DMD č. 26. pro 26. 4. 2016. Téma: Velké srdce malý mozek

Obrázek uživatele Blanca

Hádka

Drabble: 

Její hruď se hrozila roztrhnout pod náporem emocí.
"Nechci tě ztratit. Co to mám s Luciem... je to omamné," snažila se najít slova a nenechat se rozptýlit jeho zamračeným výrazem. "Ale... trochu surreálné. Spíš jako hra..."
Přistoupila blíž.
"Přátelství mezi tebou a mnou je opravdové, reálné. Naprosto zásadní. Něco, na co se můžu spolehnout. Něco, co potřebuju."
"A proto jsi mě odkopla?" zavrčel na ni a oči mu ošklivě blýskly. "...ale abys neřekla, mám tu pro tebe 'přátelské' varování: Děti se při hrách, na které nemají, často zraní."
Odešel a jí se podlomila kolena.
Jeho mysl nedokázala pochopit její srdce.

Obrázek uživatele Tess

Přirozený výběr

Drabble: 

V kotlíku jemně bublala večeře. Dvanáct párů očí ho napjatě pozorovalo. Kuchař naposledy zamíchal vařečkou, olízl ji a spokojeně přikývl.
„Menáž!“
Ani nebylo zapotřebí hlasitě křičet. Jedenáct rukou pozvedlo jídelní misky. Dvanáctá zaváhala.
„Co je dneska?“ optal se vychrtlý mladík.
„Coby, hovězí srdce.“
„Blé, to žrát nebudu.“
„Určitě? Včera jsi taky nejedl...“
„To byl jazyk. Nebudu žvejkat něco, co měl v puse už někdo přede mnou.“
„Předevčírem taky ne...“
„Dršťky? Víš, z čeho se dělaj?“
„Ty nemáš hlad?“
„Takovej zas ne.“
Srdce mělo ke dvěma kilům. Jedenáct démonů se najedlo dosyta.
Dvanáctý si chybně myslel, že nemůže umřít na podvýživu.

Obrázek uživatele Sharlotte

Mazlíček

Fandom: 
Drabble: 

Přijdu domů. Tam spoustu koček. Pokoj jich je plný. Mezi nimi je můj syn Adam.

"Ahoj, mami!" křičí, jakmile mě vidí mezi dveřmi.
"Čau..." řeknu zamyšleně. "Co tu dělá takových koček?"
"Ty jsou z útulku. Bylo mi jich moc líto. Chtěl jsem vzít i psy, ale to by nemuselo dopadnout moc dobře."
"Co tě to, pro boha, napadlo? Vždyť tu není k hnutí! Navíc ses mě měl aspoň zeptat, když chceš nějakého mazlíčka. Na kočky jsem alergická... Hned zítra půjdeš zpět do toho útulku a do poslední je vrátíš."
"Ale mami," pokoušel se smlouvat.
"Už jsem řekla," pronesla jsem důrazně.

Nad levným ubrusem

Úvodní poznámka: 

Tak dnes přicmrndávala trpělivá roztleskavačka a pozitivně zadumaná biochemička, oběma děkuji.

Drabble: 

Sedíme naproti sobě a doufáme, že symbolicko gurmetský experiment nás nenakope do našich ochablých pozadí. Přemýšlím o tom, nakolik řídký bude můj guláš, přeci jen ho tady nemohou nechat uležet a já mnohem radši hustý. Nemluvě o tom pajšlu, kéž bych se tak v opilosti nerozhodoval pro takové blbosti.
Nervózně sedíme, já, rozmazlený a vybíravý a on, prosluslý masožrout. Napětím nedýšeme a pozorujeme zvolna se sunoucího číšníka. Je to ten náš, s přiblblým úsměvem a pornoknírem. Upiju z červeného a snažím se nepotit. Položí talíře na stůl a odměřeným hlasem povídá: "Dětská porce květákového mozečku a dvojitá srdíčkového guláše pánové."

Obrázek uživatele Owlicious

Zasvěcený

Fandom: 
Drabble: 

Žena milovaná, ale neplodná. Vysmívaná šťastnější, plodnější sokyní.
V záchvatu pláče padá na kolena před Bohem Izraele.
Její srdce potřebuje ujištění, že na ni nezapomněl.
Svého prvorozeného vrací tomu, kdo jí ho daroval.
To nejcennější zanechává v chrámu.
Každý rok, i když má dalších pět dětí, mu nosí nový plášť.

Mládeneček žije a roste po boku kněze.
Oblíbený Bohem i lidmi se zacvičuje v kněžských úkonech.
V noci leží u Boží schrány, když se ozve hlas.
Běží ke knězi, protože nechápe, kdo na něj volá.
Teprve napotřetí tiše, bez hnutí, naslouchá.
Od té chvíle bude Bůh Izraele mluvit jeho ústy.

Závěrečná poznámka: 

1. Samuelova 1

Malý mozek je tu myšlen fyzicky (dětská hlava) a také ve smyslu intelektu podřizujícího se Hospodinovu vedení a příkazům.

Chlapeček se jmenuje Š'muel (tj. vyslyšel Bůh).

Mozgy a to ostatné

Drabble: 

Niekdajší ľudský mozog vážieval takmer dve kilá. Ľudia sa vtedy celkom bez ostychu považovali za korunu tvorstva, pánov nad prírodou, a vymýšľali ďalšie podobné hlúposti. Evolúcia však veľkými mozgami rozhodne nepovedala posledné slovo.
Dnešný človek takú opachu na nič nepotrebuje. Zato však potrebuje hydrodynamickú lebku, takže mozog sa musel prispôsobiť. Dnes nik nezloží Beethovenovu Deviatu symfóniu. To však nevadí, s plutvami namiesto rúk by ju aj tak nikto nedokázal zahrať.
Zato srdce je väčšie a výkonnejšie, než bývalo za éry veľkých mozgov. Výkonné srdce (a pľúca a svaly) znamená schopnejšieho lovca. A väčšiu šancu na únik pred kosatkami a žralokmi.

Obrázek uživatele Carmen

Nejhorší diagnóza

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Holt mi ten Hrabě nešel z hlavy...)

Drabble: 

Bílý plášť přivlál, shrbil se nad lejstry.
„Je mi to...,“ zarazí se, „racionálně vzato jste ve velmi nevýhodné situaci.“
Bělají jí klouby na rukou (křečovitě tisknoucích ucho kabelky v tiché modlitbě).
„Co mi vlastně je?“ ptá se a očima jí prorůstá mořský plevel.
„Jedna z nejhorších diagnóz. Procentuálně vyjádřeno máte mizivou šanci na přežití,“ plášť krčí rameny, lejstra ševelí.
Podá jí papírový kapesník, bílou záplatu na oči.
(Přesně pro tyhle diagnózy.)

„Moc velké srdce,“ vrtí hlavou dva pláště, „velké srdce má tragický vliv na mozek. Dokázáno černé na bílém. Očkovaná, ale – selhalo to.“
„Beznadějné případy. Co je to za život...“

Obrázek uživatele Dangerous

U Dvou přátel

Fandom: 
Drabble: 

Postával za kasou. Občas z nudy počítal, kolik bankovek a mincí tam je. Díval se na bistro, které bylo z poloviny jeho, na hosty, kteří po občerstvení odcházeli bez placení, a na Quentina, který vlastnil druhou polovinu.
Ten se právě s úsměvem od ucha k uchu přichomýtnul k pokladně.
„To nám to dneska jde, viď? Nepřestávám se otáčet a takhle mě to baví nejvíc. Copak jste měl? Tuhle naši specialitu? Na účet podniku, přijďte zas!“
Ruby na něj pouze upřel své koňské oči.
„Nevyděláváme.“
Quentin zakroutil hlavou. „Ale Ruby, vždyť ještě máš ty svý milióny!“
„To bylo před dvaceti lety.“

Janička

Fandom: 
Drabble: 

Janička byla naše zlatíčko. Trochu jednodušší, ale nejhodnější stvoření, jaké kdy po zemi chodilo. Do dnešního dne jsem pořádně nepochopil, jak jí to Wries s Van Vrenem mohli udělat. Ještě dlouho poté, co jsem oba vlastnoručně zabil a rozsekal na co nejmenší kousky, se mi ve snech vracel obraz jejího zmučeného těla, pohozeného v průjezdu mezi dřevěnými bedýnkami od zeleniny.
Janička by přitom v životě neublížila mouše. Celý život tiše vzdychala, když se dívala na Mazlíkovu a později i na Hanačinu postavu, ale ona to prostě měla v rodině. Obrovské srdce pro každého, jen toho mozku jí Bůh moc nenadělil.

Obrázek uživatele Peggy Tail

A tohle dělá pořád

Úvodní poznámka: 

AC3
No páni, už třetí BJB, to to teda válim.

Drabble: 

Muž se usilovně snaží udržet ženu, která se chce vrhnout do rudých plamenů pro svého syna.
"Co se děje?!" Přichází neznámý muž v kápi s mladou ženou po boku.
"Můj syn! Je uvnitř!"
"Connore, ne. To snad- Connore!!!"
Asasín se vrhne do hořící budovy.
Všichni ztuhnou, znehybní, nezbývá než čekat.
"To je šílenství," promluví muž stále držící vyděšenou matku dítěte.
Mladé ženě se lesknou oči.
Najednou ze dveří vypadne Connor i s dítětem v náručí.
"Johne! Vykřikne matka a vrhá se pro syna."
Connor se s kašlem sesype na zem.
"Někdy nevím, jestli jsi tak statečný nebo prostě jen blbec!"

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že to znáte, když vás někdo vyděsí natolik, že na něj křičíte, i když si to nezaslouží...

Obrázek uživatele Champbacca

Mysl a myokard

Úvodní poznámka: 

(mezitím v Zapomenutých říších)

Drabble: 

Vyspinkaný Edwin měl plán, útok na lichovo hnízdo mohl započnout.
„Sledujte, primitivové, a učte se,“ pravil s arogancí, že by se dala stáčet, a začal kouzlit. Edvin očekával, že vyvolá hromadu příšer, která nemrtvého nepřítele prostě ušlape, ale rudý čaroděj očividně vsadil na jinou kartu – země se rozestoupila a před hrdiny stál třímetrový golem, kterého znuděný Edwin poslal napřed.
„Hlavu má dutou, ale na špinavou práci postačí, něco jako ty,“ vysvětlil Edvinovi a všichni tři následovali otřesy půdy do podzemí.
A tam byli svědky groteskní scény, kdy lich golema sice jednou kletbou roztříštil, ale byl obratem zavalen metrákem srdeční keramiky.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Kleio

Ten druhý

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bjb, na Asterixe nemám mozkovou kapacitu

Drabble: 

Poprvé se podívala do jeho očí vlastně náhodou. Sledovala postupně všechny své studenty, aby viděli, že se o ně zajímá.
Ale na něm bylo něco. Možná proto, že jí pohled opětoval, doplnil ho úsměvem a v závěru hodiny přidal ještě básničku. Srdce jí udělalo rychlé buch. Rychle ho umlčela. Byla šťastná a v srdci už bylo místo pro lásku obsazeno.
***
Podruhé se podívala do jeho očí vlastně náhodou. Setkali se po letech a on jí pohled opětoval a doplnil ho úsměvem.
Když ho políbila, říkala si, kam jsem dala rozum. Ale v srdci se očividně našlo místo ještě pro jednoho.

Závěrečná poznámka: 

Případně téma vysvětlím.

Obrázek uživatele Samantha

Velké srdce, malý mozek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro mne, o mně.

Drabble: 

Vždycky byla taková - spontánní. Otevřená. Zajímala se víc o druhé než o sebe. Ochotná být tady pro druhé. Snad až obětavá. Možná se za tím skrývala notná dávka strachu ze samoty. Raději obětovala vlastní ego či pohodlí, než aby riskovala ztrátu druhého člověka. Ať už jste s ní byli v jakémkoli vztahu - partnerském, přátelském či jste se jen zběžně znali, věděli jste, že pokud budete potřebovat, bude tady pro vás. Většina lidí takovému chování říká hloupost. Neostražitost. Nevyhraněnost vlastního já. "Velké srdce, malý mozek". Jako by si neuvědomovali, že vztah s druhým člověkem je to jediné, na čem nakonec záleží.

Obrázek uživatele Marek

Kocour

Drabble: 

Kocoura prostě nešlo nemít rád. Když pominu fakt, že byl naprosto skvělý a úžasný, zbude mi původ. Byl kočka. Všichni milují kočky! (Až na mě). Co na tom sejde, že má IQ jedné otevřené krabičky od sardinek. Dokonce i jeho příbuzní ho na Červeném trpaslíku nechali svému osudu, protože jeho táta si snědl vlastní nohu.
Kocour je prostě unikát, který nemá ve vesmíru (ani po třech milionech let) obdoby. Jak bych vám ho popsal? Představte si elegána s osmi bradavkami, který trpí utkvělou představou o své kráse. Hloupý jako štangle, ale s obrovským srdcem pro své přátele z těžařské lodi.

Obrázek uživatele peva

Prechádzka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Zlatý retriever. Šteniatko, ale pary malo dosť.
"Nedívaj sa tak mlsne na toho holuba, nemôžeš sa s ním hrať." upozornila ho panička dôrazne. Retriever, na dôkaz toho, že ju úplne ignoruje, zavrtel šibalsky chvostom a pripravil sa ku skoku.
"Nie..." zopakovala varovne, "žiadne hrááááá..." Retriever nadšene skočil a ťahal ju pár metrov za rozrušene popoletujúcim holubom.
"Ty ohava!" zastavila ho konečne. "Nepočúvaš! Čo keby ten holub vletel na cestu, ha? A nesnaž sa z toho vykrútiť!" povedala prísne, keď jej nadšene olizoval tvár. Ale chlpáčovi sa nedalo odolať.
"Okej, tak ti to tentokrát ešte odpustím." rozhodila bezmocne rukami.
Spokojne zaštekal.

Závěrečná poznámka: 

Obzvlášť retrieveri nmňa takto pôsobia.

Obrázek uživatele ioannina

Náhodný host

Fandom: 
Drabble: 

Host se rýpal lžící v husté polévce. Odstrkoval ke kraji misky kusy mrkve a petržele, nabral kousek masa a vyplivl ho zpátky...
„Čím mě to chcete uctít, žrádlem pro psy?“
Danele s Alfem na sebe rychle mrkli. Oni měli polévku z losího srdce rádi. To přece dá rozum, že když takhle na podzim zabijete zvíře, tak nejdřív sníte vnitřnosti. Co má ten chlap v hlavě, že tohle neví? Může být rád, že je srdce dost velké, aby se dostalo na všechny.
„Neurážej hospodyni,“ uryl táta, „nebo tě nechám spát venku.“
Host mrštil miskou do krbu. „Mně zima nebude.“
Krb vybuchl.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Erys

Ovečky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Obávám se, že 1) s tím nebudu originální, 2) by se to dalo zpracovat asi tak nekonečněkrát lépe. Holt se asi blížíme do finále a síly docházejí.

Drabble: 

Stojí tam a opakují stokrát opakované fráze. Pravidelně v podstatě to samé. Stoupnout, sednout, stoupnout, něco zarecitovat, podat ruku. Na to člověk nemusí být zrovna Einstein.

A pak se rozejdou, na paměti slova o lásce a odpouštění.
Tisíckrát opakovaných pár slov na pozadí jejich činů i jejich dnů.
Tak žijí, tak milují lidi.
Ve svých rodinách i ve svých pracech. V obchodech a dílnách, ve školách i ve výzkumných ústavech.

Nenechte se mýlit.
To, že si někdo vybere víru s léty ustanovenými rituály a že zkouší najít v srdci místo pro nekonečnou lásku, ještě neznamená, že nemá nic v hlavě.

Závěrečná poznámka: 

A já vím, že to není jen sluníčkové.

Obrázek uživatele Amy

Snadný terč

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu jiný náhled na dění ve finální epizodě první řady seriálu Arrow. V hlavní roli můj nejoblíbenější hrdina z tohoto fandomu. No, když říkám hrdina...

Drabble: 

Probere se pomalu. Z hrudi mu trčí šíp.

Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je dobrovolné. Opakuje si, zatímco se donutí postavit. Vytočí známé číslo. Jeho pomocníci tu budou za chvíli.

Před očima mu probleskne Oliverova tvář. Ušklíbne se. Sice ho zranil, pravda, ale nezabil. To on stejnou chybu podruhé neudělá.

Oliver je hloupý, přemítá, zatímco čeká. Nechá se ovládat svými emocemi, nepřemýšlí nad tím, co udělá příště. To bude jeho pád. Vždy měl příliš velké srdce. Aspoň bude snažší ho probodnout, až přijde správný čas.

Když usedne do černého auta, navzdory ráně a krvi tekoucí mu po hrudi se Malcolm usmívá.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Orloj a kapesní hodinky

Fandom: 
Drabble: 

Je známo, že mužský mozek je větší než ženský. Ovšem již profesor Thomayer v této souvislosti prohlásil, že orloj nejde lépe než kapesní hodinky. A naše třídní na základce si tento citát oblíbila tak, že nám jej ve svých hodinách biologie reprodukovala hned několikrát.
A srdce? Tam je to podobné. Menší srdce nebrání ženám v tom, aby muže ve většině přežily a jejich srdce tedy za život přepumpovalo více krve.
Uvážíme-li srdce ve svém druhém významu, tam již dnes můžeme pozorovat lidi s transplantovaným srdcem. A zatím změnu jejich osobnosti nikdo neprokázal.
Závěr? Není to o velikosti, ale o funkci.

Závěrečná poznámka: 

Drobná úvaha, inspirovaná právě uvnitř drabblete zmíněným citátem.

Pokud ji šikovně obětujeme

Úvodní poznámka: 

Nejtěžší je vymýšlet názvy. Tenhle jsem měnila třikrát.

Drabble: 

„To byl nápad, tahat s sebou tebe!" vzteká se Achâsthor. „Včera taková bezprecedentní nezdvořilost a dnes tohle. S takovou je leda rozzuříme!"
„O čem se hádají?" ptá se Faramir. Začnu překládat.
„Nesmířím," odporuje Jugháš pevně. „Žijí tam tisíc let. Mají utíkat kvůli bezúčelné pomstychtivosti? Už zase?"
„Tak poslyš. Rozhodně nezískáme všechno, co bychom chtěli. O Minas je už dávno rozhodnuto, ale pokud ji šikovně obětujeme –"
„S tím skoč do sopky! To není kus neobydlené pouště!"
„Brzy bude!"

„Město je nejspíš skutečně ztracené," řekne Faramir. „Ale bezpečnost jeho obyvatel Ithilien zaručí."
„Obou ras?"
„Jistě."
Gondořané to považují za vtip. Na chvilku.

Závěrečná poznámka: 

Schválně... uhodne někdo, o jaké nezdvořilosti to Achâsthor mluví?

Obrázek uživatele Karin Schecter

První bitva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska mi to vážně nemyslí a měla jsem problém to dát dohromady. Ale snad se bude líbit.

Drabble: 

Nikdy jsem nechápal, proč při každém útoku na školu, jsme se se Snowem ocitli v bezprostřední blízkosti. Většinu času jsme se jeden druhému spíše vyhýbali.
Pamatuji si, když se to stalo poprvé. Moje schopnosti mě naprosto zklamaly a strach ochromil. A ten idiot Snow neměl nejmenší tušení, jak ovládat svoji moc - která je bohužel mnohem větší, než ta moje.
Křičel jsem na něho, snažil jsem se ho donutit k nějaké akci. Ten tupec ale jenom opakoval, že neví jak.
Taky se bál. Ale ne o sebe. O ostatní. O školu. O mě.
Myslím, že tehdy jsem se do něj zamiloval.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Jak jsem nakonec oženil šerifa

Drabble: 

„Teď není čas hrát si na hrdinu, Joe.“
Vytrhnu mu z ruky pušku a opřu ji o stěnu.
„Chlap má držet slovo.“
Upravím mu vázanku a postrčím ho k zrcadlu.
„Řekni mi, jestli by ses zejtra dokázal sám sobě podívat do očí, kdybys tam dneska nepřišel.“
Narazím mu na hlavu klobouk a odfouknu smítko ze saka.
„Vím, že nedokázal. Takže tím je to vyřízený a můžeme jít.“
„Do hajzlu, Barnaby, přece tam svoje chlapy nemůžu nechat samotný!“ zaburácí.
„Uznávám,“ pravím klidně, „rozumu sice moc nepobrali, ale do svýho poslání dávají srdce. Jedno ozbrojený přepadení hravě zvládnou. Ty se koukej oženit!“

Obrázek uživatele BC_Brynn

Watsonove predsudky

Úvodní poznámka: 

Nesúťažné drabble.

Predchádza.

Drabble: 

„Dovidenia, Beckett.“ Podal som mu ruku. „Ak budete mať zaujímavý prípad, ozvite sa nám. A nabudúce použite telefón – nie sme až také vykopávky.“

Zasmiali sme sa, hoci trochu nútene.

„Keby ste ešte niečo potrebovali, v Londýne ostávame do zajtra,“ ponúkol Watson.

* * *

„Má potenciál stať sa výborným vyšetrovateľom,“ zhodnotil som pri večeri.

Nepochyboval som o inšpektorových úspechoch, obzvlášť s Wigginsovou podporou. Beckettovi sa v očiach formovala badateľná iskra. Tušil som, že jeho stratená láska z neho spraví neoblomného strážcu spravodlivosti-

„Od vás je to bezprecedentný kompliment, Holmes. Len škoda, že ten muž… ako to povedať…“

-preto sa ma Watsonova poznámka dotkla.

Závěrečná poznámka: 

Drabble chce byť zo sveta poviedky Neila Gaimana The Case of Death and Honey.

Nasleduje.

Obrázek uživatele Lejdynka

Zvon hlas mám

Úvodní poznámka: 

Se mi nechtělo psát o zvířátkách, no.

Drabble: 

Bim
bim bam
jsem sám
sám
zvoň jen zvoň
sám
dech žár
dech žár

Prach sem prach ven
prach vzdech prach
vzdech
bim bam
bim
bam

Ha! Tam
bim bam
je tam
a dýchá prach
tak krásná
tančím sám bim
bam

Bim bam
a řev chlad
a sám a dech
Pojď
Bim bam
bim
bam
Pojď sem
krásná
nejsem sám
jen sám
s tebou bim
bam

Bim bam
proč ven
proč tam
ne sám,
NE!

sám...

bim bam
ten zvon
je sám
jsem sám
tak leť!
jen leť!

Bim bam
zas sám
Ne sám.
Tebe mám.
Bim bam
...

srdce prach.

Obrázek uživatele HCHO

Vypadá normálně

Úvodní poznámka: 

aneb Wernicke-Korsakoff

Drabble: 

Na lavičkách pod kaštanem sedí skupina mediků s psychiatrem.
„Paní Vomáčkovou viděli všichni? Tak copak paní je?“
Krčení rameny. „No, vypadá docela normálně. Žádný bludy, přiměřená nálada, odpovídá přiléhavě.“
„A copak vám povidala?“
„Normálně, je z Kolína, učila se švadlenou…“ Soused mu skáče do řeči. „Cože? Z jižní Moravy, má ráda víno!“ Ze třetí skupinky někdo hlesne: „Nám říkala, že měla šest dětí a strávila celej život v hospodářství.“ Chvíli se po sobě koukají.
„Tak já vám napovím. Přeložili ji z interny, kam přišla se srdečním selháním. Našli jí dilatační kardiomyopatii a jaterní cirhózu…“ Rozhlíží se po studentech.
„Jasně! Korsakoff!“

Závěrečná poznámka: 

Tohle bude chtít trochu delší komentář. Takhle u nás skutečně probíhaly praktika z psychiatrie (včetně té lavičky pod kaštanem), pokud na ně člověk přišel dobře připravenej, tak to bylo pro další praxi nedocenitelné.
Syndrom Wernicke Korsakoff je důsledek nedostatku vitaminů skupiny B, který je nutriční etiologie, nejčastěji u alkoholiků s těžce narušenou životosprávou. Morfologicky mají pacienti drobné nekrózy a krvácení v oblasti středního mozku a obvykle při delším trvání i mírnou atrofii mozku. Typickým příznakem je těžké postižení dlouhodobé i krátkodobé paměti s konfabulacemi (tj. pacient výpadky paměti dle potřeby vyplňuje čímkoliv, co ho zrovna napadne, nicméně většina odpovědí vypadá naprosto přiléhavě – proto také za pacientkou poslal vedoucí praktik postupně všechny skupinky). Prognóza u plně rozvinuté choroby (jakou měla tahle paní) většinou není dobrá, i při substituci vitamínu B (a abstinenci, což je ještě těžší k docílení) se maximálně podaří to zastavit.
Za vysvětlení stojí i ta nápověda, která studentíky navedla na ten alkoholismus. Spojitost cirhózy s alkoholismem asi není třeba vysvětlovat. Ale dilatační kardiomyopatii asi jo – je to porucha kontraktility srdeční svaloviny (v důsledku toxicity alkoholu, ale může to být i u jiných chorob) vedoucí k celkovému roztažení srdečních dutin a zvětšení srdce. Následek je špatná přečerpávací schopnost srdce, tj. srdeční selhávání. Jinak dalších poruch souvisejících s alkoholismem je spousta, výběr byl podmíněn zadáním tématu :)

Jak se stát kvazisnoubenkou...

Fandom: 
Drabble: 

Do této chvíle si nedokáže pořádně vzpomenout, jak to přesně bylo. Prostě tam jen tak leželi vedle sebe, v tělocvičně plné lidí a povídali si. A pak následovala ta zvláštní věta. Myslel to tenkrát doopravdy? Přemýšlel nad tím vůbec? Něvěděla. Jedno bylo jisté, příliš to neplánoval. A tak ji svou otázkou lehce zaskočil. Pro jistotu se zeptala ještě jednou, jestli slyšela správně. A pak souhlasila. Jejich srdce byly v té době několikrát větší než obvykle.

Horší to bylo s mozky. Jak jinak si lze vysvětlit, že se dovedete zasnoubit, aniž byste měli na prstýnek, o svatbě nemluvě? A stejně nelitují!

Obrázek uživatele akai

Marnost

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Ne, to ne! Nemohla to být pravda!
Pak se podívala na Benjaminův vážný výraz, na zoufalství v jeho tmavých očích, a všechno to na ni naráz spadlo.
Boxera odváží na smrt.
Na smrt.
Ne!
Napjala své staré svaly, opotřebované klouby zapraskaly, jak na ně vyvinula příliš velký tlak. Zoufale začala volat jméno svého druha, toho hloupoučkého koně, co každý den pracoval do setmění.
Kára nabírala na rychlosti.
Rozum jí říkal, že ji nemůže dostihnout, že se nemá ani snažit.
Pak se ale zevnitř vynořila Boxerova hlava.
Jenomže jeho boj dostat se ze zavřené káry byl stejně zbytečný jako její běh.

Závěrečná poznámka: 

Protože na tak dokonalé téma jako je Farma zvířat a obzvláště Boxerův konec se nedá napsat jenom jedno drabble. Musím říct, že jsem se pomalu rozbrečela i při samotném psaní...

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Klasická výměna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Preslash - snarry

Drabble: 

„Všichni Nebelvíři mají malý mozek, jen ty, Pottere, musíš být opět výjimka a nemít žádný.“
„Nemusím mít velký mozek, když mám velké srdce,“ zazubil se Harry.
„Tak velké, že bych z něj dokázal uvařit šest zakázaných lektvarů?
„Tak velké, že se do něj vejde Smrtijed a lektvarista a profesor a hrdina a ten muž, co si v zamyšlení přejíždí brkem po tváři, i ten co si tajně sladí kávu a taky ten, co mě obejme, když mám noční můry. Dále ten, který krásně líbá, ten který…“
„Musím uznat, že jsem se zmýlil,“ přerušil ho Snape. „Těch lektvarů by bylo sedm.“

Ve skříni

Fandom: 
Drabble: 

"Hagrride, prroč je tú taková strrašná zima? Venku je dvacet stupňů, oheň v krrbu plápolá ..."
"To nic, to si zvykneš. Mám tady odlišný to ... klima."
"Počkej, jde to ze skříně ..." Chtěl jí zastoupit cestu, ale Olympa jej hravě odsunula. Ze skříně se vylila studená mlha, z níž se natáhla malá šedá hnáta. "Fuj, mozkomor! Jedeš!"
"Nech ho!" Hagrid vzal ze stolu neidentifikovatelnou šedou hmotu. Nabídl hnátě, která se po tom lačně natáhla. "Našel sem ho chudáka náhodou v lese. Nějakej mizera ho málem zabil Patronem. Dávám mu dobrotu, říká se tomu ´květák jako malý mozek´, může se po tom utlouct."

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Regi, neboť inspirovano jejími Hagridovskými drabblaty :)

Obrázek uživatele Stevko

Gorila

Úvodní poznámka: 

Musím sa s vami podeliť o niečo, čo som na Wikipedii našiel. A bohužiaľ to tam ináč ako nasilu nacpať nejde. Takže BJB.

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či za tými Internetom nesedíš, ako posledný týždeň. Veď si ani slivovicu nepil.
- Starý môj, vzdelávam sa. Čítal som, že keď v Kamerune gorilu ulovia, tak náčelník zje mozog a významný člen kmeňa srdce. To by sme aj my mohli.
- To by som mal jesť mozog a ty srdce? Pištík, videl si, aký má gorila malý mozog. Veľmô by som sa nenajedol.
- Starý môj, však je to aj tak jedno, kde by sme gorilu u nás zobrali? Však predseda nemá ochranku.

Závěrečná poznámka: 

Obligatory XKCD reference: https://xkcd.com/214/
Skutočné rozmery som nezisťoval, iba som si obrázky nejaké našiel.

Stránky

-A A +A