Byl mrštný, měl pevnou ruku, rychlé reakce, dobrý postřeh, což z něho dělalo neohroženého šermíře. Žádný zápas neprohrál.
Pak mu sok hodil rukavici.
Jeho milá ho přemlouvala, ať nechodí na souboj. Své prosby namáčela do slz.
„To nejde, nemohl bych žít s takovou pohanou,“ uvolnil se z její náruče. Místo ní sevřel rapír.
„K čemu mi bude tvá čest, padneš-li?“ hořekovala. Uplakaná poklekla a prosila: „Aspoň si vezmi zbroj.“
Neubránil se naléhání.
Ze strachu o jeho život ho oděla do oceli. Hbitost sevřelo brnění, ruku ochromily chrániče, skvělý postřeh skříplo hledí. Byl nezvykle těžkopádný.
První duel, který prohrál.
Vyhrála smrt.