DMD č. 4. pro 4. 4. 2017. Téma: Makovice

Obrázek uživatele Aveva

Místo tajemství

Fandom: 
Drabble: 

Začalo to vlčími máky. Kvetly už jen tam. Opatrně otrhala všechna okvětí. Připravila z nich lék. Nedoufala. Tak blízko k zimě neměl mít sílu, ale účinkoval hned.
Bylo to místem. Všechny byliny z náhorní planiny byly silnější. Všechna kouzla, která provedla tam, účinkovala lépe. Nikdo, krom ní, to nevěděl.
Využívala toho. Léčila. Uzdravovala. Pomáhala.
Ale když jí někdo ublížil, vrátila ránu. Mstila se. Ubližovala.
Pak už nečekala na záminku.
Poroučela. Vládla.
Dokud jeden z nich neodhalil její tajemství, nevstoupil na náhorní planinu a nezačal čarovat.
V bolestech sklízela úrodu vlastní setby - umírala a po těle jí vykvétaly krvavě rudé květy.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Opijum

Drabble: 

Včera jsem se vypravil do saloonu a zahlídl tam hlouček místních farmářů. Trochu nedůvěřivě jsem vstoupil. Rozumějte, partička znesvářených sedláků, co se zdržuje pohromadě v blízkosti kořalky, nikdy nevěstila nic dobrýho. V žádným městě.
„Povídám, že je to tutový!“ vykřikl Svraštělej Steve a udeřil pěstí do stolu.
„Zdravím, pánové. O čempak rokujete?“ přihovořil jsem se nesměle.
„Zdravíčko. Zrovna předvádím panu lékárníkovi svoji novou pálenku a ostatní přišli vočumovat.“
„Abysme nevočumovali, když se tu chvástá, že vyrobil tekutý štěstí!“
„To je ta vaše režná takovej zázrak?“ zapochyboval jsem.
„Houbeles režná,“ odfrkl Steve. „Vypálil jsem makovice, koštnu to a hexenšus je fuč!“

Obrázek uživatele neviathiel

V poli

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Dokud mně vychází téma, pohnu rovnou i s Městem. :)

Předchozí: http://www.sosaci.net/node/23876

Drabble: 

Zastavila jsem se až uprostřed pole. Makovice mně chřeští u kolen a suše naráží na kůži, vítr hladí po tvářích, slunce je teple oranžové a vítr lehce přívětivý. Nebe zlátne a město tiše stojí za mnou a čas se líně protahuje ulicemi. Drobný polní hlodavec mizí v noře.
Jdu, vdechuji teplo a chlad a snažím se dívat co nejméně. Minulost útočí na všechny smysly. Tady bylo vždy pole. Mnoho polí. Mohu zakopnout o brázdu, která tady už dávno není?
Jsem na úpatí malé místní vrchoviny. Nechci jít dál. Neodvážím se.
Jeden kopec tady zároveň je a zároveň mu půlka chybí.

Závěrečná poznámka: 

Pokud jste uhodli Tajemné město, napište na neviathiel@gmail.com :)

Další: http://sosaci.net/node/24694

Obrázek uživatele Viktorka

Kterak kazíme děti

Fandom: 
Drabble: 

"No, pojď ke mně, holčičko malá, hodná!"
Neumím chodit.
"Ty jsi naše roztomilá malá kukačka!"
Jakože vyhazuju ostatní mláďata z hnízda?!
"No, netahej ségru za vlasy!"
Máš pod těmi vlasy vůbec hlavu?
"Tak je hodná. No, kdo je nejkrásnější miminko na světě?"
Máš. Dutou jak makovici.
"Kdopak je nejkrásnější?"
Kdo klade zbytečné řečnické otázky?
"No, ano, je to Viktorka!"
Je to Viktorka.
"A jak ses dneska vyspala, miláčku?"
Nebylo to nic...
"No, ano, jsi miloučká, nemrač se!"
Tak necháš mě domluvit?!
"Podívej na ni, jak je sladká. Ňuňu!"
Mám důvodné podezření, že tohle bude mít na mé synapse špatný vliv.

Nápad

Úvodní poznámka: 

napsáno na základě skutečné události, veškerá jiná podobnost je čistě náhodná :-)

Drabble: 

Z pokojíčku nebylo slyšet žádný zvuk. Jak už zkušenost napovídala, nevěstilo to nic dobrého. Šla jsem se podívat. Seděla u své kuchyňky a vypadalo to, jako by nad něčím hluboce přemýšlela. Pokrčila jsem rameny a nechala ji tam. Přeci jenom, nedělala nic zakázaného ani nebezpečného.

O pár chvil později už vesele řádila v kuchyni. Cože se to urodilo za skvělý nápad v té její makovici, jsem se dozvěděla až za nějaký čas.

Když jsem o týden později uklízela v pokojíku, neboť čistit ho každý den by byla sisyfovská práce, našla jsem kousky chleba a zeleniny ukryté v její plastové kuchyňce.

Obrázek uživatele Voldemort

Znamení důvěry

Úvodní poznámka: 

Další z řady polních drabble.
Pro kontext dodám, že jsme v roce 1984. Svatosvatě slibuju, že až vymyslím název fandomu, umístím do jeho popisu nějakou chronologii drabblat.

Drabble: 

Na obzoru se proti hořícímu nebi tyčily dvě ženské postavy. Matka a dcera.
„Přivedla ji Malfoyová, včera večer. Nic mi neřekla. Otec se neozývá. Nemohla bys...“
Zakroutila hlavou. „Tvůj otec mi do Bradavic nasadil špeha, likviduje mi nejlepší učitele. Nebudu za něj nic řešit.“
Z odkvétajícího máku se vynořilo černovlasé dítě. Plaše se usmívalo, jako by se bálo.
„Není ti zima, Belo?“
„Už nejsem Bela. Matka mi to zakázala říkat.“
Měla by mít maminku, ale špatně se narodila.
„Budu Lin.“
„To je krásné jméno,“ usmála se na holčičku Minerva.
Lin se zazubila a z kapsy vylovila dvě makovice. Znamení důvěry.

Závěrečná poznámka: 

S Lin jste se už měli tu čest seznámit v drabble Momentka.

Co to může být?

Fandom: 
Drabble: 

Makovice. Čistě teoreticky to může být rovnou několik věcí.
Jako například to, co je součástí rostliny, máku. Prostě makovice. Pak to taky může být třeba hlava. Asi všichni známe sousloví "Máš hlavu jak děravou makovici." Teda alespoň myslím, že to nějak takhle bylo. Samozřejmě, že všichni ví, co to znamená. Ale raději to objasním: toto sousloví se používá v případě, že hodně rychle a často zapomínáme. Jako kdybychom to vysypali. Další možnost je, že je to název jakýchsi časopisů plných křížovek, osmisměrek a podobných jedlíků času. Ty asi taky všichni známe.
A pak může být makovice také téma pro drabble.

Závěrečná poznámka: 

Snad to není moc bjb. Nedělám to pro bodíky, ale pro radost a dobrý pocit.

Obrázek uživatele Dangerous

Flanderské pole

Fandom: 
Drabble: 

Slunce se sklání k obzoru, halí vše do medové červeně.
I my jsme ji kdysi měli v sobě.
Ze země sálá teplo, připomínka nesnesitelně horkého dne.
Prohřálo naše zkřehlé kosti.
Cvrlikají cvrčci a lesík opodál šumí, zatímco vše kolem se nadpřirozeně tiší.
Dnes slyšíme zpívat i slavíky.
Nikde nikdo, zapomenutý kout, snad jen dva milenci hledají opodál soukromí.
Jsme tu, byli jsme tu. Milovali jsme, milovaní. Nebudeme se dívat.
Červená kvítka uzavírají své křehké okvětní plátky, chystají se spát.
Ve dne bdí za nás. V noci hlídáme my je.
Jeden květ se nezavírá, umělý spadl kdysi z čísi klopy.
Děkujeme.

Závěrečná poznámka: 

Drabble koresponduje s básní In Flanders Fields od Johna McCraeho (kdo chce český překlad, googlete, mně se nelíbí :)), která sledem dalších okolností inspirovala k nošení vlčích máků jako symbolu Rememberance Day 11. listopadu. Vypůjčila jsem si z ní nápad napsat (alespoň polovinu) drabble z pohledu mrtvých.

Obrázek uživatele Danae

Odvar z makovic

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A je to definitivní. Pan Havran je Severus Snape.

Drabble: 

Když pozdě večer zaťukal u dveří Fidova domku, cítil se hodně nepatřičně.
Když Fido otevřel a zatvářil se udiveně, na kuráži mu to nepřidalo. Ale pak si všiml temných kruhů pod jeho očima.
“Errrm… něco jsem vám přinesl. Za chalupou mi mezi bodláky rrroste také párrr makovic… Je to rrrodiná rrreceptura.” Vyňal zpod křídla lahvičku. “Moje matka na něj přísahala. Bez něj by nikdy neodchovala dvanáct snůšek vajec, aniž by přišla o rrrozum.”
Fidova tvář se rozzářila pochopením.
Když lektvar ukládal na poličku, pořád se ještě usmíval. Štěňatům jej nikdy nepodá. Pohledem na symbol sousedské laskavosti se bude uklidňovat sám.

Obrázek uživatele Tenny

Na stopě

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Navazuje na Nová odhalení

Drabble: 

"Faramir se mi svěřil s tím, že někteří Gondorští se chovají nadmíru podezřele... A nikoho nikdy nenapadne zkontrolovat malé skříňky," usmál se Pipin. "Nakonec se ukázalo, že v tom má prsty Lord Ohtar."
"Ohtar? Ale vždyť ten má místo hlavy makovici!" zvolal Eldarion. "Ten by nějaké plány proti koruně jen těžko vymyslel..."
"Je pravda, že Ohtar není zrovna z nejchytřejších. Což znamená, že mu někdo radí. Otázka je, kdo?"
V místnosti zavládlo ticho.
"Je to nejspíše někdo, kdo se ještě neodhalil," usoudila královna. "Musíme ho překvapit, donutit ho se ukázat."
"Ale jak?"
"Myslím, že tuhle část už vymyslel tvůj otec."

Závěrečná poznámka: 

Pořád se jenom kecá, ale myslím, že už v příštím drabbleti v této sérii bude nějaká akce. :)

Obrázek uživatele Owes

Pedagogem proti své vůli

Fandom: 
Drabble: 

Mohl být čímkoli.
Vynikajícím léčitelem, uznávaným vědcem, mazaným obchodníkem, zapáleným badatelem, legendárním bystrozorem, mimořádně schopným tajemníkem, slavným vynálezcem nebo třeba úspěšným spisovatelem, kdyby na to přišlo.
V určitém okamžiku se však Ariadna rozhodla, že nit jeho osudu upřede jinak. Tak nějak víc nahrubo.
„Studenti zaostávají především v teoretických znalostech. Zkoušky NKÚ dopadly loni katastrofálně,“ informoval ho Brumbál při nástupu do zaměstnání.
„Nebojte, já už to do těch jejich makovic nějak dostanu,“ ušklíbl se.
„Užití hůlky proti studentům je však zakázáno.“
„Samozřejmě. V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou.“
A tak se stal učitelem.
A nenáviděl to víc než cokoli.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Pro ni cokoli

Drabble: 

Policejní stanice.
„Bedřichu,“ vydechla úlevou.
„Marto!“ Přiběhl k ní.
„Opium, Bedřichu?“ přísně povytáhla obočí.
„Já jsem nevinný –“
„Já vím, že jsi nevinný,“ skočila mu do řeči. „Pouštíš stařenky sednout, bez výjimky platíš za hromadnou dopravu a charitativním sbírkám vždy vykoupíš všechna zvířátka… Tak co se proboha stalo?“
„Máky,“ povzdechl si. „Máš ráda luční květy.“
„Máky kvetou v červenci. Teď je září.“
„No… Chtěl jsem ti přinést alespoň ty makovice. Najednou z houští vyskočili policisté, nasadili mi želízka a už jsem jel. Prý něco s drogami.“
„Já tě prostě miluju. Zaplatím tu kauci, ale už žádné vylomeniny, ty můj luční květe.“

Obrázek uživatele Scully

Nová učitelka lektvarů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Co by to bylo za DMD, kdybych si je aspoň jednou nenapsala :-)

Drabble: 

„Grangerová!“ zaburácel jeho hlas v chodbě. Zvedla oči. Obvykle nekřičel.
Grangerová tu už dávno nebydlí,“ odpověděla mu sladce, když vešel do místnosti.
Severus zuřil.
„Kdo řekl prvákům, že mají do uklidňujícího lektvaru přimíchat obsah jedné makovice?“
Hermiona zamrkala. „Zvyšuje účinky, opium působí...“
Zmlkla. Snape křečovitě svíral okraje stolu, až mu zbělely prsty. Hermiona ho nikdy neviděla takhle rozlíceného.
„Můžeš mi vysvětlit, proč je učíš něco, co není v receptu?“ procedil skrze zuby.
„Ale... to se ptá autor vylepšené učebnice lektvarů pro šestý ročník?“ zeptala se udiveně.
Severusova tvář zrudla. Jeho prsty povolily.
Hermiona se usmála. Už věděla, jak na něj.

Obrázek uživatele Bestie

Makový zážitek

Úvodní poznámka: 

stodevítka - Messerchmitt Bf-109

Drabble: 

"Do hajzlu!"
Za ocasem mi visí stodevítka. Posouvám plyn přes všechny zarážky a snažím se jí zmizet v mracích. Vidím, jak mi nad kokpitem hvízdají svítící koule z dvaceti milimetrových kanónů. Otáčím o sto osmdesát a začínám prudce stoupat - nic. Němcova střelba je přesná, až mi nakonec udělá několik děr do levého křídla.
"No, a je to v... Ty nácku jeden pitomej!" pomyslím si.
Musím dolu, a to rychle. Křečovitě se rozhlížím kolem. Ha, pole! Mířím přímo k němu. Stahuju plyn a jemně přitahuju. Náraz je tak tvrdý, až se praštím do hlavy. Zmateně koukám na pochroumaný kokpit plný makovic.

Obrázek uživatele Teja

Mnoho práce pro nic

Drabble: 

Za úkol z hudební výchovy dostala sekunda vlastnoručně vytvořit nějaký primitivní pravěký nástroj z přírodních materiálů.

Broučka si s tím vyloženě vyhrála a sestavila chrastítka z kamínků a každé ozdobila usušenými listy, co měla ještě od podzimu, takže nejen, že každé jinak znělo, ale mělo i jinou barvu.

Lžičce byl ale tenhle úkol celkem ukradený. Aby se neřeklo, cestou si jeden takový nástroj u cesty přece jen utrhla.

A když ho ukázala učitelce hudebky a ta jí vychválila do nebes za originalitu, Broučka si naštvaně říkala, proč se se svými chrastítky tak dělala, když si taky mohla někde sehnat makovici.

Obrázek uživatele Dia

Máky nostalgie a reality

Drabble: 

Vzpomínáš si,
když sme byli děti?
Malý prázdný bezstarostný

makovičky.

Vzpomínáš si,
když to byla velká legrace,
že ti zuby zčernaly

mákem?

Vzpomínáš si,
jak sme hráli a nic
se nestyděli publika velkejch

makovic.

Vzpomínáš si,
kdy se něco zlomilo
a nás zahrnula vlna studu

a ouzkosti?

Vzpomínáš si,
kdy se z nás z ničeho nic
staly ty stejný velký

makovice.

Vzpomínáš si,
kdy nám v makovici
nechřestily všechny ty

černý myšlenky?

Vzpomínáš si?

....

ŠšŠšŠš

soustřeď se

ŠšŠšŠš

je šou tajm!

ŠšŠšŠš

zahrej si
mluv nahlas
soustřeď se
neklep se
nekoukej na makovice
ale koukej
žádnej stud

ŠšŠšŠš

....

Vzpomínáš si?

Závěrečná poznámka: 

nevím, jestli třeba něco vysvětlovat. snad jen řeknu, že ta druhá část je divadelní :)

Obrázek uživatele Kokoška

Pozor makovice!

Fandom: 
Drabble: 

Hele, rozvázaná tkanička! To je ale náhodička, zrovna se mi hodí trochu se zdržet. "Běžte, kamarádi, já vás doženu."
No teda, už se mi z vyprávění našeho samozvaného průvodce Prahou začínala trochu točit hlava. I hlupák by během několika vteřin poznal, že jde o přírodovědce. Termín sem, rádoby vtipná historka tam. A pokora? To je pro něj ale absolutně cizí slovo!
Tkanička zavázaná a vyprávění se skoro neposunulo. I když počkat. Něco se děje. Co ten vyděšený výraz vypravěče?
"Pšt! Poslouchejte pořádně! Slyšíte to chrastění? Chřestýš! Musel utéct ze ZOO!"
Popojdu dál a nahlížím za roh. Podívejme, chlapec s makovicí.

Závěrečná poznámka: 

Nemířím proti přírodovědcům. :) Jen ten pán je příliš neomylný. Nebo to byl jenom snílek?:)

Obrázek uživatele Saphira

Chudobní

Úvodní poznámka: 

Varování: Je to trochu brutální. A obávám se, že napříště to lepší nebude.

Drabble: 

„Tak to bylo,“ řekla Stařena spokojeně. Do světnice vstoupila mladá žena a Aarona ovanul ledový vánek.
„Já mám lepší příběh,“ vytahovala se. Stařena si odfrkla. Žena si jí nevšímala a posadila se na lavici.
„Byly jednou dvě děti, které měly chudé rodiče. A protože matka s otcem neměli co do huby, neměly do huby ani děti. Když bylo lépe, měli chléb, ale většinu svých dní pojídali kořínky. Ale pak přišla zvlášť ošklivá doba a hladová žena povídá muži: Sníme děti!
A muž vzal kladivo a lup! Makovičky těch dětí se rozlouskly jako dva oříšky!“
Když Žena dovyprávěla, hlasitě se rozchechtala.

Závěrečná poznámka: 

Edit: Jo a pokud si chcete od psaní a čtení drabblátek trochu odpočinout, zvu vás k účasti na jazykovém experimentu, který jsme dali dohromady v rámci semináře a potřebujeme za týden nasbírat hodně hodně moc respondentů :) http://spellout.net/ibexexps/Mysliik/prijatelnost_LS2016/experiment.html
Za každou účast přiletí jedna kachna ;)

Obrázek uživatele L.P.Hans

Celní kontrola

Drabble: 

Fronta se pomalu sunula kupředu. Muž nervózně přešlapoval a počítal, jak dlouho než projde celní kontrolou. Konečně na něj přišla řada a on předložil svůj pas.
„Moment pane, hned to bude.“
Slečna za přepážkou se mírně zamračila a ťukala do klávesnice počítače. O minutku později k němu ze stran přistoupili uniformovaní příslušníci celní policie.
„Můžeme poprosit, pojďte s námi na okamžik.“
V setmělé výslechové místnosti už na něj čekala šarže.
„Josef Zahálka – známý jako Makovice, profesionální pašerák opia.“
Muž nervózně polknul.
„Tak kalhoty dolů a pěkně se nám tu předkloň.“
Celník si s mlasknutím natáhl gumovou rukavici až po loket.

Obrázek uživatele Piskor

Nový vynález

Fandom: 
Drabble: 

„Dovolte nám,...”
„...abychom vám představili... “
„...náš zbrusu nový, nejlepší...”
„...vynález na světě!” odrecitovali Fred a George přibíhající na famfrpálové hřiště. Oliver si jen povzdechl: „Tak co to máte tentokrát za zázračnou věc, která nás zaručeně zabije?”
„Něco, po čem budeme lítat jedna radost! Jmenuje se to Papaverský životabudič,”
řekl Fred a položil na lavici tabletky. Oliver se na ně díval, jako by ho měly sežrat a zbytek týmu na tom nebyl líp.
„Nebude mi z toho nic krvácet nebo tak?” zeptal se Harry, neboť znal taktiky dvojčat.
„Ne, jen budeme poněkud zfetovaní,” odvětila suše Katie, které došel význam latinského názvu.

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, kteří se plně neorientují v latinských názvech kytišek, tak Papaver somniferum je mák setý (aspoň to říká Wikipedie). Proto Fred s Georgem pojmenovali ten životabudič právě tak, jak ho pojmenovali.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Nikdy nezapomeň

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Sice jsem si dala předsevzetí, že budu letos psát anglicky, protože škola, ale tohle jsem česky napsat musela :)

Drabble: 

Ty vzpomínky už byly vybledlé jako chladivé zimní ráno. I po těch letech si však dokázal vybavit pár střípků z toho, co se tehdy odehrálo.
Tu vůni, když utíkali do lesa. Ukrýt se v jeho stínu. Vlhká, borovicová.
Ty zvuky, které slýchávali společně. Šustění vánku v makovém poli. Zpěv ptáků. Jeho hlas.
Tu chuť ukradených makovic. A taky jeho kůže.
Usedl ke stolu. V jeho středu byla váza plná makovic. Dekorace. Vzpomínka. Naproti seděla jeho žena. Usmál se. Děti už dospěly a odstěhovaly se. Strávil s ní celý život. Miloval ji. Ale ani z poloviny tak, jako kdysi miloval jeho.

Obrázek uživatele Tess

Řekni, kde ty kytky jsou

Úvodní poznámka: 

Liška na objednávku.
Trochu smutná. Nevím, jestli fluffy, ale rozhodně k ochumlání.

Drabble: 

Původně nechtěla bojovat. Ale začala jako maskot a už se vezla.
A teď byla unavená a sama. Dávno opuštěnou vesnicí na kraji Zóny se těžce vlekla. Přenocuje v místním hotelu a odpočine si. Pár dní ji postrádat nebudou.
Někdo odsud utíkal rychle. Uprostřed nějaké akce. Ve vstupní hale krabice, v nich papírové květy... čtyři červené okvětní lístky, černý střed.
Stovky květů.
Nevěděla, že jsou vlastně i pro ni.
Brala je do hrstí a vyhazovala do vzduchu.
Červená, červená, červená. Byla všude, točila se ve větru, točila se kolem ní a ona se točila kolem červené.
Přátelsky červená, ne jako krev.

Závěrečná poznámka: 

Pro osvětlení situace, pokud nevíte, velmi stručně...
Jedná se o sbírání peněz pro podporu vojáků a veteránů v Británii. Anglický mák má lístky dva, skotský čtyři.

Obrázek uživatele Rostova

Omyl

Fandom: 
Drabble: 

Tohle musí být ono, pomyslel si, když se ho začala zmocňovat malátnost.
Tohle je určitě ono. Musí to být ono. Musím mít pravdu. Není léku bez nemoci.
Z očí mrtvých laboratorních krys se začaly šustivě řinout vodopády makových zrníček. Když se k nim připojil a položil se na lůžko z narůžovělých okvětních lístků, na chvilku ho během umírání napadlo, že se přece jenom možná mýlil. V tomto pravdu měl; skutečně se mýlil. Během další vteřiny už mu na tom ale nezáleželo.
Objev léku na nepřirozený spánek muže, který byl nalezen v jakési zapadlé uličce, si bude muset připsat někdo jiný.

Závěrečná poznámka: 

Všem moc děkuju za komentáře, na které nestíhám reagovat. Zjištění, že člověk, který z duše nenávidí horory, asi jeden píše, bylo více než překvapivé.

Obrázek uživatele Rya

Všední příběh

Úvodní poznámka: 

Obsahuje sprostá slova.

Drabble: 

By.
Být.
Bystrý.

Klopýtá.

Rána.
"Já ti to do tý zasraný makovice natluču!"
Makovice se třese.
Bolí.
V uších zvonky.
V žaludku strach.

"Dobytek! Tomuhle říká sešit! Piš!"
Děti bili.
BILI?!
"Chceš, abych ti tu pazouru přerazil?"
Nechce.
Stejně přerazí.

Ráno jsou prsty opuchlé, fialové.
Bolí.
Víc než žebra přeražená nedávno.
Nezraněná pazoura vyťukává číslo.

"To jste slyšela?"
"Odvezli ho ze školy."
"Sociálka."
"Krávy to jsou!"
"Zkurvenej stát!"
"Smradi potřebujou srovnat!"
"Rodiče mají právo...!"

Rodiče.
Mají.
Právo.

V cizí posteli.
Pod duchnou viny.
Zdravá pazoura se sevře v pěst.
Do žeber.
Do makovice.

Kosti srostou.
Modřiny se zhojí.
Duše ne.

Obrázek uživatele Akumakirei

Bolavým duším

Drabble: 

Z Jimovy návštěvy si sestra Angela neodnesla jen příjemné vzpomínky a haldu veselých historek, nýbrž i několik pytlů nevyklepaných makovic, které její obětavý bratr přivezl ve své mohutné oprýskané dodávce s pragmatickým výrokem: „však ono se to bude hodit“.
Hodilo.
Po rozmluvě se sestrou Ednou a domluvě s kuchařkou se ženy rozhodly sirotkům zpestřit jejich jídelníček.

Když Wilbur Larch zasedal po náročné operaci k pozdní večeři a padl mu zrak na zákusek, pomyslel si, že žádné jiné jídlo se nikdy tolik nehodilo mezi šedé zdi St. Cloud's.
Matkám pomohlo morfium ztišit bolest.
Teď pomohou makové koláčky utišit duše jejich dětí.

Závěrečná poznámka: 

Kdo nezná; v St. Cloud's je sirotčinec i "nemocnice" pro matky, které mohou zažádat o interrupci či porodit dítě a zanechat ho tam. (A morfium je z opia.)
Jestli se tu něco podobného objevilo, tak se omlouvám za neoriginálnost, zatím jsem kvůli nedostatku času z tématu četla asi jen dvě drabble. Však i toto bylo splácané na koleni, když se náhle před chvílí přihnal nápad. Děkuji za přečtení :)

Obrázek uživatele Dobi

Mezi nebem a peklem

Fandom: 
Drabble: 

"Anděli bláznivá, jak jsi mohl ztratit klíč od očistce?" Čertil se Uriáš.
"Ty pekelníku, kdybys mě nestrčil na schodech, nevytrousil bych ho." Soptil Petronel.
"Kdybys mi nesáhl na rohy, pomatenče, neudělal bych to."
"Kdybys mi necuchal vlasy, pokušiteli ďábelská--" zastavil se Petronel, nepřesvědčivě zaťal pěsti.
"Ale ty bych ti necuchal, kdybys neřekl, že mám místo rukou pazoury, matlo." Ušklíbl se Uriáš.
"To bych nevytáhl, kdybys odvolal, že moje hlava vypadá jako ovce zasažená bleskem." Zrudl Petronel vztekem.
"Nepromluvíš křivého svědectví," připomněl Uriáš. "Co jsem měl dělat, ta tvoje andělská makovice tak namouduši vypadá."
Petronel zafuněl, pohrozil Uriášovi a uraženě odkráčel.

Obrázek uživatele Elrond

V rauši

Fandom: 
Drabble: 

„Tý jo, Erestore, co to máme za dobrotu?“ ptal se Glorfindel zatímco zaujatě načínal další makovici.
„To je novinka z Kraje. Dá se s tím sypat pečivo nebo z toho péct buchty," vysvětlil Erestor. „Hobiti říkají, že se má jíst, až když je suchý, ale ten leze mezi zuby. Takhle se mi zdá mnohem lepší," huhlal Glorfindel s plnou pusou.
Elrond si dlouho myslel, že se na ostatních jednoduše projevuje jaro. Ale když tenhle stav začal pozorovat i u mistra Erestora, počal pátrat po příčině. Zjistil, že ti pitomci jedí nezralý mák. Všechen jim jej zabavil jen pro potřeby léčení.

Obrázek uživatele Alistair Reuyter

Improvizovaná zbraň

Fandom: 
Drabble: 

Prchající muž zmizel za křovím mezi poli; jeho pronásledovatelé nejprve zpomalili, pak se zastavili.
„Máme ho v hrsti,“ spokojeně se šklebí jeden a cvičně zatočí obuškem.
„Co když ještě má nějakou zbraň?“ druhý si opatrně přejíždí krvácející šrám na rameni.
„Prohledával jsem ho, když jsme ho dopadli, nic už u sebe neměl,“ ujišťuje třetí a vytahuje přitom od pasu dlouhý lovecký nůž.
Vymění si sebejisté pohledy a společně vykročí směrem k jejich kořisti.
Z křoví se náhle vyřítí zběsilá postava, v každé ruce třímající hrst zralých makovic jako dva improvizované a překvapivě těžké kyje.
Jason Bourne se pouští do práce.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (10)

Drabble: 

"Nebylo to trochu moc?" šeptala Ria.
"Kdo mohl tušit, že na té makovici nemá přilbu?"

Nebral by na něj hůl.
Možná by se míň rozmáchl.
Třeba by ho vzal přes záda.

Stálo je to dva džbery vody.
Půl hodiny času.
Moře trpělivosti.

Byl v pořádku.
Nejspíš.
Utíkat nezapomněl.

Ria se nad ním skláněla v masce.
Oblečená v plášti.
S kosou v ruce.

Nevykřikl.
Vyrazil pryč.
Nejdřív po čtyřech.

"Tohle místo dělá z lidí čtvernožce," chechtal se Zed.
"Osly, krávy a voly," smála se Ria.
"Ze zrádců mrtvoly," dodal Zed.

Už se nesmál.
Zvážněla i služebnice smrti.
Její paní nebyla daleko.

Naslouchám nočnímu sténání

Úvodní poznámka: 

Zajímalo by mě... no nic.

Drabble: 

Ležím a naslouchám nočnímu sténání. Gûllové rozdali uspávací odvar, ale někteří jsme jej odmítli, a jiní trpí bolestí příliš silnou, než aby se dala potlačit. Zvlášť mě trápí nářky ozývající se ze sousedního lůžka.
Pak náhle ztichnou.
Natáhnu ruku a stisknu mu rameno. Ani sebou necukne.
„Driglûk!" volám tiše na gûllu, která má službu. „Pověz mi, Jugháš..."
„Klidně spí," ujistí mě, když to ověří. „I ty musíš spát, načerpat síly. Měla by sis ten odvar přeci jen vzít."

Nemohu se pořádně probrat. A cosi mě neodbytně šimrá na tváři.
Chytím pahýl palce mezi rty.
„Spalas jako mrtvá," zamumlá Jugháš omámeně.

Závěrečná poznámka: 

Gûlla: čaroděj, šaman, léčitel, lékař, zdravotník. Skřetí jazyky obecně nerozlišují mužský a ženský rod, proto česky používám v obou.

Archivní drabble k dnešnímu tématu nelze vybrat. Tak mám dojem, že ctěným orgyním dlužím nějakou trofej, akorát nevím, co by to mělo být.

Stránky

-A A +A