DMD č. 29. pro 29. 4. 2016. Téma: Emancipace

Obrázek uživatele Regi

Táto, povídej mi vo mámě...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Martian, protože ji zajímalo, jak se stalo, že se Hagrid senior zamiloval do obryně.
No a pro Hagrida juniora, kterého to zajímalo taky.

Drabble: 

„Kdysi sem dělal daleko na severu pro jednoho vědátora, co zkoumal magický tvory. Měl je v klecích a mezi nima taky jednu mladou vobryni. Frídvulfu.
Zamilovali sme se, utekli spolu a bydleli pak v jednej jeskyni. Žilo se nám dobře. Vona celý dny lovila, já se staral vo domácnost. Večer sme si pak dycky povídali… a narodil ses ty.
Vod tý doby sem zase já lovil a vona byla doma. Jenže už po tejdnu prohlásila, že todle nejni nic pro ni a další den prostě vodešla.
No… moh sem si za to nejspíš sám. Neměl sem jí vykládat vo emancipaci.“

Obrázek uživatele ioannina

Než přistoupíš k činům

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Díky Faobovi za divokou inspiraci.

Drabble: 

Erik seděl na parapetu otevřeného okna a horoval: „Bratři! Nenechejme se svazovat těžkými okovy a kládami ze dřeva! Není snad smyslem naší existence, aby mohly myšlenky volně proudit? Jakým způsobem však máme svého cíle dosáhnout? Vždyť jsme sami sešněrováni v kožených kazajkách, odsouzeni k životu ve tmě a plesnivině, jen občas přerušené krátkým zábleskem spásného světla a závanem čerstvého vzduchu. Ach, jak brzy bývá otočen list a my upadáme zpět do známého žaláře, temného, nenáviděného... Zlomme hřbet našemu vězniteli, rozleťme se do světa, který jsme dosud směli jen zatuchle popisovat!“
„Pěkné,“ broukl Anzelm. „A teď mi ten herbář radši vrať.“

Závěrečná poznámka: 

Je docela pravděpodobné, že šlo o ctihodný herbář z tohoto drabblíku. Modernějšího Mattioliho totiž zničili tady.

Obrázek uživatele Vinpike

Lítý boj se zjančeným rukopisem

Úvodní poznámka: 

Věnováno Josephu Conradovi, od něhož vypůjčena věta.

Drabble: 

Rukopis zjančil.
„Víš,“ pravil Dobromil, „mě se vlastně Žibřida nelíbí. Žabí oči, drobná prsa, vosí pas? Vždyť já jsem rubensovský typ, nevidíš óčka v mém jméně?“
Jako by na to čekala.
„Já tohohle tlustýho pantátu nemůžu ani vystát, natožpak… Fuj!“
Ujařmení pozvedli hlavu. Všichni. Krom Hrmoráda, záporné postavy:
„Co furt máte?“
Vzpouru nezvrátil, přes noc přeskákala písmenka i nabodeníčka.
Cože? S vodou kanul do krbu? Hňup! V kostele zjihla… se proměnilo v An lehnuv s vodkou do postele, zbouchl ji až do krku.
„Vyhlaďte všechna ta hovada!“ vzkřikl a román spálil.
Od jiskry záclona, od záclony byt.
Emancipace se nedala.

Obrázek uživatele Galadion

Vymanit se

Fandom: 
Drabble: 

„Garfielde, tady čtu, že kočka domácí má pružné tělo a je dokonalým lovcem.“
„Hmmm…“
„Loví především drobné hlodavce, zejména myši.“
„Chrrrr“
„Kocouři váží mezi třemi a sedmi kilogramy!“
„Eh“
„Jí hlavně malé savce nebo drobné ptáky.“
„Uff“
„Nepíše se tu o obezitě a lasagních!“
„Mlask“
„A už vůbec ne o dvaceti třech a půl hodinách spánku denně.“
„Zív“
„Ty tu jen ležíš, spíš, miluješ těstoviny a rozhodně nelovíš.“
„Nejsem tupým členem svého druhu.“
„Garfielde, ty snad vůbec nejsi kočka!“
„Mám vlastní hlavu. Nemusím přece poslouchat nějakou přírodu a její volání.“
„Neměl bys tu jen tak ležet!“
„Neměl? Jsem holt rebel.“

Na cizí pomoc nespoléhej

Úvodní poznámka: 

Druhé drabble

Drabble: 

O otce přišla brzy.
Našli jí hodného muže.
Syn.
Dcera krátce poté, co muže odvedli do Velké války. Za tři roky padl.
Prodala chaloupku a vrátila se na své.
Odmítla mladého nápadníka. Pak si ji namlouval jeho otec.
„Vezmi si ho, však děcka ním mět už nebudeš a prácu zastane.“
Poslechla.
„Vezmi ho domů, ať dělá! Na mladýho herfóna se dřít nebudu!“
„Máte snad na Hané grunt, abyste tak nadaného chlapce nenechala dostudovat?“
Muž odešel. Zpátky ho nevzala.
Doplatila dluh na familii.
Syn dostudoval.
Zaplatila dluh za švagra, který zbankrotoval za krize.
Dožila se tří pravnoučat.
Slovo emancipace nikdy neslyšela.

Závěrečná poznámka: 

Ze života mé prababičky. Přímá řeč jsou autentické výroky. Sto slov je na její život zatraceně málo.
Její heslo bylo:
"Brzo vstávej, pozdě lehej,
na cizí pomoc nespoléhej!"

Obrázek uživatele Faob

V nás, s poskvrnou počatých

Drabble: 

To slovo za sebou hekatomby mrtvých.
Povstalo z prachu, do něhož uvrhalo.
Syčel je rozeklaný jazyk Svůdce.
Skvrníc početí, zakořeněno ve vyhnaných.
Starší než minulost, z níž sečena zkušenost, nikdy neoslyšeno.
Na standartách hord, v ústech tyranů, na čepeli gilotiny vanulo jazyky až do zazávojávání.

Definičním znakem netrpělivě vyhlížených slov bylo, že vždycky – ráno, dopoledne i večer – nejhorší. V propuknuvším zoufalství zároveň špetička bezprostřední naděje: může být hůř, neboť zítra bude.
Když ale v půli hrůza, co na konci?

A tak to přišlo, slovo zlé, špatně uchopitelné, podlost skrývající.
Je čas vzepřít se diktátu, osamostatnit do bezkachní samoty, napadlo ho.

Obrázek uživatele neviathiel

Konec

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/22700

Emancipaci beru jako nezávislost. Helga je poměrně emancipovaná žena, zvyklá zvládat problémy sama.

Drabble: 

Půl roku. Čas dát se do pořádku. Zvládnout vlastní život. Pak život s někým.
Kdy bude v pořádku? Za další půlrok, za rok, už nikdy?
Převalí se na posteli. Urovná uprchlé pramínky.
Možná, napadne ji, tohle sama nezvládnu.

„Chtěl jsem tě vidět.“
Tentokrát je vyvedená z míry ona.
„Pojď dál.“
„Neměl bych.“
Nepsané pravidlo domu.
„Pojď.“
On ji obejme a přitiskne své čelo na její. „Co teď?“
„Nevím, co mám dělat. Celou dobu.“
„Já taky ne,“ řekne on. Jde to ztěžka. „Ale zvládneme to. Spolu.“
Helga se přitiskne k němu, zavře oči, vdechne jeho vůni.
„Já vím,“ zašeptá. „Já vím.“

Závěrečná poznámka: 

Jsme na konci seriálu. Děkuji všem, kdo se dočetli až sem.
Možná ještě přibude epilog.

Úspěch

Drabble: 

Nesnášela to slovo, protože když už něco sama zvládla, tak se jím oháněl kdekdo, aby snížil její zásluhy. Pro většinu chlapů byla divná, a ačkoliv byla i hezká, tak o ni měli jen krátkodobý zájem. Pracovala v mužském oboru, v mužském kolektivu a byla dobrá. Ale to všechno nestačilo k tomu, aby byla šťastná. Žádná emancipace ji nepomohla dostat se na vrchol a žádná emancipace nezaplnila prázdné místo v jejím srdci a v jejím životě. Byla to pro ni nadávka, platba za samostatnost a schopnost. Ale zvykla si, a když bude mít štěstí, tak se najde odvážný chlap pro lásku.

Obrázek uživatele Jeřabina

Odráží se nebesa

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Za jakou vlastně lásku
Doporučuju si k tomu pustit Home

Drabble: 

Březen. Nový domov, stařičká samota hodinu od městečka.
Nikoho nezajímá, jsme-li svoji.

Duben. Anna objevuje lesy. Když ji doprovázím, plaším zvěř. Znám město, bitvy... tady jsem neschopný.

Květen. Zatékající střecha. Těhotná žena střílí líp než já.
Když Anna přespí venku, opiju se.

Červen. Anna všechnu vodku vylije. „Ve městě je sirotčinec...“ řekne významně.

Červenec. Sirotčinec pomoc vítá. Místní kněz mě učí truhlařině.

Srpen. Střechu opravuji. Večer ležíme v trávě, kreslíme stébly po Annině břiše a... mluvíme. Lidsky. Přátelsky. Láskyplně.

Září. Křik, krev. Bezmoc.
Sousedky pomůžou, chalupu rozezní dětský pláč.
„Budeš Sergej. Po tatínkovi,“ rozhodne Anuška.
Poprvé šeptám, že ji miluji.

Závěrečná poznámka: 

Souběžně probíhá O švarném Fjodoru Tugarinovi a odvážné stopařce
Nebojte, ještě jsme neskončili :)

Skácel pro domov:
Studánku dej mi blízko u lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno
Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa

Obrázek uživatele Rya

Sovátko si dělá starosti

Fandom: 
Drabble: 

Myšák ještě dočítal Tanec stínů, ale Sovátko studovalo wikipedii.
„Pamatuješ, Myšáku, že jsem tě kdysi ulovilo?“
„Hm,“ broukl Myšák. „Jestlipak se ti námořníci vrátí domů?“
„Abych si tě strčilo do kafe?“
„Chceš kafe?“ zeptal se Myšák. „Jé, Zeměplocha!“
„A od té doby pro mě děláš spoustu věcí.“
„Chudinky lišky,“ řekl Myšák. „Ale určitě by mě snědly!“
„Víš vůbec, co je to emancipace?“
„Eman je mrtvej,“ podotkl Myšák. „Prakticky od začátku.“
„Nikdy ses nechtěl osvobodit?“
„Cože?“
„Žít si po svém, beze mě!“
„Ne,“ řekl Myšák. „Já jsem s tebou rád, Sovátko.“
Chvíle zahloubaného ticha.
„Myšáku, slyšel jsi někdy o stockholmském syndromu?“

Obrázek uživatele Teja

Intimky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hlavní hrdinka je týpka těsně po vejšce, hledá si práci a od zazobaných prarodičů dostala byt, kde už nějaký čas bydlí sama. A nikoho nemá. Jenom kočku Briketu,jídlo a spoustu oblečení.

Drabble: 

Seděla na gauči a sledovala televizi. "Buďtě silná a emancipovaná žena s novými intimkami..." ozývalo se z bedny.
Zamyslela se - proč bych měla být sebevědomější zrovna kvůli vložce? A poč vlastně emancipovaná?...Často se to slovo teď používalo dohromady se slovem žena. Ale vždyť je tam přece man. Je pravda, že svědomitý a emancipovaný muž zní trochu komicky.
Nikdy nebyla nějaká feministka, ale a genderové stereotypy se celkem zajímala - byl prostě všude kolem.
Znáte to. Maminka šla nakoupit a uvařila pro tatínka.

Svojí myšlenku ukončila zjištěním, proč je pořád single. Je prostě emancipovaná žena ať už s intimkami nebo bez.

Obrázek uživatele Aries

Výslech

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Místo
Děkuji neviathiel za laskavé zapůjčení vyšehradské kriminálky s Helgou v čele.

Drabble: 

Lehký vánek s mateřídouškovou vůní probere Drahoše z mrákot. Příjemný vjem okamžitě přebijí bolesti, hlavně nohy má v jednom ohni.
Drahoš se rozhlédne.
Táta v bezvědomí v mámině péči…
Okolo činorodý ruch, strážníci v černém a zachmuření muži v civilu.
Vyšehrad.
Velí jim žena.
Přiklekne k Drahošovi: „Léčitel…“
„Netřeba,“ ozve se Xénie. „Zvládnu to sama.“
Žena se zamračí, ale nepře se. Vážně se vyptává na Martinu, chce slyšet všechno.
Drahoš těžce sbírá odpovědi. Už nemůže.
Žena vstává: „Necháme to na později. Vznesete formální obvinění?“
Drahoš vytřeští oči. On? Proč? Pak mu to dojde. Je čerstvě plnoletý. Sám za sebe.
„Ne.“

Závěrečná poznámka: 

Příště: Epilog

Obrázek uživatele Tora

Emancipace pro kočku

Drabble: 

„Ještě toho trochu,“ řekla Rozárka. „Emancipace? Koček? Neupadla jsi?“
Zaraženě jsem na ni koukala.
„No, kdybyste byly trochu víc emancipované, tak byste mohly třeba chodit s lidma na procházku. Jako chodí psi.“
Teď zas koukala zaraženě ona.
„A co bychom z toho měly?“
„Třeba by vás lidi měli víc rádi.“¨
„To už nejde.“
„Tak byste se dostaly dál od baráku.“
„Na vodítku? Přivázané? Tomu říkáš emancipace? Nic jsi nepochopila. My se emancipovaly už dávno. Jestli je někdo na řadě, tak to jsou psi. Protože my, kočky, už dávno děláme jen to, co chceme. Takže s emancipací na mě fakt nechoď!“

Obrázek uživatele Mordomor

Mlčel...

Fandom: 
Drabble: 

Paprsek světla je oba pohladil po tváři a oni si poprvé pohlédli do očí. Byli spolu a čekalo je tolik neznámého na poznávání, tolik nového na učení. Svoboda v bezpečné náruči.
Jednoho dne… šepot mezi listy stromu, příjemný hlas v jitřním vánku. Lživá slova hodna naslouchání. Muž mlčel, sledoval ženu, jak odpovídá, váhá, přikyvuje… jak trhá to, co neměla. Mlčel a jedl s ní.
„Kde jsi?“
Ten hlas!
Skryl se, neboť poznal, co je strach, vina, zranitelnost v nahotě. Získal právo zakusit zlo, převalovat jej na jazyku, mnout mezi prsty. Nést jho marnosti a utrpení, dokud se Slovo nestane tělem.

Když tě život donutí

Drabble: 

Vdávala se za svého vysněného prince. Bílé šaty s dlouhou vlečkou, závoj, tiara…
Těšila se na vlastní domov, děti, fungující rodinu.
Manžel byl chladný a povýšený.
S tchýní ani s tchánem si nerozuměla.
Narození syna nic nezměnilo.
Stále milovala a věřila. Snažila se. Pečovala.
Byla krásná, štíhlá, křehká…
„Zase chlapec,“ pronesl zklamaně manžel po druhém porodu. „A ještě k tomu zrzavý.“
Zoufalství, beznaděj. V manželství bylo těsno. Byli v něm tři.
Začala pomáhat potřebným. Postiženým dětem. Nemocným. Naučila se znakovou řeč.
Pečovala o své syny.
Rozvedla se.
Stále dokázala milovat.
Našla sama sebe a nový smysl života.

Paříž. Tunel Alma.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Táta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všechno nejlepší, tati :)

Drabble: 

"Tady máš peníze a jdi koupit ty hranolky."
"Ale tatí, já se bojím sama."
"Musíš se naučit sama nakupovat. A neboj, já počkám tady, ani se nehnu."
Malá světlovlasá holčička, se slzami v očích a strachem v srdci, odvážně vyjíždí po eskalátorech do dalšího patra.
Přijde k pokladně McDonaldu a ustrašeně praví: "Prosím jedny malé hranolky."
Škodolibý zaměstnanec se holčičce vysměje, utrousí blbou poznámku, ale holčička hranolky dostává.
Hromádka se rozpláče a vrací se zpátky.
"Oni na mě byli zlí," popotahuje.
"Cheš abych tam za nima šel? Mám jim rozbít hubu?"
"Ne," naříká. Ví, že by to udělal, kdyby chtěla.

Závěrečná poznámka: 

Zatracenejch sto slov! xD

Obrázek uživatele mila_jj

Opravdové sestry

Úvodní poznámka: 

Varšava 1932

Drabble: 

Magnéziové blesky dojiskřily, novináři odešli. Prezident Mościcki potřásl dámám rukama a odešel za svými povinnostmi.
Bronisława Dłuska a Marie Curie-Skłodowská osaměly. Pohledem hladily ampulku s radiem. Zítra měla začít léčit nemocné rakovinou.
"Kde jsou ty časy, kdy si dvě holky vymýšlely, jak vystudovat. Bez peněz, bez podpory okolí. Chtěly jsme to, co bylo běžné pro chlapy. Dokázaly jsme to."
"To už je dávno. Já mám nový lékařský ústav a Helenku, ty dvě Nobelovy ceny a dvě dcery."
"Dobrá bilance."
"Mrzí mne, že se toho nedožil Pierre. Ten by byl na tebe hrdý. On tě na rozdíl od ostatních chlapů nepodceňoval."

Závěrečná poznámka: 

Marie Curie-Skłodowská měla před sebou dva roky života, ale za sebou vědecké úspěchy a vychované následovníky svého výzkumu. Možná, že při otevření nového lékařského ústavu pro výzkum rakoviny se setkala se sestrou naposledy.
V mládí uzavřely sestry úmluvu, že jedna druhé pomůže vystudovat - nejprve pracovala Marie jako guvernantka a Bronisława vystudovala medicínu, pak pracovala Bronisława a Marie odjela do Paříže studovat fyziku a matematiku.
Kdo se chce poučit o mladých letech této úžasné ženy, doporučuji mu knihu Antonína Zhoře Tvrdohlavá Marie.

Emanace?

Fandom: 
Drabble: 

Úzká cigaretka. Kávička ve stylové restauraci. Notebook. Ale my, zaměstnankyně nadnárodních firem, víme, že anglicky se říká laptop. A víme spoustu dalších věcí. Že ženy mají svá práva. Proto jsou přednostně povyšovány a na firemních plakátech zobrazovány ve vedoucích pozicích. A to je jedině dobře, pomyslela si Petra, připomněla si mužské kolegy a pohrdlivě se ušklíbla. Žádný se ji neodváží postavit. Za chvíli sem přijdou na firemní večírek a budou trousit trapné mačo fórky. A přijde i ta vysmátá nána Jarka z recepce! Flirtuje, směje se a stoprocentně s těma nejvytrvalejšíma potom půjde do nonstopu.
Petra se zašklebila.
Nenáviděla jí.

Obrázek uživatele Lee

Smysl služby

Drabble: 

Bylo to na podzim, když se náhle emancipační spolek psice Ingrid stal neobyčejně vlivným. Samice do něj houfně vstupovaly a co týden rokovaly o současné situaci a možném zlepšení.

Zrovna se stmívalo, když kdosi zabušil na dveře paní Bobrové. Jakmile otevřela, zaplavil ji vodopád slov.
"Zajímáte se o náš spolek?"
"Nezaujal vás náš program?"
"Přijďte se podívat na naše setkání!"
Paní Bobrová nevěděla, kde jí hlava stojí, když se šik znenadání zavlnil a prudce roztrhl, jak vešel pan Bobr. Špinavý, mokrý a velmi ubručený.
Dámy ho sledovaly znechuceným pohledem.
"Jak to můžete trpět?!" vyčítaly šeptmo.
"Protože mě potřebuje," řekla prostě.

Závěrečná poznámka: 

(Učení tě taky potřebuje, padej!)

Obrázek uživatele mamut

Roba jak řemen

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

15+
Lehce vulgární, hodně slangové ;)
(hrubé slovo upraveno pro možnost čtení před dvaadvacátou hodinou)

Drabble: 

Po ostravsky - emancipace je, když je Eman na c*pa.

Tož tak, děvuchy. Ja vam povim.
Co chlop první zdeřil s tu krasku nesmirnu, stal se ze mě skoro chlop.
Tož aj skřině sem si musela sama šibovat, bo jinak bych nebyla vymalovala.
A tak ja aj mama aj tata byla. Hrozne. Svaly jak ten Schwarzeneger. Jak ja na dilně přigřistovi vrazila, to on aj kotrmelec zrobil.
No ale co. Je třeba se odemancipovat, ni.
Tož ja si ty babske dřisty kupila, to jak Žena a život a take jine.
Bo ja pro sveho noveho muža ze sebe zase ženu zrobila.

Závěrečná poznámka: 

Volný překlad:
Věta první: místní definice emancipace (ostravsko)
Milá děvčata. Já vám to povyprávím.
Když se mi odstěhoval první manžel ke své nové přítelkyni, musela jsem zastat jeho domácí práci.
Mimo jiné jsem stěhovala skříně, abych mohla vymalovat.
Stala se ze mne máma i táta. Hrůza. Vypadala jsem jako kulturista.
Věta osmá: popis řešení konfliktu na pracovišti s fyzickým kontaktem a jeho následky.
Ale co. Toto se musí změnit.
Pořídila jsem si dámské časopisy, například Žena a život.
Protože jsem se opět stala ženou, pro svého nového muže.

Roba - označení pro velice pracovitou ženu (hlupaňa)

Obrázek uživatele Terda

Setkání v zahradě

Fandom: 
Drabble: 

Koleska zastavila před branou do zahrady. Frances po paměti zamířila k jezírku. Písek skřípal pod podpatky.
Catherine si četla ve stínu cedru, když zaslechla kroky. Zvedla hlavu a odložila knihu. Nečekala hosty.
„Dobré odpoledne, madam.“
Ohlédla se po hlase. Stála přítmí kvetoucích rododendronů. Ve tváři neurčitý výraz.
„Frances, vrátila jste se. Benjamin zůstal na lodi?“
Frances z kapsy vytáhla zapečetěný list. Catherine cítila, jak se jí podlamují kolena.
„Proboha! Co se stalo? Neříkejte mi, že padl...“
Popadla Frances za paži.
„Je na živu. Tohle vám posílá. Catherine, nemějte o něj strach. Už není dítě. Připluje první lodí, kterou bude moci.“

Závěrečná poznámka: 

Podle tety Wiki emancipace mimo jiné znamenalo vymanit se z vlivu otce. Doufám, že to to mohu přenést i na matku. I když pro maminky budeme děti pořád a pořád se o nás budou bát.

Obrázek uživatele Šmelda

Opičí petice

Fandom: 
Drabble: 

Elánius pozdravil Anguu, Řiťku, Igora, Půlbotku, Nobyho a Navážku. U stolu se se zakousl do obloženého chleba. Tenhle byl od Hlídky, Sibyla o něm vědět nesměla. Slanina křupala v ústech.
Z ranní pohody ho vyrušilo zaklepání na dveře.
Mrzutě zamžoural na přibližně humanoidní postavu před jeho stolem. Výjimečně to nebyl Noby.
"Ook."
"Dobré, zvláštní seržante."
"Ook, ook."
"Prosím?"
Knihovník působil mimořádně rozrušeně.
"Oook. Eek. Ook!"
"Ook?" Elánius se zarazil, "o co jde?"
Knihovník mu rozzlobeně sebral ze stolu papír a začal psát.
Elánius si stížnost přečetl. Že neoficiální označení hlídky, muži ve zbrani, už neodpovídá, si všiml už i lidoop.

Obrázek uživatele Tirik

Nech mne to zkusit taky!

Drabble: 

„Ale no tak, nech mě to udělat, já to chci taky zkusit, opravdu!“
„Hele, nezlob se, ale to fakt není práce pro tebe.“
„Jenže… mě to baví, víš. To přece není nikde zakázaný, tohleto dělat.“
„No to není, ale víš… nevypadá to nejlíp. No… nehodí se to k tobě. Prostě to není práce pro tebe, tak.“
„Ale to je úzkoprsost! A malost! A není to fér!“
„Tak když myslíš… ale zavřeme dveře, jo? Ať to nikdo nevidí!“
Principálka vykoukla z maringotky, opatrně se rozhlédla a zavřela dveře.
Principál se radostně opásal zástěrou, popadl vařečku a začal vařit.
Konečně se dočkal!

Obrázek uživatele Skřítě

Společenský sjezd nezávislých hvězd

Drabble: 

Kdo jsme?
Ženy!
Vzácné geny!
Co chceme? Nevíme!
Jen matně tušíme!
Kdy to chceme?
Přece hned! Na to klidně vezmi jed!
Život máme v malíku,
dokážem být v balíku
i bez chlapa lovce,
což je tupá ovce!
Nám vřou v mozku informace, vžžn a vžžn a ratata,
rozhodně nám nepřísluší vařečky a košťata.
Proč máme prát, žehlit, vařit a domácnost cídit,
když umíme rozhodovat, plánovat a řídit?!
Vyšší level Boží tvorby, schopné matky rodu,
jsme bytosti dokonalé, skvělé v každém bodu.
Prostě božská nátura, k tomu boží figura.
Mužům se vyhneme velikou oklikou
do doby než přijdou problémy s technikou.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Radšej nič nezanechať

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Na ospalom sussexskom vidieku bolo všetko večne rovnaké. Nič sa nemenilo. Nikoho nezarážalo, keď sme sa nemenili ani ja s Watsonom, hoci mne tiahlo na osemdesiat a on sa cez túto hranicu už prehupol.

Skôr či neskôr sa budeme musieť od zvyšku ľudstva oddeliť.

Watson položil sentimentálny zväzok lúčnych kvetov na Mycroftov náhrobok. Nenamietal som, irónia plebejskosti kytice ma pobavila.

„Kde ste boli v noci?“ opýtal sa Watson po pietnej chvíľke ticha.

„Vkradol som sa do vládneho archívu a spálil ostatné memorandá,“ odvetil som popravde. „Ani Mycroft so svojím výnimočným géniom nemohol tušiť, že niekto pre jeho predpovede bude zabíjať.“

Závěrečná poznámka: 

Drabble chce byť zo sveta poviedky Neila Gaimana The Case of Death and Honey.

Podľa slovníka je jedným z významov emancipácie vymanenie sa spod závislosti. Ehm… pekne prosím, smutne pozerám?

Nasleduje.

Svobodní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podnož Generál a sedm klonů

EIII, po Rozkazu 66.
Jen pro informaci, na Nameless k žádné čistce nedošlo, i když je pravda, že generál si to asi vteřinu myslela. Ale má omluvu. Právě jí zabíjejí kolegy a ona to cítí.

Drabble: 

Nameless, díky Trinsovi a jeho transpondéru nevysledovatelná, visela v nicotě. Kluci se postarali, aby do budoucna bylo co jíst (Trins vyluxoval jedno z kont Řádu), aby je nikdo nehledal (falešná Berekova zpráva o zničení lodi) a aby bylo kde bydlet (Mossi měl jisté kontakty). Ale co vlastně budou dělat, záleželo na někom jiném. Dveře kajuty přitahovaly pohledy a třebaže se kloni pokoušeli neslyšet, některé zvuky pronikly ven.
Nakonec se přece jen otevřely a ven vylezl dost neupravený velitel.
"Nar Shaddaa," vyrazil ze sebe, pak si teprv uvědomil, jak vypadá.
"To je dobrý, Mimasi. My víme. Emancipace a nezávislost je náročná."

Závěrečná poznámka: 

Nazvat emancipací odtržení od Republiky, Řádu a minulosti je trochu eufemismus, ale pokud beru v potaz definici wiki, která říká, že "Emancipace znamená vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody, společenské nezávislosti, rovných práv." s důrazem na tu svobodu, společenskou nezávislost, tak jsem, myslím, v tématu.

Obrázek uživatele Bilkis

Poslední dech

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/22784

Emancipaci beru jako osvobození se od něčeho. Takže je tu to "velké" finále. Sakra. Snad to neprotentuju...

Drabble: 

Přiblížili se k Vřeteni. Temnota je na okamžik pohltila, vzápětí ji prozářily plameny. Čestislav klesl na kolena, zabořil ruce do hrabanky. Poslal do ní téměř všechno, co měl. Nastřádaná síla oheň sotva polechtala.
Herman vystoupil zpoza skály, vrhnul se ke Karlovi, který před plameny ustupoval. V dlani svíral medailon ze stříbra a obsidiánu, druhou lačně natahoval ke Karlovi. Lýčený provaz s oprátkou se zanedlouho ocitnul na Karlově krku. Neměli šanci. Žádnou.
Čestislav na kolenou, Karl také. Takto to tedy skončí.
Volné ruce se posunuly ke krku, pravá našla lahvičku. Poslední pohled na přítele. Vytáhnul zátku.
Chceš vodnickou sílu? Tak ber!

Závěrečná poznámka: 

No, nevisíte teď náhodou za prsty ze skály?

Doufám, že je jasné, co v té lahvičce na krku Karl měl. V podstatě jsem to totiž psala už od začátku. Jestli ne, tak jsem víte kde. :D

Obrázek uživatele Aplír

Nezávislá?

Fandom: 
Drabble: 

Perfektně nalakované nehty. Z otřepené díry džínsů zvědavě vykukuje husí kůže. Emancipovaná žena, na všech nezávislá. Oči hypnotizované mobilem. Aniž by uhnula pohledem, šátrá po synkovi. Prsty se letmým pohlazením ujistily, že je tady. Sotva čtyřletý chlapec tiše pozoruje palec, který klove do klávesnice. Mechanicky nastoupili do autobusu.

Mlčení dlouhé jako samotná jízda. Nuda se zvrátila do apatie.

Na poslední pražské zastávce u parkoviště klučina ožije. „To je krásný džíp,“ obdivně hlesne. „Můžu se na něj podívat, mami?“

Žena lehce skloní hlavu, aby minimalizovala odlesk na displeji. Hoch to považuje za souhlas a vystoupí.

Matka nezúčastněně dál pokračuje v jízdě.

Začátek nových plánů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na Konec nadějí.

Drabble: 

Etan zbledl.
Chtěla jsem se s ním rozloučit polibkem na tvář a zmizet, než si Garnibor uvědomí, kdo jsem. Ale bylo už pozdě.
„... s tou cuchtou, kterou Mechtar vydává za svou učednici.“
„Já jsem jeho učednice,“ ohradila jsem se.
„Žena-učenec? To je stejný nesmysl jako žena-válečník nebo žena-kovář. Jsi urážkou nás učenců i svého ženství.“
Popadl Etana za límec a odvlekl ho dřív, než jsem se zmohla na slovo.
Neznala jsem se vzteky.
Dosud jsem se u Mechtara učila jen kvůli svému přežití, než se mi podaří vrátit domů. Teď jsem se však pevně rozhodla: Stanu se první tenarskou vědmistryní.

Závěrečná poznámka: 

Žena-učenec, žena-válečník a žena-kovář považuji vždy za jedno slovo. Mohla bych to snadno nahradit učenkyní, válečnicí a kovářkou, ale smyslem těch opisů je ukázat, že tenarština nezná ženské tvary pro tato povolání.

Obrázek uživatele Borch

Chvíle odpočinku

Drabble: 

Stmívalo se, déšť bušil do všeho od časného rána. Poslední jídlo byla nevalná snídaně. Pocítili ulehčení, když na cestu problesko světlo z oken hostince.
A ne tak ledajaké špeluňky. Měšťanské domy v Praze by se styděly vedle této krásné budovy.
Vklusali na dvůr, kde je štolba nasměroval na krytý vyvýšený chodník. Houně, položená na zemi, vsákla přebytečnou vodu z bot, služebné odebraly pláště a klobouky. Stein se rozhlédl po jídelně. Teplo, čisto, jídlo lákavě vonělo.
"Jak se to tu vlastně jmenuje?"
"U Valkýr," odpověděl Barbarič, "netuším proč."
O dvě hodiny později viděl, jak se majitelky vypořádávají se skupinou lapků.
Pochopil.

Závěrečná poznámka: 

Já tam to téma vidím. Vidíte ho tam taky?

Stránky

-A A +A