DMD č. 7. pro 7. 4. 2012. Téma: Zprava dobrý

Lískáč se poslední dny cítil unavený. Moc unavený.
Už se mu ani příliš nechtělo hrát si s mláďaty.
Dokonce ani svými.
Připadal si tu přebytečný. Všechny bitvy již byly vybojovány, dobrodružství skončilo a –
- on nedokázal být jen pouhým Vrchním králíkem, organizujícím výpravy do okolí, hrabání a krádeže zeleniny. Na klidný život se necítil.
Nudil se.
Smrákalo se, tak se rozhodl, že si zajde na silflej. Někam stranou. Co nejdál.
Vyhopkal na okraj nory a rozhlédl se.
Napravo bylo všechno v pořádku. Žádné nebezpečí. Jen Pampeliška a jeho mladí.
Podíval se nalevo.
V pořádku.
Žádné nebezpečí.
Jen Černý králík z Inlé.

Poznámka: Minerva! Děkuji všem, co u tématu zmínili tanky, jinak by mě to nenapadlo. Navazuje na Čaj s medvědem.

Minerva odpočívala na verandě.
„Vrrr!“
Přijel dřevěný tank. Řidič Thomas na ni vrhal zlé pohledy.
„Co jsi zač?“
Oněměla. Tank odjel.

„Vrrr!“
Tank přijel, zastavil se před ní.
„Němci na osmi hodinách!“ nahlásil kulometčík Jonas.
„Zprava dobrý!“
„Jaks to myslel?“ zeptala se Minerva.
„Puh-puch!“
„Jaký normální holce se proměňujou medvídci na… Bůh ví co?“
Pokrčila rameny. Thomas si ji měřil pohledem. Minerva se rozčílila.
„Bum!“
„Neměl bys být radši u sestřičky, než si tady hrát?“
Pokrčil rameny.
„Gar!“
„Pomohl bych nějak?“
„Tncz!“
„Ne, ale…“ Neměla slov. Ten vytáhlý blonďák jí pil krev.
„Němci zlikvidováni!“ zahlásil Jonas.
„Kupředu na Berlín!“
„Vrrr!“

„Výborně, padawane,“ řekla mistryně a vypnula cvičný terč.
Lea odložila meč a sundala si šátek z očí.
„Zkusím to taky,“ ozvala se Tess.
Lea jí neochotně půjčila meč.
Tess si nasadila šátek. Cvičný terč ji začal s bzučením ostřelovat.
„Zprava dobrý,“ nevydržel Scorch. „Pozor zezadu!“
„Nenapovídat! Vidím, i když nevidím!“ Vzápětí schytala výboj.
„Před tebou!“
„Povídám neradit!“
„Ale...“
Tess vkročila do prázdna a zahučela průlezem do strojovny. Terč ji následoval. Bzučení. Praskot. Ticho. Tess vyšplhala zpátky a vysypala na palubu střepy.
„S čím teď budu cvičit?“ posteskla si Lea.
Tess vypjala hruď. „Přece se mnou.“
Lea obrátila oči v sloup.

Kdo říkal, že při tom bude moci prokázat svou autoritu, zatímco žena se k němu bude muset chovat poslušně a s respektem?
„Doprava, Severusi.“
Vlevo byl roh velkého stolu.
„Au. Chceš mě zabít, Hermiono?“
„Ne, drahý. Říkala jsem doprava, ne doleva!“
„Myslel jsem, že jsi myslela tvoje doprava, ne moje.“
Útrpný povzdech. „Miláčku, vážně vypadám, že jsem přišla o většinu své inteligence? Takže doprava. Pomalu. Lehce.“
Severus zavřel oči a znova se začal pohybovat. Nechápal, proč Hermioně přijde tak důležité si s ním na Novoročním plese na Ministerstvu zatančit.
Doufal, že nelhali i o tom, že tanec je dobrá předehra.

Poznámka: Nenapadlo mě nic vhodného na tohle téma, tak vzniklo tohle :-)

Měli namířeno do deváté galaxie, podívat se na západ pátého slunce planety Gordananethie. Doctor říkal, že je to úžasná podívaná a Donna jeho slovům věřila. Tardis si poklidně plula vortexem, měla dobrou náladu, protože nespěchali – do západu slunce zbývala spousta času.
„Budeme přistávat,“ upozornil Donnu Doctor a připravil se k řídícím páčkám. „Víš, co máš dělat?“
Vrhla na něj pohled typu Vypadám snad jako neschopný trotl? a připravila se ke dveřím.
„Tři… dva… jedna… jedeme!“
Donna prudce otevřela dveře, pevně se chytila zárubně a vyklonila se ven.
„Zprava dobrý, můžeme klesat!“ houkla na něj a Tardis se skřípěním úspěšně přistála.

Fandom: Ďábel nosí Pradu (Tento film i knihu nekriticky miluji a hrdě se k tomu přiznávám.)

Bylo nádherné ráno. Otevřela oči, spokojeně se usmála, když vedle sebe objevila Natea, a něžně se k němu přitulila. Připadala si jako v ráji - ticho, klid, žádná práce...

Bytem se rozlehlo zazvonění. Andy se v posteli vztyčila, jako by uslyšela výstřel.
„Volá Emily.“
Díky Bohu, vydechla si, i když jí bylo jasné, že neděle je pravděpodobně v tahu.
„Andreo, Miranda svolala poradu. Ať už jsi tady.“
„Ale je -“ Neděle, pomyslela si, když Emily zavěsila.
Vyskočila z postele, vlétla do šatny, potom do koupelny.
Make-up, tužka, řasenka, tvářenka. Běž!
„Jak vypadám?“ Při těchto slovech už mizela ze dveří.
„Zprava dobrý.“

"Tak čau mami, čau tati, mějte se na chalupě hezky a myslete na mě, jak se tu učím, až se ze mě kouří".
Sotva zaklaply dveře, prozvání Martina, a za dvě minuty už si vychutnává jeho objetí a žhavé polibky.
Klíče v zámku. Panika. Strčit Martina do skříně.
"Co je?"
"Píchli jsme pneumatiku hned za rohem a rezerva je prázdná."
Bezva. Hlavně neplašit, odklidit rodiče do obýváku a vypustit Martina chodbou.
"Tak si sedněte k televizi, přinesu vám kafe," nabízí.
O chvíli později vytahuje Martina a otvírá dveře pokojíčku.
"Zprava dobrý," šeptá.
"Zleva otec," ozve se. "Zapomněla jsi naservírovat cukr."

Svatý Petr si zamyšleně pohrával s klíči a listoval knihou přání a stížností.
- Vojevůdce Žižka mi opět porazil varhany. (Bach)
- Mám toho chlapce rád, ale boří nám nebe. (Komenský)
- Vrtáci! Co má asi tak dělat, když má na levé straně zúžený zorný úhel? (da Vinci)
- To je pravda, zprava vidí dobře. (Komenský)
- Nějakej chytrej komenský! Kdo má s***a sdílet patro s takovím h*****m? (Jan Lucemburský)
- Oprav si hrubky! (K.)

Z chmurných myšlenek Petra vytrhl nebeský komunikátor. Zvedl sluchátko.
„Cože? Bitva u Trafalgaru? Rozumím. Na pravé nevidí? To je ale skvělá zpráva!“
Petr se lišácky usmál.
„Že bychom je dali dohromady?“

Pozn.: Velikonoční BJB.

Tři kříže jsou vztyčeny na Kalvárii.
Lotři napravo i nalevo od Krista znali jeho příběh.
A lotr na levici se mu i přes bolest ještě posmíval. Takhle tedy dopadl Syn boží? Bezmocně trpí a umírá jako oni?
Ale odsouzenec po pravici byl osudem muže vedle sebe hluboce pohnut. Oni jsou ničemové a stihl je spravedlivý trest. Ale ten mezi nimi trpí nevinně. A nese svůj úděl vyrovnaně. Jistě je spravedlivý.
Okřikl lotra po levici. A pocítil náhlou lítost nad bídným životem, jaký vedl.
Obrátil se k onomu muži a pravil: „Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království nebeského.“ *)

*) Citace z Bible Kralické. Luk 23, 42.

Nakonec to jinak nešlo. Berte to třeba jako druhý díl Zleva tanky od Blueberry. Varšava, 1. září 1944.

Zazněla dávka ze samopalu a Joanna se přitiskla ke zdi. Bude muset jinudy, tudy se na Staróvku nedostane. Byla zkušená harcerka, Varšavu měla proběhanou dokonale. Dvanáctileté holčičky byly stále ještě nenápadné, když si na nepřátelských územích strčily pásku Šerých řad do kapsy. Samopal utichl a Joanna se rozběhla směrem k Visle, tamtudy to snad půjde. Zprávu o postavení německých jednotek za Žoliboří je třeba dopravit na štáb co nejrychleji. U Visly se v zákrytu keřů na okamžik zastavila a zadívala se přes řeku. Na protějším pravém břehu se stále tyčila hradba ruských tanků. Už měsíc se nehýbaly. Nechávaly Varšavu vykrvácet.

„Krucinál, strašně to tu klouže. Já už bych výš nelezl, podle mně to bude někde dole.“
„Ale dole jsme to prohledali.“
„Tak musíme znova. Tady to nemá cenu. Nevidím na zatáčku, sleduješ provoz?“
„Jo, zprava dobrý. Kruci, zleva rodinka mudlů!“
„Doprčic!“
Trapný moment. Mudlorodinka prochází kolem, dospělí dělají, že nic nevidí, děti si ukazují. Kačer ve větvích markýruje nevšední zájem o krajinu. Kačer na zemi splývá s kmenem stromu. Konečně mizí mudlorodinka ze scény.
„Měli jsme sem jít v noci!“
„To bys nenašel ani ten strom. A nemel. Vedle tebe je nějaký hnízdo, tam ta keška už prostě být musí!“

John byl nervózní.
Cítil, že se mu už zase třese ruka a nenáviděl se za to.
Jeho terapeutka by mu řekla, že takové pocity jsou naprosto přirozené...
Viděl paní Hudsonovou, jak si potají otírá oči.
Lestrada rozhlížejícího se kolem, jako by se necítil ve své kůži.
Molly s povzbudivým úsměvem.
Začala hrát hudba a všichni povstali.
Dveře se otevřely a Mary procházela uličkou.
Když se postavila vedle něj, jeho pohled naposledy zabloudil vlevo - tam, kde měl být jeho nejlepší přítel.
Oznámení pro něj musel položit na hrob.

Neviděný Sherlock na kůru u varhan přiložil smyčec k houslím...Johnovu svatbu nezmešká.

Tak mám nějak pořád problém s varováním! Jak to? Přestože ten kdo zná Queer as
folk ví, že hlavní postavy jsou dva muži, tak já tady pořád narážím...
Minule jsem varovala před homosexualitou a bylo to špatně, tady vlastně na sex ani nedojde a varování prý chybí! Tak pro jistotu: 15+ :-)

Byl jsem nadrženej jako peklo a chtěl jsem Justina! Jenže on měl směnu v Jídelně.
Vyzvedl jsem ho po práci. Byl rád. Sotva se vlekl a při vystupování z auta sykal bolestí…
Padl do postele a vykřikl.
To nepůjde!
Svlékl jsem ho a vydal příkaz: „Lehnout na břicho!“
Vzal jsem místo lubrikantu můj nehorázně drahý krém, ohřál ho v dlani a začal jemně třít jedno ztuhlé místečko po druhém. Jsem sice hajzl, ale ne takový…
„Zprava je to tak dobrý, mám to namožené od nošení talířů,“ neslyšně vrněl blahem.
Blok se uvolnil, další ztuhlost však už volala po mé péči…

To je ale pech…
Už po druhé se plížím klášterem. Je noc. Frundor se vznáší někde poblíž. Alespoň doufám, že ano.
Drak velikosti komára, kdo to kdy slyšel?
Když jsem tudy šla poprvé, byla jsem rozrušená. Chlapec v sirotčinci, setkání s otcem Veillem… Zavlekl mě do sklepení, aby mi vysvětlil ,že praví kněží ještě jsou a že čekali právě na mě. Na mě…
Slzy mě pálí v očích, vím přece, že to není možné. Jenže co mi zbývá, než tam znovu jít?
Zprava dobrý… Pomyslím si na křižovatce. Frundor mě ale myšlenkou zastavuje.
„Musíme ji zabít!“ slyším z toho směru…

„Zprava dobrý!“
„Cože?“

„Říkám, že zprava dobrý!“
„A co já s tím? Proč zrovna zprava? Mě to nezajímá jen zprava...,“ rozčiloval se císař.

„Já si jen říkala, že by tě to mohlo zajímat.“
„A určitě to není lepší zleva nebo čelně?“

Královna ho ještě jednou ze všech stran obešla a pozorně prohlédla.

„Kdepak, když se kouknu zleva, tak vidím jen takový divně zahnutý nos. A čelně…to snad radši ani nechtěj vědět… Věř mi, zprava je to dobrý,“ přesvědčovala ho dál Kleopatra.

„Nuže dobrá, tak já ti teda budu věřit…“

Od té doby byl na mincích Caesar vždy vyobrazen zprava.