Starmel (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Taková nenápadná tretka

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Když ji vytáhl z hořícího domu – s mokrým hadrem na puse, aby nekřičela a nenadýchala se kouře – jen vzlykala. Pak byla ticho, až nepřirozeně.
Jakmile se přesvědčil, že jí kromě ohořelých vlasů nic není, odvezl ji z města. Požár nevypukl náhodou…
Dva dny vůbec nemluvila.
Nenutil ji.
Třetího rána mu z vaku vypadlo zrcátko. Sebrala ho, obrátila v dlani. „Na co to máš?“ tázala se podezřívavě.
Myslela snad, že se fintí? Ukázal jí, jak se lze s pomocí zrcátka nenápadně dívat dozadu.
A pak, ani nevěděl, jak se to stalo, mu plakala na rameni a šeptala, že rodiče jsou mrtví.

Závěrečná poznámka: 

Více méně navazuje toto drabble: http://www.sosaci.net/node/34779.

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Nejbližší člověk

Úvodní poznámka: 

Bez bodu

Dnes se přeneseme cca o devět a čtvrt roku zpátky.

Drabble: 

Překypovala nadšením: „Pojedu do Citadinu! Přece! Bála jsem se, že se to odloží, když ty nemůžeš…“ Soucitně pohlédla na jeho levou nohu, znehybněnou mezi dlahami, a na berle ležící v trávě.
„Nesmysl, Célino,“ pousmál se a přátelsky do ní žďuchl. „Proč bys měla čekat kvůli mojí hlouposti? Nemusíme být knížeti představeni spolu, i když jsme se narodili ve stejný den.“ Bylo jim patnáct, podle oriadských zákonů byli dospělí. Na rozdíl od sestry Rotolf po dvorských oficialitách netoužil. Nešikovný seskok ze střechy stájí mu nakonec pomohl. Zůstane doma na Rohově a užije si příjemné léto. Berle mu v tom překážet nebudou.

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Téměř tichá noční ulice

Úvodní poznámka: 

Předchází tomuto drabble: Na cestě (http://www.sosaci.net/node/34779)

Drabble: 

Tma byla Rotolfovou přítelkyní, temným pláštěm kryjícím ho při různých „pochůzkách“. Nebyly neobvyklé. I poslání, svěřené mu zde v Berseně, bylo dvojího druhu: jedno denní, jedno noční.
Právě to noční jej náhodou zavedlo poblíž domu Ettora Qanterského, lacinijského velmože, s nímž odpoledne jednal jménem knížete a s nímž jej pojilo nejen mírné přátelské pouto, ale i jakési vzdálené příbuzenství. K půlnoci mohly scházet ani ne dvě hodiny, za oknem pracovny dosud svítila lampa.
Nepřekvapilo jej to. Ettore byl bezpochyby pečlivým služebníkem svého vladaře.
Že nejde o světlo lampy, si uvědomil až po několika krocích.
Za zády mu zlověstně zapraskal oheň.

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Na cestě

Drabble: 

Tma zářijových nocí studila.
Rotolf si pevně objal kolena. Dívenka ležela vedle něj, po bradu zachumlaná v jeho plášti. Ji snad chlad netrápil... Oheň rozdělávat nechtěl. Ne proto, že by předpokládal pronásledování – jeho chráněnka pohled na plameny nesnesla. Nedivil se. Po tom, co prožila. Nechtěl ji děsit. Raději, ať je mu zima. V přicházejícím úsvitu se zadíval na hlavu s nepřirozeně krátkými vlasy. Dorostou! Kůže se naštěstí oheň nedotkl.
Celé roky byl zvyklý cestovat sám. Jenže najednou bylo všechno jinak: byl tu někdo, za koho nesl zodpovědnost. Což nikdy nechtěl. Nechtěl být s nikým svázán!
Musí ji dopravit do bezpečí.

Závěrečná poznámka: 

Dlouho jsem váhala, jestli mám letos psát i Starmel, ale nakonec mi to nějak nedalo - přesto, nebo možná právě proto, že jsem v uplynulém roce Starmel psala opravdu hodně málo. Příběh Rotolfa z Rohova si ale chci napsat už hodně dlouho, protože je to pro mne zajímavá postava, ale kdybych to měla stále odkládat, až na něj "dojde řada" budu v penzi. Tak jsem si nakonec řekla, proč vlastně ne.
Rozhodla jsem se ovšem, že si to budu psát hlavně pro radost, sama objevovat, kam mne to dovede, protože ačkoli o některých věcech mám jasno, je tam ještě množství bílých míst - včetně závěru, který jen tuším. Nemám tedy ambice psát tenhle příběh chronologicky popořadě (ale spíš ve formě skládačky), ani ambice napsat všech třicet kousků a příběh na konci dubna se vším všudy uzavřít.

Obrázek uživatele Arenga

Krůček před cílem

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Volně navazuje na "Rodinné dědictví" (http://www.sosaci.net/node/32636).

Nějak jsem si to špatně vypočítala a myslela jsem si, že mám ještě dvě témata, abych pak zjsitila, že už je poslední...

Drabble: 

Redarský byl docela užitečný.
V mnoha směrech.
Dokázal se pohybovat mezi lidmi balancujícími na hraně zákona i mezi těmi, před nimiž si zákony zakrývaly obě oči. Zároveň jej mohla poslat i do nejlepší společnosti - a nikdo se nedivil.
I tak ovšem vystopování ametystového rukopisu trvalo léta. Ale nakonec ho nalezli, po několika předchozích neúspěších jej měli doslova na dosah.
Byl tady, v Citadinu.
Zítra bude nabízen na dražbě konané v rámci Knižního trhu.
Ona tam samozřejmě nemůže, zůstane v utajení. Ale Redarský ho pro ni koupí.
Ať bude cena jakkoli vysoká.
Směšně snadné po tom všem.
Zítra ho konečně získá!

Závěrečná poznámka: 

Není to asi úplně ten konec, jaký jste si představovali, že bude, Meltémi rukopis nemá. (Tak snad jsem vás moc nezklamala.) Jenže... pamatujete na loňský příběh Éseld? Tak tady, právě tady se ty příběhy protnou. A ano, mám v plánu pokračování v řekněme poněkud větším formátu ;-)

Děkuji vám všem za přízeň během celého dubna. Za čtení i komentování, za povzbuzování. Hecla jsem se, že to napíšu jako seriál podle témat chronologicky, jak půjdou - no, nakonec to šlo, ale ne vždycky mi to šlo lehce (zvlášť, když jsem si pak uvědomila, jak málo času do konce měsíce vlastně zbývá...) a přiznám se, že jsem takhle na konci už docela unavená :-)
Díky moc taky KaTužce, Nifredil a všem, kteří se podíleli na organizaci a technickém zázemí!

Obrázek uživatele Arenga

Rodinné dědictví

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Ne je jenom pouhé slovo..." (http://www.sosaci.net/node/32606).

Drabble: 

Meltémi osaměla. Natolik, nakolik může člověk osamět s kocourem schopným myšlenkové komunikace… Podrbala Arténia na hlavičce. Bylo to pečlivě vyšlechtěné plemeno, v uchu vytetovaný aktalanový znak potvrzující čistokrevný původ. Součást jejího rodinného dědictví. Matka kočky milovala a její lásku zdědila i Meltémi.
Další součást jejího rodinného dědictví byl rukopis ve vazbě šeříkové barvy. Rukopis opatřený neobvyklým slepotiskem. Keriaktem, jehož druhou část hledal její otec Eyssal - přes manželčinu nevoli - celý svůj život. Jeho poslání i srdce hořící pro Rifas zdědila i Meltémi.
Dnes do svých služeb získala Redarského. Bude za ni dělat špinavou práci.
Ona zůstane v pozadí, neviditelná před nepřáteli.

Závěrečná poznámka: 

Hodně jsme v příběhu poskočili, takže pokud máte nějaké nejasnosti, klidně se zeptejte!

Obrázek uživatele Arenga

Ne je jenom pouhé slovo...

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na drabble "Okamžik prozření" ze 3. dubna (http://www.sosaci.net/node/29226).

Je to už docela dávno, takže rekapitulace: Gidon Redarský na příkaz Merwionise z Welhelinu zabil několik lidí a tento ho nyní drží v šachu nikoli již pouze dlužními úpisy, ale především tím, že ví o jeho činech. Zároveň se pojistil pro případ, kdyby mu chtěl Redarský ublížit, a to tím, že svěřil zapečetěný list svému příteli.

Drabble: 

Merwionis z Welhelinu zemřel dokonale přirozenou smrtí.
Gidon Redarský se z radosti opil. Z tohohle jej nikdo obviňovat nemohl!
Po šesti letech konečně volný!

Druhého dne dostal pozvání na večeři k paní Meltémi.
V životě o ní neslyšel.
Možná měl odmítnout, otupen kocovinou však přijal.
“Pan Redarský…” uvítala jej štíhlá černovláska, o nohy se jí otíral mourovatý kocour. “Mnoho jsem o vás slyšela. Chci vás zaměstnat.”
“Ne. Už nikdy se nenechám nikým zaměstnat,” ujistil ji s úsměvem.
Oplatila mu jej. “Chápu.” Pak na něj koketně mrkla a ze záňadří vytáhla pečlivě složený papír opatřený pečetí toho parchanta Merwionise. Byla rozlomená…

Obrázek uživatele Arenga

Rozhovor nad keriaktem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Rozhovor v zahradě" (http://www.sosaci.net/node/32381), od něhož však uplynulo již cca sedm let.

Drabble: 

“Takže keriakt nemůže fungovat bez připojení druhého?” zajímala se Thémi.
Přitakal. “Je to nejcennější, co mám,” dodal a pohladil knihu v šeříkové vazbě, kterou mu rodiče svěřili před svou poslední cestou na jih. “Můj klíč k budoucnosti.”
“Chceš se vrátit do Rifasu? I když vrátit… nikdys tam nebyl.”
Chvíli mlčel. “To neznamená, že nemám v srdci touhu zemi svých rodičů spatřit,” řekl zastřeně, “že nemám touhu náležet, kam je mi původem určeno.”
“A jiné touhy, Eyssale? Jiné touhy máš?”
Upřel na ni planoucí pohled. “Mám!”
Pousmála se. “Tak mne, pro všechno na světě, pořád neopouštěj! Už mne nebaví čekat.”
Pochopil.

Obrázek uživatele Arenga

Rozhovor v zahradě

Úvodní poznámka: 

bonusový druhý (vlastně třetí) kus - bez bodu

Navazuje (volně) na "Dobré a špatné zprávy" (http://www.sosaci.net/node/32334), Eyssalovi je v tomto drabble 28 let.

Drabble: 

Eyssal se prudce otočil, ruku na jílci dýky.
“Nebojte, já vás nekousnu!” zasmála se.
“Promiňte,” zamumlal. Copak už zešílel? Tady přece žádné nebezpečí nehrozí! Vnučka jeho hostitele, čerstvě šestnáctiletá, byla oblečená v typickém kar-galhadském oděvu, mluvila však perfektní rifasštinou - byť byla druhou generací narozenou v exilu.
“Slyšela jsem, že jste přijel v noci,” nadhodila a usedla vedle něj. Voněla gardéniemi.
S Thémi se prvně setkal jako s šestiletou. Dnes byla neoddiskutovatelně dospělá…
“Učinil jste nějaký pokrok?” zajímala se.
“Ne. Stopa vedoucí zpátky do Nimisally byla falešná,” odvětil unaveně.
Rukopis vázaný v ametystové kůži byl už skoro deset let opět nezvěstný.

Závěrečná poznámka: 

Tohle drabble jsem dneska měla napsané vlastně jako první, ale téma je tam jen slabounce, takže raději bez bodu.

Obrázek uživatele Arenga

Dobré a špatné zprávy

Úvodní poznámka: 

nakonec nesoutěžně, bez bodu

Přímo navazuje na "Posel dobrých zpráv?" (http://www.sosaci.net/node/32276).

Mladému Eyssalovi je v tomto drabble 18 let (stejně jako v tom včerejším).

Ano, vím, zrychlujeme, ale duben si to žádá...

Drabble: 

Muž, jehož Eyssal potkal v hostinci, byl dávný hostitel jeho rodičů, po němž dostal jméno. I jemu poskytl pohostinství ve svém domě, přijal jej téměř za člena rodiny. Možná nějak vytušil, že jinou rodinu tady na kontinentu už brzy mít nebude…

Zpráva o smrti jeho rodičů přišla o měsíc později prostřednictvím císařského zmocněnce. Eyssalovi se zakousla do srdce jako vzteklý pes.
Hodiny proseděl v zahradě za domem, v ruce žmoulal lístek se stručným vzkazem: Šestnácterka v barvě ametystu, keriakt vody a vztyčeného kopí, máme ji na dosah.

Byl vychován jako Rifasan, loajální císaři. Předsevzal si, že úkol svých rodičů dokončí.

Závěrečná poznámka: 

Tak snad aspoň odpověď na některé otázky...

Šestnácterka je termín označující velikost knihy, v níž každá složka vzniká přeložením archu papíru (v tomto případě pergamenu) na 16 listů. Šestnácterky jsou tedy knihy spíše menšího formátu, tato konkrétní má velikost 18 x 10 cm. Šeříkový rukopis, který Leokastis a Avani získali jako první, je osmerka, v níž mají složky po osmi listech. Osmerky jsou tedy logicky větší než šestnácterky, konkrétně šeříkový rukopis je velký 28 x 18 cm. (Ale oni to v centimetrech samozřejmě neměří, to jen tak pro lepší představu).

Obrázek uživatele Arenga

Posel dobrých zpráv?

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Navazuje volně na "Jistot bylo málo" (http://www.sosaci.net/node/32060).

Drabble: 

“Okovej mi koně,” požádal mladý muž plešatějícího kováře. “Zadek. Ať podkovy dobře sedí!”
Kovář zachytil minci, úslužně se uklonil.
Mladík se zatím vydal do nedaleké krčmy. V tuto dobu tam bylo skoro prázdno, jen u zadního stolu seděl vousatý muž s tetováním nad levým okem. Tady v Kar-galhadu to nebylo nic neobvyklého.
Dovolil se, jestli si může přisednout.
Vousáč kývl, neřekl nic.
Mladý muž si objednal černé pivo. “Maniela. Mentis,” zvedl korbel do výše očí.
Vousáč se pousmál. Minulost. Budoucnost. To bylo smluvené heslo. “Ty jsi Eyssal. Poznal jsem tě, jak jsi vešel. Jsi podobný otci. Mám pro tebe zprávu.”

Závěrečná poznámka: 

S vousáčem tetovaným nad okem jsme se už setkali, byť nebyl takto popsán. Bylo to tady: http://www.sosaci.net/node/29851; http://www.sosaci.net/node/29966; http://www.sosaci.net/node/30119.

P.S. Slovník spisovného jazyka českého praví toto: zadek, -dku m. (6. mn. -dcích) ... zeměd. (u koně) zadní nohy: okovat koně na z. (viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=zadek)

Obrázek uživatele Arenga

Jistot bylo málo

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Kudy vede cesta?" (http://www.sosaci.net/node/31986).

Drabble: 

Rozhodli se žít, jak nejlépe to půjde.
Pro začátek se usadili v jednom z menších relemarských přístavů.
Leokastis byl kromě jiného zručným šperkařem, malá dílna nevynášela moc, ale uživit se tím dalo i při zaplacení povinné taxy místnímu cechu.
Synovi, který se narodil koncem jara, dali jméno Eyssal.

Pro jistotu se několikrát stěhovali, léta chlapcova dětství byla nicméně docela klidná a šťastná.

Eyssal věděl, odkud rodiče pocházejí. Stejně jako oni byl Rifasanem v exilu.
Ale teprve když mu bylo jedenáct a museli narychlo utíkat z města - zůstali za nimi dva mrtví, najatí vrazi, zabití Leokastisovou dýkou - řekli mu úplně všechno.

Závěrečná poznámka: 

Nejdřív jsem se tématu zhrozila, ale nakonec to docela šlo. Takže jsme trochu poskočili v čase (což bylo ale pořád v plánu).

Obrázek uživatele Arenga

Kudy vede cesta?

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Keriakt" (http://www.sosaci.net/node/31838), případně též na "Umění, které se dědí s krví" (http://www.sosaci.net/node/31916).

Drabble: 

Leostie, Afénie, Elechondie, Tabitán, Relemaris… Byla by to zajímavá, malebná slova, kdyby je mohli jen číst na mapě a ukazovat si, k jaké zemi náleží. Ve skutečnosti znamenala prach cest, déšť a vedro, stálé hledání a stálou nejistotu, zda je jim někdo v patách. Naučili se jazyky zemí, jimiž cestovali, snažili se co nejvíce splynout s místním obyvatelstvem. Někde zůstali měsíce, jinde týdny či pouze dny.
“Chtěla bych mít znovu domov,” řekla jednoho dne Avani.
Mlčel. Nouzí nestrádali, uměl vydělat peníze, ale… Osm let na cestách bylo dlouhých jako století.
Vzala jej za ruku. “Budeme mít dítě, Leokastisi. Potřebujeme domov.”

Obrázek uživatele Arenga

Umění, které se dědí s krví

Úvodní poznámka: 

Bez bodu - téma jsem nestíhala v řádném termínu a bodované jsem vložila do nedělního bonusu - nebodované ale nechám tady, abych nemátla ty, co bonus bodují. :-)

Navazuje na "Keriakt" (http://www.sosaci.net/node/31838).
Co je keriakt bylo vysvětleno v drabble "Stále ve tmě - či o kousek blíž?" (http://www.sosaci.net/node/30680).

Drabble: 

Avani se v následujících týdnech často dotýkala slepotisku, přemýšlela.
Vítr a dva meče… Jeden správně, druhý obrácený. Dokud nebudou mít další část složeného keriaktu, význam pochopit nedokáže.
Vzpomínala také na svého otce. Byl keriados, stejně jako strýc Caradoc, stejně jako její dva bratři. Ona sama… ačkoli umění kerantum neovládala, dokázala neomylně vycítit jeho stopy. V žilách jí totiž proudila keriadonská krev - krev nesoucí nadání. V jejím rodě to bylo vzdušné a vodní kerantum. Pokud tedy strýc vytvořil složený keriakt - čímž si byla naprosto jistá - a jedna jeho část nesla znak pro vítr, ta druhá určitě musí nést znak pro vodu!

Závěrečná poznámka: 

Pro vysvětlení:
Kerantum je ve své podstě magie, akorát se v příslušném prostředí nazývá jinak.
Keriados je pak ten, kdo toto umění ovládá. Jiným slovem bychom mohli říct, že čaroděj (ale tomu se osobně vyhýbám).

Obrázek uživatele Arenga

Keriakt

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Pouhý krůček od obratu k dobrému" (http://www.sosaci.net/node/31659).

Drabble: 

Leokastise šokovalo, že jim baronův bratr knihu jen tak dal.
Šlo o svazek osmerkového formátu, v měkké kožené vazbě, na deskách slepotisk: v kruhu vepsané aktalanové znaky - velmi starobylá forma.
“Vítr a meče,” řekl zamyšleně. “Jeden správně, druhý obrácený. Co to znamená?”
Avani přejela po keriaktu špičkami prstů. “Není celý,” hlesla.
“Cože!?”
“Je němý. Neúplný. Strýc… musel vytvořit složený keriakt.”
Jako by dostal pěstí do žaludku. Existoval ještě další rukopis???
“Nepochybně,” kývla, slzy na krajíčku. “Navíc… pro tenhle měl přijít někdo jiný. On si nás s nimi spletl. Až to zjistí… půjdou po nás. Musíme se schovat. Být naprosto nenápadní!”

Závěrečná poznámka: 

Pokud by nebylo dostatečně zřetelné téma:
1) Keriakt je němý, tichý, nejsou z něj schopní nic vyčíst.
2) Existuje další kniha, o níž bylo dosud ticho po pěšině, vůbec o ní netušili. (*)
3) Leokastis a Avani se od nynějška musejí schovávat, zamést za sebou stopy, být tiší a nenápadní, pokud možno předstírat, že vůbec neexistují.

(*) Tohle mám rozmyšlené od začátku, nefrkla jsem to tam pouze proto, abych byla v tématu ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Pouhý krůček od obratu k dobrému

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na drabble "Beraní zápasy" (http://www.sosaci.net/node/31629).

Drabble: 

Měli všechno připravené.
Pronajatý pokoj jen kousek od arény s beraními zápasy, kam mohli svého zajatce odvést a řádně si jej vyzpovídat.
Baronův bratr se nebránil.
“Vy jste ti rifasané,” řekl klidně, když dveře zaklaply. Dokonce se na Avani usmál.
“Jsme,” odvětila prostě.
“Tu šarádu jste si mohli odpustit. I když aspoň byla zábava. Čekal jsem vás už dávno,” dodal skoro vesele.
Mrkla na Leokastise, ať nechá mluvit jen ji. “Omlouváme se. Nevyzpytatelné zdržení.”
“Máte kůži?”
Znovu rychlá výměna pohledů, pak Leokastis vytáhl kousek na šeříkovo obarvené kůže, který našli v Caradocově domě. “Samozřejmě.”
Srdce mu tlouklo rozpínající se nadějí…

Obrázek uživatele Arenga

Beraní zápasy

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Navazuje na "Co se Avani a Leokastis dozvěděli od knihaře?" (http://www.sosaci.net/node/31360).

Drabble: 

V Rifasu něco nevídaného, v Palfiatském baronátu běžné povyražení všech společenských vrstev.
Avani to přišlo barbarské, Leokastis shledával tuto kratochvíli přinejmenším pozoruhodnou. V Nimisallské městské aréně měli každopádně skvělou příležitost dostat se k muži, který snad něco věděl o keriaktu.

“Shoď ho! Shoď ho!” řvalo publikum jako pominuté. Dva berani, rohy zaklesnuté, se přetlačovali na rozdupaném písku.
“Tamhle!” špitla Avani. “To je on! Pospěš, teď si nikdo nevšimne.”
Jeden beran padl, polovina arény ryčela, sázkaři vypláceli výhry.
“Pojďte s námi,” sykl Leokastis do ucha muži na kraji jedné z tribun, dýka, jejíž špicí mu zatlačil na záda, dodala slovům váhu.

Obrázek uživatele Arenga

Co se Avani a Leokastis dozvěděli od knihaře?

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Přímo navazuje na "Setkání cestou do Volovce" (http://www.sosaci.net/node/31206)

Drabble: 

Byl to první velký úspěch po bezmála třech letech.
Konečně věděli, co hledají! Knihu širokou dlaň, vysokou půl druhé. Starší rukopis, jehož původní vazba byla šetrně odstraněna, knihař jej pak vyvázal do šeříkově obarvené kůže, navíc způsobem, který se v dnešní době již prakticky neužíval. Ovládali jej prý pouze ti, v jejichž rodinách se řemeslo dědilo.
Knihař byl bohužel negramotný, ani nevěděl, jakým písmem byl rukopis napsán. Nejspíš to nevadilo. Vnější podoba představovala dostatečné vodítko, keriakt navíc Caradoc musel zhotovit až posléze - určitě jej umístil na desky.
Také se dozvěděli, kde by knihu snad mohli najít: museli zpátky do Nimisally.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je to aspoň trochu srozumitelné, dneska jsem musela krátit přímo brutálně. Nimisalla nebyla dosud přímo jmenována, je to hlavní město Palfiatského baronátu (L. + A. tam byli v tomto drabble: http://www.sosaci.net/node/30447), ono město, jehož jméno v rifasštině znamená "opevnění z písku".

Obrázek uživatele Arenga

Setkání cestou do Volovce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Druhá návštěva u knihaře" (http://www.sosaci.net/node/31110).

Drabble: 

Cesta do Volovce byla prašná, z jedné strany bodláky, z druhé křoviny a nevysoký les.
“Rychle schovat!” sykla Avani. “Máme štěstí. Jde nám naproti!”
Leokastis se za nízkým křovím přikrčil. Knihař, vracející se domů z návštěvy u švagra, je snad nezahlédl.
Trochu se motal, zjevně připitý.
Když po něm Leokastis zezadu skočil, jenom hekl. Jednu ránu pěstí dostal za to, že jim lhal, další, aby si lhaní protentokrát rozmyslel.
Nejdřív cosi blekotal, nakonec však pověděl všechno. Aspoň se dušoval, v alkoholovém opojení lítostivý, že nic víc neví.
Zabíjet ho nechtěli. Jen mu dali roubík, svázali a nechali ležet v bodláčí.

Obrázek uživatele Arenga

Druhá návštěva u knihaře

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Ráno v zájezdním hostinci" (http://www.sosaci.net/node/30985).

Drabble: 

“Nejni tady,” tvrdila knihařova žena, korpulentní osůbka v tmavých šatech s bílou zástěrou.
“Kde je?” naléhal Leokastis.
“Odjel.” Manželova nepřítomnost jí zjevně způsobovala dobrou náladu. “Za švígrem do Volovce, prej se o něčem poradit. Ale určitě spolu prostě zachlastají, jako dycky. Aspoň bude pár dnů pokoj,” zasmála se, až jí tučné tváře poskočily. “Je to morous pro zlost!”
“Nemáte to jednoduché,” soucítila Avani. “Nevzpomněla byste si náhodou na jednoho jeho zákazníka?” Zběžně popsala Caradoca.
“To víte, že se pamatuju,” odvětila rozšafně. “Pár let to bude. Přišel eště s jedním. Prej že bratr palfiatskýho barona. Nevím teda. Já mu moc nevěřila!”

Obrázek uživatele Arenga

Ráno v zájezdním hostinci

Úvodní poznámka: 

bez bodu

navazuje na drabble "Pátrání po knize s Keriaktem" (http://www.sosaci.net/node/30818)

Drabble: 

Když se toho rána probudil a Avani byla pryč, zpanikařil.
Opustila ho? Vrátila se zpátky do Rifasu?
Ona by přece mohla… On ne - ale ona by mohla!
Strnule zíral před sebe. Opustila ho?!

“Pochybuješ o mně?” ozval se hlas ode dveří. “To mne mrzí, Leokastisi. Možná bych se opravdu měla vrátit do Rifasu.”
Skokem byl u ní, objal ji. “Bál jsem se!” špitl. “Odpusť! Kde jsi byla?”
“U místního koželuha. Knihařský mistr podle všeho lhal, můj drahý. Anebo ztrácí paměť. Jsou to bez pár měsíců tři roky, co tady Caradoc byl.”
“Musíme k němu znovu,” rozhodl.
Přitakala. “Jinou stopu nemáme.”

Obrázek uživatele Arenga

Pátrání po knize s keriaktem

Úvodní poznámka: 

bez nároku na bod

Navazuje na "Stále ve tmě - či o kousek blíž?" (http://www.sosaci.net/node/30680)

Drabble: 

Byli si prakticky jistí, že hledají knihu. Neobyklou.
Jenže kde začít?
Usnesli se, že se musejí vrátit zpátky.
Jít po vlastních stopách, tak, jak pronásledovali Caradoca. Vrátit se na místa, kde byl, pokusit se najít knihaře, který tu knihu vázal. Nebo knihkupce, který ji Caradocovi prodal - jak totiž upozornila Avani, keriakt nemusel být vetknut pouze do nového svazku.

Vousatý muž v pracovní zástěře převracel v prstech kus šeříkově obarvené kůže. Zavrtěl hlavou. Pak ten odřezek znovu převrátil. “Nevím. Nevzpomínám si.” Proklatě! Co komu jenom udělal, že k němu tihle dva přišli? Nebyli to nakonec právě ti, před nimiž byl varován?

Obrázek uživatele Arenga

Stále ve tmě - či o kousek blíž?

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Krev není voda" (http://www.sosaci.net/node/30613) a Caradoc (http://www.sosaci.net/node/30494), podstatné informace i v "Doplňující informace II" (http://www.sosaci.net/node/30304).

Drabble: 

Leokastis: Stále tápeme ve tmě. Nevíme nic, co bychom nevěděli už předtím!
Avani: Mělo nás napadnout, že strýc keriakt někomu předá. (povzdech) Stal se volavkou, protože neměl sílu dál utíkat.
Leokasis (odhodlaně): Musíme to tu pořádně prohledat.
(šoupání, bouchnutí)
Leokastis: Podívej!
Avani: Co je to?
Leokastis: Kousek kůže.
Avani: Zvláštní barva. Jako šeříky.
Leokastis (mumlá): Kůže… do takové bývají vázány… (hlasitěji) Možná…
Avani: Co?
Leokastis: Možná hledáme… knihu opatřenou keriaktem!
Avani (vzrušeně): Viděla jsem podobné, doma v Rifasu. Vždycky měly na deskách slepotisk. Starobylé aktalanové znaky vepsané do kruhu. (škrábání pera o papír) Něco takového, vidíš?
Leokastis (nadšeně): Ano! ANO!!!

Závěrečná poznámka: 

Aktalan je v rifasu používané písmo (je to písmo hláskovo-slabičné, pro některá slova používá samostatné znaky).
Keriakt je tedy zvláštní forma tohoto písma, keriadonský aktalan - což by se dalo přiblížit či přeložit jako "písmo čarodějů". Je to písmo čistě znakové, mající zvláštní, magické funkce. Keriakt tedy může být prakticky na čemkoli, na co se dá nějakým způsobem vytvořit - na meči, amuletu nebo třeba právě knize, jak právě vydedukovali Leokastis s Avani.

Obrázek uživatele Arenga

Krev není voda

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Caradoc" (http://www.sosaci.net/node/30494).

Drabble: 

“Chcete pohřeb první, druhé či třetí třídy?” ptal se znuděně místní hrobník.
“Spálit a popel hodit do řeky,” zavrčel Leokastis.
Avani mu položila ruku na rameno - nejspíš jí později vyčte, jak se starala, ale Caradoc byl její strýc. Krev zapřít nemohla. “Chceme pohřeb se všemi náležitostmi. Zaplatíme.” Oreladsky už mluvili plynně, cizí původ nikdo nepoznal.
“Mám výborný sbor plaček,” zpozorněl při zmínce o penězích hrobník. “Nijak drahý. Taky violistu. Hraje neobyčejně tklivě.”
“Upřednostňujeme tichý pohřeb.”
“Když myslíte,” znovu zlhostejněl muž. “Na co váš příbuzný vlastně zemřel?”
“Stařecké vyčerpání,” zalhala pohotově. Nebyl tak starý, jeho síly však nepochybně odsála tvorba keriaktu.

Obrázek uživatele Arenga

Caradoc

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Na stopě?" (http://www.sosaci.net/node/30447).

Drabble: 

Unikal dva a půl roku.
Nakonec se jim ho podařilo dostihnout v jednom pohraničním oriadském městečku.
Leokastis rozrazil dveře toho ošuntělého domku s opojným pocitem vítěze. Návrat domů se zdál na dosah ruky!
Caradoc vypadal překvapeně. “Má drahá neteři!” uvítal je přesto jako dávno ztracené leč stále milované příbuzné.
“Strýčku!” Avani šokovalo, jak za těch několik let zestárl.
Leokastis si zdvořilosti odpustil. “Vydej keriakt!”
Muž se usmál. “Copak jsem hlupák? Dávno ho nemám. Nikdy ho nenajdete,” zasípal a rozkašlal se.
Avani sledovala jeho horečnaté oči. “Umírá,” špitla.

Boj o život do večera prohrál, i mrtvému však zůstal úsměv na rtech.

Závěrečná poznámka: 

Malé resumé pro sudičky, pokud neznají kontext: Caradoc něco ukradl, co Leokastis a Avani potřebují zpátky, aby se mohli vrátit do země, z níž byli vypovězeni. Caradoc jim několikrát unikl, nyní jej konečně dostihli - vítězství jim však zkysne ve chvíli, kdy zjistí, že Caradoc to, co hledají, nemá. Naopak Caradoc, ačkoli umírá, cítí uspokojení z toho, že je přechytračil.

Obrázek uživatele Arenga

Na stopě?

Úvodní poznámka: 

bez bodu

navazuje na "Doplňující informace II" (http://www.sosaci.net/node/30304)

Drabble: 

“Myslíš, že vědí?” špitla Avani. Čekali na tržišti v hlavním městě Palfiatského baronátu. Sledovali sem Caradoca přes celý Kar-galhad a několik sousedních zemiček, párkrát unikl o vlásek.
“Co?” zeptal se stejně tiše, jako mluvila ona. Z místního jazyka ovládali jen obecné fráze, nechtěli být nápadní.
“Že jméno jejich města znamená v rifasštině ‘opevnění z písku’. Nevědí, viď? Jak by mohli!”
Přikývl. Rifasština byla na kontinentu dávno zapomenutým jazykem.
“Pane!” zatahal jej za rukáv páchnoucí žebrák.
Odehnali by ho - kdyby nemluvil rifasky.
“Utekl!” šeptal překotně. “Ale už vyrobil keriakt!”
Leokastis zavřel oči. Dokud se s ním nesetkají osobně, nebudou vědět jaký…

Obrázek uživatele Arenga

Doplňující informace II

Úvodní poznámka: 

bez bodu

navazuje na drabble "Doplňující informace" (http://www.sosaci.net/node/30119)

Drabble: 

“Toho Caradoca, znáte ho?”
Avani kývla. “Je mistrem půlkruhu. Jeho živly jsou voda a vzduch.”
“Podle všeho patří k proticísařské opozici,” doplnil jejich hostitel. “Musí mít někde na jihu spojence. Kar-galhad bude chtít opustit co nejdřív. Dokáže sám vytvořit keriakt?”
“Předpokládám, že ano,” odvětila Avani.
Leokastis mlčel. Proticísařská opozice! Do čeho se to zapletl?! Toužil po návratu domů. Jenže nemůže, dokud nepřinese esenci nebo keriakt - znak, který je nositelem moci. Bude s tím ten parchant spěchat nebo počká, až bude mít klid?
Avani na něj pohlédla. “Není z těch, co chodí s bubnem na zajíce,” podotkla.
Caradoc byl její strýc.

Závěrečná poznámka: 

Chodit s bubnem na zajíce = počínat si ukvapeně, hloupě (to jsem si vygooglila, to není z mé hlavy :-) /Mimochodem jsem taky vygooglila, že se podobně jmenuje oceňovaný rumunský román, ale ten neznám/.

Obrázek uživatele Arenga

Doplňující informace

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Přímo navazuje na drabble "Nečekaná pomoc" (http://www.sosaci.net/node/29966).

Drabble: 

“Očekával jste nás?” Leokastisovi málem zaskočilo. “Jak to?”
“Císařský zmocněnec, samozřejmě,” odpověděl klidně Eyssal.
Hleděli na něj jako na zjevení.
Pousmál se. “Zprávu, že se tady objevíte - protože cestou na jih nemůžete jinak - přinesl zhruba před týdnem. Nevěděl ovšem přesně, kdy dorazíte. O vašem úkolu mi něco pověděl, ale stále jsou bílá místa, která bych potřeboval doplnit.”
“Císařský zmocněnec? To je…?” vyslovila Avani, co zajímalo oba.
“Vy nevíte? Císařští zmocněnci jsou cestovatelé na kontinent. Kurýři, kteří nám ostatním přinášejí pokyny.”
Nám ostatním? V tu chvíli si Leokastis uvědomil, že Rifas není ani zdaleka tak izolovaný, jak si celý život myslel.

Závěrečná poznámka: 

P.S. O správném skloňování jména Leokastis jsem ochotná diskutovat. Nejsem si sama úplně jistá, jestli je to takhle v té formě, která by se mi úplně líbila...

Obrázek uživatele Arenga

Nečekaná pomoc

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Navazuje na "Na cestě" (http://www.sosaci.net/node/29851).

Drabble: 

Měl krásný sen: byl znovu malý, choulil se v bezpečí měkké mateřské náruče.
Když se vzbudil, Avani na něj hleděla smutnýma hnědýma očima. Okolo nich šeredné kar-galhadské město.
“Všichni bychom občas rádi byli znovu dětmi,” špitla. “Aby se o nás někdo postaral, ukázal správný směr…”

Toho dne je na ulici oslovil neznámý muž. Byl oblečen jako místní, mluvil však bezchybnou rifasštinou, pozval je do svého domu.
Leokastis váhal. Mají důvěřovat? Avani však nenápadně přikývla.

Jmenoval se Eyssal. “Konečně jsem vás našel,” řekl s úsměvem, když jim nechal připravit lázeň a chutnou večeři. “Dostal jsem zprávu, že přijdete. Očekával jsem vás.”

Obrázek uživatele Arenga

Na cestě

Úvodní poznámka: 

bez bodu

navazuje na drabble "Obyčejná lidská chyba" (http://www.sosaci.net/node/29693)

Drabble: 

Když Leokastis se svou ženou Avani prošel průsmykem do Kar-galhadu, očekával, že za horami bude jiný svět. Nezmýlil se. Pomyslel si, že Rifasané dělají dobře, že se už dlouhá staletí izolují!

Byli tu cizinci, neznali jazyk ani zvyky. Zásoby, které přinesli s sebou, jim došly během týdne.
Jediným pozitivem bylo, že zachytili stopu toho zrádcovského zloděje Caradoca.
Dle očekávání mířil na jih.

Ztratil se jim v prvním větším městě. Jmenovalo se Hiristrad - či nějak podobně.
Zoufalství se jim stalo denním chlebem.
“Arténis!”
Leokastis strnul. Kdo by ho tady mohl oslovit jako přítele? Rifasky?!
“Pomohu vám,” řekl muž. “Pojďte, bydlím nedaleko.”

Závěrečná poznámka: 

(zatím to celkem padá, uvidíme, co bude dál)

Stránky

-A A +A