Harry Potter AU

„Pauza skončila, vážení, směle do práce!“ houkla doktorka Potterová do lékařského pokoje a začala svým podřízeným rozdávat karty pacientů. „Diabetik s gangrénou na jedničce, prosím.“
Papírové desky přistály na klíně Hermiony Grangerové.
„Zarostlý chlup v přírození na dvojce, chytejte!“
Karta skončila na stole před doktorem Diggorym.
„Roztržený ušní boltec na trojce, postřeh!“
Harry chytil dokumentaci ukázkovým brankářským zákrokem.
„A pro doktorku Johnsonovou něco absolutně mimořádného. Vypasená tasemnice na čtyřce.“
„Nemohl bych tu tasemnici dostat já?“ ozval se Harry.
„Myslíš to vážně? Prý vytáhli půl metru a pořád to nekončí.“
„Beru cokoli, co není šití. Už si tu připadám jako švadlenka.“

Hraje opilého, možná až příliš dobře. Vrazí do útulného předdomku pro otce, hosty a platící zákazníky, ohání se původem, penězi, patronátem tchána. Chce je vidět. Chce si vybrat.
Řekne si o nejmladší. Zvedne se mu žaludek, když to vysloví, drsně a slizce zároveň, jak to vyžaduje jeho role.
Řada vyděšených sedmnáctek, které uprostřed noci vyhnali z postele. Hraje si s myšlenkou říct si o dvě, ale netroufne si. Zachrání jedinou teď a bude doufat, že se k dalším dostane jindy.
„Dejte mi tu čtvrtou,“ rozkáže jako absolutní vládce a ukáže na drobnou světlovlásku.
Lenka Láskorádová oficiálně zemře dnes v noci.

Draco jen stál a stále šokovaně hleděl na svou ženu. Ruce od krve, nešťastníkova hlava se válela opodál v trávě.
Ginny se na něj podívala a pozvedla obočí.
"Draco? Ale no tak, nebuď cíťa, vždyť si byl ve válce."
"Tohle je jiné," prohlásil a ruce se mu klepaly. "Vždyť ono,... vždyť on byl... prostě jenom..."
"Nadbytečný, už jsme se o tom bavili," povzdechla si Ginny. "Deset vajec, šest slepic, čtyři kohouti. Z toho by nebylo nic dobrého."
Ginny vlila vařící vodu do hrnce.
"A teď se pořádně dívej. Já to pokaždé dělat nebudu."
Z následného zápachu se Dracovi zvedl žaludek.

Pacientovi na vyšetřovně byly čtyři roky.
Jeho hrudník nebyl větší než fotbalový míč.
Srdce uvnitř něj tiše stálo, zatímco monitor hlasitě pískal.
„Sadu na torakotomii,“ nařídil automaticky.
Před uchopením skalpelu potlačil třes v ruce tím, že ji pevně sevřel.
Slzy schoval za ochrannými brýlemi.
Při rozevírání žeber držel obsah žaludku na místě silou vůle.
Studený pot nebyl pod pláštěm vidět.
„Máme rytmus!“ vykřikla nadšeně Denisa a připravila stabilizovaného chlapce k převozu na sál.
O třicet vteřin později, v bezpečí pánských toalet, Severus vyzvracel oběd, spláchl do umyvadla všechny stopy své slabosti a plastové brýle mokré od slz vyhodil do koše.

Na stole přistály tři krabice s pizzou.
Jednu okamžitě zabral Ron. Hodinu nejedl, čili měl pocit, že umírá.
Druhou otevřela Hermiona. Ani nesnídala, čili byla protivnější než obvykle.
Na třetí se chystal Harry. Čtyřiadvacet hodin nespal a jediné, co pozřel, byla kofeinová tableta a žvýkačka, kterou spolknul, když mu brýle spadly do nevylitého nočníku.
„Pottere, přivezli chlapa, co si nožem na chleba uřízl oční víčko. Přišijete mu to.“
„Nezavoláme chirurgii?“
„Chcete ho odsoudit k doživotnímu nalepování umělých řas?“
„Hm. Až to dokončím, můžu konečně něco sníst?“
„Jestli to dokončíte, máte u mě večeři.“
Potter odhodil krabici a vyrazil za Snapem.

„Nejdřív přečti postup,“ vyzvala Katie Nevilla. Mrkla k vedlejšímu stolu, kde pracovali Draco s Angelinou. Trochu Dracovi záviděla, anebo záviděla Angelině. Zkrátka by raději pracovala s jedním z nich než s Nevillem Longbottomem, který byl v lektvarech opravdu mizerný parťák.
I teď se tvářil bezradně. „Píšou tu: přidat řasu. Má to být moje nebo tvoje?“
Má to být mořská řasa, ty tupče. „Ne, Neville, myslí tím mořskou řasu. Tohleto hnědé, co máme nachystané vedle oddenku zázvoru.“
„Neuraž se, Katie, ale to je ženšen.“
„Jsi si jistý?“
„Tímhle stoprocentně.“
Měl pravdu a Katie byla v tu chvíli rudá až za ušima.

– Ber to jako nový začátek. Musí to tak být.
Nechci začínat znova, mám to ráda tady!

– Poznáš spoustu nových přátel. Mudlů...
Já ale mám kamarády!

– Můžeš si povídat s úplně každým, o všem. Ale my o tobě mluvit nebudeme.
Kromě toho, že existuje celý další svět, kde se kouzlí. Ale asi by mi stejně nevěřili...

– Naučíš se spoustu zajímavých věcí! Musíš, aby sis poradila sama.
O kterých zpátky doma nemůžu mluvit.

– Sama si můžeš vybrat, co z tebe bude. Já takové štěstí neměla.
Chtěla bych být normální, čarodějka, ne nějaká nula na okraji.

– Ari, poslouchej mě...
Nech mě být, mami.

Lucio: Jen klaďte na mě těžké úkoly,
          ať zvíte, jak si cením švagrství.
          Však sehnat poloobra –
Rojvolus:                                Příteli,
          i špína může nás vést k vítězství.
          Tak pěkně jdi a přiveď příšeru,
          ať mocné vojsko záhy seberu.

Lucio odejde

Rojvolus: To bychom měli. Lucia to na chvíli zaměstná, aby nemyslel na lotroviny, ten poslední obří kmen bude k užitku při invazi a zároveň se těch přerostlých oblud zbavím. Tři trpaslíci jedním vrhem!

***

Lucio: A nepochybuj, to se vyplatí.

Haluza: Betelná hokna to je, ale esi nám, ty dacane, nezacáluješ, já ti zmaluju ciferník!

Lucio: (pro sebe) Kéž Rojvol tuhle číši vypije.

Recepce.

Susan: Osm uříznutejch končetin! Nevypustili Číňani nějakej novej kmen koronaviru způsobující sebedestruktivní chování?
Denisa: Jednou jsem viděla chlápka, co strčil ruku do mixéru. Vypadalo to jako boloňský ragú.
Susan: Do hajzlu, řekni mi, jakej kretén strčí ruku do mixéru?
Na příjem vtrhnou záchranáři.
Záchranář: Doktor Pettigrew. Přišel o ruku.
Snape: A kde ta ruka sakra je?
Záchranář: Tady. (Zdvihne nad hlavu mixér plný rudé masové kaše.)
Snape začíná zvracet.
Denisa: (strká mu pod bradu emitku) Vidíš? Boloňský ragú. Už chybí jenom špagety.
Filch: Do prdele, co je to zase za svinstvo? Běžte s tím do píči, než to rozlijete!

Lily hůlkou jemně naznačila devítku.
„Nedělej to!“ varovala ji Hermiona přísným hlasem, ale bylo již pozdě. Z Liliiny hůlky vytryskl proud růžového světla a jako chumel cukrové vaty obtočil Hermioniny kotníky.
Slečna Grangerová pronikavě zaječela, což samozřejmě přitáhlo pozornost všech ostatních studentů i profesora Kratiknota.
„Tak to jsem ještě neviděl, slečno Mustonenová!“ zavrtěl překvapeně hlavou, když spatřil, co má Hermiona na nohou. „Že zrovna vy máte sklony k takovým šíleným kouzlům.“
Hermiona totiž neměla na nohou své boty, ale velké, huňaté, sytě růžové, skrz naskrz roztomilé papuče s mohutnými, plyšovými králičími hlavami na špičkách. Ta levá na Lily rozpustile mrkla.

„Jak dlouho se postíte?“
„Pětatřicet dnů.“
„Víte, že tělo není na takovou hladovku vybavené?“
„Ježíš vydržel 40 dní!“
Severus se zhluboka nadechl a napočítal do deseti. Pak se ironicky pousmál.
„Umíte i další jeho triky? Na příjmu máme dneska nával. Malá výpomoc by se hodila.“
„Vysmíváte se mé víře?“
„Nikoli. Myslím to vážně. V čekárně je 60 pacientů.“
„Bůh je mocný. Pomodlím se za ně.“
„No, vy naneštěstí nejste Ježíš, takže máte kurděje.“
„Cože?“
„Klid. Teď jsem se zázrakem na řadě já.“ Severus vytáhl z kapsy pomeranč a vrazil mu ho do dlaně. „Jezte to třikrát denně a buďte zdráv.“

„Vy musíte být Minerva!“ zjevila se před ní v sofistikovaném kostýmku, lodičkách a dokonale načesaném drdolu mladá profesionální žena.
„Ano, McGonagallová,“ usmála se, lehce zaskočena. Další větu už ze sebe dostat nestihla.
„To by spíš beran spadl z oblohy, než abych nepřivítala novou tvář! Berenice Sinistrová, mluvčí,“ chopila se její ruky jako záchranného lana. „Pojďte, odvedu vás na oddělení.“

Během cesty se o zaměstnancích ministerstva dozvěděla víc, než by běžně zvládla za rok: tahle se bude vdávat, toho ošklivě pokousal trpaslík, tahle krade puding z vánočních večírků a tady ten – jmenuje se Raddle – si myslí, že má patent na rozum!

Hodiny kouzelných formulí míval Nebelvír s Havraspárem. Lily měla ráda ty hodiny, kdy pracovali ve dvojicích. Snažila se vždy dostat do páru s Hermionou Grangerovou. Vzájemné ubíjení se argumenty totiž považovala za skvělé cvičení vlastního rozumu a debatních schopností.
„Dělá se to takhle, švihnout jakoby do osmičky a prudce přiklepnout,“ poučovala Hermiona.
„Myslíš, že by z toho vyšlo nějaké jiné kouzlo, kdybych místo osmičky udělala devítku?“
„Nepochybně ne!“ zavrčela Hermiona, která debatovat zjevně nechtěla. „Musíš poslouchat instrukce. Od toho jsme ve škole.“
„Myslíš, že v učebnicích je jediné správné řešení? Co když je víc možností, jak…“ Hůlkou jemně naznačila devítku.

„Mám osobní otázku. Proč vlastně děláte na pohotovosti?“ zeptal se Harry a podal Snapeovi do nastavené dlaně hrozivě vypadající kleště.
Pacient na lůžku se trochu zavrtěl, když ucítil chladný kov, nicméně zůstal v klidu.
„Protože jsem masochista,“ odpověděl Snape, vytáhl pacientovi z konečníku deset plastikových sáčků s bílým práškem a hodil je do nerezové mísy. „Pane Shunpiku, kolik jste toho kokainu převážel?“
„Dvě kila.“
„Souhlasí. Víte, že kdyby ty sáčky praskly, jste na místě mrtvý?“
„Žádnej strach, můj zadek něco vydrží.“
„Tak to jsem rád. V lapáku se vám to bude hodit. Pottere, můžete otevřít dveře a pustit sem policii.“