabble: 

Za potůčkem byl les. "Ajéje," pomyslela si Alenka.“ V posledním lese jsem zapomněla svoje jméno. Měla bych si to napsat, jenže nemám čím. Ale zase jsem potkala Koloucha."
Tiše si cestou opakovala "Alenka, Alenka," a jak byla zamyšlená, zakopla na rovné cestě. Pod rukou jí to začvachtalo. „Fuj,“ říkala si. „Jediná shnilá houba široko daleko a zrovna do ní sáhnu.“ Musela se otřít kapradím.
Pod kapradím našla borůvky. Byly sladké, ale jedna jí spadla na šaty a udělala na nich nepěknou skvrnu. Na hlavu jí spadla šiška. Teď toho mám dost, řekla si Alenka. Tohle už nejsou náhody, ale nehody.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Cesta

Úvodní poznámka: 

Volné pokračování Tima Burtona (film z roku 2010).

Drabble: 

Na zemi ležel Bayardovi dobře známý klobouk. Pes do něj začal strkat čenichem, až se mu ho podařilo překlopit. Alenku ta síla padajícího klobouku málem odhodila.
„Tak ty jsi ta Alenka.“
„Nejsem ta Alenka, za kterou mě všichni pokládají.“
„Kloboučník by se pro jen tak nějakou Alenku neobětoval.“
„Musíme ho zachránit.“
„To není předurčeno.“
„Od chvíle, co tu jsem, mě zmenšili, zvětšili, zase zmenšili, nacpali do čajového šálku, obvinili mě, že nejsem ta správná Alenka a že jsem ta správná Alenka...“
„Ale pokud sejdeš z cesty – “
„JÁ si určuji svou cestu!“ Řekla rozhodně Alenka, ten odvážný chlapec o velikosti křečka.

Závěrečná poznámka: 

Nevím jak v knížce, ale ve filmu o ní říkali, že je jako kluk. Nejspíš kvůli její průbojné povaze.
Trošku ostříhané.

Obrázek uživatele Ebženka

Takhle se v tom chodí

Úvodní poznámka: 

"Policijé! Policijé! Nikdo to tu nepřežijé!"

Drabble: 

Alenka sebrala všechny tři zahradníky a nacpala je do blízkého květináče. Pak se pevně a nesmlouvavě dívala strážným do očí, až zrudli ve tváři a sklopili zrak. Pak se začali rozhlížet, po chvíli pokrčili rameny a otočili se k odchodu.
Alenka se za nimi chvíli dívala.
Jeden z nich zašeptal chraptivě: "A co Královna? Co jí řeknem?"
"Nic, protože se nebude ptát. A my jí to nebudem připomínat. Dala by nám srazit hlavu," odvětil druhý.
"Jak by to udělala? Nemůžeme srazit hlavu sami sobě."
"Ajó," rozveselil se druhý. "Takže nám vlastně nic nehrozí, leda když nás na kroketu pokouše ježek."

Obrázek uživatele Lejdynka

Špatná strana zrcadla

Úvodní poznámka: 

Jo, já vím, že s Alenkou rozhodně nejsem originální, ale zrovna mi to nevadí.

Drabble: 

Sněz mě, čte Alenka nápis u koláčku.
"To se moc jednoduché," mudruje. "Ale co když je to jedovaté? Tak hloupá nejsem!"
Dlouho čeká, ale nic se nestane. Přestává ji to bavit. Zvedá koláček, opatrně ho očichá a strčí do úst.
Chvilku se nic neděje.
Pak se jí krk stáhne tak, že nemůže dýchat. Padá, chytá se stolu, lahvička cinkne o zem.
Drásá si krk.
Na ústech jí vyvstává krvavá pěna.
Nakonec znehybní.

A pak se probouzí.

Ale už nikdy není stejná, protože vedle své ruky na měkké zelené trávě, potřísněné kapkami krve, nachází lahvičku s nápisem Už nikdy mi nevěř.

Obrázek uživatele Sindual

Koláček

Drabble: 

"Pipe, co to děláš?"
"No, chystám se sníst tenhle koláček," vysvětlil Pipin. Při pohledu na Smíškův přísný výraz se cítil povinen bránit, a tak dodal: "Ležel tu a je na něm napsáno Sněz mě."
"Aha," zvrátil Smíšek oči, "takže ty najdeš na zemi koláček s nápisem 'Sněz mě' a nenapadne tě nic lepšího, než ho sníst?"
"No, nenapadne," přiznal Pipin trucovitě a kousl si koláčku. "Vidíš, nic mi není," rozpřáhl nadšeně ruce.
Právě v tu chvíli se začal rychle zmenšovat.

Jakmile se miniaturní Pipin vyhrabal ze záhybů vlastního oblečení, zapištěl mu někdo do obličeje obviňujícně: "To ale není naše Alenka!"

Obrázek uživatele Erishika

Koláček

Úvodní poznámka: 

Tento příběh je zasazen do Dreamer's Ship (=DS) světa. (Na mém profilu je odkaz na náš web.) Povídka se jmenuje "Vesmír v krystalu".
Cris a Anthony spolu cestují vesmírem a dostávají se potíží, do kterých je dostává hlavně Cris.

Drabble: 

Anthony a Cris se ocitli v malé místnosti plné dveří.
Zatímco se Tony snažil otevřít jakékoliv dveře, Cris si prohlédl koláček s nápisem "Sněz mě", který ležel na stolku uprostřed místnosti, a ukousl.
"Pitomý dveře!" postěžoval si Tony a otočil se zpět na Crise. "Co to jíš?"
"Koláček," usmál se, "chceš taky?" Tony mu ho rychle vytrhl z ruky.
"Zbláznil ses? Nemůžeš přeci jíst vše co najdeš! Co kdyby to bylo otrávené!"
"Ale bylo na něm napsáno "Sněz mě"!" řekl naivně Cris. Tony se zarazil a pak se podíval kolem.
"Ale ne," řekl a rychle uhnul rychle se zvětšujícímu Crisovi.

Závěrečná poznámka: 

Cris je nová Alenka :D

Bílý králíček

Úvodní poznámka: 

Varování: 15+

Drabble: 

Tentokrát to bylo všechno jiné. Sukni měla příliš krátkou a punčochy roztržené. Když dopadla, bílý králík tam na ni čekal. Měl na sobě vestu. Jenom vestu. (Doteď to nikdy nevadilo.)
"Vyrostla jsi, Alenko."
(Stál moc blízko.) (Dnes se tu poprvé cítila strašně malá a bezbranná.)
"Koláčky tentokrát nebudou. Ale můžeš vzít do pusy něco jinýho. Pak bude větší."
Usmíval se, fousky se třásly nedočkavostí.
"Tak dělej," zasyčí na ni. "Ať můžeš dovnitř. Pamatuješ si Kloboučníka? Tydlitáka a Tydliteka? Královnu? Oni si tě pamatují moc dobře, Alenko. Všichni si tě pamatujeme. Už dlouho se těšíme, jak si budeme s tebou hrát."

Obrázek uživatele Stevko

Vstup osobám pod osemnásť rokov zakázaný.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Táto téma chce tento fandom.

Drabble: 

Alica stála pred vchodom a čítala: „Vstup osobám pod osemnásť rokov zakázaný.“ Pomyslela si: „Mama hovorí niektorým ľuďom osoba, ale mne nikdy.“ I pokúsila sa vojsť, ale strážca vchodu ju vyviedol z omylu a von. Tak sa zamyslela zas: „Keď je zakázaný vstup, môžem skúsiť vyjsť.“ Ale nepodarilo sa jej vyjsť z miesta, kde nebola.
Za rohom objavila stolček, na stolčeku koláč, pri koláči ceduľku a na ceduľke nápis: „Zjedz ma.“ Zamyslela sa: „Mám zjesť nápis? Ceduľku? Koláč? Alebo stolček? Koláč chutí najlepšie.“ Tak ochutnala koláč. Táto zmena ju už neprekvapila. „Myslím, že teraz mám nad osemnásť rokov,“ pomyslela si.

Závěrečná poznámka: 

Komentáre pri zadaní témy Alicu nespomínali, ale spomínali iné veci a priniesli mi nasledovnú predstavu: Máme Alicu. Mladé dievča, oblečená primerane na svoj vek. Zje trochu z koláča. A tým sa začne meniť. Začne rásť a meniť tbar postavy, ale šaty sa nemenia. A dá si ešte trochu koláčika, aby bola určite nad osemnásť, ale zasa nie príliš. Takže sa nám zmenila z dievčatka na mladú ženu, pričom ale oblečenie s ňou nerástlo (nejedlo koláčik). Ako to dopadne? A čo na to strážca vchodu? Sami ste si to zavinili komentármi k téme.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Zklamaní nápadníci

Fandom: 
Drabble: 

I když dávno pominuly zlé noční můry, pořád z nich cosi zůstalo. Malé, skryté a plíživé potíže, které čas od času vystrčily drápky a způsobovaly, že mladá dáma působila na své okolí poněkud rozpačitými dojmy. Cožpak o to, byla krásná, slušně vychovaná, vzdělaná, navíc se slušnou vyhlídkou na pěkné věno, ale žádný nápadník se o ní dlouho neucházel, protože stačil jediný odpolední čaj, aby si zájem o tuto nevšední slečnu rozmyslel.
Nikdo z mladíků nepochopil, proč nervózně odmítá nabízené čajové sušenky a proč tak důsledně prohlíží scones. Alice sama neměla tu možnost jim vysvětlit, že hledá skrytý nápis EAT ME.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele vatoz

Malinká lahvička

Úvodní poznámka: 

Varování: AU a au

Drabble: 

Na lahvičce stálo Sněz mě.
Alenka se zamračila, co když je v tom nějaký jed, nebo co.
Ale, jak si pak uvědomila, králičí norou stejně nahoru nevyšplhá.
Tak chutě do díla, komu se nelení, tomu se zelení a tak podobně.

Hryz, křumch, křách.

Skleněná lahvička praskala na tisíce drobných střípků, ostrých jak břitva. Každý ten střípek z Alenky kousek odkrojil, takže tu nakonec stála docela mrňavounká holčička, která dveřmi pohodlně proběhla.

A to maso, které z ní střípky odřezaly? Z toho si lysperní jezeleni spolu s tlachapoudem nadělali hromadu karbanátků.
Čerstvé maso, strouhanka, pepř, sůl, Humpty Dumpty. Moc si pochutnali.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Valihrach

Úvodní poznámka: 

Kam jinam bych já asi tak mohla, že? ^_^

Drabble: 

Na zdi se přede mnou tyčí obří vejce v obleku. Zkouším se štípnout, ale vidím ho pořád.
„A do prdele,“ ujede mi nahlas.
„Jsem přítel srdcového krále, měla bys pokleknout.“
„Víte, tohle bude zatraceně veliký omyl, já tady přece nemůžu být,“ zkouším to, ale je mi jasné, že v tomhle světě je to zbytečná poznámka.
„Povím ti básničku, potom poklekneš,“ pokračuje bez ohledu na mou otázku.
„Jo, jasně, je svačvečer. Lysperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřavě,“ protočím naštvaně oči.
„Ty znáš mou báseň?“
Zazubím se tak, že by utekl i spící plch. „Věř mi, vejce, tenhle svět mám přečtenej.“

Obrázek uživatele Stevko

Preč s hlavou

Drabble: 

Kráľovná sa zahľadela na Alicu.
„Čo pre mňa máš?“
Alica jej podala dar.
„Je to veniec, ktorý som uplietla z púpav.“
Kráľovná si vzala veniec a položila si ho na hlavu.
„Prineste mi zrkadlo!“
Niekoľko kariet sa rozbehlo k palácu.
„Hapčí,“ kýchla si kráľovná.
„Nazdravie,“ ozvali sa všetci.
„Tak kde je to zrkadlo?“ Začínala byť kráľovná netrpezlivá a keď je kráľovná netrpezlivá, nedopadá to dobre. Všetci začali nervóznieť.
„Hapčí, hapčí,“ ozvalo sa zasa od kráľovnej.
„Vaše veličenstvo, to bude asi alergia na púpavy. Dajte si veniec dole,“ poradila jej Alica.
Kráľovná strha veniec a odhodila ho. „Zotnite tým púpavám hlavy!“

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nevyslovená záhada

Úvodní poznámka: 

Nikdy si s ní nepřestanu hrát. Není kanonická, ale dokonale vystihuje můj dnešní den. A já jsem Alenka!

Drabble: 

Zase jí bylo o málo víc. A zase spadla. Padala dlouho, skoro by přísahala, že už si zvykla. Ale poprvé ji pád bolel. Skleněný stoleček byl rozbitý na malinké střípky a hledat klíč nebylo třeba, všechny dveře byly vyražené. V zahradě ležela tělíčka spálených vážek a utrhaná křídla motýlů. Slzy ji pálily, utíkala, ale zůstávala na místě. U stolu bylo pusto a prázdno, jenom plch se krčil mezi střepy konvičky. Zatřásla jím.
Plch si protřel oči a na chvíli se probral ze spánku.
„Krutá královna. Nejdřív nadávala netopýrům. Potom popravila pampelišky. Zde zbyla…“ zív.
Záhada zůstala nevyslovená v králičí noře.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Pověz mi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že téma jde alespoň trochu vidět. Nechtěla jsem to moc doslovné. Na požádání nicméně ráda vysvětlím :). (Stejně ale doufám, že to nebude potřeba.)

Drabble: 

Hraju. Hraješ. Hrála.
Černá. Červená.
Několik paprsků slunce do temnoty.
Kolik má kočka zubů? Dvacet tisíc, třicet tisíc.
Tydlidam – tydlidym.
Přes bariéry doléhají písně sýkorek.
Sladíš? Sladí? Sladíme.
Velká, malá.
Kolik má kočka očí? Jedno oko, tři a páté.
Utíkáme. Utíkáte. Utíkají?
Vánek hladí po vlasech.
Modrá krajka. Modrá. Pruhovaná.
Běží čas! Běží čas! Běží!
Zmítá se v košili pod jehlami.
Bílé myšky. Kolik bílých? Ne. Ano.
Havran – králík. Srdce - káry.
Kam v bludišti? Doleva! Doprava! Doleva! Doleva –
Je tma. Padá! Tma...
„Hlavně ať nemá záchvaty. Držte ji. Zítra jí uděláme díru do lebky.“
* * *
Pověz mi, Alenko, prošla jsi zrcadlem?

Závěrečná poznámka: 

Neodpírám inspiraci ani jinému fandomu - totiž Once Upon a Time in Wonderland.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dia

Čaj o páté

Úvodní poznámka: 

Drabble jsou tu zase. A já taky! :D
Upozornění: Drabble se vztahuje k filmu od Tima Burtona, který si ještě pamatuju. Na rozdíl od originálu :D

Drabble: 

,,Jaký je čaj?" řekl Kloboučník.
,,Hihi, je příliš horký," odvětil zajíc Březňák.
,,Tak si ho nelej na ruce, ale do hrnečku," poučila ho Mallymkun.
,,Ale i tak to pálí."
,,To proto, že máš hrnek děravý. Kloboučníku, hoď mu hrnek."
,,Chytej!" vykřikl Kloboučník a hodil po zajíci hrneček.
Zajíc se skrčil a hrneček letěl za něj. Přesto nedopadl na zem.
,,Dostanu i sušenku?" zeptala se Alenka s hrnečkem v ruce.
Kloboučník se usmál od ucha k uchu.
,,Pch, už je tady zase," zabrumlala Mallymkun.
,,My nemáme tak dobrý čaj jako vy," řekla a sedla si vedle Kloboučníka.
Zase jednou byla doma.

Závěrečná poznámka: 

Inu, malá rozehřívačka. Divím se, že jsem nenapsala Doctora Who. No, toho se ještě dočkáme hodněkrát :D

Obrázek uživatele Smrtijedka

Rozhovor

Drabble: 

Harry seděl v okenním výklenku a zíral do polohotového úkolu z Přeměňování.
„Ahoj, Harry.“
„Nazdar, Lenko,“ usmál se.
„Dobré levé poledne,“ řekla Lenka a přisedla si do druhého rohu okna.
„Ehm... Cože?“
„Levé poledne, Harry. Pravé je v jedné polovině dne a levé je v té druhé.“
Podezřívavě si změřil krajinu venku. „A v kolik je to hodin?“
„To nevím, hodinky mi utekly už v září. Snad se vrátí, jsou po mamince.“
„Aha.“
„Kdybys chtěl přijít, pořádáme v havraspárské věži čajový dýchánek. Budou tam i havrani jako psací stoly. Tak zatím.“
A vstala a zmizela stejně rychle, jako se objevila.

Stránky

-A A +A