Něžná realita

Obrázek uživatele Tora

To, o čem jsem vždycky snila

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod - druhé drabble.

Pro mou dceru.
Děkuji ti, jsi úžasná.

Drabble: 

Ve dne v noci ji střežíš.
Pláčeš spolu s ní, když jí poprvé píchnou zanícené ucho, chráníš ji všemi silami.

Čas poskočí, školní kabela je větší než copatá dívenka.

Najednou se koušeš do rtů a sleduješ za oknem, jak poprvé sama odjíždí autem.
Bolí tě srdce.
Čas vylétávání z hnízda.
Tváříš se statečně, ale tak moc to bolí...

Občasné návraty - někdy září štěstím, jindy zdrcená, ne každá cesta vyjde.

Potom...
Nádherný den. Jsi na návštěvě u své dcery.
Udělá ti snídani, zorganizuje program.
Je samostatná, soběstačná, suverénní.
Má svůj život a stojí pevně na vlastních nohou.
Nejkrásnější den tvého života.

Závěrečná poznámka: 

Přála bych ten pocit všem mámám. Nad všechny poklady světa je to, když vidíš své dítě spokojené a šťastné v životě. Kdy víš, že se dokáže postavit světu a i když nevyhraje vždycky, aspoň se o to snaží.
Však když bude potřeba, máma svou náruč zase rozpřáhne... aspoň na tu potřebnou chvilku.
A všem dcerám bych přála, aby viděly ty rozevřené ruce, když je potřebují.

Obrázek uživatele Vinpike

Žena, muž a nicota

Drabble: 

"Můžu být dobrou matkou?"
Pohlédl.
"Tou nejlepší!"
"Vždyť já mám ještě tolik starostí sama se sebou!"
Nenaplněna.
"Ubudou, věř mi! Na jejich místo nastoupí starosti... jiné, opravdovější."
"To jsou mi vyhlídky!"
Za obzor zrcadla.

"Možná máš pravdu!"
Ale co já za otce?
"Na to se stejně nedá připravit!"
Nezasadil strom, nepostavil dům.
"Víš, kde končí až? V nikdy!"
Ještě chvíli nezodpovědný rebel!
"Čím víc si zvykneš, tím méně se ti vůbec kdy bude chtít!"
Když ženu žene žár, ať muž nemuká.

Nakonec nejde jen o ně.

Tma bez paměti.
Z nicoty do nitra.
A pak do náruče.
Je dokonalejších hostitelů?

Obrázek uživatele Vinpike

Přijedou příbuzní!

Drabble: 

"Trpím!"
"Trapná, trapnější, nejtrapnější!"
Usmáli se na sebe.
"Panna, nebo orel?“

"Tyran! Se mi ti ptá, kde jsem v noci spala. Chápeš to? Jako bych byla jeho majetek!"
Pokyvoval hlavou. Nač olej do ohně?
"Nech na hlavě. Tvoje ségra mně každý večer kontroluje mobil!"

"Je tak trapná! To je furt mrkanec sem, mrkanec tam, já se ti za ni v jejím věku stydím!"
"To máš dobrý, šváro. Ten můj polkne pivo a svlíká se!"

Když společně, pokyny už potajmu předány.
"Předlož mobil, miláčku!"
"Dám si ještě jedno! Co tanec? Ukážu vám striptýz!"

"Ještěže my to máme jinak!" tulí se příbuzní.

Obrázek uživatele Ampér

Dětský pokoj

Drabble: 

„Mami, pojď se na něco podívat,“ zatahal Lukášek maminku za ruku a táhnul jí do svého pokoje. Poté, co se rozhlédla kolem, jen zalapala po dechu.

Na stropě uviděla růžové nebe, u okna vyrůstal namalovaný strom. Prostě Lukyho pokojíček hýřil barvami a bylo vidět, že jeho obyvatel popustil uzdu své dětské fantazii naplno. Na podlaze vyrůstala modrá tráva, ze které se usmívaly barevné kytičky, nad kterými létali proužkovaní motýli. Uprostřed louky se blyštil žlutý rybník, na jehož hladině se odráželo červené sluníčko.

„Co to je,“ zeptala se maminka.

„To ty pastelky, co jsi mi dala, mami,“ odpověděl Lukáš. „Jsou kouzelné!“

Závěrečná poznámka: 

Za námět děkuji skupině Nezmaři

Obrázek uživatele Vinpike

Pastelka a fix

Drabble: 

Skvostem vesmíru, zářivou korunou, modelem Platonovy idey krásy!
Dobrota sama, něžnější než Sněženka.
A on? Hampejzní ohava, nenasytný syčák.
Protivy se přitahují, soudil.

Obyčejná holka s neobyčejnými vlasy a nízkým sebevědomím. Kudy kam? V něm jistota, pevnost, směr.
Bála se protivenství.

Tělo jako nástroj mučení muže, tanečnice venku, doma bolavá hlava. Jako jediná na širém světě dokázala spojit v jedno líné sobectví s udřenou starostí o všechny, kromě něho. Než ustaranost zadělala na šediny, olysal.

Jen občas vytrčit růžky z obalující kukly, vytáhnout nos z hradu, rozhlédnout se po obzoru!

Měla ráda pastelky, on fixy.
Stále spolu. Protiklady se doplňují.

Obrázek uživatele Vinpike

Taky, broučku

Úvodní poznámka: 

Věnováno dospělosti, která to umožnila...

Drabble: 

"Ty máš taky mámu, tati?"
"Samozřejmě, Beruško, to je přeci babička Vlasta z Podolí."
"Babička Vlasta? Ale jak tě unesla?"
"Já jsem byl menší. Já jsem byl malý jako ty. A ona byla... vlastně větší."
"A to jsi taky zlobil?"
"To víš, že jo, broučku."
"A babička tě naplácala?"
"Někdy jo. Když jsem zlobil moc. Když jsem třeba utíkal do ulice - jako ty dneska!"
"A já až vyrostu, tak budu mít taky děti?"
"Dá-li Pánbůh, tak budeš."
"A jak je budu nosit?"
"Budeš velká, maličká."
"Jako ty? Takový obr?"
"Doufám, že i trochu větší..."
"Já od tebe ale nikdy nepůjdu!"

Obrázek uživatele Vinpike

Potkal lev vodnářku

Drabble: 

Na břehu řeky si řekli. Přímo, otevřeně.
Hlavně letmo, bez lásky, levně. Pro okolí.
Vodnářka, nohy nakřivo, v kříži lehká. On kořist, já kořist, nestvořím příběh bez vnitřního křiku…
Lev, velitel bez vojska, brýlatý intelektuál. Má-li být král, volí i na levačku.
„Třepot řas, přítelkyně mé, a je napřímen!“
„Zalovím vilným pohledem, volové, lusknu, vlhko.“

Netušíce, panic a panna, že před sebou křest.

"Překvapila!"
"Spíš bych věřil v levitaci, než že on..."

"Překvapilas!"
"Já levitovala!"

Když kořen do chřtánu dokořán...
Plány zhatily pleny.

"Já se - upřímně - chtěla předvést!"
"A já - víš - sledoval svou prestiž!"

Obklopeni dětmi děkovali za dávné vytahování.

Obrázek uživatele Vinpike

Jak to přišlo aneb bohyně se radí

Úvodní poznámka: 

Pokus o souhrn letošních témat. Věnováno Nifredil a KaTužce.

Drabble: 

"Ententýky…"
"Ty seš stará škola. Nikoho nezmasakruje!"
"Možná ne. Superman snad jo?"
"Lovíme naslepo. Mít tak věšteckou kouli."
"Gin s vodkou. Dvakrát. A krevety, ty tu máte skvělý!"
"Existují neznámá rčení, ale pak je na náhodě, co strejda Google poradí."
"Složit je v prvním kole! Nějaký geniální nápad, jak jim nedat šanci."
"Vadí až tak moc? Žádná práce pro třasořitky, ale s tím si do toho šla!"
"Dyť já vím. Kdyby jich jen bylo méně. A druhé identity! Jeden anonym vedle druhýho!"
"Život není peříčko, holka. Skončí duben, odzvoní nám."
Nakonec se ale shodly: daly další čtyři giny a Džina.

Závěrečná poznámka: 

Pro jistotu - aby byl uznán bod - je to ještě akrostich.

Obrázek uživatele Vinpike

Tvář uprostřed zad

Úvodní poznámka: 

Věnováno Rakům

Drabble: 

Zaškraloupen od hlavy k patě, proto na parketě.
"To jsi tam propašoval ty, Ríšo?"
Nemůže prášit.
Navíc viník premiant, tátu se šarží. Nepromluvil.
Rušný oddech všech, ať to odnese prašivý.
Jenže průšvih s alkoholem na výletě vyhodnocen jako šikana: žádná důtka, ale marš ze školy!

Najednou záda všech, jen jedna tvář. Přišla za ředitelem a zalhala, že se v inkriminovaný čas líbala s Ríšou. Kryl ji, proto vzal vinu na sebe.

Proč, Šárko, široce stavěná, přehlížená?
"Pamatuješ, tenkrát ve třetí třídě, pofoukals mi koleno, když jsem upadla..."
Cože? Kdy?
"Já jsem korýš, víš? Rak pamatuje dobré i zlé, každou stopu."

Obrázek uživatele Vinpike

Líc temné představy

Drabble: 

"Představ si, že bys byl okem. Jedním okem napojeným na mozek! Bez čehokoli dalšího!"
"Kdyby bylo navíc slepý..."
"Nech na hlavě, vidoucí myslím! Ale stejně by to bylo naprosto strašný. Roald Dahl má o tom jednu povídku, brr!"
"Chtěl bys být snad jenom uchem?"
"Asi radši, čéče. Všechno vidět a nemoci zasáhnout...!"
"I slyšet je někdy vejvar."

"Na nás!"
"Ať nám hučí!"

"Mě to fakt žere ta představa!"
"Nedíváš se na věci z lepší stránky! My voajéři to máme snazší."
"Jak to myslíš?"
"Klidně bych moh´ bejt okem zabudovaným do dámských sprch..."
"Si děláš kozy!"
"O tom to je, vole."

Obrázek uživatele Vinpike

Naděje v hrůze

Drabble: 

Pohrouženi do sebe mlčeli o křivdách.
"Víš," protrhl sebekruhy, "asi jsme si dost ublížili navzájem."
"Ty mně!" vyhrkla.
Nikdy mi nikdo neublížil tolik, co ty mně!, polykal sliny na jazyku.
"Třeba je očistec jen takovou bolestnou procházkou kůžemi těch, na kterých jsme se provinili," zkusil ještě.
"Třeba. Třeba ne."
Věří sám svému obrazu?
Chceš-li otevřít světu oči, otevři ty svoje.
Na chvilinku pohlédl zvenčí.

Stačily záblesky, jen doteky vlastních trámů v oku.

"Fujtabl!" řekl.
"Fujtabl!" řekla.
"Odpusť," děl.
"Odpusť," děla.
"A na to se napijem!"
"Lej to tam pod tlakem!"

Pohrouženi do sebe oddychovali.

Uvnitř se zablýsklo na lepší časy.

Obrázek uživatele Vinpike

Květina a hlína

Drabble: 

Sotva pohnul hlavou, ruce ztuhlé.
Neuhlazen, neoholen a hladový. Na holeních modřiny.
Hodinu přehazoval uhlí.
Nepřikvačila, na kavalci s kávičkou.
"Ty jsi skvělá!"
"Co ti zase nevyhovuje?"

Hlavně že rovnoprávnost!
Utkvěla pohledem na nehtech.
"Hele, nebuď hloupý! Nejsi žádná květinka, to já!"
A já?
Slyšela nevyslovené.
"Ty jsi hlína."
"Jasně," nahlas.
"Mé slzy tě kropí, můj smích kypří! Má krása je tvou úrodou, já jsem tvá akvizice."
Nechápal. Odkud to vzala?
"Chtěl bys, abych nakvašená?" přerušila hluk akvária.

Nechtěl. Není kráva a on holobrádek v kvádru. Oba vědí.
Čím více rozkvete, tím k němu ohleduplnější.

Pohladil okvětní lístky.
"Nekvaltuj," hlesla.

Obrázek uživatele Vinpike

Šťastná to sirka!

Drabble: 

"Jeden hlídá, kdyby šel nějaký fotr!" prohlásil Ten, který nejdál doplivne.
"Žádný rozpočítávání, Plivko," ohradil se Remcal. Náčelník má spočítané slabiky a rychle nakombinuje, kdo musí jít z kola ven.
"Dobře, sirky, ale já netahám, vedu vás!"
Uvaděči jsme se složili, na šou nás propašuje zadem, v sále se někam zašijeme.
Ale fotři jsou fotři, jestřábí zraky.

Samozřejmě jsem vybral zlomenou. Tahal první, takže možná byly zlomený všechny.

"Tady máš vysílačku, SOS a my padáme!"

"Co ty tady?"
Přes vnady na mě skoro neviděla.
"Hlídám. Parta je vevnitř."
"Pojď, něco ti ukážu."

Moje tajemství. Kluci nikdy neviděli tolik, co já.

Obrázek uživatele Vinpike

Soulad dole

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ona kanárek, on zvon.
Karamelově hnědé oči jak semínka slunečnice. Okvětní paprsky rozverně rozvrkočené.
Modrošedé duhovky ladí se smokingem Lancelota. Takový celý z oceli.
"Tkám. Raději kanastu než karban. Vím kam, nelkám nad odkud."
On zajatcem samocely, sám sebe rozparcelovav na cynickou obrannou slupku a zranitelný ohryzek. Vpřed cestou necestou, bez cíle, zrak upřený do zadního zrcátka.
"Na cetky a celebrity nejsem," procedil mezi zuby.
Netušená kantáta jejím uším.
Kotníky na kanapi, pod sebou kanafas.
Pod dekoltem krajka.
Poceloval.

Pampelišku a mrak ani duha nespojí.

Bez odění najednou blízcí, žlutorůžově hnědí. Kyprá, skvrnitý. Ocelot dlouhoocasý, louka úrodná.

Nakonec barevný soulad.

Stránky

-A A +A