Autorův výběr 2016

Obrázek uživatele Peggy Tail

Pastelky

Úvodní poznámka: 

Na téma "Pastelky", z lásky k barvám :)

Drabble: 

Pastelky
Žluté, oranžové, zelené

Pastelky
V papírovém pouzdru balené

Pastelky
Všech barev dokonalé spektrum září

Pastelky
Malovat kouzla s nimi se daří

Když jeden přijde vyčerpaný, plné srdce úzkosti
po papíru a barvách sáhne, začne kreslit ve zlosti

Jako kouzlem srdce svou tíhu ztrácí
a kouzelník zpět ke svému srdci se vrací

Vlákna bíleho papíru sytou barvu přijímají
Zjišťuje, že každý umí kouzlit
Na své dílo šťastné oči šťastně se dívají
Už ví co dělat, až zas bude v srdci blouznit

Pastelky
Zářivé, klidné i ohnivé

Pastelky
S těmi hned všechno obživne

Pastelky
Světlé i tmavé, barevné, nádherné

Pastelky
Kouzelné

Závěrečná poznámka: 

Barvy léčí

Obrázek uživatele Martian

Bajza jako Bajza

Úvodní poznámka: 

Vybráno, protože je takové doopravdy poláčkovské…

Drabble: 

Pan Fajst jest pokladníkem na penzi. Má spoustu času a proto otravuje a donáší na nás do školy. Pročež jsme mu přísahali strašlivou pomstu.

Letos o vánocích k nám přijel na návštěvu brácha Láďa, co se učí na příručího až v Teplicích. Mluvil hlubokým hlasem, ptal se mě, jak prospívám, a koukal mi do sešitů.
Ale já beztak věděl, že by nejraději kul pomstu s náma, jenže nemůže, anóbrž už je dospělý.

Pročež když jsme panu Fajstovi psali na dveře neslušný nápis, Ladislav stál na rohu, pokuřoval sváteční viržinko a dával bedlivý pozor, aby nás při tom psaní nikdo nenačapal.

***
Obrázek uživatele Regi

Už přeci není malej

Úvodní poznámka: 

Proč právě tohle drabble? Protože děťátka, co se "moudře" vydávají na cestu do velkého života, mě dojímají. A nejspíš nebudu sama.

Drabble: 

Dobrácky vyhlížející chlapec rozvážně balil do obrovského kufru pečlivě vyžehlené a poskládané oblečení, které mu postupně podával jeho otec. Na stole se vršila hromada dalších věcí. Učebnice, rolička pergamenů, svazek brků, inkoust, kotlík, spousta plátěných pytlíčků, ale hlavně jedno malé úzké pouzdro s emblémem Olivanderova obchodu s hůlkami. Konečně bylo všechno uloženo a hoch se chystal zaklapnout víko.
„Rubíku, nevezmeš si taky svýho Aragoga?“ Drobný mužík držel velikého plyšového pavouka s korálkovýma očima.
Chlapec vzal hračku rozpačitě do rukou, ale pak ji otci velice jemně, přesto rozhodně vrátil.
„Ne, táto. Dyť jedu do Bradavic. Na todle už sem přeci starej.“

Obrázek uživatele se.id

Z jiného šuplíku než obvykle

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vážně míněnou poezii píšu jenom pro sebe a do drabble podoby se dostala jen následkem vyčerpání a nechuti tvořit něco nového. Ze začátku jsem vlastně doufala, že si jí nikdo moc nevšimne. A pak jsem nějak otrnula. Tak tady to máte!

Drabble: 

Promluvte k rukám křečovitě svírajícím
modlitbu, jež na rtech usychá jak slza
zpívejte očím, ve kterých tančí stíny
prstům, jež samy sobě píší
příkaz k okamžitému spoutání

Těm, kteří uvěřili
že v nezastavitelném pádu
se navždy uhnízdili
šeptejte
jako když dítě uspáváte

Zvěstujte soudcům víry věrných a chyb pochybujících
samozvaným strážcům bran království
skoupým klíčníkům lakomě kupícím dary milosti
zlodějům plamenných mečů ze zbrojnic andělů,

řekněte plachým i svévolným,
těm, kteří své oči k horám nepozvedají,
šťastně či hořce přivyklým beznaději
jako stránkám bulvárních novin po ránu.

Svět dosud nebyl rozťat v půli
navzdory součtům soudům soužením

ještě je

naděje.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Igrûn: Nazgûlové si ani nevšimnou

Úvodní poznámka: 

Naprostá většina toho, co jsem v DMD 2016 psala, je série, jejíž hrdinkou a vypravěčkou je skřetka Igrûn, kapitánka mordorské armády. Pokud mám ze všech čtyřiatřicíti dílů vybrat jeden, který považuju za reprezentativní i povedený, bude to ten na téma Vidoucí oko.

Drabble: 

Jugháš má krásné oči. Hebké, jiskřivé a černé jako propast.
Jako před každou bitvou úpěnlivě doufám, že do nich nehledím naposled.

Jiní už pijí za duše padlých. Mne zajímá jedno: jestli se vrátil.
Nakonec ho najdu. Ještě čeká na ošetření.
Složí ruce do tvaru Oka a přiloží si je k tváři. Prázdný důlek je rudý lepkavou krví.
„To je ono! Na barad-dûrský trůn s tebou!"
„Nazgûlové si ani nevšimnou, že se něco změnilo."
„Ale já si všimnu, jak se uleví celé zemi." Posadím se a přitáhnu ho k sobě, ať se opře.
Hladí mě po předloktích.
Jugháš má překrásné ruce.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že na DMD není zvykem komentovat kriticky, ale přesto mě vesměs kladné ohlasy na polemicky laděnou fanfiction k dílu mistra Tolkiena mile překvapily.
(A víte, co mě celý měsíc strašně štvalo? Diakritika. Jaktože na české klávesnici není stříška, no?)

Obrázek uživatele Queen24

Srdce má důvody, které rozum nemá

Úvodní poznámka: 

Už předem jsem věděla, že si vyberu nějaké ,,koňské", jak taky jinak, znám se že...
A když jsem pak procházela těmi mými výplody, tohle drabble mi zkrátka znovu vykouzlilo široký úsměv na tváři. :))
Připomnělo mi, že i přes tu nekončící dřinu to prostě stojí a vždycky bude stát za to! A věřím, že koňáci i milovníci jiných zvířat naprosto chápou... ;)

Drabble bylo psáno na téma Mnoho pohybu pro nic.

Drabble: 

Na obzoru svítá.
Ohlávky. Vodítka. Cvakání dvířek boxů. Klapot kopyt. Vyvádíme je ven.
Srst se třpytí v prvních paprscích.
Otevírám výběh. Vypouštíme je. Oblak prachu, cválající stádo.
Odlesky slunce v nadšených očích.

Vidle. Lopaty. Hromady špinavé slámy z boxů obloukem vyletují do přistaveného kolečka.
Prázdné, vyčištěné boxy.
Balík slámy. Nový, musí se roztrhnout. Vrážím do něj zprudka vidle a zaberu.

Slunce už stojí vysoko, oslňuje nás.

Boxy nastlané vrstvou čisté voňavé slámy, v každém navíc přichystaná hromádka sena na večer.
Už je jen potřeba zamést chodbu ve stáji a kolem seníku. Košťata. Zvířený prach.

A ptáte se PROČ? Prostě... proto. ;)

Obrázek uživatele KattyV

Nad všechny mocné muže

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Proč jsem vybrala zrovna tohle? Usoudila jsem, že je třeba výběr trochu odlehčit. Zatím jsem našla samé střípky jímavé, dramatické i tragické - prostě takové, nad kterými se srdce svírá. Nepochybně skvělé, jedno vedle druhého, docela chápu, proč je jejich autoři zařadili - bylo to to, co se jich nejvíce dotýkalo. Rozumím tomu, sama mám pár podobných, ale občas je potřeba se i pousmát, ne? Abychom měli sílu na ty těžké kousky. Takže jsem sáhla trochu jinam, než jsem původně chtěla.
Bylo napsáno na téma: Nejsem žádná květinka

Drabble: 

Podsaditá ženička si dala ruce v bok a spustila: „Zase tě zdrželi v radě, pane starosto? Zase otravovali hromadou nesmyslných problémů? Měls jim říct, co je tady práce. Trávu je třeba pokosit, dříví nasekat, vodu nanosit…“
Z trouby vytáhla voňavý jahodový koláč, rázně postavila na plotnu hrnec s polévkou, přitáhla nejmladší dcerku k oloupání košíku brambor, syna poslala nakrmit králíky… Všichni bez protestů kmitali podle jejích příkazů.
A takové má krásné něžné květinové jméno. Sauron by na ni byl krátký, pomyslel si pobaveně Sam, políbil svou ženu Růžu Křepelkovou na tvář, vzal do ruky džber a šel pro tu vodu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lodní šroub

Noční směna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble k letošnímu smutnému výročí.
Říká se, že histor(iograf)ie je hledání pravdy. Reálně je spíš hledáním kusých faktů a vztahů mezi nimi, se spoustou neznámých a nejistot, protože historie je o lidech a lidské paměti jakékoli formy, vy jste taky člověk a i když se snažíte oprostit od prekoncepcí a interpretací, sami ze sebe a z vlastního kontextu nevystoupíte.
Ráda hledám fakta. Je to pro mě jednodušší. Tolik nekompletních nebo protichůdných informací, jako o příčinách havárie z 26.4.1986 na Černobylu 4, aby jeden pohledal. O následných hodinách, dnech, měsících, letech se taky dovíte protichůdné věci, ale fakta se dají poskládat do navazujícího celku. Jen čísla se liší. Někdy hodně. Občas vyplynou na světlo nové informace, když se pootevře poklička.
Za účelem psaní tohoto drabblete a z vrozeného perfekcionismu jsem sestavila časovou osu konkrétního příslušníka noční směny. Ačkoliv už mám rešerši a hledání informací už pár let za sebou a teoreticky informace "rozchozené", nebylo vůbec lehké se k tomu vracet.

Varování: akutní radiační syndrom bez cenzury

Drabble: 

Vstát v deset večer.
Kafe.
Dát pusu spícím dětem.
Doběhnout autobus.
Dorazit na čtyřku.
Nezívat.
Vyrazit z kolegy Miliardu let před koncem světa.
Kafe. Kafekafekafe. Nepolít pult.
Típnout cigáro.
Zvednout výkon. Novovoroněž hlásí výpadek.
Zjistit, jestli útočí imperialisti nebo mimozemšťané.
Nezírat.
Nejít domů.
Otevřít ručně ventil.
Druhý.
Vyplivnout krev.
Dobrodit se k třetímu ventilu.
Nepozvracet čtvrtý. Tlačit do něj otékajícíma rukama.
Dýchat, dýchat, dýchat přes naběhlý jazyk.
Nesahat na popáleniny.
Nechat se odvézt do nemocnice.
Čekat, až zaberou léky proti bolestem.
Nesahat na svlékající se kůži.

Přehodit bílým prostěradlem.
Připravit prostěradla pro další dva. Do zítřka to mají za sebou.

Závěrečná poznámka: 

Na paměť A. Akimova, L. Toptunova a celé noční směny 26.4.1986 na Černobylu 4. Drtivá většina z nich zemřela o 2-3 týdny později.

Historická poznámka: Drabble je poskládáno z několika kusovitých narací a seříznuto Occamovou břitvou (viz 10. řádek, informace pochází z JE Černobyl z 90. let), takže neruším za správnost. Řádek 7 je zcela autorská licence (populární sci-fi v té době), řádek 11 parafráze jednoho svědectví (patrně přeživšího příslušníka noční směny A. Juvčenka).

Technická poznámka k tématu: Ruční otevírání ventilů chladícího okruhu za účelem zaplavení reaktoru vodou za dané situace nebylo prakticky k ničemu.

Vědecká poznámka: Příznaky odpovídají akutní otravě radiací (6-10 Sv), nastupují do hodiny po expozici (vypozorované pravidlo: zvracení do půl hodiny znamená jistou smrt), jsou doprovázeny vnitřním krvácením, zničením kostní dřeně a těžkým poškozením tkání. Akutní fáze trvá cca 48 hodin. Následuje latentní fáze se ztrátou vlasů a horní vrstvy kůže, poklesem leukocytů a vysokým rizikem infekcí. Úmrtnost je téměř 100% po 14 dnech.

Obrázek uživatele Profesor

Ranní vzpomínání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle drabble bolí. Nechtěla jsem ho sem dávat, ale nedalo se odbýt. Pořád se mi vracelo a tak porazilo i proslulé páně von Drakovy sbírky a Magdalenu Vytáčkovou.

Co dodat. Stalo se. A já si můžu stokrát přát, abych si vzpomněla dřív...

Drabble: 

Pohlédneš na nebe a vidíš jeho smích. Jako duha klene se přes propast času. Je jasné ráno, pole probouzející se z objetí mrazivé noci se třpytí jako ten smích.
Vzpomínáš. Namáhaná paměť plující tmou uplynulých třinácti let nabízí jen pohled na jeho ruce. Matně snad jeho tvář. Jenomže tenkrát tě on příliš nezajímal, byli tam mladší, hezčí a ty jsi vůbec netušila, že se s ním ještě setkáš.
O některých věcech se nemluví, proto ani ty nic neříkáš. Křivíš rty, smutnou nápodobu úsměvu jen pomalu nahrazuje radost a šibalství.
Úsměv šibalův společný jedné zvláštní rodině klene se nad propastí. Odpouští.

Obrázek uživatele neviathiel

Kde je ksakru B.?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nad Autorovým výběrem jsem dumala velmi dlouho. Jednou za DMD se mně povede vyplodit nadprůměrné drabble, které je jasnou volbou. Letos jsem je vložila pod druhou identitou, takže chlubit se s ním bude ona.

Potom, co jsem zavrhla střípky roky rozepsané povídky Pentagram (která při mé rychlosti postupu určitě nebude hotová dříve než e-kniha), jsem se zastavila na střípku povídky Déja vu. Původně měla být bonusovým vánočním dárkem pro Aziz a měla se odehrávat v době mezi Captain America 2 a 3. V CA2 jsem vycítila potenciál pro špionážní a mezilidská dramata, která by se mohla mezitím odehrát. Z prvního podzimního traileru CA3 jsem však dostala dojem, že jsem se trefila spíš někam do AU. Povídku jsem na čas odložila, dopsala koncem zimy, poslala obdarované soukromě a zatím nechala ležet, s tím, že ji možná někdy pošlu na AO3. Možná, protože jsem měla dojem, že se po sobě místy začínám opakovat, že je na ní příliš poznat, jaký jsem fanoušek le Carrého, a že má mnoho shodných rysů s dalšími texty, které jsem psala přibližně během posledního roku. Nakonec jsem ji v jakémsi hnutí mysli dnes ráno poslala na AO3.

Název drabblete je narážkou na hlášku, kterou fanoušci Marvel Cinematic Universe určitě poznají.

Drabble: 

Službu zahájila pořádným lokem. Na téhle lodi normálka. Všichni hulí hašiš, chlastají extraligu nebo mají příliš bohatý trestní rejstřík. Případně všechno dohromady.
Adams ne. Po večerech kempuje na palubě. Střízlivej jak jeptiška. Aspoň jméno má zjevně falešný.
„Tady seš. Měl ses přijít ukázat s tou rukou.“
„Je to v pořádku.“
„Ukaž.“
Sundá rukavici z pravačky. Žádný obvaz. Žádné šrámy.
„Druhou.“ Vole.
„Experimentální protéza.“
„Aha.“
„Je to zahojené.“ Výraz člověka, který už nemá sílu dál se schovávat.
„Seš vylepšenej. Proč seš tady?“
On mlčí.
Co na to má stará opilá ženská říct?
„Vypadni z týhle žumpy. Než tě semele na sračky.“

Obrázek uživatele Jeřabina

Vedu ji

Úvodní poznámka: 

Vybrat letos nejoblíbenější drabble pro mě nebylo úplně jednoduché, ale nakonec asi vítězí tohle. Ten příběh, který jsem vyprávěla, jsem si v trochu jiné (kratší) formě prožila na vlastní kůži a vlastně mě docela pocuchal, protože v originále nebyl o moc hezčí. Vlastně naopak - tohle byla moje poslední scéna. Celý konec v Paříži a návrat bratrů už jsou moje autorská licence a touha dát Anušce (a sobě) hepáč.
Hru jsem hrála v únoru. V březnu mi z ní vlastně tak nějak vůbec nebylo moc dobře. V dubnu jsem se rozhodla z toho vypsat - a fakt to fungovalo. Jak jsem Annin příběh krájela do stoslůvek, bylo čím dál tím jednodušší ho vnímat jenom jako příběh, ne jako něco, co by mělo bolet mě jako člověka - ty scény jsem dostávala z hlavy ven a četli je jiní lidi a to pomohlo. Někdy kolem pětadvacátého se mi po nich vlastně začalo stýskat - ale teď jsem ráda, že je mám aspoň na tom papíře.

A doporučuju si k tomu opravdu pustit tenhle jeden soundtrack - Havrany

Drabble: 

Když Anna zakřičí, trhnu sebou, ale nepouštím ji.
Znovu slyším slova jejích bratrů.
„Doveď ji do Paříže.“
„I kdybys ji měl odnést.“
„Všechno bylo zbytečné!“ pláče. „Kdybych raději zemřela...“
Její slova bolí jako hřeby v dlaních.
„Kdybys zůstala, zemřete všichni," šeptám. "Takhle mají šanci.“

Jdeme pod hvězdami. Anna poslušně kráčí krokem loutky. Voní březovým listím a medem.
Vzhlédne, oči skleněné horečkou zrcadlí hvězdy. „Promiň, Záboji, to tvé Československo nechci nikdy vidět. Zradili nás.“
Mlčím. Čtyři roky jsem za nenavštívenou zemi bojoval.

U vlaku moje stopařka padá do prachu. Křik o nosítka přehlušuje volání sláva.
Pochopím, že Československo taky vidět nechci.

Závěrečná poznámka: 

A doprovodný Skácel:
a ty jenž nechceš kamenovat
buď jako kámen v srdci svém
tak milosrdný ještě nikdy
nehodil kámen kamenem

Obrázek uživatele Bilkis

Sedmero zámků

Úvodní poznámka: 

Sepsáno na téma Sedm kulí.

Do výběru dávám tohle drabble, protože se mi z těch seriálových drabble asi nejvíc líbí. Je v něm myslím akce, boj i poetika. A je to ukázka vodnické magie, jak jsem si ji vymyslela.

Letos se mi psalo tak dobře, že mám problémy si vybrat. Témata byla skvělá, bezvadně mi hrála do noty, příběh z nich vyplynul tak nějak sám... Prostě skvělý ročník! Díky!

Drabble: 

Voda ho svírala, škrtila... Ponořil se pod hladinu, ale neodvážil se nadechnout. Zalknul by se, to věděl jistě. Vodnické smysly odhalily sedmero zámků spletených z rusalčí magie.
Zašátral v kapse a vytáhl perličku. Byla maličká, úplně obyčejná. Rozdrtil ji v prstech, jemný prach voda okamžitě spolkla. Druhá, třetí a čtvrtá, každá větší než ta předchozí, skončily stejně.
Pátá perla se mu svými úlomky zaryla do prstů. Krev vodu rozbouřila.
Šestou perlu rozdrtil druhou rukou.
Sedmá, velká jako hlemýždí ulita, se rozpadla na poloviny a zapadla do bahna.
A konečně magie jeho oběť přijala. Zámky povolily a on se zhluboka nadechl.

Obrázek uživatele Eillen

Tajemná kulička

Úvodní poznámka: 

Letos jsem nad svým výběrem neváhala ani vteřinu.
Jakmile jsem dopsala drabble na poslední téma, začala jsem přemýšlet nad dalším ročníkem. Letos mě totiž nejvíc zaujal příběh na pokračování od Bilkis a litovala jsem, že jsem něco takového sama nezkusila. Nažhavila jsem tedy telefon a hned jsme se spolu daly do dlouhého dopisování. A najednou, v záplavě smsek, na mě vyskočil nápad na Tajemná města. Tedy, původně jen na Město moře a železa (kdy za název opět vděčím Bilkis). A protože Bilkis je parťák do nepohody a šílenost nám není cizí, vzala si za cíl sepsat příběh o Městu stříbra a kříže.

Jedná se tedy o první díl příběhu na pokračování a další by se neměl objevit dřív, než s prvním tématem roku 2017.

Napsáno jako nesoutěžní kousek na téma č. 30 - A teď spát

Drabble: 

Vše začalo nevinně. Byl podvečer a on se vracel zpátky do svého rodného domku, který stál nedaleko potoka. Před dveřmi si všiml kuličky. V okolí města se jich nacházelo nespočet. Netušil proč se rozhodl si zrovna tuto vzít domů.

Vešel do svého pokoje. Odložil kuličku na stolek a šel se najíst.

Když večer ulehal do postele, čekala jej poslední klidná noc.
Kdyby to jen tušil.

Naposledy se podíval na kuličku.
Sfoukl svíci a lehce vklouzl do říše snů.

Kulička na stole pukla, rozpadla se na dvě části a odkryla své tajemství. Spolu s mrtvým tvorem unikla do tmy prazvláštní záře.

Závěrečná poznámka: 

PS: Možná, že původní plán byl pokračovat až v příštím roce. Ale stal se malý zázrak. Po pěti letech (a možná snad i delší době) jsem dokázala sednout k psaní a napsat víc, než sto slov. Momentálně je příběh na dvou tisíci slovech a to ještě ani nezačal.

Obrázek uživatele Tora

Z neznámých důvodů

Drabble: 

Přiznám se, že sama tomu nerozumím.
Občas jsou s nimi velké problémy, a co si budeme povídat, nemít je, mohli bychom minimálně jednou do roka na opravdu velmi slušnou dovolenou.
Někteří z nich ani nejsou žádní krasavci.
Nezvala jsem je, a přesto tu jsou.
A já nedokážu zavřít dveře, uhnout očima, uzavřít nitro a říct: „Hele, víš co? Běž to zkusit jinam.“
Čím to? Vždyť dlouhé roky jsem žila bez nich. Nechyběli mi.
Jenže doba se změnila, já přičichla k hebkému kožíšku a něžné chlupaté ocásky mi svázaly ruce i srdce.
Teď se bojím naopak toho, že tu jednou nebudou.

Závěrečná poznámka: 

Proč zrovna toto drabble? Jednoznačně mi dalo nejvíc přemýšlení, co na téma "Svázané ruce" napsat. Jak to pojmout. Jak to napsat tak, aby to nebyl patos a klišé, ale aby vyjádřilo aspoň trochu mé pocity. Snad se povedlo. A moc mě potěšily komentáře k tomuto drabble - Faobovo vyjádření, že naši nejmilejší nám svazují ruce nejvíce, od Ioanniny co s dovolenou, takhle máš štěstí každý den, Alasdair, který tento jev nazval jako Tořin jev :) A všechny ostatní komentáře, byť by v nich bylo jen díky, máme to podobně. Já děkuji, všem, kteří chápete.

Obrázek uživatele Arengil

Z deníku bezejmenného kapitána

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos je moje nejmilejší...
Téma: svázané ruce

Drabble: 

Kapitánovi byla v poutech dlouhá chvíle. Vytanula mu starokrálovská říkačka...

Pět Velkých Výsad poutá zem

Pevným svazkem, v duchu společném

Čekalo se na plukovníka. Ten rozhodne, co s ním.

Jedna u lidí, co moc mají

Za dezerci by vyfasoval maximálně deset ostrých. Za nedovolené přejití hraniční zóny kulku.

Dvě u těch, co Mrtvé uspávají

Vydala se po Staré severní cestě.
Domů.

Tři a Pět se staly kameny a zdivem

Ruce za zády začaly brnět. Třepl jimi, cinkly o kov vyleštěného brnění.

Říkala něco o korunovaci...

Ale chytili ho, než se dostal na hranici sněhu.

Čtyři zří všechno v ledu čirém.

Závěrečná poznámka: 

V rámci kánonu samozřejmě nakonec někdo řekne: "Rozvažte mu ruce," protože Pátý Elefant by bez kapitána Karotky nebyl úplný. :)

---
Říkanka je ukradena z knihy Sabriel, která je prvním svazkem Starého království

Obrázek uživatele Aries

Liška v kurníku

Úvodní poznámka: 

Tak asi tohle. Protože to není součást ani jednoho seriálu, takže tady je Evžen v pohodě.
Bylo to na téma Nejsme na to už moc staří?

Drabble: 

Evžen se za večerního šera vracel polní cestou do vesnice. Jeho pozornost upoutal podezřelý ruch na dvorku.
Dřevěný kurník se otřásal rozčileným kdákotem a pes se mohl vzteky pominout. Dírou v plotě se snažila prodrat liška s ukradenou slepicí v tlamě.
Rozzuřený hospodář vyběhl s puškou: „Tentokrát tě dostanu!“
Evžen se neudržel. Zlomyslně se ušklíbl, zkřížil prsty a jakoby v překvapeném gestu mávl rukou. Nečekaně prudký vítr zvedl oblak prachu a pes vyděšeně zalezl do boudy.
Než si hospodář protřel oči, liška byla ta tam.
„Krucinál!“
„To byla ale smůla.“ Evžen s nevinným úsměvem pokrčil rameny a klidil se pryč.

Obrázek uživatele Kumiko

Radices sophiae

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Psáno na téma č. 21 - Fascinován zpět ve své kleci

Drabble: 

Vězení. Jedna velká klec. Držena v ní. Skrz pomyslné mříže sledovala modrou oblohu. Nechápala. Přišlo jí to tak zbytečné. Tolik energie, vyložené pro nic! Vše bude zapomenuto, smazáno. Zkušení však už věděli.
Tolik bolesti, co vězení způsobilo. Tolik slz, strachu, bezmocného hněvu. Tolik rezignované únavy.

Vzájemná solidarita nezmohla nic. Tu a tam odpor. Zbytečný. Hloupý. Zpochybnitelný.

Vězněná ráda hleděla z pátého patra dolů. Nikdy nechápala, proč tu bylo zábradlí nižší a touha skočit tak velká.

Tak mi řekněte, proč cítila smutek, když jí odpadaly hodiny. Proč se po budově fascinovaně procházela? Proč plakala, propuštěna?
Protože nakonec byla škola její součástí.

Obrázek uživatele Terda

Útočiště

Úvodní poznámka: 

Drabble psané na téma č. 21 Fascinován zpět ve své kleci
Váhala jsem zda do autorského výběru zařadit tohle nebo Dopisy, ke kterým mám možná ještě o něco osobnější vztah, protože se do nich promítly všechny ty strachy, které provází rostoucí zodpovědnost.
Nakonec jsem se ale rozhodla pro Útočiště. K jeho vzniku vedla myšlenka, že život kapitána musel být svým způsobem strašně osamělý. Pozice prakticky neomezeného pána a vládce říše, která od přídi k zádi měřila pouhých třicet metrů a měla kolem sto dvaceti duší, nemohla být snadná v žádném ohledu. V jedné knížce jsem kdysi dávno četla myšlenku, že kapitánova kajuta byla svým způsobem takovým vězením. To byl vlastně první záblesk, který se mi s tématem spojil. Ovšem jako spolubydlící hnedle několika zvířecích doprovodných jednotek vím, že klec nemusí být jen vězením v tom negativním slova smyslu. Pro Malý zvíře je přepravka bezpečným útočištěm, když je mu zle. Pro Papouchovou je klec jejím hradem. A každý máme někdy chvíle, kdy chceme zalézt někam, kde nás nikdo nebude rušit. Někam, kde si budeme moci odpočinout a zapomenout na všechny větší či menší starosti.

Chtěla bych vytvořit také alespoň jeden výběr deseti nej... Pokud se mi podaří nějaký smysluplný sestavit. Nestíhala jsem číst, tolik kolik bych si přála. Posledních několik témat mi už vysloveně splývá a zvládala jsem už jen rozházet nějaké kachny a komentíky už jen sem tam. Ale snad Glorie dá. :)

Drabble: 

Betsy se zvolna vzdalovala od nešťastného břehu. Na konci první psí hlídky Frances na zádi vystřídal Sullivan. Odebrala se do své kajuty. Po pětatřiceti hodinách bez odpočinku se zoufale potřebovala vyspat. Alespoň pár hodin oddechu. Ale mysl zvířená překotným ústupem se spánku bránila.

Posadila se za stůl. Poznámky psané tu Sullivanovou vypsanou rukou, tu Miltonovým krasopisem nebo Hardyho muřími nožkami potřebovaly utřídit. Zakreslit opravy do map. Nechala si přinést čaj. Pustila se do čtení. Trasa kutru získávala tvar. Paprsky zapadajícího slunce se odrážely ve skle. Oslňovaly nevyspalé oči. Z hrnku se kouřilo. Vůně čaje hladila unavené skráně. Hlava jí klesla.

Obrázek uživatele sos

Autorův výběr 2016

Do tohoto tématu může každý autor, který se účastnil DMD 2016 (a který bude samozřejmě chtít), znovu vložit jedno jediné drabble, ke kterému má nejsilnější citový vztah, o kterém si myslí, že se mu opravdu povedlo, a které třeba čtenáři napoprvé nedocenili... zkrátka které by vážně stálo za to si připomenout. Může k němu připojit i poznámku, proč vybral právě toto atd.
Jednak tak bude učiněno zadost naší přirozené sebepropagační touze a jednak by mohl vzniknout seznam opravdových skvostů, pojatý zase trošku z jiné strany :)

Platné do: 
31. 5. 2016

Stránky

-A A +A