DMD č. 4. pro 4. 4. 2016. Téma: Oděl se do oceli

Obrázek uživatele Lee

Nejen chlebem

Úvodní poznámka: 

Poslouchala jsem k tomu tuto, nechám na vás, zda si ji pustíte také. (Předesílám, že se k tomu každému nemusí úplně hodit.)

Drabble: 

Tolik toužil psát pro lidi. Mohl by. Kdyby byl ideologičtější.
Takže vlastně nemohl. Leda by zradil všechno, v co věřil.
Čekal. Sem tam poznamenal na papír neodbytnou myšlenku. Když viděl knihy na pultech knihkupectví, zaťal zuby.
Nápady mu probíjely až do konečků prstů, jen vyskočit na papír.
V těch nejtěžších chvílích se v myšlenkách zakul do brnění, oddělil od sebe pochybnosti myšlenou ocelí.
Spolupracovat? Nikdy.
Pak přišel listopad.
A tu zjistil, že po tom všem v brnění nic nezůstalo. Ani nápady, ani spisovatel. Jen prokřehlá duše.
Plakal by, kdyby nebylo ruky na rameni a lásky v očích manželky.
"Jsi krásný."

Závěrečná poznámka: 

Protože nevěřím, že kdokoli trpěl nadarmo.

Obrázek uživatele mamut

Hotová hrdinka

Fandom: 
Drabble: 

Za okny se sype sníh jak z peřiny. Všichni jsou už unavení, vyčerpaní.
Tu si šéf vzpomněl, že mám „taky“ řidičák.
„Zajdi do dílny a on ti to vysvětlí, pak si to zkus na dvoře a jeď. Klíče jsou tady.“
„To je dobrý“, uklidňuje mne pomocník dílenmajstra. „To je jak škodovka.“
Tak jsem jela. Vyrazila jsem opancéřovaná malotraktorem, před sebou pluh a za zadkem sypač.
Hotová hrdinka.
Ovšem: jízda po cestě – předbíhali mě i důchodci, plužení chodníku – málem nestíhali uskakovat, chudáčci.
Při návratu jsem se vrhla na manuál.
Já husa!
Jo malotraktor, to není žádná škodovka.
Ten má zrcadlové řazení.

Obrázek uživatele kytka

Černé pondělí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další vzpomínka Husákova dítěte

Drabble: 

Miluju soboty, nenávidím pondělí. V pondělí a jenom v pondělí totiž vozí řezníkovi čerstvé maso. Masna otvírá v jednu, to už ale člověk musí stát obrněný ocelovou trpělivostí ve frontě přede dveřmi. Úderem jedné řezník pustí ženské do krámu.
Co si dáme, mladá pani?
Napětí stoupá. Zboží mizí doslova před očima.
Bohužel, paninko, to byla poslední.
Fronta se nezkracuje, jen houstne.
Pani, to jste měla mít rozmyšlený! Nejste tady sama!
Pach masa a potu. Už je to tělo na tělo.
Kampak, pani, kampak!
A pak, když na mámu konečně vyjde řada:
Tak dáme tyhle pěkný dršťky, co?
Maso už není.

Závěrečná poznámka: 

Jak asi tušíte, jím všechno. Kromě dršťků. A jater.

Obrázek uživatele Skřítě

S. K. Neumann půjčil cosi ulici i městu, poslyšte jak lze si najít k témuž cíli cestu

Fandom: 
Drabble: 

Když ukážeš sprosté gesto, víš, kam cesta vede,
na konci je jedno město, ošklivé a šedé.
Oděné v oceli pošmourné oblohy,
ztracené pro lidi, neznámé pro bohy.
Šeď činžáků propůjčuje tomu městu mrtvý ráz,
k obydlím je strmý kopec, dolů od nich příkrý sráz.
Vzdorně přesto tohle město schizofrenní letory,
skryté krásy hrdě nosí posměváčkům navzdory.
Údolím se říčka vine, břehy kopců omývá,
skrz koruny statných stromů sluníčko se usmívá.
Ve studánkách zurčí voda, ptáci pějí trylky,
v té krajině zalesněné strávíš krásné chvilky.
Peklo se tu snoubí s rájem, Adam hledá Evu,
krásné je být zasvěceným do tohoto jevu.

Závěrečná poznámka: 

S. K. Neumann napsal svou Knihu lesů, vod a strání inspirován lesy kolem Adamova - rodného města mojí maličkosti. Ačkoli je tohle město zatracováno všemi, kdo jím projíždějí vlakem a znají ho jen jako šedivou šmouhu v jinak rozmazané krajině, pro mě je navždy vzácným drahokamem, který se blyští tím vším krásným a příjemným, co lze v těchto končinách zažít, ať už je to procházka s přáteli, sběr hub, bylin a lesních plodů, návštěva jeskyní, lesních památníků a studánek nebo sportovní vyžití. Zkrátka a dobře, říkejte si co chcete, rodná hrouda je rodná hrouda a dírou po granátu ji přede mnou nazývejte jen s patřičným respektem či láskou :-)

Obrázek uživatele mila_jj

Hlavní stan sebevrahů

Úvodní poznámka: 

"Italský mořeplavec přistál v Novém světě."
"Jací byli domorodci?"
"Velmi přátelští."

2. prosince 1942, 16:00, Chicago

Drabble: 

Je půl deváté a čtyřicet devět vědců zaujalo místa. Fermi, Compton, Anderson a Zinn se sklánějí nad ovládací prvky na balkóně, my tři stojíme na vrcholu milíře.
Přesné označení, celá stavba je seskládaná z grafitových panelů, vyztužená dřevěnými trámy. Uvnitř je však zabudováno srdce jaderného reaktoru, třicet sedm tun oxidů uranu.
Zinn vytahuje havarijní řídící tyč a zajišťuje ji.
Hilberry pevně sevře sekyru, aby případně přesekl provaz, držící havarijní tyče nad reaktorem.
Já, Samuel Allison, stisknu pevněji kbelík s vodním roztokem solí kadmia.
Jsme poslední nadějí, kdyby se jaderná reakce stala neovladatelnou. Nemáme zbroj, jen na nás ulpívá uhelný prach.

Závěrečná poznámka: 

Jak už někteří možná poznali z úvodní poznámky, dnes píši o první řízené jaderné reakci.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7a/First_nuclear_chain_...
Chicago Pile-1 (CP-1) byl první jaderný reaktor, postavený v rámci projektu Manhattan. Měl ověřit možnost řiditelnosti jaderné reakce. Experiment se zdařil, což Arthur Compton oznámil na ústředí výše uvedenou kódovanou zprávou (italský mořeplavec je Enrico Fermi). Reaktor pak dostal dva sourozence a všechny tři reaktory začaly vyrábět štěpný materiál pro jadernou bombu.

Obrázek uživatele Galadion

Muž a stroj

Fandom: 
Drabble: 

Konečně byl uvnitř. Nahodil systémy, zapnul oblíbenou hudbu a vyrazil. Letěl jako šíp, konečně volný, konečně sám sebou. Cítil se jako hrdina, jako neporazitelný muž uvnitř fantastického ocelového stroje. Fascinovala ho ta moderní technologie, kterou byl obklopen, všechno to do sebe zapadalo: čidla, propojení a řízení výkonným počítačem. Letěl jako by ani nebyl ve svém vlastním těle.

Z transu ho vytrhl zvuk sirény a blikající světlo. Zastavil a stáhl okýnko.

„Dobrý den, pane řidiči.“
„Dobrý večer, strážníku.“
„Pane Starku! Pěkné auto.“
„Ano, jsem to já. Děje se něco?“
„Jel jste dvě stě kilometrů v hodině…“
„Potřeboval jsem se uvolnit.“
„… nahý?“

Obrázek uživatele Sharlotte

Atypická pohádka

Fandom: 
Drabble: 

"Podívej," řekla královna. "Zase hraje videohry!"
"Já vás slyším."
"Potřebuješ princeznu," pronesl král.

Odešel jsem do svého pokoje. Měli pravdu. Otevřel jsem knihu. Tam je dívka mých snů. Princezna střežená zlým drakem.

Hodil jsem na sebe ocelové brnění. Nasedl na koně. Vyrazil osvobodit ji.

Přijíždím k hlavní bráně hradu. Přistane přede mnou drak. Vytasím meč. Sedne si. Vrtí ocasem jako pes. Sleduje pohyby mého meče, jako kdyby čekal na aport. Odhodím ho. Přinese mi ho.

Jdu zachránit princeznu.
"Fůůůj! To nemůžeš být hezčí?"
"Přírodě neporučíš."
"Osvobodils mě. Co nadělám."

A žili spolu zamilovaně / znechuceně s mazlíčkem - drakem - až do smrti.

Závěrečná poznámka: 

Přestože se o princezně psalo v knize, tak existovala i ve skutečnosti...třeba jako ve Shrekovi (pro představu).

Obrázek uživatele Terda

Připíjím...

Fandom: 
Drabble: 

Ten den večeřeli mlčky. Zpráva o prohrané bitvě udeřila jako blesk. Za sebou zanechala jen zmrzlé úsměvy, doutnající vztek a plíživou nejistotu. O Mrožovi nepadla ani zmínka. Kapitán Kormorána víc nevěděl.
„Jestli...“
Nevyřčená otázka zůstala viset ve vzduchu. Olejová lampa nad stolem zamžikala. Frances si dolila pohár vína. Barvilo se prolitou krví.
„Pak to musíme zvládnout sami.“
Za pevným odhodláním se skrývaly obavy. Neměli dost lidí. Ani děl. Oba to věděli. Sullivan pozvedl sklenku.
„Na padlé kamarády.“
„A na ty co se nedočkají.“
Sklo zazvonilo o sklo a víno trpklo na jazyku. Pluli vstříc bouři a nevěděli, co je čeká.

Závěrečná poznámka: 

Asi mi tohle řešení neprojde, ale téma mi asociovalo odchody do bitvy a jejich následky. A může za to Kryl. Jak jinak.

Obrázek uživatele Tora

Přes všechny snahy...

Drabble: 

„To nedáme,“ zachmuřila se. „Nenechá na sebe sáhnout, ten stres ji zabije dřív než nemoc. Co s tím?“
„Objednáme tu drátěnou klec. Už jsme ji chtěli koupit dávno, ale vždycky bylo něco přednějšího. Teď už nemáme jinou volbu. Víš, tu fixační, s posunovací stěnou.“
Obě útulkářky smutně hleděly na nemocnou kočku, do které nemohly za nic dostat léky.
Na klec čekaly čtyři dlouhé dny. Sotva dorazila, strhaly obal, v tlustých rukavicích do ní přesunuly kočku a posuvnou stěnou znehybnily zvíře tak, že se nemohlo bránit.
Konečně dostala lék. I tak aspoň kousla.
Ráno už byly léky zbytečné.
Klec dorazila pozdě.

Závěrečná poznámka: 

Fixační klece jsou opravdu drátěné, ocelové, na rozdíl od plastových přenosek. Pomáhají u agresivních či bojácných zvířat, tam, kde zvíře nelze normálně ošetřit. Hodně se používají při odchytech a v útulcích. Vypadají takto:
http://www.chovatelske-potreby-cb.cz/odchytova-technika/880-fixacni-klec...
A ten příběh, ten je bohužel skutečný...

Obrázek uživatele neviathiel

Malá nepříjemnost

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní drabble, které mě pochopitelně napadlo hned po dvouhodinovém pocení toho soutěžního. (Když ona se z Avengers tak dobře dělá legrace)

Drabble: 

Detektor kovů.
No nazdar.
Iniciativa Avengers, jasně. Všichni hezky půjdete rámem.
Stark si uhádal, že jeho hodinky obsahují vzácnou desetikarátovou ocel.
Nataša nahodila okouzlující úsměv a suverénně prošla konstrukcí.
Alarm se rozeřval na plné pecky.
Nataša vytáhla z kapes dvě pistole, nůž, strunu, elektrický paralyzér a ruční granát.
Píííííííp
Boxer maskovaný za vlasovou sponu.
Píííííííp
Vytáhla nůž z ponožky. Hromada zbraní na stole začala ztrácet stabilitu.
Konečně!
Clint hodil svůj jediný nůž obloukem na stůl a hromada se definitivně rozsypala.
Vykopávky se přestaly ksichtit u automatu na kafe.
„Všechno kovové sundat,“ doporučil jim otrávený bezpečák.
„Jděte do háje,“ prohlásil Bucky.

Závěrečná poznámka: 

Na vysvětlenou: Stark alias Iron Man přes hodinky na dálku ovládá svoje brnění a Bucky má kovovou paži

Obrázek uživatele Birute

Jen takové malé rozloučení

Drabble: 

Všechno bylo špatně. To se ostatně od konce světa a poslední velké bitvy dalo očekávat, ale Hel si to nepředstavovala až tak… Neměla pro to správné slovo.

Zbroj mu padla dokonale. Zvláštní, když se muž v ní změnil k nepoznání.
Vlasy mu zbělely. Tvář se mu stihla zahojit od sžíravého jedu, ale svaly jako by nesprávně srostly. Kdyby nebyla odbornicí na podivné grimasy, možná by ji zneklidňoval. Od věčného křiku ochraptěl.

„Kde je tvá žena?“ zeptala se. Tohle bylo taky špatně. Sigyn s ním přece celou dobu byla v té jeskyni.

Najednou se syčivě rozesmál.

Šílené. To bylo to slovo.

Obrázek uživatele angie77

Mnoho přísah

Drabble: 

Byla to čest? Osud? Pomsta otcových nepřátel?

Nikdy o tom nepřemýšlel. Nosil zlatou zbroj a bílý plášť. Nosil je s hrdostí. Potom však začaly problémy.

Příliš mnoho přísah, příliš mnoho slov… Co když otec ubližuje nevinným? Když král chce zabít otce? Když zákony jsou špatné? Když tvoje sestra…

Co když zlaté zbroji přebývá jedna rukavice?

Chybějící ruka nebo žena považující se za rytíře? Kdo ho změnil víc?

Učil se být novým člověkem. Neschovávat se za své jméno. Nebyl Lannnister, který vždy platí své dluhy. Nebyl ani králokat. Byl Jaime.

Levou rukou uchopil svůj nový meč. V ocelové zbroji vypadal jinak.

Obrázek uživatele Jeřabina

A potom promluvil

Úvodní poznámka: 

Pokud se vám zdá, že autorka těchhle drabblat v poslední době trochu metamorfovala, máte pravdu. Mám k tomu nějaké osobní důvody a fakt mě potěší, pokud to přijmete a tu předchozí identitu už na DMD moc zmiňovat nebudete ;) Díky moc.

Téma je krásné, ale já jsem dneska nějaká taková vypatlaná.

Navazuje na Záchrany.

Drabble: 

Záboj mě dál pozoruje, zasmušile, starostlivě.
„Mluvíte dobře rusky.“
„Taky jsem z Ruska,“ usměje se. „Býval jsem kněz na Volyni.“
Kněz. To vysvětluje jeho starost…
„Býval?“
Pohlédne do země. „Býval. Když rukovala Česká družina, byl jsem jejich kaplan, ale nakonec jsem…“ zadrhne se. „Shodil roucho. Vzal do ruky zbraň. Nemohu stát vzadu, když umírají mí bratři.“
Obejde mě chlad. „To muselo být těžké. Přestat lidi zpovídat, začít je střílet…“
„Nebylo. To je nejhorší," odpovídá bolestně. "V téhle dlouhé, zlé válce vše dávno přehlušily výstřely. A křik. Bůh… mlčí.“
Chci nějak pomoci. „Třeba nakonec promluví o to jasněji.“
„Snad,“ vzhlédne vděčně.

Závěrečná poznámka: 

A jako doprovod se k tomu vlastně hodí ty Lilie

Jak chudý rytíř ke štěstí přišel

Fandom: 
Drabble: 

Malé království sužoval chrlením ohně zlý drak. Král nabídl za jeho zabití ruku princezny a půl království.
Přihlásil se jeden princ, jeden vévoda a chudý rytíř.
„Já pojedu zabít draka! Jsem nejurozenější, nejbohatší a nechal jsem si zhotovit novou zbroj,“ prohlásil princ. Odjel v zářícím zlatém brnění.
Druhý den přinesli pacholci z lesa hroudu zlata.
„Teď jsem na řadě já,“ prohlásil vévoda a odjel v zářícím stříbrném brnění.
Druhý den přinesli pacholci z lesa hroudu stříbra.
„Teď konečně pojedu zkusit své štěstí já,“ usmál se chudý rytíř, oblékl prostou zbroj a odjel.
Druhý den se vrátil s uťatou dračí hlavou.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že to odění se do oceli je dostatečně zřejmé

Blokáda

Fandom: 
Drabble: 

Ráno se dým objevil v ústí obou řek naráz.

Takže nastal čas, pomyslel si kapitán Marston. Náš velitel nebude nadšený, že se jeho plán odehraje za jeho nepřítomnosti.

"Dalekohled!" rozkázal. Za okamžik už se díval do zátoky na připlouvající lodě. Z ústí řeky James vypluly tři: Patrick Henry, Jamestown, a Teaser. Baterie u Newport News začaly pálit, a Patrick Henry dostal přímý zásah.
Začíná to dobře, pomyslel si kapitán, a zadíval se na druhou skupinu, která připlouvala od řeky Elisabeth: Raleigh, Beaufort, a konečně Virginia, ta nejdůležitější.

Marston přimhouřil oči. Půjdeš ke dnu, holka. I kdybys byla v oceli oděná.

Závěrečná poznámka: 

Odehrává se 8. března 1862, u Hampton Roads. CSS Virginia byla bývalý USS Merrimack. A plán Unie tu těžce nevyšel - naštěstí měli v záloze i svoji "v železe oděnou".

Obrázek uživatele Rya

Kouzlení s barvami

Fandom: 
Drabble: 

U ďasa, leštění je nejnudnější práce!
Tahá ho z jednoho průšvihu za druhým, a nějaký odpočinek? Jen nekonečný seznam úkolů! Nějaká vděčnost? Kdepak, on o tom přece neví!
Po všech těch letech NEVÍ!
Jak dutá musí být jeho palice, aby nevěděl?
Úplně.
Hlavně že se nastrojí do plechu a hraje si na hrdinu!
Co si tu nudu trochu zpestřit? Brnění nemusí být nutně šedé.
Modrá?
Zelená?
Žlutá?
Šla by mu k vlasům. Žlutá jako obsah jeho nočníku. Jako jeho spodky.
S výmluvným hnědým proužkem.

„Kde mám zbroj, ty líná kůže?“
Žlutá, rozhodně. Žlutá s hnědou. Řekněme...netypický druh rzi?

„Merlinééé!“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Aries

Rytíř bez bázně a hany

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drable pro Ryu.

Navazuje na Zasahuje styčná osoba

Drabble: 

„Oděl se do oceli a opásav mečem bedra svá, v lítý boj s čarodějnicemi a běsy se pustil, by nevinné duše ochránil.“
Blažej Dmýšek vrhl na svého pomocníka zničující pohled. Jak on toho tlučhubu nesnášel!
„Vidím, že neztrácíte humor, tak mi do večera přinesete výpovědi od všech rodinných příslušníků a známých jednoho každého pohřešovaného. Ať už vás tu nevidím.“
Protaženému obličeji nevěnoval pozornost. Vyrazil ohledat pravděpodobné místo činu. Zjistit stopy jakéhokoliv podezřelého čarování.
V oddělení pro utajení měl na starosti stíhání nezákonných magických zásahů proti obyčejným.
Bral svou práci vážně. Vtipkovat v souvislosti se zneužíváním magie považoval za přinejmenším nevkusné.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování Tu to není, tam to je

Obrázek uživatele Aplír

Pro lásku

Fandom: 
Drabble: 

Byl mrštný, měl pevnou ruku, rychlé reakce, dobrý postřeh, což z něho dělalo neohroženého šermíře. Žádný zápas neprohrál.

Pak mu sok hodil rukavici.

Jeho milá ho přemlouvala, ať nechodí na souboj. Své prosby namáčela do slz.
„To nejde, nemohl bych žít s takovou pohanou,“ uvolnil se z její náruče. Místo ní sevřel rapír.

„K čemu mi bude tvá čest, padneš-li?“ hořekovala. Uplakaná poklekla a prosila: „Aspoň si vezmi zbroj.“

Neubránil se naléhání.

Ze strachu o jeho život ho oděla do oceli. Hbitost sevřelo brnění, ruku ochromily chrániče, skvělý postřeh skříplo hledí. Byl nezvykle těžkopádný.

První duel, který prohrál.
Vyhrála smrt.

Obrázek uživatele neviathiel

Tady nečaruj

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„To je typická výstroj na průzkum místního podzemí.“
„Tyhle dva by nezachránilo ani brnění,“ konstatuje Helga. „Musíme projít jejich trasu.“
„To nebude tak jednoduché. Mapy neexistují.“
„Experti ano.“
„Porozhlédnu se kolem,“ řekne Helga.
Ve vzduchu je cítit magie s kovovou příchutí. Helga za ní jde do chodby, za roh, do vykachlíkované prázdné místnosti. Čáry do kruhu. Ankaba? Zastírací kouzlo? Helga se zastaví tři kroky od hranice kouzla a prstem načrtne do vzduchu kontaktní čáru.
Kolega ji popadne a strhne stranou. Ocelové mrazení v zádech. Záblesk blokačního kouzla.
Helga vstane. Pak zařve bolestí, chytí se za koleno a jde k zemi.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Neferet

Proměna

Fandom: 
Drabble: 

Vítr se prohnal korunami stromů.
Pohladil mu tvář.
Pročísl zlehka vlasy.

Jakoby se čas na chvíli zastavil.

Levá ruka následuje pravou.
Pravá noha podepře tělo hned po té levé.
Záda se nahrbí v očekávání bolesti.

Výkřik plný utrpení se změní v rozzuřený řev.

Cítí jak se mu tělo rychle deformuje.
Svaly, kosti, každá buňka jeho těla se změní.
Roste, mohutní, přijímá nové místo.

Kůži mu pokryjí šupiny pevné jako ocel.
V barvě noci a zapadajícího slunce.

Ze zad mu vyrostou obrovská křídla.
Silné blány lemované špičatými ostny.

Ocas plný trnů se mihne ve světle pochodní.
A noc rozezní výkřiky zděšení.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Profesor

Večerní rozhovor

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nedává to moc smysl, vím. Jenže nápad se nedal odbýt.

Drabble: 

Dobrý večer, můj bratře, jak se cítíš? Zdáš se být skleslý.
Jsem šťastný. Jen se mi stýská.
Všiml jsem si, příteli. Pomoci ti však nedovedu. Mohu jen naslouchat.
Bratře Jene, otče, potřebuji se vyzpovídat... Příliš se bojím, abych nezneuctil roucho, které jsem přijal.
Rád posloužím, můj bratře. Chápu tvou úzkost, avšak pamatuj, není dobrým rádcem. I nejsi-li si jist časem, který ti zbývá, musíš stále hledět kupředu.
Jenomže já chyboval.
Dáváš si za vinu mnohé.
Přiznávám. To však, že jsem neoblékl ocelovou košili nikoli. Má mnišská kutna je mi milejší. Ocel oblékl můj syn, a proto zemřel. Já chci žít.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Haradská kořalka

Drabble: 

Zabuším na dveře cely na ubikacích štábu.
„Sláva Oku, Igrûn-thrakka!" I ruce složí ve znamení bulvy, to proto, jak směšně to gesto vypadá, když na levačce chybí půlka palce a na pravici celé poslední tři prsty.
„Harg, Jugháši." Nedbám, kdo mě na chodbě slyší. „Hezký stůl." Jugháš co může, diktuje.
„Zavři." Poplácá vrrčí kožešinu na lůžku a podá mi láhev. „Co říkáš na tohle?"
Haradská kořalka voní kouřem, chutná po koření, příjemně pálí v útrobách a plíživě opájí.
Tak jako Jughášova láska.

Ráno dlouze třídíme, které kusy oděvu jsou čí. Jen kroužkovka je tu jediná.
Jugháš už ji nenosí.

Obrázek uživatele Elrond

Nezapomínat si hrát

Drabble: 

„Věnuj se snídani, Celegorme,“ řekl varovně Fëanor.
Celegorm odložil kobercovku a opřel si meč o židli.
„Já to stejně nechápu. To nemůžeš mít zájmy jako jiní kluci z dobrých rodin? Třeba golf nebo polo. Vážně musíš běhat po lese s klackem a hrát si na rytíře? Kolik ti je?“
„Třicet, tati. Baví mě to a Huana taky.“
„Chápal bych to, kdyby ti bylo deset. Lidi, co tam jezdí, nejsou normální. Ponižuješ se před nimi! Navlékáš se do kusu plechu.“ Máchl vidličkou směrem k brnění. „Ožíráš se a bůhví co ještě.“
„Hm,“ zamručel Celegorm. Pobral si věci a odjel na LARP.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Miesto činu

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Beckett nás zaviedol do podzemia budovy a ďalej spleťou úzkych chodieb až k zapečatenej miestnosti. Bez váhania pečať zlomil a vpustil nás dnu.

Priamo oproti mne niekto na bielu stenu obtlačil červenohnedú siluetu človeka.

„Obeť bola nahá,“ Beckett vysvetľoval, hoci toľko mi bolo zrejmé z kompletného obleku (úradník, býval u matky, hrával šach) preveseného cez operadlo stoličky. „Policajnými želiezkami bola pripútaná k okennej mreži, a vražednú zbraň mala zabodnutú v hrudi.“

„To nemohlo byť smrteľné zranenie.“ Watson upieral oči na rozsiahlu krvavú stopu.

„Tepna,“ súhlasil som. „Zbraň tu vrah jednoducho odložil. Ako keď dokálate drevo a zaseknete sekeru do pňa.“

Závěrečná poznámka: 

Drabble chce byť zo sveta poviedky Neila Gaimana The Case of Death and Honey.

Nasleduje.

Proroctví

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nemá to s oficiálním universem nic společného. Jenom jsem trochu na prášky, protože jsem právě shlédla poslední díl SW Rebels a ono se to tam tak trochu... zmrvilo. Takže proto je to takové... divné.

Drabble: 

"... a pak ten, jenž bude jím,
z podzemí vystoupí.
Kráčeti bude dnem i nocí,
bosý a s dvěma plameny po boku.
Ocelí se oděje, pevnou a zářivou,
hlavu svou zakryje, aby viděti mohl.
Půjde a s ním zmar na nepřítele padne..."

Bylo to poprvé, co oblékala clonetrooperskou zbroj. On ji obléct nemohl, ale aspoň radil z provizorního lůžka. Poraněné nohy jí vězely v bactových zábalech. Ne nadlouho. Vyměnila je za armádní obuv. Vlasy spletené do copu zmizely pod helmou. Lightsabery sevřela v rukou a vykročila.

Ocelí se oděje, pevnou a zářivou...
... s dvěma plameny po boku...
... zmar na nepřítele padne...

Závěrečná poznámka: 

Já fakt neumim psát. To nemá cenu...

Obrázek uživatele Eillen

Vypůjčená krajka

Úvodní poznámka: 

Když už se prohraje sázka a musí se do růžové, tak alespoň ať to má nějaký styl.

Stejně bych tu myšlenku z hlavy nedostala, tak ať to mají kluci za sebou. Ačkoliv jsem doufala, že se z té sázky vykecají.

Drabble: 

"Na co že to potřebuješ? A jak jí chceš obarvit?" zeptala se nevěřícně Colleen, když ji Maller požádal.

"Zkusím to vyvařit s řepou," zareagoval hbitě.

"Vyvařit? Vždyť jí zničíš? Jen to namoč v té šťávě. Možná pak něco z toho zachráním. Hlavně jí neroztrhejte," vzdala se a podala mu novou krajku.

Ještě téhož dne se při střídání hlídky všichni mohli potrhat smíchy.
Kruege, Maller i Poeta přišli oblečeni do slavnostní zbroje.

Jeden měl na obličeji krajkovou roušku.
Druhého zdobily krajkové rukavičky.
Třetí nahradil kroužkovou zbroj krajkovou košilí.

Colleen musela uznat, že se k té černé oceli růžová krajka opravdu hodí.

Obrázek uživatele Faob

Básnické figury a ňadra

Fandom: 
Drabble: 

"Co je s Jackem?" zvedla uslzené oči.
"Oděl se do oceli," děl hlas mimo obraz.
Titulky. Závěrečné.

"To nechápu!"
"No asi že je mrtvej..."
"Jak jako? Co to je za kravinu?"
"Prostě ho rozstříleli. Nehledej v tom žádnou vědu."
"Ocelovými nábojnicemi?! Je v něm maximálně spousta olova, ale zevnitř! Tomu se neříká odít se!"
"Básnická figura... Nebo ta - licence!"
"Počkej, básníci musejí být především přesní! Už Gebauer nadával Nerudovi, že z křemene se nedělají kvádry!"
"Vidíš, a stejně mu to prošlo!"

"Mně se to nelíbilo. Nevím, jak to dopadlo."
"Mně jo. Ukázala tam prsa, ta, víš... Za mě dobrej biják."

DMD č. 4. pro 4. 4. 2016. Téma: Oděl se do oceli

I já vás po roce zdravím. Přeji vám po celý duben samé úžasné nápady (snad jste se od minulého DMD dostatečně modlili ke Glorii) a spoustu kachniček.

Téma pro 4. 4. 2016: Oděl se do oceli
Toto téma bude uzavřeno 4. 4. 2016 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
4. 4. 2016 v 23:59

Stránky

-A A +A