Magický realismus

Obrázek uživatele ChaosPrince

Nábor nových členů

Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, jen mě fakt baví zadání :)

Drabble: 

YeeeHa!

Obrázek uživatele Alexka

6. Páté oči

Úvodní poznámka: 

První letošní padesátkové překvapení: napište kapitolu z pohledu vedlejší postavy.

Konstruktivní kritiku beru všemi deseti. Buďte prosím shovívaví co se gramatiky a pravopisu týče (dobré rady samozřejmě přijímám), logické problémy mi klidně vytýkejte, sypu to sem bez bety.

Obrázek uživatele Alexka

5. Za zrcadlem

Úvodní poznámka: 

Po pauze kvůli nemoci a nedostatku inspirace jsem zpátky a přináším další kapitolu.

Konstruktivní kritiku beru všemi deseti. Buďte prosím shovívaví co se gramatiky a pravopisu týče (dobré rady samozřejmě přijímám), logické problémy mi klidně vytýkejte, sypu to sem bez bety.

Obrázek uživatele Alexka

4. Na pomezí

Úvodní poznámka: 

Linie se spojují. Kam odsud povedou?

Konstruktivní kritiku beru všemi deseti. Buďte prosím shovívaví co se gramatiky a pravopisu týče (dobré rady samozřejmě přijímám), logické problémy mi klidně vytýkejte, sypu to sem bez bety.

Obrázek uživatele Alexka

3. Velká hromada

Úvodní poznámka: 

Ještě chvíli zůstaneme ve společnosti víl.

Konstruktivní kritiku beru všemi deseti. Buďte prosím shovívaví co se gramatiky a pravopisu týče (dobré rady samozřejmě přijímám), logické problémy mi klidně vytýkejte, sypu to sem bez bety.

Obrázek uživatele Alexka

2. Sobota z druhé strany

Úvodní poznámka: 

Dře to, ale jde to. Mějte prosím trpělivost.

Konstruktivní kritiku beru všemi deseti. Buďte prosím shovívaví co se gramatiky a pravopisu týče (dobré rady samozřejmě přijímám), logické problémy mi klidně vytýkejte, sypu to sem bez bety.

Obrázek uživatele Alexka

1. Sobota

Úvodní poznámka: 

Nic neslibuju, ani nevím, kam to povede. Příběh se vyvíjí postupně, zatím mám v hlavě jen náznaky zápletky a pár postav. Snad se vám to bude líbit.

Konstruktivní kritiku beru všemi deseti. Buďte prosím shovívaví co se gramatiky a pravopisu týče (dobré rady samozřejmě přijímám), logické problémy mi klidně vytýkejte, sypu to sem bez bety.

Obrázek uživatele Esti Vera

Dav davů mezi světy

Úvodní poznámka: 

Můj dnešní večer byl takový surrealistický, tak z toho hned vzniklo drabble.

Drabble: 

Klekáš a upisuješ se vlastní krví, šeptáš slova odnesená příliš hlasitou hudbou.
„Corpus omne perseverare…“
Slib, který s tebou bude už navždy.
„Vítejte, sestro!“

Dav dvou davů slitý v jeden, hlasitě skandované jméno, síla moudrosti stáří a zkušeností přetlačuje zbrklost kluka zaseknutého ve vývinu, Newton to řekl jasně, proti doktorovi nemá šanci žádný parazit.

Dveře ze sálu ven jsou vrátka mezi světy, přelíváš se z jednoho do druhého, oblaka kouře, naklopená sklenička za skleničkou. Pan inženýr se sotva drží na nohou, ale ještě pořád všem vyká a tajemství nevyzradí, věrný až za hrob intoxikace. Taky slíbil. Nezradí. Je jako my.

Závěrečná poznámka: 

Odborníci na latinu a fyziku nejspíš tuší, že corpus omne perseverare není žádný slib, ale začátek prvního Newtonova zákona (těleso setrvává v klidu...), který je součástí naší (ne)oficiální studentské imatrikulace. Ten zbytek jsou náhodné obrazy z fakultního večera, samozřejmě doupravené v duchu fandomu (ale páka tam byla a opilý cvičící taky :D)

Obrázek uživatele Lejdynka

Pravda, Láska, a ti ostatní

Úvodní poznámka: 

Úplně trapný BJB klišé, dneska nemám den. :)

Drabble: 

Přecházel takhle jednou odpoledne pan Pravda přes ulici a spokojeně se rozhlížel. Sluníčko svítilo a hřálo, obloha modrala, větřík čechral vlasy.
Jenomže hned za rohem potkal tetku Lež, chovající malou Nenávist. Když se jí zeptal, jak se má, žlučovitě odvětila, že jak by se asi tak mohla mít, když je tak ošklivé počasí, zima a lezavo. Pan Pravda se rozhodl, že v této konverzaci nebude dál pokračovat, a odkráčel svižným krokem, maje schůzku s Láskou. Čekala na něj.

O čem je tenhle příběh? O tom, že některé alegorie jsou úplně obyčejné, některé jevy úplně jasné, a některá rozhodnutí úplně snadná.

Obrázek uživatele Achája

Koruna z okvětních plátků

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 11.

Drabble: 

Temnota, jež zdála se věčná
ustoupila Úsvitu nového dne
jako jiskřička naděje na obzoru
láká tě z tvého úkrytu

Skořápka praskla, bojíš se
že tě zašlapou
udusají tvoje sny
jako už tolikrát

Jsi jako semínko, klíčící
v hřejivém lůně Matky Země
znáš své kořeny
jsou pevné a hluboké

Pojď vstříc Světlu
uchop svou naději
poprvé v životě
dojdi snů naplnění

Chvěješ se strachy, vzrušením
naplň Srdce odvahou
vykroč z Temnoty
v ústrety Životu

Prorážíš hlínu, okovy padají
poprvé v životě
dýcháš čerstvý vánek Svobody
Stínů již není

Nasaď si korunu
jako nejkrásnější růže
obrať se ke Světlu
Neboj se rozkvést

Obrázek uživatele Achája

Pohlédni až na dno bytí

Drabble: 

Záblesk světla
Střetnutí
Procitnutí
Uprostřed všeho
setkáváme se
Bouře utichla
Nebo je to jen oko hurikánu
Už není předtím a potom
Jen tady a teď
Prostor a čas slil se v jedno
V jedno všeobjímající rozpřažení paží
Hledím na tebe a ty na mě
Hledím do tebe a ty
vidíš až na dno
mého bytí
Duše duši do srdce pohlédne
Jsme stejní a nejsme
Jsme jedno
I přes všechny své vrstvy
stojím tu nahá
Víc než v rouše Evině
Obnažená duše
Božská jiskra
s příbytkem z masa a krve
Včera i dnes
pozbývá smyslu
Duše v duši hledí
Zřím Tě

Obrázek uživatele Achája

Až se odvážíš

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma č. 13. Až budeš zas malá.

Drabble: 

Až budeš zas malá,
zahodíš všechny dospělácké starosti,
které ti tížily hlavu
a nedovolily ti se smát.
Alespoň na chvíli.

Až budeš zas malá,
rozběhneš se do lesů a luk,
budeš tančit v dešti
a skákat v kalužích.

Až budeš zas malá,
uvěříš znovu na víly,
skřítky a princezny
a na pohádky se šťastným koncem.

Až budeš zas malá,
odvážíš se znovu snít
a jít za svými sny,
až tam, k nebesům.

Až budeš zas malá,
obejmeš konečně své vnitřní dítě,
vyprahlé po lásce a pochopení.
A nikdy už nepustíš.

Až budeš zas malá,
svět bude zase v pořádku.
Navždycky.

Obrázek uživatele Achája

Až se odvážíš

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 13. Až budeš zas malá.

Drabble: 

Až budeš zas malá,
zahodíš všechny dospělácké starosti,
které ti tížily hlavu
a nedovolily ti se smát.
Alespoň na chvíli.

Až budeš zas malá,
rozběhneš se do lesů a luk,
budeš tančit v dešti
a skákat v kalužích.

Až budeš zas malá,
uvěříš znovu na víly,
skřítky a princezny
a na pohádky se šťastným koncem.

Až budeš zas malá,
odvážíš se znovu snít
a jít za svými sny,
až tam, k nebesům.

Až budeš zas malá,
obejmeš konečně své vnitřní dítě,
vyprahlé po lásce a pochopení.
A nikdy už nepustíš.

Až budeš zas malá,
svět bude zase v pořádku.
Navždycky.

Závěrečná poznámka: 

Tohle jsem měla v náznacích v hlavě od vyhlášení tématu, ale nestihla. Teď se to napsalo samo asi za 10 minut, to mám letošní rekord :-D

Nějak to zase rychle uteklo, byť jsem tomu tentokrát moc nedala... ale když už na to došlo, tak mě to tu s vámi bavilo.
Tak zase příště a díky za přízeň. :-)

Obrázek uživatele winterpool

Řád vesmíru a to ostatní

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na cokoli

Když šťastné drabble, tak šťastné drabble - aneb ještě jednou a s citem!

Drabble: 

V hlubokém vesmíru se cosi stane. Ruka pozvedne artefakt z prachu mrtvé planety.
“Tohle mohl být průser. Znič to.”

Ráno na Zemi. Snídaně, tričko, kalhoty - ne nutně v tomhle pořadí - respirátor (ten vždycky naposled). Cesta do práce. Lidi civí, já taky - kdo je tu blázen? S respirátorem chodím jen já! Šílenci, co mor?
Kolega mává od cíga.
“Simtě, co blbneš?”
“Já? JÁ???”
“Jo. S tím hadrem na ksichtě. Jestli cosplayuješ Winter Soldiera, tak je to dost lame.”
Mávám rukama.
“Haló? Pandemie??”
Kouká na mě soucitně.
“Tady někdo včera dost popil, co?”

V hlubinách vesmíru se ozve tiché, ale výrazné oddechnutí.

Závěrečná poznámka: 

Tohle šťastné téma budu nejspíš dřenit celé dva dny, ups.

Obrázek uživatele winterpool

Rituální věštba Winterpoolova pro rok 2022

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod

A to vám říkám, že tahle věštba vyjde! ;-)

Drabble: 

Duben 2022

Filipojakubská noc.

Stojíme u ohniště v bývalé klášterní zahradě jednoho malého města. Pomalu se stmívá, po nebi tančí plameny. Nad hlavou září první hvězdy a vzduch kolem voní hlínou.
“Tož, přátelé,” řeknu. Protože někdo začít musí.
Pak jí vytáhnu.
Ostatní udělají to samé - zaloví v kapsách bund, kabelek, kabátů.
Někteří se zasmějí. Někteří se oklepou.
Několik jich dokonce s odporem odvrátí zrak.
“Tak na lepší zítřky,” řeknu.

Je filipojakubská noc 2022 a do čarodějných plamenů se snáší roušky a respirátory jako křídla mrtvých můr.
Dívám se do ohně a usmívám se.

Je filipojakubská noc 2022 a lidé zvítězili.

Závěrečná poznámka: 

Prostě to tak bude a tečka.
V roce 2022 budeme všichni proočkovaný, proimunizovaný (existuje takové slovo? inu, teď už jo), budeme chodit do kina a na pivo jako normální lidi a tahle noční můra bude zkrátka za náma. A pak, PAK!!! nadejde čas na rituální pálení těch nesmyslů :)
A jestli ne, tak sním svoje vansky!

Od světla moudrosti po nebezpečné temnoty

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní. Tak zase taky jednou opeřenci, resp. opeřenkyně...

Drabble: 

Fascinují nás odedávna a vždy se nám jevily podivuhodně dvojznačně.
Jejich vidoucí oči jako by skrývaly hluboká tajemství. Díky hnízdišti na akropoli v Athénách se staly služebnicemi samotné bohyně moudrosti. Na přídích řeckých lodí přinášely vítězství. Patřívaly dokonce k symbolům křesťanské víry
Nicméně vylétají většinou za tmy. Mnohé vyhledávají hluboké lesy nebo osamělé zříceniny. To budí podezření. Mohou symbolizovat jiné vědění, nebezpečné, zapovězené. Přinášejí neštěstí, zvěstují smrt. Slouží čarodějnicím i samému ďáblovi.
I my někdy zneklidněně nasloucháme nočnímu houkání, vystraší nás sova pálená za soumraku jako zjevení Bílé paní, a možná doufáme, že jednou na okno zaťuká sova s obálkou…

Obrázek uživatele Achája

O strachu a odpuštění

Úvodní poznámka: 

Napsáno na téma 14. Karanténa.

Drabble: 

Lesem se nese smích, jasný jako křišťálová srdce zvonků.
Běží ruku v ruce pěšinou. "Pojď, chci ti něco ukázat."
Plavé kadeře ověnčené. Pomněnky, rozrazil rezekvítek a slzičky panenky Marie.
Jsou jako koruna pro královnu.
Přiběhli na paseku, k ohradě.
"Co... co jsou zač?"
Podivná vyhublá stvoření, samá noha, samá ruka, šedá kůže, oči žádné. Ústa jako velká temná díra.
"To jsou naše strachy. Zavřeli jsme je tu, aby nás neplašili."
Modré oči hleděly na ně se stálým úžasem i láskou.
"Chodíme jim zpívat, vyprávíme o odpuštění."
Někteří byli trochu průhlední, roztřepení v okrajích.
"Víš, oni se pak rozplynou a zmizí."

Závěrečná poznámka: 

Mé oblíbené květiny. Slzičky panenky Marie se zvou odborně Hvozdík kropenatý a Rozrazil je lidově bouřka.

Letos jsem se svou tvorbou celkem spokojená a tenhle snový střípek byl můj oblíbený hned, jak vznikl. Při pročítání bylo ještě pár jiných v úvaze do Autorova výběru, ale vrátila jsem se k tomu prvnímu, jak to tak bývá :-)
Snad si v něm taky najdete něco pro sebe :-)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Jako čokoláda na slunci

Fandom: 
Drabble: 

„Teď se už jen položte na podložku, nechte kotníky spadnout od sebe, ruce dlaněmi vzhůru,“ nese se místností uklidňující hlas instruktorky. „Zavřete oči a vnímejte své tělo.“
Mezi ležícími cvičícími se líně proplétá orientálně neurčitá relaxační hudba, světla jsou ztlumená, dech všeobecně vyrovnaný.
„Představte si, že jste jako čokoláda na slunci. Rozplýváte se, nejprve vaše prsty na nohou, vaše kotníky, lýtka, kolena, stehna, pánev a břicho, celá vaše záda, vaše páteř, ramena, lokty, zápěstí, všechny prsty na rukou. A konečně krk, vaše hlava, uši...“
Instruktorka otevře oči a blaženě se usměje. Všechny cvičenkyně úspěšně splynuly s podložkami. „Konec lekce. Namaste.“

Závěrečná poznámka: 

Pořád ještě cvičím jógu. Pokyny instruktorky jsou zcela autentické a děsí mě ve snech (proč bych mě měla uklidňovat myšlenka na roztékající se čokoládu? vždyť lepí! fuj).

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Poslední úsměv

Úvodní poznámka: 

Maličko šmrncnuté Alenkou, no... stejně byste na to přišli :)

Drabble: 

Ležela v posteli. Společnost jí dělali stařičké rádio a černý kocour.

Rádiová hra za moc nestála. Signál se trhal, slova odplývala do větru.

"-ch ano, Fr-nku, v-zmu si -ě! J-ž zít-a dojd- k úpl-né-u a d-kon-a-é-mu spl-nutí -uší!"

Polohlasně se zasmála a třesoucí se rukou rádio vypnula.

Otisk tlapky na okně tiše zazářil.

Jen počkej, já ti vycinkám, až ti uši splynou v jedno, za to, jak dlouho jsi mě tu nechal, pomyslela si, spokojeně se uvelebila a zemřela.

Už se bojím, ženská, pomyslel si kocour.

Prsk.

Ve vzduchu po něm zůstalo chlupaté ucho.

A ona padala králičí norou vzhůru.

Obrázek uživatele Achája

O strachu a odpuštění

Drabble: 

Lesem se nese smích, jasný jako křišťálová srdce zvonků.
Běží ruku v ruce pěšinou. "Pojď, chci ti něco ukázat."
Plavé kadeře ověnčené. Pomněnky, rozrazil rezekvítek a slzičky panenky Marie.
Jsou jako koruna pro královnu.
Přiběhli na paseku, k ohradě.
"Co... co jsou zač?"
Podivná vyhublá stvoření, samá noha, samá ruka, šedá kůže, oči žádné. Ústa jako velká temná díra.
"To jsou naše strachy. Zavřeli jsme je tu, aby nás neplašili."
Modré oči hleděly na ně se stálým úžasem i láskou.
"Chodíme jim zpívat, vyprávíme o odpuštění."
Někteří byli trochu průhlední, roztřepení v okrajích.
"Víš, oni se pak rozplynou a zmizí."

Závěrečná poznámka: 

.
.
.
Je to pochopitelné, že zavřeli do karantény strach?
.
.
.
.
.
.
To byl úplně okamžitý hotový nápad. A nemůžu si pomoct, ta víla se mi zjevuje ne nepodobná Luně Láskorádové a ty příšerky mají v sobě něco z mozkomora. :-)

Mé oblíbené květiny. Slzičky panenky Marie se zvou odborně Hvozdík kropenatý, což jsem do teď netušila :-D A Rozrazil je lidově bouřka.

Obrázek uživatele Lejdynka

Otázky bez odpovědí

Úvodní poznámka: 

Začíná se mi z toho tvořit fandom. Hmm.

Drabble: 

Kutálel se ze schodů kostela, buch buch křáp (brýle) buch buch au (nos!) buch buch!

Ten den se totiž pan Smrk zeptal věřících, jak se jim daří ve víře. (Hloupé, že!)

Muslimská obec na něj uvalila fatwu, protože skromně podotkl, že Alláh není tak veliký. (Spíš malý.)

Buddhisté mu naordinovali pět reinkarnací, protože utrousil, že kdyby Buddha meditoval na Sněžce, asi by brzy umrzl.

A římští katolíci ho vyhodili, když knězi dobromyslně doporučil obnovit svůj milostný život.
( NIKDY?! A... proč?)

Chudák pan Smrk roztáhl křídla a ve stínu katedrály jimi truchlivě povíval. Těmhle lidem náhle nerozuměl. A bolel ho nos.

Závěrečná poznámka: 

A to se ještě nedostal k pohanům, Harekršňákům a tak.

Obrázek uživatele Lejdynka

Kouzelný billboard

Drabble: 

Vysoko nad úrovní oken, přímo proti vchodu, ční vprostřed zeleného travnatého pásu kouzelný billboard.

Každou noc se změní, a každé ráno hlásá jiné poselství.

Hned první den jeho vzniku na něm stálo docela obyčejné Plocha pro vaši reklamu.

Další den Usměj se na mě někdy, krásko.

A ten další Jsem tak osamělá. Zazvoňte někdy na můj zvonek.

Další den tam bylo MYREK DUŠÝN JE VÚL :)

A dnes? Bojím se. Chci obejmout.

Každičký den, každičké ráno je na kouzelném billboardu nový vzkaz, od člověka, který chce být slyšet nebo - hledá útěchu. A všichni vědí, kdo je ten hledač.

Co napíšete vy?

Závěrečná poznámka: 

Klidně napište do komentářů :) Co byste chtěli říct, vykřiknout, ukázat. Jednu větu.

Obrázek uživatele Lejdynka

Proměna z lakomce ve... ?

Úvodní poznámka: 

Jo, použila jsem tam všechna klišé, na která jsem přišla.

A je to rychlovka, spíš bjb.

Drabble: 

Supermarketem obchází strašidlo s nákupním košíkem.

Chleba... hm, co je tohle? Žitnej? Takový prachy za trochu mouky!

Mlíko... hlavně ať je to bílý, neasi.

Šunku pro děcka... krůtí, osm deka, ne, nechci deset, pani!

Vajíčka... Volnej výběh, taky bych chtěl volnej výběh, dvakrát za tejden do hospody bez keců... halový... hm, klecový...

Hergot, jak ta stará může tolik utrácet?! Dyť mě to stálo stovku!

Když se pan S. druhého rána probudil z nepokojných snů, shledal, že se proměnil v pološílenou slepici, nacpanou v kleci velikosti svého bývalého nočního stolku.

Zaječel.

Tedy...

Zakvokal.

Stejně jako tisíce slepic v klecích okolo něj.

Závěrečná poznámka: 

Krůtí šunka má pro vaši informaci asi jenom 50% masa.

Ano, milé děti, tohle se s vámi stane, když budete nakupovat hlavnělevně! ;)

Obrázek uživatele Achája

Cesta Bohyně

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č 4. Ženský úděl.

Drabble: 

Pevně zakořeněná v Zemi,
mezi svými předky,
zná své vlastní kořeny.
Ruce vzepnuté k nebi,
vlasy divoce vlají,
na rtech modlitba.

"Země je mé tělo,
Voda mou krví,
Vzduch je mým dechem,
Oheň mou duší."

Srdce dokořán,
obejme celý Svět.
Slza bolesti,
lásky i radost,
víry a odpuštění.

Za zvuku bubnů
i andělských trub,
ve víru tance,
srdce buší v rytmu
s Matkou Zemí sladěné.

"Pojď miláčku,
tančit spolu životem.
Ukážu ti kdo jsi,
ukážu ti Ráj."

Setkání v Srdci.
Stačí přání,
stačí myšlenka.
Tvoří Svět,
světlo nových dní.

Bosé nohy víří prach,
následují stezky předků,
jdou ve šlépějích Bohyně.

Závěrečná poznámka: 

Některá duchovní učení mluví o tom, že úkolem ženy na zemi je ukázat muži cestu k jeho duši, pomoci mu vzpomenout si, kdo je...

Odděleni hrází staletí

Úvodní poznámka: 

Tak dlouho jsem uvažovala o někom určitém, koho by se mohlo téma týkat, až z toho vyšlo něco jiného.

Drabble: 

Někdy je to zřícenina, kdysi výstavný hrad, nyní jen několik zdí.
Nebo ruiny slavného opatství, štíhlé zdi a elegantní žebroví pod širým nebem, bělostné zdi na zeleném trávníku.
Ulice, kudy kráčely dějiny, a ulice s domy, které již neexistují.
Hrad či zámek slavného rodu, nyní jen udržovaná vzpomínka.
Žili a chodívali tady, ti lidé z minulých staletí. Nacházím se na témže místě, a přitom jinde. Nemůžu je zahlédnout.
Protože vězím ve svých časech a oni zase v těch svých.
Jsme tu spolu a přitom nekonečně daleko od sebe.
A někdy mám dojem, že stačí málo a potkáme se.
Snad. Jednou

Závěrečná poznámka: 

A vlastně jde o místa stejnou měrou jako o lidi, ne-li víc. Prostě o to, co zažilo svou slávu v jiných dobách, než to potkáváme my.
Ale jsou i místa a lidi, která naopak v těch jejich časech určitě vidět nechci, dodává ta, co musí někdy jezdit do Terezína.

Obrázek uživatele Achája

Kometa

Drabble: 

Seděli pod noční oblohou, choulíce se k sobě. Vzduch byl chladný, léto už ztrácelo svou sílu. Cikády a cvrčci dali dohromady orchestr a zrovna vrcholila první část jejich symfonie.
Hvězdy zářily jako perly na černém sametu, občas se nějaká zachvěla ve větru.

Skládaly mozaiky příběhů.

Sladká vůně nočních květů nesla se loukou a mámila smysly, lákala do jiných světů.

Lásko padá hvězda, něco si přej.

Padají celé roje, na spoustu malých přání.

Obzor se rozzářil, tou kterou čekali.
Jasná jak královna s vlečkou posetou diamanty.

Snad přináší vítr změn, blýskání na lepší časy.

Až příště přiletí, my už tu nebudem...

Závěrečná poznámka: 

Dost narychlo spíchlá patlanice, ale pusťte si prosím tohle a bude to lepší :-) https://www.youtube.com/watch?v=vs1DRPAEkQE

Obrázek uživatele Lejdynka

Bílá zeď

Úvodní poznámka: 

Pro striggu, aby viděla, že se fakt dá něco napsat i na bílou zeď. :D

Drabble: 

Jednou za sto let bílá zeď zmodrá a objeví se na ní moře.
Když se ho dotknete, přenesete se na pustý ostrov.
Tam musíte zachránit Týden, aby ho neunesli Piráti.
I dnes?

Jednou za sto let bílá zeď zezelená a objeví se na ní strom.
Když se ho dotknete, přenesete se do koruny.
Tam sedí svatý Václav na koni, a plete koblihy.
Zachraňovat ho nemusíte.

Jednou za sto let bílá zeď zčervená a objeví se na ní jablko.
Když se ho dotknete, stanete se ptákem Ohnivákem, kdykoliv a kdekoliv.
Ha!

Když se ho dotknete, taky se neuvidíte. To není marný.

Závěrečná poznámka: 

Závěrečný verš je Bratrů Ebenů.

Jinak kdyby to téma bylo moc vágní, tak si asi stejně napíšu ještě jeden drabble... tohle byl jenom experiment :)

Obrázek uživatele wandrika

Vlasy vo vetre

Drabble: 

Mestom zavial prudký vietor, rozstrapatil jej vlasy a vzal ich so sebou.
Nedobrovoľne holohlavá, rozbehla sa za nimi. Hnedý chuchvalec vlasov uletel prirýchlo a stratil sa v bludisku ulíc.
„Nevideli ste tu vlasy?“ spýtala sa v kaderníctve. Ukázali jej dlážku plnú rôznofarebnej ľudskej plsti, ale jej vlasy nikdy neboli fialové, modročierne ani peroxidovo vybielené. Pobrala sa ďalej.
„Preleteli cez kvetinový záhon,“ prezradil jej deduško na lavičke. „Vynorili sa plné bodliakov. Potom šli tamtým smerom...“
Dobehla k autobusovej zastávke.
„Nevideli ste tu také vlasy plné bodliakov?“
„Pred chvíľou nastúpili do autobusu.“
Rezignovane pokrútila holou hlavou. „To už teraz môžu byť kdekoľvek!“

Do světa snů

Úvodní poznámka: 

Takové téma si prostě říká o lyrizování.

Drabble: 

Hlavu mám v oblacích,
všechen shon, pokřik, smích
téměř už nevnímám.
Zbavím se zemských pout,
mysl má může plout
k vábivým výšinám.

Do vzdušných zámků
na vlnách vánku
nechám se unášet.
Vysněnou říší
v závratné výši
nahradím pustý svět.

K zemi mě táhne blíž
stále ta strašná tíž,
útrapy všedních dnů.
Pusťte mě, nechte jít,
já už si nedám vzít
svou krásnou říši snů.

Do vzdušných zámků
na vlnách vánku
nechám se unášet.
Tam květ nezvadne,
tam radost vládne,
tam je můj pravý svět.

Na lehkých vlnách vánku
do svých vysněných zámků
snad alespoň ve spánku
můžu se nechat unášet.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Most

Drabble: 

Toho dne postaví pan Grenadin vzdušný zámek. Sám sebe změní v most, půvabným obloukem se klene mezi zemí a podnebím. Nemá již stehna, hruď, břicho, obličej, přesto cítí váhavé kroky. První přeběhne zvědavá kočka, pan Grenadin si vzpomene na Mínu. Pak hlouček školáků, smíchem si navzájem dodávají odvahy. Dvě staré dámy a jejich staří psi přejdou pomalu a důstojně, neboť na místo, kterému se blíží, již nepotřebují spěchat. Poslední, v půlnoci, mladí milenci, ani k zámku nedojdou, touha je přemůže uprostřed mostu.
Ráno jde pan Grenadin domů, ramena ho bolí, ale usmívá se.
Na jeho těle byl počat nový život.

Stránky

-A A +A