DMD č. 25. pro 25. 4. 2016. Téma: Tanec stínů

Obrázek uživatele Gwendolína

Půlnoční setkání

Fandom: 
Drabble: 

Dva páry očí zírající na svého soupeře.
Dvě hůlky zaryté do dvou krků.
Čas kolem nich jako by se zastavil.
Bojující postavy, které noc proměnila ve stíny tančící tanec smrti, teď nejsou důležité...
Jsou tu jen oni dva a jejich věčné soupeření.

"Věděl jsem, že tě tu potkám, Srabusi," odplivne si Sirius a odhodí na zem masku, kterou svému protivníkovi strhl z tváře.
"Ty nevíš vůbec nic, Blacku," zasyčí Severus.
Ještě chvíli si jeden druhého měří nepřátelským pohledem a pak se oba najednou otočí a odcházejí si hledat jiného soupeře.
Tohle nejsou Bradavice, ale skutečný život. A ten nebývá černobílý.

Obrázek uživatele Blanca

Co je uvnitř?

Fandom: 
Drabble: 

Vnitřní temnotu není vidět.
Dokáže škrtit, dusit, svazovat, topit...
Může vystavět zeď, postavit hráz nebo štít.
Tak, aby se nikdo nedostal příliš blízko.
Věříš, že tě brání.
Jenže pak se postaví mezi tebe a světlo.
Víš o něm, protože prosvítá jejími spárami.
A párkrát se mu podaří skoro ji překonat. Skoro ji rozbít. Skoro se tě dotknout...
Stáhneš se a temnota zhoustne, posílená strachem.
Noční můry víří ve zběsilém rytmu jako magické strážkyně na cimbuří.
Ta moc, kterou ti propůjčují, je fosforeskující vějičkou ve tvé ruce.
Že ta hradba není na tvou ochranu zjistíš, až když to světlo téměř vzdá...

Závěrečná poznámka: 

Tak jsem se přece jen odhodlala k tomu, napsat jedno "vykupující" drabble na tenhle fandom. Hodně introspektivní a psané z pohledu čtvrté knihy (tedy hrdiny).

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Slib lorda Babberleyho

Drabble: 

Lord Babberley se nad ránem plíží do ložnice.
"Víš, co jsi mi slíbil, když budeš přes míru pít a hrát," ozve se ze tmy. Ela rozsvítí a poklepe podpatkem střevíčku na starou škatuli.
Slib je slib...
A tak si jeho lordstvo oblékne dámské šaty, jeho žena ho stáhne v pase, nalíčí jej a upraví mu paruku a on ji vyzve k tanci, zvláštnímu brazilskému tanci, který tančívají jen dámy. Tančí spolu v modravých stínech počínajícího jitra, sní o tom, že se spolu jednou vypraví do pravlasti opic a dona Lucia zvažuje, co provede příště, aby si zasloužila tento sladký trest.

Obrázek uživatele Tess

Do vlastních rukou

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku, která chtěla Rezku a pro moji kachničku, přestože mi moc nepomohla...
(A stejně jsem si letos chtěla napsat i něco o pošťácích.)

Drabble: 

Prý to pospíchá.
Dobrá.
Rezka vyrazila a balíček si připevňovala už v běhu. Je to týden cesty, ale počítá se každá minuta, říkali.
Týden cesty pro běžného posla.
Prodloužila krok.
Dolů ze svahu to běželo samo a setrvačnost ji vystřelila do roviny.
Nohy dopadají na zem, měkká tráva, tvrdé kameny, nejistá rašelina.
Běží, nepotřebuje odpočívat.
Běží skrz déšť, běží když svítí slunce a skrz větve stromů se míhají jeho paprsky.
Běží ve dne i v noci.
Zásilka je spěšná.
Do Gerasdanu dobíhá uprostřed noci, dýchá ztěžka, plameny pochodní vrhají mihotající se stíny. Vše se točí.
Přinesla zásilku.
Epidemie bude zastavena.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Tanec stínů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Možné pokračování drabble Pražská zastávka. A bjb. Trochu.

Drabble: 

Zbrusu nová identita. Anonymní jméno. Anonymní byt nad městem, odříznutý pozemky botanické zahrady. Odpočívám. Pochopitelně tu nemůžu zůstat napořád – svých „stínů“ jsem se sice zbavil, ale praxe ukazuje, že nikdy nezmizí napořád. Nikdy nemůžete být dost opatrní.
Když musím, proplouvám městem jako turista. Student na prázdninách. Někdo, kdo dokáže perfektně předstírat, že o něm neví. Že ho včera nezahlédl na Náplavce – ztělesněnou vzpomínku, oblečenou v mém tričku. Zvedl oči, já v poslední vteřině zmizel v davu; celé tělo rozklepané šokem a touhou na něj zavolat.
Smrtelně nebezpečné. Alespoň dokud nevymyslím, jak nám zařídit bezpečnější existenci. Dokud neskončí tenhle tanec stínů.

Obrázek uživatele Carmen

Trápení s dospívajícími

Fandom: 
Drabble: 

Petr Pan chmurně pozoroval zeď. Jeho stín přecházel sem a tam, pak se zarazil, utrhl stín květiny ze stínu květináče – a začal oškubávat stínové okvětní lístky.
Pan se kousl do rtu. Možná by ho měl popadnout a přivázat hezky k noze – jenže s tímhle stínovým chováním...

„A pak se ten krokodýl rozběhl, přímo přes propast, jenže…“
„Petře?“ přerušila Wendy jeho vyprávění.
„Teď ti nepovím ten zbytek, ve kterém možná byl, možná nebyl jednorožec,“ nafoukl se Pan.
„Petře. Naše stíny… Ony… Tančí?“
Pan se podrbal rozpačitě ve vlasech.
„Jo. No… Myslím, že mi na stín leze to… puberta,“ ztěžka si povzdechl.

Obrázek uživatele Amy

Jen jeden poslední tanec

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Příliš dobře znám promarněné šance, o nichž je toto drabble. Po druhé sérii se ráda přikláním k představě, že si Peggy vzala Daniela. Ale i když bolest zmizí, jizvy zůstanou (a naopak).

Drabble: 

Peggy je spokojená se svým předchozím životem.

Pravda, problémy se mu nevyhnuly. Peggy ale vždycky byla bojovnice. Teď už nebojuje, jen vzpomíná.

Znovu jí vyvstane v mysli Danielův úsměv. Zemřel před pěti roky. Seděla u něj do poslední chvíle, ani na okamžik neodvrátila zrak. Příliš dobře totiž věděla, jaké to je ztratit z dohledu vašeho milovaného… a víckrát ho nespatřit.

Vybaví si jinou tvář a srdce se jí bolestivě stáhne. Nikdy nedostala šanci si se Stevem zatančit. A nyní už je příliš pozdě a Peggy nezbývá nic jiného, než si aspoň vysnít jejich tanec dřív, než ji definitivně pohltí stíny.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Kolibřík

Fandom: 
Drabble: 

Jindy ztemnělou učebnu lektvarů ozařovalo jasné světlo. Snape procházel třídou a pozoroval studenty, kterak se snaží poskládat ruce do správného tvaru a vrhnout na hladinu lektvaru předepsaný stín.
„Tanec stínů je hlavní přísadou do půlnočního séra, správné provedení je proto naprosto klíčové.“
Zastavil se u Harryho a chvilku sledoval jeho chabé pokusy.
„Pottere, vaše nešikovnost opět předčila všechna má očekávání. Je s podivem, že si nasadíte brýle, aniž byste si vypíchl oko.“
Harry mu ukázal zdvižený prostředníček.
„Hezky provedený kolibřík. Nebelvír přichází o dvacet bodů.“
„Dvacet bodů? Proč?“ zeptal se Harry dotčeně.
Snape se ušklíbl.
„Kolibřík do půlnočního séra nepatří.“

Obrázek uživatele Lejdynka

Noční můra

Úvodní poznámka: 

Mám pocit, že se recykluju. Fakt nějak nejsem letos ve formě.

Přes apostrofy to je vždycky jedno slovo. Mějte soucit, zkracovala jsem asi ze 128 slov. Tohle bylo fakt těžký.

Věnováno Čespírovi, snad ho neurazím.

Drabble: 

Ha! Tančit chceš s námi, ty mrzký smrtelníku,
ký stvořil nás perem, a duši spolkl vmžiku?

*
Krásná jsem byla, než zošklivil's mi zradu,
A dýkou poranil! Já nechtěla, než žít!

Snad příčinou nejsem hrdého Maura pádu!
Však zoufale bloudím, a nenacházím klid!

Já nikdy nebyl nenávistný a žalný!
Nu, dobře, semtam jsem zabil lidí pár...

Což můžu za to, že, v uchu lektvar kalný,
senilní staroch si nechal dánský cár?
*

Tu stíny hrrrrr! Vpřed! A v obavách a hrůze,
kvílely vzteky, a zdupaly svět v prach.
Shakespeare, sic spící, přec' zalitoval tuze,
že vdechl život všem vrahům ve svých hrách.

Závěrečná poznámka: 

Lady Macbeth, Iago, Richard III., Claudius.

Obrázek uživatele Azereth

Tanec stínů

Úvodní poznámka: 

Nejhorší stíny jsou ty v naší hlavě.

Časově po tom, co Frollo nechal poprvé Esmeraldu oběsit. (Tehdy utekl pryč a až potom zjistil, že ji Quasimodo zachránil. Ne však na dlouho.)

Drabble: 

Prchal. Potácel se polem a běžel, utíkal, utíkal přede všemi, před Bohem, před světem a hlavně sám před sebou.
Brzy mu na čele vyvstaly krůpěje potu a slunce pálilo, žhnulo, propalovalo mu do hlavy černou díru a vše kolem pohltilo.
Rychle ho začalo dohánět šílenství, jemuž vlastně nikdy neutekl.
Větve stromů, natahující se jako pařáty šibenice, svíraly a skřípěly jako houpající se režná oprátka.
Keř temných bobulí jako stovka Esmeraldiných očí hledících vyčítavě a prázdně.
Bodláčí křupající pod nohama jako kosti mrtvých budoucích.
Trýznivá ozvěna jejího smíchu rezonující krutou oblohou.
Oprátka. Oprátka. Šíj. Vlasy. Smrt.

Den však ještě zdaleka neskončil.

Patentový spor

Drabble: 

"Takovou smlouvu o mlčenlivosti jsem ještě neviděl," prohlásil Mike.
"Dokážeš udržet tajemství?" zeptal se ho Tomas.
"Samozřejmě."
"Tak podepiš, bude to stát za to."
Mike s povzdechem podepsal, Harvey hned po něm.
"A teď," usmál se Tomas, "vás vezmeme na naši loď."

"Nevěřím, že prohraju patentový spor," zakroutil nevěřícně hlavou Harvey a zhluboka se napil whisky.
"Ale patentový spor o dědictví malých šedivých mužíčků," namítl Mike.
"Stejně mě to štve, ale co můžeme dělat?"
"Leda se odvolat do Štrasburku."
Zasmáli se, pak na sebe pohlédli.

"Takže," usmál se Mike, "buď podepíšete dohodu, nebo si o tomhle případu přečteme v novinách."

Obrázek uživatele Owlicious

Jako divá zvěř

Fandom: 
Drabble: 

Král měl celou suitu těch nejlepších a nejpovolanějších pro výklady snů.
Dnes se ale všichni plížili kolem stěn jako přízraky. Vyhýbali se mu pohledem.
Místo odpovědí na něj vrhali napůl omluvné, napůl vyděšené, a tak trochu zkoumavé pohledy.
Do šera uvnitř jeho mysli žádný z nich nahlédnout nedokázal.
Kromě jediného.
Jeho ortel, ačkoli zazněl téměř lítostivě, byl neúprosný.
A o správnosti se, při vší děsivosti, nedalo pochybovat.
Myslí mocného panovníka se začaly honit záblesky lucidity s temnými přízraky zvířeckosti.
Sedm let života bez rozumu, v přítmí lesa.
Stín byl úkrytem i hrozbou, tišil i znepokojoval.
Návrat do světla nebyl jednoduchý.

Závěrečná poznámka: 

Vracíme se ke králi Nebukadnezarovi, do knihy Daniel, konkrétně kapitola 4.

Obrázek uživatele Sharlotte

Příroda

Fandom: 
Drabble: 

Je krásný letní den. Jdu ven na procházku. Do parku.

Míjím spoustu lidí. Děti, které si hrají na honěnou. Psi, co se honí za míčkem. Dospělé s dětmi. Páry. Lidi s mazlíčky. Dokonce i několik lidí na kolečkových bruslích a na kole.

Kochám se tamější krajinou. Příroda je tak okouzlující. Na obloze je pár mráčků. Vidím tam zajíčka s dlouhýma ušima a taky ovečku s nadýchanou vlnou.

Všude okolo cyklostezky, kterou lemují urostlé listnaté stromy, je tráva. Sluníčko je ještě vysoko. Sem tam zafouká teplý letní vánek. Pohrává si s listy a větvičkami stromů. Na zemi vidím tančící stíny stromů.

Obrázek uživatele Gary Stu

Víra

Fandom: 
Drabble: 

Doktor jí ukázal úžasná místa, tolikrát ji předvedl omyly historiků. Zažila dobrodružství v dobách, o kterých jen přednášela na univerzitě. Mnohokrát byla na pokraji smrti; tolikrát jí mohlo nemocné srdce vypovědět službu. Všechno teď viděla kolem sebe. Promíchané, skoro nerozpoznatelné. Uprostřed té smršti stínů zahlédla něco víc - věci, které se nestaly. Těžké rány, které teprve přijdou. Nějak věděla, že se to vše jednou uskuteční. Přesto nelitovala. Než se ten ukřičený Doktor v pestrobarevném kostýmu objevil, byla na konci kariéry. Ve více než jednom smyslu. Evelyn zavřela oči. Doktor byl občas navenek hlasitý, někdy necitelný, ale ona ho znala lépe. Přijde.

Závěrečná poznámka: 

Nemohl jsem se zbavit myšlenky na Evelyn Smythe, společnici (převážně) šestého Doktora z mnoha audio dramat od Big Finish. Jsou spolu skvělí :-)

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Drobná noční příhoda

Drabble: 

Z předsíně se line světlo. Nejen to. Pohybují se tam nějaké stíny. Jakoby tančily. Není tam však žádná hudba. Jen drobné šuchtání lze zaregistrovat.
Lev přemýšlí, kdo tam může býti. Že by se Scholastika vracela ze schůze? Hloupost, ta jej i v takových případech obvykle zastihne ještě neuloženého. Vetřelci! Ano, vetřelci! Musí vstát a jít s nimi bojovat. Ale jak? Nemá v ložnici žádný nástroj k obraně. Ale vstát musí.
"Au, co se děje?" ozve se Scholastika ubrblaně, neboť ji Lev bezděky kopl.
V předsíni je tma, nikde žádné podezřelé zvuky. A Lev se omlouvá:
"Promiň, měl jsem divoký sen."

Možná budu

Úvodní poznámka: 

Málem jsem se po včerejšku nestihla dostat do stavu, ve kterém bych to byla schopná napsat.

Drabble: 

Glurd přihazuje na oheň další chrastí. Noc chladne rychle.
„Ar-Pharazône, hloupě se ptáš,
západ si dobývej, východ je náš,"
ozývá se stále hlasitěji. Nigrih obratně tluče do kamenů svojí marimby. Mohla bych ji poslouchat až do rána. Možná budu.
„Hej, Isildure, hloupě se ptáš,"
„hlo-u-u-upě se ptá-á-áš," splétá se melodie.
Dvě široké dlaně se míhají nad blanou z kozí kůže. Když si Jugháš všimne, že ho pozoruji, zazubí se.
„– chceme mít domov a chceme mít klid –"
Přihnu si z měchu, který někdo poslal kolem, a přidám se.
„– za Mordor budem se bít!"
Bubnující ruce mi přes oči kreslí ohnivočerný vzor.

Závěrečná poznámka: 

Kamenná marimba existuje.

V drabbleti jsou použity kousky z refrénu písně, která vznikla dneska, až na čtvrtou sloku*. Pokud byste ji chtěli slyšet celou, mívám nepravidelně vystoupení na Tolkienconech (v lednu v Praze) nebo Domesticonech (v březnu v Havlbrodě). Vícehlasy vám přitom ale nepředvedu a doprovodím to akorát kytarou.

* Hotovo. A trochu jsem překopala i ty předchozí. (pozn. 1. 5.)

Obrázek uživatele Rorico

Očekávání a potěšení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak zase trochu té středověké romantiky :) A pro lepší atmosféru mohu doporučit tuhle muziku https://www.youtube.com/watch?v=G0deLlbNezQ

Drabble: 

Roku 1170 žhne nad Jeruzalémem slunce a v komnatě jednoho z paláců sedí mladá, krásná žena a hledí přes zdobenou okenici na ulici.
Vidí, jak průjezdem do dvora procválá oddíl rytířů s mladým velitelem v čele.
Za chvilku slyší na schodech těžké kroky a její milý mladý velitel ji stiskne v náručí.
Pomůže mu svléknout zbroj i oděv, vykoupe ho.
Po lázni od něj odstoupí.
Uchopí lem svých hedvábných šatů a přetáhne si je přes hlavu.
Její pokožka je bělostná a ve stinné místnosti jakoby lehce září. Potom se mu vrhne kolem krku a společně se vášnivě skulí na lože.

Obrázek uživatele Bestie

Stíny na obloze

Fandom: 
Drabble: 

Každé letadlo je za letu nádherné. Ať už je rychlé nebo pomalé. Malé nebo velké. Staré nebo moderní. Když se ale střetnou dvě nebo více letadel v souboji, začíná ta opravdu fascinující věc.
Je to jako šílený tanec na hranici smrti. Šílený, ale nádherný. Každý obrat, každý výkrut je jako krok tanečnice na naleštěném parketu. Zdá se chaotický a náhodný, ale ve skutečnosti je jeho sebemenší část dobře promyšlená. Na rozdíl od leteckých soubojů tanečnice nebojují o život.
Sebemenší pilotova chyba může znamenat smrt. Oba jsou v tu chvíli jen stíny na obloze. Většinou však jen jeden ze stínu vylétne.

Obrázek uživatele Champbacca

Intro a ideje

Úvodní poznámka: 

(mezitím v dramatům přejících Zapomenutých říších)

Drabble: 

V nejhlubší části tethyrského hvozdu stála skála, v té skále zela díra a ta díra vedla do jeskyně, kde se právě odehrávalo poslední dějství strašlivého dramatu: v mihotavém světle zmírajícího ohně tam sváděli lítý boj dva stínoví draci. Bylo vidět jen obrovské hlavy, jak v hrobovém tichu tančí kolem sebe a jsou si po krku, a ani největší hazardér by si nebyl schopen vybrat, na koho vsadit.
A jak že ti draci souviseli s lichem, který měl být finálním bossem tohohle dubna? Vlastně nijak, to jen Edvin čekal, až si mágové po cestě odpočinou, a zabíjel čas hraním stínového divadýlka.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Tančí se stíny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Ono se řekne - skrýt se ve stínech. Ale není stín jako stín. Havelock to věděl moc dobře. Stíny byly každý jiný. Tady hlubší, tady v trošku jiném odstínu a všechny vyžadovaly jiný přístup. A měnily se. Mihotaly se světlem lamp, posouvaly se svitem měsíce, a když do nich někdo posvítil, rozprchly se, pochopitelně, úplně.
Poskok za komín, přesun za římsku, nejtemnější roh uličky, posun za hromadu odpadu, úskok před náhodně otočenou lucernou zbloudilce plížícího se, ne tak tajně, jak by si přál, od paní Dlaňové. Stíny tančily.

Havelock Vetinari tančil s nimi. Jeho kroky vířily do rytmu tiché noční hudby.

Obrázek uživatele Marek

Bezděčný osud

Úvodní poznámka: 

Spoiler Alert: Bezprostředně po shlédnutí prvního dílu šesté série.

Drabble: 

Seděla na tvrdé židli z dubu a přemýšlela nad svým osudem. Nyní konečně uvěřila, že se poslední roky mýlila. Vsadila na špatného koně. Její srdce bolelo a tmavě rudý kámen barvy krve na jejím krku jí způsoboval nesnesitelnou bolest.
Jak se mohla odvážit pochybovat o svém poslání. O cíli jejího pána.
Naposledy se zahleděla do zrcadla, sňala svůj náhrdelník.
Její tělo ve chvíli zestárlo. V odraze viděla prošedivělé vlasy, vrásky v obličeji a povislá prsa. Její pravá podoba.
Smutně se na odraz podívala a ulehla na studené lože. Sama. Pouze stíny tančící na zdi dávaly vzpomenout jejímu krásnému mladému tělu.

Obrázek uživatele ioannina

Návrat z dlouhé temnoty

Fandom: 
Drabble: 

Ťukání hole na dlažbě refektáře. Ruka přejede po kožešině na prázdném místě u stolu. „Mistře Severine? Jsi to ty, že? Dovolíš?“
Neodpověděl. Ale pomohl jí překročit lavici.
Chvilka mlčení. Pak Danele nadhodí: „Mistryně Freya říkala, že bys uměl...“
„Ano. Jestli chceš.“
„Jak?“
„Zakalená čočka se musí vypíchnout. Když pak uvidíš aspoň světlo a stín, mám kapky, po kterých naroste nová. Bude to bolet a potrvá to celé týdny.“
Danele cinkala lžičkou v misce. „Ale... mistře... to byla černá kletba...“
„I tak to půjde.“

Bodnutí skoro nevnímala.
Pak uviděla světlo.
Stín.
Mihotavý tanec mistrových prstů nad svojí tváří.
Potom přišly slzy.

Obrázek uživatele nettiex

Stínová paní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...aneb (béjé)béčkový horor, který jste viděli už stokrát.

Drabble: 

„Řeknu vám, stanování je nuda,“ oznámil posté Tom.
„Mám nápad: vyvoláme Stínovou paní,“ navrhla Táňa.
„Duchové? Děláš si srandu?“
„Bojíte se?“ zeptala se vyzývavě.
To samozřejmě popřeli.
„Je to takhle…“

„Hodina pryč, strašák nikde,“ řekl pohrdavě Kuba. Mrkl na Táňu. „Hele, nechceš…“
Chtěla. Zmizeli za stromy.
Petr a Tom zůstali u ohniště.
„Fakt úžasnej vejlet.“
„Přestaň furt brblat, vole. Není to tak špatný.“
„Sedět u ohně, vychutnávat si úžasnou přírodu a sledovat stíny plamenů, jak romanticky tančej na zemi?“ vysmál se Tom.
„Oheň žádnej stín nevrhá, vole.“
„Jo, a co je asi tohle?!“
Pohlédli na stíny plamenů.
Pak na sebe.

Závěrečná poznámka: 

Já tyhle filmy nesnáším. Ale tak nějak jsem si nemohla pomoct. xD

Rozmluva u ohně

Fandom: 
Drabble: 

Dech pouště tiše zpíval a já a náčelník Guss jsme seděli na zemi uprostřed planety, na které zbylo sotva několik tisíc obyvatel, pobrukovali si africké posmrtné písně a vyřezávali při tichém praskání ohně našeho nového klanového démona.
Naše dva stíny tiše tančily na půdě, která ještě před několika hodinami dosahovala teploty přes 50°C, nyní jen těsně nad teplotou, při které jsem chytil vlka.
"Gussi?" zeptal jsem se náčelníka, jakmile jsme odřezky shrnuli do ohně a počali svými noži vykopávat díru do země, kam jsme měli našeho nového démona usadit.
"Maxmiliáne?" otázal se náčelník a odrazy ohně mu tančily v očích.

Obrázek uživatele Samantha

Tanec stínů

Úvodní poznámka: 

Pro Tomíka a všechny ostatní fanoušky GoT ;)

Varování: Maličkatý spoiler k GoT 6x1

Drabble: 

Aria se zvedla ze země a otevřela oči. Ale svět zůstal v temnotě. Byla slepá. Začala křičet a šmátrat kolem rukama, ale nikde nic než kamenná zem. Po chvíli narazila na vyvýšeninu a když ji ohmatala pozorněji, shledala, že jsou to schody. Opatrně se po nich vyškrábala výš a našla okraj lemovaný zdí. Schoulila se a doufala, že usne. Díky vyčerpání se jí to podařilo. Probudily ji až kroky a hlasy. Nejspíš nastalo ráno a lidé se vydávali ven. Někteří jí i hodili mince. Najednou se nad ní ozval ženský hlas:
"Vstaň," a na hřbetě jí přistála bolestivá rána tyčí.

Závěrečná poznámka: 

Tanec stínů je přirovnání k Ariině slepotě.

Obrázek uživatele Erys

Stíny od ohně u cesty

Fandom: 
Drabble: 

Proplouvaj' okolo ohně a je v tom jistá poetičnost.
Vyložej' na kámen karty a radši nepřemýšlet, co je v sázce.
Měly tančit s nimi.
Na chvíli se připojit k nekončící radosti života.
Podlehnout hlasům vyvolávajícím důvěru.
Jenom tak šťastně být.
Tančit a žít.

Nechaly se zdrtit tím, že ony už nejsou.
Nechaly si sebrat naději.
Proplouvaj' okolo ohně a je to to nejpoetičtější, co dovedou.
Vykládaj' na kámen karty bez naděje, že to skončí.

Nelověj' cizí duše, ukazujou svůj zbořenej svět.
A nabízej' surovou útěchu.
Sdílené utrpení.

Bez života přežívaj',
ale když se jeden příchozí nedá,
stále doufá,
najednou ožijou.

Závěrečná poznámka: 

Přiznávám notnou (možná příliš velkou a příliš doslovnou) inspiraci písničkou Chcíply dobrý víly od Dana Landy. Tak či tak, když jsem to odpoledne měla v hlavě, bylo to mnohem abstraktnější a nadějnější. Jen jsem to asi nestihla napsat včas.

Obrázek uživatele Aveva

Přiznání

Fandom: 
Drabble: 

proklela bych ho
i když se to nemá
kdybych to uměla
ale já neumím
a možná je to dobře
nesmí se přece
proklínat lidi
i když si myslím
že snad není člověk
že je jen stín
ukrytý v záři lamp
a nejde proklít stín
po stínu kletba sklouzne
a steče do neznáma
stín ale nikdy
nestojí sám
stín má vždycky pána
svůj předobraz
svůj kořen
co ho stvořil
a co z něj vyrůstá
proklít tedy jeho
nevím
a vím
je zlo
je dobro
výběr
není vždy na nás
bojuju
se stíny ve svém srdci
bojuju o duši
nevím kdo zvítězí

Obrázek uživatele Stevko

Trocha romantiky

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či tiež hľadíš na to, ako krásne to svieti a bliká.
- Veruže hľadím, Jarík môj. Nádherne, do oranžova. Ty Jarík, tiež sa ti vidí, že vpravo sa to dokonca zelene zafarbuje.
- Pravdu máš, Pištík. A vidíš, ako tie tiene pomedzi stromy tancujú? Skoro ako živé.
- Veruže dobre vravíš, súvislô, až mi je to divnô. A k tomu ešte ten nádherný zvuk a vôňa. Tento rok nám veru salaš konečne zasa poriadne vyhorí. Ale ten krepý predseda by to furt len hasil.

Obrázek uživatele Erendis

Proč je někdy těžké spát

Fandom: 
Drabble: 

V potemnělém domě, kde se poslední bdící z lidských obyvatel snaží usnout, se pohybují stíny.
Puntíkatý hlasitě odťape do ložnice a lehne si na koberec vedle postele. Hlídá.
Mourovatý se spokojeně protáhne a přitiskne k mouratobílému. Pryč jsou doby nuceného spaní na seně.
Žlutooký se vyštrachá z úložného prostoru postele a jako již mnohokrát zkusí zalézt do horní poličky šatní skříně. Jeden plavný skok na židli naloženou prádlem na žehlení, druhý na pootevřené dveře skříně. Ty se pod jeho vahou otvírají více a stín ztrácí balanc. Ještě, že na blízku je dopadová plocha.
„Sílvo, ty potvoro! To byly moje nohy!“

Závěrečná poznámka: 

Na to, že není velká, dokáže žuchnout pořádně.

Noční návštěva

Fandom: 
Drabble: 

Ben Kenobi se chystal jít spát. Dnešek strávil prací na zahrádce.
Převlékl se do pyžama, skleničku banthtího mléka postavil na noční stolek. Po hlavě skočil do peřin. Zrovna se chystal vstoupit do síně spánku, když uslyšel jakýsi zvuk.
„To budou zase ti nadržení Tuskenové.“ Zabručel. Z podlahy sebral jednu pantofli a přešel k oknu, aby ji mohl po otrapech hodit.
Ne!
Ze svých vizí věděl, jak nyní Anakin vypadá.
To je on!
Vader se přišel pomstít.

Se světelným mečem se Jedi vyřítil před dům.
Byl to ale jenom stín strašáka, kterého dnes postavil k záhonku k odehnání těch dotěrných Jawů.

Stránky

-A A +A