Malazské knihy padlých (Steven Erikson)

Obrázek uživatele angie77

Trápím se, trápím

Drabble: 

Byly doby, kdy boj vítala. Změna v nekonečně plynoucím čase. Věděla, že hlavním důvodem, proč Anomander vrhá svůj lid do nebezpečných dobrodružství, je snaha zabránit nudě. Lidé považovali nesmrtelnost za dar. Byl, jistě. Dokázal však být i prokletím.

Když poznala Whiskeyjacka, změnilo se mnohé. Jejich vztah byl vše, jen ne klidný. Byl válečník, ale taky smrtelník. Křehký uprostřed hrátek vyšších bytostí. Měla o něj strach. Neustálý, ochromující, mučivý. Věděla, že mu to nemůže říct. Cítil by se zahanben.

„Máš zvláštně svraštělý obličej, sestro.“
„Trápím se, bratře. Jsem velmi šťastná a velmi nešťastná zároveň. Chtěla bych ho ochránit, jen nevím jak.“

Obrázek uživatele morpi

Kronika Paliče felčara

Drabble: 

rok 1160 spánku Ohnice
osmý den jara

Hned ráno mě vzbudil hlasitý výbuch.
Křovák se Šumařem a Honcem našli využití pro zbylou moranthskou munici. K jejich lítosti neměly terče moc dlouhou životnost.

***

Kolem poledne se konečně objevil Serža. Doufal jsem, že ty pitomce trochu umravní, ale místo toho postavil na špalek lahev pálenky a zase zmizel.

***

Smrákalo se, když za mnou Kalam přitáhl Šumaře, který se držel za ruku. Svítivka vybuchla moc brzo. Najednou je jim člověk dobrý. Nesnáším, když musím otevírat Denul kvůli podobným kravinám.
***

Okolní tábory už dávno potemněly. Čas, abych si taky přihnul.

První tam, poslední ven.

Obrázek uživatele angie77

Proměna

Drabble: 

Bývala chudou, obyčejnou dívkou. Bydlela s otcem na samém okraji vesnice, takže když tam občas zavítal někdo cizí, nedozvěděli se to buď vůbec, nebo až jako poslední. Pak jednoho dne zaútočili ohaři stínu a ona byla jediná, koho nechali naživu. Posedl ji bůh, nutil ji páchat odporné věci. Pak, překvapivě, se dotyčný bůh nechal přesvědčit, aby ji dál nevyužíval. Zůstaly jí jeho schopnosti i vzpomínky. Stala se elitním zabijákem, ale už dokázala rozlišit černou a bílou… i všechny stupně šedi.

„Urazila jsi dlouhou cestu,“ pousmál se Kotilion.
„Nenaznačuješ doufám, že tahle byla poslední,“ reagovala Apsalar. „Ještě mám pár nedořešených záležitostí…“

Závěrečná poznámka: 

Další báječný a šílený duben je za námi a zdá se, že jsem ho přežila ve zdraví. Děkuji sosačkám, KaTužce s Nifredil a kontrolorům za jejich péči, díky které tohle celé může existovat. Děkuji všem, kteří krom vlastního psaní zvládají i komentovat, to se mi ani letos moc nedařilo, pokusím se napravit v květnu.
Letošní interní výzva, tedy svět Malazských knih padlých, byla poměrně náročná, ale aspoň mě donutila se do těch strašlivě tlustých knih znovu po čase podívat a navnadila mě, že bych si je mohla přečíst znovu.
Bylo to krásné... a za rok znovu!

Obrázek uživatele angie77

Chvála trhu

Drabble: 

„Co je s ním?“ zeptal se Ublala a zmateně hleděl na Tehola potácejícího se místností, snažícího se zřejmě vymotat z několikametrového obvazu a vydávajícího nesrozumitelné skřeky.
„U kohokoli jinýho bych řekla, že se ožral jak hovado,“ odpověděla uvážlivě Šurk, „ale u něj jeden nikdy neví…“
„Měli bysme mu pomoct,“ navrhl nejistě.
„A ty víš jak?“
„Trh… trh všechno vyřeší,“ vykřikl Tehol.

Šurk s Ublalou se na sebe podívali. Ublala, ne bez problémů, Tehola znehybnil. Šurk odbalovala obvaz. První vrstvy šly snadno, ale u té přiléhající ke kůži musela pořádně zabrat. Tehol zavřískal.

„Že by nemyslel tenhle trh?“ napadlo Šurk opožděně.

Obrázek uživatele angie77

Úhel pohledu

Drabble: 

Hetan vycítila smrt svého muže dříve, než běžec přinesl do tábora zprávu. Nepochybovala, že zemřel pro vyšší ideály. Chtěl zachránit Barghasty Bílé tváře před nevyhnutelnou zkázou. Zabránit jim v sebedestruktivním boji proti mnohonásobné přesile. Jak ohleduplné, jak prozíravé… jak hloupé! Cožpak se o lidu, jehož vůdcem se stal, nic nenaučil? Válčení bylo jejich životem, odmítali ho pouze zbabělci.

Hluboce Onose milovala. Když ji však ženy jejího kmene zmrzačily… a když ji vzápětí začali muži hromadně znásilňovat… nemohla se ubránit myšlenkám, které vůči němu nebyly zrovna lichotivé. Zvolil cestu, která byla nejjednodušší pro něj. Co ale ona? A co jejich děti?

Obrázek uživatele Marek

Probuzení

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze včera

Drabble: 

Šumař se s trhnutím probral na polním lůžku. Netušil co se děje. Kde je. Znovu si připadal jako by byl v cele.
"Znovu ne," pomyslel si a stočil se do klubíčka. Kdo by se to kdy nadál od hrdiny z Mottského lesa, jednoho z nejvíce psychicky vyšinutých sapérů, jednoho z těch, co vymysleli Buben.
Ještě před chvílí cítil ledový dotyk ocelového ostří na krku. Teď se válel v pokrývkách a občas svaly občas probleskl záchvěv.
"Asi to byl sen," pomyslel si Šumař, "z horečky."
"Za poslední dny jsi nám tu vyprávěl hezké historky z podsvětí," pronesla Mizela sedící blízko něho.

Obrázek uživatele angie77

Všechno špatně

Drabble: 

Otataralové doly nebyly v žádném případě prostředím, na které byla zvyklá. Před pár dny šlechtická dcerka, nyní vězeň v pracovním táboře. Učila se ale rychle. Jediné, čím mohla platit, bylo její tělo. Proč toho nevyužít? Když se stala favoritkou šéfa místního podsvětí, považovala to za naprosté terno. Vracívala se do díry, kterou obývala spolu s Heborikem a Baudínem, a chtěla jim vykládat, jaké děsuplné historky zaslechla a jaké novinky se od svého milence dozvěděla. Taky přinášela jídlo. Přesto ji ti dva častovali nesouhlasnými pohledy. Nechápali, že to dělá pro ně?

Felisín se zatvrdila. Ukáže jim, že její cesta je správná!

Obrázek uživatele Marek

Konec

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Masky
Pokračování ze dneška.

Drabble: 

Uprostřed dvora stálo pódium, na kterém byla impozantní dřevěná konstrukce s ocelovým ostřím ve svém vrcholu. Šumař částečně nevnímal. Jako ve snu ho věznitelé táhli na pódium. Jeho snahy o bránění se přicházely po předchozích hodinách vniveč. Připoutali ho do pokleku s hlavou dopředu. Nad hlavou se mu lesklo ostří a on už věděl, co bude následovat. Vždy doufal, že když už bude muset zemřít, bude to s přáteli v bitvě. Ne takto potupně bez jediného známého a ještě z neznámého důvodu. Zanedlouho přišli dva kati v rudých maskách. Chvíle příprav, pár slov, kterým nerozuměl, a ostří sjelo bleskově dolů.

Obrázek uživatele Marek

Výslech VIII.

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze včera

Drabble: 

Šumařovi to připadalo jako věčnost, než Soudce skončil. Poslední hodiny výslechu strávil na střídačku ve mdlobách a při vědomí. Hlavou se mu honilo všelicos, ale jakékoliv myšlenky ho přepadaly, nakonec je vždy přebila všudypřítomná bolest. Poté, co Soudce odešel a nechal Šumaře svým vlastním myšlenkám a bolesti, přišly opět předchozí kreatury a Šumaře odvlekly. Nevedly ho ale zpět do jeho cely. Tentokráte ho vyvlekly ven z budovy, ve které ho věznily. Venku pršelo a prasata pobíhající okolo ryla v zemi a hledala cokoli k snědku. Šumařovi to připadalo, jako by tančila. Začínal si o sobě myslet, že začíná pomalu blouznit.

Obrázek uživatele angie77

Otázka načasování

Drabble: 

Onos T´oolan stál v čele necelých osmi tisícovek T´lan Imass. Nemrtví válečníci byli připraveni čelit statisícové armádě. Nepochybovali o svém vítězství. Náhle se na nebi objevil obrovský mrak, který se zformoval do tvaru zvířete. Fener, bůh války, Kanec léta. Trhaně se pohyboval, zdálo se, že tančí.

Mezitím v dalekém Darúdžhistánu… Karsa Orlong pozvedl svůj kamenný meč a rozbil oltář s kančím tesákem na kusy.

Z nebe padaly provazy karmínově zbarveného deště. Poslední tanec Kance léta. Smrtelný tanec. Skropil bojovníky T´lan Imass a vrátil jim smrtelná těla.

To nebylo dobře načasované, pomyslel si Onos T´oolan hledě na přibližující se hordy nepřátel.

Obrázek uživatele angie77

Bugg je bůh

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma z 25.4.2020 - Práce všeho druhu

Drabble: 

„Sire, ten malažský velemág…“
„Rychlej Ben? Co je s ním?“
„Chová se, jako kdyby mu to tady patřilo. Měl byste s ním promluvit.“
„Věci magie vyřizuje říšský ceda, obraťte se na něj.“
*
„Sire, z hlediska protokolu je zcela nepřípustné, abyste nechal delegaci čekat.“
„Protokolární záležitosti řeší kancléř, který má moji plnou důvěru.“
*
„Sire, potřebujeme uvolnit peněžní prostředky na obnovu hospodářství.“
„Otázky financí spadají do kompetence pokladníka, jistě se vašeho problému rád ujme.“
*
„Panování je únavné,“ postěžoval si Tehol své ženě.
„Vždyť jsi všechno přesunul na Bugga,“ usmála se Žanat.
„Je velmi výkonný,“ hájil se. „Dokonce zvládl připravit i večeři, vidíš?“

Obrázek uživatele Marek

Výslech VII.

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze včera

Drabble: 

"Proč mě mučíš, když nic nevím?"
"Asi mě to baví. Ale já nejsem jen mučitel. Já soudím, zachraňuji naše království a chráním ho před takovými, jako jsi ty. Taková práce všeho druhu."
"Super. Spasitel se zachráncovským komplexem," poznamenal Šumař, který dospěl k názoru, že ho nakonec stejně zabije. Tedy, proč prodlužovat svoje utrpení a nedopomoci si k tomu malou provokací.
"Tak nějak," usmál se Soudce, "ale každá zábava občas pomine a s tebou se začínám už trochu nudit. Takže ti teď odsekám zbytek prstů na té ruce a buď mi řekneš jméno překupníka, nebo ne. Nakonec to asi bude jedno."

Obrázek uživatele Marek

Výslech VI.

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze středy. Včera jsem nestíhal.

Drabble: 

Trvalo to snad nekonečnost, než Šumař omdlel. Ne na dlouho. Alespoň tak to vypadalo, protože krev ještě nezačala zasychat. Probral se sám. Podíval se na pahýl, který měl místo prstů, a málem omdlel znovu. Přemýšlel, že už prošel skoro vším, ale sadistickým mučením ne. Ne že by to u jiných neviděl. Nechápal, jak se to může někomu líbit. Nejhorší na tom bylo, že už si nikdy nezahraje na své housle. To mu trhalo srdce více, než cokoli do teď v životě.
"Jsi vzhůru?" zeptal se Soudce, "prima, tak pokračujeme, to by v tom byl zakopaný pes, abychom na to nepřišli."

Obrázek uživatele angie77

Zakopat či nechat jít?

Drabble: 

Byli ostřílení bojovníci, mnohokrát hleděli smrti do tváře, zvykli si. Mnohokrát také viděli své spolubojovníky a přátele umírat, na to si nezvykli nikdy. Navíc… smrt Bouřňáka a Geslera byla výjimečná. Proto se sešli. Před skromnou mohylou obsahující dvě těla. Žádné dary, žádné ozdoby. Věděli, že ti dva, být živí, by se jako první vysmáli zbytečné sentimentalitě a hrobku vykradli.

„Co s tím psem?“ zeptal se kdosi. „Pohřbíme ho s nimi?“
„Není mrtvý, nevidíš?“ vyjel Šumař. „Snažil se jim zachránit život. A Gesler, jak jsem slyšel, potom zemřel, aby zachránil život toho psa…“
„Právě… vypadá, že by chtěl zůstat s nimi.“

Obrázek uživatele angie77

Nevinné hrátky

Drabble: 

Maskovaní Segulehové, nemrtvý T´lan Imass, nádherná žena a zjizvenec. O dvou obludách vydávajících se za psy ani nemluvě. Vskutku vybraná společnost, pomyslel si zjizvenec… tedy Toc. A uvažoval, jestli je nervóznější z té, která se ho zjevně snaží svádět, nebo z trojice elitních bojovníků, kteří by ho mohli rozsekat na kusy, kdyby jim dal sebemenší záminku.

„Moc přemýšlíš, příteli.“
„Vážně? Jak jsi to poznala?“
„Řekněme, že mám pozorovací talent,“ usmála se a jakoby mimoděk se o něj opřela.
„Víš, zajímalo by mě, co znamená otisk rtěnky na Mokově masce?“ zeptal se taky jakoby nic a snad poprvé ji viděl zaskočenou.

Obrázek uživatele Marek

Výslech V.

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze včera.

Drabble: 

"Takové plýtvání," pronesl soudce směrem ke krvi. Sáhl si do vnitřní kapsy svého oblečení, vytáhl lahvičku a pár kapek si odchytil.
"Dá se to prodat, když budu tvrdit, že je panenská, někdo to určitě koupí. Na podporu plodnosti a následné porodnosti," vysvětloval Soudce nahlas, aby přehlušil Šumařův
bolestný křik.
"Tak co teď? Už víš?" usmíval se na trpícího a evidentně si křik užíval.
Šumař v odpověď jen kroutil hlavou.
"Ne? Tak to mám štěstí. A ty taky. Budeme se manikůře věnovat dál," usmíval se Soudce. Ruku si pro jistotu přiklekl.
"Mě to baví, takže nemusíš pospíchat," s úsměvem se rozmáchl.

Obrázek uživatele angie77

Nová krev

Drabble: 

Tiste Andii vymírali. Pravda, byli v podstatě nesmrtelní, ale život dlouhý stovky tisíc let mnoho z nich omrzel. Přibýval počet sebevražd, respektive, dle oficiálního označení, neopatrností v boji s následkem smrti. Netvořili páry, nerodily se děti.

„Měl bys s tím něco udělat. Kdo se má pořád dívat na ty stejné ksichty,“ dotírala Bába na Anomandera.
„Víš sama moc dobře, že to je beznadějné. Nemůžu změnit podstatu naší povahy.“
„Výmluvy. Ty sám jsi svého času byl dost plodný,“ podotkla.
„Svého času…“ usmál se nostalgicky.
„Možná potřebujete novou krev.“
„Máš nějaký nápad?“ zpozorněl Anomander.
„Znáš Karsu Orlonga?“ zachechtala se v pravdě ďábelsky.

Obrázek uživatele Marek

Výslech IV.

Úvodní poznámka: 

Pokračování z předchozího dne

Drabble: 

Šumařovi se zpomalil svět. Viděl svou ruku a roztažené prsty jeden po druhém. Cizí ruku plnou chlupů držící jeho ruku. Ostří sekery klesající v nebezpečném úhlu k jeho prstům. Snažil se něco udělat. Něco změnit. Nic nepomáhalo. Soudce byl příliš silný. Zahlédl lesk ostří, které v provokativním úhlu klesalo níž a níž. Dopadlo a na ploše dřeva se oddělil jeden článek prstu. Nevěřícně se díval na to, jak jeden z konečků jeho prstů se oddělil od zbytku a dále pokračoval v letu do volného prostoru. Prsty mu postupně projela spalující bolest, hotový koncert zkázy. Z malíčku ukápla první kapka krve.

Obrázek uživatele angie77

Kakofonie zvuků

Drabble: 

Hradba Smršti zlověstně hučela, tušila přibližující se nepřátele, těšila se, až se o ni roztříští. Ša´ik ten zvuk vnímala jen okrajově, přesto si díky němu připadala v bezpečí.
Bohyně Smršti v její hlavě šeptala. Tiše, vytrvale. Bylo stále obtížnější rozlišit, které myšlenky jsou čí.
Vojsko Tavore bubnovalo. Byli na míle daleko, nemohla je slyšet, přesto neustávající dunění cítila každým pórem.

Chladné železo… pomyslela si. Pobočnice je chladné železo. Ale já mám na své straně podporu bohyně. Zvítězím a pomstím se!
Ša´ik… která bývala Felisín Paran, šlechtickou dcerkou… se oblékla do brnění a uchopila meč. Přišel čas postavit se starší sestře…

Obrázek uživatele Marek

Výslech III.

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze včerejšího nahrazování.

Drabble: 

"Zajímavé," prohodil Soudce," taková ztráta paměti. A zrovna, když máš vypovídat," kroutil Soudce hlavou a při tom si brnkal prsty o rty.
"Já ale nelžu," pokusil se Šumař promluvit, ale Soudce ho uťal mávnutím ruky.
"Na podobné situace jsem připraven, neboj. Hned ti pomůžu si vzpomenout," otočil se Soudce a uchopil sekeru do jedné ruky. Přisunul si špalek blíže, popadl Šumařovu ruku a položil ji na špalek.
"Stále nic?" zeptal se Soudce.
"Ne! Vážně nevím!" zkoušel Šumař ze všech sil s rukou ucuknout, protože pochopil, co se stane. Marně.
"Škoda, pak použiji magické léčivé proužky," pronesl Soudce a mávl sekerou.

Obrázek uživatele angie77

Proužky od kroužků

Drabble: 

„Prvotřídní zboží,“ vytahoval se chlapík. „Tři slonovinové kroužky požehnané knězem Trhače, tygra léta.“
„Ukaž to,“ nařídila Pazderka. „Hm, nevypadají špatně. Kolik za ně chceš?“
„Tři… tři sta zlatých radů,“ vykoktal stařík a byl šokován, že ta nadsazená cena byla bez námitek přijata.

Pazderka byla pro změnu překvapena, když si náramky nasadila. Měla najednou pocit, že má větší sílu než Anomander s Caladanem Chmurem dohromady. Po chvíli ale sykla.

„Jsou zatraceně těsné!“
„Neboj, třeba ti ruka neupadne. Třeba se ti ta paráda podaří sundat a budeš mít paži báječně magicky pruhovanou,“ zasmála se Mizela a, jak bylo jejím dobrým zvykem, zmizela.

Obrázek uživatele Marek

Výslech II.

Úvodní poznámka: 

Nahrazují téma: My se nedáme
Pokračování z dnešního dne...

Drabble: 

"Neboj Šumaři, my dva se nedáme. Spolu to zvládneme," pronesl chlácholivě Soudce.
"Já ale pořád nevím co!" Šumař začínal znít zoufale.
"Dobře. Pokusím se ti trochu osvěžit paměť. Například poslední tři dny jsi byl zavřen v cele, neboť jsi snědl příliš mnoho Zdravé stravy. Což je zdejší psychedelická látka a její požívání je trestné. A ty jsi tady hlavně z toho důvodu, abys mi prozradil to sladké tajemství, a to, kdo ti tu látku dal."
"Ale to já nevím! Ani nevím, že bych něco jedl. V jednu chvíli jsem byl v Mottském lese a v druhou jsem byl v cele."

Obrázek uživatele Marek

Výslech

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze včera

Drabble: 

"Tak asi začneme, ne? Ať to neprodlužujeme," poznamenala osoba a posadila se proti Šumařovi na špalek, zády se opírajíc o sekeru, "já jsem Soudce, mimochodem,"usmál se omluvně Soudce.
"Já Šumař."
"Já vím. Uděláme si takovou malou rekonstrukci tvého života, chceš?"
"Celého?"
"Ne. Jen posledního roku. To by mohlo pro představu o tobě stačit. Vezmeme to hezky odzadu. Copak si pamatuješ jako poslední?"
"Že jsem s Křovákem testoval munici. Proč se na to vůbec ptáte? Kdo jste a co po mně chcete!"
"K tom se dostaneme. Munice, jo? To už je nějaká doba. Z posledních dní vůbec nic?"
"Ne!"
"Škoda."

Obrázek uživatele angie77

Velkolepá hrobka

Drabble: 

Procházeli kolem řady zdobných rakví umístěných v trůnním sále.

„Mrtvé město, mrtví přátelé,“ zašeptal Paran.
„Budou žít navěky, kapitáne. V pamětech lidí, víte. A možná… mám dojem, že se jednou vrátí. Naši přátelé i to město.“
„Je velkolepé. I teď, v okamžiku zániku. Jak asi vypadalo v době své největší slávy,“ dumal, protože přemýšlet o téhle nevšední pevnosti bylo daleko snesitelnější než o osobách v sarkofázích.
„Můžete se zeptat Anomandera, třeba má někde plány,“ zašklebil se Rychlej Ben.

Vzápětí znovu zvážněl. Díval se na místo, kde snil svůj poslední sen Whiskeyjack. Položil na zem malý kamínek. Kdyby se chtěl zastavit…

Obrázek uživatele Marek

Zkouška charakteru

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze dne předtím.

Drabble: 

Strážci připoutali Šumaře před špalek umístěný uprostřed místnosti s nízkým stropem a opustili ho. Rozhlížel se po místnosti, ale její účel mu unikal. Detektor citů si nedokázal představit.
"Tak tě tady máme," ozvalo se za Šumařem, který se po hlase otočil, ale spoutání mu to znemožňovalo.
"No tak se do toho dáme," pronesla osoba, vkročila Šumařovi do zorného úhlu a zasekla do špalku velkou železnou sekeru.
"Kdo jste a co pro Mistra Kápě chcete?" polkl Šumař a ostražitě osobu sledoval.
"Provedeme malé posouzení tvého charakteru, Šumaři. Podle toho se uvidí, co s tebou, ale já bych si vsadil na smrt."

Obrázek uživatele angie77

Na život a na smrt

Drabble: 

„Ty zatracenej mizero!“ běsnil Bouřňák. „Takhle s náma vyběhnout, že se nestydíš.“
„Nestydím,“ odpověděl Šumař a provokativně si přepočítával svoji část výhry. „Nepodváděl jsem. Jen jsem… využil okolnosti.“
„Chudák Mistr Spáru,“ řekl Gesler a podíval se na mrtvého škorpióna.
„Je ti líto bojovníka, nebo peněz, o který jsi kvůli němu přišel?“ zašklebil se Sépie. „Bylo přece jasný, že nejmíň dva umřou.“
„Už jsi vyplatil Keneba?“ zeptal se Šumař.
„Jdu tam. Měl kurz čtyřicet k jedný?“ ujišťoval se Sépie.
„Jasně.“
„Čtyrycet… já tě roztrhnu!“ nabral Bouřňák druhý dech.
„Sežeňte novýho šampiona a můžeme dát odvetu. Radostná společnost je připravena,“ uzavřel Šumař.

Obrázek uživatele Marek

Uvěznění

Úvodní poznámka: 

A opět pokračování z posledního drabblete, neboť jsem jeden den vynechal.

Drabble: 

Šumař se nechal odvléci do místnosti, kde většina podlahy byla hluboko pod úrovni země. Alespoň takový měl pocit po zalehnutí v uších které bylo tak výrazné, až mu připadalo, jako by mu obě uši splynuly v jedno. Místnost byla nízká s plísní po stranách. Šumařovi se špatně dýchalo, neboť se mu zdálo, že okolo přítomné houby mu odtrhují zbytky vzduchu od úst. Uprostřed místnosti bylo křeslo potřísněné výměšky předchozích obyvatel a Šumaře do něho silou upoutali. Ne, že by se moc bránil. Přestože netušil, co se děje, postupem času a navzdory snahám zjistil, že odpor je přes sílu věznitelů marný.

Obrázek uživatele angie77

Skvělá ozdoba

Drabble: 

„Nechápu, proč ti Braven Zub taky nedal nový jméno. Smraďoch by odpovídalo…“ zašklebila se Smíška.
„Nikdo tě nenutí jít vedle mě,“ odsekl jí Koryk.

Učí se, pousmál se Šumař v roli nezaujatého diváka. Ještě pořád si nezvykl. Chyběli mu staří Paliči mostů. Ale život šel dál a tak si zvykal na nové spolubojovníky. A jiskření mezi Smíškou a Korykem bylo rozhodně zábavné.

„Páchnete oba stejně,“ upozornil je Sépie. „To ty uřezaný uši, víte? Stejně nechápu, co tě to popadlo, Smíško. Že se takhle zdobí Koryk, no dobře, je to tradice jeho kmene. Ale ty?“
„Takové krásné splynutí…“ podotkl tichounce Flaška.

Obrázek uživatele angie77

Poslední bitva

Drabble: 

„Prošli jsme spolu desítky bitev. Často to vypadalo, že nemůžeme přežít,“ podotkl Křovák.
„Jednou jsi nepřežil,“ odpověděl Šumař významně.
„Ale vrátil jsem se!“
„Nevím, jestli by ses tím měl chlubit. Taková osina v zadku, že tě nechtěl ani Mistr Kápě…“ pronesl Šumař a vzápětí se oba hlasitě rozesmáli.

„Vtipkují,“ řekla tiše Spona. „Bude to dobré, zvládneme to.“
„Jsou sapéři od Paličů mostů. Nejtvrdší z nejtvrdších. Budou si dělat srandu i s ustřelenou hlavou…“ pokrčil rameny Urb.
„My taky nejsme žádný zelenáči,“ ozval se Sololiz a zatvářil se výhružně.
„Neustoupíme. Budeme bojovat!“ navázala Spona.
„Vo tom snad nikdo nepochyboval…“ uzavřela Hellian.

Obrázek uživatele Marek

Výslech

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze dne předtím.

Drabble: 

"Proč jsssi provedl tak ssstrašššnou věc?"
"Pro Mistra Kápě, co se to tady děje? Já si opravdu nic nepamatuji," zoufal si Šumař. Jak rád by teď měl po ruce Práskavku, kterou by si rád nacpal do krku a polkl.
"Odpovídej jen na to, na ccco ssse tě tážžžeme!" napomenul ho jeho strážce.
Šumař jen odevzdaně mlčel a díval se na špičky svých bot.
"Prrrotožžže jsssi nám nepossskytl ussspokojivou odpověď, musssíme tě dát na detektor cccitů," rozhodl vládce na trůně, pokynul Šumařovu strážci a odpochodoval pryč.
Šumaře se chopily dva páry silných rukou a odvedly ho vstříc stínům v útrobách budovy.

Stránky

-A A +A