Tajemná města - Město moře a železa

Obrázek uživatele Eillen

Město moře a železa

Pokud se vám poštěstilo a našli jste dveře do Tajemného města, platilo tu jediné pravidlo. Mohli jste procházet časy minulými. Setkávat se s osobnostmi, které v tomto městě žili. Zažívat události, které byly pro město určující. Ale nikdy jste nemohli vstoupit do časů budoucích.
Jen jednou to Tajemné město dovolilo a od těch dob toho lituje...

Město moře a železa otevírá své brány. Račte vejít.

Upozornění: V roce 2017 v rámci DMD bylo možné hádat o jaké město se jedná. Jelikož již došlo k jeho odhalení, v komentáři naleznete seznam všech nápověd.

Obrázek uživatele Eillen

Tajemné město - série 2019

Drabble: 

Již třetí rok byly otevřeny brány Města moře a železa.
Město v loňském roce získalo nového Vypravěče. Namísto zaslouženého klidu se však objevuje nečekaná hrozba. Vypravěče čeká nelehký úkol...

Soubor ke stažení naleznete zde.

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Drze využívám nové funkce vkládání obrázku. Právě tento obrázek může za vznik sérií Města moře a železa.

Obrázek uživatele Eillen

Pán města

Úvodní poznámka: 

Je těžké vybírat drabble ze série. Mám pocit, že bez těch předchozích nevynikne a ztrácí to své kouzlo, které v něm ale většinou vidím jen já.
Letos ale bylo rozhodování lehké. U obou sérií by to bylo právě to poslední. A tak nezbývalo než se rozhodnou mezi Lovci a Městem. To nakonec vyhrálo - drabble, ve kterém promlouvá samo Město. Drabble, které by mohlo být i úvodem do fandomu (kdyby ten už nebyl sepsaný).

Psáno na téma Rozděl (se) a panuj

Drabble: 

Jsem jedno a jsem zároveň dvojí. Veřejné i tajné. Vítající i bránící. Milující a snad i milované. Od mého vzniku jsem tu bylo pro svůj lid. Ať jste mnou procházeli v běžném světě, či měli možnost nahlédnout pod závoje tajemství a bylo vám zpřístupněno tajemné město, vždy šlo o mne.

Svůj lid hodlám bránit a vždy se budou moci spolehnout na mé ochranitelské zdi. Protože bez nich bych bylo pustou nehostinnou zemí. Musím se o své lidi starat. A právě od toho mám jeho. Vládce nad pořádkem. Ochranitele nevinných. Nesmrtelného muže, kterému však zůstala duše smrtelníka.

Vypravěče. Pána města Rokycany.

Obrázek uživatele Eillen

Pán města

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38694

Poslední střípek z Města je tu. Přeji příjemné počtení. Děkuji čtenářům, že to se mnou vydrželi. Děkuji za duben, ve kterém možná častěji propadám zoufalství, ale jen abych za pár minut vykřikla nadšením, když mi dojde, že i to šílené téma se mi dokonale hodí.

Drabble: 

Jsem jedno a jsem zároveň dvojí. Veřejné i tajné. Vítající i bránící. Milující a snad i milované. Od mého vzniku jsem tu bylo pro svůj lid. Ať jste mnou procházeli v běžném světě, či měli možnost nahlédnout pod závoje tajemství a bylo vám zpřístupněno tajemné město, vždy šlo o mne.

Svůj lid hodlám bránit a vždy se budou moci spolehnout na mé ochranitelské zdi. Protože bez nich bych bylo pustou nehostinnou zemí. Musím se o své lidi starat. A právě od toho mám jeho. Vládce nad pořádkem. Ochranitele nevinných. Nesmrtelného muže, kterému však zůstala duše smrtelníka.

Vypravěče. Pána města Rokycany.

Obrázek uživatele Eillen

Jen jména se liší

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38622

Děkuji Esclarte za nakopnutí. :-)

Drabble: 

Vypravěč zůstal sám. Přesto stále ve svém nitru měl za společníky ty, kterým sebral existenci.

Jedna rodina přestala existovat. Jiné však byla dána možnost žití. Jako by se vesmír snažil uhladit hluboké brázdy, které na ose času Vypravěč zanechal.

Opustil tajemné město a vystoupal opět na Žďárské vyhlídky. Shlížel na město a procházel pohledem minulostí, aby se seznámil s novým rodem, který dříve neexistoval. Nestačil se divit. Osudy těch lidí byli totožné s těmi minulými. Jen jména se lišila.

Nedokázal tu záhadu rozluštit.
Vlastně ani o to nestál.
Věděl jen, že ona jména bude navždy nosit vrytá do svého srdce.

Obrázek uživatele Eillen

Zpět ke svému životu

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38495

Děkuji Bilkis, že byla ochotná povolit crossover Křivd a Města a hlavně, že mi propůjčila Česťu. Tímto ti ho vracím a snad se za tu návštěvu v Rokycanech až tak moc nezměnil.

Drabble: 

Česťa se rozloučil s Vypravěčem a opustil Tajemné město. Stále seděl v hospodě, a byť utekla dlouhá doba, pivo, které před ním stálo, bylo stále vychlazené.

Pozvolna upíjel a sledoval lidi kolem sebe. Zaujal ho jeden pán. Mohl být tak v jeho věku, ale duchem evidentně nedospěl. Přesto měl krásný život. Stačilo mu najít kulatý oblázek a hned se rozesmál.

Česťa při pohledu na pána přemýšlel nad rozhovorem s Vypravěčem, ale myslí neustále sklouzával ke Karlovi.

Možná že nastal čas přestat poslouchat rozjitřenou duši. Možná je čas o všem si promluvit, pomyslel si a rozhodl se, že zkusí Karla najít.

Závěrečná poznámka: 

Ačkoliv jsem duševně zaostalou osobu použila pro téma, ráda bych řekla, že si o takových lidech nemyslím, že jsou to idioti. V Rokycanech opravdu žil podobný pán a bohužel tak o něm lidé mluvili. Onen pán byl však dříve velmi vzdělaným mužem, jen měl problém s alkoholem. V jednom alkoholovém opojení šel přes koleje a srazil ho vlak. Sice přežil, ale cena byla příliš veliká. I tak se ale dožil požehnaného věku a mně vždy připadal sympatický. Měl totiž svého jezevčíka, kterému kupoval z invalidního důchodu kvalitní maso, jen aby se měl dobře. A sám si vystačil právě s konzervou pro psy a rohlíky. Po smrti svého jezevčíka pán sešel a do půl roka umřel. Ale po městě se proslýchalo, že když ho našli, usmíval se. Možná věděl, že se zase se svým jezevčíkem setká...

A pokud to není dostatečně pochopitelné - okouzlující je na tom člověku to, jak se umí nadchnout pro maličkost.

Obrázek uživatele Eillen

Jako toulavá kočka

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38395

Drabble: 

Vypravěč se už nedokázal tvářit klidně.

„Je po všem,“ hlesl tiše a oči se mu zalily slzami. „Můžete se vrátit zpět,“ dodal a zvedl se. Všiml si překvapeného pohledu svého společníka.

„Řekl jsem, že bych bez váhání chránil město,“ vysvětlil mu. „Nemluvil jsem však o tom, že jsem hrdý na to, co jsem provedl. Ta bolest a nenávist k sobě samému tu bude napořád. Jako toulavá kočka, kterou pohladíte, dáte ji trochu najíst a nemůžete se jí pak zbavit.“

„A chtěl byste se té bolesti zbavit?“ zeptal se Čestislav.

„Ne. Nechtěl. Ta bolest mě nutí nikdy na své činy nezapomenout!“

Závěrečná poznámka: 

Tak a je to tu. Konečně jsem mohla napsat, jaké jsou pocity Vypravěče. I když bych si tedy na to představovala lepší téma. Ale snad to přirovnání nevyznívá úplně blbě...

Obrázek uživatele Eillen

Seznam

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38261

Drabble: 

Česťa musel v duchu přiznat, že má Vypravěč pravdu. Kdyby tehdy, když umřel jeho syn, měl možnost jej zachránit, udělal by pro jeho záchranu cokoliv. A tak mlčky pozoroval Vypravěče, jak z jedné z kapes vytahuje papír s tužkou. Dokud psal, nerušil jej.

„Co tedy po mně chcete?“ zeptal se ve chvíli, kdy Vypravěč odložil tužku.

„Chci, abyste je odnesl do normálního světa,“ pronesl Vypravěč a podal Česťovi papír.

Písmo bylo drobné a tak si musel Česťa vzít brýle na čtení. Byl to seznam jmen. Zadíval se přes brýle na Vypravěče.

„Ať existuje alespoň jedna zmínka, že ti lidé žili.“

Závěrečná poznámka: 

Téma se schovává za brýlemi Česti. Možná jste se také setkali s dětským pošťuchováním a označováním nositelů brýlí za "čtyřočka".
Takže Česťa je teď takovým čtyřočkem, Vypravěč má dvě oči a dohromady je veden dialog mezi šesti očima.

Obrázek uživatele Eillen

Prozření

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38139

Drabble: 

Pivo již dávno zvětralo, ale tichá hádka nepřestávala. Vypravěč si stále pevně stál za svým rozhodnutím.

„Přijde mi, že si hrajete na boha. Považujete se za toho jedinečného, který má pocit, že je na všechno a na všechny sám,“ pronesl Čestislav znechuceně. Vypravěč se cítil dotčeně.

„Víte, jste neskonalý sobec,“ pronesl chladně Vypravěč. „Tu ženu, mimochodem jmenovala se Simona, jste byl ochoten pochopit. Dle vás byla matkou dítěte, které neměla. Já se považuji za rodiče města, které budu bránit do poslední kapky krve. Neříkejte mi, že vy byste pro záchranu svého dítěte neudělal cokoliv.“

Ticho, které zavládlo, bylo výmluvnou odpovědí.

Obrázek uživatele Eillen

Obhajoba

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38026

Drabble: 

„Byla zoufalá,“ začal Česťa s vysvětlováním. „Celé roky se s manželem snažila počít dítě, ale nedařilo se jim. Ani umělé oplodnění nebylo úspěšné. A to ho podstoupili pětkrát.“

„A to má být nějaká omluva?“ pokrčil Vypravěč rameny.

„Nedokázala už logicky přemýšlet. Zoufalá žena prostě udělala chybu. Vnitřně byla matka. Matka dítěte, které neměla,“ pokračoval Česťa.

„Hájíte ji, jako by jen zazmatkovala. Její čin byl úmyslný. Věděla, co dělá. Věděla jaká je cena. Přesto ji byla ochotna zaplatit!“ pronesl prudce Vypravěč. „Spoutala vás a věřte tomu, že by vás i zabila, kdybyste stál v její cestě. Jak ji můžete stále bránit?“

Závěrečná poznámka: 

Je mi jasné, že to neprojde, ale matku tam "mám" jen jednu. Ale zase podle Češti jen zmatkovala...

Vypravěč je tu pořád na přes držku, ale třeba do konce měsíce bude mít možnost se obhájit.

Obrázek uživatele Eillen

Přiznání

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37888

Drabble: 

„Přivedl jsem vás sem, abyste se stal mým svědomím,“ prohlásil Vypravěč a na chvíli se zarazil. Jeho společník jej pobídl k dalším slovům svým mlčením.

„Minulost byla změněna. Motýlí efekt začíná působit. Za pár chvil nebude nikdo, kdo by si pamatoval. Jen ti, kteří stihli vstoupit do tajemného města. Vy a já. Spoutáni časem, který nenastal. Odsouzeni nezapomenout na životy těch, kteří neexistovali.“

„Jak jste mohl!“ pronesl zděšeně Čestislav.

„Hodlala zničit město. Neměl jsem jinou možnost.“
Nehájil se. Jen konstatoval holý fakt.

„Víte vůbec, proč to provedla?“ zeptal se Čestislav.

„Netuším. Ale vy mi to jistě řeknete,“ odpověděl popravdě Vypravěč.

Závěrečná poznámka: 

Je mi jasné, že na to, co Vypravěč provedl, se termín Butterfly effect nehodí úplně dokonale. Má jít o drobnou, až nepatrnou změnu. A přivedení nakaženého morem do rodiny, která by se jinak s onou nemocí nedostala do kontaktu, zrovna nespadá mezi "drobnosti".

Ale nejsem Doctor a tak mám problém vysvětlit ty timey wimey stuff (a ještě navíc ve sto slovech).

Obrázek uživatele Eillen

Smrt snílka

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37707

Drabble: 

Česťa pozoroval svého společníka, jak se hraje s půllitrem.
Nepoznával ho. Ten tam byl onen snílek, se kterým se setkal na Žďárských vyhlídkách. Vzhledem byl stále stejným mladým mužem. V očích se mu ale zrcadlil staletý žal.

„Nemůžeme zde zůstat,“ pronesl Vypravěč po chvíli tichým hlasem. „Ne, pokud si máte vše pamatovat. A já potřebuji, abyste nezapomněl.“

Česťa mlčel. Začínal chápat, že Vypravěč provedl něco děsivého.

„Kam musíme odejít?“ zeptal se nakonec. Vypravěč se smutně pousmál a mávl rukou. Ocitli se ve středověku. Stále seděli u dubového stolu, jen skleněné půllitry nahradila keramika.

„Vítejte v tajemném městě,“ povzdychl si Vypravěč.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji Bilkis za pomoc. Bez ní bych tápala, jak mám z Česti udělat snílka. Vůbec mě nenapadlo, že by za snílka mohl považovat právě Vypravěče.

Obrázek uživatele Eillen

Nad sklenkou piva (1741/2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37697

Drabble: 

Vypravěč stál se zavřenýma očima na náměstí. Snažil se neužívat si pocit vítězství.
Vítězství, kterého se dá dosáhnout jednou za věčnost.

Je na čase čelit následkům, pomyslel si, otevřel oči a pokusil se otevřít bránu do roku 2019. Jak předpokládal, vše šlo lehce, tak jako dřív.

Vstoupil do brány a ocitl se před hospodou U Stočesů. Rozhlédl se a spatřil Čestislava sedícího v zadní části zahrádky. Pomalu k němu došel, posadil se a objednal si pivo.

„Cítím, že magie opět proudí svými stezkami,“ pronesl vážně Čestislav. „Vyřešilo se to až moc lehce. Bojím se zeptat, ale musím. Co jste provedl?“

Závěrečná poznámka: 

Vzhledem k tomu, že se sama stovky nedožiju, je pro mě sto let představa věčnosti.
Snad to u holek projde :-)
A jestli ne, tak se sešli U Stočesů - tam ta stovka taky je a Česťa se tam s Vypravěčem sešel zatím pouze jednou :-)

Obrázek uživatele Eillen

Nečekaná záchrana (2019)

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 20 - Osamocen v davu

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37477

Drabble: 

Česťa cítil, jak se magický tok, který doposud kroužil kolem vilky, začíná přibližovat.

„Ne. Teď se nesmí protrhnout hráze magie,“ vydechla zoufale žena a pokoušela se vyčarovat kolem domu štít.

„Jak se mu to povedlo? Vždyť tu vůbec není!“ ječela jak smyslů zbavená.

Česťa neodpovídal. Připravoval se na vlnu magického proudu, která se měla přes ně přehnat.

Křik ženy pomalu utichal. Vzduch se měnil. Česťa cítil, že už není uvnitř místnosti.

„Jste v pořádku?“ promluvil na něj kdosi. Otevřel oči. „Nechcete si přisednout?“ Česťa se rozhlédl a zjistil, že sedí v hospůdce u malého stolku.

„Děkuji, ale chci být sám.“

Závěrečná poznámka: 

Myšleno je to tak, že po tom zážitku je Česťa rád, že je sám a nemá náladu se s někým vybavovat. A tak, byť je v hospodě, kde je život, je rád, že sedí sám a nikdo na něj nemluví.

(a jestli mu to přijde divné nebo ne, to si musíte počkat, protože tentokrát bylo sto slov hrozně málo)

Obrázek uživatele Eillen

Rozhořčený (2019)

Úvodní poznámka: 

předchozí část: http://sosaci.net/node/37350

Drabble: 

Česťa se stal nedobrovolným svědkem manželské hádky. Začalo to už příchodem muže domů.

„Co to je za chlapa a proč vypadá, že se nemůže pohnout?“ ptal se překvapeně. Odpověď se mu ani trochu nelíbila.

„Proč si to pro boha udělala?“ ptal se, ale bylo na něm vidět, že odpověď znát snad ani nechce. Česťa poslouchal ženinu obhajobu, ale už ji nedokázal litovat.

„Prosím. Řekni, že si děláš legraci,“ vydechl muž vyděšeně. „To nemůžeš myslet vážně?! Já tě vůbec neznám!“ křičel a rozhazoval rukama.

„Dělám to pro nás!“ bránila se žena.

„Je jen hřích na to pomyslet! Nikdy ti to neodpustím!“

Závěrečná poznámka: 

Konec dubna se blíží a já pomalu začínám panikařit, že nemám šanci to stihnout dopsat.

Obrázek uživatele Eillen

Nevítaný (1741)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37238

Drabble: 

Vypravěč s mužem konečně dorazil na místo. Vstoupil do starého domu, který se na první pohled zdál neobývaný.

„Co tu chcete!“ ozvalo se najednou zpoza dveří vedoucích do obytných prostor. „A proč sem taháte toho pobudu. Chcete nás nakazit?“

„Chci jen, aby ukončil svůj život jako člověk. Ne jako kus masa hnijícího venku na ulici!“ odsekl mu Vypravěč. „Cožpak se tu nenajde křesťanská duše, která by pomohla bližnímu svému zmírnit utrpení?“

Muž stojící ve dveřích se ani nehnul. Vypravěč si všiml, že za ním vykukují další lidé. Nehlaste se všichni, pomyslel si ironicky.

Jeden z nich nakonec vyšel na chodbu.

Obrázek uživatele Eillen

Ztracen v myšlenkách (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/37109

Drabble: 

Česťa se snažil nepropadat zoufalství. Ale s tělem svázaným pavoučím kouzlem to bylo těžké. Jediné, co mohl dělat, bylo bloudit svojí znavenou myslí. To však zákonitě vedlo k jedněm pomyslným dveřím.

Dveřím, které zamkl a klíče od nich se zbavil.
Dveřím, které zdobil ručně psaný nápis „Přísně tajné“.
Dveřím, za kterými chtěl pohřbít vzpomínku na vodníka, který mu lhal a zklamal jej.
Dveřím, které se pomalu začínaly otevírat.

Kdybys tu jen byl, Karle, pomyslel si. Určitě bys našel způsob, jak mě z té šlamastiky dostat.

„Konečně jste to pochopil,“ vysmála se mu žena. „Buďte hodný a možná to i přežijete.“

Obrázek uživatele Eillen

Ať mě nevidí umírat (1741)

Úvodní poznámka: 

předchozí část http://sosaci.net/node/37001

Drabble: 

Vypravěč měl co dělat, aby starce udržel na nohou. Věděl, že mu nedokáže pomoc. Od smrti jej dělily už jen hodiny. Tělo pomalu přestávalo poslouchat svého majitele.

„No tak, vydržte. Ještě chvíli a budete v pohodlí,“ mluvil k muži uklidňujícím hlasem. Nezdálo se však, že by stařec něco slyšel.

„Kam ho vedete?“ ptala se neustále dívka, ale Vypravěč odmítal odpovědět. Měl před sebou cíl a musel se k němu dostat co nejdříve.

„Prosím. Ať mě nevidí umírat,“ pronesl znenadání stařec.

„Nebojte. Neuvidí,“ odpověděl Vypravěč.
V tu samou chvíli se za nimi ozvala dutá rána, jak bezvládné tělo dopadlo na zem.

Závěrečná poznámka: 

Pojato trošku morbidněji - materiálem je zde myšleno lidské tělo.
Ať už mi to projde nebo ne, na víc nemám sil.

Obrázek uživatele Eillen

Souhvězdí (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/36687

Drabble: 

Veškerá slova byla marná. Ač se Česťa snažil sebevíc, odmítala jej poslouchat.

Na jednu stranu ji dokázal chápat. Litoval čím vším si musela projít. Ale pořád nevyzkoušela vše. Pořád tu byla šance. Kdyby jen byla ochotná si nechat pomoc.

Nadechoval se k dalšímu marnému pokusu, ale zarazila jej.

"Už dost! Ještě jedno jediné slovo a buďte si jistý, že víckrát nespatříte hvězdnou oblohu!"

"Myslíte, že až zjistí, co jste provedla, že s vámi zůstane? Bude se vás bát. Ztratíte jo navždy!"

Šlehla po něm pohledem plným nenávisti. V očích se jí odráželo světlo zářivek. Nejjasnější z nich vévodila souhvězdí šílenství.

Závěrečná poznámka: 

Dnes to byl doslova porod. Vůbec nemám myšlenky na psaní... Snad se to zlomí.

Obrázek uživatele Eillen

Prosba o pomoc (1741)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/36601

Drabble: 

Vypravěč nerad vcházel do této doby. Bylo to jako vejít na dvůr samotné smrti. Roku 1741 se Rokycanami prohnala morová rána. Předchozím byly ušetřeny, ale tentokrát se jim neštěstí nevyhnulo.

Jemný jarní větřík ovíval Vypravěčovu tvář. Cítil, jak mu čechrá vlasy. Jindy by si něco takového užíval. Avšak teď stál v zamořeném vzduchu a hodlal tu strávit co nejkratší dobu.

„Pomozte mi někdo!“ vyrušil ho zoufalý hlas ze zamyšlení.

Vypravěč se otočil za hlasem a všiml si mladé ženy držící v náručí nakaženého starce.
Vypravěč se podíval do budoucnosti ženy a starce. Ani jeden žádnou neměl.
Přesto vyrazil na pomoc.

Závěrečná poznámka: 

Přiznám se, že netuším, zda morová rána dorazila do Rokycan roku 1741 na jaře nebo ne. Ale myslím, že to není zase tak podstatné...

Obrázek uživatele Eillen

Spoutaný (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/36474

Drabble: 

Česťa se snažil dostat z magických pout, ale bylo to marné.

„Všechno je marné,“ pronesla žena. „Nepohnete se, dokud z vás nesejmu kouzlo.“

„Pusťte mne a pomohu vám. Nevíte, jaké následky to kouzlo bude mít,“ snažil se ji Česťa přesvědčit.

„Budeme už napořád spolu. Nebude mít důvod utíkat do posilovny, aby tam cvičením zaháněl výčitky svědomí,“ odsekla žena.

„Ale za jakou cenu? Město zanikne. Víte, kolik rodin se zde mohlo usadit? Kolik párů se tu mělo seznámit? Kolik dětí se kvůli vám nenarodí?“ snažil se jí promluvit do duše.

„Kouzlo bylo vyřčeno. Vypravěč odklizen. Vy jste svázán. Nic mě nezastaví!“

Obrázek uživatele Eillen

Hlouběji do minulosti (1950)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/36357

Nejdřív jsem myslela, že budu muset zůstat u Česťovo příběhové linie a narušit tak střídání pohledů. Nakonec to přeci jen šlo dát na Vypravěče.

Drabble: 

Když byl ještě Jindřichem, měl svůj život naplánovaný do posledního detailu – lukrativní práce s pohodovým kolektivem, dokonalá rodina, domov plný lásky. Vzdušný zámek, o který se sám připravil, když se stal Vypravěčem. A který mu překvapivě ani trochu nescházel.

Kdyby byl stále Jindřichem, asi by se v této situaci zhroutil. Schoval by se do svého pokoje a předstíral by, že se nenarodil. Nyní však byl Vypravěčem a učinit vážné rozhodnutí pro něj bylo stejně přirozené jako dýchat.

Otevřel bránu do minulosti. Otočil se k Čestislavovi a Zuzaně, aby se rozloučil. Poté vstoupil do brány, která jej dovedla do roku 1741.

Obrázek uživatele Eillen

Uklidněná (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/36280

Děkuji Lomeril za pomoc s paboukem...

Drabble: 

Česťovi se nakonec podařilo ženu uklidnit natolik, aby byla schopná mu říct, co se stalo.

„Byla jsem zoufalá. Tak moc jsme se snažili, ale nešlo to. Každé další selhání bylo horší a horší,“ pronášela mezi vzlyky a pořád si mnula ruce. Česťa cítil, jak mu z toho leze mráz po zádech.

„Když jsem pak přišla na možnost použít kouzlo, byla jsem už zoufalá. Musela jsem to vyzkoušet,“ hájila se. Česťa se na ni nedokázal soustředit. Měl pocit, jako by mu něco lezlo po nohách.

PAVOUK! došlo mu vzápětí.
Nemnula si ruce.
Kouzlila!

Česťovo tělo obestřelo paralytické víceúčelové osobně umístěné kouzlo.

Závěrečná poznámka: 

Nenávidím pavouky. A ode dneška k tomu mám další důvod.

K názvům začínám psát rok, ve kterém se daná postava nachází. Až bude chvilka času, dodám to i k předchozím částem.

Obrázek uživatele Eillen

Pevné rozhodnutí (1950)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/36079

Drabble: 

Vypravěč si byl jist, že ta žena stojí za vším. Slzy, které prolévala, dokázali obměkčit Čestislava, ne však jeho. Možná ho poslala do minulosti, ale pořád žil.

Soustředil se, aby našel událost, která vše spustila. Obraz v okně se změnil jen lehce. Čestislav zmizel a žena stála nad rozevřenou knihou, ze které nahlas předčítala.

Kouzlo! zděsil se Vypravěč. Uvědomoval si, že tohle je špatné. Jakmile je jednou kouzlo vyřčeno, nejde jej vzít zpět.

Byla tu však jedna možnost.
Vrátí se hlouběji do minulosti, aby ukázal těm proradným vlkům, že Město má stále svého ochránce.
Nikdo si nebude zahrávat s Vypravěčem!

Obrázek uživatele Eillen

Život v rámečcích (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/36045

Drabble: 

Česťa se marně snažil uklidnit mladou ženu, která se mu zhroutila do náručí. Usedavě plakala a nebyla schopná slova.

„No tak, to bude v pořádku. Všechno bude v pořádku,“ šeptal stále dokola a hladil ji po prořídlých vlasech, zatímco se periferním pohledem rozhlížel po pokoji.

Na krbové římse stály vyskládané fotografie, které zleva doprava ukazovaly běh života této ženy od malé dívenky, ze které vyrostla krásná slečna. Následovaly svatební fotografie, ze kterých doslova sálala láska.

Na zbylých fotografiích manželé postrádali úsměv. S každou další byla žena ztrápenější a muž svalnatější.

Co se v téhle rodině asi stalo? pomyslel si Česťa

Závěrečná poznámka: 

Tak schválně jestli to projde.
Periferní tam je pohled, "bicáček" máme jako svaly chlapa na fotce.
Nechť hodnotitelé rozhodnou...

Obrázek uživatele Eillen

Pohled oknem (1950)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/35887

Ráda bych poděkovala Bilkis, která byla celé dnešní dopoledne přítelem na telefonu. Nebýt jejích reakcí na zoufalé sms, asi bych pomalu sérii vzdala. Ne že by téma bylo tak složité. Spíš jsem si prvotním plánem ukousla moc velké sousto a sama jsem se v příběhu začala topit.

Drabble: 

Vypravěč oslovil Čestislava a jeho paní. Nebyl čas chodit kolem horké kaše. Vysvětlil mu, co se děje a požádal jej o pomoc. Sledoval, jak se pokouší napojit na magický zdroj Města a vyčkával.

„Jako by všechno ukazovalo na tam toho kluka,“ prohlásil Česťa a ukázal na mladíka pod branou.

„Ale vždyť to je Pepík. Jeho děda dělá sklepmistra v Prazdroji,“ ozvala se Zuzana.

Vypravěč se otočil k chlapci a pokusil se otevřít okno, kterým by nahlédl do budoucnosti na jeho potomky.

Činnost, která by jindy zabrala necelou vteřinu, teď trvala minuty.
Nakonec však spatřil ženu plačící starému Čestislavovi v náručí.

Závěrečná poznámka: 

Ano, vím, že jsem v jednom z předchozích drabble psala o tom, že Vypravěč vstoupil do pasti. Ráda bych řekla jaká past to je, ale témata mi to zatím nedovolují. Nezapomínám však a jakmile to bude možné, tak to dovysvětlím.

Jo a už jsem říkala, jak neumím vymýšlet názvy? Ne? Tak - Neumím vymýšlet názvy stoslůvek!

Obrázek uživatele Eillen

Na konci toku (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/35643

Drabble: 

Magie vedla Česťu přes náměstí, podchodem pod vlakovým nádražím a stáčela se k Rašínovu. Česťu překvapilo, že i po tolika letech si pamatuje místní názvy.

Magický tok končil na rohu ulic Poděbradova a Štefánikova, kde se obtáčel kolem vilky. Česťa cítil, jak se část magie vsakuje do země a snaží se vrátit zpět tam, kam patří.

Česťa měl chuť se magického toku dotknout. Ten však před ním uhýbal.

"Zajímavé," pronesl a rozhlédl se kolem sebe.
Všiml si, že kolem vrátek je rozvěšený pelyněk a další trsy visí nad vchodovými dveřmi.

"Že by v Rokycanech byli zlí duchové?" pronesl zamyšleně Česťa.

Závěrečná poznámka: 

Tímto děkuji své drahé polovičce. Nebýt jeho, netušila bych jak téma zapracovat. I když jsem googlila skoro hodinu, nenašla jsem nic použitelného. Pak si k tomu sedne on a aniž by věděl, co za příběh píšu, našel hned informaci, která se skvěle hodí.

Pelyněk se údajně ve středověku používal k zahánění zlých duchů. Na dveře se vešel, aby duchové nemohli vstoupit do domácnosti. A pokud už tam náhodou byli, stačilo jen sušený pelyněk zapálit kouřem je vyhnat.

Obrázek uživatele Eillen

Před zbouráním (1950)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/35502

Drabble: 

Vypravěč se rozhlížel kolem a hledal mladší verzi Čestislava. Potřeboval jej, aby mu pomohl. Nebo si to alespoň myslel. Jeho pohled však neustále sklouzával k Plzeňské bráně. Bráně, která byla vstupem do města již od středověku. Bráně, která již brzy nebude.

„Někdy mám pocit, že lidé už umí věci jenom ničit,“ povzdechl si Vypravěč se vzpomínkou na protestní telegram Antonína Zápotockého, který však nic nezměnil.

„Víš, Zuzi, jsou věci, nad kterými by se mělo zakázat byť jen přemýšlet,“ ozval se za Vypravěčem povědomý hlas. Rychle se otočil, aby si potvrdil, že je to opravdu Čestislav.
S úsměvem mu vyšel vstříc.

Závěrečná poznámka: 

Městské opevnění a městské brány byly postupně likvidovány již od 19.století. Plzeňská brána vydržela jako poslední. I když návrhy na její zboření byly poprvé předneseny před první světovou válkou.

Argumentem pro zbourání byla bezpečnost chodců a plynulost dopravy. Nejprve se přišlo s kompromisem a vybudovaly se postranní podchody - první roku 1925, druhý 1936.

Koncem roku 1949 bylo rozhodnuto o zbourání brány - důvodem byla úprava křižovatky před branou. Díky protestům byla demolice pozastavena, ale v lednu 1950 se opět začalo s bouráním. Téma bourání Plzeňské brány se nakonec dostalo i na program jednání vlády a její předseda Antonín Zápotocký opravdu zaslal do Rokycan protestní telegram. Bohužel ani to nemělo žádný vliv a 20. ledna bylo rozhodnuto o definitivním zboření. Trvalo pouhé dva dny bránu zbořit...

Obrázek uživatele Eillen

V pasti (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/35479

Drabble: 

Česťa měl celou dobu pocit, že tu něco nehraje. Nedokázal však přijít na to, co by to mělo být. Až ve chvíli, kdy prošel Vypravěč dveřmi, které po chvíli zmizely, pochopil. Ve stejnou chvíli tok magie vedoucí do minulosti změnil svůj směr a připojil se k druhému.

Vypravěč vstoupil do pasti a Česťa neměl možnost mu jít na pomoc.

Jindy by Česťa strávil čas přípravami. Pokusil by se předvídat všechny situace, které mohou nastat. Ale teď věděl, že si takový luxus nemůže dovolit. Vyrazil podél toku magie a snažil se nemyslet na to, že je Vypravěčův osud v jeho rukách.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je poznat, že jde Česťa do akce takzvaně "z čisté vody naostro" - tedy bez těch příprav :-)

Stránky

-A A +A