Uvážu poníka k hrazení a začnu hřebelcovat. ,,Ty se stejně máš," povzdechne si malá Káťa, která hřebelcuje z druhé strany. ,,Joo?" Opáčím. ,,Proč myslíš?" ,,No, že už jsi velká..." Pousměji se. ,,Jak, velká?" ,,Prostě dospělá." ,,A ty myslíš, že se mám, jo?" ,,No jasně! Můžeš si dělat co chceš, chodit pozdě spát, řídit auto, pít alkohol..." Rozesměji se. ,,Tak auto a alkohol dohromady, to teda nevím!" ,,Nee, to ne, ale... no prostě se máš! Já už chci být taky dospělá." Uzavře.
Povzdechnu si. Co jí má na to člověk říct...?
Trenérka proběhne kolem. ,,Pomůžeš jí prosím i nasedlat?" ,,Jasně..." ,,Děkuju!"