"Co se to z tebe stalo?"
Odraz v zrcadle mlčí.
Neodpovídá.
"Byla jsi stále se usmívající děvče, které poznávalo svět."
Myšlenky plynou.
Trhají.
Bolí.
"Měla jsi všechno a rozhodla ses odejít."
Roztřesený dech.
Ruce zatnuté v pěst.
Těžko někoho praštit, když zrazuje vlastní mysl.
"Potom se vše změnilo. Pryč byly úsměvy. Z dívky ses stala... ty."
Vždy jí udivovalo, jak sama se sebou dokáže mluvit.
Možná byla blázen.
Trochu.
"Myslíš, že v tobě zůstalo ještě něco nevinného? Po tom všem?"
Pohled zaletí k posteli.
K dětské tváři.
Naděje nejhorší zrádce.
"Možná ještě nejsi ztracená úplně. Možná ještě stojíš za záchranu."