Pat a Mat

Pat našel svého nového kamaráda na dvorku pod keřem. Vzal ho s sebou domů, ale bylo mu jasné, že pro něj musí zařídit vlastní bydlení. Sehnal všechno potřebné a šel požádat souseda o pomoc. Shodou okolností potřeboval Mat nainstalovat novou troubu, a tak se rozhodli dát hlavy dohromady.

O pár naražených prstů, menší požár, nehodu s hasícím přístrojem a návštěvu hasičů později měli konečně hotovo. Mat připravil kuře, aby mohli novou troubu pořádně oslavit. Až když seděli na gauči a odpočívali po dobře odvedené práci, si Pat uvědomil, že ve výběhu pro ježka leží syrové kuře.

Kam zmizel ten ježek?

Muž ve žlutém svetru opřel o zeď obraz a začal zatloukat hřebík.
Muž v červeném svetru uslyšel rány ze sousedství a zvedl hlavu od knížky. Vtom spatřil, jak mu ze zdi leze hřebík. Neváhal, sebral kladivo a zatloukl hřebík zpět.
Žlutý svetr se sehnul pro obraz, když se mu hřebík odrazil od čepice. Sebral ho a zatloukl zpět.
Červený svetr zatloukl hřebík.
Žlutý svetr zatloukl hřebík.
Červený svetr zatloukl hřebík.
Žlutý svetr zatloukl hřebík.
Červený svetr zatloukl hřebík.
Žlutému svetru došla trpělivost a donesl si palici. Napřáhl se k pořádnému rozmachu a minul. Vzniklou dírou na něj zíral červený svetr.

Zašlo to příliš daleko. Už dávno to zašlo příliš daleko, ale nějakou dobu se v tom plácali, protože nikdy nedali dlouhým hovorům, navíc bylo pořád co dělat – v bytě, na chatě, v garáži, na zahradě, zkrátka jeden se ani na chvilku nezastavil. A tak nějak přirozeně se během dlouhých let přátelství dostali do fáze, kdy jim společná tvrdá práce bez závazků přestávala stačit. Byl v tom ale jeden háček. Pat byla totiž Patricie.

Nadechla se a s kyticí růží a občankou poklekla před Mata. Chvíli na sebe hleděli. Pak nemluvný Mat prolomil ledy: „Páťo, já jsem Matylda.“ A bylo to.

„Čtrnáctka!“
„Hovno, šestnáctka.“
„Čtrnáctka říkám!“
„Neřečni a podej šestnáctku!“
„Zkus, uvidíš, že bude padat.“
„Nojo, čoveče! Dej sem tu čtrnáctku... Je malá, co sem ti řikal?“
„Ty vole, vona je to patnáctka!“
„To se vyrábí? Počkej...“
(hledá)
„Hele! Já tady mám všechno. A šup tam s ní.“
„Furt tam nejde.“
„Kurňa, vždyť je to levotočivej šroub!“
„Tak tu matku vobrať, ne?“
„Si blbej jak troky. Když jí votočím, tak bude furt pravotočivá.“
„Tak patnáctku levotočivou, to už chceš moc. Prdíme na to, já pro ní příští tejden dojedu na dílnu.“
Tím akce „traktůrek“ skončila. Motor leží rozebraný v garáži dodnes.