DMD č. 28. pro 28. 4. 2016. Téma: Prosím vás pane pošlete mě až na konec světa!

Obrázek uživatele Aziz

Bědování nevyspalých

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, seriálový restík ze včerejška.
Mýtické AU.

Předchozí: Jen aby to neprasklo...

Drabble: 

Snílčiny tempery z větší části Žabákovy modřiny skryly, takže biologové mohli vyrazit na snídani.
Nevypadalo to, že by někdo zaznamenal jejich noční absenci nebo zmizení vedoucí Pětilístků.
Plánovali se po snídani ještě chvíli vyspat, ale při odchodu skupinku zastavil Brslen. "Kam se šinete, bando nezvedená? Máte službu na nádobí! Mazejte do kuchyně, než vás vytahám za uši!"
Při mytí špinavých talířů zeširoka zívali. Uvědomili si, že oslavování nebyl nejlepší nápad.
"Já chci na chatku," zabrblal Rejsek.
"Já taky," přizvukovala Kobra.
Houba se zamračila. "Tyjo, mě už je to jedno, chtěla bych třeba na konec světa, hlavně, aby tam byla postel..."

Závěrečná poznámka: 

Následující: Při starém

Útrata

Fandom: 
Drabble: 

Tak ještě jedno poslední a budeme platit pánové. Číšník vyměnil přeplněný popelník za nový, čistý. Na zeleném ubruse se se rozrůstá mokrá skvrna. Pan Kolíček pláče.

Pan Malý je zaskočen.
Domluvil si původně s panem Kolíčkem schůzku, aby získal nového klienta. Teď místo finančního poradenství už od osmi poslouchá příval nářků. Pana Kolíčka žena vyhodila na ulici.

A nezkusíte s ní o tom ještě promluvit?

Ale prosím vás, pane, pošlete mne třeba až na konec světa, vzteklejší osobu než je moje žena nenajdu.

Pan Malý to vzdal, zaplatil Kolíčkovu útratu a zamířil domů.

Číšník jenom mrkne. Kdybyste aspoň měl ženu.

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Zamyšlení nad tvarem vesmíru

Úvodní poznámka: 

V řídící kajutě superrychlé rakety sedí astronaut. Pohodička, autopilot, umělá gravitace, ve sluchátkách Space Girls, kafe už se přepil...

Drabble: 

Hm, musí být vesmír nekonečný a neomezený?
Představí si placaté mravence na sféře (povrchu koule). Jak asi musí být překvapení, když si hezky rovně ťapou a po chvíli dojdou tam, odkud vyšli! Oni si to ale neumí představit, protože sféra je kulatá až ve třech rozměrech. Chytrý mravenec si ale může představit dva kruhy, jejichž hranice jsou slepené. Jasně - ve dvou rozměrech slepit nejdou, ale kdoví, kolik má ten svět rozměrů.

Náhle se za oknem něco mihne - domovská planeta! Astronaut mrkne na nápis na trupu lodi "Pošlete mě až na konec světa" a začne v duchu dohromady lepit dvě koule...

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Blanca

Tatínkovy princezny

Drabble: 

"Nemohu-li být váš, slečno, jediné slovo mne pošle na druhou stranu světa," deklamoval teatrálně hluboce předkloněný hejsek, ruku svírající zástavu jeho lásky nataženou v prosebném gestu.
Nejstarší markýzova dcerka přikryla zapýření vějířem. Do dvou měsíců byla vdaná.

"Pro vás, nejdražší, bych cestoval na sám světa kraj," dušoval se klečící dandy, ruku přitištěnou na prsa v imitaci upřímnosti. Druhou svíral prstíky dámy, které si vzápětí přitáhl k ústům, aby svá slova zpečetil. Vzali se do měsíce.

"Pošlete mne, pane, snažně vás prosím, třeba až na konec světa... pokud mne to zachrání před sňatkem s tupcem," odsekla Laureen otci z koňského hřbetu.

Cesta domů

Drabble: 

Tomas se srdečně rozloučil s doktorem Zelenkou, který se musel vydat na cestu, a sám zůstal sedět v kavárně. Pod sebou měl hlavní halu vesmírné stanice The Hub.
Když přišel jeho čas, vyrovnal účet, a seběhl do haly. Přišel k místu, kvůli kterému byla celá stanice postavena.
"Prosím vás pane, pošlete mě až na konec světa!" oslovil muže u pultu. Ten se jen usmál, a zmáčkl sedm tlačítek.
Hvězdná brána, která vévodila prostoru, ožila a po chvilce se v ní otevřela červí díra na čtrnáct a půl tisíce světelných let vzdálený Hefaistos.
"Čas na cestu domů," zašeptal Tomas a vykročil.

Obrázek uživatele Aveva

Obyčejní lidé

Fandom: 
Drabble: 

Samotný kraj Zeměplochy je lemován řadou drobných ostrůvků dělících krajopád. Na jednom z nich žije malý šťastný kmen. Jeho členové žijí své nekomplikované životy dokonale vybalancované na hraně světa. V mládí se, uvázáni na dlouhém laně, vrhají do krajopádu a s veselým výskotem padají přes okraj světa. Pohled na krunýř velké Atuin je pro ně něčím běžným. Z postoje blízkého slona odhadnou, jak rychle bude v příštích dnech proudit krajopád.
Ti z nich, kterým byl nadělen dobrodružný duch, hledí ke středu a touží tam jít, zažít mnohá dobrodružství a získat proslulost.
Myslí si, že jsou ti nejobyčejnější lidé na Ploše.

Závěrečná poznámka: 
No jo, líp už jsem to napsat nestihla.
Obrázek uživatele eliade

Bobkovo nejvroucnější přání

Drabble: 

„Vstávat! A cvičit!“ začíná Bob s ranním rituálem.
„Žádné vstávat a cvičit! Naopak. Pěkně zpátky do klobouku!“ ozve se hlas.
„A proč?“ pokračuje Bobek, jak je zvyklý.
„Protože já jsem kouzelník, tohle je můj klobouk a vylézat z klobouku se smí až při představení!“
„A proč?“
„Protože byste mi jinak pokazili kouzlo.“
„Pane, vy jste kouzelník?“ ptá se Bobek.
„Ano.“
„Doopravdický kouzelník?“
„Ano.“
„Mohl byste prosím vykouzlit ještě jeden klobouk a poslat mě v něm na konec světa?“
„A proč?“
„Konečně by mě nikdo netahal z vyhřátého klobouku.“
„Chyběl by mi jeden králík…“
„Vyčarovat králíka je přeci nejjednodušší kouzelnický trik!“

Obrázek uživatele kytka

Pohovor u šéfa

Fandom: 
Drabble: 

Po páteři mi stéká kapka potu. Mačkám klobouk. Čekám. Konečně se otvírají dveře, slečna sekretářka mě posílá do šéfovy skleněné svatyně.
Baťa mi podává ruku, hovoří věcně a jasně, mluví o expanzi firmy, zakládání filiálek, důležitosti vyškoleného personálu, odkazu svého bratra.
Myslím na jediné. Pošlete mě někam daleko. Třeba na konec světa. Prosím. Prosímprosím.
Neřeknu samozřejmě nic.
"Co na to říkáte?"
Na co? Co mi, do háje, uniklo?
Mlčky přikývnu. Co taky jiného.
"Snad budete mít v Rhodesii úspěch."
Vypotácím se z kanceláře jako opilý. Opilý štěstím a vděčností.
Sbohem, Protektoráte.
V Rhodésii svítí hvězdy nad hlavou.
Ne na kabátě.

Závěrečná poznámka: 

Baťa zachránil řadu Židů, když je ještě v 39. roce posílal zakládat filiálky do Afriky a dalších exotických koutů světa.
Drabble je ale historicky nepřesné, Davidovu hvězdu museli Židé nosit na kabátech až od roku 1941.

Obrázek uživatele Marek

Dopisní

Fandom: 
Drabble: 

To si takhle leží dopisní papír v zásuvce stolu, celkem spokojeně si pochrupuje. Co by se asi tak mohlo stát? Když v tu ránu ho něco dost nešetrně odtrhne od kamarádů z bloku, uhladí na stole a začne mu po jeho čistém pyžámku kreslit modrou barvou, která si říká inkoust. V jednu chvíli vzbudí jeho zájem to, když na něho spadne pár kapek slané vody, která padá ze dvou velkých modrých věcí, lemovaných strništěm. K dobré náladě mu nepřidá ani obálka a ukecaná poštovní známka, které mají ve zvyku stále křičet: "Prosím vás, pane, pošlete mě až na konec světa!"

Obrázek uživatele Keneu

Mít strach

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

trochu mě překvapilo, kolik jsem letos napsala romanticky motivovaných stoslůvek a fluffy věcí
asi se něco děje
takže tady je další :)
nakonec to není Dvakrát kolem světa, protože u nich nechci točit podobné téma (u tématu Až na konec světa tento fandom vzniknul)
takže další střípek z pohádky zneužité loni u tohoto drabblu, angst a nějaká ta kompenzace
(Herec, který hraje Gabriela, bude o víkendu kousek od nás u příležitosti prvního máje, lásky času, bude recitovat verše a dotvářet atmosféru a bude recitovat i verše, které přinesou návštěvníci. Bojuji s touhou podstrčit mu něco pohádkově slashového... :))

Drabble: 

Toho dne čekal Gabriel na krále uplakaný.
„Prosím, odpusť mi. Chceš-li, potrestej mě, pošli mě zpátky na konec světa, jen se už nezlob. Nesnesu pomyšlení, že mě nenávidíš.“
Král si Gabriela přitáhl k sobě. Díval se mu přímo do očí, když říkal: „Nikdy jsem k tobě necítil nenávist. Nezpůsobil jsi nic zlého, trochu strachu mé dceři a spoustu strachu sobě. A to by měl dobrý král dokázat prominout. Považuješ mě za dobrého krále?“
Gabriel neodpověděl, uklonil se a políbil králi ruku. Když se opět narovnal, políbil ho král na ústa. Gabriel se nebránil.
„Teď jsem měl trochu strach i já.“

Závěrečná poznámka: 

EDIT: celou pohádku Sny z pavího peří si můžete přečíst tady.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Nepříznivá bilance

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Překvapuje mě, že tenhle fandom tu ještě nikdo nezpracoval. Jeden z mých oblíbených britských seriálů, který si parádně utahuje z Francouzů, Němců i Britů na pozadí druhá světové války...

Drabble: 

Když s blížící se porážkou ve válce německá posádka konečně opustila Nouvion, Renému Artoisovi se ulevilo. Neustále lavírovat mezi Němci a odbojem, to bylo o nervy. Zvlášť když mu Michelle od partizánů vecpala do kavárny ty dva britské letce, o nichž tvrdila, že se co nevidět vrátí domů. Kdyby tehdy tušil, že skoro celou válku stráví snahou vrátit ty dva pitomce do Anglie, která kdyby byla na jiné planetě, na účinnosti všech těch šílených plánů by to nic nezměnilo. Když nad tím tak uvažoval, jediným, koho se za tu dobu podařilo do Anglie skutečně dostat, byl německý kapitán Hans Geering.

Trošku si protáhnout křídla

Fandom: 
Drabble: 

Sedět v kleci je nuda, pěkná otrava abych tak řekla. Všichni mě obdivují, hladí, jenže - co z toho, když se mi i blbá sýkorka směje, že může létat a já zatím... zírám na ty lidi, co chodí okolo a hraju hodnou holku před každým škvrňětem, které se rozhodne strčit do klece nějaký ten pamlsek (teda, ne, že bych si ho s chutí nedala, že...)

Cože? Koupená? Dárek? Pro koho?... Tohle pískle? Ale co už, aspoň se budu moct proletět.

Prosím vás, pane, pošlete mě se zprávou někam daleko. Třeba až na konec světa.

Cože? Hedvika? No, to by asi šlo.

Obrázek uživatele Lejdynka

2007

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuji Rorymu, protože jsem byla úplně bezradná (jako ostatně poslední dobou pořád).

Drabble: 

Nerozhodně obcházím kolem. Je jich tu tolik! A všichni ke mně mluví, a prosí a vemlouvají se a snaží se upoutat pozornost.

"Pane? Pane! Já, tady!"
"Haló, tady jsem! Jsem z nich ten nejlepší a nejsilnější!"
"Já už jsem byl všude možně, to byste ani nevěřil!"

A pak ho uvidím. Choulí se v rohu, malý, nenápadný, strašně starý. Když přijdu blíž a pohladím ho, jako kdyby ožil.
"Prosím vás, pane, pošlete mě až na konec světa," šeptne. "Jinak tu zrezavím a rozpadnu se."

A v tu chvíli vím, že to je on.

Jako první ze všech projedu Hedvábnou stezku trabantem!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Žena námořníka

Drabble: 

Svíčky na stole pomalu hasly, nálada byla příjemná.
"Mrs Croft, vy jste skutečně byla ve všech zámořských krajích?" Henrietta byla tou představou nadšená.
"Skutečně ano, drahoušku," usmála se admirálova žena a zpříma pohlédla přes stůl.
"Mrs Meadows mi jistě dá za pravdu, že je to náročné ale báječné dobrodružství."
Magdalene tiše přikývla. Byla připravena vyprávět, ale admirál ji přerušil.
"Byl bych raději, kdyby zůstala na pevné zemi, ale zkrátka to nebylo možné. Málem mě žádala, abych jí přikázal mě následovat. I kdyby to bylo na konec světa v rybářské bárce."
"Konec světa by byl tam, kde bych nebyla s ním."

Obrázek uživatele Gwendolína

Druella

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, že dnes skloňuji jména po Medkovsku, nějak mi to tam sedělo víc.

Drabble: 

Šla bych za ním až na konec světa, pomyslela si zamilovaně, když si Cygnuse brala.
Společná léta jí však sejmula růžové brýle.

Rodina Blacků byla velmi tradiční. A tak jí dávali často najevo, že v tomhle selhala.
Tři dcery a další dítě už je pro ni nemožné.
Věděla, že za jeho shovívavost vděčí jen tomu, že nejmladší Cissa je takový andílek, který má svého otce omotaného kolem prstu.

Při čtení toho dopisu znovu zatoužila běžet až na konec světa. Tentokrát sama.

Orion Black a Walburga Blacková
si dovolují s radostí oznámit
narození svého prvního syna a dědice, Siriuse Oriona Blacka

Pracovní jaro

Drabble: 

Začínalo jaro. Hezké počasí přímo vybízelo k cestování a já místo toho trávila svůj čas u počítače a hromady papírů. Termíny, termíny, neustále něco hořelo a já měla chuť všechno zmačkat do kuličky a odhodit do odpadkového koše. Jenže jsem natolik zodpovědná, že jsem to neudělala. A těšila se, až bude všechna práce hotová a já si dopřeju nějaký zasloužený výlet. Ideálně na konec světa, kde mě žádné papíry ani podobné věci nedohoní, bez přístupu k telefonu, počítače, jen sluníčko, moře, písek, dobré jídlo a pohoda. A tak jsem v duchu prosila, prosím, pane, pošlete mě na konec světa. Hned.

Obrázek uživatele peva

Odchod

Fandom: 
Drabble: 

"Priateľ môj, čo sa deje?" zvolal kráľ pri pohľade na skrúšenú tvár svojho rytiera.
"Pane, pošlite ma preč." odpovedal utrápene. "Niekam ďaleko, hoc na kraj sveta. Nemám tu nič na práci. Nečinnosť ma zabíja."
"To nie je všeko, že?" opýtal sa jemne kráľ. Rytier na neho uprel svoje modré oči.
"Pane, pošlite ma preč." zopakoval.
Kráľ sa už ďalej nepýtal.
Keď rytier na druhý deň cválal preč z hradu, neobzeral sa. Ale cítil, že v okne vysoko vo veži jeho odchod pozoruje istá postava.
Je to tak lepšie. Povedal jej v duchu.
Pre nás oboch.
Pre kráľovstvo.
Pani moja, odpusťte.

Závěrečná poznámka: 

Podobnosť s istou artušovskou legendou úplne zámerna. Ale kedže existuje spústa verzií a ja sa v nich strašne strácam, vynechávam mená a fandom;)

Obrázek uživatele Owlicious

Ten, který nezemřel

Fandom: 
Drabble: 

Jeho víra byla neochvějná.
Vždyť s ním Hospodin mluvil.
Na Karmelu, sám, jediný, poslední... proti 300 těch Baalových.
Vysmál se jim.
Zabil je.
Cítil ten triumf Toho, o kterém věděl, že je jediný a věčný.
V euforii běžel rychleji než zpěnění váleční oři.
Když naběhl na královninu výhružku, síla ho náhle opustila.
Pod polouschlým keřem, daleko od města, sám a jediný...
"Pošli konec světa ke mně, Pane. Já už dál nemůžu."
Zázračně doručené jídlo mu dodá sílu.
A pak ho pošle na začátek příběhu.
Na horu Sinaj, kde se zrodil Zákon.
Čtyřicet dnů cesty.
Až se vrátí, najde si pokračovatele.

Závěrečná poznámka: 

Jeden Eliáš s akutním syndromem vyhoření.

Doufám, že tam je zjevné pokroucení tématu ;)

Obrázek uživatele Tess

Za hranicí

Úvodní poznámka: 

Tak... opět démoni.

Drabble: 

Mlha, déšť, muchničky.
„Tady se utáboříme!“ rozkázal Vran a pět démonů shodilo své rance. Šestý démon... vlastně démonka, se zavazadla nezbavovala.
„Nepůjdeme radši ještě kus výš?“
Vran se na ni zamračil. Čerstvě stabilizovaná holka a bude se hádat? Někdo by jí měl ukázat, kde je její místo. Téhle misi velí on.
„Kus vejš je už Zóna. Tam nic nepřežije. K hranicím Zóny se vždycky blížíme pomalu, jasný? To znamená, že se tu dneska utáboříme a dovnitř dem až zejtra ráno. Máš s tím problém?“
„Ani ne,“ pokrčila Rezka rameny. „Já jen myslela, že tam nebudou ani muchničky.“
Tábor rozbili výš.

Obrázek uživatele Carmen

Cesta kolem usmívajících se hvězd

Drabble: 

Nebyl si tak docela jistý, kde zrovna přistál.
Otevřel dveře, opatrně, ta láva posledně...
Přímo před ním stálo dítě. Upřeně se dívalo na TARDIS.
„Hehm,“ odkašlal si a natáhl k němu ruku, „já jsem Doktor.“
Chlapec se díval za něj, dovnitř TARDIS.
„Úžasné, co?“ zazubil se.
„Cestuje v čase i prostoru,“ zašeptal spiklenecky.
Rozzářené oči.
„Chtěl bys...?“ bezmyšlenkovitě se zeptal.
„Na konec světa. Tedy kraj – chtěl bych vidět kraj světa! Dostanete mě tam?“
„A... kterého?“
„Kteréhokoli. Moje planetka okraj neměla,“ vysvětlil.

Stáli na okraji a dívali se dolů. Tohle trochu překvapilo i Doktora.
„Je to...?“
„Želva,“ přikývl Malý princ šťastně.

Závěrečná poznámka: 

(No jo, já vím, že by Malý princ pravděpodobně tykal. *provinile*)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Cesta kolem světa

Fandom: 
Drabble: 

Do pracovny vešel seriózní pán v bouřce s deštníkem.

"Konečně jste tady!" vykřikl miliardář Viola W. Elektro a chytil ho za rukáv.
"Chápejte, slíbil jsem vnučce cestu kolem světa. Zítra pyramidy, pozítří Taj Mahal..."

Pán v buřince bezradně rozhodil rukama.

"Nepřerušujte mě, ano?
Vím, že Claudie by ocenila dobrodružství - ale bezpečně, prosím! Pár nastrčených pobudů v karavanseraji, které ovšem hravě zvládnu. A co je nejdůležitější - moje postel! V cizí se nevyspím a nocleh někde na seně je vzhledem k mé alergii a pokročilému věku zcela vyloučen."

Pán v buřince se uklonil a se čtveračivým úsměvem zaťukal na svou pokrývku hlavy.

Závěrečná poznámka: 

Pro neználky: Miliardář Viola si pana Tau splete se zaměstnancem cestovky a ten ho pošle na konec světa, ačkoli trochu jinak, než V.W. zamýšlel. :)

A vzhledem k tomu, že Zeměkoule je, jak název napovídá, kulatá, může být "konce" dosaženo jen při cestě kolem světa.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele L.P.Hans

Konec dětství

Drabble: 

Na německé gymnázium ho přehlásila matka poté, co otec zemřel. Nechtělo se mu, neměl tam žádné kamarády, ale matka naléhala. Prý to tak bude za současné situace lepší.
Maturitu ovšem nikdy nedokončil. O dva roky později, v posledním ročníku, do školy přišli verbovat vojáci z místní posádky. Jeho to nechalo vlažným, ale matka se opět nadchla, za dva roky se toho změnilo až příliš. A tak šel a přihlásil se, stejně jako více než polovina jeho třídy. Škola je měla za hrdiny, všem jim vystavila čestné maturitní vysvědčení.
Psal se rok 1942 a on posílil jednotky Wehrmachtu na ukrajinské frontě.

Obrázek uživatele may fowl

Napsala po dvou letech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rating: 15+, protože jsem paranoidní.

Drabble: 

Napsala po dvou letech.
Napsala za bílého dne. Jakoby chtěla dát jasně najevo, že se nejedná o slabou chvilku na konci nepovedeného večírku.
Napsala všehovšudy čtyři písmena.
"Kafe?"
Oblékl kabát a vyrazil.

***

Je celkem paradox, že potřebujete dva roky, abyste na někoho zapomněli, a pak stačí jedna minuta setkání, abyste si vzpomněli na všechno.
"Ještě jste spolu?"
Pokynul k zarámované fotce.
Přikývla.
"Tak proč jsem tady?"
"Je to hodný mužský."
"Já vím, byl to můj nejlepší kámoš."
"Já hodná nejsem."

***

Dovedl ji poslat až na konec světa. Věděl přesně, co po něm chce.
Přesto ji nechal, ať o to poprosí.

Obrázek uživatele angie77

Ve správné chvíli na správném místě

Drabble: 

Nechtěl tu být. Strašně moc, zoufale, zběsile… vší silou, vší vůlí se soustředil na to, že tu nechce být.

Kdekoli jinde, jen ne tady.

Prosím, pane… Ano, vím, že jsem ateista… i vy to jistě víte, všemocný pane… Přesto… Prosím, prosím… pošlete mě pryč… Kamkoli… Klidně na konec světa, jen pryč z tohohle pekla…

S přáními je ten problém, že se občas vyplní…

„Kde to sakra jsem?“
„Vítejte na palubě Titanicu!“

Pryč…

„Proč se směješ?“
„On se probudil! Šelma je vzhůru…“

Pryč…

„Společnost American Airlines vám děkuje za přízeň a doufá, že opět využijete jejích služeb. Dáte si poslední drink?“

Obrázek uživatele Sothis Blue

Snad ne do Hvozdu

Úvodní poznámka: 

Asi půl dne jsem si myslela, že vás budu muset seznámit s tím, jak se to má se skřetím posmrtným životem. Naštěstí přišel jiný nápad.

Drabble: 

Vyfasuji berle a celu.
Nejspíš očekávají, že se teď natáhnu a budu spát. Tak to ne. Zamířím rovnou ke škole.

Lirich neúnavně leze po hromadě soudků s rybami.
„...a Ûtrichův otec ho tady nechal," vykládá. „Igrûn-nánâ," zastaví se najednou, „viď, že mě vezmeš s sebou?"
„Kam?" podivím se. „Snad ne do Hvozdu?"
„Přece až taky půjdeš..." ztiší hlas a spiklenecky zašeptá: „Pryč. Z Mordoru."

Vzpomínám, jak jsem putovala se svým kmenem. Na zimu, hlad a strach.
Myslím i na těla, kterých je teď v Hvozdu tolik. Skřetí těla, v mordorských šatech, ale ne vojenských. Elfové bdí.
„Já tady zůstanu."

Závěrečná poznámka: 

Okolo roku 1300/III. nárazově vzrostla skřetí populace v Mlžných horách. (NK, dod. B) Souvisí to s neúspěšným pokusem svrhnout vládu nazgûlů a následným děním v Mordoru. (Sauron už touhle dobou bydlí v Dol Gulduru, ale zatím se nijak viditelně neangažuje.)

Ano, nánâ je spřízněno s naneth.

Obrázek uživatele Stevko

Schovať sa

Úvodní poznámka: 

BJB. Mesiac je dlhý, už sa ani nesnažím.

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či sa mi to marí, alebo sem skutočne voľajaká dievka ide.
- A veruže ide, dobré vidíš, starý môj.
- Vitaj dievka moja, a čože ty tu? Omrzelo ťa voľačo?
- Dobrý deň, pán bača. Viete, ja utekám preč.
- Aha. A prečo si teda sem k nám zavítala?
- Viete, v dedine som sa predsedu stretla. Tak som chcela vedieť, kde ma môže čo najďalej poslať, aby ma nikto nenašiel. Tak ma poslal sem.
- Dobre ťa poslal, dievka moja. Však tu už sme kdekoho schovávali.

Poštovní blues

Fandom: 
Drabble: 

„Prosím Vás, pane, pošlete mě až na konec světa. Zabalte mě do okrasného papíru, omotejte zelenou mašlí a vyložte mě až tam na okraji, kde budu mít blízko ke hvězdám a daleko k lidem. Byla jsem příliš dlouho v centru dění a zevšedněla jsem sama sobě. Teď už chci jenom pozorovat noční oblohu a házet nedopalky cigaret na mléčnou dráhu.“ zašeptala dáma u přepážky tak tiše, že slyšel jen on.
„Bohužel, madam, potřeboval bych znát adresáta. Kromě toho svět dnes trpí kulatostí.“ odpověděl jí pošťák. „Ale mohu Vám nabídnout naše báječné stírací losy.“
„Nikoliv, děkuji. Můžete tam napsat malého prince?“

Závěrečná poznámka: 

měla jsem chuť na něco beze smyslu, laskaví čtenáři nechť prominou :)

Obrázek uživatele Wendyses

Nekonečno

Fandom: 
Drabble: 

Lidé se mi snažili namluvit, že Země je koule a tím pádem nemá konec.
Jenže pak se do toho připletl jeden milý Pán, Osud, a ukázal mi, že vlastně svět má nekonečno konců.

Koncem světem byly louky nad městem, kde jsme s kamarádkou hledaly květiny do herbáře.

Koncem světa byla zoraná pole pokrytá mlhou - místo mého dětství v den, kdy jsem věděla, že ho vidím naposledy.

Koncem světa byl výhled na řeku, když kamarád vedle mě kouřil trávu.

Koncem světa byl polská zmáčená krajina, obehnaná německými nápisy a ostnatým drátem.

Koncem světa byla zasněžená jezerní slať pod bílou dubnovou oblohou.

Obrázek uživatele Rorico

Kupující s rudým vousem

Fandom: 
Drabble: 

Krčí se v blátě na zemi a třese se zimou. Nebo možná hladem.

Na krku má obojek z tvrdé kůže, který mu jeho vlastní kůži rozdírá do krve. Už ho přestaly bavit pokusy přetrhnout provaz, kterým je uvázán. I když má velkou sílu.

Okolo chodí lidé a prohlížejí si vystavené "zboží". Kupující jsou válečníci, obchodníci, i jarlové.

Náhle se před ním zastaví jeden muž, podle oděvu obchodník, s rudými vousy.

"Co umíš?" zeptá se velitelským hlasem.

"Všechno, když mě odtud dostaňte," zatíná otrok zuby.

"Vážně? Já potřebuju veslaře. Chci plout na konec světa," oznámí a napřáhne ruku. "Jsem Lief Eriksson."

Závěrečná poznámka: 

A modří, kteří četli mé loňské drabbly již vědí, co to bylo za chlápka :)

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Mezikontinentální výšlap

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na http://sosaci.net/node/14968
Když je rodina na výšlapu v přírodě, lehce se v diskusi dostane k tématu dálek.

Drabble: 

"Zdirádku, nebolí tě nohy?"
"Ne, mami, došel bych až na konec světa!"
"Už jsme si řekli, že konec světa neexistuje," připomíná Pankrác.
"Tak bych obešel celý svět."
"To se ti nepovede, nejvýše tak čtyři světadíly."
"Jak to?"
"Začneš v Kapském Městě, přejdeš celou Afriku k Gibraltarskému průlivu, ten při troše plaveckého tréninku přeplaveš, poté hajdy celou Evropou a Asií k Beringovu průlivu, ten v zimě zamrzá, takže po ledě do Severní Ameriky a z ní do Jižní Ameriky na její nejjižnější cíp. Jen do Austrálie a Antarktidy musíš doplout nebo doletět."
"A dopadne jako César Cascabel!" mírní Pankrácovo nadšení Jenovéfa.

Závěrečná poznámka: 

Na vysvětlení: César Cascabel byl hrdina románu Julesa Verna Oceánem na kře ledové, který se s rodinou pokoušel dostat z Ameriky do Evropy právě přes Beringův průliv. Tam se s nimi ovšem utrhla kra a zažili mnohá dobrodružství, než se šťastně dostali domů.
Pankrácova úvaha je samozřejmě nadnesená, ale proč by člověk nemohl o dálkách alespoň snít.

Stránky

-A A +A