Takovou bouřku jsme na chatě ještě nezažili. Blesky osvětlovaly temnou oblohu, hřmění neustávalo, vichr lámal stromy. Na mamku toho bylo moc. S bráchou jsme ji dovedli do auta a chtěli odvézt k tetě.
Lesem jsme jeli krokem. Světla osvětlovala stěží pár kroků. Bratr seděl za volantem napnutý a sledoval míhání stínů.
"Míšo zastav!" zaječela jsem a brácha dupl na brzdu. Před námi neležel stín, ale padlý strom. V tu chvíli s ohlušující ránou spadl další za námi. Brácha vytáhl klíčky ze zapalování, popadl jedinou baterkou utíkal zpět k chatě.
Za patnáct minut byl zpět s motorovou pilou. Cesta byla volná.