Něžná realita

Obrázek uživatele Peggy Tail

Veselé Velikonoce

Drabble: 

Mám ruce umazané od barev a na stole se chechtají pestrokrásná vejce.
Žluté, oranžové, modré, zelené a tmavě červené.
Pět živlů, napadá mě.
Vedle vajec mazanec, venku mazanice.
Mráz, déšť, sníh a mraky šedě kontrastují se zlatou září slunce, které prostupuje oblohou a značí pozdní odpoledne.
Vždycky, když se slunce díva zpoza rohu, dělá mi to hroznou radost.
Zamávám mu, ono se na mě usměje.
Ptáci šílí, že prý už bylo teplo, co to má znamenat!
Velikonoce, já na to. Šílený duben, copak ho neznáte...
Mám to ráda moc a moc, jarní špit a sníh. Jako by padal pro mě.

Muži

Drabble: 

Od dětství jsem byl vychováván k vedení rodinné obchodní firmy, čemuž se přizpůsobovalo i mé chování. Ve své první ženě jsem dobrý obchod neviděl, jelikož její rodina nedisponovala žádným majetkem. Jenže jako každý muž miluji moment, když mi má žena udělá večeři, uvařenou s myšlenkou na mne, a já se do ní s chutí zakousnu.

O to bolestněji jsem si později uvědomil, jak špatný obchod jsem udělal, když jsem odešel za ženou, která ony majetky slibovala. Více bohatství do kapes, více peněz, peněz, peněz!

Ovšem to největší bohatství, co žena může přinést do vztahu, je teplo domova, rodina a štěstí.

Obrázek uživatele Vinpike

Květina a hlína

Úvodní poznámka: 

Trochu zapadlejší kousek z mé něžné reality.

Drabble: 

Sotva pohnul hlavou, ruce ztuhlé.
Neuhlazen, neoholen a hladový. Na holeních modřiny.
Hodinu přehazoval uhlí.
Nepřikvačila, na kavalci s kávičkou.
"Ty jsi skvělá!"
"Co ti zase nevyhovuje?"

Hlavně že rovnoprávnost!
Utkvěla pohledem na nehtech.
"Hele, nebuď hloupý! Nejsi žádná květinka, to já!"
A já?
Slyšela nevyslovené.
"Ty jsi hlína."
"Jasně," nahlas.
"Mé slzy tě kropí, můj smích kypří! Má krása je tvou úrodou, já jsem tvá akvizice."
Nechápal. Odkud to vzala?
"Chtěl bys, abych nakvašená?" přerušila hluk akvária.

Nechtěl. Není kráva a on holobrádek v kvádru. Oba vědí.
Čím více rozkvete, tím k němu ohleduplnější.

Pohladil okvětní lístky.
"Nekvaltuj," hlesla.

Obrázek uživatele Queen24

Srdce má důvody, které rozum nemá

Úvodní poznámka: 

Už předem jsem věděla, že si vyberu nějaké ,,koňské", jak taky jinak, znám se že...
A když jsem pak procházela těmi mými výplody, tohle drabble mi zkrátka znovu vykouzlilo široký úsměv na tváři. :))
Připomnělo mi, že i přes tu nekončící dřinu to prostě stojí a vždycky bude stát za to! A věřím, že koňáci i milovníci jiných zvířat naprosto chápou... ;)

Drabble bylo psáno na téma Mnoho pohybu pro nic.

Drabble: 

Na obzoru svítá.
Ohlávky. Vodítka. Cvakání dvířek boxů. Klapot kopyt. Vyvádíme je ven.
Srst se třpytí v prvních paprscích.
Otevírám výběh. Vypouštíme je. Oblak prachu, cválající stádo.
Odlesky slunce v nadšených očích.

Vidle. Lopaty. Hromady špinavé slámy z boxů obloukem vyletují do přistaveného kolečka.
Prázdné, vyčištěné boxy.
Balík slámy. Nový, musí se roztrhnout. Vrážím do něj zprudka vidle a zaberu.

Slunce už stojí vysoko, oslňuje nás.

Boxy nastlané vrstvou čisté voňavé slámy, v každém navíc přichystaná hromádka sena na večer.
Už je jen potřeba zamést chodbu ve stáji a kolem seníku. Košťata. Zvířený prach.

A ptáte se PROČ? Prostě... proto. ;)

Obrázek uživatele Peggy Tail

Neboj se

Úvodní poznámka: 

I když dnešní den končí, věřím, že zítra slunce opět vyjde.

Drabble: 

Spinkej, můj drahý snílku,
květnová noc už promlouvá.
Zavři teď oči na chvilku,
jarní vzduch hvězdy rozhoupá...

Spát se mi nechce,
chci si hrát,
laškovat lehce,
nahlas se smát.

Laškování bylo už dost.
Teď koukej spát, dobrou noc.
Vidíš, měsíc bude teď končit,
lehni si a přestaň už jančit.

O jednu starost zítra ti ubude -
- bláznivý duben, ten už tu nebude!
Já nechci spát, nápadů mám stále pár,
více dnů pro duben, to bych si přál.

Něco ti povím, bez veršů. Vím, že je ti z toho smutno, ale víš jakou radost budeš mít příště? Neboj se, život jde dál.

Závěrečná poznámka: 

Zbožňuju vás!

Obrázek uživatele Vinpike

Když zázemí

Drabble: 

Přispěchá obejmout.
"Hrůza?"
"Hrůzoucí! Dopoledne instaluju výstavu dětských obrázků, aby pak zavolal starosta, ať všechno sundáme a na hodinu to sakumprdum přeneseme do parku, kde má setkání s voliči! Když se doplazím do práce, čeká mě pan inženýr, kterého sledují mimozemšťani, CIA, FBI, Mossad a KGB dohromady, a co s tím budeme dělat. Tady mám důkaz, ukazuje na plombu v horní čtyřce. Dorazila mě paní, co chce od obce proplatit zápisné do Guinessovy knihy rekordů, že absolvovala nejvíc kurzů na světě!"
"Mohu pro tebe něco udělat?"
"Vystřel mě do vesmíru, prosím."
"Aspoň na konec světa to snad dám," usměje se.

Obrázek uživatele Vinpike

Když táhne vůl s krávou

Drabble: 

Měl takové zlobivé období.
„Ty seš fakt na hlavu, že si to necháš líbit!“
„Ono to kolouška přejde, holky, vždyť ho znám!“

Pak přišel její zlobivý čas.
„Myslíš si, že seš jako dobrej vůl? Ne, jenom vůl seš! Korunovanej!“
„Neblbněte, kluci, já jsem rád, že se chce ještě líbit! Jen ať se cítí co nejdýl krásná a žádoucí!“

Rádci se rozváděli, oni, po všech eskapádách a karambolech, stále spolu.
Nakonec už jenom spolu.
V jejich širokých srdcích vždy spousta místa, nemohla se cele zaplnit pouze tím druhým.
Jak se zmenšovali, stahovala se i srdíčka.
Místa ubylo.
Zbyli si pro sebe.

Obrázek uživatele Vinpike

Tma tam ve tmě

Úvodní poznámka: 

Věnováno Aries.

Drabble: 

„Když si necháš celou noc svítit lampičku, budou ti po stěně běhat obludy!“
„Jaké obludy, tati?“
„Třeba liška, vidíš? Klape mordou!“
„Vždyť nemá žádné zuby! Lišky se nebojím!“
„Nebo havran, černý pták! Koukej, jak mává křídly!“
„Havran je manžel vrány, tati. Vrány děti nežerou!“
„Hrůza! Kdo to tu tancuje? Ušatá stvůra!“
„To je přeci zajíček!“
„A co tohle? Dvouhlavá saň!“
„Táto! Dvě sovy, co se tulí! Jako ty s mámou!“
„Zhasínám, broučku, stíny jsou stíny!“

Stíny jsou stíny.
Na šedivém pozadí tmavější šmouhy.
Žádná liška, havran, zajíček, drak! Strašná strašidla jsou beztvará!
Zavřít oči a pod peřinu.
Ale slyším je.

Obrázek uživatele Vinpike

Útěky do propastí

Úvodní poznámka: 

16+, vulgární slovíčko

Drabble: 

Doma lomoz, že by hejkal nepřehlušil.
Mezi nimi ticho, že bys pavouka slyšel tkát.
Těhotné ticho. V tělech křivda, výčitka, výbuch, tato trojčata. Ale největší z nich byla křivda.
Se třemi užnasvětě dětmi na čtvrté koleji. Průsvitný pro něhu, Zeď nářků pro musíš.
Kam zase jdeš, ty sráči?, bezhlesně proklela očima.
Do hospody, za děvkama!, zavrčel zpátky z lesa.

„To musí být obdivuhodný,“ řekla, „jak takhle kutáš ve starých dokumentech.“
„Ty fakt posloucháš The Doors?“ řekla. „Já taky!“
„Nechceš mě doprovodit?“ řekla. „Dáme si u mě ještě kávu.“
Najednou zase muž, s prací, zálibami, tělem.

„Nahoru nepůjdu,“ řekl. „Jsem těhotný.“

Obrázek uživatele Vinpike

Na první pohled

Drabble: 

Když vešla, zatajil se mu dech. Zapotácel se, ruku na srdci.
Kaštanový vodopád na ramena, jedna vlna stíhá druhou.
Ňadra archetypálně odkazovala na praotce Čecha a jeho výhled.
Zadeček pevný, souměrný a dívče ladný, jako by Michelangelo osekával Věstonickou Venuši do svého Davida a v půli práce se zastavil.
Vosí pas podtrhoval ženskou oblost nad i pod.
Nohy gazelí, dlouhé až do studny.
V andělských očích čertovy plamínky.
Rty popraskané, nesmyslně smyslné. Rty šeptající, rty líbající.
Ani nemusela promluvit. Hned při prvním pohledu zasažen sedmi ranami. Přímo do srdce.
Kdyby kulky, po první mrtev.
Amor na něj vystřílel celý toulec.

Obrázek uživatele Vinpike

Vykročení z krunýřů?

Drabble: 

„Dva rumy, ať nám mají z čeho slzy týct!“
„Až tak zlý?“
„Jsme od sebe. Definitivně. Odmítá se scházet s mou rozdrbanou bundičkou!“
„Tak ji sundej!“
„Neexistuje! Jak říká Sailor ve Zběsilosti v srdci, tenhle kabát z hadí kůže je výrazem mé osobnosti!“
„To mně popr! Nejsi námořník a tohle není… Neplač, vole!“

„Neřvi, holka! Ty ho fakt snad miluješ!“
„Buď já, nebo…“
„No Bóže, tak vypadá jak trhan! Nechceš přece nějakýho seladona!“
„Jestli mu nestojím ani…“
„Ale stojíš, stojí mu furt, jen si nestav hlavu, když si stojí za svým!“

Přišel ve smokingu, ona v potrhané džínsce.
Objali se.

Obrázek uživatele Vinpike

Pohyby, pochyby

Drabble: 

Když už ve vesnici, stavil se. Esúvéčko, elegantní sáčko, interesantně prostříbřené skráně.
Piškot vlastně už od střední stejný, plešatý, pomalý, s bříškem, neohrabaný.
Kolem něj Piškoti různých velikostí a pohlaví, přes rozdílnosti podobní. Jako by s sebou tahal petřínská zrcadla.
"Dobrý den!" sborově.
"Koliks jich už naflákal, pardále?"
"Čtyři máme," skoro se omlouval.
"A máma? Jenom jedna?"
"Já nikdy nebyl hrr, vždyť víš. Stále ta jediná, nejmilejší, co věneček mi vzala!"
Ohníček, buřty, mami, tati, hemžení, neklid, nenuda.
Přespat nechtěl, vlastně mu šla hlava kolem.
Praštil do volantu.
On byl hrr. Bral po hrstích. Těch pohybů!
Odjížděl sám do noci.

Obrázek uživatele Vinpike

Dvojí smrt

Drabble: 

"Je čas," zvrásnila ztěžka bezkrevné rty, "říci ti poprvé a na závěr: miluji tě."
Držel za ruku, když cítil výkmit živého ze schránky.
Otřelo se mu o uslzenou tvář, zvířilo vlasy i vzpomínky.

Zadumaně nepozoroval tančící páry, tiše u příšeří stěny.
Padl pohlavek? Jiný prudký pohyb?
Kráčela z parketu, anděl, víla, běloba.
Za sebou černý mrak.
"Pojď sem!" vyškrábla jej ze stínu, když procházela. "A na nic se neptej!"
Ani nemohl, jeho slova zdusila ve svých ústech. Sevřeli se, výčnělky vtištěny. Najednou sami na světě.
Okamžik věčnosti, zastavený čas. Malá smrt.
"Jak se jmenuješ?" volal do zad.
"Třeba Mary Sue!"

Obrázek uživatele se.id

Svět podle Johanny

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.14, Pastelky

Drabble: 

Johanna sváže tmavé vlasy do culíku, uchopí pero, nakreslí květ, list, strom, sovu, rybu, lampu, motýla, zvon, páva, klíč.
Milión lidí uchopí pastelky (fixy, pera, štětce, bavlnky, barvy na porcelán, tetovací jehly) a rozzáří květ, list, strom, sovu, rybu, lampu, motýla, zvon, páva, klíč barvami.
Zapomenou na bolavou nohu, zlomené srdce, neschválenou hypotéku, manažerský projekt, buchtu v troubě.
Hlavně aby květ svítil správným odstínem žluté, peří bylo jako opravdové, aby motýli vzlétli.
Poté opět zamíří k všednosti, studiu, práci, k telefonu zavolat hasiče.
Tatér má ovšem po práci. Jde parkem, v kapse mu cinkají drobné, v očích má odlesk zeleně.

Závěrečná poznámka: 

Johanna Basford je skotská výtvarnice a zřejmě nejznámější autorka omalovánek pro dospělé.

Obrázek uživatele Tora

To, o čem jsem vždycky snila

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod - druhé drabble.

Pro mou dceru.
Děkuji ti, jsi úžasná.

Drabble: 

Ve dne v noci ji střežíš.
Pláčeš spolu s ní, když jí poprvé píchnou zanícené ucho, chráníš ji všemi silami.

Čas poskočí, školní kabela je větší než copatá dívenka.

Najednou se koušeš do rtů a sleduješ za oknem, jak poprvé sama odjíždí autem.
Bolí tě srdce.
Čas vylétávání z hnízda.
Tváříš se statečně, ale tak moc to bolí...

Občasné návraty - někdy září štěstím, jindy zdrcená, ne každá cesta vyjde.

Potom...
Nádherný den. Jsi na návštěvě u své dcery.
Udělá ti snídani, zorganizuje program.
Je samostatná, soběstačná, suverénní.
Má svůj život a stojí pevně na vlastních nohou.
Nejkrásnější den tvého života.

Závěrečná poznámka: 

Přála bych ten pocit všem mámám. Nad všechny poklady světa je to, když vidíš své dítě spokojené a šťastné v životě. Kdy víš, že se dokáže postavit světu a i když nevyhraje vždycky, aspoň se o to snaží.
Však když bude potřeba, máma svou náruč zase rozpřáhne... aspoň na tu potřebnou chvilku.
A všem dcerám bych přála, aby viděly ty rozevřené ruce, když je potřebují.

Obrázek uživatele Vinpike

Žena, muž a nicota

Drabble: 

"Můžu být dobrou matkou?"
Pohlédl.
"Tou nejlepší!"
"Vždyť já mám ještě tolik starostí sama se sebou!"
Nenaplněna.
"Ubudou, věř mi! Na jejich místo nastoupí starosti... jiné, opravdovější."
"To jsou mi vyhlídky!"
Za obzor zrcadla.

"Možná máš pravdu!"
Ale co já za otce?
"Na to se stejně nedá připravit!"
Nezasadil strom, nepostavil dům.
"Víš, kde končí až? V nikdy!"
Ještě chvíli nezodpovědný rebel!
"Čím víc si zvykneš, tím méně se ti vůbec kdy bude chtít!"
Když ženu žene žár, ať muž nemuká.

Nakonec nejde jen o ně.

Tma bez paměti.
Z nicoty do nitra.
A pak do náruče.
Je dokonalejších hostitelů?

Obrázek uživatele Vinpike

Přijedou příbuzní!

Drabble: 

"Trpím!"
"Trapná, trapnější, nejtrapnější!"
Usmáli se na sebe.
"Panna, nebo orel?“

"Tyran! Se mi ti ptá, kde jsem v noci spala. Chápeš to? Jako bych byla jeho majetek!"
Pokyvoval hlavou. Nač olej do ohně?
"Nech na hlavě. Tvoje ségra mně každý večer kontroluje mobil!"

"Je tak trapná! To je furt mrkanec sem, mrkanec tam, já se ti za ni v jejím věku stydím!"
"To máš dobrý, šváro. Ten můj polkne pivo a svlíká se!"

Když společně, pokyny už potajmu předány.
"Předlož mobil, miláčku!"
"Dám si ještě jedno! Co tanec? Ukážu vám striptýz!"

"Ještěže my to máme jinak!" tulí se příbuzní.

Obrázek uživatele Ampér

Dětský pokoj

Drabble: 

„Mami, pojď se na něco podívat,“ zatahal Lukášek maminku za ruku a táhnul jí do svého pokoje. Poté, co se rozhlédla kolem, jen zalapala po dechu.

Na stropě uviděla růžové nebe, u okna vyrůstal namalovaný strom. Prostě Lukyho pokojíček hýřil barvami a bylo vidět, že jeho obyvatel popustil uzdu své dětské fantazii naplno. Na podlaze vyrůstala modrá tráva, ze které se usmívaly barevné kytičky, nad kterými létali proužkovaní motýli. Uprostřed louky se blyštil žlutý rybník, na jehož hladině se odráželo červené sluníčko.

„Co to je,“ zeptala se maminka.

„To ty pastelky, co jsi mi dala, mami,“ odpověděl Lukáš. „Jsou kouzelné!“

Závěrečná poznámka: 

Za námět děkuji skupině Nezmaři

Obrázek uživatele Vinpike

Pastelka a fix

Drabble: 

Skvostem vesmíru, zářivou korunou, modelem Platonovy idey krásy!
Dobrota sama, něžnější než Sněženka.
A on? Hampejzní ohava, nenasytný syčák.
Protivy se přitahují, soudil.

Obyčejná holka s neobyčejnými vlasy a nízkým sebevědomím. Kudy kam? V něm jistota, pevnost, směr.
Bála se protivenství.

Tělo jako nástroj mučení muže, tanečnice venku, doma bolavá hlava. Jako jediná na širém světě dokázala spojit v jedno líné sobectví s udřenou starostí o všechny, kromě něho. Než ustaranost zadělala na šediny, olysal.

Jen občas vytrčit růžky z obalující kukly, vytáhnout nos z hradu, rozhlédnout se po obzoru!

Měla ráda pastelky, on fixy.
Stále spolu. Protiklady se doplňují.

Obrázek uživatele Vinpike

Taky, broučku

Úvodní poznámka: 

Věnováno dospělosti, která to umožnila...

Drabble: 

"Ty máš taky mámu, tati?"
"Samozřejmě, Beruško, to je přeci babička Vlasta z Podolí."
"Babička Vlasta? Ale jak tě unesla?"
"Já jsem byl menší. Já jsem byl malý jako ty. A ona byla... vlastně větší."
"A to jsi taky zlobil?"
"To víš, že jo, broučku."
"A babička tě naplácala?"
"Někdy jo. Když jsem zlobil moc. Když jsem třeba utíkal do ulice - jako ty dneska!"
"A já až vyrostu, tak budu mít taky děti?"
"Dá-li Pánbůh, tak budeš."
"A jak je budu nosit?"
"Budeš velká, maličká."
"Jako ty? Takový obr?"
"Doufám, že i trochu větší..."
"Já od tebe ale nikdy nepůjdu!"

Obrázek uživatele Vinpike

Potkal lev vodnářku

Drabble: 

Na břehu řeky si řekli. Přímo, otevřeně.
Hlavně letmo, bez lásky, levně. Pro okolí.
Vodnářka, nohy nakřivo, v kříži lehká. On kořist, já kořist, nestvořím příběh bez vnitřního křiku…
Lev, velitel bez vojska, brýlatý intelektuál. Má-li být král, volí i na levačku.
„Třepot řas, přítelkyně mé, a je napřímen!“
„Zalovím vilným pohledem, volové, lusknu, vlhko.“

Netušíce, panic a panna, že před sebou křest.

"Překvapila!"
"Spíš bych věřil v levitaci, než že on..."

"Překvapilas!"
"Já levitovala!"

Když kořen do chřtánu dokořán...
Plány zhatily pleny.

"Já se - upřímně - chtěla předvést!"
"A já - víš - sledoval svou prestiž!"

Obklopeni dětmi děkovali za dávné vytahování.

Obrázek uživatele Vinpike

Jak to přišlo aneb bohyně se radí

Úvodní poznámka: 

Pokus o souhrn letošních témat. Věnováno Nifredil a KaTužce.

Drabble: 

"Ententýky…"
"Ty seš stará škola. Nikoho nezmasakruje!"
"Možná ne. Superman snad jo?"
"Lovíme naslepo. Mít tak věšteckou kouli."
"Gin s vodkou. Dvakrát. A krevety, ty tu máte skvělý!"
"Existují neznámá rčení, ale pak je na náhodě, co strejda Google poradí."
"Složit je v prvním kole! Nějaký geniální nápad, jak jim nedat šanci."
"Vadí až tak moc? Žádná práce pro třasořitky, ale s tím si do toho šla!"
"Dyť já vím. Kdyby jich jen bylo méně. A druhé identity! Jeden anonym vedle druhýho!"
"Život není peříčko, holka. Skončí duben, odzvoní nám."
Nakonec se ale shodly: daly další čtyři giny a Džina.

Závěrečná poznámka: 

Pro jistotu - aby byl uznán bod - je to ještě akrostich.

Obrázek uživatele Vinpike

Tvář uprostřed zad

Úvodní poznámka: 

Věnováno Rakům

Drabble: 

Zaškraloupen od hlavy k patě, proto na parketě.
"To jsi tam propašoval ty, Ríšo?"
Nemůže prášit.
Navíc viník premiant, tátu se šarží. Nepromluvil.
Rušný oddech všech, ať to odnese prašivý.
Jenže průšvih s alkoholem na výletě vyhodnocen jako šikana: žádná důtka, ale marš ze školy!

Najednou záda všech, jen jedna tvář. Přišla za ředitelem a zalhala, že se v inkriminovaný čas líbala s Ríšou. Kryl ji, proto vzal vinu na sebe.

Proč, Šárko, široce stavěná, přehlížená?
"Pamatuješ, tenkrát ve třetí třídě, pofoukals mi koleno, když jsem upadla..."
Cože? Kdy?
"Já jsem korýš, víš? Rak pamatuje dobré i zlé, každou stopu."

Obrázek uživatele Vinpike

Líc temné představy

Drabble: 

"Představ si, že bys byl okem. Jedním okem napojeným na mozek! Bez čehokoli dalšího!"
"Kdyby bylo navíc slepý..."
"Nech na hlavě, vidoucí myslím! Ale stejně by to bylo naprosto strašný. Roald Dahl má o tom jednu povídku, brr!"
"Chtěl bys být snad jenom uchem?"
"Asi radši, čéče. Všechno vidět a nemoci zasáhnout...!"
"I slyšet je někdy vejvar."

"Na nás!"
"Ať nám hučí!"

"Mě to fakt žere ta představa!"
"Nedíváš se na věci z lepší stránky! My voajéři to máme snazší."
"Jak to myslíš?"
"Klidně bych moh´ bejt okem zabudovaným do dámských sprch..."
"Si děláš kozy!"
"O tom to je, vole."

Obrázek uživatele Vinpike

Naděje v hrůze

Drabble: 

Pohrouženi do sebe mlčeli o křivdách.
"Víš," protrhl sebekruhy, "asi jsme si dost ublížili navzájem."
"Ty mně!" vyhrkla.
Nikdy mi nikdo neublížil tolik, co ty mně!, polykal sliny na jazyku.
"Třeba je očistec jen takovou bolestnou procházkou kůžemi těch, na kterých jsme se provinili," zkusil ještě.
"Třeba. Třeba ne."
Věří sám svému obrazu?
Chceš-li otevřít světu oči, otevři ty svoje.
Na chvilinku pohlédl zvenčí.

Stačily záblesky, jen doteky vlastních trámů v oku.

"Fujtabl!" řekl.
"Fujtabl!" řekla.
"Odpusť," děl.
"Odpusť," děla.
"A na to se napijem!"
"Lej to tam pod tlakem!"

Pohrouženi do sebe oddychovali.

Uvnitř se zablýsklo na lepší časy.

Obrázek uživatele Vinpike

Květina a hlína

Drabble: 

Sotva pohnul hlavou, ruce ztuhlé.
Neuhlazen, neoholen a hladový. Na holeních modřiny.
Hodinu přehazoval uhlí.
Nepřikvačila, na kavalci s kávičkou.
"Ty jsi skvělá!"
"Co ti zase nevyhovuje?"

Hlavně že rovnoprávnost!
Utkvěla pohledem na nehtech.
"Hele, nebuď hloupý! Nejsi žádná květinka, to já!"
A já?
Slyšela nevyslovené.
"Ty jsi hlína."
"Jasně," nahlas.
"Mé slzy tě kropí, můj smích kypří! Má krása je tvou úrodou, já jsem tvá akvizice."
Nechápal. Odkud to vzala?
"Chtěl bys, abych nakvašená?" přerušila hluk akvária.

Nechtěl. Není kráva a on holobrádek v kvádru. Oba vědí.
Čím více rozkvete, tím k němu ohleduplnější.

Pohladil okvětní lístky.
"Nekvaltuj," hlesla.

Obrázek uživatele Vinpike

Šťastná to sirka!

Drabble: 

"Jeden hlídá, kdyby šel nějaký fotr!" prohlásil Ten, který nejdál doplivne.
"Žádný rozpočítávání, Plivko," ohradil se Remcal. Náčelník má spočítané slabiky a rychle nakombinuje, kdo musí jít z kola ven.
"Dobře, sirky, ale já netahám, vedu vás!"
Uvaděči jsme se složili, na šou nás propašuje zadem, v sále se někam zašijeme.
Ale fotři jsou fotři, jestřábí zraky.

Samozřejmě jsem vybral zlomenou. Tahal první, takže možná byly zlomený všechny.

"Tady máš vysílačku, SOS a my padáme!"

"Co ty tady?"
Přes vnady na mě skoro neviděla.
"Hlídám. Parta je vevnitř."
"Pojď, něco ti ukážu."

Moje tajemství. Kluci nikdy neviděli tolik, co já.

Obrázek uživatele Vinpike

Soulad dole

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ona kanárek, on zvon.
Karamelově hnědé oči jak semínka slunečnice. Okvětní paprsky rozverně rozvrkočené.
Modrošedé duhovky ladí se smokingem Lancelota. Takový celý z oceli.
"Tkám. Raději kanastu než karban. Vím kam, nelkám nad odkud."
On zajatcem samocely, sám sebe rozparcelovav na cynickou obrannou slupku a zranitelný ohryzek. Vpřed cestou necestou, bez cíle, zrak upřený do zadního zrcátka.
"Na cetky a celebrity nejsem," procedil mezi zuby.
Netušená kantáta jejím uším.
Kotníky na kanapi, pod sebou kanafas.
Pod dekoltem krajka.
Poceloval.

Pampelišku a mrak ani duha nespojí.

Bez odění najednou blízcí, žlutorůžově hnědí. Kyprá, skvrnitý. Ocelot dlouhoocasý, louka úrodná.

Nakonec barevný soulad.

Stránky

-A A +A