Stargate: Battlefront

"Daniely, co to ti lidé říkají?"
Generál O'Neill hleděl s úžasem na skupinu místních, kteří přišli na jeho velitelství, klaněli se mu a brebentili něco ve své řeči, přestože v dálce byla ještě slyšet střelba a dunění děl.
"No, Jacku, víceméně z tebe chtějí udělat svého krále."
"Ohh...," generál se na ně překvapeně obrátil, "to mi lichotí, už jsem myslel, že se králem vůbec nestanu. Maybourn se na mě konečně nebude dívat svrchu."
Vesničané s očekáváním hleděli na Daniela, nerozuměli slovům svého vyvoleného vládce.
"Ech," mávl O'Neill rukou "řekni jim, že jsem potěšen, ale probereme to později. Vedeme tady bitvu."

"Na tohle jsme trénovali celé ty roky," pronesl Joe důrazně, aby ho slyšeli všichni muži jeho jednotky, "půjdeme tam a prostě uděláme svou práci."
"Hooah!" ozvalo se sborově ze 30 hrdel.
"Pamatujte, jdeme do zcela neznámého prostředí, toto je mise první reakce, musíme získat informace o našem nepříteli."
Muži na něho hleděli plni očekávání.
"Je ale úplně jedno, jestli tam narazíme na mimozemská monstra nebo vražedné roboty. Spolehněte se na muže vedle vás, stejně jako on se může spolehnout na vás, a nakopeme jim společně prdel. Jasné?"
"Ano, pane!"
"Jsme tým!"
"Hooah!"
"Jsme mariňáci!"
"Hooah!"
"Jdeme na to!"
"Ano, pane."

"Sedm kulí, jako v Sarajevu," zamumlal Joe, s povzdechem zaklapl zásobník.
"Cože?" otočil se na něj poručík Darman.
"To nic, jen jsem si vzpomněl na něco, co kdysi říkal Tomas. Mám posledních sedm nábojů."
"Já půlku zásobníku do P-90," pokýval hlavou poručík.
"Zatraceně." Kolem Joa se jeho muži zakopávali na vrcholu kopce. Uprostřed kruhu medici zachraňovali život dvěma vojákům. Několika černých pytlů si radši nevšímal.
"Jak je na tom Daidalos, Krafťáku?" zeptal se vojáka, který vedle něj obsluhoval velkou vysílačku.
"Je na cestě, pane."
"Jak dlouho?"
Krafťák pokrčil rameny.
"Přicházejí!" vykřikl někdo.
"Dobře, chlapi," vykřikl, "ať se každá kulka počítá!"

Joe se zhluboka nadechl, zamával rukou a hodil granát, ozvalo se několik výbuchů.
Četa Bravo, týmu SEALS* 6 vyrazila do útoku.

Doběhl ke stěně cílové budovy, kolem slyšel střelbu. Zahlédl postavu skrytou za hromadu suti, vystřelil.

Najednou kolem nich začaly padat granáty, odněkud se ozval rachot těžkého kulometu.
"Zpátky, zpátky," vykřikl do vysílačky a začal divoce pálit do kouře před sebou.

Jednotka se postupně stáhla, nikoho tam nenechali.

Joe zalehl za pobořenou stěnu. Pohlédl na pojistku granátu u svých nohou, pak na 30 metrů vzdálenou budovu - jejich cíl.

"Aspoň jsme se proběhli, kapitáne," ukázal mu s úsměvem Krafťák vztyčený palec.

"Jedna minuta, generále!"
Carterová ani nezvedla oči od obrazovky, životy všech lidí na palubě závisely na její koncentraci, na tom, že dokáže zastavit autodestrukci nepřátelské lodě včas.
Najednou siréna utichla a v ohlušujícím tichu se v někde dálce ozvala střelba. Carterová vydechla, dokázala to.
Ohlédla se na generála O'Neilla, který si vůbec nevšímal toho, že od smrti je dělily doslova vteřiny, a s jistotou velel pěti stovkám vojáků z jednotek SEALS a Vesmírných mariňáků v největší bitvě, kterou lidé ze Země vedli mimo domovskou planetu.
"Nejsme na tohle už moc staří?" zavolala.
"Nikdy, Carterová, my nikdy," usmál se na ni.