DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2016. Téma: Laskavá invaze (Pověst)

Obrázek uživatele Macalaurë

O dvou zástupech

Fandom: 
Drabble: 

V dávných dobách, kdy Středozem osvětlovaly pouze hvězdy, obývali ji Šedí elfové. Pak se na nebi zjevilo velké stříbrné světlo. S tím světlem do kraje zvaného Lammoth připluly lodě. Ty vezly elfy oděné v oceli. Sindar na ně pohlíželi s bázní.
Když se na západě zjevilo zlaté světlo a nebesa zmodrala, vstoupil do Středozemě zástup, jenž vedl Fingolfin. Ten zatroubil na své stříbrné trubky a pod nohama mu rozkvétalo kvítí. Sindar vítali tyto elfy jako ztracené příbuzné.
Usadili se na březích jezera Mithrim.
A když to zřel Thingol, pravil: „Ať mi ti Noldor s celou tou invazí laskavě dají pokoj.“

Obrázek uživatele Champbacca

Mýtus a migrantky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To prej se stalo!

Drabble: 

Bylo jich stejně jako jezdců z Apokalypsy, ale jejich příchod byl podstatně vítanější.
První třímala otěže bezejmenného oře, u pasu jí visely dva planoucí meče a následovala ji jednotka pozoruhodně si podobných bratrů ve zbrani. Druhá si v sedle holštýnského koně spokojeně četla jakousi historickou knihu, třetí měla koně dva, bílé, a ti táhli kočár, který vyvolával předsudky i city. Čtvrtá je doháněla na nadpřirozeně chlupatém poníkovi.
Mohlo to vypadat jako invaze, neboť svou přesilou kolonizovaly dosud nedotčené kouty onoho světa, ovšem nepadl jediný výstřel a nikdo si nestěžoval.
Místní by nakonec možná byli rádi, kdyby zůstaly ještě trochu déle.

Závěrečná poznámka: 

Veškerá karikace je čistě žánrová a autor by za ni neměl být bit.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a že jestli bude letos někdo remcat, jak nemá v květnu kde psát drabbly, měl by si z těch čtyř vzít příklad.

Obrázek uživatele Keneu

Krásky žijící na břehu

Úvodní poznámka: 

Je to pověst?

Drabble: 

Do těchto krajů připluly z Indie. Mnozí je obdivovali pro jejich krásu, mnozí se vysmívali jejich netrpělivosti a jejich otevřenému přístupu k sexu a tomu, jak se vyloženě podbízely svým ctitelům. Od té doby se jim ironicky říkalo netykavky.
Zanedlouho vyšlo najevo, že tyto krásky jsou značně rozpínavé, že jsou morální hrozbou pro samotné kořeny společnosti a že sprostě přebírají ctitele místním dámám.
Jeden moudrý člověk na severu naší země se pokusil těchto milostných válečnic zbavit, avšak jeho zásah spláchla řeka marnosti. Semínkům netýkavky žláznaté stačilo jen přeplout z břehu našich sousedů, kteří proti této invazivní rostlině žádný zásah neprovedli.

Závěrečná poznámka: 

čerpáno z knihy Nevítaní vetřelci
Indie (v Evropě poprvé v Británii, 1839)
latinsky Impatiens tedy netrpělivá (při dotyku vystřeluje semena, která jsou schopna šířit se vodou)
břehy řek, kde sice nezastíní a tudíž nevyhubí ostatní, ale způsobuje erozi, tudíž běžné rostliny stejně musí pryč
navíc je schopna rychle tvořit nový nektar a opylovači jdou víc po ní než po domácích
příklad o vytrhání rostlin na jednom břehu řeky je taky pravdivý

Vábení moci

Fandom: 
Drabble: 

Rod Malfoyů pochází, podle všech dostupných informací, ze slunné Francie. Od nepaměti jim v žilách kolovala vílí krev, v důsledku čehož vládli velkou mocí, které však nikterak nezneužívali. Vlastnili rozsáhlé statky a mezi svými poddanými byli oblíbení.

Příslušníci jedné z jeho větví dorazili v temném středověku až na Britské ostrovy. Někteří dějepisci uvádějí, že jejich cílem bylo plenění země, oslabené v té době mnohými válkami. To se nicméně nejeví jako pravděpodobné, s ohledem na jejich šlechetnou povahu. Pravděpodobnější je, že si přáli pomoci. Zbudovali několik sídel po celé zemi, pronikli do nejvyšších vrstev společnosti.

Vábení zla podlehli až mnohem později…

Obrázek uživatele Aveva

Narušitelé

Fandom: 
Drabble: 

Na začátku bylo mnoho slov. Mnoho slov a dům, do kterého bylo třeba ta slova vtělit.
Byl to krásný dům. S kaplí, s klenutými sály a ozdobnými římsami.
Byla to krásná slova. Zachovat. Obnovit. Přivést k životu.
A k domu přišla žena, která si se slovy hrála a vtělovala je do stěn a prostorů.
Dům se slovy prorostl a žena byla spokojená.
V tu chvíli přišla monstra a pravila: “Potřebujeme technické prostory! Potřebujeme odtahy na střechu! Potřebujeme únikové východy!”
A na konci seděla u počítače architektka, ronila slzy zoufalství a volala: “To se mi do toho baráku nemůže všechno vejít!”

Závěrečná poznámka: 
Se omlouvám za interní humor :o) Mně dneska začali chodit profesanti.

O původu domácích skřítků

Fandom: 
Drabble: 

V dávných, pradávných dobách ještě nežili skřítkové s lidmi. Ve svých norách se trápili samotou a nicneděláním. Poté však do toho kraje přišli čarodějové a postavili školu. Skřítkové smutně nakukovali přes magické bariéry. Dovnitř nemohli, nikdo je nepozval. Pak však zaslechli slova, která je vyburcovala. „To se nedá žrát!“, povzdechl si neznámý student nad večeří. Skřítek Dughal, později zvaný Udatný Kuchař, shromáždil svůj voj. V noci tajně pronikli podzemními chodbami do hradu a obsadili kuchyni. Přinesli s sebou hromady kvalitních surovin a pustili se do díla. Godric Nebelvír se je pokusil zarazit, avšak utržil ránu vařečkou a byl nucen kapitulovat.

Obrázek uživatele Martian

O zásahu vyšší moci

Drabble: 

Říká se, že boje mezi Ješiňáky, ostávajícími v Chaloupkách, a Habrováky, jejichž území se rozprostírá po obou březích potoka javornického, jsou staré jako lidstvo samo, anónbrž ani pan řídící jejich počátků nepamatuje.

Pověst dále praví, že když obě strany po sobě metaly kameny, pokřikovaly hrubá slova a vůbec byly v nejlepším, objevilo se na bitevním poli procesí z Vambeřic, zpívající nábožnou píseň Maria, Maria, denice vítězná.

Pročež obě strany musely ukončit boje a přestat vyvádět jako divá zvěř.
Ono území se později začalo nazývati U modlenýho a všichni Ješiňáci i Habrováci se mu dodnes v pověrčivé bázni velikým obloukem vyhýbají…

***
Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Invaze

Úvodní poznámka: 

BJB (A byla to fakt fuška)

Drabble: 

Kdysi dávno, v dobách, kdy ještě Západozemím neprocházela vysokorychlostní železnice propojující Černý hrad se Slunečním oštěpem a kdy nebylo možné dostat se do Svobodných měst přímým leteckým spojem z Králova přístaviště, zkrátka a dobře v dobách temného středověku, zažilo Západozemí takzvanou Invazi Vlídných.
Vlídní postupovali směrem na jih, napravovali zločince, urovnávali spory a ukončovali krvavé války zuřící mezi západozemskými šlechtickými rody odnepaměti. Všude, kudy Vlídní prošli, lidé se stávali laskavými, až do Králova přístaviště. Tam vládl král tak krutý a zkažený, že jed jeho duše Vlídné zahubil. Bez dobroty Vlídných se pak Západozemí brzy propadlo zpět do své původní prohnilosti.

Závěrečná poznámka: 

Nejnovější vědecké poznatky říkají, že pověst o invazi Vlídných vznikla pravděpodobně zkomolením informací o skutečné historické události, tedy invazi Jiných, kteří ovšem nedělali z lidí laskavé dobráky, ale bezduché zombie. Král z této pověsti měl zřejmě reálný předobraz v Joffreyovi, prvním svého jména, jehož despotická vláda (ač nedlouhá) se nesmazatelným způsobem zapsala do dějin.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Sníh na jihu

Úvodní poznámka: 

Nevím, zda to bude uznáno za pověst, nicméně jsem to chtěla zkusit :)

Drabble: 

Žila byla jedna malá krásná holčička. Vyrůstala v bídě ve vesnici Mancor na Mallorce.
V noci, po těžké práci, často lehávala pod hvězdami a snila. Měla jedno zvláštní přání. Přála si, aby tam napadal sníh. Hromada sněhu.
Po čase se dostala do Francie, kde byla lepší práce, a kde se seznámila se svým budoucím manželem.
Přestěhovali se do Čech a žili zde mnoho let.
Na sklonku jejího života, když už ležela v nemocnici, přišla do Čech invaze sněhu.
Přála si, aby tak nasněžilo i na Mallorce.
Zemřela těsně před půlnocí, 29. února.
Ráno, 1. března, byla vesnice Mancor celá zasněžená.

Závěrečná poznámka: 

O mojí prababičce Tonitě. Přikrášleno je jen, že si přála, aby nasněžilo na Mallorce a na Kanárských ostrovech, kam se vždycky chtěla podívat a kam jí moje babička, rok předtím, než Tonita zemřela, vzala. Její poslední přání bylo, aby na Kanárech sněžilo, a jelikož ten rok byla opravdu invaze sněhu, sněžilo jak na Mallorce, tak i jižněji na Kanárech, a to jen několik hodin po jejím odchodu.

Obrázek uživatele Galadion

Velký Henry

Fandom: 
Drabble: 

Bradavickými chodbami chodíval kdysi Velký Henry. Jeho moc byla ohromná, byl největším kouzelníkem všech dob. To on vymyslel pohybující se obrazy, vytvořil pohyblivá schodiště a zabezpečil hrad proti všemu zlu z vnějšku.

V té době byl hrad plný zla a temných čar. Henry chodil mezi jeho zdmi s velkým plamenným mečem a ničil bazilišky a duchy kteří tehdy volně pobíhali celým podzemím.

Největším zlem té doby však byl tajemný bezejmenný čaroděj, který chtěl pomocí svých služebníků ovládnout celý svět. Velký Henry se mu ale sám postavil a pomocí ohnivého meče a neporazitelné hůlky jej navždy svrhl do temnoty, kam patřil.

Obrázek uživatele Mordomor

Jak to všechno začalo

Drabble: 

Podle některých přiletěla naše Drahocenná na útržcích vánků a ve stopách slunečního svitu. Podle jiných byla koupena za vysokou cenu, neboť takové jako ona se vyrábí jen po jednom kuse.
Všichni se ale shodnou, že se naše řady rozrostly krátce poté, co její slzy doplnil smích a cizí slova roztála v řeč. Postupně jsme s Drahocennou v čele ovládali víc a víc prostoru, až jsme se do postele ani pokojíčku nevešli. Naši invazi po bytě zastavily panenky a po nich knížky. Od té doby se žádný plyšák nekamarádí s plastovými výlisky a knížky hází pod postel nebo rovnou do koše.

Závěrečná poznámka: 

Pověsti plyšáků z našeho pokojíčku, díl I. kapitola 1

Ještě bych chtěl doplnit, že naše dcera si v posledních dvou dnech oblíbila obrovského medvěda, který ji zabírá polovinu šíře postele. Díky němu mají tedy v tento čas plyšáci opět nad panenkami navrch.

Obrázek uživatele Teja

Dortík

Drabble: 

Byla jedna moudrá žena, která oplývala značnými znalostmi o květeně a zvířectvu našem. Žena tato vedla také kroužek přírodopisu a Velká Hrošice se jmenovala.

Jednou byla se svými dětmi v lese hlubokém a popisovala květinu jim ještě neznámou, když v tom se z nebes ozval hrom, udeřil blesk, na znamení jejich školy duha se objevila a kdosi zakřičel: "Dortííík!"

Všechno žactvo se ihned zvedlo a jako invaze malých kobylek se nahrnulo k této dámě. Každý se dotýkati musel někoho, kdo držel se vážené Hrošice.

"Dobrý! Konec!" vyřkla Hrošice.
A od té doby se tato hra hraje na každé z výprav.

Obrázek uživatele Samantha

Laskavá invaze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu "New Age" záležitost.
Pro všechny osvícené duše, co někdy mají pocit, že už jsou zde alespoň 150 let.

Drabble: 

Léta už se traduje, že jednou přijde "Laskavá invaze". Již dnes jsou mnozí mezi námi, pomáhají připravit svět na znovuzrození. Každým prý může dosáhnout maxima duchovní úrovně, pokud se bude snažit, bude li si to opravdu přát. Růst osobnosti, přemýšlení co dobrého lze ještě vykonat či snaha o "lepší svět" jsou jen některé z oblastí, jimiž se tito osvícení zabývají. Jsou to "Ti druzí", "Ti jiní", "Ti vegani, ekologové, mniši..." Jsou to všichni ti, kteří se vzpírají stádovitosti konzumní společnosti a smýšlí o světě jako o energii a šíří v něm tu dobrou, protože vědí, že energie koluje. Oni přijdou...

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že jsem dodržela žánr.

O mocném lektvaru

Drabble: 

V těch krajích žili muži sami a žen se střežili, jako by je stvořil sám ďábel. I snažily se ženy muže dobýti, neboť jak známo, kam má žena vstup zapovězen, tam se jí dvojnásob chce. Zkoušely muže nalákati, dobytek jim vodily, ale stále nic. Nakonec lektvar do škopků namíchaly a muži se v něm rochnili celí blažení. Pozvali ženy do svých obydlí a seznali, že je na nich mnoho dobrého a tak to již zůstalo. Od těch dob čechové milují pivo stejně věrně jako ženy. Jen ženy zjistily, že namísto aby byli muži jejich otroky, stali se otroky samotného lektvaru.

Obrázek uživatele Lejdynka

Zadušen horou zlata

Fandom: 
Drabble: 

Kdysi dávno do města přišli cizinci.

Dostali dary nevídané, i jídlo, střechu nad hlavou.

Zpočátku byli laskaví. "Máme vás rádi," říkali. "Jste naši přátelé. Chceme mír."

Chodili volně po městě, a zalíbilo se jim mnoho pokladů.

Tu začali mluvit jinak. "Přinesli jsme vám kulturu," říkali, "a víru v pravého Boha. Poslechněte."

Lidé odmítli. Měli své bohy, kteří je opatrovali, a své tradice, kterou ctili.

Zaleskly se kyrysy, zatřpytily meče.

Usmívali se, i když zabíjeli. "Šíříme království Boží na zemi," říkali každému zabitému. "Mír a lásku."

A Bůh se odvrátil a plakal zlaté slzy, že zemřel na kříži za nenávist Cortézovu.

Obrázek uživatele Šmelda

Nikagdá nezabudněm

Fandom: 
Drabble: 

Byla jednou jedna země, která nebyla ani bohatá, ani chudá. A s tou zemí to po dlouhá léta nevypadalo vůbec dobře. Ale byli lidé, kteří se snažili, aby bylo líp, a když se člověk hodně snaží, nevzdává se, a má štěstí, tak se mu práce povede. A tak se několik krásných měsíců zdálo, že se blýská na lepší časy.
To se nelíbilo pánům. A tak pánové napsali dopis jednomu velkému černokněžníkovi na východě. Ten pánům rád pomohl, a poslal jim své rytíře s červenou hvězdou.
Rytíři na železných koních zem rychle dobyli a pánům se zase dvacet let žilo dobře.

Obrázek uživatele Lodní šroub

O strašném červeném tlačítku

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Navzdory názvu se neděste - je to veselé!

Drabble: 

Jak víte z milých kreslených seriálů, který zaplavily naše televize, jaderný reaktor má operační středisko a do něj oškliví vědci, kteří chtějí zničit svět, umístili tlačítko, jež způsobí explozi reaktoru. *)
Skutečnost je ovšem barvitější.
Jednou jeden technik procházel kolem panelu rozvaděčů a rozevlátým pláštěm zachytil páčku vypínače. Vypnulo se napájení, pak měřiče a nakonec celý blok na dvanáct hodin. Technik dostal přezdívku Homer Simpson.
Nicméně nebyl prvním. O rok dříve si jiný pracovník šel vyfotit jakousi místnost po rekonstrukci, dokud je nová a čistá. Musel se sehnout a zadnicí zavadil o vypínač. Výsledek byl tentýž. Pracovníkova nová přezdívka nebyla zveřejněna.

Závěrečná poznámka: 

*) Takovýhle názor jsem zaslechla na vlastní uši. Po zkazkách o černých dírách v urychlovačích už se ale nedivím ničemu. Aby bylo jasno, tohle je taky nesmysl - proč by to někdo dělal?

Oba incidenty se staly v JE Dukovany v roce 2009 a 2010. Automatickou sekvencí (bezpečnost především, lepší ztratit několik milionů kvůli výpadku, než riskovat poruchu), došlo k neplánované odstávce, tj. reaktor několik hodin nevyráběl energii. Nahodit ho zpátky není problém, odstávky se dělají pravidelně kvůli údržbě, ale trvá to nějaký čas.

Obrázek uživatele Kaisa

Přítel nečistých

Fandom: 
Drabble: 

Stával tam les plný půlelfů, nečistých bratří všeho dobrého i zlého v říši věčného světla. Nikomu neubližovali, chovali se nanejvýše důstojně, schovávali se ve stínech, pěstovali si své plodiny a vedli nuzné životy daleko od všech, které by snad jejich existence mohla zneklidňovat. Ale přeci jen někomu vadili. Král potřeboval to území. Možná z vlastní marnivosti, třeba z hamižnosti.
Proto přišla pomoc. Mohutný přítel z východu se statisícovou armádou plnou polovičních zvířat. Žádný z těch vojáků neznal slitování, poháněni byli jen mocnou osobností jejich kaysruhi. A přesto získali vše.
Prezentováno to ale bylo jako laskavá invaze – pomoc přátelům v nouzi.

Závěrečná poznámka: 

The years aged me remarkably,
Though they have not made me wise;
I do know I erred irrevocably -
For that I apologize.
(Apology - Tina K)
Obrázek uživatele Bilkis

Král démonů

Úvodní poznámka: 

Snad to projde jako pověst. Hádejte, co vlastní Herman?

Drabble: 

Kdysi dávno mistři permoníci v hlubinách příbramských dolů ukuli medailon z nejčistšího stříbra, jaké bylo v království českém k nalezení. Sopečným sklem, zvaným obsidián, ho ozdobili a uschovali do něj střípek své magické moci.
Proroctví říká, že kdo do něj uschová magické síly všech kouzelných bytostí, ten otevře bránu, která vypustí démony. Hladové a neutišitelné. Bude-li jim vládnout pevnou rukou, může s jejich pomocí kralovat celému světu a zajistit mír. Nebude-li ale dostatečně silný, aby je ovládl, shoří na prach a celý svět s ním.
Nikdo netuší, kde se tajemný medailon nachází. Ale brána se prý otevírá u Čertova vřetena.

Závěrečná poznámka: 

Ehm, není to ovládnutí světa možno brát jako laskavost? :D

Obrázek uživatele Aplír

Májový mužíček

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Povídá se v kraji a každý už to ví, kdo má všelijaké to trápení, jak se ho nejlépe zbaví.

Drabble: 

Na kraji obory, tam, co se choulí studánka pod strání, kde rozeklaný kmen borovice tvoří majestátní trojzubec, chodívá za úplňku májový mužíček.

Zastaví se, vyndá z mošničky květinku. Foukne do ní, až padáčky podobné chmýří pampelišek se rozletí po okolí. Z nich pak vyrostou kytičky s nenápadnými bílými kvítky. Odvar z nich je dobrý na všelijaké to trápení, smutky a bolesti, co lidi často navštěvují. Pomáhá těm, kteří marně po lásce dychtí, i těm, jimž zrada proklála srdce a vypálila jejich touhu žít.

Odvar je totiž kouzelný. Zaseje naději, zacelí rány, pomáhá nabrat sílu a hlavně dá odvahu jít dál.

Obrázek uživatele ioannina

Věčná bitva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za zimního slunovratu, kdy slunce jen tak blikne na obzoru a pak se nad hradem rozklene noc dlouhá dva dny, v čas, kdy jsou příšery z jiných světů nejsilnější a brány mezi světy nejslabší, se všichni bjørkhallenští a všichni jejich hosté shromáždí v refektáři, zapálí velký krb a zahájí hlídku. Oni uvnitř a Mistr Mandaly jediný venku. A aby nikdo neusnul, vyprávějí si příběhy.
V určitou chvíli se mistr hvězd nakloní k mistrovi paměti, ten vstane a řekne:
„Pojďte, už je čas.“
Projdou pak mlčky hradem až k oltáři Všech bohů. A tam mistr paměti vypráví poslední příběh celé noci.

Drabble: 

Uběhl rok světa a slunce, jiskra věčného ohně žhnoucí v ledové lebce, bylo unavené a nemělo už sílu vystoupat na oblohu. Kleslo tedy za svět a padalo dál a dál, do říše ledu, kam odcházejí mrtví. Bylo tak slaboučké, že nedokázalo ani ten led rozpustit, ani tu říši prozářit. Nořilo se do mrákot, kde mrzne dech a srdce se zastavují, padalo nejdříve mezi stíny lidí, pak zvířat a nakonec stromů.
A dole, mezi kořeny největšího ze stromů, už zcela chladné a vyhaslé, propadlo do říše ohně.
Tam se naplnilo čerstvým plamenem a s novou nadějí vystoupalo nad náš chladnoucí svět.

Závěrečná poznámka: 

„Pohleďte!“ zvolá v tu chvíli mistr hvězd.
A opravdu, nad jižním obzorem se z říše ohně právě vynořuje mladé slunce.
Tehdy se ke svým vrátí Mistr Mandaly a řekne: „Naše hlídka skončila.“
A unavení lidé jdou do svých příbytků, mnozí z nich klopýtají, rodiče nesou své děti, mladí podpírají starce.

Obrázek uživatele se.id

Pověst o lovci a lišce

Fandom: 
Drabble: 

Štvala kdysi družina šlechtických synků lišku, až jeden smělec v lovecké vášni překročil hranice budečského polesí. Jel dál, ač psi s kňučením utekli, brodil se sněhem, když kůň ho setřásl, vášeň podivná hnala ho stále dál. Vstoupil na mýtinu, a tu místo lišky bledá panna vlasů rudých a velice krásná. Padl na kolena a prosil za odpuštění, že její život zmařil chtěl. Na důkaz pokory probodl si dlaň a z krůpějí krve kytici čarovně vytvořil, neboť od dětství magickým nadání oplýval. Panna ho za ruku vzala a do Budče odvedla; tam, kde se setkali, dodnes vyrůstají růže rudé jako krev.

Závěrečná poznámka: 

Existuje i delší verze, a ve verších...
http://budec.net/budec/node/254

Obrázek uživatele Rya

Tři ostrovy

Úvodní poznámka: 

Souvisí s drabbletem Vězení s lepším výhledem

Drabble: 

Nejmenší, Ostrov snoubenců, má tvar srdce. Legenda praví, že pár, který na něm stráví noc, bude navždy spoután láskou.
Prostřední, Miar, je pradávným domovem barvířů. Jejich patron, bůh Leurí, kdysi upustil paletu a barevné krůpěje naplnily obyvatelům oči i ústa. Proto i řeč je na Miaru barvitá, rodí se tam nejlepší básně a nejlepší nadávky.
Nejvzdálenější patří Paláci. Říká se, že uprostřed stojí dům veliké krásy, ale nikdo ho neobývá. Muži se bojí, neboť ostrov kdysi býval ženou a dosud touží po milenci. Nejstaršího, který by z lodi vystoupil, přivine k sobě a již nikdy ho nepustí zpátky na pevninu.

Obrázek uživatele strigga

Pověst o dobytí ráje

Úvodní poznámka: 

Z učebnice Dějiny lidstva a příbuzných entit, druhé, přepracované vydání, L. P. 12 872.

Upozornění: Asi už mi úplně hráblo. Ale může za to L., protože ty tyčinky tak zavrhoval.

Drabble: 

Kdysi dávno, na úsvitu věků, žili, byli bratři Kolumbus a Remus. Odkojilo je bájné zvíře a kentaur jim vyvěštil, že spolu založí město veliké, medem a strdím oplývající. I založili město Bern a v něm první čokoládovnu. Brzy se však poškorpili; Kolumbus naložil své tři lodě, Pintu, Půllitr a Tuplák, tyčinkami Twix a odplul do Ameriky, kde všechny tyčinky bez meškání rozdal místnímu obyvatelstvu. To jej odměnilo královskou korunou a během několika staletí samým blahem vymřelo.
Dobrý král Kolumbus vládl Americe pět set osmdesát let. S Remem se, jak předpovězeno, usmířili po smrti: společně na nebi tvoří souhvězdí Čokoládové tyčinky.

Obrázek uživatele Nildon

O zrození vlčího máku

Drabble: 

V Prvním věku, našeho světa,
splála poslední velká bitva,
proti zlu,
jež chtělo uchvátit celou zem.

Krvavá řež to byla,
vítězství ani prohra,
na žádnou ze stran se nepřikláněla.

Tu Dargard, z rasy Dlaků,
už déle nesnesl to utrpení,
zakázanou magii zavolal si ku pomoci.
Duši a krev obětoval,
aby mír konečně nastal.

Vír okvětních plátků,
jeho tělo pohltil,
zrozeny z lásky a naděje,
válečníka srdce ryzího
vrhli se silou uragánu na nepřítele.

Láska,
zlo zahubila.
Z plátků,
květy vykvetly,
skrápěny slzami jeho ženy.

Dargardova duše či krev,
tak je nazývaly,
do dnešních dob,
se jen,
název vlčí mák zachoval.

Obrázek uživatele Dugi

Návštevník z ďaleka

Fandom: 
Drabble: 

Pred veľa rokmi do nášho kmeňa prišiel jeden cudzinec. Povedal nám, že nám chce pomôcť. Vraj sme nešťastní a vedel by z nás spraviť šťastných.

Rozprával nám o svojom náčelníkovi, ktorý dokázal pomôcť každému a dokázal mu dať čokoľvek, po čom skutočne túžil. Povedal aj, že ten náčelník vraj postavil celý svet okolo.

Raz nám povedal, že ho nikdy nevidel ani nepočul. Ako mohol vedieť, že ten jeho pán existuje? Nevedel nám to vysvetliť. Navyše, svet tu bol vždy, prečo by ho mal niekto postaviť.

Časom pochopil aj on, že sa mýli. Naučil sa našej múdrosti a vrátil sa domov.

Závěrečná poznámka: 

Skomolený príbeh o Danielovi Everettovi, ktorý prišiel ako misionár za domorotcami v amazonskom pralese a vrátil sa domov ako ateista. Z pohľadu domácich.

Obrázek uživatele Aries

Se zlatou liškou ve znaku

Úvodní poznámka: 

Ilustrace

Drable pro Amarantu

Drabble: 

Žil kdysi muž jménem Bohodar, přezdívaný Liška, protože byl zrzavý, že až tmu rozháněl. Jeho nepřátelé tvrdili, že se dovede v lišku proměnit a mocnými kouzly a čarami vládne, avšak důkazu žádného neměli.
Bohodar náležel k družině knížete Přemysla, jemuž prokázal mnohé cenné služby. Byv korunován králem českým, Přemysl se Bohodarovi odměnil územím nedaleko Prahy.
Bohodar zde založil osadu. Když zvěděli liškomágové o místě, kde mohou v míru a klidu žít, aniž by se nepřátelství od obyčejných lidí obávat museli, přicházeli a zůstávali. Měli mnoho synů a dcer a jejich městečko utěšeně vzkvétalo.
Tak byly pod královskou ochranou založeny Lysolaje.

Osvobození ledové planety

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bitva o Hoth trochu jinak :)

Drabble: 

Těžké časy nastaly planetě Hoth, když se na ní usídlily zákeřné síly rebelských vojsk. Obrovské hangáry zpustošily kdysi panenskou krajinu, tauntaunské obyvatelstvo bylo zotročeno a využíváno jakožto dopravní prostředek, jeden z největších lidových hrdinů wampské civilizace byl v boji za svobodu zmrzačen setnutím horní končetiny.
Ovšem jak to tak bývá, dobro nakonec zvítězilo.
Monumentální tanky dobrotivého impéria na svých dlouhých končetinách znovu přinesly mír a svobodu tomuto chladnému světu.
Hrdinný rek Darth Vader v podobě svého světelného meče znovu zažehl pochodeň lásky a jednoty.
Rebelské hordy byly vyhnány a svět se stal součástí jednotné společnosti světů pod vládou moudrého císaře.

Obrázek uživatele Alasdair MacColla

O zvucích a lidech

Fandom: 
Drabble: 

Náš život byl bez nich fádní a smutný, jen tak si plynul v bezútěšnosti. Nevěděli jsme, k čemu vlastně máme uši, že to není jen jedna z pomůcek, abychom se kolem sebe vyznali. Naštěstí, zželelo se nás jedné nádherné dívce s flétnou, dívka slula Euterpé. Ptáš se, co jest flétna? Ta dívka ji přiložila k ústům a z té flétny, k nám začaly proudit tóny. Ty tóny nás obklopily a vlastně celý svět. Díky tónům jsme teprve poznali, jaké zvuky umí být. Některé z nás Euterpé trpělivě naučila jak tóny vytvářet a jak se jimi těšit. Někoho Euterpé navštěvuje dodnes.

Obrázek uživatele Scully

Max

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snad se to vleze do zadání. Původně jsem chtěla psát o mimozemských "invazích" v 50. letech, ale nějak se to zase zvrtlo :)

Drabble: 

Ve Wisconsinu žil jeden muž jménem Max. Bydlel v přívěsu a říkalo se o něm, že je velmi zvláštní. Vyprávěl totiž, že byl obětí mnoha mimozemských únosů.
Mimozemšťané na něm prý prováděli pokusy. To alespoň tvrdil on, ale na jeho těle o tom nebyly žádné fyzické známky. Kromě podivné jizvy ve tvaru trojúhelníku za uchem.
Měl z mimozemšťanů strach a byl velmi paranoidní, ale nikdy nemohl dokázat, že mu dělali něco špatného. Tvrdilo se o něm, že je jen nemocný a že si neškodné invaze mimozemšťanů jen vybájil, aby zamaskoval své epileptické záchvaty.
Zemřel za podivných okolností při letecké nehodě.

Stránky

-A A +A