Opravnik oblíbených otištěných omylů

Obrázek uživatele Čarodějnice

Opravník oblíbených otištěných omylů

Kráčí ve stopách slavného Saturnina a opravuje nejkřiklavější autorské omyly.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Čarodějná noc

Úvodní poznámka: 

Dneska nemám čas. Pokud se kouknete do kalendáře, pochopíte proč. Dneska už žádné drabble nebude. Ledaže by...

Drabble: 

„Šaty pomuchlat nebo vyžehlit pod matrací?“
„Vlasy rozdrbat tak? Jinak?“
„Koště! Je pořádně zapavučinovaný? Zas mě pomluví! Už takhle jsem prý intelektelulálka, když pořád něco sepisuju…“
„Abraxasi, máš pořádně načechrané peří?“
„Abraxaxi!“
„Ještě jedno drrrrrrrrable, malá čarrrrrrodějnice!“
„Jaké? Už je konec! Letíme na filipojakubskou noc, nemůžeme ztrácet čas! Stačilo!“
„Se mnou odejde zákon!“
„Fakt? On nějakej přišel? Ještě že jsem ho nepotkala, já bych mu dala!“
„Boty, koště… Kde mám šaty? Aha, pod matrací… pavučiny na obličej… Abraxasi! Co děláš?“
„Píšu to drrrrrrrrrrabble!“
„Jde ti to?“
„Nejde!“
„Kašli na ně! Je filipojakubská noc, nemáme čas! Až zase za rok! Letíme!“

Závěrečná poznámka: 

Celý měsíc, dámy, páni,
pohádky jsem zkoumala.
Ke kořenům, k holé pravdě
jak se dostat, hloubala.

Dnes už končím.
Balím. Letím.
Tam na skále veliké
potkám se já s matičkami,
víno mají rozpité.

Celou noc dnes budem tančit,
juchat, jásat, hulákat,
a pak nocí odletíme,
život dál si užívat.

Tak zas za rok, možná za dva
mě tu zase potkáte,
abyste se dozvěděli,
co z pohádek neznáte.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Hvězdičko blýskavá

Úvodní poznámka: 

Dneska to bude o Ježibabě. Pozor!!! Neplést ježibaby a čarodějnice. Čarodějnice jsou krásné nebo aspoň roztomilé (jako já). Ježibaby jsou ošklivé, jako módní doplněk mají na nose bradavici a žerou Jeníčky a Mařenky. Tahle nechtěla Jeníčka, tahle si usmyslila prince. Jak to dopadlo? Si to přečtěte.

Drabble: 

Myší kožíšek nebude problém, myší je tu dost. Naivní princ dřepí na zámku. Cože? Zlatou hvězdu? Na čelo? To muší bejt?

Kde ji vezmu? Přilepím! Do prdele! Upadla! Že ji vytetuješ, kocoure? Těma špinavejma drápama? To zapomeň. V dědině je komunální salón krásy. Jdu tam.

Koukej, kocoure, už ji mám, hvězdu zlatou. Zrcadlo, k ruce! Cože? Rudou? Pěticípou? Tady se někdo zbláznil, ale já to nejsem! Co teď???

„Samozřejmě, Leonide Iljiči, soudružka jsem kovaná… Milujete mou rudou hvězdu na čele? Není divu… Co královskou korunu, tu v Kremlu máte? Že být první tajemníková je lepší než královna? Opravdu? To beru!“

Závěrečná poznámka: 

Když si dáma v komunále
poplete dvě barvičky
to pak chudák čarodějka
ztrácí nervy celičký.

Kde teď najít nápadníka,
co mu rudá nevadí?
Do Kremlu se zkusí vydat
Brežněva tam uloví.

Koukej koukej, milý brachu
co na čele vidět mám
nemusíš mít vůbec strachu
Sajuz, ten ti přenechám.

Já chci zlato, šperky, jantar
klidně plný budoár
večer potom zapijeme
šampaňským i kaviár.

Žila si tam dobře, baba,
než Brežněva odnesli.
Teď tam straší u Lenina
uvaděčka na sesli.
(paruku do čela, pro jistotu)

Obrázek uživatele Čarodějnice

Óda na pohádku

Úvodní poznámka: 

Celý duben jsem psala skoro pořád jenom o pohádkách. Co jiného než pohádkovou hymnu bych teda měla složit, co myslíte?

Drabble: 

Pohádky jsou solí života
Život není jen robota
I když máš poslední kalhoty
Do platu ještě tři soboty
Pohádka docela levně
Zlepšuje náladu, věř mně!

Drak prvě hnízdí ti v životě?
Vypadá to s tebou nahnutě?
Příběh ti tvou mysl vyjasní
Starost tě na chvíli opustí
Pohádka docela levně
Zlepšuje náladu, věř mně!

Kdo zlý je, zbrklý uhání
Za zlatem koně nahání
Přes střepy odchází bos
Navíc si narazí nos…
Pohádka docela levně
Zlepšuje náladu, věř mně!

Nakonec vše dobře dopadne
Zvoneček cink, kráska upadne
V princovo něžné objetí
Láska za nimi přiletí
Pohádka docela levně
Zlepšuje náladu, věř mně!

Obrázek uživatele Čarodějnice

Její veliká oběť, aneb krutá hra osudu

Úvodní poznámka: 

Drak má hlavu jednu, saň více. Pro princezny to ale vyjde nastejno. Být sežrána v kuse anebo po kouskách, to si jedna nepomůže. Ale jsou i takové, co se... a vůbec, přečtěte si to v drabbleti.

Drabble: 

Princezna křikne do jeskyně: „Vylez, ještěrko! Nemysli si, že ti přišel oběd! Nastává nový život, potvoro!“
Saň zalapá po dechu.
„Makat budeš jako kůň a taky tak žrát! Seno, trávu, brambory… na maso, zvlášť moje, si nechej zajít chuť. A koukej vykydat a nově podestlat, to seš drak? Čuně seš!“
„Ale…“ Devět hlav jen zírá.
„Vyvětrat! Támhle bude okno, tady máš majzlík a sekej! Tady bude krb. A před ním chci kožešinu.“
Největší hlava nesměle pípne: „Co když řeknu ne?“
„Ty, holenku, už nikdy nic neřekneš,“ praví Xena, princezna bojovnice. Vytasí meč, vyřízne devět jazyků a nemilosrdně pošle saň makat.

Závěrečná poznámka: 

Ať jsou draci nebo saně,
teď princezny, hurá na ně!
Na počtu hlav nezáleží,
autorita - o tu běží.
Když princezna přikáže,
saň cokoliv dokáže,
říkat ne se nevyplácí,
chudák drak pak jazyk ztrácí.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Monolog vrány

Úvodní poznámka: 

Pamatujete si, jak žárliví bratři v pohádce o lišce Ryšce rozsekali prince na kousky a liška všechno zachránila? Ve skutečnosti se chlubila cizím (potažmo vraním) peřím.

A pozor, 15+. Nebo víte co? Radši 18+.

Drabble: 

Hnalas mě pro vodu a teď nevíš co s tím, viď.
Nohy vobě dolů, na druhou stranu, než je hlava, přece. Ruku za ucho nééé!
Pro starou vránu, hlavu hubou nahoru!
Děti, nedívejte se, tohle nedopadne dobře! (zakrývá vráňatům oči)
Dyť mu to montuje… neee, nekoukejte!!!
Je divný. Myslím, že předtím vypadal líp.
Já bych ho tou živou radši nepolívala...
Já? Složit? Sama? Pusť mě k němu!
Hotovo.

Co řveš, princi? Že lidi nemaj ocas vzadu? Fakt ne? Jak, že se nepropojíte?
Víš co?
Máš princeznu, mečák a zbytky živý a mrtvý vody. Si to laskavě dodělejte sami. Reklamace neberem.

Závěrečná poznámka: 

Ač se to skutečně stalo,
mlčí o tom knížka,
tělo prince poskládalo
hejno vran a liška.
Vzniklo dílo vcelku pěkné,
princ zas honí parádu,
kdo však těm zvířátkům řekne:
Necpi ocas dozadu?
Na zvířecí práci
nejsou žádné záruky,
princezna to musí vzíti
sama pěkně do ruky.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Bratři v luftě

Úvodní poznámka: 

Taky už jste někdy zkoušeli donutit chlapa, aby něco udělal? A co teprve, když je jich víc.

Drabble: 

„Hele, bráchové, průser!“ říká první.
„Co jako?“ ptá se druhý.
„Ségra je děsně pilná. Za chvilku bude mít košile hotový a pak jsme v maléru,“ vysvětluje třetí.
Šílený povyk všech bratří, kteří se dohadují, co s tím.
„Já vážně zpátky do chalupy nejdu,“ kvílí nejmladší.
„Jo, zase bychom museli makat... Tý práce. Orat, hnůj kydat... Takhle je nám skvěle. Lítáme si po světě, volný jako ptáci,“ překřikují se jeden přes druhého.
Sedmý bratr, nejstarší a nejmoudřejší, to rozsekne.
„Musíme dát jasně najevo, že ty její povedený košile si na sebe jakživo nevezmem.“
„Jak to zdůvodníš?“
„Snadno. Kopřivový košile určitě koušou.“

Závěrečná poznámka: 

Býti černý krkavec
není špatné, nakonec.
Po světě si volně lítá,
myši, žáby s chutí chytá.
Sestra pilná šije, drhá,
sedm bratrů raděj zdrhá.
Kdo by zpátky k hnoji rád?
Ptačí život – ten má spád.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Konkurz o nejlepší sicflajš

Úvodní poznámka: 

Není výběrové řízení jako výběrové řízení. V pohádkové říši mívají leckdy na adepty zvláštní požadavky.

Drabble: 

Královská kancelář vyhlásila konkurz na dvojministerstvo práce a odpočinku. „Ministr pro dvě židle musí mít pořádnej sicflajš,“ usoudil král. „Vyhraje, kdo vydrží sedět nejdéle.“

Hada, který tvrdil, že on sedí pořád, že si prostě sedne a jde, vyloučili. „Nesedíš, ležíš,“ řekli.
Princezna na hrášku si opatřila dokonale měkké prachové peřiny, ale vydržela jen dva dny.
Jako jasný vítěz se viděl hloupý Honza zvyklý vysedávat za pecí.
Loupežník Babinský, toho času už třetí rok sedící v base, byl taky přesvědčený, že má šanci.
Konkurz však překvapivě vyhrála macecha. Prokázala nade vší pochybnost, že si už před patnácti lety zasedla na Popelku.

Závěrečná poznámka: 

Výběrové řízení
na ministra pozici
mívá snadné řešení,
myslí si soutěžící.
Ten, kdo sedět umí
bude sedět bohatě,
bude píti rumy
a válet se ve zlatě.
Vítěze však nikdo nečeká -
jak to dokázala macecha?

Obrázek uživatele Čarodějnice

Nekecáme, makáme (a daně rádi platíme)

Úvodní poznámka: 

Mysleli jste, že když královi rádci v pohádce Pyšná princezna chtěli, aby se platily daně, bylo lidu zle? Houby bylo zle. Až když nastoupil král Miroslav, to se teprve děly věci. Jenže o tom se už nemluví, víte? No jak skončila pohádka? Svatbou. Ale o tom, co následovalo, se mlčí. Není divu.

Drabble: 

„Ševče!“
„Králi Miroslave! Rád tě vidím! Naše země jen vzkvétá!“
„Pravda, ševče. Ale ty zlobíš!“
„Já?“
„Daně jsi zaplatil?“
„Zálohu…“
„Málo! Řepku jsi zasadil? Energetický štítek na chalupě máš?“
„Co? Erenge… řepku… Nemám…“
„Chováš kuřata? Nevíš, že jen u krále smíš maso kupovat? Zabavují se!“
„Já pro děti…“
„Děti? Daň z dětí jsi zaplatil? Školkovné? Školné? Pastelky z královských pastelkáren kupuješ? Ukaž!“
„Jsou ještě malé…“
„Malé? Nadělají spoustu nepořádku. Daň z odpadu jsi zaplatil? Ty máš VLASTNÍ kompost?“
„Ale…“
„Mít kompost je zakázáno! A vůbec, KET* máš zavedenou?“
„Neumím psát!“
„Nemít KET je zakázáno!“
---
„Ševče! Umřít předčasně je taky zakázáno!“

Závěrečná poznámka: 

Koho si vybrali, toho teď mají
nad daní ať tedy nenaříkají.
Vždyť už zas si mohou zpívat
co jim hrdlo ráčí,
s veselou to možná bude,
pokud na daň stačí.
Kdo už nemá po zdanění
ani knoflíky,
může se jít udřít
do královské fabriky.

Poznámka II:
* KET - královská evidence tržeb

Obrázek uživatele Čarodějnice

Jak Petrovští, nic netušíce, hotel provozovali

Úvodní poznámka: 

Všichni mi tvrdí, jak je důležité naučit se cizí jazyky.
Já vám ani nevím. Možná to tak nutné není.

Drabble: 

„Nekňuč, kocoure, chtěls do světa? Chtěl.“
„Ale kozel slíbil… hele, světlo!“
„Haf! Hotel!“
„Hotel, kykyryký?“
„Mluví tam cize, ubytují tě a dají ti najíst, haf!“

Zvířátka mžourají oknem do chaloupky, kde si Petrovští dělí lup.
„Mordsethadry, tojemoje!“
„Krucityrknelement, mojemojemoje!“
„Hadrykrucipíseksolit, tojemoje!“
„Libozvučně mluví,“ kývá kozel. „Je dobré umět aspoň pár slov. Tojemojetojemoje bude pozdrav. Každý se ještě naučte něco dalšího.“

Petrovští se tahají o poslední zlatku, když se dveře otevřou a vpadne čert. Má rohy, zobák, tesáky, drápy. Pětihlasně vřeští:
„Modrsedthadrykykykrykýkrucityrnktojememoje!“
„Herdekfilekšupnabábutojemojetojemojehafhahaf!“
„Kryndypindymémémémétojemojetojemoje!“
Zlaťáky nezlaťáky, Petrovští skáčou oknem ven.
„Cizina,“ odfrkne pes. „Špínu a smrad tu mají! Ale platěj dobře!“

Závěrečná poznámka: 

Ratarataratata,
do světa šla zvířata.
Kurnikhurnikholoubku,
co je to za chaloupku?
Nežli dovnitř vkročíme,
pozdravit se učíme.
Všichni hosté mizí v dáli -
čímpak jsme je vylekali???

Obrázek uživatele Čarodějnice

Pravda skutečná o milencích veronských

Úvodní poznámka: 

A tak se Julie probodla dýkou, když naposledy políbila chladnoucí Romeovy rty... nebo ne?

Drabble: 

„To byl blbej nápad, Romeo, dělat ze sebe mrtvý! Teď po nás ani pes neštěkne!“
„Jen neříkej, dyť sme slavný!“
„Že je nám to platný, poďme se vrátit.“
„Po dvaceti letech??! S pěti dětmi?“
„Jo.“

O měsíc později ve Veroně.
„Romeo, ty sis oholil hlavu? Ne? To je pleš?“
„Julie, jak to vypadáš? Vážíš nejmíň devadesát kilo!“
„To zrzavý, pihovatý a tlustý nadělení, to je všechno vaše?“
„My bychom rádi nějakej ten podíl na naší slávě.“
„S vaší vizáží? Neexistuje.“
Julie pláče, Romeo se tváří vražedně.
„Dobře, můžeme se dohodnout. Vy zůstanete jako mrtvý a my vám budeme posílat apanáž!“

Závěrečná poznámka: 

Sudby žalnější svět nevzpomíná,
než jest Romeova a Juliina.

Oba spolu spokojeni žili,
děti plodili, červené víno pili,
až Julie nadměrně přibrala
a kštice Romeova za nic nestála.
Co horší být může nežli realita,
je-li pravda taková, ať zůstane skryta.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Tajemství Stokorcového lesa

Úvodní poznámka: 

Ve Stokorcovém lese si kamarádi umějí pořádně osladit život. Pokud si myslíte, že medem, tak to se pořádně pletete.

Drabble: 

Ijáček běhal po lese a radostně vyhazoval. Medvídek Pú z něj byl celý nesvůj.
Co se to s Ijáčkem děje, pomyslel si. Jindy se sotva plouží a dnes tu běhá jak hříbě!
Ijáček přiběhl a rozvěrně do medvídka drcnul: „Naskoč si! Něco ti ukážu!“
Pú se vyškrábal na pařez, pak na Ijáčka a vyjeli. Za lesem, ve vysoké trávě spatřili malé hnědé hlavičky.
„Co to je?“ optal se Pú.
„Úžasná dobrota,“ pravil Ijáček. „Když je sníš, všechny boly světa se ztratí.“
Opravdu.
Od chvíle, kdy si kamarádi začali pochutnávat na lysohlávkách, proměnil se Stokorcový les v jednu velkou růžovou zahradu…

Závěrečná poznámka: 

V Stokorcovém lese
blízko Ijáčkovy světničky
vyrostly malé
veselé houbičky.
Dodaly mu dobrou náladu,
chodí z toho málem pozadu,
a když je veselý
s Púem se rozdělí.
V lese pak feťáků parta
řádí hůř než pražská Sparta.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Disco pod šibenicí

Úvodní poznámka: 

Jak to opravdu vypadalo, když hrál Švanda duchům pod šibenicí?
Úplně jinak, než se nám autor pokusil namluvit.

Drabble: 

„Jeď, Švando, jeď!“
„Ty jsi víla, moje víla, tebe mám jedinou rád…“
Dudy kvílí na plný pecky, pod šibenicí se svíjí Švanda s Lesanou, duchům svítí oči, křepčí jak o život. Konečně zábava! To nezažili od chvíle, co Josku věšeli!
Dorotka vletí do kola, vyrve Švandovi dudy a vztekle je mrskne z kopce. „Neříkala jsem, že dudy ze skopce jsou prokletý? Ale to né, panáček pořád prachy, disco trysko… Nic takovýho! Domů pudeš! Brambory sázet! Děcko kolíbat!“
Z vysokého kopce letí kvílející dudy. Pod kopcem Vocílka bludičce mlžnou sukýnku nadzvihuje, když vtom… prásk!
Šest černých koní už ho veze tmou.

Závěrečná poznámka: 

Jeď, Švando, jeď,
dudy jsou jed,
pro duchy hrej,
křepči a směj.
Použij dech
ze skopce měch
inštrument svůj
jen opatruj.
Vocílky zrak
zkalil se tak,
že nevidí,
není jediný.
Ještě pár piv
a bude líp,
pak dudy ze skopce
nepoletí z kopce.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Bajaja je na draka

Úvodní poznámka: 

Draci jsou strašlivá stvoření požírající nebohé princezny. Nebo ne?

Drabble: 

Milí smuteční hosté, sešli jsme se, abychom vzpomněli draka Tříhlavce. Přesněji, jediný hoste, potažmo vrahu onoho přemilého kamaráda. Co sis myslel, ty Bajajo? Hrdino! Žes udělal dobře? Prdlajs.
Náš drak byl ozdobou kraje.
Národním bohatstvím, technickou i kulturní památkou.
Predátorem na vrcholu.
Ekologickou raritou regulující nadbytečné množství princezen.
Jaké štěstí! Bez něj bych dnes byl nešťastně ženat s princeznou Fiflenou. (Madlenka ze mlýna je o hodně hezčí.) A ty, pitomče, taky uvidíš. Zabils draka, abys dostal Slavěnu. Je to hloupá, uhádaná, rachitická koza. Takové míval Tříhlavec nejraději.
Ty si ještě vzpomeneš! Od oltáře do hrobky je daleko. Navíc vedle ní...

Závěrečná poznámka: 

Nápis na hrob tříhlavého draka.

Propagátor ekologického chování
nadbytečným princeznám hrůzu nahání.
Bránil svět před jejich přemnožením,
však skolen byl blbcem v okamžení.
Princ Bajaja ten truhlík byl,
on na to taky doplatil.
Čeká ho život dlouhý,
vedle Slavěny bude stín pouhý.
Ještě si vzpomene na draka,
že zabít ho bylo na draka.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Přísně střežené tajemství

Úvodní poznámka: 

Napadla vás někdy otázka, kde se vzala zlatá hvězda na čele princezny Lady? Může být dědičná? Nebo ne?

Drabble: 

Nemohl to neslyšet. Špitalo se o tom potichu, po stranách, ale všude. Nedalo mu to a jednoho večera, když ulehli na prachové podušky, tak se lehounce, jakoby mimochodem, zeptal:
„Laděnko, lásko… po kom máš na čele hvězdu? Po mamince? U tatínka jsem žádnou neviděl…“
Princezna se zapýřila a snažila se převést řeč jinam, ale princ se nedal.
„Co naše dcera, bude ji mít také?“¨
„Jenom to ne,“ lekla se Lada. „Víš, ona je… putovní.“¨
„Putovní?“ nechápal princ. „Přijde a odejde?“
„Ale ne,“ usmála se. „Moje je na čele. Babička ji měla na rameni. Tatínek,“ zčervenala, „ji má na levé půlce…“

Závěrečná poznámka: 

V pohádce se vypráví
o princezně Ladě,
jak s hvězdičkou na čele
běhá po zahradě.
U babičky hvězdička
rameno ozdobí,
ale zato tatínka
umístění zlobí.
Proč zrovná já smůlu mám,
naříká on, klatě,
že když se chci pochlubit,
musím stáhnout gatě?

Obrázek uživatele Čarodějnice

Taková běžná rutinní kontrola...

Úvodní poznámka: 

Někteří jsou rádi, když se jim sociální služby vyhnou. Zato jiní je vidí rádi...

Drabble: 

Úřednice položila telefon.
„Na Lidvansgate se přistěhovali nějací Nilsonovi.“
„Opravdu? To je terno! Konečně! Od doby, co jsme rozprášili Fallkanderovy, je tu nuda. Jak to pojmeme? Matka špindíra, otec alkoholik? Nebo přitvrdíme?“
„Prvně nakoukneme, ne? Ať víme.“

Zaměstnankyně Barnevernetu stály před domem a otřeseně na sebe zíraly.
„Opravdu jsem řekla, že kůň v ložnici je v pořádku?“
„Já opravdu pochválila opici, že mi sebrala klobouk?“

Pippi s opičákem na rameni mávala z okna.
„To byla legrace, Pane Nilsone! Na to, že visely hlavou z okna, ty dvě babizny určitě nezapomenou. Naopak, na to, že jsme se přistěhovali my, zapomenou rády!“

Závěrečná poznámka: 

Kdo na cizí účet
se chce pobavit,
opouští pak občas
oknem cizí byt.
Viset z okna hlavou dolů
dámy nebaví,
vzpomenou si na svůj účes,
potom na zdraví.
Jít znovu navštívit Pippi?
Děkuji, to nechci.
Přiznávám, že aspoň někdo
dal nám pernou lekci.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Jak se Křemílek a Vochomůrka do televize dostali

Úvodní poznámka: 

Taky máte rádi ty malé roztomilé mužíčky, kteří žijí v hezounké pařezové chaloupce? Kdybyste jen tušili, jak je to s nimi doopravdy...

Drabble: 

„Rejžo… já se bojím.“
„Podívej, Jiřinko, podle mapy tam už brzo budem. Jak to psali? Pařezová chaloupka z mechu a kapradí. To se komisi líbilo. Přiklepli nám grant. Jen je najít. Vochomůrko! Křemílku!“
„Z čeho to lezou? To je pařez?"
„Ne, Jiřinko, starý rezavý kamna.“
„A kde je ten mech a kapradí? Vidím jen bodláky!“
„Co teď? Vrátíme grant?“
„Klid, rejžo. Já to zařídím. Hele, vy dva: umejt, kamna kůrou obložit, bodláky vysekat. Uklidit, košile vyprat. Mech nanosit. Kapradí vysadit!“
Vochomůrka s Křemílkem jen nešťastně zírali. Takhle si to nepředstavovali. Chtěli si vydělat na rum a cigára, ne gruntovat les…

Závěrečná poznámka: 

Vochomůrka s Křemílkem
špinili se popílkem,
dokud ve svých kamnech žili,
hulili a rum v nich pili.
Když však přijde Jiřinka,
tak jí stačí vteřinka,
rozvrátí jim idylku,
má z nich bandu debílků.
Pro grantové dotace
končí každá legrace,
a když se pak natáčí,
nebydlí už v bodláčí.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Ještě větší blbost, než jste čekali

Úvodní poznámka: 

Pingu a spol. Znáte? Ty dialogy jsou táák trefné! Je vidět že tenhle hovorný tučňák je vážně hodně dobře naložený. Však posuďte sami:

Drabble: 

„Hutu tututu tutu tu tutu tá!“
„Uiiiiii iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii?“
„Bubu bubu bubu dodo kem!“
„Kuli kuli jé?“
„Jé kuli kuli jou!“
„Ui? Ui? Blik ťuk klik kuk!
Jůůůůůůůůůů!!!!
„Grga grga grga há!“
„Joujoujou!“
„Toto to fofoto to toto toto?“
„Foto toto to tototo!“
„Tuli tuli stopi stopi, kuki kuki semi semi!“
„Semi semi kuk?“
„Hihi haha blik blik blik.“
„Jůůůůůůůůůů!!!!“
„Joujoujou!“
„Svahy svahy buchy buchy. Jau jau jau.“
„Hihihi…“
„Blik!“
„Aúúúúúúúúúúúúú!“
„Tytyty!“
„Bléééééééééééé!“
„Tulity tulity tulity páááááááác!“
„Au au. Kulikuli bum bum!“
„Já já já blik blik blik!“
„Tototo foto ne toto, toto foto!!
„Toto foto tuto šupito!“
„Blik!“
„Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááách….“
„Ijuijujůůůůůů!“

Závěrečná poznámka: 

A pro ty, kdo tuto perlu dramatické tvorby neznají, mám malou ochutnávku. Ostrý obraz a dobrý zvuk přeji!

Pro posuzovatele - míra spokojenosti čili naloženosti tučňáka je vyjádřena posledními dvěma větami rozhovoru.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Kdo chce moc

Úvodní poznámka: 

Myslíte si, že čert je ze všech nejlepší a přechytračí ho tak akorát chytrý chalupník? Že bohatý sedlák na něj nemá? Možná, že ne, ale...

Drabble: 

Pod topolem u rybníka sedlák pytlačí. Kradmo se ohlíží, když vtom cink, černý panáček vedle něj stojí. Úpis v ruce, ze sedláka duši láká. Sliby hýří, zlato, drahokamy slibuje.
Lakomý sedlák zpozorní: „Hrnec plný zlata, říkáš?“
Lup.
„Zlaťáčky, žluťáčky,“ přehrabuje je sedlák. Zarazí se: „Má dno! Doberu zlaťáky a co pak?“
„Holenku, jedna duše, jeden hrnec.“
„Chci bezedný! “
„Bezedný?“
„Bezedný!“
„Víš, co si přeješ?“
„Bezedný!“
Lup.
Dno hrnce zmizí, zlaťáky se sypou do vody. Sedlák, hrabivec, šup za nimi. Už je ze dna loví, když vtom:
hrneček,
dušička,
poklička.

Klap.

Vodník se směje, čert zuří.
Kdo chce moc, nemá nic.

Závěrečná poznámka: 

Často čertu slibují
za dukáty duši
co se při tom semele,
málokdo jen tuší.
Čert lačnému sedlákovi
hodil vějičku,
ale vodník na duši
dal svou pokličku.
Čert se vzteká,
plive, kope a kopytem buší,
prohrál dneska všechno naráz -
dukáty i duši.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Tma jako v dolech

Úvodní poznámka: 

V dnešní rozhlasové hře se hned tak nedozvíte, jakou pohádku jsem si vzala na paškál. Co byste taky chtěli, když je tam taková tma. Ale snad vám to nakonec dojde. Doufám... Těm chytřejším...

Drabble: 

Hlas (vyděšeně): Táto? Jsi tady?
Kakofonie hlasů:
- Je tu tma jako v dolech!
- Dávej pozor na jehňata! Žerou mý seno!
- Nešlapej mi na nohu, koňu!
- Prase! Mě kouše prase! Nech mě, prase!
- Pani, strčte si laskavě ten jetel někam!
- Nežďuchejte do mě loktem, člověče!
- Jsem se přerazil vo vovci!
- Nešahej mi na zadek! Prase! Teda chlape!
- Pardon… (potichu) Ta toho nadělá…
Rána, skřípot železa o dřevo.
Hlasy: Světlo! Pusťte mě ven! Mám přednost, mám statek a dva koně!
Tupé údery, jekot, bekot, dupot nohou.
Hlas: Bacha, tady leží nějaká bába!
Babička (pošlapaně): Že já hloupá tomu zatrolenýmu Otesánkovi břicho párala!

Obrázek uživatele Čarodějnice

Není peklo jako peklo

Úvodní poznámka: 

Mezi všemi zákazníky se občas najdou zákazníci pekelní.
Ale čerti, ti jsou úplně nejpekelnější.

Drabble: 

„Lakýrku? Na kopyto? Zbláznil ses ty nebo já?“
„Seš švec? Seš. Za kým jsem asi tak měl jít pro boty? Za hokynářem? Do mlejna?“
„Ale jak ti na kopytu bude držet?“
„Tvůj problém, ševče, tys na to študoval.“
„Kopyta jsme nebrali!“
„Nezájem. Chci perfektní černý lakýrky, aby mi padly jak ulítý. Pokud ne, těš se, ševče. Do pekla pudeš, v první řadě kotlů smažit se budeš.“
„A to zas né!“ třískl Rumcajs pěstí do stolu. „Na takovýhle kšefty já se můžu vykašlat. Končím!“
Raději utekl do lesa Řáholce.
Netušil, chudák, že peklu stejně neujde. Neměl si nastěhovat do jeskyně Manku…

Závěrečná poznámka: 

Čerti dělaj bububu,
já se jich bát nebudu.
V Řáholci je voda čistá,
kvartýr volný, spousta místa.
Až mě Manka zcela zdolá,
zavolám si čerta zdola.
Čerte, hledám bydlení,
nad kotle prý nic není.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Malí nevinní negramotní králíčci

Úvodní poznámka: 

To je prosím klobouk kouzelníka Pokustóna v a něm bydlí dva králíci. Bob a Bobek. Ale tomu se nikdy z vyhřátého klobouku nechce.
Problém je v tom, že v klobouku nebydlí dva roztomilí nevinní králíčci, ale krvelačné bestie.

Drabble: 

„Vstávat, jde se do školy,“ povídá Bob.
„A proč?“ brání se Bobek.
„Protože se chceme naučit číst.“
„A proč?“
„Protože chceme vědět, co o nás kde píšou.“
Bobek, kterému se pořád ještě nechce ven, vymyslí nevyvratitelný argument.
„Jenže nemáme peníze na školné.“
„To nevadí,“ nezaváhá Bob. „Tamhle vidím banku.“
Bobek nechápe.
„V bance jsou přece peníze, Bobku!“
„Ahá!“ Bobek se plácne pacičkou do čela. „Vezmeme kvéry a jdeme na to!“

„Hele, Bobe, tady je mnohem víc než na školné.“
„Tak radši poletíme první třídou do Las Vegas.“

Všechny peníze prohráli – neuměli si přečíst pokyny.
Bez sebe vzteky vystříleli celé kasíno.

Závěrečná poznámka: 

Vstávat a cvičit!
A proč? Protože je ráno!
K večeru budou mít
králíci nahrabáno.
Však za výsledky lupu
nekoupí si chalupu,
nezajdou si na víno
- vystřílejí kasíno.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Čert má Káču, Káča čerta

Úvodní poznámka: 

Čert si myslel, že v okamžiku, kdy Káču umluvil, aby ho následovala do pekla, vyhrál. Podle pohádky, kterou všichni znají, víme, že to tak nebylo. Jenomže ve skutečnosti i prohry mohou býti sladké.

VAROVÁNÍ: 13+

Drabble: 

„Káčo, pojď se mnou, v pekle budeš mít lívanců, co hrdlo ráčí!“
„Vážně?“
„Se smetanou, s medem!“
„Na mou duši, na psí uši, na čertovo svědomí?“
„Jelito, kopyto, platí to!“

„Počkej, jak na záda??? Ženská, kolik vážíš?“
„Mám těžký kosti, jářku!“
„Ne, máš dva metráky! Ruplo mi v zádech!“
„Plazíme se, plazíme, honem! Lívance čekají!“
„Slez!“
„Už tam budem?“
„Korytofilitomordhadrybum!“
„Hospodo, lívance! Se šlehačkou! Mám slíbeno!“
„Káčo, pusť se!“
„Cože? Spusť se? Inu… páru máš, ošklivej sice seš, ale tady je to jedno… lívanců máš plnej kotel… co by ne!“
„Káčo!!!!“
„Mhmm?“
„Káčo??? Hele, kám šáhnu, žádnou kost nenahmátnu… johohó!“

Závěrečná poznámka: 

Proč nám paní Němcová
v pohádce neřekla,
že čert s Káčou na zádech,
plazil se do pekla?
Že má Káča nadváhu
zdá se problém být,
statný čert však dokáže
přednost odhalit.
Ať šáhne čert
kam jen šáhne,
sádlo, sval se vlní,
k čemu štíhlá linie?
Co nám k čertu po ní?

Obrázek uživatele Čarodějnice

Správný chlap se dívá do očí

Úvodní poznámka: 

Nemáte dojem, že v pohádkách se to hemží protekčními dětičkami? Co přijdou ke království jako slepý k houslím, protože to za ně vyhrají různé maminky, babičky, dědečkové a sudičky? A taky vám vždycky přišlo divný, že děd, údajně Vševěd, nevěděl o Plaváčkovi schovaném pod neckami? Ve skutečnosti on teda nebyl až tak moc Vševěd, ale zase to měl v hlavě srovnaný.

Drabble: 

„Čichám, čichám... Co to tam zase, matko, máš?“
„Jenom holoubka, slunce naše jasné. Létá k nám na zrní.“
„Ještěže tak. Myslel jsem, že je to Plaváček.“
„Hvězdo denní, kde tomu je konec?“
„Matko, jsem Vševěd. Je na cestě sem, chce zlaté vlasy. Tedy co si z mé pleše vezme, nevím. Ale ty bys mu pomáhat neměla.“
„Proč ne, sluníčko moje?“
„Kdyby byl pořádnej chlap, dojde, koukne mi do očí a řekne: ‚Dědku, naval štětiny!‘ Ale on ne. Nastrčí tebe a povídačku o snech. Proč se mi nepodívá do očí?“
Plaváček pod neckami se nikomu do očí podívat nemohl. Slzel smíchy.

Závěrečná poznámka: 

Plaváčku náš,
copak děláš,
proč pod necky zalízáš?
Buď jednou chlap,
nejenom srab,
proč do očí nezíráš?
Vzpomeň si na slušné chování,
upřednostni osobní setkání!

Obrázek uživatele Čarodějnice

Jak Maxipes Fík skončil v kotli

Úvodní poznámka: 

Mít psa není žádná legrace. Mít maxipsa je ještě horší. Hory jídla. Pelechy jako otomany. Bouda jako hrad. A zvláštní výdaje navíc. Ája by mohla vyprávět...

Drabble: 

Ája vidí, že se Fíkova bouda otřásá, jako pod náporem uragánu. Ale jako obvykle jsou to jen Fíkovy neklidné sny.

„Co se ti zdálo, povídej?“
„Tomu bys nevěřila. Hrál jsem v symfonickým orchestru. Bylo to úžasný a já byl ze všech nejdůležitější. I pan dirigent to říkal, když na mě hrozil taktovkou.“
„Jé a na co jsi hrál?“
„No vždycky, když přišla řada na buben, tak jsem udělal ‚HUF‘.“
„Jé, Fíku, to je prima," říká Ája. "Ale proč jsi na ten buben nebubnoval?“
„Jak sem se chtěl dostat na svý místo, tak jsem jim ten kotel prošláp,“ odpoví zkroušeně Fík.

Závěrečná poznámka: 

Hleďme Fíka hudebníka,
v orchestru se nachází.
To má chudák pejsek za to,
že se kolem prochází.
Kdo nekouká pod nohy,
má pak zvláštní výlohy.
Leden, únor, březen, duben,
bubeníkům splácí buben.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Těžký úděl princů...

Úvodní poznámka: 

Pohádek, ve kterých princezna zadává svým nápadníkům nesplnitelné úkoly, je nemálo. Většinou uspěje až Honza se svým ostrovtipem. Ale po pravdě, ostrovtip není vždycky to nejdůležitější.

UPOZORNĚNÍ: OPĚT 15+

Drabble: 

Když princezny začnou zadávat úkoly, jde do tuhého. U Adléty princové totálně selhávali. Jak by ne. Nejdříve s nimi princezna vedla dlouhosáhlé intelektuální rozhovory o zaplňování bílých míst v mapě poznání, pak je, přemýšlením ztumpachovělé, zavedla do zahrady a hodila prsten do jezírka. Úkol byl nabíledni, ale pozor, jezírko bylo plné krokodýlů!
Krokodýlí žaludek je posledním místem, které by kdokoliv hodlal zkoumat. Není divu, že všichni utekli.
Až na Honzu. Jediný správně pochopil, po čem princezna vlastně touží. Proč by jinak po vhození prstenu zavelela: "Vyndej ho!"
Intelekt je hezká věc, ale někdy chlap zaboduje spíš přímým tahem na branku…

Závěrečná poznámka: 

V pohádkách vždy Honza vítězí,
i když prý mu v hlavě rozum nevězí.
Možná nemá školy ani vzdělání,
došlo mu však důležité poznání,
s princeznou že budou svoji,
splní-li přání,
jež má smysl dvojí...

Obrázek uživatele Čarodějnice

Nejsem malý Kája

Úvodní poznámka: 

Dneska budu psát o maminkách, vlastně mamince.
Abraxasi, máš taky maminku? A taky ti pořád radí, že nemáš pít uhřátý? A nemluvit sprostě? Nejsi sám. Některý to synáčkům dávají i písemně.

Drabble: 

Drahý Karlíčku,
jestlipak nosíš teplé prádlo, co jsem ti minule poslala? Sousedka říkala, že tam u vás bývá v noci zima, tak si prosím vždycky vezmi pokrývku navíc, ano? Víš, že trpíš na dutiny. A nehraj si se střelnými zbraněmi. Jsou moc nebezpečné. A dávej si pozor na ošklivé lidi, které můžeš potkat, mohli by ti ublížit. Ale raději se s nimi neper, víš, že rána pěstí nevyřeší všechno.
Posílám sto hubiček.
Tvoje milující maminka

Složil jsem dopis a povzdechl si. Maminčiny rady není vždycky jednoduché dodržovat. Zvlášť v saloonu. Práásk. Slavnému Old Shaterhandovi nikdo na nové mokasíny zvracet nebude.

Závěrečná poznámka: 

Básnička dneska nebude. Jsem moooc utahaná. Až do večera jsem lítala na koštěti. Trénuju na filipojakubskou noc.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Na samotě uprostřed lesa

Úvodní poznámka: 

Dneska je to takový, no nevím, jak to říct. Prostě dnešní pohádka není pro malý děti. Pokud vám není 127 jako mně, nebo alespoň patnáct, tak tu o Budulínkovi raděj nečtěte.

VAROVÁNÍ: 15+

Drabble: 

Budulínek se rýpe v hrášku. Babička v lázních, děda v hospodě. Nudí se.
Před oknem kmitne rezavá barva.
Stáňa Liška. Co tu chce?
„Máš doma dědečka, mladíku?“ usmívá se zmalovaná zrzka.
„Šel na pivo.“
„Tak?“ Liška vklouzne dovnitř. „Nevadí. Budulínku, dej mi prášku, pohladím tě po ocásku…“ Lascivně se zavlní.
Budulínkovi sjede mozek do kalhot. Natěšeně podává mísu s hráškem.
„Prášku, troubo, ne hrášku!“
Prášek do pečiva mu hodila pod nohy, prášek na nádobí vysypala na hlavu. Má absťák a on si z ní dělá srandu? Práskne dveřmi. Je pryč.
„A co bude s mým ocáskem?“ volá smutně nadržený Budulínek…

Závěrečná poznámka: 

Nemysli si, milý brachu,
že jdou lišky na hrst hrachu.
Lišku Stáňu, Budulášku,
dostaneš na drogy v prášku.
Tahle liška podšitá je,
bez prášku,
milášku,
s ocáskem si nepohraje.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Vař, hrnečku, vař

Úvodní poznámka: 

Abyste věděli, hrneček, co na požádání navaří spoooustu kaše, to mi nikdy nepřipadalo moc zajímavý. Kdo má taky pořád jíst kaši, že jo? Naštěstí to bylo úplně jinak.

Drabble: 

„Dědku, cos to zas přitáhl?“
„Dal mi to kouzelník. Ten, co bydlí za horou. Prý už ho nepotřebuje. Koupil si nový model.“
„A co to má jako dělat?“
„No… říkal, že když se tomu řekne správné heslo, tak uvidíme věci.“
„Hmmm… Tak já to zkusím. Hrnečku, vař! Nic to nedělá, dědku, dal ti rozbitý krám!“
„Počkej, ukaž! Hrnečku, rum!“
„Dědku!“
„Teda, ten píše! Hrnečku, mysliveckou!“
„Dědku praštěnej! Nemůžeš to pít po hrnkách, neblázni!“
„Hrneeeeečkuuu, džžžžžiiiiiun!“
„Blázne stará! Nech už toho!“
„Hrčečku…vloodkuuuu! Bodku! Vooooooodkuuuuu!“
„Dědek bláznivej, takhle se zlít. Je totálně na kaši. Pocem, malej. Hrnečku, sex on the beach… Ách…“

Závěrečná poznámka: 

Místo kaše hrnek rumu,
kdo by nechtěl idylku,
jenže pozor, moji milí,
opička je za chvilku.
Dědek pije, babka zírá,
jak je dědek na kaši,
zachrání to hrnku síla,
spraví to sex na pláži!

Obrázek uživatele Čarodějnice

Zámek v trní

Úvodní poznámka: 

Pokud si myslíte, že Růženka Šípková byla dívka mírná a přelíbezná, možná se budete divit.

Drabble: 

„Okamžitě lehnout! Už jde!“
„Kde?“
„Támhle, prosekává se roštím, co jsi nechala zasadit.“
„To jsou růže, tetinko, růže!“
„Dobře, ale hlavně si pamatuj, nevrtět se, nemrkat, pravidelně dýchat a oči otevřít až po polibku.“
„Ví, že mě má líbat?“
„To ví přece každé malé dítě, jak se budí princezny. Tak šup do postele, já jdu zkontrolovat sloužící a tvou matinku s otcem, zda vypadají přiměřeně spící.“

Byla tak krásná, že princ neodolal a políbil ji. Otevřela oči, dovlekla ho před krále a než se nadál, řekl Ano. Pozdě zjistil, že jeho přelíbezná žena má čtyři děti a hypotéku na zámek...

Závěrečná poznámka: 

Ještě spí a spí a spí dívka zakletá,
houštím prosekává se princ popleta.
Ještě spí a spí a spí, děti zatají,
hypotéku vezme (hezky potají).
To se vážně princům stává,
že si s dívkou chtějí hrát,
trošku hrát.
A pak koukají, zámek spravují,
a čtyři cizí spratky chovají.

Stránky

-A A +A