DMD č. 7. pro 7. 4. 2012. Téma: Zprava dobrý

Obrázek uživatele Lyta

Rozhlížej se na obě strany

Stalo se to, jak Donna čekala. Ten naprosto nemožný blbeček pohlédl jen doprava, kde kupodivu nic nebylo a rozeběhl se do náručí Rose Tyler jako z filmu od Danielle Steelové. Samozřejmě neviděl Daleka, který po něm vystřelil. Narozdíl od Jacka Harknesse, který drahému Dalekovi bez mrknutí oka ustřelil kopuli. Teď stáli v TARDIS a Donna zcela nechápala, co se děje, kromě Rosina vzlykotu a podivné záře obklopující Doctora, vnímala ještě Jackovo objetí a jeho příjemnou vůni. Neměla by se nechat rozptýlit. Ale po roce cestování s Doctorem člověka napadají všelijaké hříšné myšlenky. Uvidí, co s ním, až bude po všem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Hedera

Rutina

„Můžeme vás okamžitě vyzvednout, ale čekáme na potvrzení, že je přistávací plocha bezpečná. V koridoru napravo registrujeme pohyb.“
„Rozumím.“
Dusot a kovově zkreslené skřeky se přiblížily natolik, že je konečně šlo přesně lokalizovat.
„Garrusi, potřebuju tě napravo.“ Kývnul. „Ostatní na můj povel.“
Nebylo to nic, co by už stokrát nezvládli. Zhodnotit situaci – rutina. Načasovat akci tak, aby všichni stačili nastoupit, ale aby raketoplán neseděl na zemi déle, než je bezpečné – rutina. Spolehnout se bez zbytečných slov na Garruse – rutina. Sledovat ho, jak nacvičeným švihem ze zad sundává pušku a odchází –
Uplynul jeden stah srdce.
„Velitelko Shepardová?“
„Pane. Pravá strana zajištěná.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Marek

Doprava...

"Zprava dobrý," zahihňal se přitrouble Ten druhý.
"A zleva bagr ne?" zavrčel jsem mu v odpověď. V poslední době, mi začíná pěkně lézt na nervy.
Právě jsme projížděli pouští. Fakt dobrá hláška.
"Počítači? Kolik ještě zbývá do cíle?"
"Při dodržení této rychlosti a přímého kurzu, během 12 hodin 35 minut."
"Fajn. Vzbuď mě kdyby něco. Nejdéle ale hodinu před dojezdem." Natáhl jsem se na palandu.

Najednou mě vzbudilo houkání a hlavou jsem narazil do stěny.
"Jau! Co se děje?"
"Cíle 1,2,3 na dvanácti hodinách. Cíle 4 a 5 na jedenácti."
"To je ten tvůj bagr," zase se zahihňal ten druhý.

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Osmý

Ve Frontě koluje hromada historek.
Říká se...
...že První Chrámu chodí v přestrojení do Fronty a ochutnává polívku pro žebráky.
...že když na nádvoří se dvěma kotlema, kterym Fronta končí, umře vydavač polívky, je příští žebrák přijatej na jeho místo.
...že do levýho kotle přidávaj jed, aby zkrátili Frontu.
Samo, že to jsou všechno žvásty.
Ve vratech stojí koordinátor a posílá příchozí střídavě k pravýmu a levýmu kotlíku.
Když jsem postoupil na osmý místo v řadě, došlo mi, že na mě vyjde levej. A tak jsem využil všeobecný fascinace zatměním a nechal se předběhnout nějakym nezkušenym nováčkem.
Jistota je jistota.

Obrázek uživatele Dangerous

Příště

Alespoň 15+

„Dělej, přihraj! Sem! Neohlížej se, vpravo dobrý, sem!“ Radek si mohl plíce vykřičet. Matěj se snažil, ale uklouzl po rozbláceném hřišti. Rychle se zvedl, nehleděl na špinavou teplákovku a naražený levý bok. Toho dne však zápas prohráli.
„Já jsem nechtěl,“ omlouval se. „Vážně, příště–“
„Žádné příště už nebude!“

„Dělej! Sem! Neohlížej se, zleva sem není vidět a zprava dobrý!“ O patnáct let později už Radek příkazy nekřičel, ale nekompromisně konstatoval. Horká voda ze společných sprch se brzy smísila s potem, nedočkavé steny s hlukem padajícího proudu.
„Pozor!“ Radek Matěje odstrčil, když zaslechl kroky. „Ale příště–“
Matěj se jen usmál. „…nebude.“

Fandom: 

Překrásný svah

Byl to překrásný svah. Tak dlouhý, panenský a prázdný. Ten ostrý sklon! A kouzelné měsíční světlo způsobilo, že vypadal ještě nebezpečněji. Sníh se tu leskl jako sklo. Tady to bude svištět!
Bambul se odpíchl hůlkami a v ladných obloučcích se pustil dolů.
Byl to překrásný svah. Dalo se na něm úžasně rozjet a řítit se dolů jako blesk. A čím byl uježděnější, tím po něm sáňky letěly rychleji.
Prásk! Žuch!
Ouvej, pomyslel si bambul, uhodil jsem se do hlavy.
Zdálo se mu totiž, že mu pod lyže najel stříbrný podnos, a ozdobná dečka na čajovou konvici ho kousla do nohy.

Fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Danele

Svět se zatmívá, ztrácí se v bílé mlze, přesně tak, jak volal ten muž, co zapálil jejich dům. Děvčátko utíká. Vidí ještě kmeny stromů, pak temnou hmotu obou kopců a nadějně světlající škvíru údolí. Kameny pod nohama už nevidí. Běží po paměti, zná cestu. Teď se rozsvětlilo, to už má hory za zády? Půda se jí pod nohama zahoupala. Bažina. Sem vede toho černokněžníka. Odtud nevybředne.
Děvčátko opatrně ohmatává půdu. Vlevo je čvachtavější, napravo pevná. Děvčátko to neví, ale začalo se stáčet.
Když po týdnu dokončí celý kruh, k smrti vyčerpaná a už úplně slepá, Mandala k ní přivede Erika.

Fandom: 

Zprava špatný

Bible praví cosi o pravé ruce, kterou je třeba utnout v případě, že podněcuje k nepravostem. Existují autoři, kteří by laskavě měli zvážit obdobný postup. Samozřejmě pokud nejsou leváci. Překvapivě bych toto neradila těm, kteří píší vysloveně špatně. Jen těm, kteří ničí dobré příběhy, znásilňují slibné postavy a fascinující světy mění v přiblblou kulisu. Tací jsou. Jejich příběh skáče z klišé na klišé a při té příležitosti skopává dobré nápady do propasti. Postavy se podloudně snaží ožít. A světy? Ty se hroutí. Tito autoři páchají zločin na vlastním díle (které mimochodem často zachraňují fanfikce). Nechápu, jak dokážou v noci spát.

Obrázek uživatele Sindual

Cesta domů je ta "pravá"

"Mordor je vždycky vlevo." Tak mu to říkal Gandalf, když vycházeli z Roklinky. Nikdy neuvažoval jestli je to pravda, jen šel, kam ho ostatní vedli. Teď ale záleželo na něm a Samovi.

Byli ztraceni. V Emin muil se sice čarodějovou radou řídili a vždy zatáčeli vlevo, ale nepomohlo to.
Proto také Sam vylezl na nejvyšší skálu a pak shrnul, co viděl: "Zleva armády skřetů, zprava dobrý - viděl jsem cestu do Kraje
Hobiti se po sobě podívali. Měli úkol. Nesli Prsten. "Třeba ho zničí někdo jiný," pokrčil rameny Frodo, odložil Prsten na kámen a s pískáním zamířil se Samem vpravo; domů.

Fandom: 
Obrázek uživatele Brygmi

Nutkání

Poznámka: Project Runway je reality show plná talentovaných módních návrhářů, nicméně v mém AU je to střední škola. Účinkují Wendy Pepper z první série a Christian Siriano ze čtvrté.

Wendy asi nikdo nevysvětlil, že zelené oční stíny jsou out. A že vlasy se mají umývat. Nebo nedejbože i stříhat. A taky ji nenaučili slušnému chování, ale to je zase jiná pohádka a o té teď Christian nepřemýšlí. Christian se totiž sklání nad spící Wendy s nebezpečným a takřka nedosažitelným úkolem, tedy že jí dá kompletní nový vzhled. Zvedá hřeben a nůžky a opatně jí zastřihuje konečky, barvu na vlasy položenou vedle.

„Co... Co...“

Sakra. Wendy Pepper se začala probouzet.

Takže Christian raději utíkat. Protože naštvat školní šikanérku se nevyplácí. Pravá strana hlavy hotová. Levá vypadá hůř než kdy jindy.

Obrázek uživatele Stevko

Koláč

Alica došla ku stolčeku, na ktorom bol koláč tvaru srdca s ľavou stranou žltou, pravou hnedou. „Som zvedavá, čo sa stane, keď ho ochutnám.” Ochutnala zo žltej strany. „Fuj, ten je hnusný.” Koláč aj stolček sa zrazu zmenšili. „Aha, zväčšila som sa. Skúsim druhú stranu”. Ochutnala hnedú časť. „Mňam, sprava je fakt dobrý.” Ako očakávala, koláč sa zväčšil na pôvodnú veľkosť. „Dám si ešte.” Koláč aj stolček sa zasa zväčšili. Alica vyšplhala na stolček a zas odjedla. Už bola veľká iba ako koláč. „Usadím sa v koláči, keď budem hladná, tak z neho odjem a hneď ho budem mať viac.”

Obrázek uživatele Joan Watsonová

Radikální řez

Autorská poznámka: Navazuje na drabble Takové normální chatování http://www.sosaci.net/node/725 .

Po neblahém incidentu se Sheryl jsem mu přísně zakázal půjčovat si mé věci a jakkoli narušovat mé soukromí.
S kamennou tváří se podřídil. Jen se zeptal, co budeme dělat se společnými věcmi.
Příliš unavený na to, abych odpovídal, odešel jsem spát.
(Věřte mi, nikdy nejste natolik unavení, abyste mu nedokázali odpovědět na otázku.)
O minutu později si Sherlock odpověděl sám.
Do rána pilou rozpůlil gauč, křeslo a kuchyňský stůl.
Lednici, mikrovlnnou troubu, televizi, sporák, umyvadlo a vanu rozřezal autogenem.
Na hysterický výkřik paní Hudsonové: „Proboha, jak to tu vypadá?!“ ze svého místa v obýváku odpověděl: „Já myslím, že zprava dobrý.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

U fotografa

Zleva. Ánfas. Zprava. Dobrý!
Než mě čapli, fotil jsem nahotinky.
Zleva. Ánfas. Zprava. Dobrý!
Sypalo to, ale hlavně mě to bavilo.
Zleva. Ánfas. Zprava. Dobrý!
Pak mi řekli, že buď pudu sedět, nebo budu dělat pro ně.
Zleva. Ánfas. Zprava. Dobrý!
Taky mohli říct oč jde.
Zleva. Ánfas. Zprava. Dobrý!
Dřiv krásný kočenky a teď… škoda mluvit.
Zleva. Ánfas. Zprava. Dobrý!
Grázlové, padouši, zločinci. Nic kloudnýho ke koukání.
Zleva. Ánfas. Zprava. Dobrý!
Ale jo, měl jsem tu i nějaký holky z ulice, co jsem fotil tehdá.
Zleva. Ánfas. Zprava. Dobrý!
Aspoň že tady zůstala ta otáčivá židle po starým Bertillonovi.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Budou dokonalé

Bodík je bodík!

Zprava dobrý... zleva taky... a na lem přidáme droboučký volánek. Nehrb se! Neměly by být kolem knoflíkové lišty sámky? Ale sámky jsou trochu z módy... Živůtek prostě musí být řasený! Materiál si o to přímo žádá!
A sukně šikmo střižená! Aby splývala! V pase víc projmout, abys vypadala štíhleji. Né, nemyslím si, že jsi tlustá. Jenom chci zdůraznit tvé přednosti. Né, dietu nedrž. Stejně bys to nevydržela. Až do toho střihnu, tak už to musí bejt dokonalý. Příště už to bude naostro, vem si tu podprsenku, co budeš mít. Tuhle? Zbláznila ses? Máš ji až pod lopatkama, máš blbou velikost!

Zákon schválnosti

„Proč se tohle stane vždycky mně?“
„Myslím, že to není až tak neobvyklé.“
„No rozhodně to potvrzuje Murphyho zákony. Když mám rande, musí se mi udělat beďar.“
„Ale prosím tě, je to jen malý pupínek.“
„Malý pupínek?! Vypadá to jako druhá hlava!“
„Zase nepřeháněj. Máš to jen na levé tváři. Zprava je to dobrý.“
„Jo, takže si budu přítele celý večer držet vpravo. To by nemělo být tak těžké.“
„Navíc jdete do kina, tam bude tma. Určitě si ničeho nevšimne.“
Vyšla před barák. U chodníku zastavilo auto.
Mít ho napravo. Brnkačka. Sedadlo spolujezdce.
„Ahoj miláčku. Co to máš na tváři?“

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Nazvučit a hrát

Bodík je bodík...

Pod pódiem osamocený Adolfek s pivem v ruce poguje do ticha. Klub je zatím až na pár věrných prázdný. Účinkující běhají do zákulisí a zpět a tváří se důležitě.
„Nechceš pomoct?“
Bicman přešlapuje nad rozloženou bicí soupravou.
„Děkuju.“
Zpěvačka pokrčí rameny a nechá se Adolfkem pozvat na panáka.
„Začneme s klimprem,“ huláká zvukař ze své lóže.
Klávesistka úspěšně doputuje přes kabelové moře ke stolku a uhodí C-dur. Netrefila se, naštěstí jsou reproduktory dosud němé.
„Jsi zapojená?“ ušklíbne se kytaristka.
„Jsem, ale nehraje to!“ Na důkaz hrábne do klapek a málem ohluchne na pravé ucho.
Tentokrát měl koncert jen hodinové zpoždění.

Obrázek uživatele Erys

Ze zvyku

„Jej!“
„Copak?“ ohlédla se po něm.
„Zvíře, asi hraboš,“ vysvětloval. „Už ale zmizel.“
„Aha,“ usmála se.

Kráčeli polní cestou dál. Počasí výletníkům přálo a svět kolem byl přímo nádherný.
Začal k nim doléhat občasný hukot aut.

„Chceme pak jít po silnici?“ zeptala se nedůvěřivě.
„Ne, ale musíme ji přejít, pak pokračuje žlutá,“ objasňoval.

Napadlo ho, jak moc si zvykl na všechno, co ta holka umí a dokáže.

Kousek za místem, kde chtěli přejít, se silnice stáčela.
Sledoval zatáčku. „Zprava dobrý?“ zeptal se automaticky.
Významně si odkašlala.
„Co?“ zmateně se po ní podíval.
Poklepala bílou holí o asfalt.

Oba se rozesmáli.

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Nejtěžší zkouška

Poznámka: slash 15+

´Seregile to snad nemyslíš vážně!´ Myslel.
Čekali v tmavém výklenku chodby, odkud měli výhled do pracovny, do níž chtěli vniknout, až ji majitel domu opustí. Byli tam už hodinu a půl.
„Zprava dobrý.“ zašeptal neslyšně Seregil, tak to uměl jen on, odpověď na Alekův nevyřčený nesouhlas. Vrátil se k oždibování Alekova rtu. Natiskl jej zády na stěnu a udílel mu další lekci umění jazykového. Alek měl co dělat s třesoucími se koleny, ještě než ucítil Seregilovy prsty u lemu tuniky.
Byla to nejtěžší zkouška jakou, kdy podstoupil. Skoro uspěl.
***
„Věděl jsem, že je nahluchlý.“ ubezpečil ho při cestě domů Seregil.

Fandom: 
Obrázek uživatele Aplír

Hrůzné okamžiky

Už jsem vážně nevěděl, kam jet. Naprostou tmou probleskovaly jen fosforeskující děsivé agresivní příšery. Kamkoliv jsem zamířil, hned jich byly kolem nás celé tlupy a tloukly nám do kapoty. Můj navigátor byl zoufalý. Zprava dobrý, překřikoval řev útočících. Hned jsem zatočil. Tíseň mne úplně ochromila. Sotva jsem dýchal. Snad jim unikneme. Projížděli jsme podivným tunelem. Něco bylo jiné. Hrůzné bytosti zmizely. Konečně! Rozlila se ve mně úleva. Ještě roztřesený jsem vyjel ven. Proboha! To nebyl tunel, ale gigantické rozkročené nohy obra, otce oblud. Právě nás chtěl zašlápnout.
Zprava dobrý, houkl mi syn znovu do ucha a probral mne z mikrospánku.

Obrázek uživatele kytka

Na divochy

Ještě jedno bez nároku na bodík. Nemohla jsem se rozhodnout.

To tenkrát Bejval Antonín vynalezl hru na divochy. Plížili jsme se lesem a bedlivě se rozhlíželi na všechny strany, zdaliž neuvidíme něco podezřelého. Vtom v houští zapraštělo. Vyřítil se z něj Habrovák, mával klackem a hulákal: „Řežte je!“ Najednou tam bylo nepřátel milión, pročež jsme se rozhodli spasit útěkem. Habrováci řvali, mazali za náma a chtěli nám nadběhnout. „Vpravo dobrý,“ zaječel Zilvar, ale nebylo to dobrý, neboť zprava se blížil pan Fajst, mával holí a křičel silným hlasem: „To je mládež, horší než pohani!“ Z čehož jsme se radovali, neboť dokonce pan Fajst uznal, že umíme hru na divochy náramně.

Obrázek uživatele kytka

Z vodáckého průvodce

Jakmile vodák spatří šlajsnu, srdce se mu sevře chvějivým očekáváním. Lodě křižují nad jezem, kormidelníci stojí a natahují krky, aby viděli, kudy to jet. Když vidí, že nic nevidí, zakotví u břehu a jdou se podívat ze souše. Škrábou se za uchem a promýšlejí strategii.
První kánoe už se pustila dolů šlajsnou, proud ji sevřel do své náruče. Pod jezem se prosmýkla vpravo kolem velkého balvanu, mohutný zabalák jí zalévá příď. Loď se povážlivě naklání, nabírá vodu přes bort. Háček bezhlavě vystupuje po hlavě. „Je to dobrý, jeďte zprava,“ řve zadák. A po vzoru Titaniku mizí s keňou v hlubinách.

Obrázek uživatele Champbacca

Skok a střetnutí

(4k)

Elias Lönnrot zpomalil na běžnou rychlost a vesmír kolem se změnil z modrého koktejlu v černý smeťák. Upíří flotila urputně bránila orbitu své hnízdní planety proti fretkodlačímu útoku a Elias tradičně skončil přímo uprostřed.
„Černé křižníky vpředu, stíhače na levoboku; Weasleyů je zas jak psů a pomalu je cupují,“ shrnul situaci pilot a trojice za ním se usmívala.
„Šéf nás bude čekat na velitelské lodi upírů, ta je kde?“ zeptal se urostlý Viking a stále se holil svým obouručním mečem.
„Nepoškozená na pravoboku, zahajuji přiblížení.“
„Paráda, připravte se k výsadku. Kdo umře poslední, je buzna,“ motivoval ostatní a šel napřed.

Obrázek uživatele Puma

Noční bdění

Převalovala se ze strany na stranu. Nemohla usnout a počítání oveček na ni nikdy nezabíralo.
Přemýšlela, která další uspávací technika ji čeká. Mohla by si zkusit jít udělat horké mléko s medem. To by s trochou štěstí mohlo pomoct.
Vyšourala se ospale z ložnice a dala si ohřát mléko. Mezitím zasedla ke stolu a koukala do blba.
Zatímco pila mléko, odhodlávala se k ráznému činu.
"Zprava dobrý, ale na levé straně prostě nikdy neusnu." zašeptala jen tak pro sebe do ticha a povzdechla si.
Naklonila se ke své přítelkyni a snažila se ji co nejněžněji vzbudit.
"Miláčku, můžeme se prohodit?"

Fandom: 
Obrázek uživatele Durwen

Lojza?

Skupina tanků vyjíždí na most. Z prvního vykoukne dědula se silnými brýlemi. „Hej, Lojza, nevidíš vojáky?“ Ozve se z dalšího tanku. Dědula poněkud zmateně nakrčí obočí. „Vojáky?“ S klapnutím se otevře poklop vedlejšího tanku a z něj se vynoří starší, vlídně vyhlížející paní, nebýt samopalu v ruce. „Mladí nám přece vyhlásili válku.“ Lojza nechápavě nakrčí obočí, ale pak si povzdechne. „Zalez, Miluško.“ Babička okamžitě zmizí. Pak se znovu ozve: „Zprava dobrý?“ „Jeď, Miluško!“ Tanky se rozjedou, když tu všááá! Minomety rozmetají skupinu na kusy. O chvíli později se nad vraky komíhá pár duší. „Sakra, Lojzo, chápeš, co znamená zprava dobrý?!“

Obrázek uživatele Quiquilla

Těžký život fotografa

Poznámka: Chci jen říct, že tahle scénka, o které píšu, trvala tak půl hodiny. Nakonec se něco vyfotit povedlo a slečna to má teď na profilovce na fejsbůku, takže to dopadlo docela dobře :))
__________________________________________

„Že mi nafotíš pěkný fotky? Že jo? Že jo?“
„Co mám s tebou dělat… Tak si stoupni sem na ten most.“
„A jak tam mám asi vlézt?“
„Ideálně chůzí.“
„To se propadne!“

Fotografka si povzdechla a začala s novým fotoaparátem balancovat po zrezivělé konstrukci polorozpadlého mostu.

„Sem si stoupneš a sem dáš nohu. Když to unese mě, tak tebe to unese dvakrát. A pohni.“
„Hehehehe, to nejde! Hahaha, já spadnu!“
„Nespadneš a opři se. Natoč se zprava, to vypadá dobře.“
„Hahahahehe,“ modelka se začala svíjet v záchvatu smíchu.
„Neblbni a stoupni si!“
„Hahahaha!“
„Říkám nechlámej se!“
„Hihihihi!“
„Přestaň blbnout!“
„Hahahehehehe!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Samantha

Zprava dobrý

Odjížděli spolu autem pana Weasleyho. Daleko, jak jen to šlo. Ani jeden z nich neměl ponětí, kam, jen věděli, že v Bradavicích už pro ně není místo. Zklamali se v každém, koho znali. Tedy, ona se zklamala. On jako tradičně nečekal nic jiného, než to nejhorší. Odsoudili je. Jejich vztah. Lásku. Porazili zlo venku, ale ne zlo v lidech. I když byl zproštěn viny. Nestačilo to. I když patřila do slavného tria. A tak teď odjížděli. Spolu. Pryč... "Hermiono!" vytrhl ji ze zamyšlení. "Co je?" "Dívej se mi zprava." Stáli na odbočce. Pohlédla na svého muže. Usmála se: "Zprava dobrý."

Fandom: 

Nauč mě řídit...

Slunce venku už začalo svítit a nastalo jaro. Pro Draca to byla nejlepší příležitost, kdy by mohl vyzkoušet svůj dárek k narozeninám.

„Moc děkuju, teto, je fakt krásné.“ rozplýval se mladík nad lesklým černým sporťákem. „Naučíš mě řídit?“ Tato otázka Bellu zaskočila, řekla si, že to nemůže být žádná věda.

„Jistěže…“

* * *

„Přidej… Zahni. No tak… Brzdi, chceš mě zabít?!“ ozýval se její ječivý hlas a Dracovi začaly docházet nervy.

„Ještě jsem se nehnul ani z místa.“ namítl a donutil jí, aby konečně otevřela oči.

„Zprava dobrý.“ řekla, aby zahnala svůj vlastní strach, a Draco šlápl na plyn.

„Brzdi… Notak, pomalu!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Ness

Hlavně se rozhlédnout

A/N: Nastal čas na dávku morbidnosti a známé z minulého roku...

Klára si odhrnula pramen vlasů za ucho a stoupla si na kraj chodníku, přitom nervózně poklepávala podpatkem - za chvíli musí na tom pohovoru být a jak na potvoru má trolejbus zpoždění… To dojde pěšky. Na rohu se opatrně naklonila do cesty a bleskově se rozhlédla, vlevo, vpravo, vle…

O tři hodiny později na Ústavu soudního lékařství doktor Novák, sledovaný skupinou studentů prvního ročníku medicíny, která už nyní povážlivě disponovala různými stupni nazelenalosti či aspoň bledosti, odhrnul bílou plachtu a moudře zakýval hlavou: „No jo, zrcátko od liazky…“

Ten den šli medici domů velmi opatrně a zcela dle zásad dopravních předpisů.

Fandom: 
Obrázek uživatele Doktor

Politicky nekorektní

Plachetnice uvízla mezi ostrovy. „Tak, co teď budeme dělat?“ zeptal se kapitán Bárta ostatních. "Zásoby se ztenčily na dvě procenta a boční vítr předčasných voleb nám bortí záď.“

„Ty si s tím nedělej starosti, miláčku,“ uklidňovala ho kormidelník Klasnová. „Po přistání stejně půjdeš bručet.“

„Já mám hlad,“ začala fňukat Karolína Peake. „Tak Vítka zabijme a snězme,“ navrhl snaživý Paggio. Ještě snaživější Jarolím mu zacpal hubu sextantem.

„Nehádejte se, děti,“ rozhodl Bárta. „Tuhle Radek vyleze na stožár a bude navigovat.“ Ostatní váhavě souhlasili.

„Zprava dobrý, tam už nic není. Doprdele, nalevo – komouši a ČSSD!!“

Vlajková loď Věcí Veřejných najela na útes.

Obrázek uživatele Skřítě

Varování pro čtenáře :-)

Zprava dobrý, ozvalo se, agentka se plíží tmou a mrtvoly v tichém spěchu zanechává za sebou. Myrta Krátká mnohé zmýlí, tím, že půvaby má vílí. Nenechte se ale mást, velký odpor bude klást, vůči bezpráví a špíně. Zato Sláma Hraboš líně prohrabe se k zlatkám. Varování matkám: po přečtení této knihy vaše dítě bude znát, delikventa mladistvého co rozkrádá každý stát. Omamné látky, kouzlení vílí, kentaura Klusáka, jenž se nemýlí, když na svých laptopech špízuje svět, kde vládne zločinně kdejaký skřet. A taky Slámovy nervové plyny, dík kterým podniká loupežné činy. Zkrátka kdo chce poznat smrt, ať ovoní jeho prd.

Fandom: 

Stránky

-A A +A