DMD č. 27. pro 27. 4. 2016. Téma: Dnes to praskne

Obrázek uživatele strigga

Už není na co

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Aspoň jednou. Musela jsem.
♪♫♪

Drabble: 

Čekání je vždycky ta nejhorší věc.
V prvním ročníku, se zaťatými pěstmi, na to, kam tě zařadí.
Ve třetím, s obličejem bolestně staženým do lhostejné masky, na to, kam zařadí bratra.
V pátém. Až rodiče přijdou na to, že nejsi doma. A že už nebudeš.
V šestém. Na to, jestli Rema ještě někdy pustí z ošetřovny. Jestli s tebou ještě bude mluvit, po tom, cos mu udělal.
A teď. Na to, až celý svět pochopí, co se stalo, a dojde k jedinému nevyhnutelnému závěru.
Vstáváš, oči ti padnou na hůlku v třesoucí se ruce.
Už nechceš čekat. Není na co.

Obrázek uživatele Blanca

Limity

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jedno "vykupující" drabble pro tenhle fandom :)

Drabble: 

Požadoval její poslušnost.
Ale jí jeho pravidla přišla příliš přísná, nepochopitelná.
Chtěl ji trestat.
Dostat na zadek, protože zakoulela očima, bylo ponižující.
Žádal její důvěru.
Ale jak věřit někomu, koho těší zraňovat?
Považoval bolest za osvobozující.
Ji děsila - i když ji snesla, i když se měnila v rozkoš.
Toužil ji mít pro sebe.
Nechtěla nic jiného, než být jeho.
Nedokázal jí to vysvětlit.
Nedokázala poslouchat jeho činy, ani interpretovat jeho slova.

Může ho zastavit.
Jedna.
Může stanovit hranice.
Dva.
Může říct "ne".
Tři.
Může vydržet.
Čtyři.
Může pochopit.
Pět.
Může splnit slib.
Šest.

Rány páskem byly zkušebním kamenem.
Kamenem úrazu?

Teirésiás

Drabble: 

Zpočátku ho to docela bavilo, brzy ale zjistil, že mít věštecký dar není právě nejlepší věc.
Kamkoli přišel, vítali jej mnohdy s radostí, avšak loučili se s ním přinejlepším s rozpaky.
Nejvíce ho štvaly davy čumilů, které se za ním táhly s predátorskými výrazy, doufajíce, že dnes zcela určitě něco praskne. Kolegyně Pýthie sice z podobných důvodů vyvinula metodu věštění v hádankách, ovšem prakticky to vedlo často k mnoha dezinterpretacím, omylům a dalším trápením.
Když opouštěl Théby, byl sice rád, že mor je pryč, ale kdesi hluboko cítil smutek.
Božské vytahování kostlivců ze skříní je sice očistné, ale poněkud bolestné.

Obrázek uživatele Gwendolína

Problém

Fandom: 
Drabble: 

Dveře do ložnice otvíral s nepříjemně staženým žaludkem.
Věděl, že tam na něj čekají. A podle těch pohledů, kterými ho před úplňkem vyprovázeli, soudil, že tentokrát se z toho jen tak nevylže. Budou chtít odpovědi a on pak bude mít o tři kamarády méně.
Zhluboka se nadechl a vešel dovnitř.

Uvítal ho hurónský řev.
"Remus! Remus je tady!"
"Pojď honem sem, máme tu pro tebe obrovskou čokoládu. Teda... ne tak obrovskou... No, Sirius ti možná ještě kousek nechal."
"No jasně, to prý na ten tvůj malý chlupatý problém pomáhá."
"Na můj... co?!"
"Nebo tomu chceš vážně dál říkat nemocná maminka?"

Obrázek uživatele may fowl

Slibuji

Fandom: 
Drabble: 

„Slib mi, že na mě nezapomeneš.“
„Slibuji.“
Trochu křečovitě se usmívám. Už zase jsem pila. Neptáš se, ale bereš si věci, které ti nepatří.
Kamarádit se s tebou je jako vydat se na procházku po tenkém ledě. Ze začátku našlapuji opatrně, ale po chvíli zapomenu na strach i na to, že neumím bruslit. Někdo na mě volá z břehu: „Neblázni, praskne to.“ Nemůžu si pomoct. Rozebíhám se doprostřed jezera, je mi lehko, jako kdybych sem patřila.
Ale nepatřím.
Nedávej mi důvod se nenávidět.
„Slíbíš i ty něco mně?“
„Ano.“
„Slib mi, že mě nikdy nebudeš mít radši, než já tebe.“

Obrázek uživatele Sharlotte

Tajemství

Fandom: 
Drabble: 

Přišla za mnou. Rozzuřená. A zároveň zoufalá.

"Udělej, co ti říkám, nebo ještě dnes prozradím tvé velké tajemství," začala mi vyhrožovat ve víře, že mě tím přemluví.
"Jaké tajemství?" řekl jsem klidným hlasem, přestože jsem byl náhle nervozní. Věděl jsem, o čem to mluví, jen jsem nevěděl, jak na to přišla.
"Však ty víš moc dobře," řekla neurčitě.
"Nevím," dělal jsem hloupého. "Řekni mi, co jsi o mě slyšela a taky kde," pobídl jsem ji.
"Myslím, že nemusíme hrát tyhle hry. Oba víme, o čem je řeč. Tak to udělej, nebo budeš mít kolosální problém, jasné?" odpověděla sebevědomě a odešla.

Průhledný

Fandom: 
Drabble: 

Šťouchám do toho, i když bych neměl. Píchám, popichuji, vymačkávám, sleduji tekutinu jak se navaluje do protějšího směru od mého zkoumavého prstu. Ani to nebolí.
Jasně, ruka se na gril prostě nepokládá, ale na chvilku se to přežít dá, skoro je to vlastně i legrace... 177°C a bolest přicházející se zpožděním. Prostě bžunda pro otrlé.
A jako se každý rád rýpe ve strupech, i kdyby to nechtěl přiznat, já si rád hraju s puchýři. Do zemdlení, občas ještě trochu více. Ba, už jsem na ně tak trochu odborníkem, vedu je až na limit a pak trochu dál. Dnes to praskne...

Obrázek uživatele Carmen

Nehezký třpyt pravdy

Fandom: 
Drabble: 

Měl z té cesty špatný pocit. Kdyby zatraceně nechtěla zrovna na prosluněný ostrov! Pokoušel se jí podsunout romantické aspekty kupříkladu temné jeskyně, ale nesetkal se s pochopením. Výhody polární noci taky nebrala v potaz.
Několikrát neuroticky zkontroloval, že si vše zabalil správně.
Rovněž opakovaně telefonoval s velmi podezíravou letištní úřednicí, která ho ujistila, že tohle rozhodně poznat nemůžou a že jeho „teoretické“ dotazy se jí nelíbí.

Sledovali je už od vchodu.
Letištní úřednice ochotně identifikovala hlas. Kdepak, holoubku!
Vrhli se na kufr.
Všechna naděje byla ztracena.
„Litry... tělových třpytek?“ konsternovaně hlesl tajný.
Bella se zajíkla.
„Ty se netřpytíš od přírody?!!“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Karin Schecter

O upřímnosti

Fandom: 
Drabble: 

Petr věděl, že jí to musí někdy říct. Bylo šílené nad tím jenom uvažovat, ale něco se v něm pohnulo, když se s Markem poprvé políbili. Pořád ji miloval a nebyl si jistý, co přesně mezi ním a Markem je. Ani, jestli to má budoucnost.
Půl léta bylo za nimi a on stále mlčel, když spolu telefonovali. Přece jí to nemohl říct jen tak. Musel ji vidět. Říct jí to do očí. Počkat si na facku nebo na dvě. Možná i na pláč.
Ta výmluva fungovala výborně. Alespoň dočasně.
Nenapadlo ho ale, že se ho Andrea rozhodne překvapit návštěvou.
Neplakala.

Obrázek uživatele Dugi

A náš svet sa zmení

Fandom: 
Drabble: 

Čakali sme dve storočia. Osem generácií plánovania, zmien plánov kvôli nečakaným udalostiam, starostlivého zakrývania stôp a dúfania, že podmienky nastanú také, aké mali byť.

Mnohí o nás počuli. Úmyselne o sebe šírime dezinformácie, aby skutočným uniknutým informáciám nikto neveril. Zanechávame za sebou svoje symboly, ale vždy len tam, kde nič nerobíme.

Konečne sa nám to podarilo. Niekoľkokrát sme boli blízko. Ale vždy sa to pokazilo kvôli nejakej nešťastnej náhode, ako napríklad prvej svetovej. Teraz sa tak nestalo. Je čas na šampanské.

Konečne prinútime McLatheovcov, aby priznali, že ich prapredok Woody McLathe ukradol náš sústuh! A potom nám ho konečne vrátia!

Závěrečná poznámka: 

Pre tých, čo nie sú zmanipulovaní médiami: Posledný odstavec mi čoskoro upravia iluminátski hackeri, ak to nájdete zmenené, tak už to neopravím, musím sa skrývať.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Pod větví

Drabble: 

Venkovská cesta, strom.

ESTRAGON: Já, půjdu já. A pak přijdu…
VLADIMIR: Na onen svět. Lahoda! Lahoda!
ESTRAGON: Kde něco je, ne jen tahle… pustina a jeden suchej strom.
VLADIMIR: A já…
ESTRAGON: Smyčku si uděláme. Kdyby mě nebolela ta noha, tak si snad i zatancuju.
VLADIMIR: Tady zůstanu. Nehnu se. Budu úplně tuhej.
ESTRAGON: A pak ji zavěsíme… Nemá ten strom další větve?
VLADIMIR: Vyschnu. Scvrknu se. Sežerou mě červi…
ESTRAGON: No a je to tady…!
VLADIMIR: Je tady?
ESTRAGON: Tamta větev už praskla a žádné další tu nejsou.
VLADIMIR: Jsme tady jen my. A budeme tu ještě dneska čekat.

Závěrečná poznámka: 

Větev praskla a dnes prasklo, že se nemůžou zabít... To je život.

Obrázek uživatele Keneu

Prosím, ať to praskne!

Úvodní poznámka: 

vybrala jsem pozitivní případ onoho prozrazení
snad jsem to trefila, knihu jsem četla jen jednou, jinak sjíždím stále dokola scény s Milesem a Edwardem, Tom mi byl dodneška fuk :)
a ještě k jednomu opaku: miluju scény typu "To jsem já." - a tohle je velmi zarputilé "To přece nejsem já!"

Drabble: 

Oblékají mě jako panenku. Na všechnu tuhle péči už jsem si zvykl, ale dnes opravdu soukají do slavnostního oděvu tělo téměř bezvládného hadrového panáčka, který je okolnostmi vlečen ke koru- Ne, ani vyslovit to nechci!
Den pokročil. Jedeme k opatství. Tiše sedím a modlím se. Prosím Boha o zázrak, o ránu bleskem, o cokoli, jen aby všem spadly klapky z očí a oni pochopili, že nejsem a nikdy nemůžu být jejich král. Aspoň znamení!
Vzhlédnu k nebesům a můj zrak, ještě neuvyklý nevšímavosti panovníka, zahlédne mezi lidmi moji matku.
Mé gesto.
Matčin výkřik.

„Neznám vás, paní,“ pronesu chladně.
Jsem ztracen.

Obrázek uživatele Tess

Právo krve

Úvodní poznámka: 

Děkuji Blance za brainstorm. Snad to dopadlo.

Drabble: 

Čas odtikával. Měl dojem, že ten zvuk přímo fyzicky cítí.
Ciaranovi bude dvacet jedna let. Brzo.
Kdysi dávno přísahal, že dobude to, co mu po právu patří. Trůn.
A teď čas tiká.
„Pojedu,“ oznámil jednoho dne ráno, sedlo v náručí, kůň vyvedený na dvůr.
Calum si povzdechl. Neptal se kam a proč, věděl. Bylo to nevyhnutelné.
„Je čas,“ pravil rezignovaně.
„Když mu odpřisáhnu věrnost... jak bych ho mohl zabít? Musím jet,“ rozčiloval se Ciaran. Neuvědomil si, že se strýc nehádá.
Zbývá šest týdnů – pokoří se, zemře, nebo bude králem. Čas čekání vypršel. Nadešel čas činů.
Ještě netuší, že nepojede sám.

Obrázek uživatele Owlicious

Žena dobrého muže

Fandom: 
Drabble: 

Byla krásná. Vystavená světu - nebo králi - na odiv.
Byla svolná. Její muž byl daleko.
Byla chytrá. Věděla, co dělat, když noc nezůstala bez následků.
Byla poslušná. Svou část plánu provedla dokonale.
Byla bezmocná. Protože zásadovost a loajalita přemohla chtíč.
Byla zdrcená. Jak se sluší a patří na mladou vdovu.
Byla chráněná. Protože král nenechá napospas ženu po dobrém vojákovi.
Byla klidná. Teď už se jí nemůže nic stát.

Byla kořistí. Udělala z krále zloděje a vraha.
Byla nevěrná. Jen prorok se to odvážil nazvat pravým jménem.

Zaplatila příliš mnoho.
Kající se král oslavuje smrt dítěte jako znamení odpuštění a naděje.

Závěrečná poznámka: 

Příběh Batšeby a Davida.

Obrázek uživatele Champbacca

Hádka a hádanka

Úvodní poznámka: 

(mezitím v překvapivě zvrácených Zapomenutých říších)

Drabble: 

Je známo, že licha nejde dost dobře zabít, protože podobně jako jisté beznosé individuum o pár vesmírů vedle ukryl svou duši na tajné místo. Je mnohem méně známo, že když licha zavalíte ostatky golema, navzdory své nepochybné moci zvládne jenom mluvit.
„Smrtelníci pošetilí,“ hudroval zpod hlíny, „myslíte si, jak jste prohnaní, přitom vás dokážu zničit jediným slovem.“
„To jsem žádostiv, jaké slovo by to mohlo být. Snad... banán?“ ucedil Edwin, ovšem hromada se nedala.
„Přeci utajované jméno tvého přítele se špičatým kloboukem: Elminster!“
Představený místo odpovědi nahodil magický štít a dobře udělal, protože se okamžitě stal příjemcem salvy ohnivých koulí.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

I ty jsi od krve

Úvodní poznámka: 

Hodně krácené. Nevím nevím, jak se srozumitelností.

Drabble: 

„Myslí si, že stojí proti nepříteli!" prská Jugháš. „Dobře to do nich nahustili – vzepřít se nazgûlům je zavrhnout Mairona a to je zradit Mordor."
Chápu ho. Ani já jsem nevstupovala do armády, abych rozdávala smrt uvnitř vlasti.
Ale dnes mu přese všechno závidím.

„Obavy?" ptá se Trišchara.
„Nečinnost," opravím ji. „A bolí mě břicho. Uvařím si – do sopky. Asi jsem se pomočila."
Trišchara postaví na zem umyvadlo. „Vstaň."
Šplouch. Žádná moč.

„Jsi v pořádku? Ve škopku jsou krvavé –"
„I ty jsi od krve!"
„Pomáhal jsem raněným. A..." zaváhá, „viděl mě Ukhár. Čí –"
„Moje. Ne z ran." Podám mu spící Lirich.

Obrázek uživatele Dia

Vnímání času podle kosmonauta

Drabble: 

Nerozuměl důležitosti času.
Proč je ho tak málo
a proč se za ním všichni tak honí,

když mezitím ho ztrácí.

On měl jen dva časy.
Den, kterej se zdál nekonečnej.
Noc, která byla moc krátká

na všechny příběhy pro Hvězdu.

Tak jako všichni si přál,
aby měl času víc.
A měl tak čas na všechno to nic,

který chtěl dělat.

Touha po delších nocích
se nafukovala každej den.
Protože každej den

byl čekárna na radost.

Každej den je stejnej.
Dnes bylo včera zejtra
a zejtra bude dnes a dnes bude včera.

Dnes je pořád stejnej den.

Dnes ta touha praskne.

Závěrečná poznámka: 

Ale jaké dnes? To nikdo neví.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Apokalypsa jizerskohorská

Fandom: 
Drabble: 

Obyčejné zářijové odpoledne. Dva lesní dělníci jdou náhodně kolem nově postavené přehrady a spatří z hráze drobným otvorem tryskat vodu. Běží za hrázným a ten ihned začíná z přehrady vodu upouštět. Ale nepomáhá to. Otvor se zvětšuje.
Po hodině se hráz definitivně protrhává. Ohromné masy vody se valí do údolí. Voda nejprve smete tamní pilu a splachuje odtamtud klády, které okamžitě začnou fungovat jako beranidla. Živel bere vše, co mu stojí v cestě, domy se hroutí jako domečky z karet. Kdo neutekl, je nemilosrdně spláchnut.
Za půl hodiny je po všem. Jen šoupátková věž zbyla z přehrady do dnešních dnů.

Závěrečná poznámka: 

Jedná se o skutečnou historickou událost - protržení přehrady na Bílé Desné v Jizerských horách 18. září 1916. Letos tomu tedy bude sto let. Více se lze o tom dočíst například zde:
/cs.wikipedia.org/wiki/Přehrada_Desná

Obrázek uživatele Lejdynka

Velký třesk

Drabble: 

"Dnes to praskne," šeptali si všichni. "Tohle už starý pán nezvládne."

"Nestačilo, jak ses zkouřil s tím tlusťochem a viděl holubičky, co dělaly chichí! Ty ještě provedeš tohle!"
"No tak mi rupla kapsa!" odsekl. "Nedramatizuj, tati, jsou to jen kuličky!"
"Já ti dám kuličky! Moje nová sluneční soustava!" zaryčel vousatý muž.
"Ale tati..."
"Ticho! Marš dolů a nevracej se, dokud nedostaneš rozum!"

Ježíš smutně odešel.

A chudák Bůh netušil, že nejenže rozum nedostane, ale ještě k těm nesmyslům o lásce a míru, co mu napovídal "tyjo, hustej matroš, kámo, to je úplná nirvána!" přesvědčí tisíce dalších lidí a založí církev.

Závěrečná poznámka: 

Takový to, když vás fakt naprosto nic nenapadá.
A pak jdete do sprchy.
:D

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Poslové falešných zpráv

Drabble: 

„Už?“ zeptal se vzrušeně, když v pátek dorazil domů a střetl se v předsíni s doktorem Kleinem.
„Planý poplach, Joe,“ uklidnil ho doktor a s úsměvem odešel.

„Tak co?“ vyzvídal druhý den odpoledne a úzkostlivě nahlížel do pokoje své ženy.
„Falešní poslíčci,“ povzdychl si doktor a zabouchl za sebou.

„Takže zase nic?!“ udeřil v neděli po poledni na Kleina mířícího zpět ke svému povozu.
„Bohužel.“

Když ten večer popíjel v saloonu a místní ženštiny ho přišly zburcovat, že doktor Klein navštívil Elisabeth, zamumlal něco o poslech falešných zpráv a objednal další rundu.

Deset minut nato se narodila šerifova malá Betty.

Strnule vyčkával odchodu studentů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Má-li u sebe někdo knížku, zjistěte mi, prosím, jestli je česky Sybilla, Sibylla nebo Sibyla Trelawneyová. Zjevně ani jako fanoušci v tom nemáme jasno :D

Drabble: 

Severus nesnášel věštění, nesnášel Sibylu, nesnášel pondělí, nenáviděl, když musel vyučovat lektvary. Ve sklepení byla zima, ale on se nervózně potil. Ani si nepamatoval, kdy mu bylo naposledy takové horko.

Když začala u snídaně Trelawneyová své obvyklé žvanění, ignoroval to. Zatrnulo mu teprve ve chvíli, kdy přešla do svého věšteckého hrdelního hlasu a s pohledem upřeným přímo na něj pravila: "Dnes to praskne." a odpadla. Možná by měl být rád, že Voldy neprokoukl jeho loajalitu...

Jenže nemoci se pohnout, protože vám praskla guma od trenýrek a vy si v pondělním spěchu zapomněli vzít pod hábit kalhoty, taky není nic moc.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Návšteva u Lestrada

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Holmes! Panebože, vás akoby sa roky vôbec nedotýkali!“

Z Lestrada ostal vetchý starec. Len niekdajšie pevné zdravie a dôkladná starostlivosť dcéry ho držali pri živote. Zapotácal sa. Rýchlo som ho zachytil, v obave, že priamo pred nami vypustí dušu.

Bývalý inšpektor civel na Watsona, bledý, že by sa v ňom krvi nedorezal. Obrazne, samozrejme. Dostatočne hlboký zárez by istotne krvácal primerane.

„U vás, Holmes,“ starec zašepkal, „ma už neprekvapí nič. Ale... doktor Watson? Vy ste sa za posledných pätnásť rokov nezmenili ani za mak...“

„Nuž…“

Veril som, že Lestrade si naše tajomstvo vezme do hrobu. Nechal som Watsona všetko vysvetliť.

Závěrečná poznámka: 

Drabble chce byť zo sveta poviedky Neila Gaimana The Case of Death and Honey. V tejto poviedke je tajomstvo plne vysvetlené, a nechcem sa pýšiť Majstrovým perím, tak pre zvedavcov (čo si z kontextu nedomysleli) odporúčam hľadať tam (alebo prípadne v komentároch, ja som mäkká).

Nasleduje.

Tajnosti

Fandom: 
Drabble: 

Nedělní ráno. Marika se probírá šatníkem. „Do těch kalhot už se stěží narvu. Budu si muset přes ně obléci něco volnějšího.“ Josef mlčí.

Otevře ledničku. „To je zápach. Úplně se mi zvedl žaludek.“
„Asi něco zkaženého?“ podiví se Josef. A mlčí dál.

Promluví až k polednímu. „Jdu se projet na kole, jedeš se mnou?“
„Family star? Co to proboha čteš?“ vyděsí se.

„Dnes nejedu, miláčku, cítím se poslední dobou unavená.“
Josef přikývne a zmizí na zbytek odpoledne.

K večeru se zastavila Valérie, dula: „Ty brečíš? Už jsi mu to řekla?“

„Myslela jsem, že dnes to praskne. Ale ničeho si nevšiml.“

Obrázek uživatele nettiex

Když ti bylo šest měsíců...

Fandom: 
Drabble: 

Kolik let musí být dítěti, aby bylo dost staré na zjištění, že příšery pod postelí jsou skutečné? Deanovi byly čtyři. A John si bude navždy vyčítat, jak brzy ztratil syn dětství. Nezastaví ho to.
Lov je všechno.

„Same… musíme si promluvit,“ začal.
Sam vylekaně vzhlédl.
A John v tu chvíli věděl, že mladší chlapec . Dean musel promluvit. Na okamžik pocítil vlnu vzteku, protože voják nesplnil rozkaz, kterou vystřídala vina, když viděl, jak Sammy chytil bázlivě bratra za ruku a oba před ním stáli, oba tak mladí a…
„Pane?“ řekl Sam.
John se nenáviděl. Ale…
„Když ti bylo šest měsíců…“

Závěrečná poznámka: 

(Někdo mě měl varovat, jak návykovej ten seriál je. *zahrabaná ve čtvrté sérii*)

Obrázek uživatele Rorico

Péče (ne)milosrdné sestry Krytona

Drabble: 

"Ale pane Lystere, vždyť už jste to zažil, tak přeci nemusíte dělat takový povyk," konejšil Kryton svého pacienta.

"Ale minule jsem aspoň prošel dveřma. Copak nevidíš, jak vypadám teď? Hlavu mám jak Hvězdu smrti!" běsnil Lyster.

"Pane, dnes večer ten otok už určitě praskne a budete zase jako rybička," prohlásil Kryton sebejistě.

"Jo, buď tak, a nebo zítra přines rozbrušovačku," odvětil Lyster zkroušeně.

Večer se ukázalo, že Kryton měl pravdu. A když Kocour vycházel podruhé v životě z místnosti pokrytý zbytky Lysterova otoku, byl si jistý, že i nejkratší kravata na světě stačí na to, aby se na ní oběsil.

Obrázek uživatele Erendis

...a nakonec to prasklo

Fandom: 
Drabble: 

Obsadit role.
Vytvořit scénář podle knížky. Česky i arabsky.
Začít s nacvičováním. Na přeskáčku, jak jsou dopisovány jednotlivé scény.
Sehnat divadlo, obstarat rekvizity a kostýmy.
Zajistit plakáty. Ještě, že náš obor přitahuje lidi tolika talentů.
Obejít eventuální sponzory s žádostí o příspěvek.
Nezabít herce, kteří se poprvé ukázali až na generální zkoušce. Nemáme kým je nahradit.
Nezabít herce, kteří týden před premiérou poprvé četli scénář. Nemáme kým je nahradit.
Neprokecnout se před nesprávnými lidmi!
Dodělat české titulky.
Domyslet hudbu, osvětlení a technické detaily.
Dostat pod nějakou záminkou oslavence do divadla.

„Milý pane profesore, k vašim osmdesátým narozeninám jsme si připravili...“

Obrázek uživatele L.P.Hans

Student

Drabble: 

Nervózně přešlapoval sem a tam obývákem. Srdce mu bušilo až v krku, po zádech tekl studený pot a ruce sevřené v pěst málem bolely. Dnes musí s pravdou ven. Rodina se dostala příliš blízko. Dlouho se vyptávali, nejdříve jak zvládá procházet semestry. A on vždy odpovídal, že v pořádku. I známky se mu časem lepšily. Potom otázky směřovaly k závěrečné práci. Vždy jim předhodil termín kontrol s vedoucím i to, že úspěšně plní. Ale teď se začali ptát, jak to bude s promocí, kdy dostanou pozvánku, co si vezme na sebe?
Jenže on poslední dva roky už do školy nechodil.

Obrázek uživatele Bestie

A je to v hajzlu!

Fandom: 
Drabble: 

To je v hajzlu. To je v hajzlu. To je v hajzlu! Do háje! Jak se to mohli dovědět?! To přece neni možný! A já si dával na veřejnosti takový pozor! A že mě to stálo tolik úsilí. Jak to na mně mohli poznat, že jsem teplej? Nikdy mě nikdo neviděl se s jiným mužem líbat, nebo cokoliv jinýho, nebo jo? Já už ani nevím...
No, co mám teď dělat? Mám za nimi prostě přijít s coming outem? Nevím, jestli na to mám, ale teď už je to asi stejně jedno. Třeba to pochopí. Nejsou úplní blbci, narozdíl od ostatních.

Obrázek uživatele Kleio

Baaaaad day

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Myslím, že stěhování by mělo mít samostatný fandom.

Drabble: 

Ten den nezačínal dobře už tím, že otevřela oči v úplně špatný čas. Venku bylo to neurčité šero, které značilo, že ráno je blízko, ale zase ne tolik, a zároveň už nezvládne usnout. Ráno rozklepanýma rukama upustila hrneček do dřezu. Pápá, ouško. Klíče do práce zůstaly na poličce, v knihovně si vzpomněli na pokutu za pozdní vrácení. Ve třídě byla ta prohnutá lavice prohnutá mnohem víc než včera. "Jsem na ni vylezl, abych zapnul projektor. Ale křuplo v ní jenom trochu, fakt." Doma rostoucí krabicová pevnost. Když jí pod rukama prasklo sklo na obraze, už se zvládla jenom hystericky smát.

Balkón

Fandom: 
Drabble: 

Sir Ignác musí zemřít, nebo si to alespoň sir Jakob, jeho dědic, myslel.
Jenže Ignác měl nehorázné štěstí. Pohár s jedem převrhl a pak celý večer pil už jen pivo. Šíp mířící na hlavu při lovu odrazil dýkou. Jak? Panebože jak! Z kobry, kterou měl v posteli, si udělal domácího mazlíčka. Vraha, který ho měl strčit z hradeb, potkala nehoda, zahrnující uklouznutí a dlouhý pád.
Dnes to ale musí vyjít. Jakob nechal stavebně upravit balkón Ignácovy ložnice. Prostě tam vejde, nadechne se a... Prásk!
Jakob to musel vidět. Vyšel na svůj balkón, rozhlédl se a.... Prásk!
„Oni si spletli balkón.“

Stránky

-A A +A