Byla zmatená.
Ani nevěděla, jak se dostala zpět.
"Jak...?"
Byla připravena zabít.
Fakt, že to za ni udělal někdo jiný, ji mátl.
"Potřebovali jsme moment překvapení.
"Ehmn...?"
"A tos byla ty."
"Já?"
Jakoby kolečka v její hlavě nechtěla zapadnout na svá místa.
"Ano."
"Jak...?"
"Sakra, ty máš fakt velký srdce, ale malý mozek, že?"
"Ehmn...?"
"Mysli trochu. Co je horšího než žena, které vzali to nejcennější? Navíc řekli jsme mu, že jsi zemřela. Blázen, věřil tomu."
"Myslel si, že vidí ducha."
"Bingo! Já věděl, že máš aspoň prťavý mozeček."
"Ehmn...?"
Smích.
Mužský, hrdý smích.
A vše zapadlo do svých kolejí.