Zelená je má krev,
kterou si labužnicky vychutnáváš.
Smilník se z tebe stává.
Manželka, milenka ani matka netuší
jak zhoubná je tvá touha.
Rozpaky zčervenám,
když mě obejmeš.
Lačný po polibku,
který inspiraci probouzí,
snové světy opět toužíš navštívit.
Nebráním se,
jen mám starost,
dej si pozor,
ať ti umíráček nezazvoní,
to by byl konec našemu snění.
S múzou si mě nepleť,
nejsem jako ona.
Žádná květinka,
co inspiraci zadarmo rozdává.
Kdo jsem?
Zmateně se ptáš.
No přeci Zelená víla,
tvůj sladký jed,
který tak nadevše miluješ.
Neboj se,
napij se znovu,
ať ve víru deliria,
dokončíme spolu toto drabble.