DMD č. 30. pro 30. 4. 2016. Téma: A teď spát

Obrázek uživatele Carmen

Na samém konci šichty

Drabble: 

Rozježená, s temnými kruhy pod očima, značně neurotického vzhledu, hlavu položenou na štosu papírů... usnula. Začal pípat budík.
Zaklela. Třesoucí se rukou si nalila kafe. Další.
Pomalu ho vypila. Podívala se na čas.
Jedenáct! Kde zase vězí?!
Došla k zrcadlu. Trochu si upravila vlasy. Rty přetřela leskem. Tak. Nevypadala úplně ideálně, ale co by chtěli.
Chvíli po jedenácté konečně vlna opozdilců zapnula počítače.
S povzdechem se rozletěla. Pusa sem, líbnutí tady (tomuhle to stačí, ten snad jako malá duše spadl do kádinky s talentem), francouzák tadyhlenc.

S úderem dvanácté Múza DMD spokojeně odhodila křídla a šla se po měsíci prospat.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Arenga

Všední otcovské starosti

Drabble: 

Londrin toužil po jediném: pořádně se vyspat.
Manželka byla po porodu dosud slabá, ostatně nebylo divu: rodila skoro dva dny, navíc byl druhorozenému Darbudovi teprve rok a prvorozenému Londrinu-Joramovi dva a čtvrt. Novorozenec byl naštěstí hodný, většinou spal a krmit ho žena zvládla. Zato ti starší dva! Londrin-Joram plakal a volal, že chce maminku, případně babičku (ke vší smůle zrovna teď obě neteře onemocněly a matka se starala o ně), mladší Darbud jen plakal. Oba se budili nejméně osmkrát za noc.
Trvalo to už týden.
Londrin vzpomínal na všechny ty dlouhé strážní služby na Starmelu.
Proti tomuhle to nebylo nic…

Závěrečná poznámka: 

V posledním drabble se opět vracím k Londrinovi Spáleneckému, nakonec asi proto, že se objevil hned v tom mém prvním drabble ze světa Starmelu. Bývalý starmelský pobočník je nyní po smrti svého nevlastního bratra vladykou na Spáleném poli, oženil se, má tři syny – a s nimi i starosti a zážitky, o kterých se mu v době, kdy byl ve starmelské družině, ani nesnilo...

Na úplný závěr díky moc všem, kteří moje drabble četli. Hodně mě těšilo, že vás moje texty, zejména ty ze světa Starmelu, zaujaly a vaše pozitivní ohlasy pro mne byly velkou motivací, kterou doufám dokážu zúročit i do budoucna.
V neposlední řadě taky velký dík organizátorkám.
Moc doufám, že se za rok budu moci zase zúčastnit.

Obrázek uživatele Tirik

Divadelní ukolébavka

Drabble: 

Principál byl toho dne jako v jiříkově vidění.
Že řadu diváků přivezli na lehátkách, to ještě zvládnul. Koneckonců byli přece v sanatoriu. Jenomže...
Hráli výňatky z klasických děl. Na pódiu diva s gustem casnovala Esmeraldu za drdol, předstírajíc, že je Kateřinou. Bianka ječela nehranou bolestí. A do toho jeden pacient za druhým zvolna se spokojeným výrazem usínal.
Principál se v zákulisí obrátil na ředitele sanatoria: "Co se tu proboha děje? V této části představení mi ještě nikdo nikdy neusnul!"
"Nedivte se jim. Polovina z nich měla matky semetriky, druhá polovina vyrůstala v houfu sester. Oni v klidu prostě nedokážou zabrat!"

Závěrečná poznámka: 

Loučíme se s věrnými čtenáři a moc se těšíme zase za rok!
Dobrou noc.

Obrázek uživatele Rorico

Dobře zakončené dílo

Drabble: 

"Na hradě jsou ženy!!!" volala stráž u brány.

Za chvilku už tak volal každý chlap na císařově hradu s úsměvem na tváři. Na Karlštejně byly opravdu ženy a hrad ožil novým veselím.

Z ochozu paláce na to hleděl císař Karel se svoji ženou, Eliškou Pomořanskou a oba se spokojeně usmívali.

"To byla noc, že drahý?" prohodila Eliška.

"To ano." usmál se Karel. "A teď, když je vše hotové, pojďme už spát drahá."

"Souhlasím. Ale nejprve bych se ráda zastavila s Vámi ve Vaší ložnici." mrkla císařovna na císaře.

A devět měsíců poté se narodil malý chlapeček, který dostal jméno Zikmund.

Obrázek uživatele Dia

Tatínku, svítí hvězdy! Poletíme?

Úvodní poznámka: 

Trocha kosmonautovy nostalgie na závěr ;)

Drabble: 

Jako malej běhal každej večer za tatínkem.
„Tatínku, svítí hvězdy! Poletíme?”
Tatínek ho vzal a cestovali Vesmírem.

Dokud nebyl čas spát.

On ale nikdy nemohl usnout
a vykradl se k oknu,
kde pozoroval hvězdy.

Přál si je poznat.

Teď šel za tatínkem po dlouhý době.
Sedl si do trávy,
když zapadalo slunce

a čekal na hvězdy.

Díval se na starej hrob,
u kterýho dlouho nikdo nebyl,
protože ten nikdo byl jen on sám.

Plakal.

Lehl si do trávy a díval se na hvězdy.
Vlastně jen na tu jednu.
Zavřel oči s myšlenkou:

Světe, nech mě spát.

„Tatínku, svítí hvězdy! Poletíme?”

Závěrečná poznámka: 

děkuji a dobrou noc, sejdeme se (snad) za rok.

Obrázek uživatele Queen24

Bylo to skvělé, ale... teď už spát! ;)

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno skvělým organizátorům i všem účastníkům DMD.

Děkuji všem, za krásné komentáře, kachničky, kuřátka (kecám :D)
Bylo to nádherné, náročné, někdy nervydrásajcí, nezapomenutelné, nejlepší! :)

Drabble: 

Sedá k počítači. Nejsem na to moc stará...? Nesmysl!
Píše. 106! Maže. 92. Píše. Maže. Prsty přebíhají po klávesnici. Mnoho pohybu pro nic...

Stíny tančí po stěně. Jakoby měla svázané ruce. Náhle... Záblesk? Chce to vzdát. Nejsem přece žádná květinka! Oděla nervy do oceli a... píše.

Přes monitor přeběhl korýš, zanechal za sebou stopu.
Já nebudu tak levná kořist, kdepak! Píše.

Únava se dostavila. Balancuje nad propastí... Měla by něco sníst. Ham.
Fascinovaně sedá zpět. Vítej znovu v kleci!

Dnes to praskne...
Bude se jí stýskat. Rumová slza stéká po tváři.

Prvního května.
Co teď...?

Teď se jde konečně spát.

Závěrečná poznámka: 

Jen opravdu poznámka na závěr; Vůbec nechápu, jak jsem doteď mohla bez DMD žít...? :DD

Obrázek uživatele angie77

Když se identity hádají

Drabble: 

Spánek je přežitek!
Vždyť já vím…
Dokonce jsi to letos napsala jako svoje oblíbené heslo, ty hvězdo…
Říkám, že vím!
Já mám svůj příběh hezky ukončený, jak jsem plánovala.
No a? Já jsem ukončený příběh psát nechtěla. Tak se nevytahuj.
Jenom že já už mám splněno a ty tady usínáš nad posledním tématem…
Protože ti trvalo nemožně dlouho, než jsi byla spokojená s tím svým slavným závěrem.
Však je taky super, dokonale hlubokomyslný.
Jojo, jen se pochval, nikdo jiný to za tebe neudělá…

Pustit si do hlavy svoji slavnou druhou identitu trpící roztahovačnými sklony, to byl skutečně nápad k nezaplacení…

Závěrečná poznámka: 

Chtěla bych tímto poděkovat všem účastníkům tohoto báječného dubnového šílenství. KaTužce s Nifredil za trpělivost a spoustu práce, kterou do toho vkládají, sosačkám za skvělý nápad, kterým to před sedmi lety začalo, autorům za drablíky všech druhů, chutí i vůní. Byla jsem rád už posedmé u toho.

Obrázek uživatele Aziz

...do růžova!

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, seriálové.
Mýtické AU.

Předchozí: Při starém

Drabble: 

Odpoledne dalších exkurzí bylo úmorné, ale Snílka se na jedné z nich rozpovídala s párem Pětilístků, Zjistila, že její nervozita byla vysoce neopodstatněná, a že to jsou vlastně docela fajn banda. Rozhodně tedy byli milejší, než jejich vedoucí.

Večer biologové zalezli do postelí co nejdříve mohli. Museli být na zítřek svěží.
Na Tesaříka tentokrát vyšlo zhasínání. S rukou na vypínači prohlásil: "Zejtra pořádně zapisujte, připomínám, že pozítří je stezka. A teďka spát!" Místnost se ponořila do tmy.
"Myslíš, že někdo z nás teď má sílu, nebo snad chce dělat něco jiného?" zeptala se pobaveně Koljuška.
Houbino zachrápání bylo dostatečnou odpovědí.

Závěrečná poznámka: 

...a tohle je KONEC.

Mockrát děkuji všem, co dočetli až sem. Nejvíc asi Profesor a neviathiel, jejich komentáře mě vždycky strašně povzbudily, když jsem s dílem nebyla spokojená.
Příští rok se pořádně rozmyslím, jestli do tohohle půjdu znova, ale byla to fajn zkušenost. Můj obdiv ke všem, kteří obvykle píšou seriály, ještě stoupl.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Vstříc mezisezónnímu spánku

Fandom: 
Drabble: 

Některá zvířata mají zimní spánek a čistokrevný drabblista má spánek dokonce jedenáctiměsíční. Duben uběhl jako voda. Již čtvrtý takový měsíc je za mnou.
Opět přibyla další dobrodružství hrdinů mých fandomů, na posouzení čtenářů nechám, zda se změnili k lepšímu či ne. Občas se dostalo i na fandomy obecné. Letos v dubnu nezemřela žádná významná osobnost, na rozdíl od předcházejících dvou ročníků, takže náměty tohoto typu se nevyskytovaly.
Zbývá tedy napsat posledních pár slov. Nevím, co hlubokomyslného lze ještě sdělit. Každodenní tvoření literárních dílek je náročné, avšak duševně mne povznáší.
A teď už se jdu oddávat dalšímu mezisezónnímu spánku. Nebo ne?

Závěrečná poznámka: 

Tou závěrečnou otázkou jsem vyjádřil , že mnou hlodá červíček pochybnosti, zda bych neměl být literárně aktivní i nějak v mezidobí. V nejbližších dnech budu dohánět ten spánek v pravém slova smyslu, a dále pak konečně trochu systematičtěji číst, kachničkovat a komentovat výtvory spoluliterátů.
Ale teď už se opravdu loučím a vracím se k ohni, u kterého s několika dalšími účastníky DMD slavíme dokončení letošního ročníku.

Obrázek uživatele Jeremy

Všichni chtějí spát

Fandom: 
Drabble: 

“Steve?”
“Krucinál, Bruci, můžeš aspoň chvíli mlčet? Chci se vyspat,” řekl Steve a nahmatal potmě polštář. Pro případ, že by ho chtěl po Bruceovi hodit.
“Já právě taky, nemůžu prosím k tobě?”
“Co se děje?” Zeptal se Steve starostlivě.
“Nic, akorát tam Nicko dělá hrozný bordel.”
“Jsi si jistý, že se tu vyspíš líp?” Bruce souhlasně pokýval hlavou, “Tak fajn,” posunul se Steve víc ke kraji a nechal druhý polštář na místě.
“Děkuju,” zašeptal Bruce.
“Spi už,” přehodil přes něj Steve deku, “Dobrou,” dodal ještě.
“Dobrou noc,” odpověděl Bruce a políbil ho za odměnu na tvář. Steve se konečně usmál.

Závěrečná poznámka: 

Moc všem děkuji za kachničky a pěkné komentáře, do příštího roku snad objevím nějaké zajímavé fandomy a nová fakta (a možná se naučím i líp psát, kdo ví?)...

Mise do Čech

Drabble: 

„Mám zavolat sanitku?“
„Ne, postřelení by nahlásili policii.“

„Takže co?“
„Takže mi podej pinzetu, jehlu a niť. A zelenou. Ach bože, nic jiného tu nemají? Tak zelenou.“

„Už jsem to párkrát dělal. Sáro, ty hlídej venku. To je ale patok.“

Obrovská postava nelidské vizáže rozrazila dveře. Jack nepřemýšlel. Vychlístnul netvorovi do obličeje obsah svojí sklenice.

„Padáme!“

Laciný motel za městem se osvědčil jako klidný úkryt pro potřebné zdravotnické úkony.
Jack se spokojeným zafuněním dokončil poslední steh.
A teď spát, přitulil se k Sáře. Sára se protáhla: „To byl zase den.“

„Mohlo být hůř,“ zamručel Jack.
„Aspoň jsem nemusel pít zelenou.“

Obrázek uživatele Doktor

Jak Košín s Želvíkem zase všechno oddřely

Drabble: 

"Koší, páníček nenapsal poslední letošní drabble! Už spí, úplně jako dřevo!"
"Hm, zkus ho poskákat."
Hop, tlap, skák, vrni vrni. "Ani se nehnul."
"Kašlem na to. Bodů má dost. Proč zas máme všechno oddřít my?"
"Ale Koší, on chtěl letos body všechny! Všech třiatřicet!"
"Říkám, Želvo, kašli na to. Jdem spát taky."
"Ne! Jsem zodpovědná drabblecí kočka a jdu to napsat!"
"Doháje, samotnou tě to napsat nenechám, to by to dopadlo. Počkej, jdu taky."
Košín se vydrápe z pelíšku, Želva do něj hbitě skočí.
"Díky, Koší, žes mi to tak hezky zahřála. Ať se ti pěkně drabblí!"
"Ty jedna..."
"Chrrrr..."

Obrázek uživatele Lee

Nekomentuj matku svou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ještě jedno nebodíkové, všem se omlouvám, od zítřka už o mně neuslyšíte. :D

Drabble: 

"Jdi se učit!" drtím mezi zuby, když počítám slova.
Nenaučím se nic. Počítač okupován bratrem.
"Vypadni!" zuřím.
"Drabble je důležitější než tvoje škola!" kontruje patriarcha.
Všichni se čteme navzájem. Poctivě kachničkujeme. Běda, když se opomene druhá identita.
Konečně usedám k práci, tu se vrací otec s říkankou. Nerýmuje se. Ani nemá rytmus. To nezabrání pětičlenné skvadře zarecitovat ji po návratu matce:
"Vinpike, Vinpike, Vinpike, všichni na něj kašlou!"
Večer ve znamení F5.
Po vydání informován esemeskou každý člen mimo domácnost.
Když pozdě, mazec. "Nezplodil jsem vás proto, abyste mi neposlali téma!"
Třicátého všichni slzí. Já především.
Asi neodmaturuju.
Jdu spát.

Vysoko v Abruzzách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Proč je na světě tolik míst, kam bych se chtěla vracet?

Drabble: 

Kamenné městečko mezi horskými hřebeny.
Nad ním se tyčí skalnatý vrchol se zříceninou hradu. Jediná mohutná věž se čtyřmi baštami ostře ční proti zapadajícími slunci.
Dál už jen pustina, rozlehlá planina porostlá nažloutlou travou. Nad ní další hřbety.
Campo Imperatore, velice drsná, holá a fantastická horská země.
Hrad tone v růžové záři. Zvedá se chladný vítr.
Cestou dolů se stmívá. Do údolí už nelze dohlédnout. Jen sem tam na svazích svítí vesnice. Nebe zelená, temní. Přes hory se nese hlas vzdálených zvonů.
Jinak je slyšet jen vítr. Tady, daleko od civilizace, vládne ticho, žádné diskotéky, aut málo.
Čas jít spát.

Závěrečná poznámka: 

Kamenné městečko dole se jmenuje Calascio a je naprosto kouzelné. Uvažovala jsem o tom, napsat o něm něco už u tématu Dokonalý hostitel, protože takoví jsou tam dva. Jeden se obětavě stará o hosty v několika domcích, druhý má vynikající restauraci s místními jídly nahoře, v podhradí, kde je zaniklá vesnička. Jsou to bratři, kteří se přistěhovali z Říma, protože se jim tam oběma zalíbilo.

Konec dalšího DMD... Bylo mi tu s vámi dobře, asi do toho budu muset jít i příští rok. Dobrou noc, milí spolupisatelé.

Obrázek uživatele Layla TB

Ještě jednou

Fandom: 
Drabble: 

"Já už jsem unavená," ozvalo se zpod deky. "Pořád do mě strkáš a chceš po mě příběhy. Copak jsem nějaká Šeherezáda?"
"Ještě jednou. Prosím."
Nevrlé zamručení za mými zády značilo souhlas. Převalila se na posteli a vystrčila hlavu nekonečných kučer plných tajemství ven na jarní světlo.
"Ale jenom jednou. Pak mě necháš spát. Přísaháš?"
"Na co bych měla přísahat?"
"Hmm... Přísahej na dinosauří kachňátka. Když to nesplníš, budou ti bloudit sny a štípat tě do krku."
"Jako kdybych už takhle neměla divný sny. O utopickou nadvládu slonů jsem si snad říkala? Dobře, přísahám."
"Jaké je téma?"
"Velké srdce, malý mozek."

Závěrečná poznámka: 

Glorie už chce spát, takže mi do ouška spíš notuje: "And I would sleep 500 hours, and I would sleep 500 more."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lagertha

(ne)chtěné poslední téma

Fandom: 
Drabble: 

Poslední téma, to to uteklo... už po prvním týdnu jsem se nemohla dočkat, až bude konec, přišla jsem si úplně mimo a taky jsem začala rychle litovat svýho předsevzetí, že letos napíši VŠECHNA témata. ALE! podařilo se, jen pár bonusů jsem přehlédla, páč mám rychlej odkaz hned na "přidat obsah". Příští rok to změním, čestný slovo.

Některá "dílka" jsem tvořila v šest ráno, cestou do školy, některá krátce před půlnocí. Tak se těším, že si ve vlaku znovu přispim a večer budu taky moci padnout za vlast, beze stresu, že to téma musím vymyslet, protože jsem si to prostě slíbila.

Závěrečná poznámka: 

Chtěla bych poděkovat všem sosačkám za práci a strávený čas, které si na tom všem daly :) Byla spousta krásnejch i krutejch témat, ale vždy se něco našlo :D

Také děkuji mým stálým příznivcům, kachničkátorům a komentátorům, bez Vás by to nebylo ono, velice si této "zpětné vazby" jak by se dalo odborně říci, vážím :) Doufám, že se tu setkáme i příští rok a snad i ve větším počtu :)

Ještě jednou všem moc díky a já se jdu vrhnout na dodatečné pročítání a kachničkování, páč skvělejch dílek je tu fakt spousta! :)

Obrázek uživatele Zuzka

Strašidlo

Úvodní poznámka: 

Blance, která kdysi naťukla tenhle nápad.

A vám všem, kdo se tu zastavíte a počtete. Všem, kdo letos napsali třeba jen pár řádků, všem kachničkám a všem komentujícím. Mějte se moc pěkně a odpočiňte si, tuším, že to potřebujeme všichni.
Budu ještě v květnu dočítat (konkrétně témata 7., 8., 9., 10., 17., 22., 23. dubna a dnešek), takže snad ještě někde upustím pár komentíků.
Díky vám všem za krásné nápady.

Drabble: 

"Dobrou noc, Miss Matty."
"Dobrou noc, má drahá. Bůh s tebou."

Sotva dokončila modlitbu, když se ozvalo lehounké ťukání na dveře. Ve světle jediné svíčky vypadala paní domu vyděšenější, než možná byla.
"Mary dear, odpusť, je mi to nanejvýš hloupé..."
"Copak se stalo? Třesete se, pojďte dál."
"Děkuji, díky... já... budeš si myslet, že jsem hloupá, ale... víš, jak mi zůstal ten dětinský zvyk, že před spaním hodím pod postel klubíčko?"
"Vím, jistě."
"Dnes se nevykutálelo na druhé straně. Dívala jsem se pod postel, není tam. A teď tam mám spát?"
"Nesmysl, Miss Matty, samozřejmě. Budete spát tady se mnou."

Obrázek uživatele Aziz

Nač v noci pobíhat venku, když můžeš prostě spát?

Úvodní poznámka: 

Tentokrát se víc fandomů nekoná. Tenhle rok jsem jich ani tolik nepsala.

Duben se moc povedl. Strašně rychle to uteklo a je mi docela i líto, že je konec. V květnu se určitě pustím do čtení toho, co jsem nestihla.
Děkuju moc za všechny kachničky a komentáře, strašně mě vždycky potěší! Omlouvám se, že jsem na nějaké neodpověděla, ale připadám si špatně, když jen dokola opakuju 'Děkuji', u seriálu jsem nechtěla hrát tajemnou nebo spoilovat - věřte mi, že jsem za ně všechny neskutečně vděčná a tímhle vám všem odpovídám veliké, nadšené, 'Děkuji mnohokrát!'
Všichni jste krásně psali a doufám, že za rok zas nashledanou.
Velebím Nifredil, KaTužku i sosačky, zkrátka veškeré organizátorstvo, které skvěle organizovalo a bodovalo. Jste skvělý!
A nakonec i dík Teje a Dobi, že se nechaly přemluvit a šly do toho letos taky.

Drabble: 

Noční bojovky jsou prostě zlo. Nejen, že není nic vidět, ale je i docela chladno.
Nevyspalá Snílka plní úkoly a všem při tom připadá jako na kofeinovém tripu, Kobra si zpívá, Houba hudruje, Koljuška vypadá, že bude vraždit, Jelen asi spí s otevřenýma očima, Broučka si prozatím ustlala na Tesaříkovi, Lžička nepřítomně šermuje lžičkou, Pampeliška si stěžuje.

Rejsek s Žabákem ztratili mapku úkolů.
"Co budeme dělat?" stresoval se Rejsek.
Žabákův podlý úsměv šel vidět i ve tmě. "Co by. Vrátíme se na ubytovnu a vyspíme se jako normální lidi."
Aby se na ně nepřišlo, ustlali si v jídelně pod stolem.

Závěrečná poznámka: 

... a stejně se vsadím, že tu mapku Žabák ztratil schválně.

Konec, zvonec

Fandom: 
Drabble: 

Byly vzhůru již dlouho. Příliš dlouho. Klížily se jim oči, myšlení vypovídalo poslušnost. Jejich zaměstnavatelka je však stále nutila pokračovat. Nejprve pohrůžkami, později povzbuzováním a rozptylováním pozornosti: "Podívej, kniha! Co dělá taková kniha? Nebo trenýrky... co by se stalo, kdyby někomu spadly trenýrky?" Byly to už takové výkřiky do prázdnoty. Káva nepomáhala. Vypadaly, že jsou ještě vzhůru, ale v praxi už nic neprodukovaly.

Představivost se otočila na Múzu:
"A mám toho dost! Třicet dní nás nenechá pořádně vyspat! Třicet dní!"
"Máš pravdu," přizvukovala Múza, "jdem spát. Ať si to dneska napíše sama."

Autorka večer našla na stole jen lístek: "Nebudit!"

Obrázek uživatele mamut

Tch-tch-tchoř

Úvodní poznámka: 

Víte, že pouze tři slova v češtině začínají na "tch"?
Tchýně, tchán a tchoř :D

Drabble: 

Už je čas jít spát, zítra bude vzácný den.
Stihli jsme vše, co bylo důležité.

Šaty visí na ramínkách a boty blýskají svou naleštěnost do světa.

Koláčky jsme pekly s Janinkou a Irenkou čtyři dny. Pravda, nejen koláčky, ale i rolády a kremrolky a jiné dobrůtky.
Dortíky jsme nechali na starosti Janince. Je v tom prostě nedostižná.

Kytice jsem si vzala na starost zase já. Ta nejdůležitější sahá až na zem a je prostě úchvatná (chlubím se).
Orchidee tančí po stříbrných a rudých drátcích konstrukce jako motýli.

Už je čas jít spát.

Zítra se ze mne stane tch - tch – tchoř.

Závěrečná poznámka: 

Dovoluji si tohle drabble věnovat své úžasné snaše.
Báječnější dceru mi starší syn dovést nemohl. Jsou spolu již 6 let a stále se spolu smějí.

Obrázek uživatele Aplír

Boj se spánkem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Díky za obětavost KaTužce a Nifredil a všem, pro které měsíc duben není jen jeden z měsíců roku, ale podléhají nebo i propadají kouzlu a moci stoslůvek, mnohdy navzdory únavě a spánku.
Doufám, že za rok na shledanou.

Drabble: 

Nech spát všechny ty chmury, obavy polední,
sladce už tě láká k spánku splývavý proud dní.
Nechceš zaspat všechnu lež, přízraky eskapád,
podrazy a křivdy navždycky už nechat spát?
Klid v nitru se roztočil jak kolotoč na pouti,
slova, co tě dřív ranila, tě už dál nermoutí.
Radosti a strasti se snaží v tobě prolnout
a ačkoliv chceš hrozně spát, nemůžeš usnout.
V batohu máš množství let, ke kterým stále lneš,
přestože tak těžké jsou, že s nimi nepohneš.
Víš, že snažit se ošálit smrt, nemá žádný smysl ani
a přesto se jí tvá mysl i tvé tělo urputně brání.

Obrázek uživatele Eurydiké

Trocha nadhledu neškodí

Úvodní poznámka: 

Děkuji za inspiraci Járovi Cimrmanovi a také Rye...

Drabble: 

„Co ty se tam, Libuše, furt meleš,“ vrčel Praotec Čech.
Libuše se obracela a vzdychala.
Přemysl třískl otkou a zvolal: „To bylo furt vidím město veliké…! Je MOC VELIKÝ!!! Nafoukli se a zpychli!"
Hus se otočil od kukátka a vzdychl. „Připomíná mi to ty nepříjemnosti, co se v Praze dály po tom, co jsem sem přibyl…“
„Co naděláme," podrbal si Svatý Václav jizvu na zádech, "je to pořád dokola to samý.“
Tyrš nesměle dodal: „Ale aspoň se hýbají na čerstvém vzduchu, ne?“
„A baví je to!“ dodal Komenský.
„Jste jako malí chlapci!“ zahrozila Babička. „Pomodlit se a šupky na kutě!“

Závěrečná poznámka: 

A šmytec :-)

Obrázek uživatele Eillen

Tajemná kulička

Úvodní poznámka: 

Město moře a železa otvírá své brány.

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Vše začalo nevinně. Byl podvečer a on se vracel zpátky do svého rodného domku, který stál nedaleko potoka. Před dveřmi si všiml kuličky. V okolí města se jich nacházelo nespočet. Netušil proč se rozhodl si zrovna tuto vzít domů.

Vešel do svého pokoje. Odložil kuličku na stolek a šel se najíst.

Když večer ulehal do postele, čekala jej poslední klidná noc.
Kdyby to jen tušil.

Naposledy se podíval na kuličku.
Sfoukl svíci a lehce vklouzl do říše snů.

Kulička na stole pukla, rozpadla se na dvě části a odkryla své tajemství. Spolu s mrtvým tvorem unikla do tmy prazvláštní záře

Závěrečná poznámka: 

Co puknutí kuličky způsobilo? Kdo je neznámý chlapec? V jakém městě žije?
Pokud vás to zajímá, musíte si počkat.

Pokračování v roce 2017. S každým dalším střípkem příběhu bude odkryta nápověda. Doufám, že na konci každý pozná o jaké město se jedná.

Obrázek uživatele Liall

Morituri

Úvodní poznámka: 

Dneska jsem dvě hodiny psala referát o Spartakově povstání, takže je zřejmě jasné, jak mě tohle vlastně napadlo. o.O :)

Drabble: 

„Ave, Imperator, morituri te salutant!“ ozval se hluboký hlas gladiátora, který nastupoval do arény. Dnes se konal souboj, ve kterém se jeden odsouzenec mohl pyšnit bohatou zbrojí, zatímco ten druhý byl rád, že měl alespoň meč.
Římský lid na tribunách kolem dokola jásal, vřískal a těšil se, až uvidí téct krev. Je zřejmě jasné, který gladiátor měl v tomto souboji štěstí. Lid palec nasměroval dolů, což znamenalo, že pobitý chudák mohl být dobit.
Vítěz se necítil nijak šťastně, jelikož zabil svého přítele.
Odšoural se do cely.
„A teď spát!“ ozvalo se podzemím.
„A čekat na vlastní smrt,“ zašeptal si gladiátor.

Závěrečná poznámka: 

„You know that I'm the reason people lock their doors.“ - Hollywood Undead

Obrázek uživatele Kumiko

Tak nashledanou za rok

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, rozlučkové drabble.

Drabble: 

Konečně byl čas jít spát. Po čtyřech týdnech bez odpočinku čekal na ně jedenáctiměsíční spánek.
Liška se spokojeně uvelebila ve svém brlohu a vzácný, modročervený motýl unaveně usedl na list. Černý havran ještě naposledy tiše zakrákal a snesl se do hnízda, modrovlasá dívka zavřela bělostné oči. Dva doktoři se na sebe usmáli a jeden se vydal uložit do pelíšku Košína s Želvíkem, zatímco druhý s povzdechem uklidil poslední testy. Pracovitá ruka sklidila blok, talíř a hrneček s kávou, krátkovlasá zrzka naposledy mrkla na dlouhovlasou a hnědý vlk se spokojeně uložil hned vedle krásné jahody.
Mají čas až do příštího dubna.

Závěrečná poznámka: 

Tak co, poznali jste všechny?
Zároveň se moc omlouvám všem, na které se nedostalo, ale sto slov je strašně málo. Můžete napsat pokračování. :)

Loučení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Rodinnou záležitost http://sosaci.net/node/22957

Drabble: 

Lucius nestačil zírat, jak rychle a chladnokrevně se Tonksová s šílenou Bellou vypořádala. Když se poté v místnosti zjevila ona neméně šílená mudlovská žena, nezíral naopak vůbec. Už si na její zásahy nějak zvyknul. Navíc…

„Musím uznat, že letos to bylo docela fajn, dámo…“
„Viď?“ mrkla jsem spokojeně a v rámci objektivity vzápětí dodala: „Byl jsi skvělý… vy všichni jste byli. Občas jste mě až překvapili, jak vám ta spolupráce fungovala. Bylo mi ctí s vámi strávit zase jeden šílený měsíc. Takže…“
„Byl to ale šrumec,“ vložila se do rozhovoru Tonksová. „Šla bych spát…“

A za rok? Možná na shledanou…

Obrázek uživatele KattyV

Stovky přání

Úvodní poznámka: 

O cirkusu Humberto jsem letos napsala skoro polovinu všech drabblíků. Takže by se slušelo rozloučit se právě s ním. Zvláště, když jsem si uvědomila, že se ani v jednom pořádně neobjevil malý Vašku. Takže alespoň teď.
Když Vašek přišel do cirkusu, měl doslova stovky přání, o kterých večer co večer vyprávěl tátovi. Ale jen jedno bylo to největší.

Drabble: 

„Táto, já budu jezdit na koníčku, to je tak hezký.“
„Dobře, ale teď už spi.“
„Táto, já budu skákač, můžu?“
„To víš, že můžeš, ale spi už.“
„Táto, já budu dontér. Jé, ty nevíš, kdo to je? To je pán, co se ho bojí tygrové a lvi. Kdyby mě chtěl lev kousnout, tak ho praštím po čumáku, on vyleze na kouli a bude panáčkovat.“
„Spi a nemluv hlouposti.“
„Táto, já budu cvičit slony, to je nejhezčí. Kdyby Arr-Šehir někdy nemoh, budu obědvat s Bingem.“
„Spi už, Vašíku.“
„Táto a opravdu u cirkusu zůstaneme? Slibuješ?“
„Ano, slibuji. Ale teď běž spát.“

Závěrečná poznámka: 

Konec, zvonec. Původně jsem prohlašovala, že letos se do toho nepustím. Ale teď jsem ráda.
Dík patří organizátorkám, autorům všech šílených i méně šílených témat, kachničkujícím a komentujícím čtenářům a celé té hromadě autorů, kteří se do téhle krásně bláznivé akce pustili.

Obrázek uživatele neviathiel

Roztomilé povídání o potkaním spinkání

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní drabble věnované organizátorkám, protože chci skončit pozitivně a fluffy a vůbec. Děkuji vám, SOSačkám, všem píšícím, čtoucím, kachnujícím a komentujícím!

Drabble: 

Nejvyšší čas na zasloužený odpočinek!
Lauri a Filip spinkají v kotoulu. Hlavu schovají pod tělo, vyhrbí hřbet a spořádaně omotají ocásek kolem sebe.
Mirek ve spirále. Vypadá jako klubíčko, kolem kterého je omotaný ocásek.
Pavel stočený okolo spirály. Vnitřní spirála je Mirek.
Evžen v balíčku. Na zádech, všechny čtyři složené u těla.
Prostorově výrazný Veli symetricky vyplňuje dno domečku zvaného sputnik.
Ťufík spí polovinou těla v tomtéž sputniku. Druhá polovina tam nevešla.
Drahoš na boku. Složené nožičky, packy v pěstičkách.
Ester, Ludmila, Strakatá a Gigi spinkají na velké strakaté hromadě ve sputniku.
Béďa je zalezlý v domečku. Rušit ho nebudu.

Závěrečná poznámka: 

Domeček Sputnik

PS: Komentíci a jejich kamarádi jsou v trvalé karanténě, ale to znamená jen že přijímají návštěvy bez kontaktu s jinými potkany. :)

Obrázek uživatele Keneu

Jak mám teď podle vás usnout?!

Drabble: 

Frank co nejvíc zatočil hamaku se spícím Ferdou. Pak ji pustil. Ferda se náhle ocitl v té nejdivočejší bouři u mysu Horn.

Jára Cimrman dokázal problém čtyř barev. V noci, pod dekou a obyčejnou tužkou.

Trpaslík mrknul přes ramínko, kachničková kůže, očička vyvalená strachy. Jdou po něm! Chtějí vědět, o čem se mu zdává!

Sauron se nějak ohnivě dívá na Otesánka, pomyslela si Ježibaba. Dneska po večerce si musím dávat bacha. Nebo jim podstrčit Voldemorta.

Když na něj začal mluvit ten hlas, byl opravdu unavený. "Jdi do Al Sams la Laisa," vykřikl. Metatron byl z Mariánského příkopu zpět v momentě.

Závěrečná poznámka: 

problém čtyř barev vypůjčen z Vědy ve sto slovech, ZSZP zpronevěřena strizze u příležitosti pálení čarodějnic, Al Sams la Laisa je v zeměplošské knize Hrrr na ně! místo, kam slunce nesvítí

Obrázek uživatele BC_Brynn

Domov

Úvodní poznámka: 

Venované Aries. Ďakujem za inšpiráciu (minuloročný Evžen ma primal skúsiť tiež písať seriál), záujem, a podporu.

Predchádza.

Drabble: 

Vo vlaku Watson celý prekrútený príbeh dopísal. Do Sussexu sme dorazili podvečer. Mračná sa trhali, slnko pozlacovalo stromy. Včely odbzučali k úľom. Kraj sa ukladal spať.

Watson vstúpil do izby s horúcim čajom a otázkou: „Ako dlho sa poznáme?“

„Vlani sme zavŕšili polstoročie, drahý priateľ. Ak neodrátate roky, čo som strávil mŕtvy alebo v Oriente.“

„Myslíte, že by sme si mohli potykať?“

Zopárkrát som žmurkol. Slzy? Absurdné. Prijal som priateľovu ponúknutú ruku a stisol. Usmial sa na mňa, zhovievavo, akoby presne vedel, čo sa deje v mojich útrobách.

„John,“ vyslovil som, vďačný za jednoslabičnosť, lebo hlas sa mi lámal.

„Sherlock.“

Závěrečná poznámka: 

Drabble chce byť zo sveta poviedky Neila Gaimana The Case of Death and Honey.

Tak to končí. Celkom úspešne, mám pocit. Vďaka všetkým, čo sa podieľali na organizácii a atmosfére DMD. See you later.

Stránky

-A A +A