DMD č. 6. pro 6. 4. 2016. Téma: Nejsem žádná květinka

Obrázek uživatele Rorico

Proč prší

Úvodní poznámka: 

Tenhle týden jsem to trochu flákal, tak doháním alespoň téma "Nejsem žádná květinka."

Drabble: 

Během pátečního odpoledne se na louku sjíždějí lidé. Potkávají se s dalšími lidmi, baví se a smějí, staví stany, zakládají ohniště a užívají si. První akce letošní sezóny začíná, mají celý víkend plný zábavy před sebou.

Jsou tam také dvě děti. Leží na trávě a ukazují si na nebe, kde přes slunce občas přepluje mráček.

"Támhle ten je jako strom!"

"A támhle je kůň."

"Nebo támhle, to je květinka!"

Dotyčný mrak, označený za kytku, se zamračí na děti a zahřmí si, "Tak květinka? Já ti ukážu jaká jsem kytka!"

A první akce sezóny nebyla ani tak příjemná, jako spíš promáchaná.

Závěrečná poznámka: 

Založeno na vlastních, velmi čerstvých, zážitcích aneb. jedna možnost, proč bylo tenhle víkend hnusně :D

Obrázek uživatele Sothis Blue

Jako princezna

Úvodní poznámka: 

Je to úplně na to samé brdo, ale nějak mi přišlo líto, že jsem nevybrala místo Na kněžnině seznamu hostí radši tuhle scénu.
Říkám nevybrala, protože její obraz jsem měla v hlavě ještě předtím, než DMD vůbec začalo a z Igrûn se během tří dnů stala postava s minulostí.

Drabble: 

Nechci na takovou cestu. To Jugháš tvrdí, že na mírových rokováních nebudu jen přítěží, kterou měl strach nechávat samotnou.

Branný se má za důležitého.
„Skřetí děvka se nebude Arnenem vozit v nosítkách jako princezna!" vyhodí mě na zem.
Pěstí do kolene, trhnout za kotník, a poroučí se i on. Než se rozkouká, zhoupnu se a dosednu mu na hruď, bezvládné nohy kdovíkde stranou. Mrsknu mu do očí příhodný prach silnice, zachytím paži držící halapartnu a druhou rukou mu dupnu na ohryzek.
„S kým se tak v Morgulienu jedná – s mrzáky, anebo s diplomaty?"

Polibek. „Pořád stejná, Igrûn-milû."

Opravdu – jsem.

Závěrečná poznámka: 

Slovo milû není spřízněno s českým milý, nýbrž s noldorským mîl, které překvapivě znamená láska (doopravdy). Ve skřetích jazycích přetrvávají mnohá slova elfského původu.

Arnen je knížecí sídlo, pojmenované podle vrchoviny Emyn Arnen, kde se nachází.

Když to jinak nejde

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Kam zmizel svět mého mládí? Kde jsou nedělní promenády u Corsa po ranní bohoslužbě? Kde jsou dovolené a plesy? Kde jsou ty téměř bezstarostné dny? Válka je vzala.
Potravinové lístky, zatemnění, mládež sotva odrostlá dětským střevíčkům mizí v Reichu. Totální nasazení. Kdo z dětí našich přátel bude příště na řadě? V tomhle světě vychováváme dítě a další je na cestě. Žádné ovoce jako při prvním těhotenství.
Rodím. Sirény oznamují nálet a všichni běží do krytu. Jen doktor zůstává. Ještě jednou zatlačit.
„Máte holčičku, maminko.“
Cítím z lékaře rozpaky.
„Musím vás zašít. Potřebuju, abyste mi držela nitě.“
Co se dá dělat..

Závěrečná poznámka: 

Vzpomínka na mou babičku. Byla to něžná a dobrá duše, ale vydržela neskutečně moc

Obrázek uživatele Brygmi

Návrat

Úvodní poznámka: 

Ohmatávám nový fandom.

Drabble: 

Furiosa si pamatovala dobu, kdy byla Australská škola čar a kouzel plná zeleně. Tenkrát byla malá holka, mohlo to být snad i dvacet let zpátky. Nikdy by ji nenapadlo, že se vrátí zpátky jako učitelka obrany proti černé magii. Jenže Strážkyně ji potřebovala. Nejen s Citadelou se dělo něco špatného, zlo přišlo i na poslední bezpečné místo.

Furiosa byla sice unavená bojovat, ale nepřestane, dokud Nadsmrťas Joe nebude i se svými Vlčáky poražen. Vzal jí rodinu, vzal jí zeleň, ale nevezme jí místo, které dříve nazývala domovem. Ve škole je něco zkaženého a ona udělá všechno proto, aby to napravila.

Obrázek uživatele Owlicious

Zítřek bude mít dost svých starostí

Fandom: 
Drabble: 

Tlumili hlasy, možná nechtěli, aby je slyšel.
Jako by podobný rozhovor už neslyšel tisíckrát.
Příliš se starali o to, co si myslí ostatní lidé.
Směr jejich myšlenek ho trápil.
Tolik potřebovali pokoj... kdy si už konečně uvědomí, kde jedině se dá nalézt?
Jeho tichý hlas přerušil jejich hovor a přiměl je poslouchat:
"Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?"

Obrázek uživatele angie77

Takový normální rozhovor

Fandom: 
Drabble: 

„Nesnáším to! Vedro, smrad a vedro…“ vykládal a ostentativně se ovíval svým kloboukem.
„A smrad,“ dodala sadisticky.
„Dva dny na sále,“ zavzdychal.
„Měls dvě dvouhodinové pauzy. Já ani moje sestry žádnou,“ upozornila ho.
„K večeři bude lančmít z druhé světové,“ pronesl žalostně.
„Lepší než sušená vajíčka z doby války Jihu proti Severu, ne?“ ušklíbla se.

Oklepal se. Pozorně si ji prohlédl.

„Existuje vůbec něco, co by tě vyvedlo z míry?“ zjišťoval s nepotlačeným obdivem v hlase.
„Pár věcí jo…“ řekla popravdě, „ale ne tyhle pitomosti. To zvládám v pohodě.“
„Jsi drsná žena,“ konstatoval.
„Tvrdá perla, žádná jemná květinka,“ ujistila ho.

Obrázek uživatele Katie

Zdání klame

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak to dopadne, když si studentka z Internátní školy Jacka Rozparovače vyjde na rande.

Drabble: 

"Co ty vlastně studuješ?"
"Ehm... Jsem na jedné internátní škole tady ve městě."
"Vážně? A jaké? Já chodím na Internátní školu Sherlocka Holmese. Ale tebe bych tipnul na Coco Chanel. Nebo Edith Piaf?"
"Ani jedno."
"Vážně ne? A kam jinam by mohla taková hezká holka chodit?"
Začervená se: "Díky, ale ono na tom vlastně vůbec nezáleží."
"Ale mě to zajímá, vždyť tu snad žádné další školy ani nejsou."
"Ještě jedna jo."
"Ty chodíš na..."
"Přesně tak. Na Internátní školu Jacka Rozparovače."
"Ale... Ale jak je to možné? Vždyť je to škola pro drsňáky!"
Usměje se: "To víš, nejsem jenom roztomilá."

Obrázek uživatele hidden_lemur

Výslech

Drabble: 

Nadporučík Skřivan promnul unavené oči a dopřál si luxus nechat je chvilku zavřené. Doufal, že až je otevře, bude protější židle prázdná.
Marně – pořád tam seděla, usmívala se a ze všeho nejvíc připomínala laskavou babičku z plechovky sušenek.
„Tak ještě jednou. Zadržený na vás – cituju – vystartoval z úkrytu za popelnicí a zařval – .“
„DEJ SEM PRACHY!“ vykřikla stařenka dramaticky.
„Ano. A dál?“
„Jen jsem kapánek máchla kabelkou, drahoušku. Nic víc.“
O patnáct minut později křepce opouštěla policejní stanici a zlehka svírala kostěnou rukojeť.
Tu dlažební kostku z ní vyhodí později.
Nikdy nebyla křehká květinka. Ale v devadesáti se to předstírá snáz.

Obrázek uživatele Marek

Svět zhoubný je

Úvodní poznámka: 

Trocha Psychedelie a skutečnosti? Možná realita? Uvidíme :)

Drabble: 

Měl jsem tě rád a řekla jsi cosi, co ranilo mne. Pár měsíců zavřená tam, kam dotyk slunce nesahá. Tam kde přeludy se stávají skutečností a nikdo neví, co je pravé a co lež?
Na dva až tři tahy hladkou čepelí tam a zpět a jsi co? Někdo jiný?
Připadáš si osvobozená a plná naděje? Ten který zavrhl tě je střed nenávisti tvé? Či naděje, ke které upíráš se stále. To víš snad jen ty a tvé já. Ne? Ano? Zakryješ tvář a sáhneš znovu po zhoubě své. Marně si nalháváš, že nejsi květinka křehká jen, však skutečnost jiná je.

Obrázek uživatele nettiex

I zvána jinak, voněla by stále stejně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...kdyby ovšem růží byla.
Irene/kdosi

Drabble: 

„Rudé,“ pronesla bezvýrazně.
„Jako tvé rty,“ řekl obdivně.
Úsměv neoplatila. Bez pohnutí se mu upřeně zadívala do očí. Vyčkávala. Natažená ruka s kyticí klesla. Znervózněl. Vteřiny se vlekly a ona pobaveně sledovala, jak se začíná potit. Nepatrně pozvedla koutky úst. Poodstoupila ode dveří. Zasmál se, úlevou.
Zasmála se, jemu.

Švihla. Rudé plátky se mu rozlétly po zádech.
„Sexy, ale trnitá. Jako ta nejkrásnější růže,“ zafuněl.
Obrátila oči v sloup.
„Klišé,“ zamumlala.
„Miláčku?“
Miláčku? Dost. Odhodila květiny.
„Vypadni.“
„I-Irene?“
„Spím s tebou kvůli informacím o papínkovi.“
Ztuhl.
„Zbytečně! Tvoje žena věděla víc. Nakonec, spí s ním.“
Vrazil jí facku.
Nečekala to.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Debata o ženách a květinách

Úvodní poznámka: 

Někdy se naši mužští hrdinové pustí do úvah o ženách.

Drabble: 

"Kam s tou kytkou, Tadeáši?", ptá se Jimram.
"Timea má narozeniny, tak si dám jen jedno a utíkám domů gratulovat."
"Správně, každá žena je sama o sobě takovou květinkou a musí se opečovávat!", přitakává Jimram.
"Někdy si říkám, že bych jí koupil kytku i jen tak, ale to by určitě dumala, co jsem provedl, že si to tak žehlím", přemítá Tadeáš.
"Scholastika by určitě takto uvažovala taky, ale asi by řekla, že není žádná květinka", praví Lev. "Už jsem od ní x-krát slyšel, že musí vydržet víc než kůň. Ale jinak máte, chlapi, pravdu, takže hospodu dnes též nebudu přehánět."

Závěrečná poznámka: 

Technická poznámka: "x-krát" počítám jako jedno slovo.

Obrázek uživatele Erendis

Routa

Fandom: 
Drabble: 

Bylo jí dvanáct, a vypadala na deset. Nejmladší ze všech, nejmenší ze všech. Sázkaři vypsali takřka astronomický kurs na její výhru.
Moc dobře věděla, že nemá velké šance. Vlastně ve skrytu fandila někomu jinému. Té dívce z Dvanáctky. Ale nehodlala se jen tak bez boje vzdát.
Vyznala se v jedlých plodech i bylinách. Dobře střílela z praku. Drobná a lehká, uměla šplhat jako veverka, dokonce přeskakovat ze stromu na strom.
Při rozhovoru v televizi se nesměle usmála na Ceasara i na diváky: „Nedám se jen tak chytit. A když mě nechytí, nebudou mě moci zabít. Tak nade mnou nelámejte hůl.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele George

Lady Sibyla Berankinová

Fandom: 
Drabble: 

Sibyla se krčila za žlabem na vodu.
Drak, zabírající téměř polovinu náměstí, se pomalu rozhlížel.

Pozorovateli, který by sledoval žlab z dostatečné vzdálenosti, by se náhle mohlo zdát, že zde dochází k procesu vrásnění a vzniká nové pohoří- Lady Sibyla se vztyčila. Pak se vydala se směrem drakovi, s úmyslem ho vyplísnit.

Mezitím se Elánius pokoušel dohodnout s vlastníma nohama, které se odmítaly zúčastnit akce „Vyběhneme z úkrytu a odvlečeme lady Berankinovou zpátky do bezpečí“.

Jaká síla spojila tyto dva rozdílné lidi? Vzájemná náklonnost? Nebo to byla spíše gravitace? -Lady Sibyla byla jako heliová planeta- mohutná a vřelá...

Nejspíš obojí.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Palouk

Fandom: 
Drabble: 

Krůčeje okovaných bot dopadaly do polštářů mechu. Z přítmí hvozdu se na palouk vynořil muž zakovaný ve zbroji. Před ním se uprostřed sloupu slunečního jasu nacházela jeho kořist – překrásná orchidej.
Udělal ještě jeden krok vpřed, když se s ním zachvěla zem. Příkrov mechu se roztrhnul jako papír a z puklin začaly rašit liánovitá chapadla. Celý palouk i s orchidejí se zvednul na zádech monstrózního tvora a v hlínou obalené hlavě zazářila řada ostrých zubů. Dvě chapadla tlustá jako kmen stromu vystřelila a zahákla se za kraj jámy, tvor se vytyčil do plné výšky a na palouk padnul stín.
Dobrodruh tasil.

Obrázek uživatele Blanca

Proměna

Drabble: 

Že je nová markýza žena silná, rozhodná a podivná, bylo všeobecně známo. Považte, povídalo se o ní, že dokonce snad jednou sama bojovala na poli cti!
Jaké tedy bylo překvapení jejích známých, když ji místo divokých průletů lesem na koňském hřbetě začali pravidelně vídat při procházkách na kolonádě nebo pomalých projížďkách lehkou bryčkou v parku. Její jindy dohněda opálená tvář byla nyní pečlivě chráněna kloboukem dle poslední módy a slunečníkem, neseným ve vzorně orukavičkované ručce. Celý její vzhled ani chování nesnesly v poslední době nejmenší výtky.
"Nehodlám ti dělat ostudu nevhodným chováním," vysvětlila s milujícím úsměvem ozdobeným ruměncem svému snoubenci.

Výsadek

Drabble: 

"SEALS zapnuli majáky, Amadeus, opakuji, Amadeus."

V oslnivém záblesku se rozložili na atomy...
...a zhmotnili se do čirého chaosu.

Kolem hlavy jí prolétlo několik kulek. Slyšela, jak někdo křičí. Nedaleko něco vybuchlo a tlaková vlna ji odmrštila.

"Jste v pořádku, madam?" vesmírný mariňák z jejího doprovodu jí podával ruku.
"Nejsem žádná květinka," usmála se na něj a klekla si. Vypálila dávku z P-90 a zasáhla muže v podivné červené uniformě.

"Generále, nedaří se nám dostat na můstek," zavolal na ni velitel týmu Bravo.
"Dobrá, připravte se, jestli se nedostaneme na můstek, jsme mrtví," zavolala, a vydala se před ostatní vojáky.

Obrázek uživatele Tess

Plíživé nebezpečí

Drabble: 

Zaseli semena a nechali vyrůst.
Posekali, natrhali, namočili, nalámali stonky. Třeli, vochlovali.
Hodně šlo do odpadu, ale s tím se počítalo.
Posukovali, předpředli. Vyvařili a bělili.
Namočili do horké vody a dopředli.
Vysušili, pak už přišlo jen soukání a skaní.
Z hotové příze utkali látku.
...
Zaseli moc blízko.
Myslí si, že jsem len. Všichni si myslí, že jsem len. A já zatím, nenápadně ukrytá, můžu cestovat. A seznamovat se s lidmi.
Je ze mne jemné pláténko. Spodní košile, povlečení.
Jen ať se se mnou seznámí.
S divokou magií.
Posunu se, porostu.
Z nich většina umře.
A tak to má být.

Závěrečná poznámka: 

... a můžete jim říkat stokrát, zkontrolujte si hranice a blízkost Zóny a vůbec, a myslíte, že to udělaj?
(Pro fandomu neznalé - v tomhle světě je magie pro veškeré živočišstvo smrtící.)

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

To je frajerka!

Úvodní poznámka: 

Konečně jsem jednou udělala čest svému nicku a napsala něco z fandomu Červeného trpaslíka. Zkrátka a dobře, i největší frajer ve vesmíru se občas dostane do úzkých, ale naštěstí má někoho, kdo v takové situaci píchne. :-)

Drabble: 

"Tentokrát už vás žádné triky nezachrání, pane Rimmere," prohlásil vítězoslavně Sturmbannführer v bílém plášti navlečeném přes uniformu a s injekční stříkačkou jedovatě zelené tekutiny se začal přibližovat k Esovi.
Tak tohle je konec, pomyslel si Eso a zoufale zacloumal pouty držícími ho na lůžku, to je větší šance, že potkám ledního medvěda na káhirském veřejném záchodku, než že se z tohohle vykroutím.
Náhle se však Sturmbannführerova hlava rozprskla a když jeho padající tělo odkrylo výhled na dveře, spatřil Eso princeznu Bonjellu s pistolí v ruce.
Pohlédla na jeho pouta a pronesla: "Navrhuji přeskočit vysvětlování a přejít rovnou k druhému bodu."

Obrázek uživatele Sharlotte

Ne až tak zábavná zábava

Úvodní poznámka: 

Toto drabble je příhoda, která se mně osobně skutečně stala... Vše je podle pravdy, včetně dialogů a popisu.

Drabble: 

Pátek večer. Vesnická zábava. Lidi. Alkohol. Živá muzika. Každý je jiný, přesto mají něco společného. Chtějí se bavit. Opít. Tančit. Seznamovat. Blbnout. Dělat ostudu století. Ví, jaké bude ráno, ale jdou tam. Pijí. Nejsem výjimka.

Jdeme s kamarádkou na panáka. Už mám v krvi nějaké to promile. Procházím uličkou kolem stolů, z druhé strany je okraj balkonu.

Někdo mě plácl přes zadek. Zastavím se. Rozhlédnu se. "Čau, kotě."
Neodpovím. Ten jeho výraz... Je jasné, že to byl on. Přistoupím k němu. Dám mu pěstí do obličeje.

Známý stojí za mnou. Vše viděl. Zírá.
"Snad sis nemyslel, že jsem něžná květinka."

Obrázek uživatele Danae

Bestseller

Fandom: 
Drabble: 

Příběh, který teta Kateřina vyprávěla společnosti shromážděné v dědečkově domě jako “námět románu”, měl ve skutečnosti už dvě stě padesát rukopisných stran a pět odmítnutí od renomovaných nakladatelských domů (z dalších pěti se jí ani neozvali).
Neúspěch ji opravdu trápil, ale nehodlala se vzdát. Hned po návratu z dědečkova letního sídla otevřela sekretář a sáhla po rukopisu “O květince Martě” - omylem však vytáhla složku plnou rukopisných poznámek svého manžela.
Kniha “Uvařte si vlastní mýdlo téměř zadarmo” se stala na válečném knižním trhu absolutním bestsellerem, dočkala se šesti vydání a vynášela závratné honoráře. Teta Kateřina neopomněla jeden výtisk zaslat doktoru Vlachovi.

Závěrečná poznámka: 
Pro příběh O květince Martě mám opravdovou slabost :)
Obrázek uživatele Gary Stu

Těžký život vedlejších postav

Fandom: 
Drabble: 

Už zase mává.
S nataženou rukou vstoupil do dveří.
Á, zpátky doma.
„Myslím, že jsme zatím v bezpečí.“
Jo, to jsi zjistil riskováním mého života!
„Doktore, určitě zelenina pomůže?“
„Někdy tě nechápu. Celer je dokonalým detektorem všemožných škodlivin.“
Jistěže. Použít nějakou zeleniniu nebo kytku je vždycky snadné.
„Je to velmi jednoduché - kdyby se změnil v kedlubnu, bylo by lepší vydat
se opačným směrem.“
„Ale nemáme jiné priority? Už týden jsme nejedli.“
Tss... Co si myslíte, že jsem? Jen se rozhlédněte - hromady mikrobů.
Jestli vám nestačí tohle, tak opravdu nevím...

„Je tu nejrůznější flóra.“
„To jako kytky? Mám jiný návrh.“
Áááá...

Obrázek uživatele Sapfó

Jen další dlouhý den

Drabble: 

Modrooký mládenec se ležérně opíral o solí pokryté zábradlí.
Sledoval kotvící lodě.
Vítr si pohrával s jeho rozcuchanými vlasy, ve kterých tančilo zapadající slunce.
Jeho zasněný výraz lákal pohledy žen, které se loučily nebo shledávaly se svými muži.
Mládenec se usmíval koutkem úst a bezděky si pohrával s kopretinou.
Žen si nevšímal.

Ošlehaný námořník s propracovaným tetováním na širokých ramenou se ohlédl. Na chvíli se zastavil, zašoupal nerozhodně nohama a smutně se vydal zpět k lodi.
Mládenec si pročísl vlasy a lehkým krokem ho následoval.
----
Když ze sebe smýval cizí pot, byly jeho oči hlubší než oceán.

Zvedal se vítr.

Červencový podvečer

Úvodní poznámka: 

S tím fandomem jsem to nemyslela úplně doslova

Drabble: 

Po nocích se sama toulám nejraději když svítí měsíc. Obrysy stříbrných střech se rýsují proti horkému nebi. Z kvetoucích stromů na náměstí odkapává med. Mezi opuštěnými stánky tržiště si švitoří krysy.

Držím se pěkně v šeru podloubí.
Slíbila jsem, že na sebe nebudu upozorňovat zbytečně.

Cinkání mých náramků vyruší podezřelou skupinku povalečů u rybích kádí.

„Sama, květinko? Nechceš se s námi napít? Ale, copak to neseš?“

Blíží se ke mně ze tří stran.

Cítím to chvění. Přichází tanec.
Bylo by mi i zablýsklo v očích.

Nemám však oči. Nemám ani tvář.
Jen málo se podobám ženě.

Napít se však chci.

Obrázek uživatele Aveva

Dědictví

Fandom: 
Drabble: 

Úřad vesnické čarodějky jsem zdědila po své bábě. Úřad a svazek pomalovaných vyčiněných kůží.
Nevěděla, kdy se narodím. Už ve mne ani nedoufala. Sama se vyučila na druhé straně kopců a dlouho byla poslední čarodějkou v kraji. Bála se, že své vědomosti nebude mít komu předat. A za těch pár let, které jí bylo dáno mě učit, to skutečně nestihla.
Na řadu přišly kůže.
Dnes studuji návod na lektvar proti nemocem ušním. S lopuchem ani s kozí nohou nefungoval. Bába se sice snažila, ale psát neuměla.
Napadá mě… možná to vůbec není rostlina. Zkusím do kotlíku přihodit žabí nožku.
Vítězství!

Závěrečná poznámka: 

Jeden ze střípků Z vesnického života

Princ a růže

Fandom: 
Drabble: 

Žiji na nevelké planetce. Není tu toho moc.
Mívala jsem tu svého prince. Staral se o mě a pečoval o mě. Častokrát si se mnou povídal. Aby mě ochránil, před větrem mě zástěnou zakrýval.
Nyní mě opustil. Odcestoval. Putuje po vesmíru a já jsem tu sama.
Mám strach. Bojím se hrozeb, které přijdou.
Myslím na svého prince. Vrátí se za mnou někdy? Chybím mu vůbec?
Doufám, že ano. Do té doby musím vydržet.
Neustále si říkám, že to musím vydržet. Předtím jsem ho nutila, aby se o mě staral. Nyní se stanu silnou květinou. Už nebudu malou a slabou květinkou.

Obrázek uživatele kytka

Lov

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.
Experimentální blbinka.

Drabble: 

Chřestí. Blízko. Ten-kdo-je-jako-já chřestí.
Chce živiny.
Ano. Živiny! Cítím je. Cítím živiny. Jsou blízko. Chci živiny!
Posunu se. Ještě.
Ten-kdo-je-jako-já se posune. Ještě.
Živiny mají pach. Chachachá! Pach živin dobrý.
Chřestím. Chci chci chcichci.
Živiny mají hodně pachu!
Aaaaaa! Živiny dělají bolest! Pach a bolest!
Kývu se. Tam! Sem!
Ten-kdo-je-jako-já chřestí: chcichcichcichci!
Teď! Teď!
Chcichcichci.
Mám živiny. Žblmňambl. Aaaaach! Živiny!

Proti temnému nebi se rýsují obrysy dvou mohutných trifidů. Ukojeně se kolébají ze strany na stranu a pomalým spirálovitým pohybem stáčí svá žahadla zpět do kalichů. Začíná den.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Champbacca

Kvítí a kvílení

Úvodní poznámka: 

(mezitím o kousek dál, ale pořád v Zapomenutých říších)

Drabble: 

Když rudí čarodějové zmerčili, že Edvinův čert z elektriky určil jako první cíl onu upírku, přestali se hádat a začali navigovat. Cesta trvala celý den, Edwin během ní odvyprávěl přednášku o upírech a navečer spatřili poněkud vybydlenou vesnici. Zahrádky byly zarostlé plevelem, nikde ani noha, nad střechami poletovala hejna vran. Vypadalo to tam prostě trochu jako v Popradu.
„Co chcete, chátro, od Iris, paní temnot?“ přivítala je veskrze protivná ženština a Edvin se ušklíbl, protože cítil známý pach.
„Že po kosatci zveš se, paní tmy, tak pokosit tě přišel bludný Fin.“
Kupodivu jí to ani trochu nezalichotilo a rovnou zaútočila.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Čespír

Jak Lancasteři a Yorkové oškubali růžový keř

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bodík

Challenge je challenge, ale oba jsme úplně grogy, protože v pátek vernisážujeme výstavu o WS a z důvodu naší lásky k němu na něj ani nemůžeme nadávat.

Drabble: 

Au! To jsem asi – Au! asi já. Tohle bolí. Vám se možná ty moje červenobílé výrůstky líbí, možná si tím i něco vyjasňujete, ale já tedy důrazně protestuji. Stínové prohlášení tady nemáme jen tak pro nic za nic! A mimochodem, jsem jedno. Červená a bílá, které vidíte, jsou jen výsledkem momentálního rozmístění barviva.
Auvajs! Ve Francii taky? A ti samí lidé? Takže ani na téhle planetě mi to nevyjde? No dobrá! Trny aktivovat! Pal!
Jsem válkychtivé pandimensionální monstrum ve výslužbě a právě jsem infikovalo DNA značné části anglické šlechty a jako bonus i krále. Máme našlápnuto k občanské válce! Hurá!

Obrázek uživatele Ak.žena

Podepsána Agnes

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak po dnešním dni jsem opravdu vyčerpaná. Zatímco tohle datluju, melu z posledního...Možná, až si to zítra přečtu v plné mozkové síle, budu si rvát vlasy z hlavy.

Drabble: 

Říkají, že se nejmenuješ.
Sejde na tom, když vládneš mocí jakékoli jméno oživit i života zbavit?

Říkají - ne, doufají - že se nevrátíš.
Sejde na tom, když ses otiskl do mého já - mysli, těla i duše?

Říkají, že jsi mě posedl.
Sejde na tom, když je Tvůj otisk tím jediným, co mě drží naživu?

Já říkám: záleží na jediném.
Pochopil jsi mě. Vybral sis mě.

Ne květinu, která vábí včely, protože touží být opylována, kolemjdoucí, protože chce zdobit klopy mladíků a okna jejich milých.

Ale růži z Jericha, probuzenou melodií vyprávějící o Sedmihrádské zemi.

Teď usychám, ale až znovu zahraješ, rozkvetu.

Obrázek uživatele Erys

Návrat do ztracena

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

OT: Pardon, nestíhám číst a komentovat, ale plánuji to dohnat O:)
OT z OT: Požehnáni budiž tvorové ochotní sdílet mobilní internet.

Drabble: 

Když se před poutníkem otevřel výhled do kraje, musel se zastavit.
Unikl mu tichý vzdech. Bezděky natáhl ruku.
Před opuštěnou vesnicí to bylo zcela zbytečné gesto.

Gireg nelitoval, že ho povinnosti pro Posly odvedly pryč.
Přesto ho mrzelo, že tu nepomáhal, když byla pomoc potřeba.
Unikl mu další vzdech.

Smutek se rval se zoufalstvím, zoufalství se rvalo s potřebou vědět víc.

Jeho nohy popošly o pár kroků.
Chodidel se dotkla voda.
Bezmyšlenkovitě vodu nabral do dlaně.
Podlomila se mu kolena.

On by řekl, že má své kořeny zapuštěné do téhle země, ale voda, která jeho zemi zaplavila, ho posílit nedokázala.

Stránky

-A A +A