Paměť rozdrcená na štěrk

Obrázek uživatele kytka

Všechno je, jak má být

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Plán byl perfektní.
Je to závěr příběhu a obávám se, že vytržený z kontextu není moc pochopitelný.

Drabble: 

Alžběta cítí, že něco je špatně.
Co je to za chlapa?
Připomíná jí Járu, ale je starý.
Pláče?
Tenkrát v sadu, když četli otcův dopis. Kolébala ho jako děcko a plakali spolu. Pak ji líbal, poprvé.
Podává jí knihu. Její knihu o zemi vanilky a banánů.
Nechala za ni Járovi pod polštářem parádní brýle. Tolik mu slušely!
Stesk do ní udeří, až se zakymácí.
On ji zachytí.
Jeho vůně ji obejme. Járova vůně.
Vůně kůže, dýmu a pryskyřice. Vůně bezpečí.
Najednou i poslední klapka zapadne na své místo a Alžběta ví, že v téhle náruči je správně.
Šťastně se usměje.

Závěrečná poznámka: 

A to je konec.
Děkuji všem čtenářům za krásné komentáře, dopsala jsem to jen díky vám.
Bylo mi s vámi moc dobře.
Omlouvám se, že jsem ke konci nestíhala komentovat. Nestíhala jsem tak nějak obecně nic.
Snad to trochu doženu v květnu.
Na shledanou za rok!

Obrázek uživatele kytka

Plán byl perfektní

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

Drabble: 

Plán byl, myslím, perfektní. Bábinku jsme naložili do auta, nastrojila se jako do divadla. Netuší, kam ji bereme, radši jsem jí nic neřekla. Když zastavíme, padne na mě nervozita. "Bože, ať to klapne!" Bojím se. Zvoním, ruka se mi klepe. Možná je to poslední příležitost.
Pán nás čeká ve dveřích. Vysoký, štíhlý, s hřívou bílých vlasů. Nedivím se, že se do něj bábinka kdysi zamilovala. Opře berli a podá mi ruku, drsnou, s pevným stiskem. "Děkuju vám," hlas se mu láme a brázdou v seschlé tváři steče slza.
Bábinka drží před sebou kabelu jako štít:
"Co to je za chlapa?!"

Závěrečná poznámka: 

To ještě není úplný konec.

Obrázek uživatele kytka

Hra s ďáblem

Drabble: 

Jára nakonec s Lojzovou hrou souhlasil.
Měl sice karty rozdané mizerně, ale s tím, co držel v ruce, hrál poctivě a nejlíp, jak to šlo. Lojza se nečekaně ukázal jako dobrý a férový spoluhráč. I když měl červené eso v rukávu, nakonec ho proti Járovi nikdy nepoužil. Navíc uměl hrát podle nových pravidel, dostával předem různé hlášky a provedl Járu bezpečně všemi dosavadními nástrahami.
Jen máti se s takovou hrou pořád nemůže smířit, pro ní to vždycky bude spolčování s ďáblem.

Alžběta se usměje.
Položí malého Jarouška něžně do kolíbky a jde mužským k těm kartám připravit chleba se škvarky.

Obrázek uživatele kytka

Pusto, ticho, vyryto i s kořeny

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Louskání ořechů.

Příběh hospodáře Havrdy je tady.

Drabble: 

Vrata Havrdova stavení zavržou, zní to jako zanaříkání. Kroky se rozléhají opuštěným průjezdem, Jára s Lojzou v patách vejde do kdysi úhledného dvora.

Z rozbitého okna kuchyně s kdákáním vyskočí slepice. Družstvo zřídilo z obytné části drůbežárnu. Stodola zčásti rozebraná na kámen a dřevo. V prázdných maštalích kvílí meluzína. V blátě zašlapaná parádní Havrdova špacírka.

Jára zděšeně hledí na ten obraz zkázy. Pobouření, vztek a hořká, hořká křivda. Němá hrůza z té bezohledné kruté zášti, která to tady vyplenila. Palčivá touha zas všechno vzkřísit, marnost. Všechno se v něm sváří.

Zvedne špacírku a opatrně jí opře o zeď. Havrdo, odpusť.

Závěrečná poznámka: 

Název opět citace ze Skácela.

Obrázek uživatele kytka

Louskání ořechů

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Candrbál.

Drabble: 

Louskají v kuchyni ořechy. Hodiny odtikávají noc rozhodnutí.
"Chceš těm banditům dělat pohůnka? Starat se o to, co naloupili?" zlobí se máti. "Už napořád zůstaneš jedním z nich, nikdo ti to neodpáře."
"Mám se radši dívat, jak ty pole rychtují?"
"Zrychtují je tak jako tak." Máti se ohání louskáčkem, jako kdyby to byla palečnice.
Alžběta tiše pláče, černou Tatru už už vidí za vraty. "Co když ho vážně zavřou?"
Jára se pod stolem zlehka dotkne jejího kolene.
"Vezmi to, synku," zabafá otec z fajfky. Zůstal z něj jen stín hospodáře, kterým býval. "Vezmi to a budeme doufat."
Další skořápka praskne.

Závěrečná poznámka: 

Jen pro jistotu: Jde o funkci v JZD.

Obrázek uživatele kytka

Candrbál

Drabble: 

Hasičský bál: křídlovka vříská, všichni už mají v hlavě.
Na židli vedle Járy ztěžka dopadne Lojza.
"Není už na čase překovat meče v pluhy, Kropile?"
Jára pozoruje jeho brunátnou tvář. "Ty teď cituješ z Bible jako velebný pán?"
"Eh, zakopat válečnou sekyru, však víš. Co jsme si, to jsme si. No ne?"
"No ne?" podiví se Jára.
"Nalijme si čistého vína," utře Lojza z huby pivní pěnu. "Potřebujeme tě. Družstvo tě potřebuje. Ty víš, jak na to. Dostaneš funkci."
"Jo, a když se něco nepodaří, zavřete mě za sabotáž."
"Jo," přikývne důstojně Lojza. "Ale když to nevezmeš, zavřeme tě hned!"

Obrázek uživatele kytka

Senoseč

Drabble: 

Svítá. Jeden za druhým brodí se chlapi po pás šedou mlhou. První paprsky slunce se zalesknou na čepelích kos. Do ticha začínají křičet ptáci. Je půl páté.

Sekáči v řadě postupují zeleným mořem. Tráva je křehká a plná rosy. Vlna za vlnou klesá v příboji žencům pod nohy. Je půl osmé.

Po modrém nebi se pomalu sunou bílá oblaka. Děvčata v řadě postupují loukou. Tráva je vláčná a sladce voní. Je půl páté.

Stmívá se. Seno skopené, chasa se vrací domů, žertují. Je půl jedenácté.

Usínají v bílých duchnách, vlasy jim voní prvním senem, prsty propletené. Je půl druhé ráno.

Obrázek uživatele kytka

Svod dobytka

Drabble: 

Krávy jsou vyhřebelcované do lesku, mezi rohy věnečky z kvítí, jako nevěsty se rozloučí s rodným chlévem. Alžběta naposledy každé přitiskne tvář k teplému krku, pohladí vlhký hebký čumák. Velké něžné oči na ni hledí s dojemnou důvěrou.

Chlapi už buší do vrat. Hluční, hrubí. Nesou si klacky. A bejkovce. Lojza je s nimi.

Krávy bučí, nechápou ten rozruch. Bojí se. Konečně se pod údery klacků pomalu dávají do pohybu. Kopyta zaklapou po dlažbě v průjezdu. Průvan za nimi přibouchne.

Dvorem pluje nezvyklé ticho. Jára ji přitáhne k sobě, vděčně přijme jeho útěchu. Náklonost k Lojzovi roztála jako loňské sněhy.

Obrázek uživatele kytka

Uhasit touhu

Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na Jednou v životě ochutnat.

Drabble: 

Cestou na zámeček jsem se u Vietnamce stavila pro ty slíbené banány.
Stařenka je obrací v rukou, hladí slupku.
"To je... To je banán?" vydechne skoro nábožně.
Přikývnu.
"Četla jsem o nich." Než ji stačím zastavit, ukousne špičku. "Fuj, to je hnusný!"
Ukážu, jak se banán loupe. První ukusuje po malých kousíčkách, každé sousto blaženě vychutnává. Druhý banán v ní zmizí během chvilky a už loupe třetí. Doufám, že jí nebude špatně. To by mi sestra dala!
Slupky jako předmět doličný vyhodím do koše.
Stařenka se na mě usměje:
"Hrozně ráda bych někdy ochutnala banány. Ještě nikdy jsem banány nejedla."

Závěrečná poznámka: 

Teď už je snad jasno.
Doufám, že mě neukamenujete.

Obrázek uživatele kytka

Jednou v životě ochutnat

Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na První setkání
a tak trochu i na Navázat špagátek.

Drabble: 

Za sestrou zapadly dveře, zůstaly jsme se stařenkou samy.
Zkoumavě mě pozoruje. "Taky jsi tu za trest?"
"Za trest." Jak to může vědět? "Měla jsem průšvih ve škole, vymyslel to třídní."
"Třídní nepřítel, jo?"
Babča je vtipná, začíná se mi líbit.

Najednou změní téma.
"Hrozně ráda bych ochutnala banány. Nikdy jsem nejedla banány, ty ano?"
"Jasně." Dělá si ze mě legraci?
"Vyprávěj, jak chutnají?" Vypadá upřímně.
"Nějaký vám seženu."
"To bys dokázala?" vydechne stařenka. Dívá se na mě jako na poloboha.

Nějak mě začalo škrábat v krku. Snad to nebude angína.
Příště jí nějaké banány donesu, i kdyby nevím co.

Obrázek uživatele kytka

Upíři a ti druzí

Úvodní poznámka: 

Ne, to není fikce.

Drabble: 

V masně jako obvykle nemají maso. Na veřejích přilípnutá vyhláška se seznamem neplničů dodávek, aby všem dobrým soudruhům bylo jasné, kdo může za ten nedostatek.
Výloha masny je tentokrát nezvykle plná. Kolem kašírované prasečí hlavy, už notně vyšisované sluncem, je dnes vyskládaná pyramida zhruba dvaceti masových konzerv.
Vesnický upír hoduje, zatímco naše děti hladoví, hlásá nápis vyvedený krasopisně podučitelem Morávkem.
Soused konzervy z poslední zabijačky schovával, až bude nejhůř.
Okrádat se nenecháme!
Komise je našla a zabavila.

Výloha tabáku vedle je také poloprázdná. Kromě uschlého karafiátu jen zvětšená fotografie prvního dělnického prezidenta.

Ve které výkladní skříni je ta skutečná bestie?

Závěrečná poznámka: 

neplniči dodávek - samostatně hospodařící zemědělci měli stanovený tzv. kontingent, museli povinně odvádět státu jisté množství produktů. Dodávky byly záměrně nastaveny tak, aby je zemědělci nedokázali splnit.

Obrázek uživatele kytka

Na lidovou notu

Drabble: 

Márinka stojí s rukama v bok na stoličce, máti se kolem ní točí a strojí ji.

Nejdřív punčochy. Potom podhrňovačku a tři naškrobené spodničky, pečlivě zavázat šňůrkami, záhyby urovnat ke straně. Navrch brokátovou sukni. Uhladit. Nadýchané rukávce s bohatě vyšívanou kordulkou. Ozdobný fěrtoch po prabábě. Do pasu malovanou mašli. Kolem krku krajkový krejzlík.

Máti si přečetla v žákovské knížce, že mají žáci přijít do průvodu v kroji, a zase na ní přišlo to sedlácké furiantství. Když v kroji, tak v kroji!

Vystrojenou Márinku učitel mezi pionýry do prvomájového průvodu nepustil.
"A je po starostech," dala se máti spokojeně do vysvlékání.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že holčičí parádění se dá považovat za krásné starosti. Nejsem si jistá, že by Márinka souhlasila.

Takové krásné téma a já jsem totálně bez inspirace.

Obrázek uživatele kytka

Navázat špagátek

Úvodní poznámka: 

Dějově navazuje na Boží muka.

Drabble: 

Nic jí nevyčetl a ona mu nic nevysvětlovala. Ale jeho oči, zklamané oči, ty na ní žalovaly. Věděla, že mu ublížila. Jako by kolem sebe chodili mlčky. Mluvili, ale to podstatné si neřekli. Přetrhli špagátek, konec se třepil a nešel navázat.

V noci nemohla spát, ležela s očima široce otevřenýma do tmy a polykala slzy.
Jednou večer nahmatala pod polštářem knihu. Překvapeně ji vzala do rukou, sama se otevřela. Ze stránek zavoněly dálky a koření. Perokresby cizokrajných rostlin a podivných zvířat, dunících vodopádů a domorodých chatrčí. V krajině banánorodé, upoutal ji popisek.

Jára ji našel spící s knihou v náručí.

Závěrečná poznámka: 

Koho zajímá, jak mohl vypadat obrázek v knížce, může se podívat sem.

Obrázek uživatele kytka

Boží muka

Drabble: 

Důvěrně známé nádraží u lesa, muškáty v truhlících, hodiny odtikávají minuty stejně jako před třemi lety. Nikdo na Járu nečeká, nikdo ještě neví, že je tady. Pustili je nečekaně.

Cesta úvozem, vůně heřmánku, cvrčení kobylek. U křížku zahlédne Bětku, je krásná, bože, jak ta je krásná! Mluví s nějakým mužským. Zvonivě se směje. Chlap jí laškovně popotáhne cop.

Pak Alžběta zvedne oči, potkají se s Járovýma a on v nich vidí úlek. Najednou ví.

Každá hořká minuta, hodina a den těch vojenských let se utáhne do pevného uzlu, zpevní křivdou a žárlivostí a udeří.
Chlap se skácí ukřižovanému k nohám.

Závěrečná poznámka: 

Tak nevím. Vidíte tam to téma?

Obrázek uživatele kytka

Je Bílá sobota

Drabble: 

Je Bílá sobota. Alžběta chystá sváteční mazance.
Bílá mouka se sype řičicí do bílé mísy s modrým rantlem.

Je Bílá sobota. Jára vykládá z vagonů pytle s cementem.
Pytel se někdy protrhne a cement se sype na ramena, za krk, na záda.

Mouka se mísí s kváskem v lepkavé těsto. Vařečka ťuká o porcelán, po čele stéká kapička potu. V těstu začínají praskat puchýře.

Járovi pot stéká do očí. Cementový prach se mísí s potem v lepkavou mazanici. Rozežírá kůži do hnisavých puchýřů.

Jára si píská a vzpomíná na Alžbětu.
Alžběta si zpívá a myslí na Lojzka.

Je Bílá sobota.

Závěrečná poznámka: 

Omluva těm, kdo čekají na posun v ději. Na tohle téma jsem nic jiného nevymyslela.

Obrázek uživatele kytka

Jako úloha z početnice

Drabble: 

Deset měsíců lásky.
Dvacet dní manželství.
Muže má pryč už přes tři roky. Devět set dní, když přestala počítat. Za tu dobu ho viděla dvakrát.
Vybavuje si jeho vlídné šedé oči, ale tvář se jí rozplývá v mlze.
Poslal jí podobenku: vojenská lodička frajersky na stranu, hubená tvář, křivý úsměv, na očích stín. Cizí člověk. Schovala ji do skříně.
Tři roky dřela na Kropilovic statku, tři roky si připadala jako prašivá. Ženské zmlkly, když šla kolem, chlapi hodili oplzlou poznámkou.
Pak se přistěhoval Lojzek. Vždycky ji pozdravil. Usmál se. Hezkým slovíčkem pohladil.
Teď se Alžběta těší, až ho zase potká.

Závěrečná poznámka: 

Momentálně mám omezený přístup na net. Doženu zítra, omlouvám se.

Obrázek uživatele kytka

První setkání

Drabble: 

Ošetřovatelka dusá chodbou, sotva s ní držím krok. Zdravotnické pantofle hlasitě mlaskají na naleštěném linu. Taky sestra nespokojeně mlaskne.
"Neskáču zrovna kvůli tobě radostí, děvenko! S dobrovolníky jsou vždycky jenom potíže."
Pak by mohla být ráda, že já nejsem žádný dobrovolník. Jsem tu za trest, ale jestli to neví, já jí to vykládat nebudu.
"Tady," zastaví sestra před posledními dveřmi v dlouhé řadě a bez klepání je rozrazí.
Dvě lůžka, stolek, židle a pach desinfekce. Byl by to úplně obyčejný nemocniční pokoj, kdyby okno nezakrývala mříž.
U okna stojí drobná stařenka, oběma rukama svírá mříže a upřeně zírá do zahrady.

Závěrečná poznámka: 

Tak už víte, kde je Alžběta v současnosti.

Obrázek uživatele kytka

Tíha odpovědnosti

Úvodní poznámka: 

Ještě jedno nesoutěžní.
Pohled do uvažování Járovy matky Marie.

Drabble: 

Marie pozoruje barevné skvrny políček rozeseté po zvlněných kopcích. Při obdělávání těch polí skláněly generace jejích předků svoje hřbety. Ta půda si brala jejich sílu, z jejich síly plodí a živí je. Tam u potoka si její děd pochroumal kotník, když odvodňoval mokřad, a nadosmrti pak kulhal. Na Podlesí si otec uhnal zápal plic. Tuhle kapličku postavil její praděd, že se mu syn vrátil z pruské války, její matka si tu vymodlila Marii a Marie tu teď prosí o ochranu pro Járu.
Marie cítí palčivou odpovědnost za tu půdu. To věno není její. Je jejího rodu. Nemůže se ho vzdát.

Obrázek uživatele kytka

Střihání metru

Úvodní poznámka: 

Dějově paralelní s včerejší Svatou Dobrotivou.

Původně jsem ho psala na včerejší téma, ale nějak se mi tam už mozkobouření nevešlo :)

Drabble: 

Stříhali metr. Jára na vojně, Alžběta doma. Bylo to jako obřad, po večerní modlitbě odstřihnout další kousek. Alžbětu těšilo vědomí, že ta chvíle je jejich, společná.
Na třicítce mu poslala civilní šaty. Košili s láskou prala a žehlila, jako by se s ní mazlila a představovala si, že ta pohlazení ucítí, až ji obleče.
Na dvacítce napekla linecké, které miloval.
Na desítce vybalila výbavu, která celou dobu ležela v bedýnkách v komoře. Nádobí osvobodila z novinových kabátků, vyleštila skleničky a příbory. Prádlo vybělila na slunci.
Poslední ráno do batistu povlekla peřiny.
Na nádraží čekali všichni. Alžběta, máti i holčičky.
Nepřijel.

Obrázek uživatele kytka

Svatá Dobrotivá

Drabble: 

Dřina Járovi nevadí, je na ní zvyklý. Ponižování se dá ignorovat. Na štěnice se dá zvyknout. Horší jsou stesk a starosti o ty doma. Ale všechno se dá zvládnout, když víš, že se blíží konec.
Opravdová rána přišla dnes. Jednapadesátníci mají odstříhaný metr, na zítřek připravené civilní šaty. Na posledním nástupu políček do tváře. Služba se všem prodlužuje na neurčito! Dokud vás nezlomíme! Nebo dokud nechcípnete.
Okamžik nechápavého ohromení a pak se všechna zlost a všechen vztek, a všechna zoufalá bezmoc slijí v jedno a bouří, bouří v hlavě.
V srdci zůstala krvavá rána po naději. Bolí to k nesnesení.

Závěrečná poznámka: 

Svatá Dobrotivá, místo s krásným jménem a působiště ptp, kde panovaly podle pamětníků opravdu kruté podmínky.

Obrázek uživatele kytka

V mlze

Drabble: 

V mlze připomínají šedé přízraky. Stojí na apelplace navlečení do starých uniforem wehrmachtu, lezavo zalézá pod límce. Třesou se chladem a nevyspáním.
Z vlhkých kabátů výrazně čpí plesnivina a pach zaschlého potu.

Podél řady prochází slovenský důstojník v ušance a kožešinovém límci.
Máš okuliare? Jsi kripel!
Kriplové, krok vzad!

Ostatní vpravo vbok, pochodem vchod, dusání bagančat a krátká přátelství se rozplývají v mlze. Na apelplace jich zůstalo jen pár. Járovi se vlhkost sráží na brýlích. Ještě netuší, že to je teď jeho největší kapitál. Jen díky brýlím právě unikl peklu uhelné šachty. S lopatou a krompáčem bude bojovat nad zemí.

Závěrečná poznámka: 

A je to tady, Jára nastoupil na vojnu. A jako každý kulak nebo syn kulaka k tzv. ptp, tj. pomocným technickým praporům. Jestli si myslíte, že pétépáci jsou Černí baroni ze Švandrlíka, nemáte tak úplně pravdu. Skutečné ptp byly zrušeny v roce 1954. Švandrlík popisoval tzv. TP, jejich nástupce a slabý odvar.

Obrázek uživatele kytka

Jako když pošlapali lidskost

Úvodní poznámka: 

Podle skutečného příběhu.

Drabble: 

Na statku v Podlesí hospodařil starý Havrda. Sebrali ho o žních, stejný den jako Járova tátu. Přijeli si pro něj na pole a odvedli ho tak, jak byl, jenom v klobouku a podvlíkačkách. To ještě netušil, že od toho dne zůstanou ty podvlíkačky jeho jediným majetkem.
Odvezli ho do Valdic a už se nikdy nevrátil. Ani když o rok později dostal zápal plic a umřel. Spálili ho a popel přišel bůhvíkam. Neměl pohřeb, nemá ani hrob. Vdově to oznámili, až když bylo dva týdny po všem.

Když můžou být s takovým pohrdáním trestáni mrtví, co asi musí snášet ti živí?

Obrázek uživatele kytka

Rozpočítadlo

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Na návsi je rozruch, houf děvčátek tam pokřikuje a dovádí, Alžběta zahlédne uprostřed Járovu sedmiletou sestru Márinku. Jako obrázek z čítanky, usměje se.

Alžběta si zacloní oči proti ostrému slunci. Děti se smějí a prozpěvují nějaké rozpočítadlo. "...v rakvi veze!" dolétne kousek říkačky k Alžbětě. Márinka stojí uprostřed kruhu poskakujících dětí a tiskne si dlaně na uši. Kruh se svírá, je stále divočejší, točí se v poledním žáru rychleji, rychleji.

Alžběta se rozběhne. Rozrazí děti. Popadne uplakanou Márinku a táhne ji domů.
"Rozoráme všechny meze, kulak už se v rakvi veze!" letí za nimi.

Čítanky z Alžbětina dětství jsou přepsané.

Závěrečná poznámka: 

Říkačka není moje, je autentická z padesátých let.
Může být zlé dvojče čítanky?

Obrázek uživatele kytka

Když noc se blíží k ránu

Úvodní poznámka: 

Nastává historický okamžik. Moje první a nejspíš i poslední (literární :) milostná scéna.

Navazuje na rozhovor V maštali.

Drabble: 

Za okny prší déšť třešňových květů.
Plamínek svíčky se chladem chvěje v průvanu.
Noc je samodruhá ránem,
voní myrhou a žlutými narciskami.
Šeptaná vyznání mají dnes mimořádnou váhu.
Rty chutnají drahým vínem a levnou kořalkou.
Svět se točí v rytmu rejdováku.

Dotyky ledových prstů na rozpálené kůži brní.
Ruce se chvějí.
Zajíká se dech.
Anděl z obrazu odvrátil s úsměvem hlavu.
Zhroucenou katedrálou zaduněly zvony,
když na bílém lnu vykvetl rudý květ.

Vybrali štěstí na úvěr.
Zoufalými polibky zpečetili úpis.
Všechno štěstí si dnes vzali na dluh
a utratili.
Kolik bolestí zaplatí na úrocích?

Lichvář se v koutě zlomyslně šklebí.

Obrázek uživatele kytka

V maštali

Drabble: 

Jára soustředěně hřebelcuje koně, na Alžbětu se ani nepodívá.
"Nevezmu si tě. Měla by sis najít jiného."
"Miluju tě," dotkne se jeho ruky, on ucukne.
Alžběta namočí houbu a otře koníkovi žuchvy. "Říkal jsi, že spolu zvládneme všechno."
Hřbílko dlouho tiše klouže po srsti. Konečně se zastaví.
"Dva roky budu pryč, Bětko. Máma se radši udře k smrti, než by statek vydala, a tebe udře taky. To chceš?"
Hledí na sebe přes koňský hřbet.
"Žena kulaka. Zkazíš si život a já tu přitom ani nebudu."
Alžběta se usměje: "Říkal jsi, že spolu zvládneme všechno!"
Vypadá v tu chvíli jako Madona.

Závěrečná poznámka: 

Tak to dopadne, když autorku dožene vlastní nedůslednost. Nějak mi nedošlo, že když udělám Járu tak mladého, bude muset na vojnu. Vlastně už tam měl být.

Obrázek uživatele kytka

Vítr svobody

Drabble: 

Když vane příhodný vítr, přilétají balony. Bezhlučně a zdánlivě neškodně visí nad krajinou jako stříbrné lampiony. Vojáci je sestřelují, může prý kvůli nim spadnout letadlo.

Splasklé balony rolníci nacházejí na polích. Přibližovat se k nim je zakázáno. Občas vybuchne nálož a někoho popálí, větší nebezpečí ale znamenají letáky, které balony přinášejí. Smrdí kriminálem. Stává se dokonce, že někomu leták podstrčí při domovní prohlídce. Vidíte, soudruzi?! Paktuje se s nepřítelem!

Alžběta čeká na mezi, otec jel povozem nález hlásit. Balon vypadá jako obludná medúza vyvržená na břeh. Zafouká vítr, medúza sebou zacuká a vyzvrátí několik papírů.

Jeden z nich Alžběta schová.

Závěrečná poznámka: 

Winds of Freedom byla první ze tří velkých letákových kampaní Svobodné Evropy. V rámci ní byly v 50. letech z Bavorska do Československa vypuštěny desetitisíce malých balonů s miliony letáků.

Obrázek uživatele kytka

Tma padá na sad

Úvodní poznámka: 

Varování: Jeden vulgarismus.

Drabble: 

Jára čekal v sadě pod hrušní. Lokty opřené o kolena, hlavu opřenou o lokty, myslela nejdřív, že spí. Tiše se stulila k němu do loňské trávy.
"Přišel mi dopis od táty."

Vzpomněla na ten, co dostal před rokem ve stejnou dobu. Na Větrově nasaďte brambory ze zadního sklepa. Je chladno, počkejte po Josefu. K obrázku přijde jetelina... Stokrát čtený.

Ten letošní byl jiný.
Zanechal jsem ti prokleté dědictví. Snad mi jednou odpustíš. Kdybychom se již neviděli, pamatuj na mě v dobrém. Postarej se o maminku a děti.

Pěst zprudka dopadla mezi drny: "Kurvy!"
A pak se jí v náručí rozplakal.

Obrázek uživatele kytka

Kradený mák

Úvodní poznámka: 

Alžběta má nový fandom.

Drabble: 

Stáli proti sobě v sadu, mezi sebou raneček s mákem, co ukradla rodičům, aby měl na dodávky.

Otce mu zavřeli, v devatenácti z něj byl sedřený hospodář a hlava rodiny.
Měl bys vstoupit do družstva. Jenom se ničíš!
Věděla, že by měla mlčet, ale hráz se protrhla, úzkost, bezmoc a zlost se valily ven a nešly zastavit. Jen ta zatracená sedlácká pýcha ti brání!
Usmál se koutkem úst: to nemůžeš pochopit.
Tak mi to vysvětli! Ale nestála o vysvětlování. Jenom chtěla být pro něj důležitější než ten furiantský vzdor.
Nemohla vyhrát.

Raneček spadl do prachu a drahocenný mák se rozsypal.

Závěrečná poznámka: 

Tohle se rodilo strašně těžce.

Obrázek uživatele kytka

Ospalé odpoledne

Úvodní poznámka: 

Navazuje na tohle.

Být hodná dá strašnou práci. Ale dnes jsem se opravdu snažila.
Vzpomínka na šťastnější dny.

Drabble: 

Alžběta to na půdě miluje už od dětství.

Seno je ještě čerstvé, sladce voní po mateřídoušce a škrábe na krku. Na hambálkách se suší svazky makovic, řebříčku a vratiče. Mezi prkny ve štítě proniká do horkého šera proud světla a v něm se tetelí zrníčka prachu. Po krokvi nekonečně pomalu stéká pryskyřičná slza. Je dusno, čas se ztišil a zpomalil. K večeru se nejspíš přižene bouřka.

Alžběta leží v seně, přimhouřenýma očima sleduje mihotavé stíny makovic a intenzivně vnímá tichou přítomnost Járy vedle sebe. Kdesi vytrvale bzučí moucha.

A potom, skoro jakoby náhodou, se její ruky zlehka dotkne jeho dlaň.

Obrázek uživatele kytka

Vyrvat kus duše

Úvodní poznámka: 

Navazuje dějově na tohle.

Varování: Dneska zase nejsem na Alžbětu hodná. Ale nic explicitního, řekněme 15+.

Drabble: 

Alžběta si nepamatuje, jak se sem dostala. Neví, proč ji tu drží, ani z čeho je obviněná. Snaží se rozpomenout - k uzoufání marně. Občas jako by koutkem oka zahlédla stín vzpomínky, ale když se po ní ohlédne, je pryč. Uvědomuje si bolestně to prázdné nic uvnitř sebe. Cosi tam bylo a teď už není.

Alžběta ví, co se jí stalo. Když nezlomí člověka násilím, mají jinou zbraň. Dokonale civilizovanou a dokonale účinnou: drogu. Drogu, která zlomí člověku vůli. Prý se jí nedá vzdorovat.
A má vedlejší účinky.
Velké výpadky paměti.

Vyrvali jí kus duše, rána krvácí úzkostí a nejde zhojit.

Stránky

-A A +A