Na krásném modrém Dunaji

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Esküszöm

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 6 proč 6. 4.: Před tím a potom

Drabble: 

Předtím. Od okamžiku, kdy poprvé uviděl to malé křičící škvrně, věděl, že ji bude chránit až do konce svých dnů. Esküszöm, Erzsébet. Každý druhý muž by se skoro styděl přiznat, že má dceru, Miklós to rozhlašoval po celé zemi. Také ji nezapomněl důkladně zapít plnokrevným uherským vínem. Byla pro něj vším.
Potom. Jeho malá holčička rostla do krásy. A každým dnem v ní víc a víc viděl její matku. Nic ze sebe. To ty její oči, ty oči to prozradily. A fámy štěbetavě poletující za hranice Vídně. Jen hrdost stála mezi ním a nevyslovitelným. Jeho malá holčička nikdy nebyla jeho.

Závěrečná poznámka: 

Velké odhalení: neumím maďarsky a zatím nemám po ruce slovník. To napravím. Každopádně dle internetu by „Esküszöm“ mělo znamenat „Přísahám“.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Hranice důvěry

Úvodní poznámka: 

Nebudu už chodit kolem horké kaše. Pořád jsme v minulosti. Probíhá nesmírně trapný rozhovor, který se mi špatně psal, protože second hand embarassment, proto. Výsledkem tohoto rozhovoru je Erzsébet. Opáčko zde.

Drabble: 

Domluvila a snad poprvé ve svém životě odvrátila pohled od svého posluchače. O co může slušná žena požádat přítele? Kde leží hranice důvěry?
Nevyřčené odmítnutí ji svíralo jako balvan. Jak dlouho ještě bude čekat na odpověď?
„Jste si jistá, že neexistuje jiná možnost? Jiný... přítel?“ zeptal se advokát Sternbach. Hlavou mu vířilo tisíce myšlenek. Udělal by pro ni...? Dokázal by...? Vždyť ještě nikdy...
„Nebudu vás přemlouvat. Chápu, že... Chápala bych, kdybyste hned běžel za mým mužem.“
„To bych vám nikdy neudělal.“
Pohlédla na něj s vděčností, kterou rezervovala pro málokoho.
„Pomohu vám.“
Za kolik vteřin se rozhodne o lidském životě...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Pragmatické rozhodnutí

Úvodní poznámka: 

Přiznám se, trošku to tahám z paty, nejradši bych psala jenom nekonečné rozhovory Wilhelma s hraběnkou na hranici nonsensu. Ale někam se hejbat musíme, taky vás nechci zklamat, protože miluju jednoho každého svého komentátora! Jste úžasní, nebýt vás, tak na to asi kašlu. Ale já ten blok překonám - psaním! A to by v tom byl čert, aby to nezabralo.

Drabble: 

„Podle všech mých vyšetření jste naprosto zdravá, madam.“
„V tom případě existuje jen jediná možnost,“ řekla hraběnka věcně a nezaujatě. „Mám pravdu, pane doktore?“
Přikývl, o poznání pomaleji, než by si představovala.
„Děkuji,“ natáhla ruku oděnou v rukavičce, „můžete jít.“
Zmizel rychleji, než by za daných okolností bývalo nutné.
„Lékař, který se bojí mluvit o reprodukčním zdraví. Fascinující.“
Na stěně hotelového pokoje viselo zrcadlo. Pohlédla do něj a zkonstatovala – už po tisící – fakta. Bylo by trestuhodné zahodit krásu, jen protože druhý člen rovnice zaostává za prvním. V takovém případě je třeba doplnit příklad o dalšího. Lidé si přece musí pomáhat.

Závěrečná poznámka: 

Toto už bylo naťuknuto a náležitě oslaveno loni. Modří už asi vědí.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Nad sklenkou vína o létání

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se za včerejší absentérství. Jsem zpátky.
Dnes se ocitáme dávno před dobou, kde jsme se pohybovali dosud. Nabízím vám počátek jednoho přátelství a slibuji, že nejde jen o plky a bude to mít vliv na děj. Bavte se, pokud můžete ;)

Drabble: 

Byl krásný den, jenž se pokoušel maskovat za letní. Dámy a pánové zmlsaní září chladnoucího slunce umíněně posedávali na čerstvém vzduchu.
„Četl jste dnes o expedici k severnímu pólu, pane advokáte?“ zeptala se dáma aristokraticky.
„Jistě,“ odvětil nejistě pan advokát. Popravdě netušil, jak se ocitl naproti cizí ženě, která si počínala, jako by již roky byli nejlepšími přáteli.
Šalamounsky se pousmála a upila ze sklenky červeného. „A co soudíte o bezpečnosti letového provozu?“
Jeho zamračená tvář se rozjasnila. „Míním, že bychom se jí měli zabývat pro případ, že se někdy naučíme létat.“
Zvonivě se rozesmála. Víno se vpilo do ubrusu.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Ancient Coffee

Sourozenecká energie

Úvodní poznámka: 

Drabble v němž se dozvíte, že Sternbachovi se téměř výhradně vyjadřují jednoslovně. Přímo navazuje na Salónní řeči.
Varování: Zřejmě anachronismy v řeči. Postavy si zase dělají, co chtějí.

Drabble: 

„No,“ vyřkla společensky občas nepoužitelná matka devíti dětí. „To šlo dobře.“
„Margareto.“ Dramaticky vykulila oči, jako by celou podobu svého jména už léta neslyšela. (Byla to mimochodem pravda.)
„Pardon,“ zvedla obě ruce v obranném gestu. „Nemyslela jsem to zle.“
„Nikdy nemyslíš nic zle,“ kontroval Wilhelm v modu soudce.
Ovzduší jiskřilo magickou sourozeneckou energií. Už už by se něco mezi nimi vznítilo. Alexandr, nervózně sedící po Wilhelmově pravici, se diplomaticky zdržel názoru. Napětí by se dalo krájet. Greta se právě nadechovala k další jednoslovné poznámce, když do salónu rázně nakráčela paní domu.
„Takže vážení, vysvětlí mi někdo, co se tady stalo?“

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Erzsébet

Úvodní poznámka: 

Hrabě a makovice na více způsobů.

Drabble: 

Ležel na pestrobarevných poduškách a hleděl na nebe na stropě. Pokoj se tetelil opiem. Ticho narušovalo jen občasné plynutí času.
Pole plné vlčích máků. Většina rudá, tak jak má být. Některé modré jako pavučiny po dešti. Okvětní lístky se k němu skláněly, kroužily kolem něj a proklouzávaly mu mezi ztěžklými prsty.
Mezi máky se objevila dívka v šatech modrých jako pavučiny po dešti. Dívala se na něj vyčítavě. Jasně zelenýma očima. Pole pod ní podklouzlo a ona padala, padala tak dlouho. Modré šaty na kamenné dlažbě.
Červené lístky pod nakřápnutou makovicí.
Vykřikl a zakryl si oči rukama.
Zůstala pod víčky.

Závěrečná poznámka: 

Nápověda je ve jméně. Četli jste loni pozorně?

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Salónní řeči

Úvodní poznámka: 

Dnes to asi nebude nic moc. Ale je tam nějaká zápletka, bacha na ni!

Drabble: 

„Odpoledne na mě pak zaútočil váš manžel,“ dodala Greta s lehkostí sobě vlastní k výčtu menších i větších životních událostí.
Wilhelm se důstojně a nenápadně přidusil čajem. Hraběnka počastovala mluvčí pohledem, který přesně vyjadřoval, co si myslí, a zároveň tuto nepříjemnou skutečnost umně skrýval. Zbytek společnosti pochopil, že padlo něco nepřípustného.
„Zaútočil čím?“ promluvila konečně hraběnka. Striktně. Konverzačním. Tónem.
„Cigaretovým kouřem. Věřili byste tomu?“
„Ach tak.“ Dvě slova platná souvětí. „Zbraň civilizovanější doby.“
Pousmála se.
Vteřiny plynuly.
Pod oknem projela drožka.
Pak na stole v salónu přistál šálek kávy.
„Nebudu vás už déle zdržovat.“
Některé věci by neměly nikdy zaznít.

Závěrečná poznámka: 

Echo pravidelným čtenářům: mám pocit, že mi to letos zatím nějak nejde. Myslete na mě, ať se to zlepší, jinak budeme všichni nešťastní :/. Jo, taky si brzy budu měnit ikonku, tak se nelekněte.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Setkání v cigaretovém dýmu

Úvodní poznámka: 

Určitě se už nemůžete dočkat Wilhelma, Alexandra a Anety. A já se k nim dostanu, snad už zítra, když téma dá. Takže dnes seznámení s novými postavami. Letos to bude docela jízda.

Drabble: 

Schůzka nedopadla právě podle jejích představ, ale skutečný obchodník se s neúspěchem dokáže vypořádat. A ona byla obchodnice, stejně jako její manžel a jeho otcové před ním. Proto kráčela svižně, s hlavou hrdě vztyčenou.
„Slečno Greto!“ Známý hlas ji přikoval na místě. Otočila se.
Na rohu ulice pokuřoval hrabě Miklós Karóly ve vší své kráse. Z úst vypouštěl dokonalé kruhy dýmu.
„Už dvacet let nejsem slečna. Mám devět dětí,“ ohradila se.
„Ty tady s tebou ale nejsou, nebo ano?“ zapředl a vykročil k ní. Černé oči mluvily o prohýřené noci.
„Nepřibližujte se!“
Odplivl si. „Tak mi nerušte moje kruhy, madam!“

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Dopis z Vídně

Úvodní poznámka: 

Milí a drazí, milé a drahé,
jsem zpět já a vrací se i NKMD. Doufám, že se vám i letos bude dobře číst, stejně jako mně psát a všichni se budeme každodenně setkávat v komentářích :).
Nuže začínáme (stylově) dopisem.

Drabble: 

Milá Beatrix,

konečně usedám ke kalamáři a peru a píši Ti pár slíbených řádek – bohužel opravdu jen pár, každou chvíli odcházím na schůzku s baronem A. G. Jistě chápeš, že tak zásadní obchodní příležitost je takřka zázrakem!
K situaci Wilhelm – mělas pravdu, úplná Sodoma Gomora! Vůbec nechápu, jak bratr v tak hříšném prostředí může žít. Což mi připomíná, mám Ti sdělit, že jsi asi tak za půl roku zvána na křtiny. Zdraví také pan Stern (okouzlující mladý muž, nemyslíš?).
Opatruj se.

Líbá Greta

P.S. Do Vídně včera přijel ten příšerný Maďar. To nevěstí nic dobrého, mysli na má slova.

Závěrečná poznámka: 

Pro připomenutí: Beatrix je Wilhelmova protivná starší sestra. Greta je jeho dosud jedinkrát zmíněná sestra mladší. A Maďara... toho ještě neznáte ;).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Záblesky humoru po ránu

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Záblesky ze 7. 4.

A na závěr téměř parodie a pro jednou drabble zcela odlehčené. Odehrává se takových pět let po příběhu, který jsem vyprávěla toto DMD, takže Alexandr už je vystudovaný právník a Aneta s Wilhelmem jsou už nějaký ten rok svoji. Jak jejich soužití funguje nebo nefunguje není předmětem tohoto drabble ;).

Drabble: 

Suverénně nakráčel k jídelnímu stolu. Posadil se a významně pohlédl na Wilhelma. Wilhelm seděl schován za novinami a vyzývavé záblesky v Alexandrových očích ho tudíž nechávaly chladným.
„Něco po tobě chce,“ poznamenala Aneta od snídaně. Vystrčil hlavu.
„Nechám si narůst vousy,“ prohlásil Alexandr.
„Ano?“ zvedl Wilhelm obočí.
„Ano,“ přisvědčil zaraženě.
„Jdu do kanceláře,“ dodal po chvíli a konsternovaně se zvedl.
„Chci polibek na rozloučenou,“ protáhl Wilhelm. Aneta se rozhodla věnovat situaci zvýšenou pozornost.
„Proč právě dnes?“ otázal se Alexandr podezřívavě.
„Chci ti dopřát poslední radost, než se necháš zarůst.“
Aneta se rozesmála a Alexandr zrudnul.
Okny se prodírala zlatavá prasátka.

Závěrečná poznámka: 

To tykání se mi ale těžko psalo!

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Poslední valčík

Úvodní poznámka: 

Tancem to začalo a tancem to skončí.

Drabble: 

Hudba doznívala, jak hudebníci zavírali víčka. Za několik hodin se město probudí. Zatím je neobvyklé ticho, skoro jde slyšet šumění řeky. Ale možná je to jenom tichounké bublání ve sklenicích od šampusu.
Jako poslední tančí Alexandr a Aneta, zlehka se pohupujíce po parketu. Od okna je pozoruje soudce Sternbach a pro jednou nehodlá mizet.
„Tak se vám to podařilo,“ vynoří se ze stínů pomaloučku mizející noci hlas hraběnky. „Máte všechno. Závidím vám, milý příteli.“ Usměje se a políbí ho na tvář. Pak odpluje, jako se předtím objevila.
Valčík utichne a tanečníci zamíří za ženichem. Protože každý pořádný příběh končí svatbou.

Závěrečná poznámka: 

Mí drazí čtenáři,

bylo mi tady s vámi krásně. Je to poprvé, co jsem se pustila do takového podniku - totiž psaní souvislého příběhu na pokračování. Ještě navíc s omezením tématem.

Měla jsem slabší chvilky, v těch nejslabších jsem nenapsala vůbec nic, za což se omlouvám všem, ale především Tenny, která mi byla neskutečnou podporou a oporou, komentovala poctivě každé drabble a mé postavy někdy milovala (a snad je bude milovat i nadále, třeba příští rok) snad ještě víc než já. Zjistila jsem, že jeden oddaný čtenář opravdu stačí a to vrchovatě a čekání na pravidelný feedback byl pro mě každodenní radostí.

Takže děkuji Tenny a všem svým neméně milovaným čtenářům za komentáře a kačenky. Jste skvělí a miluju vás! Snad zase příští rok a na pikniku!

Dobrou noc :).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Odchod

Úvodní poznámka: 

Počítejte se mnou eufemismy.
(Epické vyvrcholení příběhu zítra.)

Drabble: 

Kráčeli ulicemi Vídně a stejně jako všichni vzdělaní lidé hovořili o římském právu. Kdyby je někdo míjel, nevěděli by o tom.
V salónu čekala Beatrix, oděná v oceli. Zorničky se jí rozšířily, když kromě Anety spatřila i Alexandra. „To nemyslíš vážně!“ Povstala z pohovky jako anděl pomsty a úsečně vyzvala bratra k rozhovoru.
Oba zůstali, zatímco Beatrix byla tažena ze dveří. Hádali se krátce a nesmírně tiše, asi jako zrnka prachu mezi knihovními policemi. Pak se Wilhelm vrátil.
„Co se stalo?“
Pousmál se, smutně a unaveně. „Sestra se emancipovala. Ostatně soudím, že již bylo na čase.“
Toho večera zůstali sami.

Závěrečná poznámka: 

Ráda bych Beatrix představila dřív a nachystala si ji na tuhle dramaticky nedramatickou komorní scénu, vysvětlila vám všechny její životní postoje a filozofii, ale jsem lemra. Takže tady (nebo příští rok ;)): Beatrix je ten typ člověka, který všem řídí život, hlavně proto, že s vlastním není spokojená, a hodně jí záleží na tom, co si o ní ostatní myslí. Proto Alexandra (nakonec vcelku logicky) považuje za hrozbu, potenciální ohrožení pověsti rodiny a její vlastní. Pokud to dříve nebylo jasné, až dosud sdílela s Wilhelmem domácnost, a to zhruba od doby, kdy ovdověla (cca 4-5 let). Je tam backstory, ale to až někdy v příštím životě ;).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

O krásné komtese a rákosové stezce

Úvodní poznámka: 

Vlastní fandom přidávám z ohledem na pravdivé jádro (tedy pravdivé v rámci NKMD). Znalost mého fandomu naprosto není podmínkou pro čtení tohoto pokusu o pověst, pravidelní čtenáři z toho budou asi tak stejně moudří jako čtenáři nepravidelní či ti, kteří nečtou ;).

Drabble: 

Na břehu jezera stávalo sídlo uherského hraběte. Ten měl dceru Alžbětu. Byla krásná a laskavá a nemohla se nabažit procházek kolem nekonečných vod jezera. Ty ji každou noc na oplátku konejšivě zpěvem větru tančícího na vlnách ukládaly ke spánku. V těchto vodách ale žil také vodník, který se rozhodl, že se s Alžbětou ožení, a jednoho večera ji unesl pod hladinu.
Krásnou komtesu už nikdy neviděli, ale rákosí a lekníny si za jedinou noc prorazily cestu ven z vody až k hraběcímu sídlu. Povídá se, že se tak mladičká dívka naposledy loučila s rodiči. Dlouhá rákosová stezka tam roste dodnes.

Závěrečná poznámka: 

Invaze leknínů se určitě počítá! :D

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Tikot neviditelných hodin

Úvodní poznámka: 

Inspirováno příšerným sněhem v dubnu (tohle jsem si neobjednala!).

Drabble: 

Potkali se mezi dveřmi. Pozval by ji dál, kdyby se už nepozvala sama.
Seděli vedle sebe na pohovce na nohách ve tvaru lvích tlap. Pokojem se rozléhal tikot neviditelných hodin.
„Potkala jsem vaši sestru. Tvrdila mi, že vám ubližuju, když neodpovídám na vaše dopisy. Chtěla bych odpovědět. Přišla jsem si pro dopis.“ Za oknem se opět začínaly honit vločky.
„Proč jste odešla?“
„Protože jste mě nepotřeboval. Ani jeden z vás mě nepotřeboval. Nezůstávám tam, kde nejsem chtěná.“ Byla věcná až do umdlení.
„Jak vás to jenom mohlo napadnout?“ Poprvé se na sebe podívali přímo.
Za oponou bílé ožívaly pouliční lampy.

Závěrečná poznámka: 

Kdyby téma nebylo dostatečně jasné: celý tenhle příběh je plný spousty předpokladů, většinou mylných nebo zavádějících, které vedly k tomu, že mí hrdinové dělali věci, které vlastně vůbec dělat nemuseli, a naopak nedělali to, co by bylo potřeba. V tomhle drabble konečně praskla jakási informační bublina. Respektive začala praskat, ale to se nevešlo, tudíž zbytek nechávám na fantasii čtenářů.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Máchovská zvolání

Úvodní poznámka: 

Dnes takové rekapitulační, ještě méně akční a vlastně vysvětlovací. Dosud to totiž bylo asi celkem jasné. Ale nic není tak jednoduché ;).

Drabble: 

Byla skutečnou dcerou své matky. Za dvacet let přečetla víc knih než leckteří lidé za celý život. Mluvila několika jazyky a hlásila se (zatím nenápadně) k ženskému hnutí. Nikdo by ji nepodezíral, že je hloupá.
Přesto se hloupě zamilovala. A přála si, aby byl šťastný, i kdyby to znamenalo, že zůstane sama.
Neodpovídala na jeho dopisy, rovnou je pálila.

Byl muž, nikdo by ho nepodezíral, že je hloupý.
Přesto se hloupě zamiloval. A přál si, aby on byl šťastný, i kdyby to znamenalo, že nezůstanou spolu. Sami.

Oba milovali téhož muže. On se mezi nimi rozhodovat nechtěl.
Wilhelme! Alexandře! Aneto!

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Soukolí slov

Úvodní poznámka: 

Jen taková připomínka, že jsme v době, kdy to pro spoustu lidí není právě růžové.

Drabble: 

Taneční sál praskal ve švech a páry vířily dokola, jako by létaly. Soudce Sternbach s hraběnkou Karóly se vymanili ze soukolí tanečníků a mířili ke stolům.
„Nemusím vám připomínat, jak dlouhý může být trest,“ zašeptala. Mohla stejně dobře křičet.
„Deset let,“ odvětil bezvýrazně.
„Dřív jsem vás jen popichovala, ale teď už se oženit musíte,“ sykla s tváří dokonale dekorativní. „Řeči se šíří.“
„Jaké řeči?“
„Zatím žádné. Ale přijdou. Přivedl jste na ples svého chlapce, proboha živého!“
Hlas nezvýšila ani jednou a nikdo nezachytil víc než osamocená slova. V celé místnosti nebyl jediný stín mimo těch za okny. Přesto se setmělo.

Závěrečná poznámka: 

"Nový trestní zákon Allgemeines Bundesgesetz byl zaveden v roce 1852 a byl v českých zemích uplatňován s menšími obměnami až do roku 1950, v Rakousku až do roku 1975. Čtrnáctá kapitola o násilném smilstvu, znásilnění a jiném závažném smilstvu obsahovala §129 ABG, který hodnotil homosexuální a zoofilní chování jako smilstvo proti přirozenosti. Za tento delikt stanovoval trest vězení od jednoho do pěti let, za závažných okolností až deset let a v případě zranění až dvacet let." Celý článek o historii právních postojů k homosexualitě zde.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Zvířátko

Úvodní poznámka: 

Zase nám od minule uplynulo něco času. Tentokrát bližší seznámení s Wilhelmovou drahou a nejdražší sestrou.

Drabble: 

Pátek byl stejně zasněžený jako jiné prosincové dny. Aneta se vyšlapanými cestičkami blížila k uzenářství. Zarazila se, když jí v ústrety vyšla známá tvář.
„Dobré poledne, Beatrix.“
„Dobré,“ odvětila oslovená. „Kampak?“
„Koupit šunku,“ řekla až příliš rychle. Beatrix přikývla, ale k odchodu se neměla. Místo toho do Anety zabodla známě zelené oči.
„Neodpovídáte bratrovi na dopisy.“
Nadechla se k odpovědi.
„Měla byste se stydět. Kvůli takové prkotině mu lámat srdce.“
„Prkotině?“ Lámat mu srdce?
„Už jako malý si domů tahal zraněná zvířátka.“
„Alexandr není žádné zvířátko!“
„Jak myslíte, drahá,“ usmála se Beatrix kysele. „Ale zastavte se někdy. Nic není ztracené.“

Závěrečná poznámka: 

(Ham je přece šunka! Haleluja!)

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Dva a jeden

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble se odehrává nějakou dobu po posledním (vyjma medailonku samozřejmě), Alexandr už si může vyjít na špacír a je čas taky na těžkosti jiných lidí. Většina z vás, mých věrných čtenářů, asi má představu, o čí problémy se jedná.

Drabble: 

Byli podivná trojice. Starší muž, malá dáma a mladý pán na vycházce. Na první pohled kombinace libovolná.
Uběhlo jen několik týdnů od chvíle, kdy se takto procházeli poprvé. Teď bylo ale všechno jinak. Od listí, které jim šustilo pod nohama, po ten prostý fakt, kdo ke komu patří. Stejně jako tehdy byli dva a jeden navíc.
Wilhelm a Alexandr zapředli hovor, z kterého postupně vypadla. Jejich slova byla daleko. Rozhlížela se po promenádě ve stínech kostlivých stromů a hádala, kdo z procházejících lidí stejně jako ona visí nad propastí, která se pod ní otevřela.
Má jim zazlívat, že jsou šťastní?

Závěrečná poznámka: 

V kurzívě na začátku vykrádám sama sebe a své drabble Kombinace libovolná.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Wilhelm

Úvodní poznámka: 

Vzhledem k povaze bonusu je tenhle medailonek poněkud sušší, než je zvykem. Na druhou stranu jsem byla tak trošku nucena nemlžit například o datu narození, takže to může být i přínos ;)

Drabble: 

Wilhelm Sternbach (nar. 23. 8. 1845 ve Vídni), celým jménem Wilhelm Friedrich Sternbach, byl prostředním dítětem a jediným synem svých rodičů a pocházel z dlouhé linie vysokých státních úředníků, advokátů, soudců a diplomatů, s výjimkou otce Wilhelma Alberta Sternbacha, který od mládí aspiroval na vojenské hodnosti.
Mladý Wilhelm nekráčel v otcových stopách a již jako student na vídeňské univerzitě asistoval svému dědovi v advokátní kanceláři. Soudcem byl jmenován ve třiceti letech a tím už pouze formálně potvrdil své místo mezi vídeňskou elitou. Mezi jeho nejbližší přátele patřila i hraběnka Karólyová, mnoho let byly živé fámy o jejich údajném milostném vztahu.

Závěrečná poznámka: 

Záznam by to mohl být například z wikipedie.

Poznámka: Dosud se mi nepodařilo vypátrat, v kolika letech mohl být člověk jmenován soudcem. Například za první republiky stačilo mít čtyřiadvacet, ústavní soudce musel mít alespoň 45 let. Údaje o Rakousku-Uhersku se získat pokusím a třeba se ukáže, že Wilhelm je Mary Sue, protože byl soudcem jmenován dřív než mohl být ze zákona ;). Uvidíme.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Skočil bys?

Úvodní poznámka: 

Už!

Drabble: 

Během své kariéry odsoudil čtyři vrahy a tři vlastizrádce k trestu smrti oběšením. Bratr jednoho z nich chtěl vrátit smrt smrtí. Pistole místo smyčky. Kdyby každý měl dostat svou pomstu, skočil by snad před všech sedm kulí?
„Skočil.“ Němá otázka.
Seděl na kraji postele, tak blízko, a mlčel. „Přiznávám, že jsem o nás smýšlel jako o přátelích. Mé city k vám jsou ale zcela jiného druhu.“
Ani jeden z nich si nevšiml, kdy se začali držet za ruce.
„Ale nechcete, abych vás líbal.“
„Pokud k tomu nedám souhlas,“ přikývl soudce a začervenal se.
„Mám váš souhlas?“
Neodpověděl a políbil ho.

Závěrečná poznámka: 

To je tak neskutečně sladký. Já snad budu jako protiváhu muset zase někoho zranit to feel like a man again.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Ze všech lidí

Úvodní poznámka: 

Název je odkazem na Anetino první drabble Ze všech dveří.
Všímáte si, jak v mém světě řeší všechny problémy ženy? Asi jsem měla v dětství nedostatečné množství mužských vzorů :p.

Drabble: 

Nevěděl, kolik času uběhlo. Většinu prospal a probouzely ho divoké sny. Někdy byl sám, jindy s Anetou nebo Wilhelmovou sestrou, lékařem, služkou. Prosil boha, aby s ním byl on. Vyhýbal se mu? Byl mu tolik odporný?
Tentokrát ho čekal Anetin laskavý, i když unavený, úsměv.
„Spal jsi dobře?“
„Nijak zvlášť. Je tu...“ Zarazil se při výběru oslovení.
„Nevyhýbá se ti,“ přerušila ho. „Tobě by neublížil. Neznáme se dlouho, ale je mi jasné, po tom, co se ti stalo určitě, že tě hluboce miluje.“
Dech se mu zastavil kdesi v krku. Ze všech lidí právě Aneta...
„Promluvme si.“ Ale kdo jiný?

Závěrečná poznámka: 

Téma: Klec jako nějaké trápení, kterému se dá uniknout tak možná ve snu. Fascinace spíš jako překvapení. Mám pocit, že po DMD začnu metafory nenávidět. Vlastně už se stalo :D.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

O existenci nemocnic

Úvodní poznámka: 

Dnešní den se na mně zřejmě podepsal, protože sama netuším, na čem mé postavy tentokrát jedou. Ale asi to chci taky.

Aneb malé odlehčení a hraběnka, protože už jsme ji dlouho neviděli.

Drabble: 

Už hodiny seděl v křesle. Stával se nábytkem.
Otevřely se dveře. Návštěvnice zhodnotila situaci. Odložila si klobouk a rukavice.
„Nepozdravil jste mě.“
„Nezaklepala jste. Dle všech pravidel etikety zde nejste.“
Zvedla obočí a blahosklonně se usmála. „Vaše nastávající vás jistě postrádá.“ Zamračil se. „Stejně jako ten postřelený mladík. Víte, mimochodem, že existují nemocnice?“
„Ovšem, léčí se v nich opilci a námořníci.“
„Drahý, vy jste pil?“
„Víte, že nepiji.“
Obešla stůl a pohladila ho po tváři. Maně vzal její ruku do dlaně.
„Udělejte, co je pro všechny nejlepší.“ Odmlčela se. „Pláčí námořníci rum?“
„Drahá, vy jste pila?“ Zasmála se smíchem spravedlivých.

Závěrečná poznámka: 

Opakuji, nevím na čem jedou.
Jinak tohle drabble se odehrává zhruba ve stejné době jako to včerejší a v podstatě vysvětluje (no, spíš "vysvětluje"), proč Wilhelm romanticky neseděl u Alexandrova lůžka, když se Alexandr probral. Vlastně protože bagr. Potřeboval si zapřemýšlet, protože na to, že je profesí soudce, je dost nerozhodný ;). Můžete hádat, co ho tak tíží. Dále, Wilhelm se při zmínce o svatbě zamračil, protože hraběnka poněkud předbíhá. A rýpe do něj, že si Alexandra léčí pokoutně doma, místo aby ho svěřil do péče odborníkům.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

S cizí ženou v cizím pokoji

Úvodní poznámka: 

Alexandr žije! Máte radost? ;)

Drabble: 

S trhnutím se probral. Wilhelma zastřelili. Neskočil před něj dost rychle. Oči zelené jako moře byly zavřené. Pokusil se posadit. Ostrá bolest ho přiměla to přehodnotit.
„Ležte, ztratil jste spoustu krve!“ štěkla po něm cizí žena u jeho postele. Byla vysoká a tmavovlasá. Podle šatů vdova.
Natahoval se po něm, ale nemohl se ho dotknout. „Kde to jsem?“
„V bytě soudce Sternbacha.“
„Wilhelm...“ nadechl se prudce. Střelila po něm pohledem. Zabili ho. „Bratr je u soudu.“
Ulevilo se mu. Pokusil se přikývnout.
„Spěte,“ utrousila a odešla. Byl to jen sen. Když se propadal do sladkého nevědomí, usmíval se. Zachránil ho.

Závěrečná poznámka: 

(Snad tam je téma... Pohyb tam je a strach z toho, že to bylo na nic, taky. Doufám ;)).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

A na rukou měl krev

Úvodní poznámka: 

Fuj, to mi to dalo zabrat. A nejsem na výsledek příliš pyšná, ale nechci zklamat své věrné i nevěrné čtenáře. Zvlášť když je teď všechno v takové nejistotě ;).

Drabble: 

Prakticky se protlačila kolem protestující ženy, která jí otevřela dveře do bytu. Celou cestu běžela, chtěla dohnat to, že se o Alexandrovi dozvěděla až o přestávce. Wilhelm ji nepřivítal, zdálo se, jako by si jí pořádně ani nevšiml. Neklidně přecházel po místnosti a na rukou měl pořád krev.
„Jak je Alexandr na tom?“ Pohlédl na ni jako na zjevení. Pak zakroutil hlavou.
„Nevím. Teď je u něj lékař. Snad dělá, co může.“
Mlčeli.
„Smím vás obejmout?“ zeptal se.
„Myslím, že to zvládnu.“
„Kvůli vám se neptám.“ Pochopila. Pochopila, že se něco změnilo, i když nevěděla, co přesně, a objala ho.

Závěrečná poznámka: 

Kde je tady "Mary Sue"? Řekněme, že ten celý vztah/y byl do téhle chvíle až příliš idylický, bez potíží. Až teď to nějak celé spadlo.
A ano, Aneta už zřejmě něco tuší. Ale jisté to není ;)

Obrázek uživatele Ancient Coffee

V řetězech

Úvodní poznámka: 

Kapitola, ve které se dozvíme, jak si Wilhelm umí poradit s krví. (Spoiler: moc mu to nejde.)

Drabble: 

Musel ho zahlédnout v poslední vteřině a hloupě se rozhodnout postavit se kulce. Jen kvůli němu...
Nestíhal sledovat, co se vlastně děje, jen Alexandra držel v náručí. Všude byla krev. Pohlcovala ho, natahovala se po něm. Šokovaně hleděl na Alexandrovu tvář staženou bolestí a třásl se.
„Přiveďte doktora!“ „Chyťte ho!“ „Rychle!“ Všechny výkřiky se mísily v jediné hlučné nic. Kolem pobíhali lidé, během okamžiku se objevil i strážný. Celá ta scéna byla divoká, chaotická. A uprostřed byli oni dva. Zraněný a muž, který se nedokáže ani pohnout. Jako by byl svázaný řetězy.
Všude bylo tolik krve, která měla být jeho.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Ten pravý

Úvodní poznámka: 

Vzpomínáte si, co jsem u prvních drabblů psala jako reklamu?

Navazuje na útěk Alexandra před státní hymnou.

Drabble: 

„Stůjte!“ Wilhelmův hlas se rozlehl do ruda oděnou chodbou. „Stalo se něco? Je vám špatně nebo...“
Políbil ho a přerušil další vylekanou větu. Konečně. Poprvé. Když odstoupil, jediný pohled stačil, aby pochopil. Zmatení. Strach.
Slzy se Alexandrovi draly do očí, když sbíhal schodiště do foyeru. Už ani neslyšel chvatné kroky, které ho následovaly.

Skryt ve stínu mezi drožkami čekal na vhodného hostitele... Každá kulka jednoho má.
Z divadla vyšli dva, jen jeden ten pravý. Zamířil.

„Nechoďte,“ hlesl, než se svět ponořil do ohlušujícího ticha. Odstrčil ho z cesty. Tolik krve. Tolik krve.

Každá kulka má dokonalého hostitele. Tahle svého nedostihla.

Závěrečná poznámka: 

Takhle to pomalu vypadá, že nenávidím svoje postavy. Ale tak to vážně není, já je mám ráda! :D

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Aneta a Klára

Úvodní poznámka: 

Vy mě budete nenávidět, ale mně se téma zase hodně moc nehodilo do příběhu... Takže jsem napsala další medailonek. Tentokrát v podstatě dvojitý.

Téma jsem pojala volně, neb nemám žádné echt hrdiny, jenom normální lidi, a slovo trapný beru v podstatě v obou významech (v tom dnešním i ve starém, tj. trápení působící). Záleží, jak se na to člověk dívá.

Drabble: 

1. března 1967 čtyři skoro neznámí hudebníci v nahrávacím studiu stvořili hit. O sto let dříve byly příznačně v jižní Africe objeveny diamanty. Rok nato přišla na svět Aneta. Když jí bylo devět, už věděla, že její maminka není taková jako maminky ostatních dětí. Dcerce živě předčítala cestopisné romány, napodobovala vlny a zvířata v džungli. Mluvila čtyřmi jazyky a všechny její šaty byly barevné tak, že překřičely celou ulici. Byla jako pták z cizích krajin. Když bylo Anetě deset let, vtiskla jí do ruky výtisk Robinsona Crusoe a zmizela. Z Ria de Janeira občas chodily dopisy a balíčky s kávou.

Závěrečná poznámka: 

Vlastně jsem jen chtěla naznačit, že Anetina matka není mrtvá. Tohle není pohádka od Disneyho.
Kdo nepoznal, o koho se jedná, neznámé hudebníky z úvodu myslím ironicky ;). Podkresová píseň je tato.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Divadlo

Úvodní poznámka: 

Jak jste mi to mohly udělat? Pastelky se v mé době ještě nepoužívaly! :D

Drabble: 

Hymna dozněla a publikum netrpělivě očekávalo, až drama započne. Každého zajímal výkon a půvaby frau Schratt, snad s výjimkou Anety, která seděla sama v lóži, obklopená davem pánů ve fraku či v uniformě, dam a slečen v pastelově jásavých róbách.
Bylo na tom cosi nepatřičného.
Wilhelm zmizel z ničeho nic, jako i blesk nakonec zmizí z čistého nebe, a když se ohlédla, zjistila, že Alexandr je také pryč. Měla utéct, dokud byli všichni ti lidé zaneprázdnění předstíráním zpěvu. Snad by si pastelky nevšimly, že náhle schází celá lóže. Samotná dívka budila daleko větší pozornost.
Přála si být menší. Nebo neviditelná.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Ancient Coffee

Gott erhalte, Gott beschütze

Úvodní poznámka: 

Slibovala jsem valčík, místo toho dostanete hymnu!
A konečně něco jiného než hladce plynoucí romanťárnu. Doufám.

Drabble: 

Mächtig durch des Glaubens Stütze
Führt er uns mit weiser Hand!

Císař nečekaně poctil divadlo svou návštěvou. Proto všichni stáli a naslouchali první z mnoha slok Lidové hymny. Wilhelm a Aneta byli v rohové lóži, těsně za nimi stál Alexandr.

Laßt uns seiner Väter Krone
Schirmen wider jeden Feind:

Už dlouho si připadal jak páté kolo u vozu. Sestřenka byla v očích Vídně vážná známost pana soudce, on byl nikdo. Věděl, že to jinak být nemůže, ale to vědomí nijak nepomáhalo. Když uviděl, že se ti dva drží za ruce, vyběhl ven.

Innig bleibt mit Habsburgs Throne
Österreichs Geschick vereint.

Závěrečná poznámka: 

Během svého hluboce hlubinného studia jsem se mimo jiné seznámila s hymnou Rakouska-Uherska a věděla jsem, že ji musím někdy použít v příběhu, protože se mi strašně líbí. Bohužel jsem umístila děj do naprosto špatného roku, kdy původní hymna měla už daleko méně fantastický text, ale melodie zůstala. Původní hymnu si můžete poslechnout tady, celý text verze použité v drabble zde.
Anketa: Které postavy NKMD (ha, mám zkratku) umějí zpívat?

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Alexandr

Úvodní poznámka: 

Téma se mi ale vůbec nehodilo, proto jsem se rozhodla pro další "představovací" medailonek, jelikož hraběnčin měl takový úspěch ;). Příště se k příběhu vrátíme, slibuju!

Drabble: 

14. května 1863 se v Jimramově narodil druhý Mrštík, o 180 kilometrů dál a pár měsíců dříve spatřil světlo světa budoucí nadějný advokát Stern. Jeho matka Ekaterina Alexandrovna trvala na jméně otce v naději, že otupí hněv celé rodiny v Sankt-Petěrburgu po tom, co romanticky prchla s Karlem, obchodníkem luxusním zbožím. Nemělo to valného účinku a dospělost na slovanskou děvu dopadla jednou provždy. Když se Karl během noční pijatiky připletl pod kola drožky, jeho synovi nezbývalo než zapomenout na studia práv a zasednout do písárny krajského soudu. Hodiny strávené nad kalamářem ho pokradmu zbavily zbytků dětství. Vídeň byla jako vysvobození.

Závěrečná poznámka: 

Vídeň - město nových začátků!

Doplňující info: Karl byl celkem dobrý otec a Alexandr měl pěkné dětství. Pak se to všechno jaksi ošklivě zvrhlo. Alexandr nemohl studovat především proto, že mu po otci zbyly jenom dluhy a matčina majetná rodina s dcerou léta nemluvila, natož aby nějak pomohla. Úředníci za Rakouska potřebovali právní vzdělání, pokud to chtěli v kariérním a platovém žebříčku někam dotáhnout. Nebylo nemožné se vypracovat, aby to bylo alespoň k přežití, Alexandrovi se to povedlo, ale stávalo se to málokdy.

Stránky

-A A +A