DMD č. 28. pro 28. 4. 2016. Téma: Prosím vás pane pošlete mě až na konec světa!

Obrázek uživatele se.id

Prorok, ten těžkej život má...

Fandom: 
Drabble: 

Pošli mě, kam se ti zlíbí, to jsou ty řeči, který člověk vede v mladistvým nadšení. Načež zjistíte, že skončíte mezi nějakejma zvrhlíkama, kterým máte zvěstovat zkázu. Výsledek je dvojí: buď ke zkáze dojde a vy vypadáte jako spolupachatel masový vraždy, nebo nedojde a vy vypadáte jako blbec, což Ho vůbec nedojímá. Chcete se předem ztratit, nastoupíte na loď, ale máte pokoj? Ani náhodou, máte bouři epickejch rozměrů! Dobře víte, kdo za tím stojí, takže se radši necháte hodit do moře. Můžete se aspoň v klidu utopit? Ani náhodou! Támhle obluda velká jak aeroplán, hubu dokořán, už se žene... Pomóóóc!

Obrázek uživatele Erys

Půjde, kam ji život povede

Fandom: 
Drabble: 

Pohladí hřbet, zavře album a zašeptá tichou prosbu, aby se s dávno ztracenou kamarádkou ještě někdy setkala.

Uběhne nějaká doba.
Jednou ji odchytí spolužák a zkusí ji nadchnout pro prázdninové dobrovolničení kdesi v Africe, daleko od všeho známého.
Zní to zajímavě a užitečně, a ona nemá moc jiných plánů.
Přesvědčování netrvá dlouho, brzy nadšeně kývne.
Formalitami projde překvapivě hladce.

Tři měsíce nato stojí v úplně cizím světě.
Zatím mají jen seznámení s ostatními dobrovolníky.
Z trochu jiné země přiletěla dívka, jejíž tvář ji hned zaujme.
Desítka let tvář trochu překreslila, ale dávnou kamarádku nezmate.
Dívky si překvapeně padnou do náruče.

Obrázek uživatele Rya

Epilog: Smrt čaroděje

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Svíce ozařují tři listiny.
Vévoda, ponořený v myšlenkách, na ně upírá nevidoucí oči.

Navštěvoval ostrov Kiel každý měsíc.
Lektvar a rozhovor, dětské hlasy pod okny.
Život čarodějů je delší než vláda vládců, řekl Šaretas.
Stín popravčí sekery mě svrbí na šíji.
Až ty nebudeš, kam se uteču před nenávistí Rakasi k čarodějům?

Neoblékl svou prosbu do slov, ale vévoda ji přesto uslyšel.

Rozkaz k popravě.
Protokol o vykonání.
A třetí.

Mnohokrát Zákon obešel, ale nikdy ho nepodvedl.
Všechno je jednou poprvé.

Podepsal rozkaz a připojil dávné datum.
Na protokol zfalšoval jméno kata.
Třetím podpisem daroval Kiel muži s novým jménem.

Závěrečná poznámka: 

A to je konec.

Rya a se.id děkují všem, kteří se pročetli až sem.

Obrázek uživatele KattyV

V tom roce ztraceném

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Doputoval k cíli
Pojďme se podívat na to, co si Bureš přečetl v dopise, který dostal, a co o tom řekl Kerholcovi, Malinovi a oběma Karasům.

Drabble: 

Narodil jsem se v Praze, jako syn mlynáře. Otec mě viděl jako svého následníka, nepřál mému studiu a už vůbec ne snaze o rozmetání monarchie.
V tom nešťastném osmačtyřicátém jsem první stál na barikádě a poslední ji opouštěl. V bezmocném vzteku jsem vystřelil, když už platilo příměří. Po tom jediném mém výstřelu následovala salva děl.
Otec mě proklel, prý způsobím rozbití Prahy napadrť, a nechtěl mě už vidět. Já si přál totéž – zmizet na konci světa.
Teď mi píšou, že zemřel a všechno mi odkázal. Snad mi odpustil. Ale já se vás ptám, přátelé moji, už jsem odčinil své viny?

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san

Zimní královna

Fandom: 
Drabble: 

V přístavu bylo rušno. Obzvlášť jedné lodi se věnovali více. Měla se pokusit doplout až na samou hranici známého oceánu a ještě dál.
„Slečno, je to dobrý nápad se ‚Zimní královnou‘ posílat zrovna jeho?“
„Ano, věřím mu. Sám se nabídl.“
„Sluhové jsou…“
„Některé věty je lépe nedokončovat, zdůrazňoval otec.“
„Chápu.“
„Paní, připraveni vyplout,“ oznámil muž, sestupujíce z lodi.
„Budeš mi chybět, Kale.“
„Vy mě také, paní.“ Rychle ji objal, něco zašeptal, bez ohlednutí bleskem zmizel na lodi, dlouho zadržoval slzy.
Za pár minut byla loď už v obzoru. Na molu stále stála žena, hledíc na loď, plakala. „Také tě miluji.“

Obrázek uživatele Sammael

Spear of Praetoria Ep. 28: Uxbridgeova volba

Drabble: 

Kapitán Uxbridge patřil na Pretorii ke známému šlechtickému rodu, a když byl ještě mladý, měl uzavřít sňatek s jinou šlechtičnou.

„Vím, nevypadá nic moc,“ říkal jeho otec, když mladý Uxbridge s nešťastným výrazem hleděl na fotografii své nastávající, „ale je bohatá a mocná, a toto spojení přinese našemu rodu užitek.“

„Taky je protivná a panovačná,“ dodal mladý Uxbridge. „Otče, tohle si opravdu nezasloužím.“

Starý Uxbridge na něj pohlédl. „Synu, druhá možnost je nastoupit do jednoho z našich pluků Imperiální gardy jako poddůstojník.“

„Platí,“ přikývl mladý Uxbridge. „A prosím vás, přidělte mě k nějakému, který má namířeno na opačný konec galaxie.“

Obrázek uživatele Champbacca

Páni a panika

Úvodní poznámka: 

(mezitím v kouzelných Zapomenutých říších)

Drabble: 

Lich byl vyřízen, ale na epický souboj stejně došlo – mezi čaroději. Země se chvěla, vzduchem létaly kletby, výčitky a ohnivé koule a Edvin jenom čuměl.
„Žer koboldy, bastarde!“ řval Edwin, očividně rozčilený.
„Ale jdi,“ opáčil Elminster vyrovnaně, „vždyť jsi mě celou cestu ani nepoznal.“
Mladší mág odpovědět nestihl; starší na okamžik zastavil čas, seslal jakési kouzlo a pak odešel stínovými dveřmi. Edvin zavětřil příležitost poprosit vyvolávače, jestli by ho konečně mohl poslat domů, daleko od tohoto místa, ale když mu poklepal na rameno, něco nehrálo.
„Ten parchant mě proměnil na ženskou!“ ozvalo se sopránem a Edvin se smíchy málem potrhal.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Vzdálený sen na dosah ruky

Fandom: 
Drabble: 

Vůně dálek, tropických moří, exotických květů.
Vábila ho odjakživa, už od dob, kdy listoval knihami a těšil se pohledem na rostliny ve skleníku. A když vyrazil na plavbu kolem světa, byl okouzlen.
Vracel se ke svým snům, když přebýval nespokojen na svém osamělém sídle, tak blízko u moře. Nechával si alespoň od něj vyprávět. A pustý skalnatý břeh proměnil v zahradu se spoustou vzácných květin.
Nyní však k němu země na druhém konci světa napřahovala ruku. Může ji přijmout, stát se jejím vládcem, konečně žít tak, jak by si přál.
Snad mu jeho císařský bratr povolí odejít do vytoužené říše.

Závěrečná poznámka: 

Přání bylo splněno, ale nebylo to dobré rozhodnutí.

Je to samozřejmě Maxmilián, císař mexický neboli arcivévoda Ferdinand Maxmilián, bratr císaře Františka Josefa. Velmi se zajímal o přírodovědu a o námořnictví, rád cestoval. Po francouzské intervenci v Mexiku se nechal od tamějších monarchistů a Francouzů dosadit na císařský trůn. Dopadlo to tragicky, jeho vláda byla poměrně rychle svržena republikány a Maxmilián byl popraven (1866).
Protože i císařův bratr je stále jeho poddaným, a František Josef na své suverenitě rozhodně lpěl, je téma dodrženo.

Obrázek uživatele Jeremy

Odhodlání

Fandom: 
Drabble: 

“Víš, že bych pro tebe udělal všechno,” rozhodil rukama Bruce, “šel bych i na konec světa, kdybys mě tam pro něco poslal. Řekneš mi to teda?”
“Dobře, ale pojď si sednout někam stranou.” Steve se bál, že ho v momentě, kdy to vysloví, pošle Bruce do háje, ale nějakou naději ještě měl. Sedli si na konci chodby do křesílek. Steve se nadechl.
“Bruci, víš,” ještě zapřemýšlel, “líbíš se mi,” řekl a odvrátil pohled. Bruce to moc nezaskočilo, položil mu ruku na koleno, a když se na něj Steve otočil, usmál se na něj. Naklonil se k němu a políbil ho.

Závěrečná poznámka: 

Dobrá zpráva je, že jsem se naučil psát uvozovky (snad), špatná je, že mě vůbec nenapadá nic jinýho, kromě prvoplánovitě shipovacích (a cheesy, jak mi bylo předevčírem řečeno) věcí... Takže se moc omlouvám všem, kteří četli moje drabbles, aby se o něčem něco dozvěděli...

Obrázek uživatele Borch

Audience

Drabble: 

Stein, Barbarič a Jaroš stáli před Jeho Jasností Matyášem Habsburským. Ten měl v ruce obsáhlý list ověšený mnohými pečetěmi.
"Tedy pánové," upustil listinu do klína, "mimořádně jste mne překvapili."
"Jasnosti?"
"Když jsem vás posílal vyšetřil ten zločin, počítal jsem s tím, že šlápnete na nějaká ta kuří oka. Ale," Matyáš nabral do hrsti pečetě, "že tolik významných pánů bude chtít vaše hlavy..."
Odmlčel se.
Barbarič by rád něco řekl, ale Stein na něj vrhl takový pohled, že se raději kousl do jazyka.
Matyáš se usmál.
"Zdá se, že vaše metody fungují. Mám pro vás další práci, pojedete?"
"Kam poručíte, Jasnosti."

Obrázek uživatele Julie

Až na začátek světa

Úvodní poznámka: 

Mé vlastní rozepsané AU, které se vyznačuje tím, že Sirius nám místo v Nebelvíru skončil ve Zmijozelu.

Drabble: 

„Kam to bude?“
Změřil si ho nedůvěřivým pohledem. Asi nečekal, že mánička v kožené bundě bude mít na letenku.
Sirius položil na pult svazek bankovek.
„San Francisko,“ plácnul první místo, které ho napadlo.
Tak úplně si nevěřil, že do letadla nastoupí.
Jenomže když se pak odlepili od země, musel svírat pěsti, aby se nezačal smát nahlas.
Najednou to všechno zůstalo dole. Nutnost mít názor na problematiku čisté krve. Rodinné dědictví, černá magie, všechny čtyři koleje. Všechny ty holky, co si je nehodlal vzít.
Regulus.
Sevřel ruce ještě pevněji.
Regulus si poradí.
Letadlo se vyhouplo nad mraky. Tady nahoře svítilo slunce.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Daleko

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ze světa AC3, ovšem o mojí postavě, která v této chvíli nemá s originálním příběhem nic společného.

Drabble: 

Je tma. Hebká, svěží noc. Na obloze září hvězdy stálým žárem a měsíc vrhá světlo na zelenou, pozdně jarní stráň, svažující se k mořským vlnám, které něžně omílají břeh.
"Prosím, přinuť mě odejít." Na zemi sedí jemná bledá postava, v slzách šeptající svá přání. "Když se musím rozhodovat, tolik to bolí. Nedokážu je opustit. Ale tady už zůstat nechci. Chci pryč, daleko, co nejdál to půjde. Chci vědět, jakou mám cenu a kolik mám síly."
"S kým to mluvíš?"
Bledulka se lekne své sestry.
"Ach! ... S ním." kývne hlavou směrem k nebi.
"A myslíš, že tam je?"

...

"Je ve mně."

Obrázek uživatele Kumiko

Nebezpečí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro pochopení doporučuji přečíst si Úvod do fandomu.

Drabble: 

"Zřejmě už jste se o tom doslechla. Budete přeložena..."
Prosím Vás, pošlete mě třeba na konec světa, ale ne na jinou.
"... vaše nové pracoviště bude pobočka v Zenklově ulici."
Ne! Osmička? Vždyť mě tam sežerou! "Nešlo by to ještě nějak změnit? Třeba..."
Semknul rty. "Ne. Bylo rozhodnuto."
Tady nic nepořídím.
Když od šéfa odcházela, zatínala ruce v pěsti. Jakmile dorazila do své kanceláře, otevřela adresář.
Tak, hlavně v klidu. Určitě na osmičce někoho znám. Řeknu mu, aby mi přinesl placku a domluvíme se na kávě. Nesmím se zapomenout zeptat na jazykové nesrovnalosti, abych nedopadla jak moje neteř. Ale proč já?

Závěrečná poznámka: 

Neteř.
Dá-li téma, dostaneme se k vysvětlení proč právě ona, ale nevím, nevím.

Obrázek uživatele Tenny

Večerní vyprávění pohádek

Úvodní poznámka: 

Drabble pro Julii, za to, že vyhrála soutěž! :)

Tohle drabble je mimo naší časovou linku, odehrává se někdy po Otočme list.

Drabble: 

"...protože zlá čarodějnice jejich lásce nepřála, začarovala mladíka do olifanta a řekla jeho milé, že jediným lékem je vzácná květina. Ovšem ta rostla až na druhém konci světa. Dívka poprosila svého náčelníka, aby jí tam poslal-"
"A to se nebála?" pípnul jeden z chlapců.
"Bála se moc. Musela přejít poušť, ve které žili štíři a hadi, přeplavat široké řeky plné krokodýlů, přelézt hory... Ale její láska jí dávala sílu a naději."
"A ty bys přešel pro Ela svět?" zeptala se holčička. Všechny děti zbystřily.
Matumaini zčervenal. "Celý svět. Třeba i dvakrát."
Teprve potom si všiml, že děti nebyly jedinými posluchači.

Závěrečná poznámka: 

Eldarion je sice hezké jméno, ale je tak děsně dlouhé... Takže si myslím, že lidé, co ho znají, to zkracují. :)

Přání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Lákání zla http://www.sosaci.net/node/22594

Drabble: 

„Neposlouchej ho, Bille!“ zvolala Minerva vyděšeně.
„Skončete to, Weasley! Hned! Teď!“ usekával slova Severus.
„Umožníte mi jít až na konec světa, pane? Prosím?“ zeptal se Bill, pomalu, váhavě.
„Jistě,“ ozvalo se spokojené zasyčení. „To je tvé přání?“

Lucius se pohnul, musel se do věci vložit. Ale Tonksová ho zarazila.

„Neboj, on to zvládne,“ řekla s naprostou jistotou.

Bill se záhadně usmál. Naklonil hlavu, zdálo se, že něčemu naslouchá.

„Ne…“ odpověděl posléze a jeho tón se změnil. „Moje přání je, abys zdechnul!“

Mávnul mečem podruhé. Všechno se otřáslo. Mlžná postava za naříkavého kvílení zmizela. A do knihovny vpadl zcela rozzuřený Voldemort…

Závěrečná poznámka: 

Uff, tentokrát jsem tu návaznost ještě nějak dala. Ale co bude dál, to jsem hodně zvědavá...

Obrázek uživatele Amy

Ať žijí špatné nápady!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zcela neškodné odlehčené drabblátko. :-)

Drabble: 

Doctor si začínal být jistý, že sem nikdy neměli zavítat.

Jeho současná společnice právě zabouchla dveře a vyčerpaně se o ně opřela. “Tak to bychom měli,” oddechla si. “Kam teď, Doctore?”

Doctor se stále vzpamatovával ze skutečnosti, že je pokrytý substancí nepříjemně připomínající cukrovou vatu, proto ji nechal vybrat: “Kam bys chtěla?”

“Co takhle na konec světa?”

“Tam už jsem byl.” Zaškaredil se Doctor.

“Ale se mnou jsi tam nebyl,” přistoupila blíž. Zamrkala na něj. “Prosím vás, pane, pošlete mě až na konec světa!” Potutelně se usmála. “Nebudeš toho litovat.”

Nakonec toho litovali oba. Ale to už je jiný příběh.

Obrázek uživatele Neferet

Nikdy

Fandom: 
Drabble: 

"Bianco..."
"Ano?"
"Proč se stále vracíš?"
"Nevím... prostě vracím."
"Proč si nešla se svým bratrem?"
"Asi protože nastal čas, aby si každý šel svoji cestou."

Sama nevěděla.
Neznala ten důvod, proč se stále vrací.
Proc setrvává v jeho přítomnosti.

Nevěděla, ale napadlo ji něco strašného.
Co když se ji chce zbavit?
Co když chce, aby odešla a už se nikdy nevracela.

"Nevím, proč zůstávám... ale... ale... prosím vás, pane, pošlete mne třeba na konec světa, ale nechte mne se vrátit."
"A proč bych to jako dělal?"

Nerudná slova, ale ona věděla.
Otrávený výraz, ale ona pochopila.
Nepošle ji pryč.
Nikdy.

Závěrečná poznámka: 

Navazuje na Čekání

Obrázek uživatele Liall

Malý princ

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podle stejnojmenného filmu. :)

Drabble: 

„Dobrý den, pane,“ dívenka slušně pozdravila a proklouzla škvírou v plotě na cizí zahradu. Už několik dní skulinkou sledovala, co starý pán na zahradě vytváří, a dnes se konečně odhodlala k tomu, že se půjde podívat zblízka. Malé letadýlko, o kterém neměla ani ponětí, k čemu slouží. Je to snad dobré jako ozdoba zahrady? Nebo to skrývá nějaké tajemné poslání?
Jak tak často navštěvovala starého dědečka, slýchávala od něj pohádku o malém princi, který uvažuje nad tím, zda vyrůst nebo ne. A rozhodla se, že se pojede přesvědčit na vlastní oči o tom, jak příběh skončí.
Letěla na princovu planetu.

Závěrečná poznámka: 

„You looked in the mirror and you said goodbye, climb to the roof to see if you could fly.“ - Hollywood Undead

Obrázek uživatele tif.eret

Něco se stalo

Fandom: 
Drabble: 

„Prý tady zemřelo několik lidí…“ Okolojdoucí turisté jsou zvědaví a ukazují si na potemnělý starý dům.
Přebývala tam parta jakýchsi mladých lidí, která údajně přepadávala osamělé chodce. Pak lupiče našli mrtvé, když jedné noci z domu bylo slyšet hrozný křik. Nezjistilo se, jak zemřeli. Prý bylo vidět jen černou kočku seskakující z okna.
Žiju na druhé straně světa. Dobrovolně jsem utekl až sem. Patřil jsem k té partě. Oné noci jsem se zdržel venku a pak rychle zmizel, když jsem zaslechl křik.
V poslední době mě svírá jakýsi plíživý strach. Jen takové tušení… Na okně mi začala sedávat černá kočka.

Obrázek uživatele Owes

Nabídka, kterou přijmeš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Řízení školy je ošemetná záležitost, při níž je zapotřebí pořádné dávky velkorysosti, citlivého zkoumání potřeb a čas od času i jemného nátlaku. Brumbál to se svými učiteli umí. Přesto - nebo právě proto - by Severus byl někdy raději na opačném konci planety než na koberečku v ředitelně.

Drabble: 

„Volal jste mne, pane řediteli?“
„Ano, Severusi. Posaď se prosím... Kyselý bonbón?“
„Ne, děkuji. Copak si přejete?“
„Dorazila stížnost na tvé metody výuky... Lékořicovou křupku?“
„Ne, děkuji. Kdo si stěžoval?“
„Inspektor, který navštívil tvou hodinu... Bzučivku?“
„Ne, děkuji. Co přesně mu vadilo?“
„Když pomineme očividnou předpojatost, zbytečnou náročnost a demotivující hodnocení, tvůj respekt prý pramení z pouhého strachu promluvit před tebou nahlas ... Karamelu?“
„Ne, děkuji. Neuvěřitelné.“
„Absolutně. Čili to hodíme do krbu a ty příště zkusíš pochválit i nějakého Nebelvíra. Co třeba pana Pottera?“
„Pottera? To se radši nechám pozřít hadem. Bude stačit Grangerová?“
„No ovšem! Skořicovou sušenku?“
„Rád, děkuji.“

Obrázek uživatele Nildon

Na konec světa

Fandom: 
Drabble: 

„Promiňte pane, na copak to koukáte?“
„Na hvězdy, maličká. Dnešní noc jsou překrásné.“
„Září jako světlušky.“
„Nejen to, když se pozorně podíváš, uvidíš, jak se rodí, žijí a umírají.“
„Vy je tak vidíte?“
„Vidím mnoho krás, které jsou ti skryty.“
„Můžete mě to naučit.“
„Není to jednoduché. Musela bys jít na konec světa.“
„On nějaký existuje?“
„Ano. Jedině tam poznáš, co je skutečná krása.“
„Tak pojďme.“
„Co rodiče, vždyť jim budeš chybět.“
„Jsou mrtví.“
„Promiň. Tak tedy, vyrazíme. Jakpak se jmenuješ.“
„Alenka, a vy pane.“
„Nemám jméno, vzdal jsem se ho, abych mohl létat.“
„Opravdu?“
„Dej mi ruku, a uvidíš.“

Obrázek uživatele Hippopotamie

Třeba na konec světa ...

Drabble: 

„Pane, pošli mne třeba na konec světa, jsem silný, nebudu reptat, nebudu naříkat, budu se radovat. Nech mne vstoupit do všelikých doupat, nebudu slabý, nezapochybuji, neklesnu a nebudu se bát. Dej, ať mne lidé slyší, ať poslouchají, co říkám, a ať dají na má slova a náležitě je ocení. Bude se těšit ze světla tvého slunce, nebudu jím oslepen ani odrazen, a s velikou radostí budu pít pohár z tvé vinice. Dej mi také druhy příhodného intelektu, abychom mohli vést významné rozpravy. Amen.“

(o měsíc později)

„Pane, měl jsem původně na mysli Las Vegas nebo Bahamy … proč zrovna Craggy Island ????“

Neviditelný fandom: 

Kriegsmarine

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

K jedinému útoku na východním pobřeží Ameriky pak došlo náhodně na Bellově ostrově u Newfoundlandu (ten tehdy ještě nebyl součástí Kanady, ale Británií přímo spravovaným územím), kde 2. listopadu 1942 jedno z torpéd ponorky U 518 námořního poručíka Friedricha Wilhelma Wissmanna minulo svůj cíl, v přístavu zakotvené lodi, a narazilo do nakládacího mola, které silně poškodilo. Mimo způsobení škod na molu, jež byly vyčísleny na 300.000 dolarů, potopila U 518 i dvě zde kotvící lodě.

Drabble: 

"Pane, hlásím se dobrovolně na úkol," salutoval Wissmann
"To je dobře, potřebujeme odvážného kapitána," odpověděl Donitz.
Oba pohlédli na mapu. Zatím nebylo jasné o co půjde.
Donitz nečekaně mapu posunul. Místo břehů Británie se objevilo pobřeží Ameriky.
Konkrétně Bellův ostrov a jeho okolí.
"To bude můj úkol?" ptal se Wissmann.
"Ticho, nebo vyberu Lassena!" zařval Donitz.
Wissmann ztichl a díval se na mapu. Nevěděl o co půjde. Jen doufal v železný kříž.
Byl to jeho jediný cíl.
Donitz začal ukazovat na mapu a zadávat úkoly.
Kapitánovi ponorky bylo jasné co je jeho úkolem.
Měl zasáhnout Ameriku u jejích vlastních břehů.

Obrázek uživatele ef77

Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a uprchni do Egypta

Fandom: 
Drabble: 

Jeho sny nepřesahovaly obzor tesařské dílny. Obsahovaly klidný domov, ženu, děti, rodinný život. Dny krájené tak snadno, jako se dláto zanořuje do dřeva, aby z něj vytesalo krásný, účelný tvar.
Látku tkanou prostou touhou rozpárala její slova. Ta další, andělská, snová, ji roztrhala na cáry.
Odpustil a snažil se i pochopit. Ale do nových přediv představ se, nechtěně, vloudila i drobná nitka pochybností, zklamání, odtažení.
Zmizela na slámě, s její bolestí a prvním nádechem a výkřikem dítěte. Nahradila ji láska bez otázek, potřeba ochraňovat, vydat se pro ně, třeba na konec světa.
Když do snu promluvil anděl, neváhal ani chvíli.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Bez cíle i s cílem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Preslash - snarry (ano, opět. :D pardon, nemůžu si pomoct)

Drabble: 

Harry byl v koncích, ale to, že si stopnul Záchranný autobus byla nehoda. Opět.
„Kampak to bude, mladej?“
„Já…“
„No?“
„Třeba na konec světa, když tam budu šťastný,“ sdělil řidiči a nastoupil.
Následovala zběsilá jízda.
„Tak jsme tady.“
„Kde?“
„Jak já to mám vědět?“
Harry vystoupil a autobus zmizel. Na opuštěné stráni stál jediný dům. Došel k němu a opatrně zaklepal.
„Kdo to sakra…“ Dveře se otevřely. „Pottere?“
„Snape?“ Harry překvapeně zamrkal.
„Jak jste mě našel?“
„Já vás nehledal.“
„Tak co tu děláte?“
„Já… Asi tu mám být šťastný,“ pokrčil rameny.
Teď překvapeně zamrkal Snape.
„Pojďte dovnitř,“ zavrčel. „Větráte teplo.“

Obrázek uživatele Eillen

Loučení

Úvodní poznámka: 

navazuje na http://www.sosaci.net/node/22960 (ač bylo sepsáno později)

Drabble: 

Hora vydržel u svého adoptivního otce dlouhých dvacet let. Nikdy ho neoslovil otče. Vždy mu říkal pane.

"Pojď sem chlapče," zavolal. "Vidím na tobě, že tu přestáváš být spokojený. Takže pro tebe budu mít úkol."

"Pane, proč mě posíláte pryč?" zeptal se Hora překvapeně.

"Musím. Protože ty musíš jít dál," uklidňoval jej.

"Ale kam? Víte že půjdu kamkoliv mi řeknete."

"Jdi kam tě nohy povedou. Na konec země nebo i světa. Na místo, kde tvé srdce najde klid."

"Budete mi scházet."

"Ty mě také, chlapče."

Dva dospělí muži stáli proti sobě. Slzy jim stékaly po tváři. Nebylo co víc říct.

Závěrečná poznámka: 

Snad to projde. Hora se o nic neprosil, rozhodně ne vědomě. Ale myslím si, že každý rodič - i ten adoptivní - pozná, kdy je třeba popostrčit potomka k nějakému činu. Až zpětně si pak děti uvědomí, jak svým chováním prosily, aby je někdo nasměroval.

A doufám, že některé z posledních témat budou vhodná na sepsání, jak se Hora k pánovi dostal...

Obrázek uživatele Effatha

Autíčko

Fandom: 
Drabble: 

Clapeček kopal špičkou boty do kamínku. Prej se nevrátí. Dupl do louže. Prej si ho k sobě povolal Pán Bůh. Vyskočil na lavičku. Prej je v nebi. Pan farář na něj kadil kadidlo. Máma byla trochu nervózní, možná pak chtěla ještě zajít na nákup.
Vlastně mu bylo jedno, komu to byli na pohřbu. Asi nějakému strejčkovi.
Na dětském hřišti stálo dřevěné autíčko. Sedl si do něj. Kytky ztratil už dávno. Mluvil sám se sebou.
Kam to bude, vážený pane?
Do nebe prosím, velectěný řidiči.
Jezdíme jen na kraj světa, omlouvám se.
Tak tedy, prosím vás, pane, až na konec světa.

Obrázek uživatele Martian

Milý pane hokynáři…

Drabble: 

Pan Svoboda, co má na náměstí cukrárnu, onehdá chtěl, abychom mu u nás v krámě přenechali zboží na dluh, pročež tatínek sešel dolů a pravil: „Nikolivěk, jelikož na mě peří neroste a daně musíme platit všichni!“
Pan Svoboda byl celý rudý a nos se mu dmul nadmíru zlostně, pročež odvětil: „To bych si, milý pane hokynáři, vyprosil!“
Tatínek jenom pokrčil rameny. „Beze všeho.“ A potom pravil: „Čím můžu posloužit, paní Kemlinková?“

Pročež s námi pan Svoboda nemluví, jelikož od té doby musí pro vanilku, čekuládu, kakao, rozinky i mandličky jezdit každý týden až kamsi na druhý konec světa do Lanškrouna.

***

Z deníku budoucího želvonauta

Fandom: 
Drabble: 

Vždycky můžete jít ještě dál. Když žijete na konci světa, můžete se vypravit za konec světa. Sním o tom od dětství.
Jakmile jsem se doslechl o chystané výpravě, padl jsem přes Arciastronomem na kolena a požádal:
„Pane, vyšlete prosím mě!“
K mému překvapení Arciastronom ihned souhlasil. Možná v tom hrál roli fakt, že můj strýc byl jedním z těch, kteří stavbu Mocného poutníka financovali. Nebo to, že ačkoliv všichni tvrdili, jak velký a čestný je to úkol, dobrovolníků ochotných ho podstoupit bylo tak málo. Na tom nezáleží. Hlavně že dnes se můj sen splní.

„Otroku, pojď mi pomoci do skafandru!“

Obrázek uživatele Birute

Roztáhnout křídla

Drabble: 

Vždycky chtěl být rytířem, proslavit se chrabrými skutky a projet celý svět s Létem po boku.
Místo toho byl mrzákem s hlavou plnou obrazů, které se mu tlačily za víčka.
Provázela ho. Tříoká vrána, která bývala mužem s tisícem a jedním okem, mu zabodla zobák do mysli. Leť, nebo zemři, řekla.
Provázel ho.
Mladík z bažin se starým pohledem v pronikavě zelených očích a tolika tajemstvími na jazyku.
Dál a dál za Zeď.
Podivný muž se zčernalýma ledovýma rukama, jehož následovali mrazivou pustinou.

Teď však roztáhl křídla, sklonil ještěrčí hlavu a Jon vztáhl ruku a dotkl se jeho šupinaté kůže.

Stránky

-A A +A