Cibulový rytíř scénu sledoval s hrůzou. Tak rád by zasáhl…
Starý Cressen byl jeho přítel, věrný spojenec. Rudé kněžce nevěřil ani nos mezi jejíma pronikavýma očima.
Jenže si omotala Stannise kolem prstu. Netušil, jak tohle dokázala, ale byl to nepopiratelný fakt. Postavit se jí napřímo bylo bláznovství. Sebevražda, kterou právě dobrovolně páchal Cressen.
„Připijete si se mnou, paní Melisandro? Na počest vašeho velkého Pána světla?“ zeptal se, v napřažené ruce číši s otráveným vínem.
„Pokud na tom trváte,“ přikývla.
Stíny tančily, noc se zakrádala. Cressen umíral.
„Ochraňuj nás, o velký R´hllore, neboť noc je temná a plná hrůz!“ zvolala ďáblice.