DMD č. 12. pro 12. 4. 2016. Téma: Cena dospělosti

Obrázek uživatele Taarg

Tam kdesi za tlustým sklem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fotbalu a televizi zdar!

Drabble: 

Hněv. Zloba. Ubohost. Žeru červy a přemýšlím, jak se zbavit všeobjímajícího oka. "Proč mne nenechají alespoň jednou najíst v klidu," myslím si.

Kameraman odchází od přístroje. Můžu aspoň vykonat intimní hygienu.

Muž znovu ovládá Oko.

"Moje matka by se taky tak předváděla," myslím na skučící mláďata v zoo. Chápu ji. Kdybych stejně jako ona nepředvedl show, utýrali by je hlady.

Zakoulím očima. A sním červíka co nejroztomileji.

V Praze se skupina skupina šesti lidí dívá na fotbal. O přestávce přepne kanál. "Ten lemur je tak rozkošný!" řekne jediná dáma v místnosti. "Tak to zas přepni na Real," odpoví sportovní kolektiv.

Závěrečná poznámka: 

Mňau TV.

Obrázek uživatele Arengil

Jirka

Fandom: 
Drabble: 

Na čtrnáct dní se ten zpovykaný Dejvičák ocitl na jeho proleželém kanapi. Jirka přesto sršel vtipem jako obvykle, jen když přišla řeč na rodiče, stal se humor poněkud nuceným.

Ani mu neřekl, proč ho vlastně vykopli z domu. No, možná tak trochu tušil...
V každém případě to pro Jirku znamená odchod z Budče. To mu bylo nejvíc líto.
Nejlepší kamarád a talent, jakých je sotva pět do tisíce.
Zvědná magie...

Chtěl si udělat doktorát - a teď aby si nóbl hošík zvyklý na život v bavlnce hledal práci.

"Jirko, máš vůbec rozum? Co budeš dělat?"
"Dělat," pokrčil rameny. "Půjdu na Vyšehrad."

Závěrečná poznámka: 

Tento útržek předchází "šedesátkové" části Hodiny Síly. A pro všímavé je tam drobný spoiler k Sálu nestvůr.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Před a po

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

antidepresivní

Drabble: 

Kdysi byl každý úkol utrpením. Špatný úchop pera, bolest, křeče.
Prsty si zvykly a navíc přišly počítače.
Kdysi byla plaché, podivínské děcko, které nemělo žádné kamarády.
Má víc přátel, než kdy doufala.
Kdysi se bála, že se stanou strašné věci. Že zemřou rodiče. Že se nevdá. Že se vdá a pak rozvede. Že nic z toho nepřežije.
Strašné věci se staly.
Přežila.
Kdysi byla hubená, mladá, docela hezká. Připadala si ošklivá.
Pak zestárla, ztloustla a naučila se mít ráda sama sebe.
Kdysi byla nešťastná.
Teď si užívá každý den.

Nakonec přijde odměna: člověk se naučí ten zatracenej život jakžtakž zvládat.

Závěrečná poznámka: 

Víte, proč to není v první osobě?
Protože každé "jsem" je slovo!
:-)

Obrázek uživatele Tirik

Těžko na cvičišti, hůře na jevišti

Drabble: 

"Principále? Fakt musím?"
"Musíš, Synku. Už když jsem tě slyšel zpívat árii Leporela, řekl jsem, že až domutuješ, tak tě beru. Koukni, Dřevo je v la Scale, nemá Lukáše kdo zpívat."
"Ale když on... když on se tam musí to... no líbat!"
"A ty to neumíš? Nevadí, Vendulku hraje diva, ta tě zaučí."
"Neblázni, muži! Lukáš má loudit hubičku na Vendulce, ne ona nahánět jeho! Kterou bys radši? No nečervenej se a pověz."
"Cvičku. Jauvajs!!!"
"Táto!!! Jak může zpívat, když mu teče z nosu červená!"
"Klid, mámo. Diva snese všechno, je profesionálka!"
"Ne! Snesu všechno, jen ne děcko v zácviku!"

Obrázek uživatele Rorico

Volný!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

POZOR! Obsahuje jeden decentní vulgarismus v cizí řeči.

Drabble: 

Vítr ve vlasech.

Slunce ve tváři.

Řev motoru.

Silnice mizí pod koly.

"JOOOOOOOO! To je vono!"

Hnát se po silnici, neřešit, nehrotit, prostě jet! Jo to jsem přesně potřeboval!

Přesně tohle si myslí britský mladík, který žene auto po silnici podél pláže na pobřeží u Grimsby. S přáteli často mluvil o tom, jaké to je, jet si jen tak, nezávisle na komkoliv. Ano, cítil se volný, cítil se jako král, cítil se dospělý. Konečně dospělý!

Co?

"NÉÉÉ! Sakra sakra sakra!"

"Pane Clarksone, víte kolik jste jel?"

Jo bejt dospělej je fajn, ale where the fuck mám teď vzít na pokutu?!

Závěrečná poznámka: 

I slavný pan moderátor nějak začínal. :)

Obrázek uživatele Bestie

Matka a syn

Drabble: 

Mladík, který téměř dosáhl 18 let, bydlí se svou matkou. Chodí na střední školu, má brigádu, vlastní názor, vlastní myšlení, vlastní rozum a zodpovědnost. Má prostě svůj vlastní život. Bydlí s matkou...
Tady je háček.
Matka se snaží prosadit si za každou cenu svůj názor, své myšlení, svůj rozum. Mladík se s matkou často hádá. Ti dva nemají společného snad nic kromě příjmení. Matka mu nedá pokoj, protože mu ještě nebylo 18 let.
Po 18. narozeninách.
Mladík je oficiálně dospělý muž. Přístup matky je ještě horší. Nepřijímá vysvětlení jeho vlastního názoru, pohledu na věc. Matčina "autorita" odmítá akceptovat dospělého syna.

Závěrečná poznámka: 

Jaká je cena za dospělost?
100 slov je na odpověď málo.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Akrobatka Annie

Drabble: 

Nebejt starý chůvy Berty, možná bych teď chodil s páskou přes oko, hákem místo ruky nebo by se mi přezdívalo Tříprsťák Barnaby. Těžko říct, jakou daň by si vybrala moje dětská bezuzdnost a nezkrotná touha po dobrodružství.
„Co vás přivádí?“ zamračím se na učitele Bolzana a pozvu ho dál.
„Vyšplhala na střechu školní budovy a předváděla stojku na komíně!“
„Aha. Takže z tělesný výchovy dostane jedničku?“
Bolzano zmateně zamrkal.
„Mám tomu rozumět tak, že chování své dcery schvalujete?“
„No, samozřejmě bych byl radši, kdyby tu jedničku dostala z mravů, ale vždycky nedostanete, co chcete. To jako dospělej chlap určitě chápete.“

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Alexandr

Úvodní poznámka: 

Téma se mi ale vůbec nehodilo, proto jsem se rozhodla pro další "představovací" medailonek, jelikož hraběnčin měl takový úspěch ;). Příště se k příběhu vrátíme, slibuju!

Drabble: 

14. května 1863 se v Jimramově narodil druhý Mrštík, o 180 kilometrů dál a pár měsíců dříve spatřil světlo světa budoucí nadějný advokát Stern. Jeho matka Ekaterina Alexandrovna trvala na jméně otce v naději, že otupí hněv celé rodiny v Sankt-Petěrburgu po tom, co romanticky prchla s Karlem, obchodníkem luxusním zbožím. Nemělo to valného účinku a dospělost na slovanskou děvu dopadla jednou provždy. Když se Karl během noční pijatiky připletl pod kola drožky, jeho synovi nezbývalo než zapomenout na studia práv a zasednout do písárny krajského soudu. Hodiny strávené nad kalamářem ho pokradmu zbavily zbytků dětství. Vídeň byla jako vysvobození.

Závěrečná poznámka: 

Vídeň - město nových začátků!

Doplňující info: Karl byl celkem dobrý otec a Alexandr měl pěkné dětství. Pak se to všechno jaksi ošklivě zvrhlo. Alexandr nemohl studovat především proto, že mu po otci zbyly jenom dluhy a matčina majetná rodina s dcerou léta nemluvila, natož aby nějak pomohla. Úředníci za Rakouska potřebovali právní vzdělání, pokud to chtěli v kariérním a platovém žebříčku někam dotáhnout. Nebylo nemožné se vypracovat, aby to bylo alespoň k přežití, Alexandrovi se to povedlo, ale stávalo se to málokdy.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Skoč!

Úvodní poznámka: 

Tohle téma si o to přímo říká. Zpátky k Michalovi a jedné staré zdi.

Drabble: 

Zeď byla prastará, stupňovitý předěl se dávno drolil pod nohama. Z ulice sem vidět není – což bylo, jak jsem si uvědomoval – tenkrát naše jediný štěstí. Štěstí jsme měli víc. Jak jsem tam tak stál, a zíral na Zeď zdola, čím dál víc mi docházelo, jak jednoduché by bylo srazit si vaz. Změnit náš život způsobem, překonávajícím všechny rvačky a dětské krádeže.
Zaclonil jsem si oči před sluncem a počítal. „Můj“ devátý schod se zdál být neskutečně vysoko. Dražanův jedenáctý skoro v oblacích. V zápěstích mně příjemně zamrazilo a špička polobotky skoro vykročila. Skoro.
Pud sebezáchovy.
Cena, kterou platíme za dospělost.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Noc v Londýne

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Watson tuho spal, zmorený neobvykle namáhavým dňom.

Stál som pri pootvorenom okne prenajatej izby, oči zavreté, Watsonova palica pritisnutá k lícu len chabá náhrada sláka, keďže husle ostali v Sussexe.

Počúval som.

Ponad strechy sa roznieslo zavytie.

Hrmeli vlaky metra, vrčali motory áut. Zdola som počul ženu vykrikovať po rumunsky. Hmm. Prisťahovalci. Chudobní ľudia, rozorvané rodiny, starší neovládali angličtinu. Presne ako vdova Goldblumová a jej deti. Jevgenijovou smrťou prišli o živiteľa rodiny.

Rozhodol som sa ráno vyhľadať Irregulars z Baker Street – deti bez domova, s dospelými očami a žraločím obchodným duchom. Nepochyboval som totiž, že Wiggins ich služby stále využíva.

Závěrečná poznámka: 

Drabble chce byť zo sveta poviedky Neila Gaimana The Case of Death and Honey.

Nasleduje.

Obrázek uživatele Aziz

Vyhrát!

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, seriálové.
Mýtické AU. Tentokrát z pohledu záporáka.

Předchozí: Je to stále krádež, když po tobě jdou?

Drabble: 

Mají mého džina!
Příště musím být opatrnější, dávat si na něj větší pozor.
To je jedno. Zničením džina mě nezastaví, holt budeme pokračovat, jak jsme začali. Hezky postaru.
Náhrdelníky zbývají ještě čtyři, pro ostatní členy týmu, ale mám připravené materiály pro další, kdyby dělala problémy ta jejich vedoucí, nebo ten ornitolog, díky kterému jsme vlastně dostali prvního.
Nesnáším je úplně všechny. Ať se snažíme, jak se snažíme, tahle parta je skoro stále lepší. My máme v představování básničky, stejně jsou první.
Naše snaha přichází vniveč každý rok. Čím víckrát se zúčastní, tím víckrát prohrajeme.
Ale tentokrát ne.
Budou rozptýleni.
Vyhrajeme.

Závěrečná poznámka: 

Následující: Večer likvidace

Obrázek uživatele Eurydiké

Non sum dignus

Fandom: 
Drabble: 

Při uklízení stolu našla stařičký tahák ke zpovědi.
Vzpomínka byla podivuhodně plastická.

Zapomínám se modlit
Záchvaty vzteku na syna
Závist, že muž může, co chce, a já nic, uvázaná doma
Lenost a nepořádnost
Nejsem dost vděčná za to, co mám
Neumím pořádně milovat
Už chci jenom klid.

Kněz se zeptal:„Kolik máte dětí?“
Proč zas trapně brečí.
„Čekáme druhé…“
Mlčel. Pak řekl s hartusivou laskavostí:
„Vy sama jste ještě dítě!“

Proč jí to tak zahřálo? Je jí dvacet čtyři let. Je přece dávno dospělá.
A přece: tak dlouho nezakoušený pocit. Pocit dítěte, kterému někdo řekl, že nemusí na všechno stačit.

O svobodě a dospělosti

Fandom: 
Drabble: 

Ještě pár dní a bude dospělý. Neskutečně se těšil. Bude svobodný, volný. Konečně vypadne od toho bastarda, co si říká otec. Ještě nedávno ale netušil, co bude potom dělat. Bez peněz, bez přátel, bez domova. Jeho sen stát se lektvaristou byl hrozně vzdálený.
Pak ale přišle Lucius. Prý si jeho schopností všiml On. Přijme ho mezi své lidi. Dokonce už teď se s ním přátelilo mnohem spolužáků než kdy dříve. Konečně cítil, že má význam. Navíc mu splní jeho sen - umožní mu vystudovat lektvary na prestižní škole.
Pozítří přijme znamení. Zatím ještě neví, jak vysokou cenu za to bude platit.

Obrázek uživatele Brygmi

Platit tu cenu

Fandom: 
Drabble: 

Dítě je nevinné. Netuší, co se stalo se světem. Hraje si, pomáhá rodině, chodí do školy. Teprve později mu začíná vše docházet. Třeba to, jak je obtížné sehnat jídlo. A že lidé za život platí až příliš mnoho.

Cena za dospívání je vysoká.
Každý rok se totiž může stát, že vám bude hrozit trýznivá smrt. A také bolest pro vaše blízké, protože ji budou sledovat.

Cena za dospívání je taková, že můžete kdykoli zemřít.
Ale pokud se tak nestane… Přijde cena za dospělost. Protože pokud žijete, tak jste přihlíželi smrti svých vrstevníků. A čeká vás nekonečný strach o vaše děti.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Stevko

A či si mi tu, Jarík môj?

Drabble: 

- Jarík môj, a vari sa ma to dnes neopýtaš?
- Pištík môj, a prečo by som sa pýtal, keď ťa vidím tu pri mne sedieť? Vari sám nevidíš, ako krepô to vyzerá, keď furt tak isto začíname?
- Nuž, starý môj, veruže ani veľmô nie.
- Pištík môj, však ti to je strašne detinské, čo tu každý deň vyprávame. Dospieť by nám už bolo treba.
- Dospieť hovoríš? A na čitateľov si nepomyslel? Každý deň sa na nás tešia. A takto ich chceš sklamať?
- Nuž, to je cena, ktorú som ochotný za dospelosť obetovať, Pištík. Hlavne teda keď ju oni platiť za nás budú.

Závěrečná poznámka: 

Dnes teda takto. Ale zajtra sa snáď vrátime k tradičnému formátu.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Život si nenaplánuješ

Drabble: 

Až budu velká, najde si mě princ na bílém koni. Vdávat se budu s velkou slávou a budeme mít kupu dětí. A samozřejmě, budeme žít šťastně až do smrti!

Dítě mám, ale v bílém jsem se nevdávala. Nedokončila jsem střední a rodiče mě vykopli, když zjistili, že jsem v tom. Do děcáku jsem nechtěla, tak jsem si našla staršího chlápka, co má byt. Hledám si práci, abych se postavila na vlastní nohy, ale nemám ani učňák, natož maturitu. A taky mám dítě.
Radečka mám ráda a za nic bych ho nevyměnila.
Ale někdy přece jenom uvažuju nad tím, co kdyby-

Obrázek uživatele mila_jj

Tluče bubeníček

Úvodní poznámka: 

Věnováno všem mým milým betám a neviathiel, které by téma německého akademického dění mělo být velmi blízké

Berlín 1933

Drabble: 

Albert Einstein seděl u psacího stolu v hlubokém zamyšlení. Elsa Einsteinová se pohybovala po špičkách co nejdále od pracovny. Otevřené kufry pohlcovaly další a další věci.
Pero škrábalo po papíru, zadrhávalo se a škrtalo. Nebylo lehké napsat to, co musel. Měl v Akademii přátele, získal od ní mnoho poct a hlavně - vlastní fyzikální ústav a klid pro vědeckou práci. Jenže... jak to zpívaly ty děti v Praze? Zahrajem si na vojáky, hola hola hej, žádný nemeškej!
A tohle mu bylo vždycky protivné.
Dítě skotačí s ostatními dětmi, protože nechce být samo. Anebo nemá odvahu se vydělit. Muž statečný být musí.

Závěrečná poznámka: 

Z dopisu Einsteina Bavorské akademii věd:
"Akademie mají v první řadě za úkol podporovat a chránit vědeckou činnost ve své zemi. Německé učené společnosti však - pokud je mi známo - mlčky přijaly fakt, že nemalá část německých vědců a studentů i lidí vykonávajících své povolání na základě akademického vzdělání je v Německu zbavována možnosti pracovat a vydělávat si tak na živobytí. Nechci být členem pospolitosti, která - i když pod nátlakem - zaujímá takový postoj."

Když

Úvodní poznámka: 

deprese included

Drabble: 

Když jsem dělala státnice a do toho se dozvěděla, že má děda TU nemoc.
Když děda po operaci zestárnul o deset let a zhubnul ještě o mnohem víc.
Když jsme o Vánocích seděli u stromku a věděli, že TU nemoc už má i táta. A že nás za rok nejspíš bude míň.
Když mi děda na zahradě ukazoval, jak si sáhnout na jeho zvětšená játra a litoval, že je život sakra krátkej.
Když táta utekl z dědova pohřbu, protože mu bylo zle z chemoterapií i z představy, že půjde stejnou cestou.
Ty roky byla cena za dospělost až moc vysoká.

Obrázek uživatele Arenga

Prokaž, že jsi mužem

Drabble: 

Armin se choulil do kožešinou podšitého pláště. Ranní mráz ho štípal do tváří, noc už byla naštěstí za ním. V rámci rituálu přijetí mezi muže musel zůstat sám venku až do dnešního večera. Aby se aspoň trochu zahřál, vyrazil po obvodu Zeleného údolí.
Nedošel daleko. Cestu mu zkřížil cizinec, záhorský zvěd.
Jak se dostal tak blízko hradu, Armin nepřemýšlel. Nečekal, až nepřítel zaútočí. Vrhl se na něj se vší slepou odvahou čerstvě patnáctiletého.
Sníh pil krev umírajícího Záhořana.
Mladík pevně svíral zkrvavenou zbraň, nový meč, který dostal teprve včera večer.
Uvědomil si, že se třese.
Byl to jeho první mrtvý.

Závěrečná poznámka: 

Na den svých patnáctých narozenin se těší snad každý chlapec v horách. Ten den je rituálně přijat mezi muže a mimo jiné obdrží své první zbraně, které má od toho dne právo a povinnost nosit. A pak odchází ven, do hor, aby prokázal, že je mužem, který se umí sám o sebe postarat – doba je různě dlouhá, v závislosti na ročním období.
Mladý Armin se narodil v lednu, odchází tedy pouze na necelý den. Ani ten však nestráví o samotě v horách celý, neboť čirou náhodou narazí na záhorského zvěda, s jehož mrtvým tělem se předčasně vrací domů na Starmel. Jeho otec Thelf-Armin jej však nepochválí. Nikoli kvůli tomu, že se vrátil dříve, než měl, ale proto, že živý zvěd má větší význam než mrtvý. Armin si tu lekci bude pamatovat po celý život.

Obrázek uživatele Ampér

Abiturientský sraz

Fandom: 
Drabble: 

Co se tak probírá na srazu maturantů po 15 letech? Politika, fotbal, nakonec se skončí u ženských. Jako na tom našem.

„Maminka vždycky říkala, že dospělost začíná maturitou,“ začal Lukáš. „Nemá pravdu. Ta začíná tím, že se oženíte. A to je konec volnosti, kamarádi. Pak už jen slyšíte: vyluxuj, umej nádobí, potřebujeme vymalovat.“

„Neplatí to jen pro ženáče,“ podotkl smutně Dan. „Já s tou svou žiju 10 let na hromádce. A cenu za dospělost platím stejnou jako ty. Vlastně vyšší. Na rozdíl od tebe v noci nespím, protože mě Marta vyhodila z postele mýho plyšovýho medvídka, bez kterého prostě neusnu!“

Obrázek uživatele Kaisa

Stádia rozkladu

Úvodní poznámka: 

Tohle je pro Liall. :)

Drabble: 

Když jsem ji potkala poprvé, tak ji hlídal na dětském hřišti Bratr – obrovské stvoření s lahví ruské vodky v ruce, krví podlitýma prasečíma očima, jizvami neurčitého původu, hladce oholenou hlavou a Remingtonem zastrčeným za páskem kalhot.

Podruhé to bylo v zapadlé páchnoucí uličce, okolo ní měl obmotané paže Potetovaný – jeho motorka dávala dost dobře najevo, že jede v něčem nelegálním, klouby mu někdo sedral až na kost, obličej zakrýval šátek, zpod trička mu vykukoval Sig Sauer.

Naposledy stála na mostě a za zápěstí jí držel Nadějný – šeptal jí o novém začátku, příležitostech, snech, přáních, žadonil a prosil. Zbraň neměl.

Skočila.

Závěrečná poznámka: 

in truth, when all is said and done
you only have to raise your gun
(Guns - enjolras)
Obrázek uživatele Lee

Dítě a jeho strážce

Fandom: 
Drabble: 

Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském, slýchával od dětství. Miloval ten verš. Připomínal mu, jak je důležité být dítětem. Vždy věřil spíše dětem než dospělým. A život ho v tom jen utvrzoval. Dospělost mu byla znamením zániku. Co bylo dobrého na zničení dětské nevinnosti, co moudrého na zničení dětské naivity? Blížící se dospělost byla jako rostoucí inkoustová skvrna na doposud čisté stránce jeho života. A tak nedospěl.

Trvalo mu dvacet let, než pochopil, že pravá dospělost neznamená zabít dítě v sobě, ale stát se natolik silným, abys jej ochránil.
A tak dospěl.

Závěrečná poznámka: 

Pardon, jestli je to patetické, zařekla jsem se, že na tohle napíšu něco pozitivního.

Obrázek uživatele Lejdynka

Budeme žít věčně jako děti

Úvodní poznámka: 

Pocta mým dvěma oblíbeným autorkám, Astrid Lindgrenové a Tove Janssonové. Protože je miluju a nechci vyrůst.

Drabble: 

Dospělí jste, když uděláte něco statečného. Přeletíte propast, abyste zachránili přítele, skočíte s ochrnutým bratrem z okna, vejdete do temného hradu, i když se bojíte. Postaráte se o dítě, i když to neumíte. Potrestáte vozku, který týrá koně.
Nebo se vydáte pro kotě. Překonáte svůj ostych. Uklidíte cizí dům místo maminky. Nezlobíte se na tu mrňavou zbytečnost, která nevaří, neuklízí a dokonce se ani neumí učesat.
Dvě dámy s jasnýma očima svými příběhy dodávají odvahu všem dětem, a také dospělým, kteří nechtějí vyrůst. Nechtějí, protože cenou dospělosti by bylo je navždy ztratit, a to by se malá Mia moc zlobila.

Závěrečná poznámka: 

Použité fandomy (ne popořadě):

Astrid Lindgrenová:
Bratři Lví srdce
Děti z Bullerbynu
Mio, můj Mio
Pipi Dlouhá punčocha
Ronja, dcera loupežníka

Tove Janssonová:
Kometa
Pozdě v listopadu

Obrázek uživatele Kleio

Znovuzrození

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vycházím jenom z toho, co znám z Young Avangers, takže možná že je to i AUčko. Těžko říct, nemám toho ještě načteného tolik. Ale věřte, že tu původní drabble o dětských vojácích jste nechtěli číst.

Drabble: 

Příval bolesti se rovnal ráně Thorovým kladivem. Což vzhledem k tomu, kdo před ním teď stál, vlastně nebylo ani tak daleko od pravdy.
Zlomek vteřiny všechno vrátil. Celé tělo mu zaplavil ledový chlad. Najednou si uvědomil, že zemřel. Naprosto zřetelně viděl své jméno v knize mrtvých, i to, jak odtamtud bylo vytrženo šepotem. Bůh klamu obelstil smrt.
Dovolil si mírný úsměv, ale hned zmrzl. Vrátily se podvody, zabíjení, zrada. Vše tak silně, že to jeho nové, třináctileté tělo nezvládlo unést.
"To nejsem já!" křičel a plakal v Thorově náručí.
"Nebudeš, bratříčku." Pevně ho objal a doufal, že je to pravda.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlivky: v jedné z komiksových linií byl Loki znovuzrozen a vyrůstal v Paříži jako obyčejný kluk. Když mu bylo asi třináct, tak ho našel Thor a řekl mu, kdo doopravdy je (blbec, ale o čem by ty komiksy pak byly, já vím).

Obrázek uživatele Dobi

Poslední chvíle samoty

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle AU vychází z filmu "Dear Wendy" v češtině "Miláček ráže 6,65". Wendy je malý revolver, okolo kterého se točí celý příběh. Snad se bude Drabble líbit :)

Drabble: 

Dick věděl, že je dospělý a byl na to hrdý.
Věděl to tehdy, když poprvé držel v ruce Wendy-milovanou Wendy a věděl, že jde opravdu o revolver.
Když stál v čele Dandies, když přísahal, že Wendy nepoužije.
Ve chvíli, kdy se trefil do terče od boku se zavázanýma očima.
Nebo když se rozhodli pomoci přejít stařeně náměstí.
Ale teprve, když Wendy zmrzačil a pak o ni přišel, zjistil, že cena dospělosti je vysoká.
Cen nejvyšší, kterou teď všichni Dandies museli zaplatit spolu.
Každý měl svého partnera, jehož tíha v ruce dodávala sebejistotu.
Dick byl sám s myšlenkou na Wendy.

Závěrečná poznámka: 

http://www.csfd.cz/film/91997-muj-milacek-raze-6-65/prehled/ Tady máte odkaz na přibližný děj filmu :)

Obrázek uživatele Kilián

Dospívání

Drabble: 

Byl to celkem normální chlapec. Se všemi se normálně bavil a nechoval se neobvykle. Ale pak přišlo dospívání. A s ním se začaly dít věci. Doma měl často záchvaty vzteku. Byl na všechny agresivní, nepříjemný, neustále byl rozzlobený a rozmrzelý. Velmi to trápilo všechny okolo něj a jeho samotného taky. Nikdo nevěděl, co s tím dělat, a utěšovali se tím, že to brzy přejde. A když to nepřecházelo, řekli si, že když má takhle těžké dospívání, jistě z něj vyroste správný muž.
A nakonec to přešlo. Najednou a nečekaně.
Srazil ho vlak. A na vozíčku už záchvaty vzteku mít nedokázal...

Závěrečná poznámka: 

První čtyři řádky jsou vesměs z života mého. (S politováním musím říci, stále trvající.)
P.S. Už jsem potřeboval nějaký happy end...

Obrázek uživatele Dangerous

Fairy tales

Fandom: 
Drabble: 

They were the model of the world. We, as little children, were imperfect, answering back, not doing the right things at the right time – but we tried and learnt and hoped that we’ll be able to be as perfect as adults are. They know what to do, they don’t lie, they let people leave the bus first before stuffing themselves in… As we grew older, though, we found out that people don’t follow the noble rules. Becoming the hero is hard. Acknowledging that other people are the bad guys is harder. And accepting that they aren’t black-and-white is the hardest.

Závěrečná poznámka: 

Snížila jsem se k tomu, že zkrácené tvary počítám jako jedno slovo. Shame on me. :D Ale jinak už bych to do 100 slov nedala. :D

Obrázek uživatele Peggy Tail

Síla

Drabble: 

Byla ještě dítě. Byla praštěné dítě a snažila se taková zůstat, co nejdéle. Ale když už v tak útlém věku máte tolik starostí, je těžké dítětem zůstat.

Bratr už zase prohrál všechny prachy a otec si ani není schopný dojít k doktorovi, no a dneska nám odpojili elektřinu.

Když její maminka po letech prohrála nekonečný boj s nemocí, přišel čas. Už nemohla být dítě, aspoň ne navenek.

Jak dodělat školu, když musím zaplatit nájem?
Jak chodit do práce, s tou strašnou bolestí srdce?
Jak se starat o lidi kolem sebe, když se nikdo nepostará o mě?

To je cena dospělosti.

Závěrečná poznámka: 

Půjdu si pro tebe třeba do horoucích pekel.

Obrázek uživatele Liall

Tohle s čokoládou

Úvodní poznámka: 

J Dog se svou přítelkyní procházející se po Praze plné trdelníků s nutellou, čokoládových palačinek a rájů sladkostí.

Drabble: 

„A co třeba tohle? S čokoládou?“ horlivě ukazoval na všechno jídlo, které bylo k prodeji v dřevěných stáncích. V očích mu zářily jiskřičky infantilního štěstí a radosti.
„Ne. Už musíme jít zpátky. Navíc máš teď speciální harmonogram, tohle by ho akorát narušilo,“ promluvil milý hlas jeho přítelkyně, která měla jednu polovinu vlasů černou a druhou bílou. Na to, jak uvolněně vypadala, se chovala spíše trochu upjatě, alespoň podle jeho názoru.
„Ale co když už se sem nikdy nedostanu? To jídlo tady přece nebude čekat věčně!“ snažil se ještě o nějaké racionální vysvětlení.
„Cena dospělosti, chlapče, je hold vysoká,“ ukončila dívka.

Závěrečná poznámka: 

„Scene kids, ghetto jeans, gangsta's, 40's and the bling-bling sidekicks rollin' with the cleanest feel.“ - Hollywood Undead

Obrázek uživatele Erendis

Předražené zboží

Fandom: 
Drabble: 

Katniss musela dospět v jedenácti letech, když ji důlní neštěstí navždy připravilo o tátu a těžká deprese dočasně o matku. Jídlo se samo neopatří.
Finnick dospěl dva roky po svém vítězství ve Hrách. V šestnácti už byl pro kapitolské chlípníky dost starý.
Kdybyste se zeptali Peety, pokrčil by rameny. Neví. Když ho poprvé vylosovali? Když dal ránu z milosti té holce, co v noci v aréně rozdělala oheň? Když se podruhé sám přihlásil? Když zabil Bruta?
Oktavii bylo přes dvacet, ale chovala se pořád jako dítě. V Kapitolu to bylo bezpečnější.
Prim, Routa, Martin a spousta dalších nedospěli nikdy. Zemřeli.

Stránky

-A A +A