DMD č. 4. pro 4. 4. 2016. Téma: Oděl se do oceli

Obrázek uživatele Bilkis

Vzpomínky a budoucnost

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/18592

Ještě stále nemám název, sakra. Ale poskytuji další vodítko k Karlovi.

Drabble: 

Moc dobře si vzpomínal, jak to tenkrát bylo. Pamatoval si, jak jeho velitel chodíval ověšený železem, protože se bál vlastní jednotky a nad dveře cimry si věšel svazky bylin, od česneku po černobýl.
Jak pak do Dietera vrazil kůl a useknul mu hlavu, jak Hedvice spoutal ruce a uřezal jí vlasy, aby ji přemohl. Jak zabil všechny. Jak jim ukradl magii.

Jak utekl. Bez šance. Jak přišel o kabát, jak hledal rozcestí, plazil se a z posledních sil se modlil, aby ho nezastihlo svítání...

Nebýt Česti, Karl by tam vypustil duši. Přežili. Schovali se. Jenže marně.

Starý nepřítel se vrátil...

Obrázek uživatele Vinpike

Soulad dole

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ona kanárek, on zvon.
Karamelově hnědé oči jak semínka slunečnice. Okvětní paprsky rozverně rozvrkočené.
Modrošedé duhovky ladí se smokingem Lancelota. Takový celý z oceli.
"Tkám. Raději kanastu než karban. Vím kam, nelkám nad odkud."
On zajatcem samocely, sám sebe rozparcelovav na cynickou obrannou slupku a zranitelný ohryzek. Vpřed cestou necestou, bez cíle, zrak upřený do zadního zrcátka.
"Na cetky a celebrity nejsem," procedil mezi zuby.
Netušená kantáta jejím uším.
Kotníky na kanapi, pod sebou kanafas.
Pod dekoltem krajka.
Poceloval.

Pampelišku a mrak ani duha nespojí.

Bez odění najednou blízcí, žlutorůžově hnědí. Kyprá, skvrnitý. Ocelot dlouhoocasý, louka úrodná.

Nakonec barevný soulad.

Obrázek uživatele ef77

Tuková hlídka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno Rye, protože její poznámka v diskusi mě na to přivedla a navíc je matkou myšlenky módních hlídek (viz http://liskovyorisek.blogspot.cz/search/label/Zlo%C4%8Din%20a%20trest).

Drabble: 

Zatáhnout břicho. Zadržet dech. Sakra! Ten poslední knoflíček nedopne.
Zatrápení Moraváci! A měla to tušit, když ji Jitka pozvala na tajný výlet. Zapadlá ves v Bílých Karpatech, až na místě zjistila, že je v ohnisku hnutí odporu. Ilegálně uzené klobásky. Máslo. Sádlo! Bílá mouka. Pravá šlehačka. Cukr!
Zrcadlo jí sděluje neúprosnou pravdu – kyprá postava (výraz z knih na indexu). Vypadá jako ty dámy z obrazů, co je v galeriích zakrývají cedule „Fuj!!“.
Poslední šancí je korzet, ocelové kostice skřípou a skřípou.
Štíhlá jako proutek vychází na ulici a zastaví se jí srdce.
Tuková hlídka dneska kromě měření pasu i převažuje.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

První krok

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na drabble http://sosaci.net/node/18870, ale lze číst samostatně. :)
Poznámka: slash

Drabble: 


Dnes je speciální den. SH
Mám pro tebe překvapení. Chceš vědět jaké? SH
Když mi to prozradíš, nebude to překvapení. JW
Půjčil jsem si na večer speciální oděv. SH
Od Grega. SH
Mám se bát? JW

John odeslal sms a povzdechl si. Od eskapády se seznamkou mezi nimi panovalo citelné napětí, ovšem ani jeden z nich zatím neudělal první krok.

„Jsem doma,“ zavolal.
Žádná odpověď.
Prošel obývák, kuchyň, zbývala už jen ložnice. Opatrně otevřel dveře a strnul uprostřed pohybu.
Sherlock ležel na posteli a na sobě měl ocelová želízka. Pouze ocelová želízka.
Watson hlasitě polkl.
„Všechno nejlepší k narozeninám, Johne.“

Obrázek uživatele Lagertha

Zbytečná smrt, je zbytečná

Úvodní poznámka: 

Každý rok, skončí na silnicích mnoho lidských životů. O to tragičtější je, že velká část těchto osudů byla zmařena úplně zbytečně, stačilo sundat nohu z plynu.

Drabble: 

Mám kamaráda policistu a občas něco vypráví. Není lepší prevence, než slyšet takové vyprávění od někoho, kdo to viděl na vlastní oči.
...
Nezapomenu na jednoho kluka. Mladý kluk, kolem 20, první auto, které si koupil sám. Měl radost a jel vyzkoušet kam až ručička tachometru dosáhne.
...
Rovná silnice, žádný provoz, ručička tachometru stoupala vzhůru, stejně jako vzrušení.
Ve stejné chvíli vyběhla z lesa srnka.
Typický příklad z autoškoly, neuhýbat, srazit ji, ale udělat to, je v danou chvíli těžké. A tak strhl volant stranou a zastavil se o strom.
...
Když jej našli, zbylo z něj jen tělo oděnné do oceli...

Obrázek uživatele Šmelda

Příprava

Drabble: 

Boty, hnátnice, stehenní pláty.
Ze septonova hlasu ho bolela hlava. Rty vrabčáka, který ho oblékal, se pohybovaly v souladu s tím, co blábolil starý kněz.
Prošívanice, brnění.
Odplivl si. Bylo mu jedno, jestli vrabčáka trefí nebo ne.
Kyrys, poklopec, nárameníky.
Kvůli vedru a kadidlu bylo ve stanu dost dusno.
Chrániče do podpaží a nátepníky.
Vrabčák mu nedosáhl na hlavu, a tak mu přilbu pouze podal.
Septon konečně zmlkl.
Sandor si nasadil prostou přilbu.
"Je čas," oznámil herold.
Hruškou meče odhrnul stanový dílec a při zvuku trubek se zamračil.
Naproti stála obrovská postava s královskými praporci za zády.
Jeho velký bratr.

Závěrečná poznámka: 

Kdybych si měl vybrat jednu fanouškovskou teorii, byla by to tato a sice Cleganebowl. Rád doufám, že je Sandor Clegane ještě naživu.

Obrázek uživatele may fowl

Pod ocelí

Fandom: 
Drabble: 

Rozmazlený fracek je to. Pořád jen dělá ramena, přesvědčený o vlastní jedinečnosti... Srdce má z oceli. A mozek nejspíš taky...
„Na co myslíš, Merline?“
„Na váš hnůj, pane,“ odpoví Merlin bez mrknutí.
Artuš se usadí na parapet a pozoruje sluhu při práci. Zřejmě dočista zapomněl odseknout něco rýpavého.
„Pane?“
„Kdyby ti někdo předepsal nevyhnutelný osud, který je ti odporný, smířil by ses s ním, nebo se marně pokoušel ho změnit?“
Merlin se zasměje.
„Král vám našel nevěstu?“
Kdyby Merlin vzhlédl od vidlí, zahlédl by v Artušově pohledu zoufalé, zranitelné ano. Ale neudělá to, a Artuš se zase schová za brnění.

Moje nové filmy

Fandom: 
Drabble: 

Zdravím, jsem Superman a všichni mě určitě znáte.
Věřili byste, že je to už 78 let od doby, kdy jsem se tu objevil?
Ale nějakého důvodu jsem pořád mezi vámi oblíbený. Stejně se mě nezbavíte kvůli filmovým producentům, kteří se na mě snaží neustále vydělávat peníze.
Ale řekněte mi, kde přišli na ten pitomý název Muž z oceli? Copak jsem z ní snad oblečený anebo se do ní odívám? Jako kdyby nestačil ten směšný trikot, který mě nutí si oblékat a který se mi zařezává v... Nechtějte vědět kde. Batman se mi kvůli tomu směje. Jen počkej v příštím filmu!

Obrázek uživatele Scully

Dům z oceli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fakt jsem se snažila vymyslet něco veselého nebo aspoň ne depresivního.
Tak z toho vylezl smutný MASH.

Drabble: 

Den za dnem tahal šrapnely z kluků, kteří se ještě měli schovávat mámě pod sukní nebo potají chodit do kina se svojí holkou a schovávat se pod sukni jí.
Uzdravil je a oni se vrátili na frontu.
Když ne, nakonec se domů dostali.
Navždy.
Kdyby měl dát všechnu tu ocel nebo olovo nebo bůh ví, z jakého kovu se granáty vyráběly, na jednu hromadu, postavil by z toho nový dům pro sebe i pro tátu.
A stejně to pořád slýchával. Snažil se tím utěšovat, když mu na první pomoci na olověnou helmu padaly sutiny.

Není to válka, jen policejní akce.

Obrázek uživatele Layla TB

Ocelova rakev

Fandom: 
Drabble: 

Truchlili a truchlili.
Do kovových platů mne oděli.
Pak mne deset metru pod zem pohřbili.
A jak u toho plakali!
Ten plac sílil, střídal jej vyděšený jekot,
Zvlášť když jsem se bránil, snažil se dostat ven o překot.
Zaháněli mě křižem, ale já mel stále stejnou žízeň.
Větvičky a kůly do mne bodali, česnekem by mě zahnali,
ale to se přece neděla. Nepoznáváš snad svého manžela?
A tak přes mé protesty, díru hlínou zanesli.
A snad jako hloupý žert, (ať je všechny spere čert),
tak ty všechny květiny byly rudě zbarveny.
Teď když jsem upírem, těžko se už dostanu ven.

Závěrečná poznámka: 

Pisi na mobilu, protoze se nestiham do pulnoci vratit k pocitaci. Pridam interpunkci po navratu. Ani tomu nemusite rikat poezie, to bych si nedovolila.
Edit 25.4.: Přidána interpunkce.

Zpátky do zbroje

Fandom: 
Drabble: 

Samuel Elánius se zamyslel. Bylo to jen několik dní, co odešel z hlídky, svlékl zbroj a navždy za sebou zavřel dveře strážnice. Už žádné pochůzky, žádné noční služby. I když... Teď tu byl ten zatracený Vetinariho dopis. A Karotka stále vyčkával u dveří.

Velitel městské hlídky. Šlechtický titul. Tohle ale přece nechtěl. Budou z něj chtít udělat šaška v krajkách a s límečkem. To by se jim na to mohl...

Jenže... hlídka. Jeho hlídka. A co se krajek týče... Elánius se v duchu usmál a odebral se do pokoje. Za čtvrt hodiny měl na sobě svůj oblíbený promáčknutý hrudní plát.

Obrázek uživatele galahad

Premena

Fandom: 
Drabble: 

Rada sa prechádzala v záhradách pri veži. Ležala v tráve a kvety voňali. Niekedy spala pod holým nebom, niekedy u Ezuna v jeho domčeku.
Dnes spala, než sa ozval Ezunov výkrik. Stál vonku a jeho roztrasená ruka ukazovala na stĺpy dymu a postavy v diaľke. Stromy padali.
"Schovaj sa." povedala temne. Videla niečo podobné, ďaleko na východe. Nemohlo sa to stať, nie tu!

Vybehla do veže, schody brala po troch. Stála pred čarodejom.
"Pane, čo to má znamenať?" opýtala sa drzo.
"Neboj sa, Tiléviel. To len Isengard je konečne hoden svojho mena," povedal Saruman a poklepal si spokojne po bedrách.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Maladi

Tarkinův nový háv

Drabble: 

Bylo po boji. Všichni svorně hleděli přes zábradlí dolů na obří kotel s roztavenou plastocelí, v němž to zlovolně bublalo.
"To šlo dobře," pronesla Gwen.
"Tos ho nemohla pořádně držet?" uhodila na Leu Tess.
"Já? Co já? Proč pořád všechny nudný věci musím dělat já?" ohradila se Lea. "To je pořád: Lea poletí na misi, protože ji tady nepotřebujeme. Lea bude čekat venku před barákem, protože je nezkušená. Vždycky přijdu o všechnu zábavu."
"To je fakt," uznala neochotně Yanna. "Příště tě musíme pustit k nějaké akci."
"No," vydechl Scorch, "aspoň má Tarkin prima novej vohoz."
"Jdu ho vytáhnout," zabručel Sev.

Obrázek uživatele Alasdair MacColla

Co není v hlavě, musí být v plechu

Drabble: 

Sám to nezvládne, co naděláme." pravil Robin. "Zkusíš to? Mám chromou ruku."
"Neuspíme ho raději?"
Můj návrh se nesetkal s pochopením. "Máme jen ketamin, na něj je to málo a nedělá mu dobře."
Kývl jsem, ať mi podá klíčky.
"Tohle zvláštní auto si musíš spíš obléct, než do něj nastoupit, ale ochrání vás."
Nasoukal jsem se do obrněnce a pomalinku se blížil k místu, kde ležel pochroumaný kolega. Krokem...neuspěchej to...už jsem u něho. Otvírám boční dveře a Rajeev se těžce sápe dovnitř. Nosorožci to neušlo. Rozbíhá se.
"Couvej! Couvej!"
Dupu na plyn, křoví nekřoví ujíždím. Jsme rychlejší, sláva.

Závěrečná poznámka: 

Indický nosorožec sám vypadá jako obrněnec, jednotlivé pláty jsou na něm dobře patrné. Tenhle se za živý svět nechtěl vzdálit od kolegy s prasklým kotníkem. Ujeli jsme mu, ale myslel jsem, že se strachy zblázním. On totiž na rovince rychlost 40 km/h klidně vyvine.

Obrázek uživatele Aveva

Ctiborova odpovědnost

Fandom: 
Drabble: 

Jako prosebník přistoupil k oltáři v domě Rodových.
“Rodoví duchové,” zašeptal se skloněnou hlavou, “Ochránci a rádci. Žádám vás o ochranu proti černé smrti. Ať alespoň jeden z nás přežije a krev knížecího rodu nezanikne.”
Nad oltářem se objevili tři tváře utkané z šedého dýmu. Ctibor zvedl hlavu a díval se přímo na ně.
“Slyšíme tvou prosbu,” řekla první tvář.
“Soudíme tvou prosbu,” dodala druhá.
“Dáváme ti ochranu,” zasmála se třetí.
Na Ctiborovo tělo začaly přilétat lesklé odštěpky z oltáře. Když jimi zcela pokryt a zcela chráněn padl mrtev k zemi, tváře zmizely.
Rodoví duchové mají zvláštní smysl pro humor.

Závěrečná poznámka: 
Střípek z druhé verze Útěků.
Obrázek uživatele Tenny

Jak snadné je zapomenout na minulost

Fandom: 
Drabble: 

Přišli, oděni v železe a oceli, se zlatou touhou v očích.
Na jejich straně stála nemoc a lež. Stál na ní šepot o barbarech a divoších, knihy o našich zvycích psané lidmi, kteří nás nikdy nepotkali.
Zasypali nás olověnými kulemi, vzali nám naše bohy. Naše děti. Naší zemi.
Nazvali nás jedním jménem, aby nás mohli lépe nenávidět.

Jsme pro ně jen vzpomínkou, nad kterou je snazší přivřít oči. Ale my jsme ještě tady. Nejsme poznámkou pod čarou v učebnici dějepisu. Jsme živí a nebudeme mlčet.

Přišli oděni v oceli a teď volají "Zatracení imigranti, vraťte se odkud jste přišli!"
Ha.

Závěrečná poznámka: 

Na počest aktivistů z řad původních obyvatel Ameriky.
Doporučuji román "The place where they cried" od současné autorky Rose Christo, která je z kmene Kríů. (v aj Cree)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dugi

Univerzálna taktika

Fandom: 
Drabble: 

-Pane, blížia sa votrelci.
-Použijeme našu zvyčajnú taktiku. Na nič iné nemáme dosť vojakov.
-Jasné, cez priesmyk ísť musia, sedliaci na nich spustia lavínu kamena.
-Áno, potom ich naša malá skupinka vojakov dorazí.
-Ale oni poznajú náš trik.
-Viem.
-Sú krytí medzi vozmi, ktoré si doviezli na zbrzdenie kameňov.
Pán odišiel do vojny.

Po dni sa vrátil.
-Vyhrali sme.
-Poznali predsa náš trik. Neinovovali sme desaťročia.
-Áno, ale spravili chybu.
-Kde mohli spraviť chybu?
-Vozy zastavili kamenie, my sme utiekli, lebo ich bolo veľa na to, aby sme ich dorazili... tak na nich zhodili kamenie znova, keď nás víťazne prenasledovali.

Obrázek uživatele Borch

Ve snění

Fandom: 
Drabble: 

Černá křídla, oděná do oceli...
Výkřiky raněných, chroptění umírajících na pozadí rudého přílivu požáru...
A zase ta černá křídla...

Ciri vzkřikla a vzbudila se.
"Máš zlé sny?" zeptal se spolunocležník tiše.
"Mám jen jeden a docela mi stačí," vztekle odsekla.
"A nechtěla..."
"Nechtěla!"
Ale řekla, po chvíli, když hleděla do ohně. Barvil jí vlasy do ruda a stíny jí tančily ve tváři.
"Nevím, jak to skončí. Vždycky se vzbudím, když se nade mnou sklání. Nejraději bych ho zabila!" ukončí Ciri vyprávění, zabalí se do pokrývky a usne.
Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach hledí k nebi.
"Bohové, nedejte, aby kdy dosnila."

Obrázek uživatele Rebelka

Jak šli do boje

Drabble: 

Apokalypsa. Nikdo už nečekal, že přijde. Ti z nebe i pekla se div nepřetrhli, leštili zbroje a zapalovali plamenné meče.
Crowley stál stranou od toho mumraje. Už pět minut se nepřetržitě smál.
„Řekni mi, co to máš sakra na sobě,“ zaúpěl nakonec.
Azirafal se ošil.
„Svoje andělské brnění. No... možná jsem za posledních pár tisíc let pozbyl trochu svalů na hrudníku, ale když to trochu upravím...“
„Vždyť by ses tam vešel třikrát! A co je tohle?“
„Pár knížek, abych se na bojišti nenudil, čajová souprava, náhradní vlněné prádlo...“
Crowley náhle zvážněl a zcela nedémonsky Azirafala objal.
„Budeš mi chybět, kamaráde.“

Obrázek uživatele Iantouch

Mairon

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám těch OTP nějak víc, jsem si uvědomil...

Drabble: 

Kov radostně zvonil. Tavené stříbro zářilo a hřálo, výbuchy jisker zlatily tvář. Mairon shodil rukavice a předloktím setřel pot z čela. Zálibně pohlédl na své dílo.
Jeho pán Aulë procházel kovárnou. Stačilo by přikývnutí, náznak úsměvu, vlídné slovo, cokoliv, co by Mairona utvrdilo v tom, že za něco stojí. Zůstal však nepovšimnut. Vzal šperk a vztekle jej mrštil do ohně.
„Já vidím, co v tobě je,“ chlácholil ho Melkor. Černé hedvábí jeho vlasů se konejšivě vlnilo a lechtalo na nahých zádech. „Aulë ti nikdy nedá šanci, ale já ano.“
Po zkáze Stromů Mairon nezaváhal. Oblékl zbroj. A přijal jméno Sauron.

Obrázek uživatele Kleio

Ztracená

Fandom: 
Drabble: 

Pokud to brala objektivně, příliš mnoho věcí se nezměnilo. Pořád stejná výška, byť tvrdila, že z té zatracené práce vyroste, pořád stejná váha, protože: "Ne, paní doktorko, já nemůžu omezit čokoládu, jinak bych začala chlastat." V zásadě by se dalo říct, že i pořád stejné vlasy (už je to dva měsíce, co si nezměnila barvu), to samé oblečení (oblékám se, jak je mi pohodlné). Zkrátka a dobře už rok vídala ráno v zrcadle tu samou tvář.
Subjektivně vzato se změnilo úplně všechno. Oči, kterýma vždycky tajně vyhlížela víly ve večerní trávě, zmizely. Po práci na učňáku ztvrdly jako kalená ocel.

Závěrečná poznámka: 

Naštěstí už tam nepracuju a pořád věřím na víly. A jo a jo!

Obrázek uživatele Solast

Poznámka

Drabble: 

Některé situace se podobně jako Charles Emerson Winchester III. nedají vymyslet, nýbrž musejí zažít.

Žák Mleva, sedící vzadu v poslední lavici, vypadá po příchodu učitelky Občanské nauky jako ta nejlacinější triková atrapa z fanovského céčkového Star Treku. Mechanicky hýbe rukama a vydává robotické zvuky. Ani fakt, že si přitom opakovaně přihýbá z otcovy láhve od whisky s obarveným čajem a komentuje to slovy: "Chlast, slast!" nenapoví dané vyučující dostatečně, že žák Mleva objevil Futuramu.

Ve sborovně zvoní telefon a v něm se zcela nechápající matka táže, proč má její syn v žákovské knize výchovnou poznámku: "Obaluje se na hodině alobalem."

Obrázek uživatele Jeremy

Londýnské ráno

Fandom: 
Drabble: 

Bylo extrémně chladné ráno. John se včera v noci ani neobtěžoval najít deku. Dnes mu ale chyběla. Vedle sebe ale našel něco lepšího. Zdroj tepla. Otočil se. Ani nebyl tak překvapený, že to je Gaz. Natáhl se přes něj pro hodinky na stolku. Nebylo ráno, spíš odpoledne. To nic neměnilo na tom, že byla zima. Povzdychl si a zůstal ležet na Garym. Nakonec se rozhodl jít ven, trochu zmírnit kocovinu a hlavně něco sníst. Nebo možná vypít. Tekutý chleba je taky dobrý. Cestou ven oblékl svou koženou bundu, tu s ostny z oceli, nasadil nepřístupný výraz a vyšel do ulic.

Závěrečná poznámka: 

Ještě jsem všechny svazky nedočetl, ale snad mám aspoň trochu představu, jak takovej mladej Constantine fungoval.

Obrázek uživatele Regi

Kterak se naplnilo Sibyllino proroctví

Fandom: 
Drabble: 

„Zvíře oděné do oceli přiletí do Bradavic a způsobí mnoho zlého.“ Sibylla Trelawneyová zamrkala, a svým obvyklým hlasem dodala: „Promiňte, na chvíli jsem usnula.“
Sborovnou proběhlo zachvění. Další temné proroctví…

„Přectavte si, ta Sibylla měla recht. Todle přinesla sova jednomu mudlovskýmu prvňákovi. Von to ztratil na schodech, a jak se to koulelo a dělalo kravál, vyděsilo to Filchovu kočku, kočka vrazila do brnění, brnění do Filche, Filch do kýblu s vodou, na tý rozlitý vodě uklouz a praštil se do hlavy. A za celou tu šlamastyku může todle.“ Hagrid rozevřel dlaň a všichni uviděli… Konzervu s nápisem Pork Luncheon Meat.

Obrázek uživatele Sivaer

Lovec mágů

Fandom: 
Drabble: 

Okolní svět pohltila bitva. Prapory s bílým kvítkem pleskaly ve větru a já sekal kletbami na všechny strany.
Z chumlu nepřátel se oddělil voják zakutý do zbroje a začal se probíjet ke mně. Ocel zdobyly runy pohlcující magii.
Pousmál jsem se, konečně nějaká výzva. Kroužili jsme kolem sebe a zkusmo se oťukávali. Po chvilce to začalo být příliš monotónní. Vyslal jsem proti němu proud energie a neustával, dokud pláty nezačaly žhnout.
Bylo po všem. Pokroucené zbytky zbroje se válely kolem. Ještě se z nich kouřilo.
Pohlédl jsem do tváře mrtvého. Z koutku jeho úst odkapávala krev na pošlapané květy lilií.

Obrázek uživatele Aplír

Diktátor

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní - bez nároku na bod

Drabble: 

Líbil se mu lesk oceli. Chtěl zářit jako ona a druhé oslňovat.

Imponovala mu její tvrdost. Jako ona byl tvrdý a neústupný.

Byl nadšený, že je pružná a dá se ohýbat. Vyžadoval, aby všichni před ním byli stále ohnutí a shrbení.

Byl chorobně podezíravý. Bál se zrady a smrti. Jako ocel měl vysoký bod tavení. Jeho obavy ne a ne roztát.

Obdivoval ostrost oceli. Ostřím hněvu důsledně likvidoval ze svého okolí nepohodlné a ty, kteří se mu znelíbili. Po statisících. Nikdo nikde si nebyl jistý životem.

Nemohl se odít ocelí, tak se alespoň zahalil do přídomku Stalin – muž z ocele.

Obrázek uživatele strigga

Dopisy domů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nic konkrétního, vlastně jakákoli velká i malá válka. Vlastně je to jednoduchoučký, jen.. to nějak muselo ven.

Drabble: 

Odění do oceli
píšeme že jsme celí
že jsme se ještě nerozpadli v prach

Že ještě po nás střílí
že docházejí síly
srdce rozbíjí bimbam na poplach

Píšeme něžná slova
pokoušíme se schovat
pod jejich tenkou roušku z papíru

A kdo si vína zavdá
tomu ta děvka pravda
ušije duši rubáš na míru

Když večer poklekáme
na chladný tvrdý kámen
rty šeptaj přerývanej otčenáš:

Propůjč nám ještě zítra
jedinej příslib jitra
a naše hříchy, Pane, smaž

A když nazítří zrána
naděje lichá, planá
odnáší kamarády na marách

odění do oceli
píšeme že jsme celí
a pomalu se rozpadáme v prach

Závěrečná poznámka: 

(A když to mělo 107 slov, bylo to lepší, málem jsem u toho zkracování přišla o nervy!)

Obrázek uživatele Carmen

Vykročení do ticha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(V zájmu chuti napsat optimistické drabble jsem zjevně neměla poslouchat Kryla.)

Drabble: 

Seděl tiše vedle postele a díval se na ni.
Spala docela klidně – jako už dlouho ne. (Myšlenky nabraly na karátech.)
Až na pár postříbřených vlasů a vrásku na čele, která poslední týdny už nemizela, vypadala stejně jako před dvaceti lety.
Podíval se na hodiny a vstal, zlehka ji políbil na spánek.
Odešel a dveře tlumeně klaply.
Na stole ležela obálka a na obálce jeho snubní prsten.

Sešel ze schodů. Zhluboka se nadechl.
Domovní dveře mu otevřel spolužák ze základky.
„Dobře, že spolupracuješ, soudruhu,“ skoro přátelsky ho dovedl k autu.
Němě se odvrátil.
Neřekl jediné slovo – a mlčel dalších deset let.

Závěrečná poznámka: 

(Vím, že je to možná zjevné, ale stejně sem toho Kryla dát musím.)

Obrázek uživatele Saphira

To boldly go...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Píše se 12. dubna 1961.

Drabble: 

„Diesiať, dieviať, vosiem...“
Seděl v kokpitu rakety a snažil se potlačit nervózní sevření ve střevech. Měl výcvik. Ale ani ten ho nemohl připravit na to, co ho ve skutečnosti čeká.
„Siem, šesť, piať...“
Zkontroloval svítící kontrolky, naprosto zbytečně, protože to v posledních dvou minutách udělal už pětkrát. Raději zavřel oči. Vydává se tam, kam se dosud nikdo nevydal.
„Četyre, tri, dva...“
Když to dobře dopadne, za pár hodin bude zpátky.
„Adin...“
Kabina se třásla nad zažehlými motory. V poslední setinách mu hlavou probleskla modlitba.
Sledoval ho celý svět.
„Nul!“
Loď Vostok 1 s burácením odstartovala.
Do vesmíru poprvé vyletěl člověk.

Závěrečná poznámka: 

12. dubna 1961 letěl do vesmíru Jurij Gagarin v kosmické lodi Vostok 1, obkroužil jako družice planetu Zemi a zase se vrátil zpět. Byl to první let člověka do vesmíru.
Omlouvám se za *ehm ehm* "fonetický" přepis ruských číslovek, ale 1) je sama neumím, 2) nepředpokládám, že by všichni přečetli azbuku, tak snad ruštináři a rusofilové prominou :)

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Moravské víno

Úvodní poznámka: 

Pokračování mého nebombasticky vzrušujícího příběhu z Vídně. Asi bych do upoutávky měla přidat alkohol... Hm.
Toto drabble přímo navazuje na tohle.

Drabble: 

Po příjezdu poslal zavazadla napřed a s novým nejlepším kamarádem zasedl do hospody u nádraží. Půl dne strávili rozmluvami nad tím, že se nic nevyrovná moravskému vínu – nutno podotknout, že Alexandr ho pil poprvé v životě ve vlaku.
Stíny se prodlužovaly. Cinkot sklenic zněl jako hudba, pivo a víno teklo do rytmu valčíků.
„Na nás!“ rozhodil mladý pan Stern ruce už těžké jako zatížené ocelí. „Na Vídeň! Na život!“ Pak popadl Navrátila za klopy a vtiskl mu vlhký polibek přímo na ústa.
To už mu tělo docela ztěžklo. Ostatní patřilo spánku.
Večer byl vlahý, jako jeden z posledních toho léta.

Závěrečná poznámka: 

Pro jistotu: Alexandr a "mladý pan Stern" jsou jedna a tatáž osoba ;).

Stránky

-A A +A